Moje články

Příjemné dny byly kterékoli, kdy se Rhyse nepokoušelo nic sežrat, zabít, nebo mu snížit plat. Mohlo jich být i víc, jenže jeden z požadavků na příjemný den byl i ten, že Jack mlčel.
Nedokázal to na dobu delší než pár sekund - prakticky kdykoli svedl vychrlit tak pohotové sžíravosti, že Rhys raději chodil na záchod už jen se zavřenýma očima.
Jakmile Rhys zredukoval nebezpečenství okolí na neškodnou ledničku se sendviči a kávomat ve své blízkosti, příjemný den byl stejně předem v tahu, jelikož Jack neopomněl okomentovat, že jen padavka si dává cappuccino a dietní sendvič bez slaniny, a připojil jedno innuendo.

"Zkušenost je věc, kterou získáš až potom, cos ji potřeboval."
"Chmm."
Crowleymu někdy lezl Azirafal s jeho citacemi Murphyho zákonů na nervy už kvůli tomu, že anděl by neměl znát jízlivost. Zajel po skateboardu na zádech pod Bentleyho a zkoumal, kam se tady dá zapíchnout šroubovák. Nějak tak to přece lidé dělali. Azirafal ho samozřejmě nemohl nepoctít svou zvědavou přítomností. Teď to nesměl zkazit.
Chvíli se v tom odvážně šťoural a podivnou shodou jeho řemeslného umění a zlomyslnosti života na něj najednou spadl celý podvozek. Crowley zaúpěl a Azirafal se okamžitě vrhl pošpinit si svých pár pírek, jen aby pomohl.

Nebelvírský tým naprdnutě napochodoval ke Gringottům a kapitánka týmu se zamračeně zastavila přímo před hlavním skřetem. Po stole k němu důležitě posunula měšec plný něčeho těžkého a cinkavého.
Skřet si bandu mladých kouzelníků přeměřil nadmíru ošklivým pohledem a nahlédl do měšce.
"Křemeny nejsou uznatelná měna, slečno Olssonová," zadrnčel.
"Ale my si potřebujeme koupit košťata. Vážně nutně! Ta poslední sova s galeony havarovala..."
"Jediná možná transakce je osobní návštěva v naší bance, slečno," zavrtěl skřet hlavou a usilovně přemýšlel, jak se návštěvníků zbavit.
"Tak mě tady máte," přimhouřila vítězně s úsměvem zrzka oči. "Beru pět galeonů na hodinu. Budu u dveří."

Pipi si listovala knihou, ale i když listovala a četla na přeskáčku, byla stejně zmatená, jako kdyby četla pěkně od první stránky. Nakonec ji hodila za hlavu.
"Pááábení!"převalila na jazyku to slovo. Jí se víc líbilo paběrkování, ale pábitel byla docela určitě taky. Svalila se na postel a nohy nechala padnout ještě zvlášť, několikrát.
Tohle ale chtělo nový, neotřelý čin, který by ji zapsal...

Skutálela se z postele a zalovila v prachu pod ní. Všichni by o ní docela určitě řekli, že zrovna ona své pábitelství dokazovat nemusí, ale nebylo nic špatného na tom aspoň řádně zakopat nový poklad.

Obvykle neholdoval tomu, aby neznámé tváři vypověděl svoou tíhu na srdci, ale okolnosti se postavily proti němu.
"Proč vám dělá starosti pan Strange?"
Pan Norrell se nervózně zadíval na své vrásčité, žilnaté ruce a snažil se srovnat si myšlenky, jak se na anglického gentlemana sluší.
"Má svou vlastní hlavu. Není... není jako já."
"Jako vy není nikdo, pane Norrelle."
"Ale měl by být! Nakládá s magií jako... jako s nějakou prodejnou věcí!"
"Odjel přece za dobrou věcí. Určitě se vám jen nestýská?"
Pan Norrell si odfrkl. "Jediné, co bych kdy mohl postrádat, je šálek čaje."
"... není pan Strange v Indii?"

