Moje články

Pěst dopadala a tvář pod ní se měnila v krvavou kaši. Válka má jediné pravidlo. Jednoduché. Zabij toho boše, než zabije tebe. Nic jiného nehraje roli.
"Arthure, dost!"
Nechápal, proč mu John visí na zádech a snaží se ho odtáhnout.
"Pro Kristovy rány!"
John a tři další chlapi. Francouzské bojiště se rozplynulo.
Zkrvavené tělo pod ním se pomalu pohnulo.
"Tommy?"
Do očí se mu nahrnuly slzy.
"To bude... dobrý..." zachraptěl Thomas a vzal staršího bratra kolem krku.
Lhal. Ještě cítil v dlani nůž, který mu chtěl vrazit do břicha.
Instinkty z války byly mnohem skutečnější než lana kolem boxerského ringu.

"Koho jsi na nás poštval tentokrát?" zeptala se Polly a vrátila mu zakrvácený obklad na čelo.
Věděla, že Thomas neodpoví. Znala své chlapce dobře.
"Předpokládám, že víš, co děláš?"
Povzdechla si.
"Byla bych ráda, kdyby to občas věděl i někdo jiný."
Tommy pořád mlčel. Těžce vstal ze židle a pomalu kulhal ke kredenci. Polly jen vztekle setřela krvavý otisk ruky, který nechal na stole.
"Ukaž!"
Jemně ho odstrčila, aby nezakrvácel další nábytek a podala mu z kredence kus mazance od Velikonoc. Když došlo na pověry, bylo to zlé.
"Neboj... Pol..." procedil Tommy s námahou mezi zuby, "To byl jenom... Arthur..."

Líbil se mu její úsměv a velké zelené oči mu připomínaly...
"Smím prosit?"
Položila svou malou ručku v krajkové rukavičce do jeho. Při valčíku si ji přitáhne trošičku blíž, než se sluší, jak bylo jeho zvykem. Během tance se jí bude dívat do očí. Potom půjdou do zahrady. Ostatní bude otázka času, protože každá mladá dáma sní o lásce... Ten její pobuda není žádná překážka.
Všechno bylo jednoduché jako...
Otočil se a na tváři mu razantně přistála cizí dlaň.
"Za co?"
Anna, princezna arendellská, založila ruce.
"Hansi, snad sis nemyslel, že tě nechám zkoušet ty tvoje triky na moji sestřenku!"

Byl slunný podzimní den, vítr příjemně pofukoval ulicemi, harmonika tiše vyhrávala a úroda vína se vydařila.
"Bohužel patrně i úroda cibule," povzdechl si René, když do dveří vstoupil další špatně přestrojený Brit.
"Žádnou cibuli nekupujeme!" prohlásil rezolutně kavárník. Měl by poslat vzkaz tomu praštěnému policajtovi. Mohl by je třeba zatýkat za neoprávněný podomní prodej.
"Ale podle zesramu..."
Když vytáhl z kapsy malý adresář Nejlepších kontaktních adres pro odbojáře v Nouvionu a okolí, René v duchu bohapustě zaklel. Navenek ale nasadil úsměv a vykročil k falešnému cibuláři s otevřenou náručí.
"Ach, bratránku Jérôme, jak je možné, že jsem tě hned nepoznal!"

Je to jen děvče bez původu.
Ale má v hlavě! Je pružná jak proutek a nemá daleko od slov k činům.
Nemá ani zlatku.
To mě ale nemusí trápit, peněz mám dost.
Nemohu říci, že by zrovna podporovala mé podnikatelské záměry.
Na druhou stranu, když půjde o její, starat se umí. Rozhodně peníze nerozhazuje. A domácnost řídí znamenitě...
...i když odmlouvá...
Ale to je právě to! Každý udělá, co se mu řekne, jen ona dobře ví, kdy jeden zajde daleko.
Rozhodně by mi pomohla vylepšit sousedské vztahy...
Hmmm... Koneckonců, proč ne?
"Anče! Myslím, že jsem konečně vyřešil otázku tvého věna."

