Moje články

Jackova esence z USB flashky převzala sice několikrát kontrolu nad svým hostitelem, Rhysem, ale teprve na Heliosu na svém kancelářském trůnu si mohla pomyslně zamnout ruce.
Už brzy...
Nejdřív dokonalý mechanický skelet, časem možná klon - vše už je díky Rhysovi ověřené a konečně bude moci převzít vládu nad sebou, nad Pandorou, konečně nesmrtelnost nejen jménem...
Konečně naostro.
To, že se Rhys odmítl nechat vykostit, se ho dotklo. Pořád to mohl vzít řezným kotoučem, ale svolný Rhys se mu zamlouval víc. Nedalo se svítit. Vezme to naostro studenou čepelí, když to jinak nepůjde - nebylo to by poprvé, co šel přes mrtvoly.

Příjemné dny byly kterékoli, kdy se Rhyse nepokoušelo nic sežrat, zabít, nebo mu snížit plat. Mohlo jich být i víc, jenže jeden z požadavků na příjemný den byl i ten, že Jack mlčel.
Nedokázal to na dobu delší než pár sekund - prakticky kdykoli svedl vychrlit tak pohotové sžíravosti, že Rhys raději chodil na záchod už jen se zavřenýma očima.
Jakmile Rhys zredukoval nebezpečenství okolí na neškodnou ledničku se sendviči a kávomat ve své blízkosti, příjemný den byl stejně předem v tahu, jelikož Jack neopomněl okomentovat, že jen padavka si dává cappuccino a dietní sendvič bez slaniny, a připojil jedno innuendo.

Světlo vrhalo oranžovou záři proti oknu, cihlám a s malou mírou úspěchu i proti noční městské obloze. Gaby nejspíš usnula nad knihou - zatímco klimbala, v záři pouliční lampy pod jejím oknem se zády o zeď opírali Napoleon a Illya.
"Kámen, nůžky, papír!"
"Co to má být?"
"Chvat frustrovaného úředníka. Ty máš neprůstřelnou vestu?"
"Ne, to jen ty máš slabé zápěstí, Kovboji. Vzdej to, dnešní večeře je na tebe."
"To už je třetí večer! Moc toho sníš."
"Gaby taky není svatoušek. Počkat, chceš říct, že jsem tlustý?"
"Gaby je dáma. Ano, poněkud jsi přibral..."
"Kámen, cihly, stožár!" obnovil Illya zuřivě rozstřel.

"Zkušenost je věc, kterou získáš až potom, cos ji potřeboval."
"Chmm."
Crowleymu někdy lezl Azirafal s jeho citacemi Murphyho zákonů na nervy už kvůli tomu, že anděl by neměl znát jízlivost. Zajel po skateboardu na zádech pod Bentleyho a zkoumal, kam se tady dá zapíchnout šroubovák. Nějak tak to přece lidé dělali. Azirafal ho samozřejmě nemohl nepoctít svou zvědavou přítomností. Teď to nesměl zkazit.
Chvíli se v tom odvážně šťoural a podivnou shodou jeho řemeslného umění a zlomyslnosti života na něj najednou spadl celý podvozek. Crowley zaúpěl a Azirafal se okamžitě vrhl pošpinit si svých pár pírek, jen aby pomohl.

"Doktore?" Batman usrkl capuccino. Tohle měli on a Clark vychytané.
"Mhmm?" zahuhlal Doktor s plnou pusou muffinu, aby dal najevo, že vnímá a je připraven na dnešní disputaci.
Superman zabuboval prsty o stůl.
"Kde jste byl, když tady Báťovi umřeli rodiče? Ty jste zachránit nemohl?"
Doktor zrudl, rychle spolkl poslední kousek pečiva, než se rozkašlal a zasvíjel.
"Tam se toho moc nedalo... rozumíte..."
"Ne, tohle mě zajímá," připojil se temný rytíř. "Vy se jen tak rozhodnete tu a tam někoho zachránit. Cestujete časem. Proč jste nezachránil je?"
"No, když to vezmu matema-"
"A Krypton?"
Doktor si povolil jedním prstem límeček.

