Moje články

Poslední, co si pamatovala, byla cesta na každoroční trh, skupina cizích obchodníků a darované jablko. Probudila se v cele. Dveře se otevřely, stará žena jí hodila bílé šaty, podobné rubáši, a černý závoj.
"Připrav se na oslavu!" přikázala.
Když se dveře otevřely podruhé, byla oblečená. Dva strážci ji vyvedli temnými chodbami ven. Sluneční světlo ji oslnilo a závoj, který jí přetáhli přes oči, jí zastínil výhled. Všimla si jen kruhu lidí s podivně nepřítomnými pohledy. Uprostřed stál muž, který hleděl na - nebo skrz? - ni. Vydala se k němu, přitahovaná jeho pohledem. Nevšimla si, že ji stráže opustily.
Poklekla před tím mužem, jako poslušná loutka. Šeptal stále dokola nějaké slovo, ale rozuměla jen samohláskám - EIAA - nedávalo to smysl. Strhl jí závoj. Něco za sebou uslyšela, ale nemohla se otočit.
Pak její mysl zaplavily obrazy.
Dívka v bílém, podobná jí samé, klečící uprostřed kruhu.
Za ní přibližující se monstrum - znetvořený člověk s hlavou ryby.
Dívka se otáčí, vykřikuje.
Příšera trhá křičící hlavu od zmítajícího se těla.
Dívka se otočila. Uviděla přesně toho samého netvora, jako v představách. Vykřikla a snažila se zvednout a utéct. Ale neměla šanci. Poslední, co uslyšela, bylo její jméno, vyslovené ústy všech shromážděných. Poslední, co uslyšela, bylo "Sedmikráska".
Fandom: originální, mělo být trochu ve stylu Stephena Kinga

Paul hleděl na robustního mariňáka, sedícího naproti němu a jeho mysl se marně snažila utřídit informace, které mu druhý muž právě naservíroval.
"Cože ten chlap je?"
"Profesionální duelant," Ramirezova tvář byla zachmuřená. "Nájemný vrah na poli cti. Taky zatracenej hajzl."
Paul zavřel oči. Takže se mu to nezdálo. Nahráli to na něj. Někdo ho chtěl dotlačit do souboje. Paulova ústa se zkřivila do hořkého úšklebku. A zatraceně dobře se mu to povedlo. Napadl toho bastarda, veřejně v baru ho udeřil. Což znamenalo, že se tomu souboji nemůže vyhnout.
"Tak můžu doufat, že mu selže pistole." řekl nakonec, se zoufalým odhodláním.

Zaříkadla, máchání holí, tuny knih. Modřiny nebo něco horšího, když se náhodou některému z ostatních učňů, nebo i člověku samotnému nějaké zaklínadlo vymkne z rukou. Děsivá přítomnost Pokojných, kteří byli připraveni o své magické schopnosti. Mluví, jako by jim někdo vysál duši. Naprostá izolace od okolního světa. Všudypřítomné, pátravé, podezíravé pohledy templářů, od svítání do setmění, kamkoli se v téhle věži pohnete.
Když tohle všechno přežijete tak vás čeká Trýzeň. Poslední zkouška. Nikdo neví, o co v ní jde, dokud jí neprojde.
Dnes ráno si pozvali mě, a tak to teď vím. Jsem v Úniku a snažím se dostat ven…
Fandom: Dragon Age
(blech, ta čeština je humusoidní, když je člověk zvyklý to hrát v angličtině...)

Utíkal jak rychle ho jen nohy dokázaly nést. Nikdy nezažil takovou hrůzu, jako v těch pár týdnech, které prožil tady dole. Přesto se sem chtěl vrátit. Hloupé rozhodnutí, pomyslel si a ohlédl se přes rameno, aby odhadl jak daleko je jeho pronásledovatel. Získal nad tou potvorou slušný náskok. Rychle zahnul za roh…a ocitl se ve slepé uličce. Chtěl se vrátit, ale nestihl to. Byl v koncích.
Tu ho za rameno uchopila ruka a protáhla ho zdí do bezpečí.
„Díky za záchranu, ale jaks to udělala?“
„Copak jsi zapomněl, že mi neříkají Dvířka pro nic za nic?“ objala ho dívka.
Fandom: Neverwhere/Nikdykde (volný pokus o pokračování - nebo pokus o volné pokračování?)