Seznamte se s novou redaktorkou módní rubriky našeho týdeníku! Soudružko Štičková, jak dlouho se již zajímáte o nejnovější módní trendy?
Ohó! Děsně.
Poslední zimní kolekce pana Poireta byla velmi zajímavá, že?
Nepoučujte mě.
Nebo dáváte přednost madame Schiaparelli?
Koukněme se!
Máte pravdu, pokrokoví lidé se v současnosti více zaměřují na domácí tvorbu. Zaujaly Vás folklórní motivy Naděždy Lamanové nebo avantgarda Alexandry Ekster?
Báječné. Kr-r-rása!
Nemáte však dojem, že v naší vlasti je stále těžší dostat se ke kvalitním materiálům?
Žertujete?
Ale přece jen...
Nebuďte drzý.
Přiznávám, že právě tato nedostupnost pomáhá domácím tvůrcům nalézt zcela nové a originální postupy.
Cho-chó!

"Złotý, říkal jsem vám, ať na tu drožku zapomenete! Jedovatý, rodinné záležitosti musí počkat. Ano, já vím, že jde o vašeho syna, ale jestli se dostane k tomu přívozu je konec."
"Já počkám u Národního!"
"U Národního? Myslel jsem, že už jste dávno na nábřeží, Schwarzi!"
"U Národního divadla, ne u Národního muzea, inspektore Zelený."
"Potřebujeme někoho na protějším břehu. Pro jistotu."
"Sjedu tam taxíkem."
"Jedovatý, zkuste se dostat na Letnou."
"Já myslím, že bych měl spíš hlídat Staromák."
"Na Staromáku budu já, zrovna mi jede tramvaj."
Takže, všichni připraveni?
Fantóm jede drožkou a objevuje se na poli sto devět.

Rybaření uklidňuje. Thor ale měl jiný názor, zvláště poté, co se jedno zvrtlo v několikahodinový zápas s Midgardsormem. Lov byla specialita jeho syna. Dokázal ulovit všechno a říkalo se, že měl mezi svými trofejemi i samotnou Frigg. S tou novou dívkou, kterou přivedl na rodinný oběd, ale riskoval horší věci než Odinův hněv.
Thor prudce hmátl do vody a vytáhl obrovského lososa - největšího, jakého kdy viděl, ale jen si ho prohlédl a pustil zpátky.
Druhý chycený losos byl o poznání menší.
"Tentokrát už jsi to ty, viď Loki?"
Ryba se máchnutím ploutve proměnila.
"Musíme si vážně promluvit o našich dětech."

...a je naprosto neomluvitelné znevažovat náš boj, jen proto, že za rovnost, svobodu a spravedlnost nemůžeme položit život. S veškerou úctou...
Samuel Elánius odložil stížnost k těm předchozím. Sloupec postupně převyšoval ostatní na jeho stole. Reginald byl možná šedivější (zejména v obličeji), ale jinak se nezměnil. Jediná organizace za práva nemrtvých, která v Ankh-Morporku neexistovala, bylo podzemní revoluční hnutí. I když ani tímhle si Elánius nebyl úplně jistý.
"Kapitáne Karotko, mám pro vás zvláštní úkol."
Karotka poslušně přijal fascikl dopisů.
"Papírování, pane?"
"Ne, tentokrát by měl panu Půlbotkovi někdo konečně vysvětlit, že někteří musejí za své přesvědčení pro změnu žít."

Bolest už po třech dnech mučení ani necítila. Vždyť prošla výcvikem - museli vědět, že z ní nic nedostanou. Když se pohnuly dveře cely, připravila se k boji, ale vešel jen jeden pihovatý vojáček.
"Tady někdo je!" zakřičel do chodby. Potom klekl vedle ní.
"Co ti to udělali, děvčátko?"
Rozvázal jí pouta. Setřel krev z tváře. Vzal ji do náruče a ona uvěřila, že ji odnese do bezpečí.
"Nevzdávej se," zaslechla u ucha jeho měkký baryton, "je to jen další zkouška."
Pohlédla mu do očí. Za šibalskými plamínky viděla temnotu všech devíti kruhů pekla.
"Jsou i jiní policajti než ti zlí."