Nebelvírský tým naprdnutě napochodoval ke Gringottům a kapitánka týmu se zamračeně zastavila přímo před hlavním skřetem. Po stole k němu důležitě posunula měšec plný něčeho těžkého a cinkavého.
Skřet si bandu mladých kouzelníků přeměřil nadmíru ošklivým pohledem a nahlédl do měšce.
"Křemeny nejsou uznatelná měna, slečno Olssonová," zadrnčel.
"Ale my si potřebujeme koupit košťata. Vážně nutně! Ta poslední sova s galeony havarovala..."
"Jediná možná transakce je osobní návštěva v naší bance, slečno," zavrtěl skřet hlavou a usilovně přemýšlel, jak se návštěvníků zbavit.
"Tak mě tady máte," přimhouřila vítězně s úsměvem zrzka oči. "Beru pět galeonů na hodinu. Budu u dveří."

Byla tam tma a jediné světlo pronikalo klíčovou dírku, kterou se pečlivě ujišťoval o dění tam venku Benedict. Jinak se u zdi a ve tmě tísnilo asi pět Mrzimorů: Gwen a Arsen, který si v momentální pozici netroufal ani dýchat, Cassidy a Tamsin, která zrzkovi zázračně seděla na ramenou. Úprk byl holt rychlý a schovka improvizovaná.
"Ví o nás?" vydechla Tamsin nehlasně, ale všichni jí rozuměli. Zvenčí se ozývaly nepravidelné kroky, jak Rodwell procházel pomalu kabinetem a podezíravě tušil přítomnost vetřelců.
"Ne - jde pryč - a vzal si," zahlásil Benedict a všichni unisono vydechli úlevou.
"Teda, podstrkovat Rodwellovi snailšenky... Už nikdy!"

Pipi si listovala knihou, ale i když listovala a četla na přeskáčku, byla stejně zmatená, jako kdyby četla pěkně od první stránky. Nakonec ji hodila za hlavu.
"Pááábení!"převalila na jazyku to slovo. Jí se víc líbilo paběrkování, ale pábitel byla docela určitě taky. Svalila se na postel a nohy nechala padnout ještě zvlášť, několikrát.
Tohle ale chtělo nový, neotřelý čin, který by ji zapsal...
Skutálela se z postele a zalovila v prachu pod ní. Všichni by o ní docela určitě řekli, že zrovna ona své pábitelství dokazovat nemusí, ale nebylo nic špatného na tom aspoň řádně zakopat nový poklad.

Bilbo zahoupal nožkama a s elánem vyfoukl nový kroužek.
Trpaslíci se přidali.
Legolas dřepěl v rozpačitém rozpoložení na střeše a pozoroval ten chumel ocelově šedých pramínků dýmu stočených jako hádci.
"Jsi si jistá, že byl dobrý nápad nabídnout jim elfské listí?"
Tauriel se pobaveně uculila.
"To jejich je asi dost slabé, co? Netušila jsem, že je to tak sebere. Mám pocit, že ten se sekerou v hlavě si z kouře chce odlít zbraň... Ale je to léčivé. Teď už je rozhodně nic nebolí."
Legolas pomalu přikývl.
"Ten půlčík to nese docela dobře. Mám takový pocit, že si hraje na draka..."

