Moje články

Tak už mám sbaleno 
Koláč, vodu a koleno
Teda obě kolena
Mohu vyrazit na výlet 
Než vyrazím, drabble musím nasdílet
Na sosáč ho nahrát 
Než na turistku mohu si zahrát 
Půjdem pěkně k Berounce
Za vodou a za sluncem 
Až mi budík zazvoní 
A moje děravá hlava se probudí 
Na vlak na nádraží naskočím
A radostí si poskočím
Že můžu jezdit, že můžu chodit 
Dokonce se bahnem brodit
Když mám ta kolena
I každé buňky ve svém těle si vážím
Na zdi tvrdé často narážím 
Moje zdilezectví však ujde
Každý den nějaká radost se najde
Tak těším se zas příště

Zapomněla na všechno
i na to, že existuje
zapomněla na všechno
ta toho vždy naslibuje
dobré téma, napíšu
někam si to zapíšu
pak půlnoc bije z věže dolů
ona ale není u psacího stolu
spí
Zapomněla na všechno
hlava děravá
zapomněla na všechno
nekonzistence zůstává
jako kletba tohoto roku
ministerstvo pravdy
válka mloků
chce udělat co nejvíc kroků
a tak je dlouho venku
Zapomněla na všechno
někdy to tak bývá
ten duben, to je pěkná síla
všechno pučí
auta hlučí
včelky bzučí
ona bez jediné myšlenky do monitoru čučí
tak se na ni nezlobte
hlava jí upadla
a splašeně pobíhá 

Alex otevřela dveře do kuchyně a nemohla uvěřit svým očím. Byla pryč pouze dva dny. Jednu noc. Jak ještě lépe klec zajistit?!
Stáli uprostřed kuchyně na podlaze oba dva. Panáčkovali jako surikaty. Z Elfova čumáčku se sypala hlína a Zwölf přežvykoval uschlý list. Alex jen stála zaražená zírající Elfovi přímo do očí. Ten pohled opětoval s neviditelným úšklebkem. Jenom promluvit.
„Vy dva patříte za mříže! Zatýkám vás!" 
Elf v tu chvíli vystřelil pod lednici. Zwölf chtěl líně odejít, ale Alex ho popadla do ruky. Vsunula ho do přenosky a začala pátrat po Elfovi s koleny v hlíně na kuchyňské podlaze.

„Tak vař!“ Nakázala mu, jak se usadila na židli.
„Nejsem žádný kouzelný hrneček,“ oponoval, „musím to tu nejdřív dodělat a jít nakoupit. Není z čeho vařit.“
„Tak uvař krupicovou kaši, chci něco sladkýho!“ Naléhala Alex.
Vojta chvíli mlčel. „No budiž. Udělám ti kaši. Ale ty mezitím skočíš naproti nakoupit.“
Alex vydala zvuk znaveného skotu. „Dobře! Jdu, ale ty začni vařit až přijdu, protože jinak by ztuhla a vystydla.“
„Jak kážeš,“ přitakal Vojta.
Alex si vykračovala do obchodu. Ulovit kuchaře se jen tak někomu nepodaří. A ještě navíc takového, který uklízí. Je to jenom kaše, ale on jí umí prostě nejlepší.

„Babi, můžeš prosím slézt z těch štaflí? Já to udělám, jenom mi řekni co a jak.“
Babička se vytahovala ze štaflí nahoru do skříně jako by jí bylo 20.
„Ach, asi mi budeš muset pomoct, ta záda mě bolí, Alex. Tak dlouho se tam hrabat nevydržím.“
„No nepovídej. Tak pojď dolů.“
Alex přidržela babičce štafle a vydrápala se nahoru místo ní. Začala po jednom vyndávat složené záclony, ubrusy, prostěradla, povlečení... A babička jí hlásila s čím kam.
„To jsi moc hodná. Bez tebe bych to dělala dlouho.“
„Babi, ty bys neměla dělat nic. A už vůbec ne dnes. Máš odpočívat.“

Bordel jako v kurníku, kdy už si tady, Peggy, konečně uklidíš?
V jakém máš co šuplíku
netušíš
Věci hledáš i měsíce a nic najít nemůžeš
V nepořádku se pořádně pohnout nedá
nic nezmůžeš, běda
Tak si ukliď, už mě to nebaví
Užij si trochu té zábavy
Když je vše přehledné a čisté
Bude to tak lepší
To vím jistě
Však už i žaluzie máš nové
a venkovní roletu
Mozek přitom zasekl se ti ve střetu
Možná že je mu lépe v tom bordelu?
Nechce tu mít čisto jak v hotelu?
Možná ne
Tak ať si tu zůstane
Já jdu pryč