Azirafal propadl pocitu, že se vzdaluje nebi, a kdovíproč se rozhodl mu znovu přiblížit tím, že se dá na veganství, RAW diety a podobné detoxikační chytrosti.
Crowley seděl v restauraci naproti a schválně se cpal pečenými žebírky.
"Vážně si nedáš?" zahuhlal s plnými ústy. Anděl udělal výraz někoho, kdo má spolustolovníka prohlédnutého.
"Mě nesvedeš."
"No tak, kamaráde. Ritz a ty piješ džusík?"
"Kdybys věděl, kolik zvířat zemřelo..."
"Ale tak to všechno zařídil váš starej. Potravní řetězec, silnější přežije... Vážně se chceš dostat do fáze, kdy mě nařkneš i z vraždy mrkve?"
"Ne, ty totiž zeleninu nejíš."
"Teď jsi mě dostal..."

"To nikdy neudělám!" založil si Salem McLarken ruce, když se ocitli v soukromí, kde si mohl dovolit zvyšovat hlas, kdyby to bylo třeba.
"Ale no tak, necukej se-"
"Ne, ty to nechápeš. KDOKOLI jiný. Kdokoli!"
"Ale už se všechno dohodlo. Co se ti tak nezdá?"
Salem pohřbil obličej v dlani. "To bys nepochopil..."
"Oni jsou pro sebe jako stvoření," zaštěbetala Pandora, která samozřejmě vykukovala ze dveří a celou situaci brala jako náramnou legraci. Celá ta rodinná komedie... Povzbudivě mrkla na svého pobledlého bratra.

Nutno dodat, že v jiné místnosti právě zvyšovala hlas Lysandra Lockheartová.
"TO NIKDY NEUDĚLÁM! Kdokoli jiný! Kdokoli!"

"Chtěl bych všem vzkááázat, jsem na cestě-"
"Kodo!"
"Co pořád?"
"Buď tiše! To nevíš, že tady žije šílená zrzka ulítlá na medvědy? Střílí z luku, tu bys nechtěl potkat. A její táta má na nás obzvlášť pifku, prý mu nohu vzal medvěd..."
"To ho určitě musel vyprovokovat jako první!"
"No, on ten medvěd je ve skutečnosti proměněný člověk," zamotal se Kenai.
"Vážně, jako ty? A nezajdeme na návštěvu?"
"TIŠE! Viděls to?"
"Júú, modrý světýlko! A další!"
"Poslyš, Kodo, nemyslím,že je to tu bezpečné... Co je ten kruh z kamenů? Pojďme pryč... Kodo?"
"Tři medvědí bratři! Kenaii!" žaloval Koda rozrušeně.

Azirafal se spokojeně culil u svého kakaa, s novinami před nosem a nohama na stole. Věděl, že sázet se s Crowleym by neměl, ale vyhrál? Vyhrál. Byl to závazek, kterému ani černokřídlý nemohl uniknout.
Crowley se znechuceně s prachovkou v ruce zastavil u koupelny. Právě vycídil celý Azirafalův byt a ještě mu zbývalo uvařit večeři... V koupelně se pářila horká voda z vany, lákající k nepovolenému odpočinku po vší té odporné námaze a práci.
Anděl nemohl z kuchyně nic vidět. Pitomá dohoda...
O chvíli později se z koupelny ozval ušidrásající výkřik.
"Promiň - posvěcený bojler," usmál se Azirafal vědoucně za novinami.

"Možná jsem trochu zlomyslný, ale vyžádal jste si celý můj životopis. Naleznete jej v příloze, ale strany 15 až 29 raději přeskočte.
Abych shrnul svou dosavadní kariéru a dal Vám nahlédnouti pod pokličku svých doporučení, v jednom ze svých minulých životů jsem sloužil na dvoře Rudolfa II. a Ludvíka XIV. Jinak si má pěstounka nedokázala vysvětlit můj vrozený cit pro šarm a korektní chování...