Obvykle neholdoval tomu, aby neznámé tváři vypověděl svoou tíhu na srdci, ale okolnosti se postavily proti němu.
"Proč vám dělá starosti pan Strange?"
Pan Norrell se nervózně zadíval na své vrásčité, žilnaté ruce a snažil se srovnat si myšlenky, jak se na anglického gentlemana sluší.
"Má svou vlastní hlavu. Není... není jako já."
"Jako vy není nikdo, pane Norrelle."
"Ale měl by být! Nakládá s magií jako... jako s nějakou prodejnou věcí!"
"Odjel přece za dobrou věcí. Určitě se vám jen nestýská?"
Pan Norrell si odfrkl. "Jediné, co bych kdy mohl postrádat, je šálek čaje."
"... není pan Strange v Indii?"

Azirafal propadl pocitu, že se vzdaluje nebi, a kdovíproč se rozhodl mu znovu přiblížit tím, že se dá na veganství, RAW diety a podobné detoxikační chytrosti.
Crowley seděl v restauraci naproti a schválně se cpal pečenými žebírky.
"Vážně si nedáš?" zahuhlal s plnými ústy. Anděl udělal výraz někoho, kdo má spolustolovníka prohlédnutého.
"Mě nesvedeš."
"No tak, kamaráde. Ritz a ty piješ džusík?"
"Kdybys věděl, kolik zvířat zemřelo..."
"Ale tak to všechno zařídil váš starej. Potravní řetězec, silnější přežije... Vážně se chceš dostat do fáze, kdy mě nařkneš i z vraždy mrkve?"
"Ne, ty totiž zeleninu nejíš."
"Teď jsi mě dostal..."

"Víte, o kom si myslím, že je právě teď nejhusnější holka v lese?" Thranduil zabubnoval prsty o svůj trůn. Ostatní elfové napjatě poslouchali.
"Thorin Pavéza. Víte, co bych mu dal na stupnici od jedné do desíti? S jedničkou jakože nejhnusnější," upřesnil pro ta tupější špičatá ouška a přejel si oběma rukama po hladkých tvářích s výrazem nemilosrdného soudce.
"Dal bych mu... osmičku. Osm a půl nanejvýš - určitě ne přes 9,8! To ty vousy, chápete, ale bez nich zase-" Odmlčel se a v agónii se praštil zátylkem o vysoké opěradlo. "Ale všichni jsou malí a oškliví, rozumíte? Přiveďte mi Pavézu!"

"To nikdy neudělám!" založil si Salem McLarken ruce, když se ocitli v soukromí, kde si mohl dovolit zvyšovat hlas, kdyby to bylo třeba.
"Ale no tak, necukej se-"
"Ne, ty to nechápeš. KDOKOLI jiný. Kdokoli!"
"Ale už se všechno dohodlo. Co se ti tak nezdá?"
Salem pohřbil obličej v dlani. "To bys nepochopil..."
"Oni jsou pro sebe jako stvoření," zaštěbetala Pandora, která samozřejmě vykukovala ze dveří a celou situaci brala jako náramnou legraci. Celá ta rodinná komedie... Povzbudivě mrkla na svého pobledlého bratra.
Nutno dodat, že v jiné místnosti právě zvyšovala hlas Lysandra Lockheartová.
"TO NIKDY NEUDĚLÁM! Kdokoli jiný! Kdokoli!"

Nutriční hodnoty, degradace doby
Rozedranej dvůr, purpurovej kur
Něco se tu plíží v negližé ke spíži
Řeku zalil led - punk just might be dead
Pár hladových krků vytáhne tě k ryku
Kytaro, hleď, šedozděný sleď
Líbivé byliny, angrešt bez dužniny
bezmasej med - punk just might be dead
Ukradený sáně svištějí přes pláně
Trávovej lup, trne bobrův chrup
Misi na záchranu nutrií ustanu
Křepce drapnu jed - punk just might be dead
Puška Greenpeace jistí, zašelestí listí
Kožich z nutrie dobu přežije
Struny z vodních vousků kousíček po kousku
Plaší tóny vpřed - punk just might be dead
Já mám rád sýr, jéé...