Všichni šíleně pobíhají sem a tam. Nikdo neví, co teď bude. Celá kancelář se ocitá v pláči a křiku. Nebohé tváře padají do dlaní. Jarda to jde zabalit. „Tady nebudu.“ Míša se modlí, Marie nadává, Tonda se z té zprávy šel vyzvracet. Matěj tiskne úzkostlivě prázdný hrnek. „Co budeme dělat?!“ Táže se hystericky utrápená Marcela. „Co když přijde šéf? To tu všechno rozmlátí... Koukejte, Marek už začal.“ Marek vytahuje mlýnek ze zásuvky a chce s ním prásknout o zem. „Ten zasra-“
„Marku! Ten mlejnek za to nemůže, že je prázdnej!“
Zdenka přibíhá zděšeně ze záchodu. „Co se tu proboha děje?!“

Stojí na přestupu v metru
ukazuje bratra svého ve vánočním svetru
kandidátky mezi cestujícími shání 
bráchovi chce splnit jeho přání
najít nevěstu, co se k jeho svetru hodí
v tom podchodu nahání ženy a zmateně chodí
sem a tam pobíhá, zvláštně naléhavá
seznamka ve šrumu: hromadná doprava
co asi přesně honí se jí v mysli
takové místo přec otupí smysly
rok 2026 žádá si oběti
lidská mysl řídí se do podsvětí
někdy už se bojím vylézat ven
život je horská dráha, otřesný sen
mám se pak probouzet znovu a znovu?
nový život zažívat?
znova psát drabble?
budem tu zas spolu?
 

Kapesníky, utěrky a ručníky
proužky, kostky, puntíky
svetry a šály do zimy
vyžehli to, řekli mi
saka, košile a fraky
ty vyžehlím taky
mám tu svoje hromádky
poskládám do přihrádky
punčochy, ty žehlit nejde
na rýhách u nich nesejte
natáhnou se na nohu
s tím se patlat nebudu
prádlo z pračky krásně voní
vyždímané jak když se po něm prošli sloni
pára stoupá vzhůru
mám to ale smůlu
dnes se nikam nedostanu
holt to nejde podle plánu
času rychle ubývá
ruka moje skomírá
zahřívá se prkno žehlicí
roztahuji prádlo následující
ale je to vlastně uspokojující
jak se to krásné rovná...

To zas byla noc. Beyhan s kocovinou a smradlavými ústy se ploužil směrem, který si myslel, že vede domů. To bude žena nadávat, povzdechl si. Práce ho nebavila a stresovala. Stres zapíjel raki. Zvláštní, přísahal bych, že jsem nebyl sám, přemítal. Vím, že jsem se poflakoval s kamarády. Nechali mě tady?! Kde to vůbec jsem?

Všude kolem byly stromy. Byl na okraji lesa. Jak mířil ven, potkal skupinu pátračů. Prý se pohřešuje muž. Domů za ženou se mu nechtělo a rád by pomohl, tak se přidal k pátrací skupině.

"Beyhaaaaaneeeee!" Zakřičel jeden z pátrajících mužů.

"Já jsem tady!" Odpověděl Beyhan.

Na nejnebezpečnější trati světa v Nürburgu se snášel déšť a vzduchem se plížila smrt. Niki Lauda startoval na druhém místě na pneumatikách do mokra. Hned v prvním kole zjistil, že udělal chybu a zajel je do boxů vyměnit. Niki se snažil ztrátu za každou cenu dohnat. Tlačil příliš na pilu a na nezahřátých pneumatikách ztratil kontrolu v zatáčce Bergwerk. Jeho vůz nadskočil a utrhl se. Narazil do stěny, roztočil se jako hodiny a vzplanul. Následně do něj narazil další vůz. Niki hořel dlouhých 55 sekund. Nebýt statečného Itala, který skočil do ohně a vytáhl ho z postu, uhořel by zaživa. 

