Ze života

Pozn. Dalo mi to zabrat. Ale to téma k aliteraci přímo vybízelo. Snad jsem první :-)
Přes palouk pospíchala půvabná plavovláska. Po pár poskocích pozdržela poklus. Prsa plynule pnula plátěnou polokošili, podpadky propadaly pod pokrývku plevelu. Působila poměrně pomateně.
Prostřela pokrývku přes plevel. Přidřepla. Promýšlela první pomilování. Příští právník Petr po podarování plavovlásky petrklíčem, prý posledním přeživším po plýskanici, prosil plavovlásku pomilování přislíbit. Po půldenním přemlouvání přislíbila, přestože pociťovala pokoru před papínkem.
Poposedla. Prstem pohladila petrklíč. Pochybovala. Pravda, petrklíče po plýskající pozdechaly, pociťovala poctu po podarování posledním přeživším. Přesto propadala panice. Před pár podzimy Petrem pohrdala.
Prohlédla prsa pnoucí polokošili. Povzdychla. Právník pitomý. Proboha, proč podaroval plavovlásku petrklíčem, přestože posledním? Copak neví, že nejradši má sedmikrásky?

To není krev. Všechny ty hnědnoucí otisky na nástrojích, na materiálu, skvrna na koleni, znovu a znovu rudnoucí místa v dlani. To není krev. To je jenom moje zarytá paličatost. Chtěla jsem to mít, a chtěla jsem to mít hned. A taky že jsem to dokázala. Ty skvrny a šrámy a puchýře, to jsou jen místa, kterými se tvrdohlavost drala na povrch, když už jí bylo tolik, že se nevešla dovnitř.
Je potřeba je bolestivě vydezinfikovat, aby se dovnitř nedostala infekce, například pocit nedokonalosti nebo studu, a zalepit takovou spoustou náplasti, že na stole zbude oslavná mohyla z bílých útržků.
Toto je věrná reportáž z dnešního dopoledne. Police, kterou jsem chtěla vmontovat do skříně, byla o pět milimetrů delší, než měla být, a tak jsem ji musela ořezat a obrousit velmi primitivními nástroji, aby se vešla. A ne, nemohla jsem počkat, až pojedeme za tatínkem, a použít jeho profesionální hoblovku. Dala bych sem fotku své levé ruky, ale stydím se. Zřejmě přece jen došlo k infekci. :-)

Telefon otravně zvoní. Mrknu na displej: no jasně, ten ochlasta Uhlíř. Dodavatel obědů. Nejspíš právě zjistil, že po kontrole čísla jaksi nesedí s těmi jeho. Jenomže když někdo neumí správně sečíst čtyři čísla a vždycky se splete ve svůj prospěch… Tentokrát to bylo padesát obědů.
Telefon znova zvoní. Fakt nemám chuť se s ním bavit. Rozhodující je počet vrácených stravenek. A taky součty musí sedět.
Telefon protivně zvoní.
„Ano, pane Uhlíř, co potřebujete?“
„Budu si na vás stěžovat panu řediteli, jste úplně neschopná… bla bla bla…“
Uhlíř je protivnější než jindy. Asi má dnes obzvláště nízkou hladinu krve v alkoholu.

Cvičební karimatka s protiskluzovým povrchem – 349 korun.
Sexy funkční top v extra módních pastelových odstínech – 699 korun.
DVD relaxační hudby s přiloženou kuchařkou zdravé výživy – 499 korun.
Kurs pilates vedený profesionálním trenérem v renomovaném centru – 2499 korun.
Skvělý pocit z vyrýsovaného zadečku, plochého bříška a pevných boků – k nezaplacení.
Některé věci si nekoupíte. Na všechno ostatní je tu mastercard.
***
Vítejte v bankomatu České spořitelny. Prosím, vložte vaši kartu.
vllll
Zadejte pin.
XXXX
Přejete si vybrat hotovost?
enter
Zadejte částku.
1600
Litujeme, ale na vaší kartě není dostatek hotovosti. Peníze na váš účet můžete vložit na pobočce. Nejbližší pobočka je...
„**@%*!!!“

Možná se měla vykašlat na celé DMD.
Jeden, dva, tři -
Možná si měla sbalit svých pět švestek a navštívit slečnu Ratchedovou, Velkou sestru.
my jsme bratři;
Možná měla požádat techniky o celkové seřízení a přidání pár drátků a koleček.
kterej je to mezi námi,
Byla by pak pevná. Pevná jako skála, jako ocel. Myšlenky by jí nerezavěly slzami.
co si zalez do tý slámy:
Byla by krásná, s útlým pasem a ideálně vysoustruženými boky. Dokonalý produkt Kombajnu.
ten, ten, nebo ten,
Byla by pevně přesvědčena o svém štěstí, ale zcela jistě by to nebyla ona.
vyhoďme ji z kola ven.
pozn.: text kurzívou opsán z motta českého překladu knihy Vyhoďme ho z kola ven.