"Chtěl bych všem vzkááázat, jsem na cestě-"
"Kodo!"
"Co pořád?"
"Buď tiše! To nevíš, že tady žije šílená zrzka ulítlá na medvědy? Střílí z luku, tu bys nechtěl potkat. A její táta má na nás obzvlášť pifku, prý mu nohu vzal medvěd..."
"To ho určitě musel vyprovokovat jako první!"
"No, on ten medvěd je ve skutečnosti proměněný člověk," zamotal se Kenai.
"Vážně, jako ty? A nezajdeme na návštěvu?"
"TIŠE! Viděls to?"
"Júú, modrý světýlko! A další!"
"Poslyš, Kodo, nemyslím,že je to tu bezpečné... Co je ten kruh z kamenů? Pojďme pryč... Kodo?"
"Tři medvědí bratři! Kenaii!" žaloval Koda rozrušeně.

Rázoval po pokoji a v rukou drtil dopis, před chvilkou otevřený. Nebude brečet, nebude... Zhluboka se nadechl a zároveň s tím se pokusil zabránit nudli, aby se z nosu rozhlédla po jeho pokoji.
Nesmí být slabý. Je lepší než oni... Budou ještě litovat, že ho nepozvali. Hlavně klid. Všechno se vyřeší. Musí to být... omyl, prostě omyl.
Praštil sevřenou dlaní do zdi a navzdory zvlhlým očím potlačoval hysterický záchvat, seč to šlo. Copak nepřispěl stejným dílem, ne-li větším? Jak mu to mohli udělat?!
Znovu praštil dlaní do zdi.
"Petere Parkere!" zaječela tetička May zezdola popuzeně, když se znovu sesypala omítka.

Azirafal se spokojeně culil u svého kakaa, s novinami před nosem a nohama na stole. Věděl, že sázet se s Crowleym by neměl, ale vyhrál? Vyhrál. Byl to závazek, kterému ani černokřídlý nemohl uniknout.
Crowley se znechuceně s prachovkou v ruce zastavil u koupelny. Právě vycídil celý Azirafalův byt a ještě mu zbývalo uvařit večeři... V koupelně se pářila horká voda z vany, lákající k nepovolenému odpočinku po vší té odporné námaze a práci.
Anděl nemohl z kuchyně nic vidět. Pitomá dohoda...
O chvíli později se z koupelny ozval ušidrásající výkřik.
"Promiň - posvěcený bojler," usmál se Azirafal vědoucně za novinami.

Lirael se pod ruce přimotal Macek, který nevybíravě odstrčil Fenku, právě když mámila šunku. Dívka se zarazila a zbystřila nad démonovou náhlou přítulností. Nevěřila mu ani Fenka - vycenila tesáky a dotčeně si odfrkla.
"Jestlipak víš, že hlazení koček uklidňuje?" broukl Macek.
Nevěřila mu ani slovo. Už několikrát se pokoušel lstí osvobodit, ale cítila, jak proti vlastní vůli vplouvá rukama do srsti. Kocour vrněl jako sbíječka a jen tak mimochodem si posloužil šunkou, po níž Kibeth pokukovala.
Fenka namíchnutě vytáhla zuby z bandalíru na druhé židli Rannu a tiše zazvonila. Ten nejdokonalejší tvar pro jednorázové výsadní uspání měl stejně zvonek Abhorsena...

"Možná jsem trochu zlomyslný, ale vyžádal jste si celý můj životopis. Naleznete jej v příloze, ale strany 15 až 29 raději přeskočte.
Abych shrnul svou dosavadní kariéru a dal Vám nahlédnouti pod pokličku svých doporučení, v jednom ze svých minulých životů jsem sloužil na dvoře Rudolfa II. a Ludvíka XIV. Jinak si má pěstounka nedokázala vysvětlit můj vrozený cit pro šarm a korektní chování...
...nekuřák, se smyslem pro humor a velmi vynalézavý, když přijde na improvizační techniky všeho druhu. Velmi učenlivý, ale totéž vyžaduji u zaměstnavatele...
Dovoluji si Vám oznámit, že během doby, kdy čtete tento dopis, jsme se přestěhovali."

