Moje články

"Pro vědecké objevy potřebujeme Scotta, pro rychlost Amundsena, ale když přijde obří průšvih a odejde naděje, modlete se, aby s vámi ve výpravě byl Shackleton."
Vážně?
Shackleton není jediný, kdo je dobrý v přežití v extrémních podmínkách. Ostatně, Roald Amundsen je prvním člověkem, který spatřil oba zemské póly. Jedno vítězství, které brzy zhořklo, a jeden přelet ve vzducholodi, který zhořkl taky, protože s Nobilem už měsíce nemluví.
Z druhé výpravy vzducholodí na severní pól zbyla záchranná akce. Psaní pamětí počká, musí znovu obout polárnické boty. Hořkost ho ještě nepřešla, ale tady jde o život.
Roald netuší, že o ten jeho.

Policejní pes je skvělý vynález.
Kupříkladu, nepotřebuje trojdílnou fotografii drbana (dokonce ani Klicperovu čtyřdílnou). Stačí mu čich.
Také se nemusí zdržovat upozorněním před použitím zubů. Ty totiž nejsou fasovaná zbraň. Jelikož pes má vlastní hlavu, nemusí upozornění křičet ani psovod.
Psí zuby jsou účinnou zbraní k zastavení pachatele, neboť se psem zakousnutým v zadních partiích se utíká dost špatně. (Chraň bůh, abyste se k psovi v rozhodující chvíli neotočili čelem.)
Pes dokázal v minulosti dokonce zjistit jméno a adresu pachatele. Jelikož typický drban moc rozumu nepobral, chodívali někteří krást s občanskou v zadní kapse džín.
Kterou jest velmi snadné urafnouti.

Silnice je prázdná. Autem smí jezdit málokdo.
Před ním je fronta a v zádech taky, ale tamtu potkat nechce.
Sotva dopsal knihu. Musel ji nechat v kanceláři, nechal tam úplně všechno, včetně přihlášky do strany.
Jenže co měl ksakru dělat, když chtěl sehnat dobré místo v oboru?
O které si může nechat jen zdát. Patrně o jakékoli stálé práci. Do konce života.
Ten není daleko. Vždycky měl mizerné zdraví.
Možná už zítra.
Jak měl sakra vědět, že to takhle dopadne?
Slunce vykukuje zpoza mraků.
Povzdech.
Slunce neví, co se děje.
I kdybychom se tady pozabíjeli navzájem, vesmíru to bude jedno.

Quarantino znamená čtyřicet dní, po kterých byly v době velkého moru v Benátkách a okolí izolovány lodě připlouvající z rizikových oblastí.
Epidemie odešla. Pozornost polevila.
V nových časech přišla další. Nejvíce řádila ve velkých městech; v Londýně umíraly tisíce lidí denně.
Univerzity se zavřely.
Třiadvacetiletý Isaac Newton vysedával doma na zahradě, pozoroval jablka visící ze stromů a Měsíc na obloze a mezi zíváním a kopáním se do zadku vymyslel novou teorii.
Za dva roky se vrátil do Cambridge.
Dalších patnáct let ležel rukopis v šuplíku.
O tři roky později Newtona jeho přítel Halley přemluvil, aby tu novou teorii konečně publikoval.

"Nerozluční tulipáni hledí do dálek, tulipán a tulipaní převrací svět."

"Lásek matka napodobuje Artemis v její zářivé mnohotvářnosti."

"Kolem Dia sedí tři jeho milenky, zářící jako hvězdy, doteď však zastíněné zářnou velikosti Diovou, jen magické sklo je odhaluje."

"Stydlivý chlapec dolévající číše již není skryt za zády Diovými."

"Otec Diův není sám, doprovázejí ho dva synové třikráte menší nežli on. Jsou jeho ušima."

"Avšak, toť překvapivé jest, snědl snad Kronos své děti?"

"Průvodci Kronovi jsou tencí, placatí, nikde se ho nedotýkají a položeni jsou ku Héliovu vozu, jenže je pohlcuje svým světlem."

