Moje články

„Teddy, nemohl bys těm třem domluvit? Co jsi odešel studovat, řádí jako hippogryfové. Severus z nich nejspíš zešediví,“ prosí Hermiona.

„Tak co s vámi?“ zahuláká Teddy.
Susan se Scorpiusem se přikrčí. Dokud byl Teddy mladší, dokázali si z něj utahovat, z dospělého mají náležitý respekt. Jen Megan vzpurně zvedne bradu.
„Nebyls to ty, kdo říkal, abych ani jako Mrzimorka nezapomněla na lumpárny?“
„No...“
„A pro koho jsem kradla přísady z tátových zásob?
„Ehm... ale teď už mám rozum a vy byste měli mít taky.“
„Když myslíš,“ neochotně odsouhlasí Megan.
Dokonce to i vydrží. Přinejmenším do doby, než Teddy znovu odjede.

„Severusi?“ Teddy naprosto nečekaně chytne svého tchána za ruku, povytáhne mu rukáv a přejede palcem po zašedlé lebce s hadem. Severus mu paži prudce vyškubne. I třicet let po skončení války se vyhýbá pohledu na své levé předloktí.
Teddy se nedá zaskočit.
„Nechtěl bys to odstranit?“
„Dobře víš, že to nelze,“ zasyčí ředitel bradavické školy, najednou dokonale podobný svému minulému já.
„Už to neplatí. Právě jsme dokončili výzkum, díky kterému se dokážeme s tímhle odporným tetováním vypořádat.“
Severus zaváhá.
„Neměl bych. Je to připomínka na věci, které si neodpustím nikdy.“
„Víš, jaký na to všichni máme názor. Zaplatil jsi dost.“

Teddy vztekle praští do klávesnice. Severus se sice už dávno postaral o elektronické spojení Bradavic se světem, ale na hradě bylo prostě až příliš mnoho magie. Připojení kolabovalo každou chvíli. Díky tomu se mu už tři dny nepovedlo odeslat Megan mail. A co horšího, nedostal žádnou zprávu od ní.
Vtom na okno zaťuká známá sova. Usměje se. Podrbe ji na hlavě, odmění kusem slaniny, sundá z nožky pergamen, uhladí ho a začne číst: Drahý Teddy,...
Po desátém přečtení napíše odpověď a dopis pečlivě uloží do kapsy. Večer se k němu ještě určitě vrátí. Stará dobrá pošta má něco do sebe.

Teddy objeví v mudlovské části Florencie nádherné šaty v barvách moře. Jako stvořené pro Meganinu útlou postavu. Raději nepřemýšlí, kdy se stalo, že místo obvyklých knih a sladkostí vybírá něco podobného.

---

„Jsou nádherné,“ vydechne Megan a běží si je zkusit.
„Mami!“ ozve se nešťastné zavolání.
Teddy se zarazí. Nesluší jí? Napjatě poslouchá, co se vedle děje.
„Vzadu mi sedí dokonale, ale tady...“
Popotahování látky.
Hermionin smích.
„Jsi snad čarodějka, dítě!“
Tiché mumlání zaklínadla.
Zářící Megan vpluje do pokoje. Teddy zalapá po dechu. Zdaleka ne tak útlá, jak si představoval. Přinejmenším ne všude.
Definitivně si uvědomí, že Megan už není malá.

Šestnáctiletou Megan očarovala kniha Malý princ. Snaží se útržky předat v dopisech Teddymu. Ten odpovídá chabými vtípky.

...Nakresli mi beránka...
Teddy reaguje anatomickým nákresem ovčích vnitřností.
...Děti musí být k dospělým shovívavé...
Buď tedy shovívavá, děťátko.
...Dej pozor na baobaby...
Baobab je pro léčitele absolutně nezajímavý.
...Řeč je pramenem nedorozumění...
Potom nechápu, proč pořád mluvíš.
...Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné...
Copak jsem slepý?

Teprve na slova – Stáváš se zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži, přijde správná odpověď – Těším se na tebe, růžičko moje.
Taky se těší. Brzy budou Vánoce.