V Ankh-Morporku jako obvykle neuběhl ani den v klidu. Samuel Elánius navíc procházel krizí osobnosti. Doma mu vládla Sybila, ale na ulicích se očekávalo, že to bude on, kdo zpacifikuje ty neslušně demonstrující zmetky.
V zubech drtil nadávky a co chvíli pokukoval po věžních hodinách. Blížila se šestá...
Na čele mu naběhla žíla.
Karotka se dokázal dokonale vcítit do svého velitele. Skoro lítostivě musel zkonstatovat, že tenhle dozor ještě nějakou dobu potrvá... Demonstranti vypadali do posledního velmi odhodlaně.
"Kravička!" zaječel najednou Elánius s nepopsatelným opovržením do davu.
Karotka mu položil ruku na rameno.
"Veliteli, my to tu s Anguou zvládneme."

Kassandra se odmítla vzdát své blonďaté schránky a o dva týdny později se nakrucovala před nočním stolkem.
"Navlhčit, navlhčit," broukala si sama pro sebe a s občasným blýsknutím úsměvu na sebe plácala litry hydratační a zkrášlující kosmetiky. Už zase přemýšlela o nějaké té zplošťující operaci, protože i Rose byla na její vkus trochu moc buclatá.
Pohůnek jí ochotně namáčel tamponek v ošetřující bázi a pudroval jí nosík.
Kassandra se najednou zarazila a zazírala na sebe do zrcadla velice zblízka. Byl tam... malý, červený puntík, přímo uprostřed čela! Kassandra zavřískla.
"V mém věku se mi aspoň už nedělalo akné! Vymáčknout, vymáčknout!"

Zírali do stropu. Arsen se zhluboka nadechl a spokojeně před sebe napřáhl štětce. "Takže už lepší?"
"Hmpf." Cassidy kriticky přenesl váhu tak, aby vleže mohl naklonit hlavu ke straně, jako kdyby hodnotil nějaké dílo v galerii.
Nad nimi se klenul strop zamalovaný dětsky naivním hvězdným nebem.
"A pak že to podzemí trochu nevyšperkujeme, ha!" prohlásil Arsen na účet mrzimorského doupěte. Cassidy se souhlasně zaculil, natáhl ruku a špičkou štětce domaloval ještě jednu hvězdu.
"Doufám, že za to neschytáme školní trest..."
"Kluci!" vybafla Gwen zničehonic zezdola. Oba chlapci na nebesích se provinile vymrštili a Arsen loktem převrhl plechovku modré barvy.
"QUINNE!!"

Arsen schoval obličej do dlaně a v duchu chvíli počítal do desíti.
"Jak ses sem zase dostala?"
Kousek zdi mrzimorské společenské místnosti se pohnul a odhalil Arianu, ninžovsky vybavenou kusem plátna, které dokonale splývalo s pozadím. Arsen si protřel oči a uvědomil si, že to není jen plátno, ale kompletní overalový obleček.
"Jak jsi prošla chodbou?"
Ariana se beze slova otočila. Na zádech byl obleček maskován jako kamenné zdivo, které bylo všude v chodbách bradavického hradu víceméně ve stejném vzoru. Arsen si konsternovaně představil, jaké figury Ariana musela předvádět, aby se sem nepozorovaně dostala.
"Tak dobře... Ale jen jednu sušenku!"

