Moje články

Že Sherlockova mysl nefunguje běžným způsobem, na tom by se pravděpodobně shodli všichni, kdo ho znali.
Že samotný Sherlock nefunguje zcela běžným způsobem, to jste poznali, pokud jste s ním strávili delší čas, nebo jste s ním, dejme tomu, sdíleli střechu nad hlavou.
Byly chvíle, kdy se jeho energie zdála naprosto nevyčerpatelná. Chvíle, kdy dokázal celé dny vydržet bez jídla, bez spánku a prakticky bez zastavení.
Když byla jeho mysl zaujata nějakým případem, neexistovala pro něj únava. Podněty, otázky, nápady, dedukce a asociace byli těmi pravými pohonnými hmotami, které ho udržovaly neustále v pohybu.
Horší bylo, když podnětů byl nedostatek...

Vnitřní monolog, navazující na "Krev se pění"
Viděl je... teď všechno ví,
celou pravdu, konec mýtů.
Konec je všem tajemstvím,
dolů hradby, prach je z štítů.
Jedno rozhodnutí zbývá,
jedna věta, vyznání,
poslední, co ještě skrývám
zatratí, či zachrání?
Tvoje ústa, tvoje oči,
Neskutečně vábivé.
Proč jen se mi hlava točí?
Za tvé srdce chci dát své.
Jak však začít? To netuším,
Políbit tě, obejmout?
Cítím, jak tvé srdce buší,
Vidím tvoje tváře žhnout.
Váhám, co když moje city,
Jednoduše nepřijmeš?
Děsí mě ta možnost ztráty,
Bojím se, že odejdeš.
Vím, že tahle příležitost
Věčně trvat nebude.
Spadne brána, zřítí se most,
Co dál s naším osudem?
Je to BJB a je to OOC. Což možná mělo být jako varování na začátku. Nekamenujte mě.

Sherlock seděl u stolu na kterém byl položený úředně vypadající list papíru.
Lokty opřené o desku, prsty spojené, nezaostřený pohled.
John vešel do pokoje s obvyklým ranním zíváním a protahováním.
"Káva je v konvici, čaj na stole, ničeho jiného se raději nedotýkej," varoval ho nepřítomně detektiv.
Doktor se s koflíkem kávy uvelebil v křesle. Trochu probuzeněji se dotázal:
"Máme nový případ?"
Odpověď nedostal, a tak se rozhlížel. Uviděl roztrženou obálku uprostřed koberce. Zaostřil na ni.
"Ten dopis byl pro mě!"
"Zajímalo mě, co ti píšou Médicins Sans Frontières. Prý by tě využili v Keni. Neřekl jsi mi, že chceš odjet."

John stál na perónu, přes rameno sportovní kabelu a mluvil do telefonu.
"...vysvětloval jsem ti to už několikrát. Musím jet za ní."
"Ale já tě tu potřebuju."
John by přísahal, že muži na druhém konci drátu je sotva deset.
"Tři dny beze mě přežiješ. Dávej na sebe pozor."
***
Farma, kde se Harry tentokrát léčila měla dobrou pověst.
Klienti se starali o hospodářství a rodinní příslušníci byli povzbuzováni, aby se aktivně podíleli.
"To je fajn, že jsi tu, bráško," objala ho střízlivě vypadající Harriet. "Bude se ti tu líbit, čeká nás inseminace krav. Škoda, žes s sebou nevzal Sherlocka"
John strnul.

Paní Hudsonová donesla poštu. Hromady složenek, reklamní letáky, žádosti o pomoc... a malá tuhá kartička s provlečeným kusem provázku.
John měl podezření, že si nějaký kolemjdoucí z jejich schránky udělal odpadkový koš. Chtěl ji vyhodit, ale Sherlock ho zarazil.
Na kartičce stálo úhledným písmem několik vět:
Do ut des.
Dum spiro, credo mihi.
Ultimi erunt primula.
In vino veris.
A postremi.
Carpe diem, Carus claustra.
Detektiv kartičku pozorně prohlédl. Pak na sebe hodil kabát.
"Kam jdeme?" zeptal se John sahající po bundě.
"Ty nikam. Mě zve na rande Molly," zarazil ho Sherlock. "Řekla si o kytku. Takovou nápaditost bych nečekal…"
A/N: Kdo první vyluští zprávu má u mě cupcake ;-) Případné žádosti o vysvětlení zodpovím v komentících.