Přemýšlel, kdy se to zvrtlo. Probíral svůj život jako řadu rozhodnutí a přemýšlel, které ho dovedlo sem. Mohlo to vůbec být jinak?
"Mohl jsi umřít, víš?" přihlásilo se jeho svědomí.
Věděl. Bohužel to byla ta jediná věc, kterou udělat nechtěl. Skončil beze cti, bez naděje, jako zrádce, udavač a alkoholik. Zřekli se ho matka, sourozenci, žena i děti.
Uvědomil si, že pláče. Uvědomil si, že ho z každé strany drží strážný. Uvědomil si, že se pořád snaží vzpírat nevyhnutelnému.
Jen klid, Karlíčku. To nic. Jen skončili čtyři roky, jedenáct měsíců, dva dny, hodina a dvacet jedna minut čekání na popravu.

Tehdy ještě Arénu místo silového pole obklopoval plot a nebe nad nimi bylo opravdové nebe. Leželi v trávě a dívali se na hvězdy. Stejné hvězdy, jaké doma pozorovali jejich rodiny...
"Co bude teď?" zazněla otázka.
"Budeme se snažit jeden druhého zabít," byla ta odpověď, kterou ani jeden z nich nechtěl vyslovit. Podívali se na sebe.
"Myslím, že to teď bude víc a víc vzrušující."
Zkoušeli se tomu smát, ale to nezahnalo napětí.
"Nešlo by... Není možné, aby byli dva vítězové?"
"Ne."
Znělo to tak rezolutně.
"Do prdele."
Ráno se rozešli bez rozloučení. S myšlenkou, že jen jeden se vrátí domů.

Říkali, že kivi nelétá, ale on viděl toho malého chlapce, jak se přehrabuje v motorech a žádné selhání ho nezastaví.
Přicupital nesměle k němu a zamával křidélky. Nechal se zvednout ze země a vysadit na kůlnu.
Skočil, ale let se brzy změnil v pád. Oklepal se a dožadoval se nového pokusu.
"Jsi odvážné ptačisko," usmál se Bruce a znovu ho vysadil nahoru.
Kivi zavřel oči a natáhl zobák. Otevřel je, až když si byl jistý, že opravdu letí, ale znovu jen spadl do Bruceovi náruče.
"To nevadí, začneme znovu. Jeden se nesmí vzdávat jen proto, že se pokouší o nemožné."

Pozoroval město rostoucí z trosek, prachu a šrotu. Válka skončila. Znovu.
Jeho staré já si na válku zvyklo. A teď? Znovu si místo smyslu pro humor vypěstoval sarkasmus typický pro válečné mediky. Znovu se zdál o generaci starší než ostatní.
Jenomže tenkrát tam byl Sideswipe, který ho dokázal naštvat dřív, než všechny ty potlačované emoce přerostly v hořkost. Byl tam Jazz, kterému bylo jedno, že se blíží konec světa, když k tomu měl dobrý soundtrack. Byl tam Ironhide, na kterého mohl přesunout část svých povinností.
Možná ale byl jediný rozdíl ten, že předtím nebyl mezi těmi, kteří tu válku přežili.

Všechno bylo špatně. Znovu si návod přečetl, ale ani na třetí pokus mu uvedený postup nedával smysl. Nejdřív zaměnil pořadí jednotlivých kroků. Na prázdné místo vedle textu upravil znění bodu tři. Jeho rukopis se už dávno ustálil na drobných a úhledných písmenech, aby to věčné opravování bylo co nejefektivnější. Potom se soustředil na obrazový doprovod. Ilustrace číslo dva byla naprosto nicneříkající. Kreslení sice nebylo jeho silná stránka, ale pokusil se schéma aparatury vystihnout co nejlépe.
Pero sklouzlo po papíře a udělalo kaňku, jak se lekl, když ho profesor okřikl.
"Pane Snape, můžete mi vysvětlit, proč si čmáráte do ERÁRNÍ učebnice?"