Jela si v kočáře, zabalená v plyši a sametu. Kdepak, ta si u na mě ani nevzpomene. Na zimu jsem jí byl dobrý, aby nebyla sama. Teď vyšlo slunce a ona frnk - a je pryč.
Dveře do suterénu se otevřely a objevily se v nich dvě ženské postavy:
„Vedu Mimi. Prosila, abych ji vzala za tebou.“
„Můžu tu zůstat?“
„„Třeba navždycky, když budeš chtít.“
„Miluji tě, Rodolfo!“
Když ji k sobě přitiskl, na několik okamžiků ho zaplavilo dokonalé štěstí.
Pak se ale její tělo otřáslo záchvatem kašle a ochablo.
Vrátila se k němu jen proto, aby mu zemřela v náručí.
Fandom: La Bohéme (právě jsem se z té opery vrátila, tak mě to inspirovalo...)

‚Džejár‘ stál u jednoho z obrovských oken své kanceláře a vyhlížel na město Dallas. Město, které miloval, dokud mu leželo u nohou.
Stejně jako stovky žen.
Z té výšky se zdálo vzdálené. Stejně jako jeho krásná manželka Sue Ellen, která se s ním chtěla rozvést. Jako oba bratři, se kterými musel bojovat. Jako rodiče, kteří na něj byli naštvaní, protože zastavil Southfork, kvůli nejúspěšnější investici Ewing Oil.
V čele tohoto kolosu ovládajícího stovky těžebních věží opět po letech stanul jeho taťka.
‚Džejár‘ dopil, přešel ke stolu a dal se do práce, odhodlaný to napravit.
V tu chvíli třeskly dva výstřely.
Fandom: ano, je to Dallas
AN: Ta scéna je možná poněkud vyfabulovaná, ale chtěla jsem ukázat, že i J.R. má srdce.
Doufám, že téma v tom najdete...a omlouvám se za "prznění" jména J.R. - potřebovala jsem ušetřit slova.

Fandom: Collateral, hodně ve stylu BJB
Ten den začal hezky, když dostal telefonní číslo té advokátky. Pak mu do taxíku vlezl ten chlápek. Vysokej, šedivý vlasy, perfektně padnoucí oblek. Chtěl taxík na celej večer, několik důležitých schůzek. Asi měl hned tušit, že tu něco nehraje. Ale nabídl skvělý prachy a Max nebyl zvyklý odmítat dobré zákazníky. První zastávka v luxusní čtvrti, chvíle čekání. Pak něco proletělo vzduchem…a na taxík dopadla mrtvola. Kromě toho, že byl v šoku, začal tušit, že tu něco smrdí. Když pak Vincent přišel dolů, bylo Maxovi jasné odkud vítr fouká.
„Tys ho zabil!“
„Ne, já ho střelil, zabila ho kulka a pád…“

V Řáholci začíná být přelidněno, pomyslel si Rumcajs, když do bambitky ládoval žalud.
Nejdřív se tu usadila ta baba s chalupou, co se točí jak na obrtlíku. Za tou přitáhl ten Ivan s medvědí hlavou.
Pak přiskotačila děvčica s košíkem, že jde za babičkou a bojí se vlka.
A nakonec těch čtyřicet...těmhle samozvaným kolegům musel rychle vyjasnit, že loupežničení se tu neprovozuje proto, že by nějak zvlášť sypalo.
Otočil oči k nebi a skrz roztrhané mraky viděl, jak k lesu letí podivná krychle. Polovina Řáholce zmizela zásahem energetického paprsku.
Tak tu nakonec zase bude volno usmál se Rumcajs spokojeně.
>> Rumcajs, Mrazík, Karkulka, Alibaba a čtyřicet loupežníků, Star Trek(borgská krychle)