„Nevzal bys Megan do lunaparku?“ poprosí Teddyho Hermiona. „Naši nemůžou...“
Souhlasí. Dávno chtěl vědět, o čem Megan pokaždé tak nadšeně vypráví. Jenže je zklamaný. Autíčka, ruské kolo, houpačky... zábava pro mrňata.
„Nechtěla bys na horskou dráhu?“
Megan nadšeně kývne.
„Na tu mě babi nikdy nechce vzít.“
Nahoře znejistí oba. Megan se Teddyho křečovitě drží za ruku, on se tváří sebevědomě, ale jímá ho závrať. Mít koště, byla by to jiná, ale mozkomor tomuhle mudlovskému vynálezu věř.
Vozík letí dolů, nahoru, do spirály... Megan ječí.
Když se řítí hlavou dolů, juknou na sebe a hlasitě se rozchechtají. Teď už přežijí všechno.

Milá a krásná, loučíme se s tebou v tomto smutném okamžiku. Kolik radosti jsi přinášela, dokud jsi byla živa. Zářivá barva tvých hebkých chloupků rozzařovala Meganiny oči den co den. Oči Severuse tě sice sledovaly zkoumavým pohledem, prozrazujícím, jak moc by se mu tvé srdce hodilo do lektvaru, leč vztah k dceři zvítězil a tím ses stala symbolem lásky otcovské.
I já tě miloval. Výrok, že nic odpornějšího jsem v životě neviděl, byl jen přátelským škádlením.
(Ne, Megan, opravdu jsem ji nezašlápl schválně. Byla to nešťastná náhoda. A nezapomeň, že jsem tvému otci zabránil použít evanesco, takže ji můžeme pohřbít.)

Mladík mrskne o stůl krabičkou, která se nárazem otevře. Vysype se lesklý prstýnek.
„Chtěl jsem požádat Megan o ruku.“
„Odmítla tě,“ konstatuje klidně Lenka.
„Nezeptal jsem se. Pořád jenom mlela, jaké je to skvělé, že ji Mistr Dubois přijal ke studiu lektvarů. Ale to se pak hrozně málo uvidíme. Nemusela by přece studovat. Postaral bych se o ni.“
„Tohle je pro ni obrovská příležitost. Umíš si představit, že by Megan studovat nechtěla?“ vysvětluje Lenka jemně.
Teddy bezmocně zavrtí hlavou.
„Já vím, ale strašlivě se bojím, že potká někoho jiného. Neumím si život bez ní představit.“
„Měl bys jí víc věřit.“

„Teddý!“ řítí se k němu udýchaná holčička. „Vyndej mi to, prosííím,“ mává hlavou plnou rozježených vlasů a bodláčí.
„Co jsi, umerlina, dělala?“ ptá se, zatímco jí z kudrn vyplétá ježaté kuličky.
„Pomáhala jsem Hagridovi najít koťata maguárů. Schovala se támdle,“ ukáže na zarostlou louku. „Jaúúú, netahej.“
„Drž. Jak ti je mám vymotat?“
„Nějak líp, todle bolí. Jauvajs!“
Teddy si vzpomene na čerstvě naučené kouzlo. Procvičí pohyb, mávne hůlkou, pečlivě vysloví „Evanesco“ a pak už jen zděšeně zírá na plešatou, do daleka bíle svítící hlavičku.
Megan si po hladké kůži spokojeně přejede rukou.
„Prima, teď už se mi tam nic nezamotá.“

Teddy zaloví v krabičce.
Kde jenom...?
Odloží perleťovou tabatěrku – první úspěch v přeměňování, tajně uštípnutý kousek famfrpálového poháru, na jehož získání se podílel ve třinácti a... Ano, docela na dně najde, co hledá - rudočerný obsidián.
„Schováš si ho, Teddy? Opravdicky?“ ptala se tenkrát pětiletá Megan, když mu ho dávala.
„No jo,“ zavrčel nedbale, vhodil kamínek mezi ostatní poklady a... zapomněl na něj. O dvanáct let později se svět změnil.
Mávne hůlkou a opřede kamínek spletí stříbrných drátků. Promění ho v přívěsek ve tvaru nádherného draka s rudočerným tělem. Ještě řetízek, zabalit a hotovo.
Vytvořil dokonalý dárek k Meganiným sedmnáctým narozeninám.

