Moje články

“Řekni mi, že si to vymýšlíš.”
Dots cítil, že rudne až po uši, a litoval, že si kdy sundal přilbu.
“Jako kdyby se ti nikdy nestala nehoda.”
“Nehoda je jedna věc. Tohle je zápletka pitomého holorománu.”
“Zas tak…” pokusil se mu skočit do řeči, ale Lefty se nedal.
“Zamiloval ses do chlapa, na kterýho si měl smlouvu,” vyjekl.
“Došel mi karbonit,” zamumlal Dots: “Byli jsme spolu měsíc sami.”
“A nebylo to poprvé ani naposled.” Lefty si povzdechl. Dopil, co mu zbývalo ve sklence.
“Pojď.”
“Kam?”
“Kousek odsud je salón. Necháš si vytetovat značku, ať si příště pamatuješ, kam se řítíš.”

Císař - no, oficiálně ještě kancléř, ale u sebe v kanceláři si to mohl dovolit - Palpatine s úsměvem zmáčknul tlačítko komunikátoru a zaposlouchal se do vyzvánění. Jen pár hodin a celý tenhle nesmysl bude za ním. A všechno to začne tady, na Coruscantu.
"Coruscantské kafilerie, denně čerstvé na váš stůl, jak můžu pomoci?"
Palpatine se zarazil, a pro jistotu zkontroloval, kam se vlastně dovolal.
Možná by měl dát CC-1010 chvíli volno. Už se na něm to vyčerpání začínalo projevovat.
“Proveďte rozkaz 66." Než stihnul klon něco odpovědět, zavěsil.
Teď už se mohl jen opřít a sledovat, jak se jeho plán plní.

S časem bylo čím dál těžší shánět další knihy. Impérium sice Mandalore oficiálně nezařadilo mezi nepřátele, ale stejně bylo lepší ho moc nezmiňovat. Fóra na holonetu pomalu umlkla, úložiště holofilmů a knih nebyly najednou k nalezení, výuková aplikace se už neaktualizovala.
Dadita procházeli, co jim zůstalo na datapadu. Všechno už viděli a četli stokrát, ale pořad lepší než nic. Nakonec usnuli nad učebnicí gramatiky, které rozuměli tak ze dvou třetin.
Další den jim na dece ležel svazek starého, zažloutlého flimsi.
Šlechta Mandalorské Historie.
Podle tloušťky možná první kapitola. Stejně to byl ten nejhezčí dárek, co kdy ke Dni Života dostali.

Ostatní se na něj koukali trochu divně, když řekl, že ze zdi někdo mluví. Backup začal hledat na datapadu, ale než přišel s diagnózou, Hush ho odvlekl z místnosti.
Prý se mu to zdálo.
Možná, ale stejně kvůli němu nemohl Daze spát. Bzučící hlasy nezavřely pusu celý den a večer. Ráno se málem utopil v snídani.
Hush kvůli nim byl klepat u sousedů, ale vedlejší byt byl prázdný.
Když to trvalo asi týden, rozkopal Daze stěnu u své postele a vytahal ven všechny dráty. Bylo mu jedno, že bude mít průšvih. Chtěl ticho.
Imperiální rozhlas neběžel celému domu ještě měsíc.

Ležel, oči upřené ke stropu kabiny, a snažil se dát dohromady myšlenky.
Kamino bylo pryč.
Ne doslova - planeta byla pořád na svém místě - ale město, ve kterém přišel na svět, už pár měsíců nestálo. Nedozvěděl by se to, kdyby se v opilosti neprořekl jeden z pilotů, kteří ho tenkrát bombardovali.
Jediný domov, který kdy měl. Měl by ho ctít, aspoň ho tak vychovali.
Stejně tak ho vychovali k tomu, že jeho úkolem je padnout za Republiku Impérium, a že jeho cena je nižší kvůli vadám, se kterými ho vyrobili.
Kamino bylo pryč, a stejně to jediné, co cítil, byla úleva.