...nekuřák, se smyslem pro humor a velmi vynalézavý, když přijde na improvizační techniky všeho druhu. Velmi učenlivý, ale totéž vyžaduji u zaměstnavatele...

Dovoluji si Vám oznámit, že během doby, kdy čtete tento dopis, jsme se přestěhovali."

Kassandra se odmítla vzdát své blonďaté schránky a o dva týdny později se nakrucovala před nočním stolkem.
"Navlhčit, navlhčit," broukala si sama pro sebe a s občasným blýsknutím úsměvu na sebe plácala litry hydratační a zkrášlující kosmetiky. Už zase přemýšlela o nějaké té zplošťující operaci, protože i Rose byla na její vkus trochu moc buclatá.
Pohůnek jí ochotně namáčel tamponek v ošetřující bázi a pudroval jí nosík.
Kassandra se najednou zarazila a zazírala na sebe do zrcadla velice zblízka. Byl tam... malý, červený puntík, přímo uprostřed čela! Kassandra zavřískla.
"V mém věku se mi aspoň už nedělalo akné! Vymáčknout, vymáčknout!"

Arsen schoval obličej do dlaně a v duchu chvíli počítal do desíti.
"Jak ses sem zase dostala?"
Kousek zdi mrzimorské společenské místnosti se pohnul a odhalil Arianu, ninžovsky vybavenou kusem plátna, které dokonale splývalo s pozadím. Arsen si protřel oči a uvědomil si, že to není jen plátno, ale kompletní overalový obleček.
"Jak jsi prošla chodbou?"
Ariana se beze slova otočila. Na zádech byl obleček maskován jako kamenné zdivo, které bylo všude v chodbách bradavického hradu víceméně ve stejném vzoru. Arsen si konsternovaně představil, jaké figury Ariana musela předvádět, aby se sem nepozorovaně dostala.
"Tak dobře... Ale jen jednu sušenku!"

Bábina cedule „JÁ NEJSEM MRTVÁ!“ se v jistých kruzích stala legendou. Ty kruhy, notně oggovské, nic jen tak nepřekvapilo, protože jejich oblá podstata byla za dlouhá léta přátelství se starou čarodějkou zvyklá na ledacos.
Strach, že si Bábi jednoho dne Zapůjčí mysl orla a už se nikdy nevrátí, neměl v poslední době důvod sílit. Děsivá stará dáma vykonávala své řemeslo s železnou skvělostí a Stařenka se věnovala tomu, čemu se asi tak žena jejího ražení mohla den za dnem věnovat.
Jednou takhle ale uplynulo už půl roku nepřítomnosti. Zrovna, když se spouštěla rakev, ozvalo se řezavé: „Gyto! Já nejsem mrtvá!“

„To nemyslíš vážně,“ prohlásil Robin nejistě a znechuceně nad Gisborneovým oplzlým výrazem. Siru Guyovi jako vždy pohrával na rtech lehce ironický úsměv, když se mu v ruce objevila na středověk skutečně poměrně moderní želízka. Gisborne jimi zacvakal o sobě.
„Pojď dobrovolně a nic se ti nestane,“ zavrkal.
Robin pohodil hlavou. „A kde jsou tví muži? Pořád jsme v přesile.“
„Chtěl jsem jen trochu soukromí pro nás dva,“ povytáhl Gisborne nevinně obočí a udělal thorinovské psí oči.
Much předstíral, že ze sedla zvrací, avšak Robinovo sebevědomí bylo očividně nalomeno, když se zakymácel nejistě v sedle. „Končím tu v šest,“ zahuhlal nezřetelně.

