Bonus č. 7 pro 25. 4. 2014. Téma: Vejce - crossover

Ti dva, žena a muž, tam stáli tak nějak nerozhodně. Chtěli to jablko, to ano, ale něco jim bránilo si ho vzít.
Ze stromu je sledoval had s potměšilostí u plaza většinou nevídanou.
Strom byl ovšem nádherný. Urostlá jabloň v nejlepších letech, právě rodící dokonalá jablka.
Ono to všechno kolem bylo dokonalé.
Rozhlížela jsem se.
Po prvotním úžasu mi ta dokonalost nějak začíná lézt na nervy.
Ti dva pořád toužebně civí na to jablko a vzdychají.
Že by jim ho někdo zakázal?
Slitovala jsem se a šla k nim.
Na hada jsem vyplázla jazyk.
„A co takhle dát si vejce?“

Zatoužila jsem po domácí majonéze. Opatrně rozbíjím vejce a překlápím žloutek z jedné půlky skořápky do druhé.
"Milý Donato Bramante," pravil Leonardo da Vinci, "vypadá to divně, že přeřezávám vejce pilkou. Nicméně chceme prozkoumat rozložení tlaků v kopuli vejčitého tvaru, a tak nesmíme poškodit základy modelu."
Pouštím mixér na malé obrátky a ke žloutku pomalu přilévám olej. Čekám, kdy žloutek a olej vytvoří emulzi.
"Jakpak vypadá kapka majonézy pod mikroskopem?" zamyslel se Jean Baptiste Perrin. "To jsou úžasné kuličky! Přesně takové potřebuji pro analýzu Brownova pohybu! Ale udělám si je radši z gumiguty!"
Když vařím, mívám vždy plnou kuchyň návštěv.

Když se mi do ruky dostal na velikonoce ten podlouhlý bílý špičatý předmět, neviděla jsem v něm žádnou záludnost. O velikonocích se přece vejce dávaly. Ale to, že mi umožní setkat se s oblíbenou postavou z knížky, to jsem přes veškerou mou fantazii nečekala.
Vejce se aktivovalo chvíli poté, co mi jej manžel předal.
Translokační kouzlo mi udělalo v žaludku pěknou neplechu. Naštěstí byl Nysander na tohle chování zvyklý.
„Vítám tě ve Skale, Mardom.“
„Co tu dělám?“ zeptala jsem se otřeseně.
„Právě se účastníte experimentu jednoho z mých nových vynálezů – exkurzi světem oblíbených knih – stihnete to nejlepší za 24 hodin.“

Zaprášené nohy mne pálí, jazyk se dře o suché patro. Slunce oslepuje paprsky a vysmívá se mé žízni. Co je to? Fata morgana nebo se mi vjemy rozpíjí v uslzených očích?
Vidím muže. Prodírám se k němu davem. Slyším sonorní hlas. „Kdo je vskutku mezi vámi takový otec, který, jestliže syn poprosí o vejce, podá mu štíra?“
Jistěže bych mu dala vejce. Brrr. Štítím se havěti.
Mám chuť na vajíčko. Ale víc toužím po vodě.
Jsem zděšená. Muž čte moje myšlenky! Jak to? S úsměvem mi podává vejce a měch vody. Rozrušená, pořádně nevnímám, co říká. Něco o živé vodě…

Když jsem takhle šla po ulici, zastavil mě takový podivný muž s fezem.
"Tady máš a neztrať to!" řekl a rychle mi nacpal do ruky vařené vejce.
"Vejce?" zeptala jsem se zmateně toho šílence.
"To není jen takové vejce," vysvětloval a mával přitom rukama, "to je galaktinterrepulsivní vysílač!"
"Co?" vyhrkla jsem. To málo, co mi uvízlo v hlavě z fyziky mi říkalo, že je to blbost.
"Když to rozbiješ, tak vesmírná loď zaútočí na Zemi," řekl a urovnal si motýlek. "Musíš to někam schovat! Někam, kde to bude v bezpečí!
"Neboj se, v mém bordelu na stole se hravě ztratí!"