Nesoutežní... Ta představa mě tloukla do hlavy celou cestu ze školy, nešlo odolat...
----
„Tady někdo půjde ke dnu“ pošklebují se nám kluci. Stařičká Bulovka rozhodně není ideálem krásy. Tenká vrstva laminátu na bocích už má svá nejlepší léta dávno za sebou a odraný kýl byl svědkem nejedné nehody. Sami si hrdě nesou Lochnesku. Krokodýlí hlava je přirozeným vlnolamem a pevný plast odolá kdejakému kusu nezvedené horniny. Tahle loď je samotným ztělesněním bytelnosti...
...K uším nám doléhá hřmění Staroměstského jezu. Blížíme se k propusti.
„Teď! Vpřed!“
Pár pádel se noří do vody. Křehká kanoe klouže proudem. Přes příď se nám valí voda.
„Vpřed!“
Hurá! Jsme venku. U pilíře Karlova mostu vidíme zelené bříško Lochnesky.
----
Pozn.: Na Staroměstském jezu (kdo zná, ví) je takřka pravidlem, že zatímco lehké (a vratké) zavřené lodě proplují, tak jindy téměř "nepotopitelné" otevřené plasťáky se cvakají jeden za druhým.

(Červený a černý)
Vymyslela si, že se půjdem projít do lesa. Tak mě vleče mezi křovím a kořenama, až mě dotáhla pod takovej rozložitej strom, na kterým rostly malý červený bobule. Ona natáhne ruku a strčí to do pusy. Tak jí povídám, hele, víš, co to jíš? Co když je to jedovatý? Na to se rozesmála, že prej nepoznám třešně. Třešně to nebyly, bylo to menší než hrášek. Ještě na ten strom vylezla a vrátila se s plným šátkem úplně černejch bobulí. Jsem se jí zeptal, proč jí ty shnilý. Tak ty jsou podle ní teprv zralý a takovýho blbce už nechce vidět.

Poznámka/upozrnění: Že bych měla BJB víkend?
Po sluncem zalité cestě se těžkým krokem pohybovala postava s podivnou kápí. Minula několik cedulek s nápisem 'všude leží led a sníh'.
Chlapec ve zbroji zvedl z kamene ve vypuštěném rybníčku papír, přečetl si ho a záhy se zdálo, že ztrácí vládu nad svým tělem. Z ruky mu vypadl sebraný papírek, hlásající 'Rostlina je jedovatá, tomu, kdo ji utrhne, způsobuje těžkou otravu'.
Dívka v plášti s velikou palicí vystoupila ze stínu stromů. Dva chlapci s meči se zatvářili vyděšeně a následně na dívku zaútočili. Zasáhli plášť v místech, kde měla cedulku 'Ledový troll'.
Nevinný kolemjdoucí přemýšlel, co znamená 'Larp SZ'.

A/N: Nesoutěžní kousek:-)
Kobyla má malý bok.
I ptám se sám sebe,
co s tím hřebec jak já svede?
Jak na malý pevný bok?
Kobyla má malý bok
Hřebec kráčí krok sun krok
Stále za ní skok a skok
Hřebec hnal ji přes potok
Kobyla má malý bok
Hřebci řžá: „Ach má záda“
Hřebec na to: „Žádná vada!“
Poslední je před ním skok.
Kobyla má malý bok
Hřebec ji dohnal zakrátko
Brzy přijde hříbátko.
To vím, ač nejsem prorok!
Kobyla má velký bok,
hříbě přijde napřesrok.
Jak se to vlastně celé stalo?
Že na hřebce prý šlo jaro!
Tak chtěl malý pevný bok!
Fandom: Ach, to jaro!

A/N: inspirováno shlednutím jedné kazety s Oglu Šípkovou a vlastním vztahem k podobným záležitostem. Pozor - těžce BJB!
A kick, a znovu, mambo!!!
Paní na obrazovce v upnutém trikotu provozovala za podivných výkřiků pohyby, připomínající epileptický záchvat. Usměvavé slečny v pozadí cviky snadno napodobovaly.
Prvních deset minut strávila pokusy nějak zkoordinovat své nespolupracující končetiny, ovšem marně. Jediné, k čemu si mohla gratulovat, bylo rozhodnutí pořídit si aerobicové cvičení na DVD. Předvádět tohle někde ve fitku, pomřeli by všichni okolo smíchy.
Po dalších deseti minutách to vzdala. Poté, co se zbrocena potem doplazila na postel a spořádala nouzovou zásobu čokolády, hluboce se zamyslela.
No co, že teď jsou v módě diety a oblé boky – špeky jsou taky pevné dost.