Poezie

Až budeš zas malá,
zahodíš všechny dospělácké starosti,
které ti tížily hlavu
a nedovolily ti se smát.
Alespoň na chvíli.

Až budeš zas malá,
rozběhneš se do lesů a luk,
budeš tančit v dešti
a skákat v kalužích.

Až budeš zas malá,
uvěříš znovu na víly,
skřítky a princezny
a na pohádky se šťastným koncem.

Až budeš zas malá,
odvážíš se znovu snít
a jít za svými sny,
až tam, k nebesům.

Až budeš zas malá,
obejmeš konečně své vnitřní dítě,
vyprahlé po lásce a pochopení.
A nikdy už nepustíš.

Až budeš zas malá,
svět bude zase v pořádku.
Navždycky.

Křičím jako o život a nikdo mě neslyší
Křičím ze všech sil a můj hlas je stejně nejtišší
Křičím na všechny, co na mě hledí hluše
Křičím a křičím z hloubi vlastní duše
Křičím a křičím pod maskou úsměvu
Křičím a křičím a hledám v tom úlevu
Křičím a doufám, že vykřičím to utrpení
Křičím a doufám, doufám, že to něco změní
Křičím a volám, jak nejvíc mohu
Křičím, když nevím, a volám k Bohu
Křičím a pomalu mi docházejí síly
Křičím kousky naděje, co mi ještě zbyly
Křičím a křičím zbytkem svého hlasu
Křičím. Možná si někdy vykřičím spásu

Tenkrát to bylo všechno krásné
První naivní lásky kýč
Tenkrát to bylo všechno krásné
Bylo to krásné a je to pryč

Tenkrát jsem ještě věřila v lásku
Že lepší dávat, než-li brát
Tehdy jsem doufala, že bys mohl
Jako já tebe mít mě rád

Tenkrát jsem chtěla dát ti své srdce
Stačilo jen ho z dlaně vzít
Pevně mě sevřít do náruče
Společně počkat na úsvit

Tenkrát jsi mohl mít celou mou lásku
Mohl jsi získat celý svět
Tenkrát jsi poprvé zlomil mé srdce
Kéž by to bylo naposled

Kéž bys mi srdce zlomil jen jednou
Tam. Poprvé a naposled

Až budeš zas malá,
zahodíš všechny dospělácké starosti,
které ti tížily hlavu
a nedovolily ti se smát.
Alespoň na chvíli.

Až budeš zas malá,
rozběhneš se do lesů a luk,
budeš tančit v dešti
a skákat v kalužích.

Až budeš zas malá,
uvěříš znovu na víly,
skřítky a princezny
a na pohádky se šťastným koncem.

Až budeš zas malá,
odvážíš se znovu snít
a jít za svými sny,
až tam, k nebesům.

Až budeš zas malá,
obejmeš konečně své vnitřní dítě,
vyprahlé po lásce a pochopení.
A nikdy už nepustíš.

Až budeš zas malá,
svět bude zase v pořádku.
Navždycky.

Pavučinky ve větvích
nejkrásnější jsou vždycky ráno.
Kdo přijde pozdě, už je neuvidí.
Noc navěsila na ně
perličky z rosy.
Sestra Luna šla už spát
a zlaté paprsky otvírají květy.
Opojné vůně převalují se v trávě,
mámí a lákají vše živé.
Bosé nohy proplétají se mezi stébly.
Sukně trochu zmáčená, však uschne.
Prsty tančí mezi okvětními lístky,
pečlivě skládají do košíku dary země.
Studánky v listech Alchemilly
hostí včelky u snídaně,
cennější než samo zlato.
Urovná zdobený šátek
na stříbrem zářící hlavě.
Očima vpíjí se laskavě
do té tajemné zahrady.
V níž vrostlé má kořeny
a duši v každém kvítku.

Podvečer ve staré zahradě

V trouchnivý bubínek strakapoud buší,
noty mu jarní déšť maloval tuší.
Ve staré zahradě zastav se tiše,
uslyšíš jeho hru na vlastní duši.

***

Třešňové květy

Zakroužil vítr v našem sadu,
třešňové květy tiše romejší.

Zakroužil vítr v našem sadu,
skráně mi hladí a konejší.

***

Okamžik na samém kraji čtvrtého měsíce toho roku

Kulíci v bahně u hráze otiskli čínské znaky,
jespák těm veršům rozumí, ráda bych znala je taky.

U břehu stojí nehnutě volavka popelavá,
potápky taky zmohla už procházka kolébavá.

Na kalnou hladinu z kalného nebe sněží bíle,
v krajině trochu rozpité zakletá tahle chvíle.

Křičím jako o život a nikdo mě neslyší
Křičím ze všech sil a můj hlas je stejně nejtišší
Křičím na všechny, co na mě hledí hluše
Křičím a křičím z hloubi vlastní duše
Křičím a křičím pod maskou úsměvu
Křičím a křičím a hledám v tom úlevu
Křičím a doufám, že vykřičím to utrpení
Křičím a doufám, doufám, že to něco změní
Křičím a volám, jak nejvíc mohu
Křičím, když nevím, a volám k Bohu
Křičím a pomalu mi docházejí síly
Křičím kousky naděje, co mi ještě zbyly
Křičím a křičím zbytkem svého hlasu
Křičím. Možná si někdy vykřičím spásu

Skutečně osudné střetnutí tras
Nad hlavou zazpíval konipas
A housle, violy, kontrabasy
Tančily v čisté esenci krásy
Já zkameněla v úžasu
Chtěla se ti vplést do vlasů
Naprosto bez milosti znova a zas
Přála si být ti napospas
Mžourat a hřát se ve tvém jasu
Navždycky viset ti kolem pasu
Hodiny sedět na terase
A utápět se ve tvém hlase
Dobrovolně a bez souhlasu
Zůstat s tebou do konce času
To všechno zmizelo v minulých časech
V posteli ani stopa po tvých vlasech
Je konec
Jsi pryč a s tebou má jediná spása
Nebrečím
Spadla mi do oka tvá poslední...