Bábina cedule „JÁ NEJSEM MRTVÁ!“ se v jistých kruzích stala legendou. Ty kruhy, notně oggovské, nic jen tak nepřekvapilo, protože jejich oblá podstata byla za dlouhá léta přátelství se starou čarodějkou zvyklá na ledacos.
Strach, že si Bábi jednoho dne Zapůjčí mysl orla a už se nikdy nevrátí, neměl v poslední době důvod sílit. Děsivá stará dáma vykonávala své řemeslo s železnou skvělostí a Stařenka se věnovala tomu, čemu se asi tak žena jejího ražení mohla den za dnem věnovat.
Jednou takhle ale uplynulo už půl roku nepřítomnosti. Zrovna, když se spouštěla rakev, ozvalo se řezavé: „Gyto! Já nejsem mrtvá!“

Oba bratři seděli dost sešle na kapotě Impaly a Dean obtahoval andělskou čepel.
„Až se Cas ukáže, osobně ho zabiju,“ huhlal. Sam mu položil soucitně ruku na rameno, ale Dean ji setřásl. „Ten zmetek neví, že ho zrovna nutně potřebujeme?“
„No, než se Castiel ukázal, vždycky jsme se obešli i bez něj,“ pokusil se Sam neúspěšně bratra povzbudit. „Hlavu vzhůru.“
Dean zaklonil ironicky hlavu. „Zkoušeli jste ho volat?“
„Samozřejmě, snad na všechny způsoby, ale nemáme telefon tam nahoru,“ zabručel Sam.
Dean chvíli propichoval svým nejlepším „sereš mě“ pohledem oblohu nad nimi.
„Casi?“
Kapota se najednou promáčkla pod vahou křídel navíc.

„To nemyslíš vážně,“ prohlásil Robin nejistě a znechuceně nad Gisborneovým oplzlým výrazem. Siru Guyovi jako vždy pohrával na rtech lehce ironický úsměv, když se mu v ruce objevila na středověk skutečně poměrně moderní želízka. Gisborne jimi zacvakal o sobě.
„Pojď dobrovolně a nic se ti nestane,“ zavrkal.
Robin pohodil hlavou. „A kde jsou tví muži? Pořád jsme v přesile.“
„Chtěl jsem jen trochu soukromí pro nás dva,“ povytáhl Gisborne nevinně obočí a udělal thorinovské psí oči.
Much předstíral, že ze sedla zvrací, avšak Robinovo sebevědomí bylo očividně nalomeno, když se zakymácel nejistě v sedle. „Končím tu v šest,“ zahuhlal nezřetelně.

„Prrr!“
Robin spěšně brzdil vzpínajícího se ukradeného vraníka a zároveň se pokoušel otočit, aby viděl na pěšinku sherwoodského lesa.
„Zatraceně, byla to past!“ zvolal Much. „Je označkovaný!“
Robin se zachmuřil. Stopy kopyt v hlíně skutečně nesly o něco hlubší křížek. Jak jen mohl takhle naletět, když koně kradl? Bude až příliš snadné je vystopovat...
„Měli bychom jít,“ ozval se Much vystrašeně. „Gisborne už může být na cestě. Už může být blízko. Už může být...“
„Tady.“
Oba hrdinové zvedli oči. Na kopci se o strom jednou rukou opíral Gisborne, šerifova pravá ruka ve své neodmyslitelné černé kůži, a záludně zavlnil obočím.

Strážnice Řiťka pomalu zacouvala do boční uličky na malou poradu se seržantem Navážkou.
„Průšvih jako vrata. Je jich moc a jsou ozbrojení.“
„Rozkaz zní bránic palác,“ zaduněl troll.
„Elánius se musel zbláznit! Vždyť z nás nadělají novou městskou dlažbu a tepání na dveře!“
Navážka natáhl svůj samostříl.
„Nebo taky ne,“ uznala Řiťka a znovu vykoukla za roh. Dav nespokojených občanů se přibližoval. „Co sakra Patricij vyhlásil, že přišlo protestovat tolik... trpaslíků, trollů, lidí a dalších bytostí?“
První vržená sekyra těsně minula Řiťčin nos a strážnice se raději stáhla.
Navážka s obtížemi nastartoval mozkové závity. „Patricij... prodal mísu... ne, podal... demisi.“