Navazuje na Říkám mu "Panic", platí tedy stejné varování: Nejíst, nepít, rating 15+ ;-)
"O tomhle mnoho výzkumů sociopatů nenajdeš," osvětloval Sherlock dál. "Zajímalo mě, jaké na mě bude mít účinky zaplavení mozku hormony a jeho kyslíková deprivace v důsledku přesměrování oběhu do jiných míst."
John cítil, jak mu rudnou uši, ale ptal se dál: "Proč ty nahrávky?"
"Pro pozdější rozbor, kdyby můj intelekt selhal."
Zavládlo ticho.
"Takže se Irene mýlila?"
Teprve teď se krev nahrnula do tváří i Sherlockovi.
"Nemýlila," přiznal tiše. "Ten výzkum jsem nedokončil, nenašel jsem vhodného partnera. Bez citové angažovanosti by výsledky byly zkreslené."
"Spal bys jen s někým, koho miluješ?"
Přikývnutí. Nepatrný náznak přiblížení.
Johnovi začalo neskutečně bušit srdce.

Varování: Nejíst, nepít, rating minimálně 15+
V 221B nastala neobvyklá situace. John byl doma sám a nudil se.
Při důkladné prohlídce Sherlockovy ložnice našel několik DVD označených daty.
To, co uviděl, když první vložil do mechaniky, mu vyrazilo dech.
Neznámá, klečící brunetka Sherlockovi přejíždí prsty po stehnech, až se její ruce zastaví na bocích a…
Nechtěl se dívat – nemohl odtrhnout zrak.
Na druhém DVD byla blondýnka a tentokrát se detektivovy tmavé kadeře ztrácely mezi jejími stehny.
Na třetím Sherlock s mužem…
Vtom se detektiv zjevil Johnovi za zády. Doktor leknutím vyskočil.
Sherlock ho uklidnil úsměvem: „Chceš se na něco zeptat, Johne?“
„Proč…?“
„Byl to vědecký výzkum.“
A/N: Nejsem s tím spokojená, budu to muset v budoucnu přepsat...100 slov je málo.

John sbíhající ze schodů se málem srazil se Sherlockem, který se hnal nahoru.
" Lestrade volal, má pro nás případ."
"Já mám objednané pacienty."
"Tak to zruš."
"Ne."
"Stejně to bude nuda."
"Je to moje práce. Držela mě nad vodou ty tři roky, cos byl pryč."
"Teď jsem zpět, nepotřebuješ práci."
"A co když se rozhodneš zase zmizet? Tři další roky na mě ani nepomyslet?"
Sherlock mu mlčky ustoupil z cesty.
Když se John večer vrátil, Sherlock seděl ve ztemnělém pokoji.
Podal doktorovi krabici.
"Ani na chvíli jsem na tebe nezapomněl. Zbytek je v mojí mailové schránce," vysvětlil detektiv trochu uslzeně.

John už dávno vzdal snahu přesvědčovat lidi, že on a Sherlock nejsou pár.
Společná návštěva gay klubu byla ale něčím zcela mimo obvyklé hranice jejich vztahu.
Sice to byla návštěva pracovní, ale stejně si připadal přinejmenším nepatřičně.
Sherlock, ve svém tradičním tmavém oblečení, se opřel zády o bar a pozoroval dění. John si sedl a chtěl si objednat.
"Můžu tě pozvat na drink, medvídku?" ozval se vedle něj hluboký hlas.
Doktor zrudnul a horečně přemýšlel, co odpovědět.
To už se mu však kolem ramen majetnicky ovinula paže v černém kabátě:
"Sorry siláku, ale on je tu se mnou," prohlásil Sherlock.

John Watson nikdy nebyl příliš zbožným mužem.
Teď stál v kostele. Hleděl na rakev pokrytou květinami a obraz svojí ženy vedle ní.
Život ho už zase připravil o milovaného člověka. A tentokrát John v zázrak nevěřil.
Každý ze smutečních hostů mu postupně stiskl ruku a zamumlal jakousi sotva slyšitelnou nicotnost.
Po nekonečně dlouhé chvíli před oltářem osaměl.
Pak někdo stanul po jeho boku.
"Můžeš se vrátit do 221B," ozvalo se mu šeptem do ucha.
Našel Sherlockovu ruku a pevně ji sevřel.
Varhany dohrávaly Ave Maria a John cítil, jako by se vznášel spolu s jejich tóny.
Nebyl sám, tentokrát ne.