"Již ani Héliovi bělostní koně nejsou bez grošování."

Když potkáte jiné letadlo a přečtete značku na ocase, máte problém plynoucí z následků přílišné tulivosti a rychlosti strojů.
Já měl problém a to jsem na ocas neviděl a ani jsem nestihl vzletět.
Na zemi se totiž vyhýbáte dost blbě. Asi jako když tramvaják potká tramvaj v protisměru. Pokud se to teda může stát.
Potkali jsme se ne u Kolína, ale na téčku, tedy křižovatce tří cest. Tři. Z každé strany jeden.
Proklel jsem to pako v řídící věži střevními problémy. Nic jiného jsem dělat nemoh.
Pak mezi čumáky letadel naběhl osamělý človíček s praporky.
A přijely nás vysvobodit tahače.

Když potkáte jiné letadlo a přečtete značku na ocase, máte problém plynoucí z následků přílišné tulivosti a rychlosti strojů.
Já měl problém a to jsem na ocas neviděl a ani jsem nestihl vzletět.
Na zemi se totiž vyhýbáte dost blbě. Asi jako když tramvaják potká tramvaj v protisměru. Pokud se to teda může stát.
Potkali jsme se ne u Kolína, ale na téčku, tedy křižovatce tří cest. Tři. Z každé strany jeden.
Proklel jsem to pako v řídící věži střevními problémy. Nic jiného jsem dělat nemoh.
Pak mezi čumáky letadel naběhl osamělý človíček s praporky.
A přijely nás vysvobodit tahače.

Ponorky jsou fascinující přístroje. Pohybují se ve vodě jako letadla ve vzduchu, ale protože pod vodu moc nevidíte, mají oproti letadlům jistou výhodu. Ponor řídí balastní nádrže; načerpáním vody změníte jejich hustotu a vztlak.
První vrak jsme našli kousek od pobřeží.
Nikde žádná díra.
Smithy tvrdil, že tuhle při vynoření skoro před sto lety přepadla červenooká rohatá mořská potvora. Posádka ji zahnala střelbou a zuby nehty držela ponorku nad vodou, než je posbírala britská válečná loď.
Starej Janssen řekl, že o tom v životě neslyšel.
Ale radši jsme fofrem položili kabel a zdekovali se pryč.
Jak dlouho žijí mořské potvory?

Dobrý den. Dovolte, abych se představila. Jsem vztlaková klapka.
Jauvájs! No jo, porád. Nemusíš mě dloubat do žeber, stačí říct, abych se vysunula!
To dělám, abych změnila profil křídla. Víte, proč stroje těžší než vzduch létají? Protože díky různým rychlostem proudění kolem křídla je pod křídlem větší tlak než nad ním, a ten rozdíl nadnáší letadlo.
Jaů! No jo, už se zasouvám!
Teď už mě totiž není potřeba, jsem důležitá pro vzlet a přistání.
Přednáška končí a brzy bude končit i moje dnešní šichta. Ještě dva dloubance a hurá do hangáru.
Už se těším, až mě mechanik podrbe za uchem.

Dobrý den. Dovolte, abych se představila. Jsem vztlaková klapka.
Jauvájs! No jo, porád. Nemusíš mě dloubat do žeber, stačí říct, abych se vysunula!
To dělám, abych změnila profil křídla. Víte, proč stroje těžší než vzduch létají? Protože díky různým rychlostem proudění kolem křídla je pod křídlem větší tlak než nad ním, a ten rozdíl nadnáší letadlo.
Jaů! No jo, už se zasouvám!
Teď už mě totiž není potřeba, jsem důležitá pro vzlet a přistání.
Přednáška končí a brzy bude končit i moje dnešní šichta. Ještě dva dloubance a hurá do hangáru.
Už se těším, až mě mechanik podrbe za uchem.

Prsa malá, vlasy tmavé, ale zajímavá. Růžové tričko. To znamená submisiv. Bílý proužek. Má ráda experimenty.
Studuje vysokou školu. Zlobivá holka volá po potrestání.
Hledá ženy i muže? Zlobivá holka volá po nápravě a noci ve třech.
Znamení Býka? Masojedka. Dobrá manželka. Má ráda tradiční hodnoty. Sobecká a poživačná. Čtyřikrát zlobivá holka!
Napíše zprávu.
„Dáme jedno pivo?“
„Proč ne.“
Klobásy se ani netkne. Vegetariánka? Popírá vlastní podstatu? Zlobivá holka!
„To si zaslouží trest!“ Zkroutí jí ruce za záda.
„Pusť mě!“
„To je BSDM a to je sexy!“
„Seš normální?“
Všechny holky jsou stejné. Zajímají je jen chlapi s naditou peněženkou.

Kufr. Kus kufru. Kabelka. Kožená, pěkná. Peněženka. Řetízek. Kus kovu, ale s tím se tahat nebude. Hezký batoh. Roztrhaná košile. Polosvlečená mrtvola se zakrváceným obličejem. Brašna. Mobil. Osamělá kreditní karta. Ten už je potřebovat nebude.
Dolary. Eura a libry. K ničemu.
Oranžová bedna. Nápis… Neotvírat? Nahrávka letových dat? K ničemu… moment! Přijdou lidé z úřadu a budou ji hledat, určitě vypíšou odměnu. Stačí počkat. Zabalit do košile, aby se ten hezký batoh neponičil.
Den, dva, tři. Na hasičské stanici fotka a pěkné číslo.
Já nevěděl, já našel u domu.
Kapitán kýve hlavou, solí prachy.
Za rohem dá nálezci pěstí. Blbec.

Tupolev TU-154 se odlepil od přistávací dráhy letiště v Maďarské lidové republice a v předpisovém úhlu zmizel z očí zaměstnancům letiště, divákům i šotoušům. Za pár desítek minut se pod menším úhlem přiblížil k ruzyňskému letišti a hladce přistál na ranveji.
Nákladový list uvádí dvě a půl tuny mincí.
Parta českých bagážníků se podrbala za ušima, dopila kafe a začala vykládat od přední části, jak je zvykem.
Moment síly je přímo úměrný hmotnosti a vzdálenosti od osy otáčení.
Když se bagážníci přiblížili k zadní části, mince stále nikde. Zato letadlo se posadilo na zadek.
Kdepak udělali soudruzi z MLR chybu?

Odpolední procházka po břehu řeky. Každodenní rituál. Kružnice, přímka, přímka, kružnice, úhel. Místo paruky rozevláté vlasy stříbrné jako rtuť, upřený pohled, tiché mumlání. Zapeklitý problém, ale už už se blíží k řešení.
Míjí ho skupina studentů. Opožděně jim opětuje pozdrav. Jsou zvyklí.
„Hle, zde jest muž, jehož knize nikdo nerozumí,“ žertuje jeden starší student.
Principy napsal latinsky, úsečným strohým slohem. Všichni učenci umí latinsky, ale pořád se ptali, pořád vysvětloval, pořád nechápali. Nakonec se ptát přestávali.
Hranol mění bílé světlo v duhu.
Když na ni hledí, rozhodne se, že příští knihu, tu o světle, napíše jinak. V mateřském jazyce. Barevně.

Vstát v deset večer.
Kafe.
Dát pusu spícím dětem.
Doběhnout autobus.
Dorazit na čtyřku.
Nezívat.
Vyrazit z kolegy Miliardu let před koncem světa.
Kafe. Kafekafekafe. Nepolít pult.
Típnout cigáro.
Zvednout výkon. Novovoroněž hlásí výpadek.
Zjistit, jestli útočí imperialisti nebo mimozemšťané.
Nezírat.
Nejít domů.
Otevřít ručně ventil.
Druhý.
Vyplivnout krev.
Dobrodit se k třetímu ventilu.
Nepozvracet čtvrtý. Tlačit do něj otékajícíma rukama.
Dýchat, dýchat, dýchat přes naběhlý jazyk.
Nesahat na popáleniny.
Nechat se odvézt do nemocnice.
Čekat, až zaberou léky proti bolestem.
Nesahat na svlékající se kůži.
Přehodit bílým prostěradlem.
Připravit prostěradla pro další dva. Do zítřka to mají za sebou.