Peggy naštvaně šteluje vajíčka na ubrousku. „Pitomý světlo!“ Nadává. Na jedné fotce je fialová část vajíčka moc tmavá a vypadá skoro černě. Na druhé je pruh od paprsku, jak proniká skrz žaluzie. Třetí je na nakřivo. Čtvrtá je opět tmavá. U páté je vidět na zemi její noha tak blbě, že nejde uříznout. Ach ten výhled na západ a 18. hodina. Konečně tahle fotka vypadá solidně. Ale ještě to chce vyfotit z jiného úhlu. Focení je alchymie, stejně jako vaření. Ale i když ji to chvíli trvá, nakonec má dvě fotky, se kterými se dá smířit. Tak, teď ještě dort.

"Je nás kolik? Dva, čtyři, šest, sedm. Tak to akorát vychází." Dort se nakrájel na sedm kousků. Někdo si ulovil vidličku, někdo lžičku, a pustili jsme se do jídla. Nutella s banánem je nejlepší kombinace. A co teprve ten sypaný čajík. Slunce zapadalo za obzor a bříška se plnila. Povídalo se, smálo a hrálo. Vyprávěly se staré i nové historky. U kulatého stolu. Na světě je nejlépe, když ho sdílíte s někým skvělým. Když můžete nafouknout svou osobní bublinu jako balónek s héliem a roztáhnout ji na všechny kolem. Pak si společně lidi plují jako na obláčku. Sladkém a radostném. 

Tahá mě za provázky 

Mě i všechno ostatní 

Mě jak všechny duše 

Pláču mokře

Mluvím suše 

Můj zásah nerozhoduje nad ničím 

Každý pohyb věci kazí 

Provázky tenoučké 

Hýbou osudem

A mě mrazí 

Kudy kam

Teď jít mám 

Když není kam jít 

Jako horko z kuřecího stripsu

Život ze mě odchází 

Nekončící smůla 

Stejně jako noční můry mě provází 

Kdy už to skončí 

Denně si naříkám

Už se dávno nemodlím

Předepsané prášky polykám

Když zatahám za provázek

Přetrhne se?

Nestane se nic

Co bys chtěla víc?

Na výběr není 

Každý den nový důvod k breku 

Tahá za provázky 

Jak na vleku 

Chtěla si sjednat cestovní pojištění, ale ke svému znepokojení ji zaměstnankyně pojišťovny začala cestu rozmlouvat. „Bosna je nebezpečná ve všech směrech,“ říkala. Ale paní Patrície si to nenechala rozmluvit. „No tak když jinak nedáte. Ale pak se nedivte, když Vám pojišťovna neproplatí nečekanou událost.“

Patrície se divila. Něčemu jinému. Od chvíle, co přistála v Sarajevu, nemohla přestat valit oči. Nad laskavostí a vstřícností lidí. Od hostitelů, přes obsluhu v restauracích, až po náhodné lidi na ulici. Nad historií města, které tolik zažilo. Nad nekonečnou krásou krajiny, která si tolik protrpěla. Nad tím drahocenným málem a duševní hojností této nádherné země.

Existenci ladím jako rádio 

Rano jóga, večer kardio

Jsem vrcholový sportovec

Šest pásů vyhraju

Než bys řekl švec

Trénink nikdy nevynechám

Svaly v zrcadle se kochám

Disciplína těla i mysli

Moje OCD to jistí 

Jistě bylo prokázáno 

Pro duši je prospěšná hra na piáno 

Proto občas složím skladbu 

Jako v ringu skládám protivníky 

Na zahradě pěstuji si fíky 

Umění mi domov zdobí 

Interiérem ctím své předky

Když někoho knock outuju

Má to svědky 

U obrazovek valí lidi oči 

Občas se mi po pár ranách ten svět točí 

Zkušenosti jak ty fíky sbírám

Už na mě křičí žena 

Já hlavou kývám

1. To nejsladší drabble přímo pro mě, tímto mnohokrát děkuji!
♣ eliade ♥ Osmáci
2. Nehrášek, protože mě rozesmál:
♣ Anemonis ♥ Zvláštní hrášek
3. Stejně tak mě rozesmál tento vtip:
♣ P.M.d.A. ♥ U soudu
4. I tento díl Budče mě dostal, nečekaný rozhovor přímo s démonem:
♣ Aries ♥ Zmatek dospívání
5. Díl Strážců rozhraní, u kterého mi naběhla husina:
♣ Tora ♥ ... koukám, prostřený stůl
6. Jak do sta slov nacpat co nejvíc bot ví:
♣ tif.eret ♥ O botách
7. Běžný den v Záchranné stanici záporných postav:
♣ gleti ♥ Příchod nováčky
8. Geniální Speed dating:
♣ Gwen ♥ Seznamka
9. První obloha, a to umělecká:
♣ Aplír ♥ Hvězdná noc nad Rhônou
10. A nakonec druhá obloha, která tak něžně splnila téma:
♣ Chrudoš Brkoslav Štýřický ♥ Fantazie pod oblaky