Černé sluneční brýle sice nosil hlavně proto, že to bylo cool, ale v tuhle dobu se dokonce hodily prakticky.
„Dvanáctá hodina,“ zbystřil Crowley zničehonic a zatrnulo mu v zádech.
Azirafal, který seděl na lavičce náměstí hned vedle ďábla, pohlédl na hodinky.
„Ne, myslím jako přímo před námi.“
Azirafal zvedl oči a posunul si brýle po nose. Rozpáleným náměstíčkem se vlekla stařenka horoucně mávající holí s velikou nákupní taškou. S vrásčitých úst se jí řinul nepřetržitý proud nadávek na vše kolem.
„To vypadá skoro jako další apokalypsa. Ta je od vás?“ zeptal se Azirafal.
„Ne, ta bude od vás.“
„To zrovna.“

Artuš otráveně zvonil na slouhy, než se do ložnice doplahočil šesti poschodími Merlin.
„Nemůžeš spravit ty dveře? Ráno tu profukovalo a nesnesitelně vržou. Nemohl jsem spát.“
Merlin toho rána už nosil vodu a zametal ve stájích. Zatvářil se, jako kdyby po něm Artuš chtěl nemožné.
„Jdi se vycpat. Artuši, ty jseš totiž – čaroděj.“
Artuš se na posteli posadil a zazíral mezi dveře na Merlina, který se se založenýma rukama opíral o rám.
„Chtěl jsem říct... všechno tohle se ti zdá, sníš,“ opravil se Merlin bleskurychle a vycouval. Hozená židle tak pouze vylomila dveře. Nutno dodat, že panty už potom nevrzaly.

Nutno říct, že Master si svou poslední chvíli patřičně užíval. Spočíval hlavou Doktorovi v klíně a jeho úhlavní nepřítel, poslední Time Lord, měl co dělat, aby nezačal ronit slzy. Moc se jim ani nebránil.
„Já už zemřel dávno,“ zakrákal Master s úšklebkem. Ty hlubiny... bubny. Stále je slyšel, do posledního dechu.
„To nemůžeš, nesmíš. Zregeneruj se!“
Další úšklebek. Tohle všechno si přece už vyjasnili. „Ne.“
Doktor ho nikdy nahlas neoznačil za šílence, jednoduše sevřel jeho hlavu v dlaních a v slzách přitiskl své čelo na čelo. „Nenechávej mě tu samotného,“ zachraptěl.
Master zavřel oči. „A to bude tvůj největší trest.“

Roleplay bývá příšerná závislost. To si člověk tak sedí na skypu a neustále do svého protihráče rube moudra: „Už to bude?“
„Ne.“
Uplynou sotva tři minuty.
„Už?“
„Ne. Píšu, neruš. Mwahahaha.“
„Čemu se směješ? Co píšeš? Ty mi něco uděláš!“
„Ale ne, to si nedovolím.“ Na tváři mluvčího se rozlije ukázkový výraz trolla.
Dalších pět minut.
„Nějak ti to trvá. Už to bude? *kop, kop*“
„Já to nikdy nedopíšu!! Táhni už, tohle není výcvik na rychlopsaní!“
Nastane dotčené, ale přesto naprosto neudržitelně nedočkavé ticho.
„UŽ!“
Nic se nevyrovná tomu, kterak jako na povel nadskočím a samým nadšením si ukopnu palec.