Aragorn se těšil na snídani. U stolu již seděli Legolas, Gimli a Arwen. Než král stihl ukrojit první sousto, zavětřil cosi podivného.
Hořké mandle? To je divné.
Začichal znovu. Ne, nemýlil se. Že by mu někdo do jídla přimíchal jed? Odložil příbor s tím, že nemá hlad.
Stejná situace se opakovala při obědě. Aragorn začínal být paranoidní. Plížil se chodbami a vrhal se na každý stín.
„Nejsi nemocný, miláčku?“ zeptala se při večeři opatrně Arwen.
„Myslím, že mě chce někdo otrávit. Cítím z každého jídla hořké mandle.“
Legolas se začervenal: „To není jed, já jsem jen zkoušel nové tělové mléko…“
Fandom: Pán Prstenů (movieverse)
*omluvujík* za trápení Legolase

„Pokud si někdo myslíte, že máte svůj Nektar hotový, tak aby obstál v inspekci, dejte mi vzorek ve flakónku na katedru,“ prohodil Snape.
Havraspárští studenti si vyměnili nejisté pohledy a několik třesoucích se rukou uchopilo naběračky, aby udělali, co po nich obávaný profesor chtěl. První z nich však k profesorovu stolu kráčel se vztyčenou hlavou a úsměvem na rtech.
„Vy vypadáte neuvěřitelně sebejistě. Přesvědčíme se, jestli máte proč. Dejte si doušek svého božského nápoje.“
Student profesorův rozkaz splnil. V tu chvíli se to stalo:
„Z pana Ambrože se nám stala slečna Ambrózie…a to jsem si myslel, že nejhloupější je Longbottom.“

Fandom: Legally Blonde (potenciální prequel)
Příští hodinu měli fyziku, kterou nenáviděla. Profesor vkráčel do třídy s příjemným úsměvem a náručí plnou papírů.
„Napíšeme si krátký testík na energii.“ Zdálo se jí to, nebo na ni mrknul?
Margot se k ní zoufale otočila: „Elle, písemka! Co budeme dělat?“
Elle jen pohodila vlasy. „To, co vždycky.“
Podívala se na zadání a překvapeně zamrkala, aby se ujistila, že vidí správně:
Převeďte kilojouly na kalorie.
Spočítejte potřebné množství kalorií.
Elle se na tváři usadil úsměv. Písemku odevzdávala za deset minut a místo podpisu se v horním rohu skvěl otisk jejích namalovaných úst s připsaným telefonním číslem. Poprvé dostala jedničku.

Fandom: Bible (kniha Ester)
Téma: Lesk a bída kurtizán
Kdyby tehdy existoval bulvární tisk, měl by žně.
Král zavrhl svou choť, Vašti, a hledal za ni náhradu.
Dívky z celé země byly svezeny do harému.
Jednu po druhé si je král volal na "testovací noc".
Jedna po druhé se česaly, líčily, ověšovaly zlatem - dělaly co mohly, aby upoutaly pozornost.
Každá po první noci skončila jako "kurtizána".
Ester byla židovka. Kdyby to věděli, považovali by ji za podřadnou.
Snad by ji nechtěli ani jako milenku.
Odmítla se přehnaně fintit. Šla ke králi upravená, ale nepřezdobená.
Král byl oslněn její přirozenou krásou.
Ač by na ni nikdo nevsadil, stala se královnou.

Fandom: Vampire Diaries (knižní verze)
"Jsi moje princezna," říkával otec. Miloval mne nade všechno a moje nemoc ho málem zlomila. Život a naděje se do jeho očí vrátily díky mému zázračnému uzdravení. Kdyby věděl, co bylo tím "zázrakem", který mne zachránil, možná by si přál mne vidět mrtvou. Stejně ho budu muset opustit.
Naštěstí je tu někdo, kdo se mnou bude sdílet můj osud. Stefan. Láska a něha v jeho světlých očích mi dává pocit, že jsem opravdovou princeznou. Dám mu ochutnat svou krev a...
Její pohled střetl s tmavýma očima Stefanova bratra Damona.
Ty oči zasáhly její srdce. Náhle toužila být princeznou obou bratrů.