Bonus:
Triologie o kurovi:
♣ Rya ♥ Balada strašlivá o kuru na kůru
♣ Tora ♥ Balada neméně strašlivá o kuru pod kůrem (feat Rya)
♣ Dain ♥ Balada (rovněž strašlivá) o kurově túře a kúře

Píšu si drablík poslední
Na túře byla jsem, tak není polední
Naopak, půlnoc už se pomalu blíží
Na srdci maličko smutno mě tíží
Že už zase hoří ohně
Duben bude mi chybět hodně
V dubnu dobře je
Teď bude po něm
Až kliknu myší dobré naděje
Naděje, že duben zase se vrátí
Že nadšení z psaní se nevytratí
Že za rok se sejdeme
Bude to dříve, než-li se nadějem
Zase budem ve spěchu uveřejňovat svá malá díla
Když nápad náhle přijde, vrhat se na papír
Jako by nás posedla nějaká síla
Tak se loučím a klikám
Ale nejdu zatím nikam

Seděla ve vlaku a po cestě psala drabble
Nevěděla, jaký z toho budou ještě trable
Myslela, že nahradí ztracené téma
Kdyby tak její mozek nepletl si i blbá jména
Přinutil ji myslet si (ten mozek), že nenapsala téma jiné
Teď ji kvůli tomu bodík mine
Tak znavená napsala něco, co napsala už předtím, zcela zbytečně
Mozek za to, že ho budí, zmanipuloval ji netečně
Jasán, napiš třeba tohle, to ti chybí
Komentujícím se zbytečný drablík líbí
Tolik se snažila, aby to stihla
Jásala, že ztrátě bodu se vyhla
A k čemu?
Na mou věru
Jeden, aby se z toho posral

Jako v romantické komedii potkali se
Jen na kratičkou chvíli poznali se
Vrazila do něj a spadly mu věci
Tak se to ve filmech stává přeci
Věci spěšně sbíral z podlahy
Čuměl na ni, v hlavě všelijaké úvahy
Pomohla mu věci posbírat
Doklady, poklady sesbírat
On nemohl z ní spustit oči
Trochu se mu z toho hlava točí
Zve jí na rande a ona souhlasí
A to myslel si, že nádraží štěstí nenosí
Odchází od ní, pospíchá na vlak
Myslí si, stal se teď zázrak
Falešné číslo v mobilu zůstává
Ona s jeho penězi už v krámě po svém nakládá

Začalo to v jeskyni. V jeskyni, kterou prosvítalo sluneční světlo a ozařovalo prostředek prostoru. Chlapec se probudil ze snu. Otevřel pomalu oči a zkroutil hlavu. Najednou spatřil bestii vedle sebe a vyděsil se. Ležela vedle něj uvázaná řetězem, který vedl dolů skrz kameny. Bestie se nemohla výrazně pohnout. Navíc byla zraněná. Z boku jí čouhal nůž. Bestie vypadala jako křízenina několika zvířat. Taková chiméra s jednou hlavou, na které měla zbytky kovového chrániče. Že by šlo o bestii válečnou? Bylo mi bestie líto. Zařvala na mě, když jsem se přiblížila. Třeba má hlad. Začala jsem se tedy rozhlížet po okolí.

Ještě omámení z toho, že se jim splnilo jejich životní přání, postávali s ostatními fanoušky před plotem parkoviště, kde stál zpěvaččin autobus.
„Podle mě k nám nepůjde, jestli vůbec přijde, tak zaleze do busu a bude.“
„A co když ne.“
„Tak počkáme do půl jedný a pak půjdem.“
Jak to dořekla, za plotem se objevila zpěvačka a všichni naprosto zešíleli.
Peggy tak na to šíleství, ze kterého byla okamžitě vyvržena ven, zírala, a rozhodla se to zkusit o kousek dál. Třeba tam zpěvačka také dojde. Peggy i Radim tu noc odcházeli s podepsaným lístkem. Za jednu noc tolik splněných snů!