"To bychom měli," konstatoval Arthur Shelby a skopnul tělo do čerstvě vykopané jámy.
Tommy jen zavrtěl hlavou.
"Neblázni, je mrtvej," uklidňoval ho třetí z bratrů, John.
"To byl přece už předtím."
Mlčeli, protože Tommy měl pravdu. Byl to už čtvrtý pokus zbavit se toho koňského handlíře.
"Třeba nebyl mrtvej dost..."
Tommy dřepěl nad hrobem a přemýšlel. Nakonec, jako obvykle, našel řešení.
"Potřebujeme mák."
Byla to jen stará pověra jejich cikánské babičky a to jediné, co ještě nezkusili.
"Mák nemáme, ale tohle ho taky zdrží," řekl John a podal bratrovi noviny.
Tommy je hodil dolů. Stejně ten bastard nejspíš neumí číst.

Když je Thompson zval na drink, Sousa věděl, že to nedopadne dobře. Jeho podezření se potvrdilo, když Jack zastavil před neony osvětleným barem.
"Půjdeme sem," prohlásil rezolutně a ukázal na dveře hned vedle cedule hlásající velkými písmeny "WHITE ONLY".
"Nechceme žádné problémy," zkusil doktor Wilkes.
Nikomu se ta cedule nezamlouvala, ale nikdo nechtěl vyprovokovat rvačku. Peggy si vyměnila pohled s Danielem, protože on jediný zvládal Jacka i v tomhle stavu.
"Nechceme problémy," zopakoval Daniel a snažil se Jacka odtáhnout od dveří.
"My tu válku vyhráli," odsekl mu Jack. "Nezastavili nás jejich pušky, proč by nás měl zastavit nějaký pitomý nápis?"

Temnotou noci se rozléhal tygří řev a všichni obyvatelé džungle se raději skryli ve svých doupatech. Jen luňák Číl, který je s každým zadobře, se odvážil přilétnout blíž, aby zjistil, co se děje.
Tygřice křičela bolestí a vzteky. Jak mohla ona - nejsilnější v celé Séónijské džungli - porodit jedno mrtvé a jedno chromé mládě.
"Nikdy tě nepřijmou mezi sebe," pošeptala svému jedinému přeživšímu synovi a starostlivě ho olizovala. "Ale to nic, můj ubohý mrzáčku. To nevadí. Nepotřebuješ smečku jako oni. Jejich pohrdání tě naučí krutosti. Nenávist tě udrží na živu. Jednou se tě všichni budou bát. Jednou budeš pánem téhle džungle."

Byl to čas zrození, ale tady se umíralo.
Zajíček vyskočil a zavětřil. Cítil jaro. Někde tam bylo, ale přebíjel ho pach bahna, krve a smrti.
Vojín Atkins ho stáhl zpět do zákopu: "Ne, Ušáčku, mohli by tě trefit."
Vojín Atkins se bál. Maskot jednotky ne. Nebál se střelby ani minometné palby. Byl tak odvážný, že se před ním Atkins občas styděl.
Nejvíc se styděl tu noc potom, co Ušáček padl. Potom, co se všichni báli jít do dalšího útoku na turecké pozice až na toho zatraceného králíka!
Tu noc osvětloval rozbitou krajinu po bitvě obrovský měsíc.
Tak se zrodila Austrálie.

„Myslel jsem,“ začal shovívavým tónem vrchní vyšetřovatel, „že takhle daleko, nebudu muset nikdy zajít.“
Povzdechl si a začal ze zásuvek stolu vytahovat různé věci. Vedle pistole se skládaly předměty běžné domácí potřeby. Kladivo, zapalovač, šroubovák, čtyři nože, břitva, balíček žiletek, struhadlo, klíče, vývrtka, otvírák na konzervy,...
„Tohle všechno plánujete použít?“
„Možná.“
„Mám si vybrat tři věci?“ zeptala se Starbuck s širokým, provokativním úsměvem.
Giles něco zavrčel a sklonil se k zásuvce vlevo dole.
„Ztratil jste svou gumovou kachničku, poručíku?“
„Ta je tady,“ řekl Rigby, a jako by o nic nešlo, položil na stůl kačenku. Její neživý pohled byl značně zlomyslný.