Nebrečel jsem, když jsem viděl hořet Mar Saru.
Nebrečel jsem ani když Mensk nechal Sarah na Tarsonis.
Neukápla mi ani slza, když jsem viděl, co se z ní stalo.
Nerozbrečelo mě, když zabila Fenixe.
A nebudu brečet ani až jednou přijde den, kdy ji budu moct zabít.
Neronil jsem slzy pro Konfederaci, kterou jsem pomáhal zničit a nebudu brečet až padne Dominion. Konec konců proč taky…
Vlastně jsem nebrečel nikdy a nehodlám s tím začínat teď.
Když mě něco rozhodí, řeším to tím, že někomu pořádně nakopu prdel.
Já jsem James Eugene Raynor a jsem nejdrsnější chlap v tomhle sektoru.
Fandom: StarCraft (s velkou pomocí Dragon Lorda a na poslední chvíli, ale BJB :-) )
(sakra, sakra, sakra...přísahám, postla jsem to tu ve 23:59, ale pak jsem dala upravit, protože jsem zapomněla fandom...a ten čas se změnil)

Fandom: Dr.Who, konec 4.série (tak trochu BJB; omluva těm, jejichž preference v companionkách se neshoduje s mojí)
Dveře TARDIS se za ním zavřely a on se unaveně opřel o zábradlí.
Byl zase sám, a navíc na začátku procesu regenerace.
Před chvílí viděl, jak Donna kráčí k oltáři. Donna, jeho věčně hladová společnice. Hlad, ne po jídle, ale po poznání a po dobrodružství. To byl důvod, proč byla s ním. Nakonec ji ten hlad po výjimečnosti málem zabil. Ale teď byla šťastná, protože našla lásku.
Láska…ta byla tím, co hnalo Marthu. Zamilovala se do něj, a tak bylo jedno kam jdou, dokud byli spolu. Netoužila po dobrodružství, a když pochopila, že zranila své blízké kvůli muži, který její lásku neopětuje, odešla.
Opětovat lásku? Zvláštní myšlenka. Vzpomínka, která bolela nejvíc. Rose. Ta viděl, sobě spojovala Donnin hlad po dobrodružství a Marthinu lásku. Právě tahle kombinace ho dokázala vytáhnout z osamělosti. Dokázala mu dát naději, že by znovu mohl milovat. Proto tolik bolelo, ji ztratit.
Hlad a láska. To bylo to, co ho na lidech odjakživa fascinovalo. Jejich dvě hnací síly, které ho nutily se vracet a způsobovaly, že Země tolikrát potřebovala záchranu.
Hlad a láska. Najde je. Znovu.
S tímhle předsevzetím zvedl hlavu, zapomněl na regeneraci, vyskočil na plošinu k řídícímu panelu, zadal souřadnice a stiskl tlačítko startu.

Stmívalo se. Dálnice se pomalu proměňovala tím, jak auta rozsvěcela světla, která se v rostoucí tmě stávala stále jasnějšími, až se proměnila v nepřetržitý proud různobarevných světelných šmouh. Atleticky stavěný, vysoký muž s ostře řezanými rysy, sedící u okna dálničního motorestu, celou podívanou sledoval celkem bez zájmu, přes okraj desátého hrnku s kávou. Probudil ho náhlý oslnivý záblesk světla, který přehlušil vše ostatní.
Výbuch.
Muž vyskočil na nohy a vyběhl ven. Cestou málem smetl ze schodů menšího kolegu.
"Erdogane, neměli jsme další epizodu začít až zítra?"
"Jasně," usmál se menší muž klidně. "Tohle budou řešit opravdoví poldové, 'André'. Jdi spát."
Fandom: Kobra 11
(AN: Erdogan Atalay je občanské jméno herce, co hrál Semira.)

"Chci ti něco ukázat," zašeptal a ona by za ním v tu chvíli šla kamkoli. Strohé chodby a chlad se jí příliš nelíbily, ale potom vešli do místnosti, ve které hořely stovky svíček. Viděla lůžko posypané růžovými plátky a srdce jí poskočilo.
"To je dokonalé," vydechla a objala ho.
"Ty si zasloužíš dokonalost," odpověděl on, a položil ji na lůžko. Bylo tvrdé a studilo.
"Kde to vlastně jsme?" zeptala se, zatímco jí laskal krk.
"Na pitevně," usmál se a ukázal špičáky.
Než stihla protestovat, prokousl jí hrdlo. Její vysáté tělo uschoval v jednom z mrazáků. Jedna mrtvola navíc se ztratí…