Co ze srdce nenáviděl
Byly Vánoce veselé
Vždycky když se blížily
Tvářil se zle a kysele
Je s podivem, že vůbec něco cítil
Přes své srdce scvrklé
Jak po plánu na zničení Vánoc se pídil
Po svém příbytku pobíhal zbrkle
Všem dárky na štědrou noc potají ukradl
Pak zle se na vrcholu hory smál
Malé holčičky neprosil se o radu
Zírejte, Kdosice, jsem podlostí král!
Dárky na saních chtěl svrhnout
Však kvůli holčičce nemohl dál
Ze všech sil se zapřel a sáně zastavil
Ve svém srdci nové místo objevil
A tak se zase zvětšilo
S švestky na meloun se změnilo

Ve křoví se schovává
Vidí jak si oba dva
Povídají na stezce
Oddechuje potichu, však těžce
Jak se mezi větvemi krčí
Kolem hlavy hmyz jí bzučí
Jestli jí něco kousne
Tak zaječí hrozně
A všechno se prozradí
Tajemství se vyzradí
Proč už nejdou, proč tam stojí
Nepříjemné myšlenky se jí hlavou honí
Zlý sen se pravdou stává
Bože, jsem to ale kráva
Teď už jsou tam tři, čtyři!
Chlad jí kolem zadku víří
Proč vybrala jsem tak rušné místo
Když já nic netušila, mělo tu být čisto
Ve spěchu nedalo se dělat nic jiného
Kdyby tu tak bylo hajzlu řádného

Brick nebyl jako ostatní děti. Jediné po čem toužil byl vlastní klid na čtení svých milovaných knížek. Každá vyprávěla jiný příběh. Každá prohlubovala jeho vnitřní svět. Frankie ho musela nutit, aby se socializoval. Bylo to vůbec potřeba? Brick nechápal k čemu je chodit na cizí oslavu. Když mu to Frankie přednesla skoro jako příkaz, byl z toho zcela zoufalý. "Budou tam ostatní děti! Budou křičet a běhat! Dají si sladké a budou běhat ještě víc! BEZDŮVODNĚ!" Ach ano, Frankie věděla, že její Brick na něco takového není stavěný. Bála se, že nebude mít kamarády a bude vždycky na všechno sám.

V budově nebyl nikdo, kdo by nechtěl Ramu vidět mrtvého. Mladý mistr je však zneškodňoval jednoho po druhém. Zničehonic mu kolem hlavy prolétl baseballový míč a roztřištil stěnu za ním, jak Rama na poslední chvíli uhnul. Byli na něj dva. Kluk s baseballkou a holka s kladivy. Kráčeli proti Ramovi chodbou, pak dal kluk znamení holce znakovou řečí a šli na to. Rozmáchli se jeden, pak druhý, Rama se vyhnul oběma útokům, třetí vykryl a začal tanec. Během dvou minut bylo po všem. Kluk tam ležel bez života s pálkou narvanou ve chřtánu, holka s podříznutým krkem ostrým hákem kladiva.

K čemu mi je, že mě furt všechno svědí
Když o tom stejně nedokážu nic napsat
Jak ven z trablu, když za zadkem hoří, jen ježci vědí
A ani nemusí v myšlenkách tápat
Prej škrábej se
Na rukou, na hlavě, na nose
Na břiše, na zadku, na noze
Ach ten ekzém
Kdyby mi tak nerušil kruhy
Skopec z kopce spadl, už je tuhý
Ekzém leze mi na mozek víc než Chechtáky
Punková nutrie brousí si na mě někde v minulosti tesáky
V mozku bouři mám, která neutichá
V lese náhod hledám trochu klidu a ticha
Zamrkám
Smrkám
Mentální gymnastika toto

Kutálí se, utíká
utíká do daleka
splašené vejíčko
přírody zachtělo se mu maličko
celá rodina jde po něm
tudy kutálelo se, honem!
vajičko se chytit nedá
jinak mu bude běda
kutalí se z kopce dolů
řítí se jak stádo volů
u potůčku zprudka zahne
má to ta rodinka marné
barevné vajíčko serfuje po vodě
vstříc nekonečné svobodě
proserfuje pod můstkem a vyskočí směr ves
jeho snem je hluboký les
ve městě už ho nikdy neuvidí
ať si tam klidně jiní bydlí
vajičko zastavilo na rozcestí
nadechne se, zatne pěsti
už je setřáslo, uvolní se
jak to bylo dál, neví se

