Moje články

Fandom: HP
Vhodil do kotlíku poslední přísadu, třikrát proti směru zamíchal a trochu rozechvělými prsty nalil růžový lektvar do připravené broušené lahvičky. Tak za tohle musí dostat minimálně podtržené véčko.
„Co jsi vyráběl?“ naklonila se k němu Lily a zamyšleně nakrabatila čelo. „Celou dobu tady cítím rozkvetlé jabloně, vanilkovou zmrzlinu a horký letní vzduch.“
„Amorův šíp. Každému voní podle toho, co ho nejvíc přitahuje,“ usmál se.
„Vážně? A jak voní tobě?“
„Nevím.“
„Tak si čichni.“
„Ne. Už je to v lahvičce.“
Nikdy by nepřiznal, že uplynulé dvě hodiny vdechoval omamnou vůni Lilyina květinového šampónu, Lilyina pleťového mléka a Lilyina lesku na rty.

Téma: Výbuch
Fandom: Harry Potter
Upozornění: slash, AU
Nedokázal to zastavit. I kdyby nakrásně chtěl, bylo už pozdě na jakýkoli zásah zdravého rozumu. Všechno se s ním houpalo, všechno se rozmazávalo, v žilách cítil pulsovat omamnou esenci adrenalinu. Myšlenky se kamsi poztrácely, zbyla jen hladová touha dosáhnout cíle. Tohle šílenství muselo vyvrcholit. Muselo vybuchnout tisícerem jisker před jeho očima, následovat záplavou endorfinů a skončit záchvatem smíchu. To strašlivé napětí v každičkém svalu, to nutkání stoupat výš, dotknout se hvězd...
„Nepřestávej! Prosím! Ještě!“
„Severusi, já už nemůžu!“
„No tak Reme! Ještě! Dělej! Už to bude!“
„Jak myslíš, ale jestli z té houpačky sletíš, tak si za to můžeš sám!“

Fandom: Sherlock (BBC)
Téma: Vůně hořkých mandlí
Upozornění: AU, depresivní, preslash, BJB
„Kde je Sherlock Holmes?“
„Nevím.“
„To není odpověď, kterou chci slyšet.“
Postavil se mu za záda. Na spoutaných předloktích naskočila husí kůže. Zlomí mu vaz? Podřízne hrdlo? Vrazí mu nůž pod žebra? Přes šátek na očích neviděl výraz jeho obličeje. Těžko mohl odhadnout, jak moc bude tentokrát brutální.
„Tak ještě jednou, Johne. Kde je?“
„Naser si!“ vyplivl nenávistně.
Poznal, co ho čeká, ještě dřív, než mu tu skleněnou kapsli vložil pod jazyk. Zmučené tělo obestřela příznačná vůně hořkých mandlí, když ho surovým stiskem donutil sevřít čelisti a tenké sklíčko ampule prasklo.
Během zpátečního letu do Londýna se Sherlockovi zastavilo srdce.

Probudil se s pocitem zajímavého prozření, jen si zaboha nemohl vzpomenout, co vlastně prozřel. To je tím, že se podíval z okna. Rima mu vždycky říkala, že jestli si chce uchovat sny, nesmí se ráno dívat z okna.
Když si v šatně oblékal hábit, hlavou mu probleskla představa muže v obleku. Černém obleku. Nemohl se zbavit myšlenky, že právě on mu pověděl tu šokující zprávu, kterou si nepamatuje.
„Nesoustředíš se,“ prohodil u oběda Jason. „To ten článek o Dianě? Vím, jak nesnášíš, když se o mrtvých mluví špatně.“
„Diana není mrtvá,“ slyšel sám sebe tvrdit. „Jen odletěla na svoji planetu.“

Téma: Smrt na pitevním stole
Nikdy bych nevěřil, že se pouhá meditace takhle zvrhne. No ne, vážně, vy byste předpokládali, že si dáte pár minut relaxace a přitom vystoupíte ze svého těla? Už dva dny se pozoruju zvenčí a začíná mě to kapánek znervózňovat.
Hej, kam mě to vezete? Já nejsem mrtvý!
Pitevna? To jako proč? Co jsem komu udělal? Nebo spíš, co kdo udělal mně, že mě musíte pitvat?
Hele, to by stačilo! Polož tu pilku! Slyšíš? Polož to, povídám!
Bože, pomoc! On do mě řeže pilou! Dost! To jsou moje játra! Moje ledviny! Okamžitě to vrať zpátky!
Že já s tím buddhismem začínal…

Posedlý svou prací. Zabraný do procesu chápání principu, na němž funguje náš svět. Zamyšlený nad všemi těmi bezcennými minutami, které ubíhájí, aniž by na něm zanechávaly skutečné stopy. Odvážný. Tak, že se mi z toho občas tají dech. I když možná jen díky své nesmrtelnosti. Tak ho vidím já. Tvrdého, nezdolného, ctižádostivého. Člověk, který jej spatří poprvé, by řekl, že neprodukuje slzy, ale jsou to právě ty jeho, které mě vždycky bolí nejvíc. Nenávidím je.
"Jacku? Už ti někdo někdy řekl, že kluci nepláčou?"
Podívá se na mě a křečovitě se pousměje.
"Mnohokrát."
"Tak přestaň a pojď si dát kafe."

