Vědecká rozprava za zaseklou mulou
Navazuje na drabble Do Egypta, profesore!, které ještě dodatečně věnuji Regi za ten skvělý, a jak to vypadá, vícekrát použitelný nápad.
Toto drabble je věnováno Toře a KattyV za trpělivou betaci.
1. července 1798, zátoka Marabut, asi 30 km západně od Alexandrie
Napoleonova expedice se právě vylodila a pochoduje k městu.
Třírohý klobouk se chvěl v rozpáleném vzduchu daleko vpředu. Trén si musel pospíšit.
"Zvíře pitomý, táhni! Zatracenej písek! Zatlačte, chlapi! Všichni!"
"Zde, pane kolego, bude váš silový moment větší."
"Děkuji, příteli."
"Potěšení na mé straně."
"Je nejvyšší čas nahradit soumary. Což například pára? V Anglii již třicet let čerpá parní stroj vodu z dolů. A proslýchá se cosi o parolodi."
"Ach, parní samohyb! Bude, až zvládneme teorii hybné síly ohně, pane Conté. Hned, jak dořeším, co s tímhle vedrem..."
"Teoretické výpočty nenahradí technickou praxi, pane Fouriére."
"A kecy nenahradí fachu, vy dva flákači! Zaberte, fajnovky! Vědce nám byl čert dlužnej!"
Ti dva, kteří vedou dialog, patří mezi nejslavnější účastníky expedice. Ve svém zaměření rozdílní jako oheň a voda. Fouriér, matematik a především teoretik, Conté, prakticky zaměřený experimentátor. Jestli spolu rozmlouvali, nevím. Fouriér bohužel zůstal u toho vedra, je jeden z prvních, kdo rozvíjel teorii skleníkového efektu (i když je známější díky Fourierově řadě a transformaci), ale Conté byl opravdu vzdáleně spojen s vynálezem samohybu. Spolupracoval s Lazarem Carnotem, jehož syn Sadi je autorem teoretické práce O hybné síle ohně, která položila teoretické základy moderní termodynamiky (ano, Carnotův cyklus). To se ale stalo až v roce 1824. Soumaři měli ještě nějakou dobu šanci.
- Číst dál
- 24 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit