Alasdair MacCola a jeho Naslouchej hlasu krajiny. Jeden z těch autorů, které objevuji se zpožděním, až po skončení DMD. Nevadí, bavím se. Mimo jiné i proto, že i já pěstuju kdeco, i já strávila dlouhé hodiny v lese s dalekohledem v ruce. Příběhy jsou z těch „usmívacích“. I když u tohoto ho závěrečná poznámka přehodila do kategorie „ směju se nahlas“.
Hon
Dede a její okouzlující dračice Brandy. Zamilovala jsem si ji láskou převelikou. Líbily se mi všechny příběhy, ale vybrala jsem tento: Dědičnost
Většina příběhů od Ioannniny se odehrává v jejím vlastním světě - Bjorkhallenu. Toto je jedna z mála výjimek. Ne, tady nenastal hlasitý smích. Další z „usmívacích“. Ďáblíku, ach ďáblíku.
Canto di Gloria
Jako fanoušek světa Harryho Pottera nemůžu opomenout Luciusku a její sérii příběhů s Luciusem. A protože i Severus patří mezi mé oblíbence, vybírám ten, ve kterém vystupují oba. (Já vím, ve většině jsou oba dva, ale tento je obzvlášť povedený.)
Jde se loupit
Martian a její Tři mušketýři! Líbily se mi všechny drablíky. U některých jsem se smála více, u některých se usmívala, někdy se zamýšlela. Tak který? Třeba ten, který ukazuje, že knihy jsou ještě užitečnější, než jsem myslela.
O užitečnosti knih
Nemůžu zapomenout na autorku skrývajícím pod nickem mila_jj. Její Věda ve sto slovech je vždy velmi poučná, ale často i zábavná. Jako třeba:
Pracovní porada nad snědeným krámem
Regi a její Hagrid mne pobaví vždycky. Těžko se vybírá. Ale co třeba tento. Možná proto, že u toho jsem se smála nahlas.
Deformace informace
Nemůžu pominout Tirika a jeho Živantní směšiště života. Myslím, že největším přínosem souboru byl letos Dřevo. Kolik příběhu se kolem něho točilo... Jeden z nejzábavnějších se mi zdál tento:
Stopy, fakta, tajemství aneb O původu Dřeva
V Tořině Hotelu u devíti koček bývá veselo často. Tedy, já se směju, je otázka, jak moc se smějí domácí. Vybírám třeba tento, ale užijete si všechny:
Neboj, já se o vás postarám!
