Poezie

Řeknu vám, teď cítím vinu,
přejedený od závinu:
není dobrý pro sklovinu,
a má tak jednu bílkovinu!

Jak se ale dost rozvinu,
s tělem ještě ve vývinu,
a velkou chutí na svačinu,
na lahodnou potravinu?

Tak tu sedím, tiše kynu,
obal od dobroty svinu.
Nepoddám se tomu splínu,
jářku, ani na vteřinu!

Pásek o dírku odvinu,
do kalhot se zas zavinu,
uvolním svou svalovinu
hned je líp o polovinu.

Navinu se na rovinu,
používající lůžkovinu,
pak si peřinu přivinu
jako bych měl kocovinu
(a chytil slinu
na sklenku ginu).

Napsat tuhle volovinu,
nemůže spustit lavinu,
neboť tuhle dubnovinu,
ukončí půlnoc, inu.

Mění se všechno, ty jsi taky jiný
Mění se noc, mění se její stíny
Mění se vítězství v krachy
Mění se démoni a tvoje strachy
Mění se myšlenky, v hlavě se přelévají
Mění se sny, co se ti v noci zdají
Mění se přátelé a tím i vaše vztahy
Mění se přání, činy, skutky, snahy
Mění se, mění se ti svět před očima
Mění se, bez toho přece nic nezačíná
Mění se to vzácné v obyčejné
Mění se všechno a přitom je to stejné
Mění se mraky, co po nebi se ženou
Měníš se taky a můžeš být tou změnou

Vrať se k pramenům
Najdi kořen trápení
Odhal své vnitřní dítě
Bude se choulit

V bolesti

Moudří říkají Ti
Tak se snaž
Musíš to zvládat
A nejlépe sama

To tak

Ráno cestou do práce
Trolejbus přehlédnout
Přes stojící náklaďák
Když jede ze zastávky

Nezabije Tě

Když v noci nespíš
A ráno máš jít dál
Marně se nebe ptáš
Jak najít cestu ven

Z hlubin

Žít když naděje schází
Ptát se slunce za mraky
Proč vychází i v dešti
Den na cestu vyprovodí

Ač nechce

Vrať se k pramenům
Jen ke kterým z nich
Když vyschly všechny
Před časem tak pradávným

1759 a’ Ghàidhealtachd
James Macpherson pozorně naslouchá přednesu vetchého stařečka.

1816 Praha
Kniha, kterou Josef Linda používá jako tepelnou izolační pomůcku, nevydrží takové zacházení, rozpadne se a vydá Píseň vyšehradskou.

1843 Paris
Alexandre Dumas starší otírá prach z fóliového rukopisu číslo 4772.

1966 Liptákov
Pyrotechnik Šťáhlavský vyhazuje do povětří důmyslně okovanou truhlu.

1968 Praga
Umberto Eco si krátí čekání na dámu listováním v knize abbé Vallota.

1990 Praha
Pavel Janoušek a Vladimír Macura čtou román Sametová Anna

2023 Castle Rock
Stephen King dokončuje převyprávění Beruščina dítěte od S. Morgensterna.

Tohle všechno je pravda. Ať se propadnu do Florinu, jestli kecám.

Už se ti prostě nechce se zvedat
A světlo v tunelu bezcílně hledat
Těžké je padat a těžší je vstát
Někdy je nejtěžší nechtít to vzdát
A nechtít zahodit, co bylo ti dáno
Po noci ale vždy nastane ráno
Jednou snad vyženeš démony z hlavy
Utichne halas válečné vřavy
Ztlumí se bolest a zahojí rány
Zvednou se tvého vězení brány
Jednou zas povstaneš v plné své síle
Před sebou krásné a šťastné chvíle
Zas budeš věřit, že může být hezky
Alespoň na chvíli odložíš stesky
Jednou snad vyvezeš to špatné na skládku
Jednou se probudíš a budeš zas v pořádku