Případ vikáře obviněného ze znásilnění Sherlocka mátl.
Vydal se tedy za Johnem. Ten Sherlocka s radostí přivítal na Harley Street.
Dřív, než se detektiv stačil usadit, zrak mu padl na malířské plátno.
"Mary maluje. Tohle je skotské pohoří v mlžném oparu."
Vysvětloval John, když si všiml směru Sherlockova pohledu.
"Vypadá to spíš jako dvě půl..." v tu chvíli Sherlock vytřeštil oči, a vyletěl ze dveří ven.
***
Rozrazil dveře Lestradovy kanceláře: „Ten muž to neudělal. Je gay.“
Donovanová se poprskala kafem.
„Jak to víte?“
„Ta šmouha na hřbetu ruky je napůl smyté razítko z gay baru. Proto vám nechtěl dát alibi.“

Paní Hudsonová vítala vzkříšeného Sherlocka s nadšením, které by od ženy, pod jejíž střechou žil, nikdo nečekal.
Snášela jeho extrémní nepořádnost, fidlání na housle v nejrůznějších hodinách a vědecké pokusy vyžadující části těl poschovávané v kuchyni a nejrůznější nebezpečné substance.
Smířila se s tím, že jeho životní styl je excentrický a velmi nepravidelný a v jeho bytě se střídají zástupy nejrůznějších, občas dosti pochybných, individuí a on sám kolem sebe šíří auru nebezpečí.
Prominula mu dokonce i když si z obýváku dělal střelnici.
V tuhle chvíli byly všechny jeho nedostatky zapomenuty…skoro:
„Pořád vám ale nemíním dělat hospodyni!“ zahrozila žertem.

Sherlock, jen v ručníku kolem pasu, prudce otevřel dveře, aby ukončil protivné drnčení domovního zvonku. Reflexivně zachytil postavu, která se o ně do té chvíle opírala, vzal ji do náruče a nesl nahoru.
John si zrovna užíval ranní sprchu po první klidné noci za kdovíjak dlouho. Vtom vedle něj přistála žena, kterou Sherlock přinesl.
„Johne, tvoje sestřička nás přišla navštívit.“
Doktor vyletěl ze sprchy a hodil na sebe župan.
Harry otevřela oči a začala prskat. Vypnuli vodu a podali jí ručník.
Když si všimla, že jsou oba muži polonazí, usmála se na Johna.
„To se naši těch vnoučat nedočkají, co?“

Jedna nesoutěžní. Věnováno Dangie a Kleio :)
Oba jsme chtěli přátelství.
To jsem si ze začátku myslel.
Obdivoval jsem tvou sílu, tvou mrštnost, tvoje nádherně vypracované tělo. Toužil jsem být jako ty.
Chtěl jsem si vysloužit tvůj obdiv.
Pak se něco změnilo. Každý tvůj dotek, poplácání po zádech, ruka položená kolem ramen, to všechno ve mně probouzelo nové pocity, kterým jsem tak úplně nerozuměl. Kterým jsem se bál rozumět.
A tak jsem utekl. K člověku, který ve mně tyhle pocity neprobouzel. Ve snaze zapomenout.
Musel jsem skoro zemřít, abych se odhodlal ti to říct. Abych zjistil, že ty cítíš to samé.
Konečně jsme spolu.
Miluji tě, Pavle.

"...v té nepěkné mezeře mezi trofejemi, nemyslíte?" ukázal a John se otočil.
Když se pak obrátil zpátky, hleděl na Sherlocka, který se na něj culil. Zvedl se, udělal krok a v tu chvíli mu v obličeji přistál obsah sklenice vody.
Zaváhal, ale pak udělal zbývající krok a jeho pěst dopadla na Sherlockovu tvář.
"Pravý hák má dokonalý," problesklo detektivovi hlavou. To už ho ale Johnovy ruce popadly za klopy a on se připravoval na další úder. Místo něj se však doktorovy rty přitiskly k Sherlockovým s překvapivou razancí.
Detektiv ztuhl, ale pak se uvolnil a polibek aktivně opětoval.
"Ty idiote, ty zatracený idiote!" šeptal John, když se konečně oddělili, aby se nadechli.
Pak začal Sherlockovi rozepínat košili.
"Co to děláš?" zeptal se zmateně detektiv.
"Polil jsi mě vodou. Teď jsme mokří oba. Proč jsi to vlastně udělal?"
"Nechtěl jsem, abys omdlel."
John se zasmál. Sherlockovi se úsměv zkroutil, když se ozvala bolest způsobená Johnovou pěstí. Doktor se kousl do rtu a odběhl. Vrátil se se sáčkem mražené zeleniny.
"Tohle by ti mělo pomoct," pronesl autoritativně.
Pak Sherlocka dotáhl do ložnice a svlékl do spodního prádla. Sherlock mu tuto službu oplatil a oba si společně zalezli do postele, aby se zahřáli.

