Hra o trůny

„Ty máš vážně draky?“ vykulil Hagrid oči.
„Ano,“ řekla Daenerys s patřičnou pýchou. „Vylíhla jsem je z kamenných vajec. Byla jsem přesvědčená, že jsou mrtvá… ale ukázalo se, že draci se rodí z ohně. A krve…“
„Fíha. Já svoje vejce sháněl strašně dlouho. Pak se narodil Norbert… teda vlastně Norberta, ale to se zjistilo až pak,“ poškrábal se ve vousech a přemýšlel, jestli příběh moc nekomplikuje.
„Já ta svoje dostala jako svatební dar. A kde je vlastně Norberta teď?“ zeptala se zvědavě, najednou znovu mladinká a nevinná.
„Musel jsem ji dát pryč…“ posmutněl Hagrid.
„Já se svých dětí nikdy nevzdám!“

Tywin byl spokojený. Po letech snažení konečně dosáhl svého.
Co na tom, že se to povedlo až napodruhé? Minulostí bylo ponížení, které mu připravil Aerys, když odmítl největší věno, jaké kdy království mohlo vidět, jen aby svému synovi místo oslňující krásky nabídl neduživou Dornku. Jak uspokojující bylo pomyšlení na jeho neslavný konec…
Nový král byl jiný. Mladý, plný života, dychtící po zábavě. Takový život ovšem vyžaduje mnoho zlata. Toho však po proběhlé válce nebylo nikde nazbyt. Nikde kromě sklepů Casterlyovy skály.
Tywinova pokladnice bude krvácet. Žádná cena však není příliš vysoká za to, aby na železném trůnu viděl svého vnuka.

„Na chvilku jsem propadl pocitu, že si mě otec váží. Veliká chyba. Pak jsem se probudil jako šťastný novomanžel,“ povzdechl si Tyrion a pozvedl pohár.
„Taky jsem v chomoutu…“ pokývá Marigold. „Jednoho dne píšu milostné verše, druhého přijde dopis s úřední pečetí. Svatba s kněžnou, která mě považuje za reformovatelný projekt.”
„Aspoň tě má ráda. Sanse se hnusím. Ne že bych se divil…“
„No jo… jenže jsem dvorský páprda. Místo v ložnicích trávím večery na banketech, kde se mě podobní páprdové ptají na názor na daňovou reformu. A víš co je nejhorší?“ dodal dramaticky. „Že už si skoro něco myslím!“

„Buď svědkem!“ pronese Karsa a významně se mračí.
„A čeho přesně?“ zeptá se Arya s ledovým klidem protkaným mírným pobavením.
„Zničení samých základů světa. Vlastnit lidi je zlé. Zabiju otrokáře, osvobodím otroky.“
„Znala jsem jednu takovou. Začalo to osvobozováním. Páchala dobro dál a dál, až vypálila celé obrovské město a zabila desítky tisíc nevinných…“
„Ženy jsou slabé, snadno podlehnou pokušení,“ utrousil Karsa, ale bylo vidět, že je trochu otřesený.
„Když myslíš…“ usmála se Arya. „No, zajímavý rozhovor, ale čeká na mě loď. Potřebuju ověřit, co je na západ od Západozemí.“

Karsa měl neurčitý pocit, že ho právě porazila malá holka.

„Někdy mám pocit, že jsem si nevzala Nevilla, ale jeho babičku,“ povzdechne si Hannah.
„Buď ráda, že neznáš Olennu,“ ušklíbne se Tommen a dodá: „Myslí si, že to ona by měla vládnout. Na všechno má názor. I na to, jaké oblečení mám nosit.“
„To je ještě dobrý. Augusta mi zamyká lektvary s argumentem – snad nechceš, aby se Neville omylem otrávil.“
„Olenna mi na svátek dala knihu s názvem Jak být králem. A řekla, že mi přeje inspirativní čtení. Přede všemi.“

Oba se na sebe s pochopením podívali. Prý že jsou problém matky vašich protějšků. Pche, kam se hrabou na babičky…

