DMD č. 4. pro 4. 4. 2016. Téma: Oděl se do oceli

Bylo po boji. Všichni svorně hleděli přes zábradlí dolů na obří kotel s roztavenou plastocelí, v němž to zlovolně bublalo.
"To šlo dobře," pronesla Gwen.
"Tos ho nemohla pořádně držet?" uhodila na Leu Tess.
"Já? Co já? Proč pořád všechny nudný věci musím dělat já?" ohradila se Lea. "To je pořád: Lea poletí na misi, protože ji tady nepotřebujeme. Lea bude čekat venku před barákem, protože je nezkušená. Vždycky přijdu o všechnu zábavu."
"To je fakt," uznala neochotně Yanna. "Příště tě musíme pustit k nějaké akci."
"No," vydechl Scorch, "aspoň má Tarkin prima novej vohoz."
"Jdu ho vytáhnout," zabručel Sev.

Sám to nezvládne, co naděláme." pravil Robin. "Zkusíš to? Mám chromou ruku."
"Neuspíme ho raději?"
Můj návrh se nesetkal s pochopením. "Máme jen ketamin, na něj je to málo a nedělá mu dobře."
Kývl jsem, ať mi podá klíčky.
"Tohle zvláštní auto si musíš spíš obléct, než do něj nastoupit, ale ochrání vás."
Nasoukal jsem se do obrněnce a pomalinku se blížil k místu, kde ležel pochroumaný kolega. Krokem...neuspěchej to...už jsem u něho. Otvírám boční dveře a Rajeev se těžce sápe dovnitř. Nosorožci to neušlo. Rozbíhá se.
"Couvej! Couvej!"
Dupu na plyn, křoví nekřoví ujíždím. Jsme rychlejší, sláva.

Jako prosebník přistoupil k oltáři v domě Rodových.
“Rodoví duchové,” zašeptal se skloněnou hlavou, “Ochránci a rádci. Žádám vás o ochranu proti černé smrti. Ať alespoň jeden z nás přežije a krev knížecího rodu nezanikne.”
Nad oltářem se objevili tři tváře utkané z šedého dýmu. Ctibor zvedl hlavu a díval se přímo na ně.
“Slyšíme tvou prosbu,” řekla první tvář.
“Soudíme tvou prosbu,” dodala druhá.
“Dáváme ti ochranu,” zasmála se třetí.
Na Ctiborovo tělo začaly přilétat lesklé odštěpky z oltáře. Když jimi zcela pokryt a zcela chráněn padl mrtev k zemi, tváře zmizely.
Rodoví duchové mají zvláštní smysl pro humor.

Přišli, oděni v železe a oceli, se zlatou touhou v očích.
Na jejich straně stála nemoc a lež. Stál na ní šepot o barbarech a divoších, knihy o našich zvycích psané lidmi, kteří nás nikdy nepotkali.
Zasypali nás olověnými kulemi, vzali nám naše bohy. Naše děti. Naší zemi.
Nazvali nás jedním jménem, aby nás mohli lépe nenávidět.
Jsme pro ně jen vzpomínkou, nad kterou je snazší přivřít oči. Ale my jsme ještě tady. Nejsme poznámkou pod čarou v učebnici dějepisu. Jsme živí a nebudeme mlčet.
Přišli oděni v oceli a teď volají "Zatracení imigranti, vraťte se odkud jste přišli!"
Ha.

-Pane, blížia sa votrelci.
-Použijeme našu zvyčajnú taktiku. Na nič iné nemáme dosť vojakov.
-Jasné, cez priesmyk ísť musia, sedliaci na nich spustia lavínu kamena.
-Áno, potom ich naša malá skupinka vojakov dorazí.
-Ale oni poznajú náš trik.
-Viem.
-Sú krytí medzi vozmi, ktoré si doviezli na zbrzdenie kameňov.
Pán odišiel do vojny.
Po dni sa vrátil.
-Vyhrali sme.
-Poznali predsa náš trik. Neinovovali sme desaťročia.
-Áno, ale spravili chybu.
-Kde mohli spraviť chybu?
-Vozy zastavili kamenie, my sme utiekli, lebo ich bolo veľa na to, aby sme ich dorazili... tak na nich zhodili kamenie znova, keď nás víťazne prenasledovali.