“Musíš s tím něco udělat, než se to ještě zhorší.”
“Až mi seženeš léky.” Mouse otevřel pusu, ale Hush ho nenechal promluvit: “Léky. Ne… koření.”
Mouse si povzdechl. Hush se vyznal ve spoustě věcí, ale dokázal být tvrdohlavý až hrůza. Radši by čekal, až se nebude moct hýbat, než aby se namazal něčím, co nebylo vyzkoumané a ozkoušené. Mouse mohl jen doufat, že se mu podaří do něj dostat aspoň čaj.
Jawanka, která měla na trhu stánek s kořením, tvrdila, že Indlebe Kagogo léčí všechno od migrén přes kašel až po popáleniny.
Ale na pečeni to prý taky není špatné.

Než šel spát, zamkl Hush dveře a vstupní kartu schoval pod polštář. Než se trochu usadí, byly všechny samostatné výpravy zakázané.
Jenže Backup zrovna byl ve věku, kdy kadeti začínali s bojovým výcvikem, a nebyl k zastavení.
Jakékoli zákazy byly jen důvodem, aby se o to víc snažil.
Už dostat se oknem ven byl problém - keře jeho pád naštěstí zbrzdily - ale zpátky…
Stěna byla moc hladká, a kamínky proti sklu nepomáhaly. Zbývala jediná možnost.
Klávesnice zvonku byla hned vedle dveří, na dosah ruky.
Oprava…
Na dosah ruky někoho, kdo nebyl deset palců pozadu proti tabulkám.
Snad někomu brzo začne scházet.

Zap měl pár minut, než systém rozpozná, že se do něj někdo snaží vlámat, a spustí poplach. Zasunul konektor do jedné zdířek na páteři a zavřel oči. Pod víčky se mu rozběhl kód. Někde v něm by snad měla být aktualizace k systému, které mu nainstalovali do hlavy, a který teď vypadával a zasekával se pokaždé, když moc dlouho přemýšlel.
Konečně. Zachytil řádek symbolů a přitáhl ho k sobě.
Pípnutí. Na okraji zorného pole se mu zjevila malá postavička.
“Vypadá to, že se snažíte nahackovat do imperiální sítě,” řekl Clipy, nápovědní droid: “Jste si jistý, že je to dobrý nápad?”

Samotná operace nebyla zas tak zlá. Jeden malý řez na spánku. Do pár dní na ni zapomněl.
Teprve, když poprvé narazili na Jedie, si uvědomil, co se stalo. Pamatoval si, že by měl být rozzlobený, že Jediové zradili republiku… ale najednou to přestalo dávat smysl, jenom ho z toho bolela hlava…
Mercy ho našel, jak zvrací za základnou.
“Taky mě to prvně vzalo. Jako kdyby ti hlavě něco celé ty roky rostlo, trávilo tě to, a najednou to bylo pryč.”
“Přejde to někdy?” zašeptal Zip. Mercy pokrčil ramena.
“Kdo ví. Můžeme doufat. A dostávat tu otrávenou věc z hlavy ostatním.”

Když se klony nudí na Kaminu...

“Tohle?”
Backup si vyklepal jednu tabletu do dlaně. Byla trochu průsvitná a modře se leskla.
“Clondex.” řekl nakonec: “Proti Zithromově chorobě. Dlouhodobé užívání může vést k poškození periferních nervů.”
“Správně. A tohle?”
Malá ambule s úzkým hrdlem k ulomení.
“Protišok. Předchází poškození mozku při otřesu. Nedávat gunganům, rozpustí jim to nosní přepážku.”
Hush přikývnul. “Co tohle?”
Lahvička byla popsaná tuskanským písmem a její obsah se lepil k prstům. Nikdy v životě to neviděl.
“Enkephalin?” zkusil, ale Hush zavrtěl hlavou. “Kolto? Hydratační tablety?”
“Gumídci, co jsem koupil na těžební stanici na Tatooinu. Nemají žádné léčivé účinky, ale jako placebo fungují skvěle.”

Asi po hodině to Dadita vzdali.
Posadili se do zastrčeného koutu stanice, bolavou nohu nataženou před sebe. Na komunikátoru jim naskakovala zpráva za zprávou - ostatní zrovna gravivlak vezl k jejich novému domovu, jen jim se podařilo na poslední chvilku zakopnout, o vteřinu se opozdit…
Vlak jim zavřel dveře před nosem.
A další byl v plánu až někdy nad ránem.
Zavřeli oči. Klony byly trénované spát i na horších místech.
“Sedět můžeš v kantýně.” Hlas byl filtrovaný přes přilbu. “Za tohle je paragraf o potulce.”
A nebo mohli celou noc prochodit. Neměli ani kredit a na celé stanici nebyla jediná lavička.