„Krásná róba.“
„Díky. Tvoje taky. Nezvyklá.“
„Myslíš zřejmě příliš vyzývavá,“ zamrkala Margaery potutelně.
„No… vlastně ano,“ rozhodila Angelika ruce. „U nás by neprošla. Králi by nevadila, samozřejmě. Ale církev má pořád velkou moc.“
„Náš král si z církve nic nedělá. A já si ho potřebuju omotat kolem prstu,“ přiznala bezostyšně.
„Ludvík by po mně toužil, i kdybych chodila v pytli,“ obrátila Angelika oči v sloup. „Tolik ženských srdcí zlomil, náš slavný Král Slunce. Ale mě nedostane!“
„Já se za Joffreyho provdám. Je to samolibý sadistický pitomec, ale budu královna.“
„Joffrey…“ povzdechla si Angelika a v očích se jí objevily slzy.

„Skvělé, že jsme se sešli! Už jsem ztrácel naději, že někdo bude brát hrozbu muchlorohých chropotalů vážně,“ chrlil Xenofilius a nadskakoval nadšením.
„Matka draků…“ začal Varys.
„Draci jsou mnohem primitivnější stvoření než chropotalové. Chropotalové nám vykrádají mozky, manipulují realitou a dokonce již obsadili výbor pro standardizaci lektvarů!“
„Jak se vám daří tyto… vědomosti… šířit?“ zeptal se opatrně. „Naše královna by se ráda inspirovala.“
„Zde Jinotaj,“ pronesl hrdě a plácl mezi ně ohmataný plátek. „Chcete myslet svobodně? Čtěte Jinotaj!“
„Čtěte…“ zopakoval Varys.

Pochopil, že tato technika se mezi prostým lidem, jehož lásku Daenerys usilovala získat, zřejmě neujme. Něco ho ale napadlo…

Vyvěsiti a celé zemi oznámiti:

Masáž, podobně jako siláž a senáž v oblasti rostlinné výroby, je revoluční technika, která spočívá v jemném, dusivém dusání a bakteriální hostině - ano, máte pravdu, masa. Zkrátka na živočišné výrobě, že ano. Především se jedná o poražený dobytek, pokud jste sedlák. A nebo taktéž o poražený dobytek, pokud jste úspěšný vojevůdce s minimem ohledů.
Masáž slouží k uchování přebytečně poraženého dobytku pro časy, kdy ho - pro jeho úbytek - toliko porážeti nelze.
V takových chvílích si totiž draci s libostí vybírají dobytek, který masáží neprošel a doposavad se prochází volně až libovolně.

Luděk Třetí, ÚV HToKL

Na nejvyšší větvi klidně seděly Tři kavky. Kolem nich smrdělo jakési nechutné pižmo.

"Jakožto čaroděj druhé kategorie odmítám čuchat takové hnusy!" Zakrákal havran sedící o větev níž.

"Havrrrani... malí a stěžovační! Tak prrrromluvil Rrrroak, syn Krrrrákův," odpověděl pyšně obrovský krkavec. Sedm menších krkavců podobných si jako vejce vejci přikyvovalo.

"Se kecne šéfovi!" Špitla sojka a odfrnkla.

Vrána si hádek nevšímala. Otevřela oči, až když vedle ní dosedla kolegyně.

"Hlášení?"
"Nic neobvyklého, pane..."

Najednou hlasitě zahřmělo.

***

Z větví seskočili pohádkový čaroděj, dvě postavy v černém, sedm do půl těla nahých chlapců a... drak.

Roak osaměl.
"Hmmm... snad abych zaletěl zkontrrrolovat trrrrpaslíky."

Brynden se vracel z jednání ve Dvojčatech, když z dřevěné lávky přes Červený bodec zahlédl svého malého synovce, jak zasmušile postává na břehu a pozoruje děti koupající se v řece.
„Co ten protáhlý obličej, Edmure?“ zavolal na něj.
„Maminka mi zakázala se koupat, protože bych se prý mohl utopit,“ stěžoval si chlapec.
„Co přesně maminka říkala?“ dotazoval se dál Černá ryba.
„Říkala: ,Jestli tě ještě uvidím v Červeném bodci, zamknu tě v komnatě a ven tě pustím jen na hodiny s mistrem.‘“
„Ale Rejdivý proud ti nezakázala, nebo ano?“
Edmurova tvář se rozjasnila a vzápětí se rozběhl ke druhé řece.