John seděl nad fotografií, na které byli dva chlapci ve skautských krojích. Tomu mladšímu bylo sotva deset a tvářil se jako u zubaře.
K té fotce patřilo Mycroftovo vyprávění o Sherlockově lásce ke skautu.
Uzly, které na schůzkách cvičili, mu přišly příliš triviální, znalosti pro přežití primitivní, soutěž v prodávání sušenek naprosto pitomá a dělání malých dobrých skutků bezpředmětné.
A co teprve na táboře! Pointu celotáborovky i jednotlivé etapy prozradil všem dětem už první večer. Jakoukoli šifru dokázal vyluštit během pěti vteřin. A při noční etapě děsil poschovávané vedoucí.
Mycroft to dotáhl na vůdce oddílu. Sherlocka po prvním létě vyloučili.

"Drahý Sherlocku,
posílám ti srdečný pozdrav z naší svatební cesty v Karibiku. Tady by se ti líbilo, kouří tu všichni a pořád..."
John vzdychl a nedopsanou pohlednici zastrčil hluboko do brašny na notebook. Psát mrtvým není zdravé.
***
"Milý Johne,
když mi Mycroft rozmrazil účet, vydal jsem se pryč z Anglie, z důvodů, které nemůžu vysvětlovat.
Momentálně ti píšu z Tibetu, kam jsem se uchýlil k meditaci a abych prozkoumal 'nadpřirozené schopnosti' zdejších mnichů.
Jediné, co mi tu schází, je můj věrný blogger.
Pozdravuj paní Watsonovou.“
Dopsaný dopis schoval Sherlock pečlivě k těm ostatním do svého cestovního deníku. Mrtví dopisy neposílají.

John byl nervózní.
Cítil, že se mu už zase třese ruka a nenáviděl se za to.
Jeho terapeutka by mu řekla, že takové pocity jsou naprosto přirozené...
Viděl paní Hudsonovou, jak si potají otírá oči.
Lestrada rozhlížejícího se kolem, jako by se necítil ve své kůži.
Molly s povzbudivým úsměvem.
Začala hrát hudba a všichni povstali.
Dveře se otevřely a Mary procházela uličkou.
Když se postavila vedle něj, jeho pohled naposledy zabloudil vlevo - tam, kde měl být jeho nejlepší přítel.
Oznámení pro něj musel položit na hrob.
Neviděný Sherlock na kůru u varhan přiložil smyčec k houslím...Johnovu svatbu nezmešká.

Navazuje na Mycroftovo těžké ráno
...a pak se usmál.
"Jsem rád, že smrt neovlivnila tvůj apetit ani tvou drzost, bratříčku."
Otočil se a pohlédl do tmavých očí muže usazeného na parapetu.
Úsměv mu z tváře zase zmizel.
Sherlockovy oči připomínaly černé díry, jen se za nimi blýskalo.
"Zato tvé intelektuální schopnosti se rozvíjejí v nepřímé úměře k obvodu tvého pasu," prskl mladší muž.
Tentokrát to nebyla bratrská rivalita, ale drsný útok.
Mycroftova ramena poklesla.
"Předhodil jsi mu vlastního bratra. A jsi přesvědčený, že to za to stálo. I kdybych zemřel."
Tichá slova zbavená emocí.
"Vím, pročs to udělal."
Nepatrná naděje...
"To neznamená, že ti odpouštím."

Mycroft se postavil na váhu, která div nezaúpěla. Když viděl číslici na displeji, zaúpěl sám. Přibral téměř deset kilo. Nepřekvapovalo ho to. Od Sherlockovy sebevraždy nemohl spát, a tak pořádal v noci nájezdy na ledničku. Ve dne u sebe zase stále nosil pytlík čokoládovch bonbonů, na nervy.
"Měl bych se sebou něco dělat. Nejmocnější muž Británie a přilehlých kontinentů by neměl vypadat jako bečka."
Deprese však byla silnější a Mycroft, sestupuje z váhy, natáhl ruku po příhodně umístěném sáčku.
Prázdný.
"Vážně bys měl začít s dietou, bratře nejdražší," ozval se za ním Sherlock s pusou plnou čokoládového bonbonu.
Mycroft zbledl...