Černá křídla, oděná do oceli...
Výkřiky raněných, chroptění umírajících na pozadí rudého přílivu požáru...
A zase ta černá křídla...
Ciri vzkřikla a vzbudila se.
"Máš zlé sny?" zeptal se spolunocležník tiše.
"Mám jen jeden a docela mi stačí," vztekle odsekla.
"A nechtěla..."
"Nechtěla!"
Ale řekla, po chvíli, když hleděla do ohně. Barvil jí vlasy do ruda a stíny jí tančily ve tváři.
"Nevím, jak to skončí. Vždycky se vzbudím, když se nade mnou sklání. Nejraději bych ho zabila!" ukončí Ciri vyprávění, zabalí se do pokrývky a usne.
Cahir Mawr Dyffryn aep Ceallach hledí k nebi.
"Bohové, nedejte, aby kdy dosnila."

Apokalypsa. Nikdo už nečekal, že přijde. Ti z nebe i pekla se div nepřetrhli, leštili zbroje a zapalovali plamenné meče.
Crowley stál stranou od toho mumraje. Už pět minut se nepřetržitě smál.
„Řekni mi, co to máš sakra na sobě,“ zaúpěl nakonec.
Azirafal se ošil.
„Svoje andělské brnění. No... možná jsem za posledních pár tisíc let pozbyl trochu svalů na hrudníku, ale když to trochu upravím...“
„Vždyť by ses tam vešel třikrát! A co je tohle?“
„Pár knížek, abych se na bojišti nenudil, čajová souprava, náhradní vlněné prádlo...“
Crowley náhle zvážněl a zcela nedémonsky Azirafala objal.
„Budeš mi chybět, kamaráde.“

Kov radostně zvonil. Tavené stříbro zářilo a hřálo, výbuchy jisker zlatily tvář. Mairon shodil rukavice a předloktím setřel pot z čela. Zálibně pohlédl na své dílo.
Jeho pán Aulë procházel kovárnou. Stačilo by přikývnutí, náznak úsměvu, vlídné slovo, cokoliv, co by Mairona utvrdilo v tom, že za něco stojí. Zůstal však nepovšimnut. Vzal šperk a vztekle jej mrštil do ohně.
„Já vidím, co v tobě je,“ chlácholil ho Melkor. Černé hedvábí jeho vlasů se konejšivě vlnilo a lechtalo na nahých zádech. „Aulë ti nikdy nedá šanci, ale já ano.“
Po zkáze Stromů Mairon nezaváhal. Oblékl zbroj. A přijal jméno Sauron.

Pokud to brala objektivně, příliš mnoho věcí se nezměnilo. Pořád stejná výška, byť tvrdila, že z té zatracené práce vyroste, pořád stejná váha, protože: "Ne, paní doktorko, já nemůžu omezit čokoládu, jinak bych začala chlastat." V zásadě by se dalo říct, že i pořád stejné vlasy (už je to dva měsíce, co si nezměnila barvu), to samé oblečení (oblékám se, jak je mi pohodlné). Zkrátka a dobře už rok vídala ráno v zrcadle tu samou tvář.
Subjektivně vzato se změnilo úplně všechno. Oči, kterýma vždycky tajně vyhlížela víly ve večerní trávě, zmizely. Po práci na učňáku ztvrdly jako kalená ocel.

Některé situace se podobně jako Charles Emerson Winchester III. nedají vymyslet, nýbrž musejí zažít.
Žák Mleva, sedící vzadu v poslední lavici, vypadá po příchodu učitelky Občanské nauky jako ta nejlacinější triková atrapa z fanovského céčkového Star Treku. Mechanicky hýbe rukama a vydává robotické zvuky. Ani fakt, že si přitom opakovaně přihýbá z otcovy láhve od whisky s obarveným čajem a komentuje to slovy: "Chlast, slast!" nenapoví dané vyučující dostatečně, že žák Mleva objevil Futuramu.
Ve sborovně zvoní telefon a v něm se zcela nechápající matka táže, proč má její syn v žákovské knize výchovnou poznámku: "Obaluje se na hodině alobalem."