Jak víte z milých kreslených seriálů, který zaplavily naše televize, jaderný reaktor má operační středisko a do něj oškliví vědci, kteří chtějí zničit svět, umístili tlačítko, jež způsobí explozi reaktoru. *)
Skutečnost je ovšem barvitější.
Jednou jeden technik procházel kolem panelu rozvaděčů a rozevlátým pláštěm zachytil páčku vypínače. Vypnulo se napájení, pak měřiče a nakonec celý blok na dvanáct hodin. Technik dostal přezdívku Homer Simpson.
Nicméně nebyl prvním. O rok dříve si jiný pracovník šel vyfotit jakousi místnost po rekonstrukci, dokud je nová a čistá. Musel se sehnout a zadnicí zavadil o vypínač. Výsledek byl tentýž. Pracovníkova nová přezdívka nebyla zveřejněna.

„došlo k havárii v jedné z prostor čtvrtého energetického bloku JEČ. Ve světě došlo k podobným haváriím nejednou, jen v USA v roce 1979 k 2300! Havárie v JEČ je první havárií tohoto druhu v SSSR“ (29.4.) *)
„západní agentury šíří zvěsti, že zahynuly tisíce lidí“ (30.4.)
„na území Nevady už mnohokrát dopadl radioaktivní mrak. Desítky lidí zemřely. Jednalo se o chladnokrevně plánované pokusy… Tragický start Challengeru ukázal, že proti havárii není nikdo pojištěn… na další nafukování propagandistické bubliny už nestačí dech“ (5.5.) **)
„Potkala nás tragédie. Způsobila bolest mnoha sovětským lidem a vyvolala paniku v zahraničí...“ (14.5.) ***)

„Tady je bazén s vyhořenými palivovými kazetami.“
„Ty jo!“
„Takhle zblízka jsem to nikdy neviděl!“
„Hele, jak to hezky svítí!“
Začínající inspektoři Mezinárodní agentury pro atomovou energii fascinovaně zírají na barevné Čerenkovovo záření. Bazén je hluboký dvaadvacet metrů. Po obvodu spousta míst ke koukání.
Tamto pěkné je zatím neobsazené.
Inspektor vyrazí příslušným směrem.
Je to tady spletité.
Odbočka! Hurá! Správně!
Opře se o zábradlí a vykloní dopředu. Ukořistil moc hezký výhled.
„Nelezte na to zábradlí!“
Dzoink
Dzoink
Žbluňk
O rychlý šplh po žebříku, dozimetrii, dekontaminaci a převlečení do suchého později je docela vděčný za tu vodu.
I když krapet svítila.

Vstát v deset večer.
Kafe.
Dát pusu spícím dětem.
Doběhnout autobus.
Dorazit na čtyřku.
Nezívat.
Vyrazit z kolegy Miliardu let před koncem světa.
Kafe. Kafekafekafe. Nepolít pult.
Típnout cigáro.
Zvednout výkon. Novovoroněž hlásí výpadek.
Zjistit, jestli útočí imperialisti nebo mimozemšťané.
Nezírat.
Nejít domů.
Otevřít ručně ventil.
Druhý.
Vyplivnout krev.
Dobrodit se k třetímu ventilu.
Nepozvracet čtvrtý. Tlačit do něj otékajícíma rukama.
Dýchat, dýchat, dýchat přes naběhlý jazyk.
Nesahat na popáleniny.
Nechat se odvézt do nemocnice.
Čekat, až zaberou léky proti bolestem.
Nesahat na svlékající se kůži.
Přehodit bílým prostěradlem.
Připravit prostěradla pro další dva. Do zítřka to mají za sebou.

