Utajený

Je krátce po půlnoci, první den čtvrtého měsíce posledního roku první čtvrtiny prvního století třetího tisíciletí.
V jednom pražském pokoji stojí stůl, na něm počítač; vzadu je knihovna, vedle postel.
A já?
Spím. Sním. Sleduji. Spřádám rozhovory.
Píšu.
Muž zhroucený na lůžku, na starém nemocničním lůžku, uprostřed švýcarských hor, devět měsíců po devátých volbách do říšského sněmu, mne pozoruje.
„Neptejte se. Co víte, víte.
Od této chvíle nepromluvím slovo,“ řekne. Pak nic. Nic?
Můj sen se počíná pozpátku odvíjet k okamžiku mužova narození, k okamžiku mého probuzení, k prvnímu ránu pátého měsíce posledního roku první čtvrtiny prvního století třetího tisíciletí.

"Co to znamená?" zeptal se roztřeseně.
Lékař si povzdechl. Pacienti tohle nikdy nechtěli přijmout.
"Podívejte, musíte držet dietu. Trvalou dietu. Chápu, není to příjemné, ale..."
"Ale... co... co mám teď dělat?!"
Lékař si začal nervózně čistit brýle.
"Člověče, neblbněte..."

*

"Chci to skončit!" zařval.
"Už toho mám dost, už nemůžu, už prostě... fajn! Tak tady jsem, já se prostě obětuju za ostatní a... hm..." Bylo to zvláštní. Nějak... se to nedělo podle jeho představ. Planoval velká poslední slova, odkaz, který by... jenže s touhle reakcí?!
"Prostě mě sežer, tupče!" křikl nakonec Taťka.

Gargamel se hystericky rozplakal.
"Šmouly nechci ani vidět!" vzlykl.

Poslední slova mohou být různá. Hrdinná, pronesená vojevůdci (těsně před prohranou bitvou), z dávných dob...

A vězte, že je tomu dvacet až třicet tisíc let, co se tohle všechno u nás událo.

...nebo o obyčejné budoucnosti...

"Hvězdy blednou," řekl Šedivý bratr a vtáhl jižní vítr. "Kde si vyhledáme doupě? Vždyť ode dneška půjdeme po nových stezkách."

...s ponaučením...

"Jste ještě mlád," pravil mu Athos, "a vaše trpké vzpomínky se časem změní ve vzpomínky sladké."

...ale já mám nejraději ta s nadějí...

"Neupozornil nás právě hrabě," namítla Valentina, "že veškera moudrost lidská obsažena ve dvou jen slovech?"
"Nu?"
"...čekat a doufat!"

Bloumal ulicemi Liverpoolu s kytarou zavěšenou přes rameno a přemýšlel, co dál. Jeho hudební kariéra se momentálně nacházela v troskách a sám byl švorc jako holič na Woodstocku, což byl jeden z důvodů, proč ho domácí vyhodil z kvartýru.
Potřeboval práci. Jenže do supermarketu se vrátit nemohl a aby nosil hole v golfovém klubu místních zbohatlíků, na to by musel mít menší sebeúctu než průměrná rohožka.
Zahleděl se na bilboard, pod nímž se chystal nocovat. Mezi reklamou na relaxační fólii a nový filmový trhák „Smrt sexy tanečnice v diskoklubu U Drákuly“ se objevil inzerát nabízející místo na těžařské lodi JMC*.

Tři koťátka rostla jako z vody. Brzy jsme začali řešit nevyhnutelný problém. Mikeš sice své potomky hbitě cvičil, ale tak nějak bylo jasné, že trvale je kolem klubovny ochoten tolerovat jen Nevěstu.

Zrzavý kocourek jako jediný zdědil Mikešovu dlouhou srst. Po neznámém předku zdědil také křivé nohy a pomačkaný obličej. Odvezl si ho výstřední pán na koštěti. Bohužel brzy zemřel - ale než jsme se o všem dozvěděli a pro kocoura přijeli, adoptovala ho jakási školačka.

Černou zelenookou kočičku si vzala jedna stará paní ze země Taškářů.

A poslední, malého černého kocourka, dostala ševcova rodina z Hrusic. Pojmenovali ho po otci.