Někdo klepe. V osm ráno! Snad ne koledníci?!
"Hody hody doprovody
hoď Snapea do temné vody..."
Cože?
Po půlhodině marného vysvětlování odchází Sirius s čokoládou. Vejce odmítl, prý má svoje vlastní. Aha.
Sen?
"Hody hody doprovody,
hoď se, Glume, do pohody..."
Sam vejce vzal. Což sice nevysvětluje jeho existenci, ale paradoxně mě to těší. Dobrou.
Ťuky ťuk.
Zmizni, sne!
"Hody hody doprovody,
Stark je mrtvej, mám dva body!"
Po Joffreym jsem to vejce hodila.
"Hody hody doprovody,
jdu vám opravit ten rift, slečno," zazubí se na mě Jack Harkness.
Veselé Velikonoce, Bože, a díky za ty dary, to nemuselo bejt.

Jo, v Bradavicích se mi líbí. Ranunculus Urex se sice od té doby, co se skamarádil s Fordem Anglia, chová jak z divokejch vajec, ale zatím se vždycky ze Zapovězeného lesa vrátil v pořádku. Pokud se nezačne učit lítat…
Hagrid je milý hostitel, jen mě poněkud znepokojuje to vejce, co si přivezl z prázdnin.
Ani Harrymu, Ronovi a Hermioně nechce říct, odkud to má. Dnes se z vejce začal klubat prapodivný tvor. Drak to není, to Ron poznal hned.
Je asi na čase vrátit se domů. Ale ani doma se příšer nezbavím.
Ranunculus Urex si přivezl z lesa divné vejce.

Píšu jim samá prima dobrodružství a oni, místo aby to ocenili, jen frflají, povzdechnu si. A vyrazím jim vynadat osobně.
„Čau krásko, kam ten spěch?“ ozve se za mnou.
Bodie… to jsem si mohla myslet. Můj největší oblíbenec, který ale dokáže být otravnější než House se Snapem dohromady.
„Jdu někoho zabít,“ oznámím mu klidně.
„Hodláte dotyčného… který si to nepochybně zaslouží… umlátit k smrti vejci, které nesete v košíku?“ přidruží se k nám nenuceně již jmenovaný Snape.
„Očividně,“ oplatím mu jeho oblíbenou hláškou.
„Jen do nich, Angie!“
Ale ne… jsem na tom natolik špatně, že mi musí fandit zrovna Alison?

Bylo jaro, všechno kvetlo a bzučelo, slepice vyvedly kuřátka, kachny kachňátka a mravenci... no víte jak. I holčička Káťa si usmyslela, že si pořídí vajíčko, aby se jí něco pěkného vylíhlo.
Bylo zřejmé, že s čokoládovým vejcem to žádná sláva nebude, ale nemůžu se stavět do cesty kreativitě.
Když se objevil ten toulavý čoklík, už jsem mlčet nedokázala. No uznejte, prej pejsčí vajíčko! Co je to v tý škole učí? My jsme psa probírali ve druhé třídě v prvouce.
Pak jsem ještě Kátě připomněla, ať ho vezme na veterinu na očkování a odčerví.
Škubánek se připlížil a počůral mi nohavici.

- Řekněte prosím panu Pacovi, že došlo k omylu. Zásilka vajec nebyla určená pro nás.
- Señor Paco, ha ocurrido un error. El envío de huevos no ha sido destinado a nosotros.
- ¿Pero qué carajo? A mí me lo dijeron bien claro.
- Prosím? Řekli mi to jasně.
- Má nějakej dodák?
- ¿Usted lleva el albarán?
- Me lo robaron por el camino.
- Ukradli mi ho cestou.
- To je mi sice líto, ale to je váš problém, takže ty vejce si zas odvezte.
- Lo siento, pero es problema suyo, así que llévese los huevos de vuelta.
- ¡Ay caramba!
Kamion odjíždí.
Mám padla, můžu jít domů.