Svět bez dotyku

Lidstvo čelilo akutnímu vyhubení. Byl to naprosto cílený plán a Lockwell to teď jasně viděl.
Za všemi jeho kroky, které v posledních týdnech učinil, byl zájem o to se s Gebaury domluvit.
Diplomatická jednání ale nedopadla zrovna diplomaticky.
„Zahajte útok,“ pronesl chladně Gerdhorn, „zajatce nebereme.“
Lockwella obestřela hrůza.
Jeho mozek pracoval na tisíc procent, aby vymyslel, jak se z téhle šlamastyky dostat.
Jenže adrenalin zaslepil všechny cesty jeho racionálním úvahám.
Panika obalila jeho tělo jako neprodyšně utažená fólie.
Nemohl udělat nic.
Vůbec nic.
„Počkejte,“ pronesl do Lockwellovy paralýzy Gerdhorn.
„Skapanar nám dává znamení. Síly se obracejí v prospěch našeho slunce.“

I když už dávno měli umělé dělohy, ještě nějakou dobu se lidé snažili počít potomky přirozeným způsobem, byť pomocí asistované reprodukce.
Edith ty ženy vídala každý den, než centrum zavřeli na dobro, protože výsledky byly špatné.
Příroda si vybírala na lidech dluh, který začali dělat už před staletími. Přirozený výběr se najednou netýkal pár jedinců, ale většiny.
Jenže bolest zůstávala. Edith si vybavovala tu paralýzu, když se na ultrazvuku nehýbalo srdíčko. Teď, ani příště, ani nikdy potom.
Ta bolest zůstávala stejná po celá staletí, jen jí přibývalo.
Nakonec bylo pro všechny lepší, že se přestali snažit.
A přírodu nahradili technikou.

„Víte, já jsem vlastně nikdy po moci netoužil.
Chtěl jsem být průměrný muž s průměrnými zájmy jako krásná manželka, práce od devíti do pěti, tři děti a sobotní sekání zahrady.
Jenže ono si mě to našlo samo. Příležitosti stoupat po mocenském žebříčku mi padaly pod nohy jako když těhotná zvrací první měsíc v jináči.
A to bych nesměl být průměrný muž, abych je nezvedl a nevyužil.
Takhle jsem se vlastně úplně nechtíc dostal až na vrchol.
Řeknu vám, není to žádný med.
Víte, kolik prášků na spaní si musím dát, abych se trochu vyspal?
Když máte moc, nesmíte mít svědomí.“

Nikdo nechce mít svědky, když udělá něco nepříjemného.
Jako třeba když vyřadí z provozu všechny inkubátory, které měly na starosti potomstvo lidstva.
Senátor Gerard Lockwell letěl s ostatními členy Nejvyšší rady na Neptun, aby s Gebaury dohodli další postup v zájmu Země.
Jenže se ozývaly hlasy, které požadovaly, aby Lockwell byl z jednání vzhledem k okolnostem vyloučen.
A to nemohl dopustit.
Když čekali na zadokování lodi, zdržel se za ostatními členy, kteří už čekali v přechodové komoře.
Předstíral, že si potřebuje zavázat tkaničku, a pak už jen stačilo ještě před zakotvením příhodně zmáčkout to správné tlačítko, které zahájilo proces vystupování.

Deanna mlčky stála po Frejině boku a sledovala, jak porodní bába pruhem plátna ovíjí břicho ženě klečící na zemi.
„Až pomůžeme miminku se natočit, zkusíme napářku,“ řekla Freja Deanně. „Dej vařit vodu do hrnce.“
Učednice odešla. Za chvíli už se nad ohněm ohřívala voda.
„Až začne vřít, vezmi po hrsti verbeny, kokošky, rozmarýny, maliníku a mateřídoušky a hoď je do hrnce.“
Freja pomohla ženě se zvednout a usadit se na porodní stoličku. Místnost provoněla příjemná vůně bylin, když hrnec s bylinami podstrčila pod stoličku. Zavinula ženu do přikrývky a spolu s učednicí ustoupila do ústranní.
„Teď už potřebuje jen ticho.“