S vějířem karet v ruce po očku sledoval svého bratra, který všechny jeho soupeře obešel, aby mu nakonec dal nenápadným posunkem signál, že nejsilnější kombinací ve hře jsou tři králové.
Šikovným chvatem vylovil eso z rukávu a přihodil na hromádku zbytek svých peněz.
Soupeř se třemi králi v ruce dorovnal.
Vyložil karty na stůl. „Tři esa, pánové! Hádám, že bank půjde za mnou.“
„Ne tak rychle!“ zavrčel soupeř. „V jaké verzi pokeru jsou dvě srdcová esa?!“ Skutečně, kromě králů měl v ruce i srdcové eso.
Bleskurychle sáhl po svém Derringeru.
Toho večera se Horác Badman stal hledaným ve čtvrtém státě.

Je mi jasné, že to tak nevypadá a v životě by vás to nenapadlo. Nedivím se. Tyhle stavy, kdy je daná osoba zcela při vědomí, nicméně to nemá jak dát najevo, nejspíš děsí všechny.
Ale není to tak zlé. Tedy aspoň v mém případě. Medicíně nerozumím, tady selhalo jedno rozsáhlé prokletí.
*
Vyprávím si příběhy, a když to nestačí, počítám do tisíců. Místy se ztrácím a doufám, že se už v téhle temnotě nenajdu.
*
Tři sta patnáct milionů pět set sedmdesát šest tisíc...
*
Princ Šípkovou Růženku políbil, její víčka se zachvěla a odhalila dvě hluboké propasti. Kouzlo bylo zlomeno, šílenství trvá...

"Stejně jsem příliš vytížený. Upřímně řečeno, není o co stát. Tedy... mezi námi, ty jeho rádoby exotické manýry... říkám vám, že ještě neukázal svou pravou tvář."

*
"Samozřejmě po tom loňském fiasku je to práce za trest. Naštěstí mne s tím nikdo neobtěžoval. Ovšem... bylo by záhodno, aby to dělal někdo, kdo ovládá vůbec něco kromě nadměrného odbarvování vlasů."

*
"Osobně bych se nechtěl ujmout něčeho, co vedli samí diletanti. Jak potvrzuje i letošní výběr... Nabídka toho místa je v podstatě urážka sama o sobě!"

Minerva mu nalila sklenku vína.
"Dejte si. Je mimořádně kyselé, ale to vám bude jistě vyhovovat, Severusi!"

Píšťalka
Dvoje pouta (jenom jeden polda...)
Vysílačka (vlastní!)
Svítilna (když s ní někoho majzneš po hlavě, nedělá to rámus)
Kevlarová balistická vesta (tílko taky nemá rukávy, ale není to úplně ono – z kevlaru zas neuděláš provizorní obvazy)
Revolver Smith & Wesson a munice (ovšem samopal je samopal – zvlášť ten pro akční hrdiny, co mu nedocházejí náboje)
Sklolaminátový obušek (sklo??? dejte to pryč!)
Pepřový sprej (Hans by ani nemrk)

A hlavně pořádný vojenský boty!!!

ačkoli...

ono možná radši žádný, než ty jeho klouzavý lakýrky.

(A co takhle přenosnej reproduktor, co by mi celou dobu hrál Ódu na radost, abych o něco nepřišel?)

Vysoké, kožené, staromódně střižené, pod vysokou borovicí. Majitele nevidět. Jen Mikeš obcházel kolem, pomrskával ocasem a občas zaprskal.
Pokrčili jsme rameny a boty odnesli pod střechu. Mikeš zůstal pod borovicí.
Přišel ráno. Nažral se a místo své obvyklé ranní rutiny (vytrousit co nejvíce černých chlupů na nejsvětlejší dostupný kus předsedova oblečení) si mňoukl, abychom ho pustili ven.
To nám bylo podezřelé. Šli jsme s ním.
Z borovice se rychle, ale neohrabaně sesunul zrzavý černě pruhovaný kocour.
Zahlédl nás a prosebně se zadíval na boty stojící před prahem.
Mikeš zasyčel. Předseda ho okřikl. Cizí kocour bleskově doběhl pro boty a zmizel.