Strážnice Řiťka pomalu zacouvala do boční uličky na malou poradu se seržantem Navážkou.
„Průšvih jako vrata. Je jich moc a jsou ozbrojení.“
„Rozkaz zní bránic palác,“ zaduněl troll.
„Elánius se musel zbláznit! Vždyť z nás nadělají novou městskou dlažbu a tepání na dveře!“
Navážka natáhl svůj samostříl.
„Nebo taky ne,“ uznala Řiťka a znovu vykoukla za roh. Dav nespokojených občanů se přibližoval. „Co sakra Patricij vyhlásil, že přišlo protestovat tolik... trpaslíků, trollů, lidí a dalších bytostí?“
První vržená sekyra těsně minula Řiťčin nos a strážnice se raději stáhla.
Navážka s obtížemi nastartoval mozkové závity. „Patricij... prodal mísu... ne, podal... demisi.“

Artuš otráveně zvonil na slouhy, než se do ložnice doplahočil šesti poschodími Merlin.
„Nemůžeš spravit ty dveře? Ráno tu profukovalo a nesnesitelně vržou. Nemohl jsem spát.“
Merlin toho rána už nosil vodu a zametal ve stájích. Zatvářil se, jako kdyby po něm Artuš chtěl nemožné.
„Jdi se vycpat. Artuši, ty jseš totiž – čaroděj.“
Artuš se na posteli posadil a zazíral mezi dveře na Merlina, který se se založenýma rukama opíral o rám.
„Chtěl jsem říct... všechno tohle se ti zdá, sníš,“ opravil se Merlin bleskurychle a vycouval. Hozená židle tak pouze vylomila dveře. Nutno dodat, že panty už potom nevrzaly.

Roleplay bývá příšerná závislost. To si člověk tak sedí na skypu a neustále do svého protihráče rube moudra: „Už to bude?“
„Ne.“
Uplynou sotva tři minuty.
„Už?“
„Ne. Píšu, neruš. Mwahahaha.“
„Čemu se směješ? Co píšeš? Ty mi něco uděláš!“
„Ale ne, to si nedovolím.“ Na tváři mluvčího se rozlije ukázkový výraz trolla.
Dalších pět minut.
„Nějak ti to trvá. Už to bude? *kop, kop*“
„Já to nikdy nedopíšu!! Táhni už, tohle není výcvik na rychlopsaní!“
Nastane dotčené, ale přesto naprosto neudržitelně nedočkavé ticho.
„UŽ!“
Nic se nevyrovná tomu, kterak jako na povel nadskočím a samým nadšením si ukopnu palec.

Takový přístěnek na košťata bylo vůbec nejlepší místo na klácení zmijí, což byl jeden z neoficiálních sportů v Bradavicích. Nebelvír měl zabranou famfrpálovou šatnu, Mrzimor umývárny a o Havraspáru nikdo nevěděl. Tedy, skoro nikdo, ačkoli podezření padalo na knihovnu. Konekce na madame Pinceovou zaručovaly, že tato kolej měla veřejně čistý štít.
„Počkej, ticho! Neslyšíš něco?“ Kradmé, pátravé snažení havraspárského sedmáka na chvíli ustalo a byl slyšet zip.
„Myši. Kde mám hůlku? Zbavím se jich,“ navrhla zmijozelská primuska suverénně.
„Ale vždyt jsou živé...“
„A čím krmíš sovu, prosím tě?“
Uražené, dotčené ticho.
„Pojďme radši zkusit knihovnu. Fakt nesnáším ty deratizační týdny.“

Statisticky vzato každý chlap, který se v průběhu dějin kdykoli a kdekoli v literatuře či filmu převlékl za ženu, měl u mužů větší úspěch než reálná žena. A to úspěch tak drtivý, že své ctitele nemohl setřást někdy dokonce ani poté, co odhalil, že je jen nebohý transvestita.
Všichni to milují horké; lest infiltrovat takto vojenské základny vždy zákonitě vyšla a určitě by byly úspěšné i lstivé sňatkové podvody (tedy až do svatební noci - i když, ehm...).
Co z toho plyne?
Ženy, přestaňte si okamžitě holit nohy a nechte si narůst fešný knírek. Statistika je neomylná – chlupy jsou neodolatelně sexy.