Dál už neuděláme ani krok
Jak překročit ten vodní tok
Přes převoz to nejde
Ať někdo dolů sejde
A zjistí, co s tím řetězem
Oba se tam nevlezem
Obejdu to ze strany druhé
Molo podejdu, co tam asi bude
Řetěz zasekl se kvůli mrtvému tělu
Nechce se mi k němu na mou věru
Všude mrtvolný pach a odpad
Teď trám pode mnou se propad
Stojím popás v té hrůze
Od řetězu dělí mě jen trocha chůze
Tělo s námahou vyprostím
Dýchat si při tom odpustím
Pak nahoru se vrátit musím
Vyšplhat se tedy zkusím
Zvládla jsem to, už jsem pryč

Řadí si je
jednu za druhou
a skládá druhou nad prvou
každá, co se jí do ruky dostala
nakonec u ní ve skříňce zůstala
tam si sedí na poličce spolu s ostatními
někdy hrabe se tak mezi nimi
přeskládává je, řeže, barví
prostě jí to dost baví
a vždycky se nějaká hodí
některé dokonce byly na lodi
mají toho za sebou hodně
i když nestojí ani za drobné
jsou hlavně z plastu, kovu, lepenky
v některých byly zas sušenky
v jiných sušené ovoce
a teď využije je na Vánoce
dáreček velký i maličký
hodí se na leccos
její praktické krabičky

Jednička: „Ahoj.“
Dvojka: „Nazdárek, co táta, stále tě nechce pouštět za hranice?“
Jednička: „Pořád stejné. Slyšel jsem, že tam máš pěknou zimu. Tu jsem nikdy nezažil. Tady je hotové Safari. Co děláš?“
Dvojka: „Je to tak, je tu všude sníh a krásné stromy. I když vypadají trochu smutně. Ale potkala jsem nového kamaráda a ten mě pozval k sobě domů. Povídáme si o svých tatíncích, teď šel udělat čaj.“
Jednička: „To je super! Hele, strýček je nějaký netrpělivý, prý sebou mám hodit, má pro mě překvapení.“
Dvojka: „Já už taky musím jít, pan Tumnus mi chce zahrát něco na duduk.“

Ti tři mezi sebou mají zvláštní duševní spojení. Každý je uplně jiný, s jinou náturou. Každý z nich je svým způsobem drsný a odvážný, i když tak na první pohled vůbec nepůsobí. A ty tři různé energie do sebe pasují jako kolečka precizního stroje, který vytváří nejlepší britský humor.
Slunce svítí a trio se peče venku před trávníkem.
Kolegové na Clarksona koukají trochu ustaraně i znechuceně.
„Nechceš se namazat?“ Prohodí Hammond.
“Proč?“ táže se Clarkson nevinně.
„Vypadáš jako něco, co bylo nalezeno v pyramidě,“ řekně May a Hammond se snaží neumřít smíchy.
Chudák Clarkson si sáhne na zcela vysušený obličej.

"Tak proto si mě chceš vzít, ty hajzle?! Kolik jim dlužíš, co? Ty svině jedna prolhaná! Já tě dostanu!"
Mladý tiktoker vysílá online bitku/honičku přímo z kostela.
Svatební kytice je na kusy, vzduchem lítají okvětní lístky, ženich předvádí prvotřídní parkur mezi lavicemi. Nevěsta zahodila závoj a ten přistál na oddávajícím. Ten vše pozoruje se složenýma rukama a klidným výrazem skrytým pod průsvitně bílou látkou. Asi zažil kde co. V online vysílání se rozvinula debata. Sledující se dohadují, co se přesně stalo. Nezapomínají chválit nevěstiny šaty a ženichův sportovní výkon. Parkur přes lavice by prý měl být olympijským sportem, tvrdí Juanitobuenito2657.