Megan (rádoby nenápadně): Teddy, zahraješ si s námi na schovku? V Komnatě nejvyšší potřeby?
Teddy (mírně otráveně): S bandou mrňat? Zbláznila ses? (stranou) Vystraším je. (k Megan) Tak jo.

kroky, hudba

Teddy: Hm, Komnata se vytáhla. Křoví, polorozpadlé zdi. Budu pikat, jo? (hlasitě počítá) Deset, dvacet... (tiše zamumlá) Nox. (hlasitě) Už jdu! (stranou) Vyšlo to. Tma tmoucí. Lumos. (znepokojeně, stále hlasitěji) Proč to nefunguje? Lumos! Lumos!! Finite incantem!!! Do prdele, přestala mi fungovat hůlka!!!
Scorpius: Do prdele se neříká!
Trojhlasé hihňání
Teddy: Jen počkej... Jauvajs... Kde jste? Co jste to?
Susan (pobaveně): To je Peruánský zatmívací prášek z tátova obchodu.

„Vicky, Vicky!“ jásá Teddy. „Představ si, ze všech letošních absolventů vybrali právě mě na praxi k Mungovi. Víš, co to znamená? Můžu s tebou být každou chvilku. Z Londýna se sem přemístím, než řekneš dračí spalničky.“
Dívka se netváří ani zdaleka tak nadšeně, jak doufal.
„Víš, Teddy, já nevěděla, jak ti to říct, ale... měli bychom se rozejít.“

„Je pitomá jak třaskavý skvorejš,“ snaží se Teddyho utěšit Megan. „Já si dávno všimla, že se kolem ní točí ten pitomec Cattermole. Neber si to tak. Na, vem si čokoládovou žabku.“
Čokoláda Teddyho moc neutěší. Netuší, že tahle prohra mu nakonec zesládne.

Jaro si letos dalo načas, ale konečně se ráčilo dostavit. Den za dnem sleduju, jak se příroda ze spící krásky mění v rozvernou lvici.
Barev se dotýkám očima a konečky prstů. Střapatě žlutých podbělů, drzých petrklíčů s meruňkovou vůní, závějí bledulí, něžně fialových polí podléšek, o něco tmavších záplav fialek. Trnky jsou v rozpuku.
Ale nejenom oči a ruce mají svou pastvu. Sojky pobaveně hulákají a nad hlavou švitoří skřivánek, málem k ohluchnutí.
Nadšeně líčím své lesní zážitky náhodné známé. Ohrne ret: „Že se ti chce vláčet se křovím. Na internetu máš mraky fotek.“
Dávám přednost osobnímu setkání. Fotky nevoní.

Teddy zná Bradavice jak své boty.
Skoro.
Teprve ve dvanácti se poprvé doslechne o Komnatě nejvyšší potřeby.
„Poslední místo, co neznám,“ vypráví nadšeně Megan. „Promění se v cokoli. Rytířský sál, pirátskou loď, cokoli, co zrovna potřebuješ. Až ji vypátrám, vezmu tě tam,“ slíbí. Megan zajiskří oči.

Konečně se mu podaří zjistit, kde přesně Komnatu najít. Projde třikrát kolem prázdné stěny ve třetím patře. Objeví se dveře. Zatají dech. Co asi pro něj komnata připravila? Vejde... a vytřeštěný pohled se mu zasekne o Megan zavalenou kupou plyšových medvídků.
Holčička pokrčí ramínky.
„Chodím sem od tří. Ale pirátskou loď jsem ještě neviděla.“