Když hledíš do propasti, ona hledí na tebe.
Kdo dlouho hledí do propasti, toho propast pohltí.
Za posledními dveřmi je propast. Září barvami a je krásná. Saša zůstane pozadu, protože musí držet dveře. Valerij a Viktor s druhým Sašou hledí do propasti. Minutu. Minuta stačí.
Nad propastí se klene noční nebe. Půlka budovy je pryč.
„Kde je reaktor?“
„Koukáme do něj.“
Kůži mají černou jako od popela.
Saša, který drží dveře, má štěstí. Zvracet začne až za hodinu. To znamená, že má šanci přežít. Z nemocnice ho pustí za rok. Transfuze a operace mezitím přestane počítat.
Ti tři štěstí nemají.

Načež třeskla rána a lovec padl tváří k zemi. Za ním s kouřícím káčoltem stál... Leek!
Sunkáč a Butch popadli zbraně. Patricia kvákla: "Ne!"
A káčnula po bok trkačlíka!
"Pracuješ pro něj?"
"Káčkyně!"
Lovec mezitím se zabubláním zmizel v bahně.
Patricia však byla nejen krásná, ale i mazaná. S reverendem na trkačlíka nachystali past. Patricia skvěle sehrála svou roli. Nastal čas, aby i ona vytáhla zbraně.
Zen-kačismus má tajnou odnož káč-fu.
"Kvá!" vykřikla Patricia a několika mávnutími složila trpaslíka na hromadu. "A teď gagej, kde je poklad?"
Sunkáč a Butch si vyměnili vyjevené pohledy.
Reverend v dálce odříkal další žalm.

Námořní navigace je složitá věc. Pokud jste ve století počínajícím jedničkou, vyberete si nad obzorem hvězdu nebo pozorujete zákryty Jupiterových měsíců, odečtete přesný čas a mrknete do tabulek. Nebo spíš použijete navigaci výpočtem. Žádná věda.
Časem přibude rádiové zaměřování. V roce 1923 novinka. Nevěří jí ani kapitán torpédoborce USS Delphy. Nespolehlivá, jako všechno nové. Dnes je navíc mlha jako v prádelně a pobřežní proudy se zbláznily.
Lepší je stará dobrá navigace výpočtem.
Kapitán nařizuje flotile obrat na východ.
Delphy najede na mělčinu jako první. Okamžitě spustí sirénu. Pět minut po dvanácté.
Z Younga zůstane nad hladinou bok pokrytý mořskými živočichy.

Key must go
Yes but where?
Down the drain
BOAC?
Any-where will do!!
Send Owens with him
When Key dies, who will be God's next representative in BEA?
You?
Down with Keyline management
Propiska putuje z ruky do ruky. Zadržovaný smích. Když spolu nemluvit, tak pořádně!
Key nás buď neslyší, anebo si něco vztekle mumlá pod vousy. Lapá po dechu, jako kdyby ho mělo klepnout vzteky, ale jestli zvládl tu hádku do krve, tak zvládne i sedět v kokpitu s takovou sebrankou, jako jsme my.
Teď musíme dávat pozor, dělá něco se sloty.
Ještě by je neměl zatahovat, že ne?

Sestry byly tři. Tři roky čekaly na spuštění do vody. Měly před sebou dlouhý život. Rychlé, oděné do oceli, připevněné nekvalitními nýty, ale pssst, o tom nikdo neví.
První sestra se brzy srazila s křižníkem. V docích se potkala s druhou a říká se, že si vyměnily místa, protože pojišťovací podvod, ale jen sestry ví, jak to bylo.
Druhá nepřežije ani první plavbu. Stanou se jí osudnými nezvyklé množství ledovců, mizerná viditelnost, nekvalitní nýty, neschopnost couvat a spousta lidských chyb.
Třetí dostane nové jméno, aby se zahnala smůla. Stane se plovoucí nemocnicí.
Necelý rok po první plavbě najede na minu.