Vidím tě brodit se uzoučkou strouhou -------------------- (Kočinko)
Jak Vesna tancuješ mezi květy --------------------------- (Andílku)
Místo mě s úsměvem končíš mé věty ----------------------- (Snílku)
Bez tebe vydržím jen chvíli pouhou ---------------------- (Hrozinko)
S tebou a vínem jdem nocí dlouhou ----------------------- (Kočinko)
Ze všeho zbyly jen siluety ------------------------------ (Andílku)
Když tě chci políbit na měkké rety ---------------------- (Snílku)
Srdce mi buší bolestnou touhou -------------------------- (Laskominko)
Dělej si se mnou klidně, co chceš ----------------------- (Zlatíčko)
Třeba mě pevně svaž svými vlasy ------------------------- (Vládkyně)
Označ mě, vládni mi, učiň mě svojí ---------------------- (Sedmikrásko)
Porušuj pravidla, chybuj a hřeš ------------------------- (Srdíčko)
Spletou se těla, spletou se hlasy ----------------------- (Bohyně)
Potom se duše s tou druhou spojí ------------------------ (Lásko)

Dnes v noci se mi zdály erotické sny
a jen mega měsíc svítil na touhu v nás.
Přelézali jsme propast a strach bezedný
a nechali svá těla lásce napospas.

Celou noc bral jsi mne do náručí.
Dech podobný byl lidem tonoucím.
Úsvit slasti mlčet neporučí,
štěstí vzlyká v rozumu matoucím.

Dnes v noci jsme přelézali zdi v srdci,
natahovali jsme k sobě své ruce.
Vrávorali jak dva opilci arci
a milovali se něžně a prudce.

Tuto noc zdál se mi zvláštní sen.
Ještě si ho nechám zdát.
Ty jsi byl se mnou a pouze jen
mně si se chtěl odevzdat.

Chceš plnit svou danou roli
Alespoň za něco stát
Vrhneš se po čemkoli
Co bude tak akorát

V sobě máš obraz Boží
Však slabé tělo i mysl
Všechno do toho vložíš
Bude to však mít smysl?

Ať se pokoušíš sebevíc
Nikdy to nebude dost
Dostatečné není nic
Než pravá dokonalost

Podívej se kolem sebe
Jsi jenom zklamání
Úspěch přec nepadá z nebe
Tak kdo tě zachrání?

Už klesáš únavou
A dochází ti víra
Výčitky pod hlavou
A v srdci zeje díra

I když se svět mračí
Někdy můžeš jen být
A věř mi, ono to stačí
Dýchat a prostě žít

Usaďte se nakrátko a ty zpívej, pohádko!

Za mořem či za oponou – všude vítán s obdivem.
Každá divačka si říká „holka, tohohle si vem!“
Desky jeho kalendáře se sténáním praskají.
Talentem tak obdařený být sní leckdo potají.

Hladce jako Popelčina útlá nožka do střevíčku
do srdéčka cizích lidí vklouzne hned, nemaje klíčku.
Duše přátel vidí více nežli jeho nadání.
Dvě osoby nade vše však jemu jen jsou oddány.

Dýchají pro jeho štěstí. A jedna z nich zejména.
Avšak její jedinečnost nepoznáte ze jména.

Ptáte se snad, kdo je tahle věčná skalní fanynka?
Nevíte? Tak zkuste hádat. Správně!

Je to maminka!

„Vyrazíme na hranici
ubrániti naši zem
ozbrojeni brokovnicí
nikdo nesmí projít sem!“

„Copak ale je hranice,
pověz jak ji poznáme?“
„To je snadné převelice
takhle to uděláme:“

„Máme-li množinu danou
do hranice patří bod
který je množiny branou
který je množiny vchod

Řečí přesnou každé jeho
(toho bodu) okolí
zasahuje dovnitř i ven
ať se děje cokoli

Dovnitř značí do množiny
ven znamená mimo ni
tohle musí pochopit
i humanitní mimoni.“

„Okolí je dobré na co
copak je to za podvod?“
„Otevřená množina co
obsahuje daný bod.“

„Co znamená otevřená
nezvládá má palice.“
„To že neobsahuje
ani kus svojí hranice.“