Teddy začne s rozpaky.
„Megan? Nemohla bys mi... opatřit z tátova skladu zásob jistou maličkost?“
Megan zajiskří oči.
„Myslíš ukrást? To záleží.“
„Záleží na čem?“
„Co chceš, na co to potřebuješ a co za to.“
Ošije se. Z druhých dvou otázek je trochu nervózní. Megan dokáže být velmi zmijozelská, bez ohledu na příslušnost k mrzimorské koleji.
„Potřebuju krapet prášku z rohu jednorožce, chci uvařit Vicky k narozeninám lektvar věčného porozumění a koupím ti kilo nejlepší čokolády z Medového ráje.“
„Víš, že ten lektvar není nejspolehlivější?“
Pokrčí rameny. Doufat přece může.
„Dvě kila,“ nařídí Megan.
Kývne. To mu za to stojí.

Teddy se probírá hřívou hebkých černých vlasů. Zavře oči a bříšky prstů zkoumá sametovou pleť. Cítí vůní heřmánku a levandule. Skloní se, polibek se mu třepotá na rtech...
„Héj, probuď se! Vidím tě po roce a ty si klidně usneš.“
S cuknutím se probere na břehu Černého jezera, kam vzal malou Megan na procházku. Včera se vrátil domů na prázdniny po roce náročného studia léčitelství. Není divu, že si zdříml.
Zavrčí: „Proč mě budíš? Zdál se mi úžasný sen o krásné černovlasé neznámé.“
„O mně?“ ptá se s nadějí.
„Pitomost, děťátko,“ ušklíbne se.
Černé oči zesmutní.
Připadají mu vzdáleně povědomé.

Teddy dumá nad svou budoucí profesí. Každý mu radí něco jiného.
„Byl by z tebe skvělý mistr lektvarů.“
„Herbalogie je fascinující obor.“
„Nechtěl bys být bystrozor? V obraně jsi skvělý.“
„Existuje tolik magických tvorů, které je potřeba objevit.“
Na bezradného Teddyho narazí Hermiona.
„O čem tak usilovně přemýšlíš?“
„Nevím, čí rada ohledně mé budoucnosti je lepší.“
Zavrtí hlavou.
„Musíš si vybrat vlastní cestu. Jen nezapomeň, že kromě jiných skvělých vlastností, jsi i neobyčejně starostlivý. Megan bývá otravná. Přesto na ni dáváš pozor.“
Teddy má najednou jasno.
„Co si myslíš o léčitelství?“
Usměje se a souhlasně mu prohrábne jasně modré vlasy.

„Opravdu Teddy chodí s Vicky?“ uslyší za dveřmi Meganin vzrušený hlásek.
„S mojí sestřenkou?“ doplní její kamarádka Susan.
Odkud to, umerlina, ty dvě ví?
„Jistě,“ odpoví hluboký hlas, který nepoznává.
„A muchlují se, vážně?“
„Pokud máte na mysli, že se líbají, pak ano, často.“
„Jééé!“ Nadšené holčičí povzdechy.
Vtrhne dovnitř, než jim neznámý hlas řekne víc, než by v jejich věku bylo vhodné. Překvapeně zírá na svou sovu, moudře mžourající velkýma očima.
„Ahoj,“ houkne.
„Ty, ty mluvíš? Zrádkyně,“ vypraví ze sebe a poprvé zalituje, že tu údajně němou tvář s sebou bere úplně všude.
„Táta vymyslel překladové zvěropastilky,“ vysvětlí Susan.

Sedmiletý Teddy navztekaně zírá na kvílící mimino.
„Za co, Merline, za co? Proč zrovna já mám hlídat tuhle prťavou ponravu? A co mám dělat, aby to stvoření přestalo vřískat?“
Konečně si vzpomene na lektvar, který vyrobil se Severusem, ještě než mu jeho pozornost ukradla tahle malá příšernost. Hermiona mu k němu vykouzlila drátek stočený do očka.
Stačí ponořit, fouknout a svět zaplní gejzír pestrobarevných bublin. Vznáší se nad postýlkou dlouhé minuty, než zmizí a zanechají po sobě vůni karamelu.
Malá Megan doširoka otevře oči a bublavě se směje.
Teddy je na sebe hrdý. Možná to s ní přece jen půjde.