Vše směřovalo k jedinému bodu, k jedinému rozřešení.
Síly se napínaly, vesmír se snažil dostat do rovnováhy. Události na Zemi měly vyvážit misky vah.
Gebauři netrpělivě očekávali den, kdy jejich galaxii opět připadne právo moci. Vymýcení jednoho plemena podřadné rasy k tomu mělo významně přispět. Že tam bylo pár ubožáků, kterých se to netýkalo, nehrálo velkou roli. Ne pro Skapanara.
Jenže ten den nepřicházel. Uběhlo mnoho dní a Gebauři nebyli o moc mocnější než stádo kobylek.
Pak přišli na to, že se ve společnosti neplodných objevila žena, která přirozeně otěhotněla.
Pouhá naděje změnila všechno a miska vah se zhoupla zpět.

Henry ji chytil za ruku, když ujížděli osamělou silnicí směrem k severu. Žlutá dělící čára staré asfaltky už byla skoro vybledlá.
Krajina se míhala za okny jejich vozidla a přibližovala je k jejich cíli. Grace cítila, jak ji opouští napětí. Drobeček se v břiše stále něžně pohyboval.
„Najdeme cestu?“ zeptal se jí Henry.
„Edith Miltonová mi řekla, že poznávací znamení jsou dva ostré vrcholy skal těsně u sebe, pak už to není daleko. A jiná silnice tam nevede.“
Nevěděli toho moc. Ale byli si jistí, že ať už je čeká cokoliv, bude to lepší než to, co nechávají za sebou.

Pět let je v celovesmírném plánování za přítomnosti další mimozemské civilizace, která má trochu jiné záměry, než se zrovna hodí lidstvu, poměrně dlouhá doba.
Jeden nikdy neví, jestli se toho pátého roku vůbec dočká nebo jak to celé dopadne.
Lockwell už dávno věděl, že průzkum vesmíru nebyl nejmoudřejší krok pro lidstvo, jak vzletně pronesl Armstrong. Jenže ono se to těžko dopředu odhaduje, když máte sny a ideály.
Teď tu ale byla ta mladá žena, co sama přirozeně otěhotněla. Jemu osobně to vlilo do žil velkou naději, protože by to znamenalo, že to nakonec nebude takový průser.
Jenže ji potřeboval najít.

Ony dvě byly jako černá ovce a bílá vrána.
A záleželo na úhlu pohledu.
Freja byla ve své společnosti výjimečná pro své vědomosti, protože nebylo mnoho žen, které by dokázaly pomoci rodící ženě, když to bylo potřeba.
Grace byla zrádkyní, která utekla, aby poznala svobodu a věnovala ji i svému dítěti.
Nebo byla Freja tou černou ovcí, která pokoutně pobízela ženy, aby si braly zpět to, co jim náleží.
A Grace tou, jež zázračně otěhotněla a nosila pod srdcem dítě. Něco, co se dlouhá desetiletí nestalo.
Společně měly ohromnou sílu.
Sílu obrodit svět. Skoro by se dalo říct, že doslova.

Vážení večer, dámy a hosté,

blahopřejeme k prostoduchému dilematu v tento podmíněný okamžik. Přejeme si, abyste glosovali nenadálé faktury, protože na tom odjíždí zpoždění Herodesovo.
Jak víte, sounáležíme v duchu dezolátů a nechceme pro vás finální přetížení. Zaprodáváme jedince za sousloví nekonečna, v bohorodém dni soutěživého klavíru, přičemž vy nevěříte v uzené fajfky.
Doufáme, že grandiózní zápas vně naší finanční protézy vykonáte bez servilního odloučení.
Zachovejte dech.

Nechť Herodes hlaholu doprosí se!

Handogar, filiál Gebaurů

„Vy tomu rozumíte?“ zeptal se pochybovačně Lockwell své asistentky.
Clara zavrtěla hlavou.
„Ne, ale nejspíš se nejedná o šifru, jen se jim rozbil univerzální překladač…“