I bezmezná láska
Někdy končí
Pozdě v noci
Kdy se dva rozloučí
Však bezmeznou nikdy nebyla
I když to o sobě tvrdila
Pozdě v noci
Když chodí stíny městem
A dva se oddávají neřestem
Slibují si modré z nebe
Co dělat když mám jen tebe
Všechno končí
I noc překvapí den
Když na východě slunce vyjde
Hlava hučí
Tělo klidné
V opojném omámení
Zamrzlí v otálení
Pozdě v noci
Kolem třetí
Zjistí
Jak rychle čas letí
Už pomíjí to mámivé
A moc toho nezbyde
Slunce Zemi pohltí
Konečnost je prokletí
Polibky se v éter promění
Na tom se nic nezmění

„Maminko, nemůžete skákat do silnice!“
„Já cizinec, já vyseru!“ Řekla tchýně rázně, jako vždycky, když jí něco vůbec nezajímalo, a pokračovala v cestě po tom, co přešla sebevědomým krokem silnici s projíždějícími auty směrem k zeťovi.
Občas to s ní bylo těžké, byla to temperamentní žena španělské krve. Ale rád s ní trávil čas. Rozhodně se s ní nenudil. A co se napovídali. Naučil se kvůli ní a manželce její rodný jazyk. Když jí vozíval autem, vedli vášnivé debaty a poslouchali navzájem své příběhy. Staral se ní, když zestárla, stejně jako zbytek rodiny. Doteď v hlavě slyší její úžasné hlášky.

Ne a ne sklapnout. Tok slov z něj proudil jako nezastavitelný průjem. Už byla dost unavená a začínala ji bolet hlava. Opravdu neměla náladu se s ním hádat. Byla už tak podrážděná, že se jí nedařilo zvuk vycházející z té jeho otravné pusy filtrovat. Pět dní s ním musí vydržet na cestě. „Musím na záchod,“ oznámila, když už myslela, že popadne talíř s jídlem a mrskne mu ho do obličeje. Na záchodě klid a chlad. Koukala do okénka. Že by zdrhla a už se nevrátila? Ale kam, jak a kudy? V okně přistál ptáček a výsměšně se na ní podíval.

Na máminu přítomnost si šlo těžko odvyknout. Bylo léto a hlavu nezaměstnávala škola. Proto si vytvořila plán. Sama si nakreslila rozvrh a na každý den si naplánovala nějaký program. Měla ho krásně narýsovaný a barevně zvýrazněný. Věděla jaké dny bude s babičkou a jaké dny s tátou a podle toho se řídila. Každý den si nabila tak, aby jí co nejlépe odsejpal a na maximum využila čas. Pak nebyl čas na stýskání. A i když uplně odvyknout si nešlo, hlavně před spaním, uteklo jí to celkem rychle. Když se jí maminka vrátila z Austrálie, pyšně jí vyprávěla, co všechno stihla.

Při páté vrstvě už nemohla narvat ruce do rukávů. Takže to musí stačit. Venku bylo už týden -14 stupňů. Vyvalila se ze dveří a pomaloučku ťupkala na metro. New York zahalila mlha a mráz. Všude sníh, auta nemohla projíždět, lidi se klouzali jako kokosy po vylopatovaných cestičkách. Jako by se zastavil svět, jenom barevná světla prosakovala skrz ledový opar. Jako sněhulák strčila do dveří kavárny, aby se posilnila na cestu. Kavárna byla plná roztávajících sousedů schovávajících se před kalamitou. Za barem byl ten kluk, co se jí tak líbil. Díky bohu neviděl, jak se červená. Nebo, že je to ona.

Sladký jako medík
na podlaze metra sedí
Kouká na mě tak nevinně
srdce moje bláznivé
popadlo by štěně a vzalo si ho domů
koukám na něj směrem dolů
s přitroublým úsměvem na tváři
štěník zlatě září
na sobě má služební vestu
kterou mu dala cvičitelka na cestu
učí se, jak být vodič správný
asi to mám prostě marný
s tou svou alergií

Vtom přistoupí dva kluci mladí
a štěníka mládí svádí
žužlat nohy by jim chtělo
klukům zas se mazlení zachtělo
je to marné, že má lekci
jsme uvnitř zkrátka příliš měkcí
máme slabost pro plyšáky
i když mají tesáky

Rekvalifikace
přímo na place
je na čase
vezmi tácek
od dneška jsi servírka
co si servítky nebere
kdo nepracuje nežere
v nouzi poznáš přítele
včerejšek byl hrůza
zkrachovala burza
jako bleskem najít práci
práci kam se ráda vrací
to tohle místo nebude
nohy bolí ukrutně
a té matiky navrch
pět piv a čtyři koly
kdo si tuhle cestu zvolí
ať má nožky hbité
večer u stolů hlavy zlité
kčičí a řičí
kolem vlaky fičí
v poledne zas usedají rodiny
talíře se kupí v kuchyni
po desíti hodinách
už se tvoří puchýře
je to skoro k nevíře
že to někdo dělá