Láska si nevybírá.
Důkazem budiž, že se do mě ve třetím ročníku školy zamiloval zrovna Sirius Black.
Láska má mnoho tváří.
Přesvědčil jsem se o tom, když mě tenhle chlap v jednom okamžiku praštil i políbil.
Láska je mocná čarodějka.
To jsem zjistil, když jsem se do něj zamiloval i já, přestože se mě necelý měsíc před tím pokusil zabít a ještě
řediteli lhal do očí, že to tak nemyslel.
Láska je všeobjímající a nekonečná.
V tom mě utvrdil fakt, že jsem ho nikdy neuškrtil.
Láska je univerzální lék.
To jsem si uvědomil ve chvíli, kdy Black zemřel, a Malfoy mě ohnul přes kulečníkový stůl.
Láska je to, když srdce pracuje přes čas a mozek si bere dovolenou.
Tuto tezi může spolehlivě dokázat skutečnost, že jsem to s Malfoyem táhl až do konce války.
Láska kvete v každém věku.
Jinak bych asi nikdy nepozval na rande Grangerovou, neprošukal s ní celou noc a nakonec si ji nevzal.
Ale k nejdůležitějšímu objevu jsem dospěl až po roce spokojeného manželství. A to, že... „Miláčku, co bude
k večeři?“ „Koupila jsem dýňové paštičky.“ „A to jsi nemohla něco uvařit?“ „Měla jsem práci!“ „Fajn.
Dneska na mě nečekej. Jdu k Potterovým.“ ... láska prochází žaludkem.

Kráčíš tmavými ulicemi carského města.
Pach krve tě obklopuje jako aura, které už se nezbavíš.
Skvrny na tvých šatech vyřeší sprcha, ale co skvrny na tvé duši?
Voda smyje všechno, jen ne hřích, říkávala matka.
Už si skoro nepamatuješ žádnou z dívek, které prošly tvýma nelítostnýma rukama.
Krásné i šeredné, naivní i prohnané, nevinné i zkušené...
Tváře se kamsi vytratily.
Pamatuješ si ale tu poslední.
Byla jako dohořívající plamínek vysoké, majestátné svíce.
Jako skomírající světlo zdobené lucerny.
Nezapomeneš.
Srdce ti tepe pomaleji než jindy.
Dech se prohlubuje.
Stačíš ještě zamknout, než se položíš na postel a strneš.
Svítá...
Olekso, dítě!

Nikdy nebudu dle tvých představ. Nikdy nebudu včas doma, nikdy nebudu tam, kde mě zrovna potřebuješ. Nikdy se ti nebudou líbit moje vlasy, nikdy ti nepřiroste k srdci pivo, které piju, když spolu sedíme v baru. Nikdy nesplním vše, co jsem slíbil, když jsem s tebou snil o naši budoucnosti. Nikdy se nezměním a naše děti nikdy nebudou nosit dobré známky, protože se s nimi nikdy nebudu učit. A taky asi nikdy nepojedeme do Benátek. Ale přece jen.
„Chceš se svézt?“
Zaváháš jen chvilku. Pak nasedneš do nablýskaného cadillacu. Fialová metalíza. Prostě neodoláš.
A já tě za to prostě miluju.

Varování: 18+, slash, vulgarismus, naturalismus
Nikdy jsi nebyl žádanější.
Nikdy jsi nebyl nechutnější.
Nikdy jsi nebyl šťastnější.
Nikdy jsi nebyl v takových sračkách.
Nikdy jsi nebyl víc sám sebou.
Nikdy jsi neklesl tak hluboko.
Nikdy jsi neměl takové sebevědomí.
Nikdy jsi nebyl tak ubohý.
Chlap za tebou stáhne kalhoty.
Absence gelu. Absence citu.
Zasune.
Potlačíš zakňučení. Místo toho vykřikneš a divoce k němu přirazíš.
Neohlédne se, když odchází a na stolku nechává měšec.
Mince se blýskají, jak ti protékají mezi prsty.
Na prostěradle zasychá pár kapek tvé špinavé krve.
Stíny na víčkách se naposledy přízračně zalesknou.
Zavřeš oči a hlava se ti zvrátí dozadu.
Umíráš...

Téma: Vesmír je dost nekonečný
Vědecké kouzelnické symposium 1980.
„Od východu k západu, od jižního pólu k severnímu.
Odshora dolů, odzdola nahoru. Horizontálně i vertikálně.
V jednom koutě, v druhém koutě, ve třetím koutě i v tom čtvrtém.
V samém středu – bez legrace!
Úplně všude!
Zrzavé hlavy, pihaté obličeje, bledá těla zaplavující naši zeměkouli.
Dýchají náš vzduch, znečišťují naše vody, plýtvají našimi zdroji.
Absolutní pokrytí!
Jestli budou britští čarodějové pokračovat tímto tempem, je s námi konec!“
...
„Molly? Podrbeš mi záda?“
...
„Mollinko Šmudlinko, to ale nejsou záda!“
„Vadí ti snad něco, Arture?“
„Ne, jen... Neměli bychom... Není nás už moc?“
„Ach Arture, vesmír je dost nekonečný!“

Vzal do dlaně vroubkovanou rukojeť...
V noze mu už po milionté zaškubalo...
Natáhl hlaveň. Náboj se přesunul ze zásobníku do komory...
Dotěrná, nepolevující škubavá bolest...
Položil prst na spoušť...
Dneska mu Wilson řekl, že ho další Vicodine může zabít. Jeho srdce už je slabší než srdce sedmdesátiletého starce...
Objal rukojeť pevněji.
Zachvěl se. Ta bolest byla nesnesitelná...
Srdce mu zatepalo až v krku, když si přitiskl chladné ústí hlavně ke spánku...
Ne! Není srab! Jen chce, aby ta noha konečně přestala bolet!
Wilson vešel do kanceláře příliš brzy.
„Housi, máme případ. A odlož už tu kuličkovku, bude tě bolet hlava.“