„Tohle musí být jediný svět, kde v dubnu sněží,“ myslel si Murtagh kysele a snaživě ignoroval fakt, že dopoledne postavil sněhuláka. Sníh ale neustával a to byl pro jinak slunečný Urû'baen neskutečný trapas. Dřepěl na terase a rezignovaně sledoval, jak Trn běhá tryskem po zahradě a chytá vločky do tlamy.
„No, aspoň někdo si užívá. Zpropadený sníh,“ zaklel Murtagh, inkarnace dobré nálady.
Šarlatové dráče zvedlo hlavu a naklonilo ji ke straně. Pak náhle zalehlo do kupky sněhu a proměnilo ji v louži. Pod dračím bříškem to jen zasyčelo. Murtagh si prohrábl rukou vlasy.
„Dobrá práce. A co takhle celou zahradu?“

Takový přístěnek na košťata bylo vůbec nejlepší místo na klácení zmijí, což byl jeden z neoficiálních sportů v Bradavicích. Nebelvír měl zabranou famfrpálovou šatnu, Mrzimor umývárny a o Havraspáru nikdo nevěděl. Tedy, skoro nikdo, ačkoli podezření padalo na knihovnu. Konekce na madame Pinceovou zaručovaly, že tato kolej měla veřejně čistý štít.
„Počkej, ticho! Neslyšíš něco?“ Kradmé, pátravé snažení havraspárského sedmáka na chvíli ustalo a byl slyšet zip.
„Myši. Kde mám hůlku? Zbavím se jich,“ navrhla zmijozelská primuska suverénně.
„Ale vždyt jsou živé...“
„A čím krmíš sovu, prosím tě?“
Uražené, dotčené ticho.
„Pojďme radši zkusit knihovnu. Fakt nesnáším ty deratizační týdny.“

Zuběnka se svým neutuchajícím optimismem kontrolovala zlatá mechanická pouzdra plná mléčných zubů, zatímco Jack Frost dřepěl na jedné z kupolí jejího sídla. Byla to cesta až do jihovýchodní Asie a Jackovi se tu po čase na sluníčku dělalo špatně.
„Na co vlastně jsou? Chci říct – mají i nějaké praktické využití?“ zajímal se a pokoušel se střechu nakazit aspoň jinovatkou.
„Počkej, hned ti to ukážu...“ Zuběnka se pečlivě otočila zády a chvíli nebo kutila. Když se otočila, Jack málem sklouzl v hrůze z kupole. Jinak roztomilá víla upgradovala svůj úsměv na verzi kletby densaugeo.
Jack na ni konsternovaně zíral. „Můžu taky?“

„No tak, jeden malý copánek!“
„Jsem pro přírodní krásu,“ odmítl Kili zarputile brášku, který na něj útočil hřebenem, kondicionérem a sadou skřipců. Teoreticky to stejně dobře mohla být přenosná mučírna.
„Musíš dohnat trpasličí standard, vždyť ani nemáš vousy. Nebudeš mít žádné fanynky!“ pohrozil Fili a zašermoval výhružně hřebenem.
Kili zafňukal a rukama si chránil svou bujnou hřívu tmavých vlasů. „Ty snad nejseš ani můj brácha! Neměl bys mě spíš podporovat?“
„Víš sám dobře, že jsem se odbarvil, aby si nás strejda přestal plést,“ urazil se Fili, že jeho oběť není patřičně oceňována.
„A co až copánky vyjdou z módy? Dredy?!“

„No maucta.“
„Saturnine, ovládejte se. Na co je tahle páčka?“
„Ví bůh,“ odpověděl strýc František rozjařeně.
„Nerozumím, jak vás vůbec napadlo vlézt do modré policejní budky, Saturnine.“
„To je prosté, pane, setřásali jsme přece tetu Kateřinu. Poté, co Milouš propálil loď, když se pokoušel zapálit si cigaretu olejovou lampou.“
„Copak převlek nestačí? Myslím, že jsem měl přece jen dát přednost elektřině. Co dělá tohle?“
Interiér se zachvěl a zvěstující podivné zvuky jim rozduněly podlahu pod nohama.
„Výbuch!“ zvolal strýc František.
„Zde jeden z monitorů tvrdí, že se vracíme v čase,“ ohlásil Saturnin ledově klidně. „Kdo myslíte, že mne vám doporučil?“