Sherlocka bolela záda. To byl oficiální důvod, proč se z pohovky přestěhoval do ložnice. Ne, že by Molly měla nějaké závažné námitky proti tomu sdílet s ním lože. Co jí vadilo nejvíc bylo, že se od ní důsledně odtáhl.
Když ráno zazvonil budík, Sherlock ho popadl a mrštil jím o zem, až se rozletěl na kousky. Molly, která měla k budíku po babičce silný vztah, chtěla protestovat, ale v tu chvíli se stále spící Sherlock ototčil a přitulil se k ní. Když v jeho objetí znovu usínala, budík už ji netrápil a to, že přijde pozdě do práce, taky ne.

Na dvou pitevních stolech ležela dvě těla přikrytá prostěradly.
Molly strhla plachtu z toho prvního.
Příčinu smrti hledat nemusí - kulka skrz mozek není zrovna nenápadná.
Přesto vzala do rukou první nástroj a jala se otvírat muži hrudník a velice důkladně a pomalu jeho tělo rozebírat na hodně malé kousíčky. Stejně si pro něj nikdo nepřijde.
Se srdcem si chtěla zahrát fotbal - vlastně byla skoro překvapená, že vůbec nějaké našla.
***
Když pak o pár týdnů později Molly pozorovala naprosto šílené kečupové graffiti, které jí "kdosi" vyrobil na obývákové zdi, skoro litovala, že druhé tělo bylo jen nastrčené...
"SHERLOCKU!"
"...nudil jsem se."

Měl by bránit čest svého přítele, věděl to.
Na blog hodil jen tři slova:
Sherlock je mrtvý.
Od té chvíle ho neotevřel. Prostě neměl sílu.
O to víc ho překvapilo, když mu oči padly na ten plakát.
"MORIARTY BYL OPRAVDOVÝ!" hlásaly kapitálky.
Usoudil, že je to náhoda a pokračoval dál.
"VEŘTE V SHERLOCKA HOLMESE!" zíralo na něj ze stěny vedle vchodu do kavárny. Doufal, že najde nějaký kontakt, ale na trhacích lístečcích bylo jen "VĚŘÍM."
A pak si toho všiml:
"BOJUJI BOJ JOHNA WATSONA!" stálo na dalším z plakátů.
Rozplakal se.
Nikdy nechtěl, aby za něj jeho války bojovali jiní...

"Kamarádky ji vytáhly na Slepičí víkend," referovala Molly, zatímco si nalévala víno.
"Vždycky mi připadala jako kvočna," podotkl Sherlock poněkud nepřítomně.
Molly se zamračila.
"Není pro něj. Unudí ho k smrti za pár měsíců," pokračoval detektiv.
"Když dneska odjela, vypadal jako zmoklá slepice," oponovala Molly. "Myslím, že ji miluje."
"Analýzy ti nikdy moc nešly."
Pohozením hlavy tu urážku přešla.
"Durdíš se jako kohout, kterému někdo vlezl do kurníku..."
"Chci pro Johna to nejlepší," zabodl do ní pohled temných očí.
Neuhnula, tentokrát ne.
"Potřebuje ji. Ji, nebo tebe. Nemůže bez vás žít."
"Ale dal by přednost mně, že Molly?" zašeptal Sherlock.

BBC Sherlock, po Reichenbach Fall
Johnův svět ležel rozbitý na kousíčky u paty St. Bartholomew's Hospital.
Ve snech slýchal hlas naplněný slzami, které nechápal.
Vídal padající tělo, za kterým vlál černý plášť.
Už zase nedokázal udělat ani krok bez hole.
Ztratil práci, doktorovi se ruce třást nesmí.
Myslel si, že si ve válce na umírající zvykl. Teď ho smrt jediného člověka zabíjela.
Stál na hřbitově a pohrával si se svou pistolí.
Znal její váhu, chlad oceli v dlani.
Lákala ho.
Zkusmo si hlaveň přitiskl ke spánku.
Na okamžik se mu zdálo, že vidí známou siluetu.
Jako by ho probudila z tranzu.
Ještě jeden zázrak,prosím!