Přitiskl se zády ke zdi, až tooka v jeho batohu nespokojeně zaprskala. Pravá ruka mu bezvládně visela podél těla, ochromená.
Lovec odměn - musel to být nějaký třetiřadý amatér, když měl čas nahánět bezvýznamné dezertéry - se usmál. “Mohl bych tě dorazit holýma rukama,” syknul: “Pěkně jednu kost po druhé. Dal bych si záležet, aby si zůstal při vědomí až do konce. Pak bych ti rozpáral břicho a…”
Stihl se zatvářit překvapeně, než se zhroutil k zemi, kouřící díru v hrudníku. Lefty zasunul blaster do pouzdra.
Jak řekl - třetiřadý amatér. Někdo lepší by si dávno všimnul, že po něm střílí levou rukou.

Byl Wollfe, a jeho zákazník se smál, když viděl, jak se pod ním rozsypal.
Byl Rex, kůže na hlavě ho pořád ještě pálila, ale zákaznice si připlatila extra.
Byl Cody. Generál Kenobi byl už po smrti, ale pořád mohli ponížit jeho komandéra.
Byl Fox (dělalo se mu trochu zle, slyšet jména mrtvých, zatímco se ten nad ním slepě hnal k vrcholu).
Byl kdokoli, za koho ho chtěli mít. Za koho byli ochotni zaplatit.
Byl…
Byl Lucky, CT-7777. Člen Coruscantské hlídky. Staral se o ně, když už ostatní nemohli.
Všechno ostatní bylo jenom pozlátko, které se ráno dalo smýt ve sprše.

Na jednu stranu by měl být Hush vděčný, že je někdo vzal na palubu.
Na druhou stranu už byly v hyperprostoru tři hodiny a Ziggeriance ještě nedošlo téma k hovoru.
Monologu.
“Pak se ale nemůžete divit, že ten váš nejmladší vůbec neroste, když do něj pořád cpete tu chemii.” Hush nenápadně zaryl nehty do spálené dlaně a snažil se nic nenamítat.
“Ale zrovna jsem od bratrance dostala tohle…” zalovila v kapse kombinézy a vytáhla sáček podivných kapslí. “Jedhské krystalické zlato, působí na něj stopové množství Síly, vyléčí to všechno.”
Možná, že už by to na další planetu zvládli po svých.

Na střeše domu bylo snadné ignorovat, co se děje pod ním.
Hushe, který se probírá jejich věcmi a snaží se rozhodnout, co dokážou odnést.
Backupa stočeného v posteli s horečkou ze stresu.
Daditu s tabletem na klíně, jak přeprogramovává jejich ID, přidává nová jména a místa narození.
Aco, jak na záhoně otrhává všechno, co už stačilo dozrát a dalo se sníst.
Mouse, přecházejícího nervózně před vchodem, připraveného spustit poplach ve vteřině, kdy zahlédne bílou imperiálních brnění.
Měl by slézt. Pomoct jim sbalit poslední rok jejich života a odstěhovat ho z planety.
Místo toho otevřel pastelky a čekal, až se setmí.

Fireball: Jestli máte hlad, tak si řeknete a neokusujte mi v kuchyni zásoby.
Mercy: Někdo Něco se vychcalo do prádla. Víte snad, že se to musí prát v řece.
Rivet: Na holostůl? Vážně? Zateklo to do ovládání. Nechlastejte, když to neumíte.
Zip odložil papírek na hromádku Dořešit a vytáhl další.
Nemec: Někdo kontaminoval základnu. Už týden nemůžu dýchat nosem…
A sakra.
Otočil se k společnému počátku všech problémů, který spal na jeho posteli v klubku patnácti took.
“Zape…”
Zarazil se. Nemohl bráškovi sebrat tu jedinou normální věc, která mu zůstala.
Papírek letěl do koše.
Nemec si na to sežene prášky.

Nejdřív ho málem nepoznal.
Byl dost šedivější než když se viděli naposledy, a menší - nebo spíš Dots konečně dorostl. Hlásek vzadu v hlavě mu šeptal, ať utíká, ale druhý, silnější, ho donutil zůstat.
V mrňavém bytě ve spodních patrech města si sundal zbroj a potom i všechno ostatní.
Bylo hezké cítit na kůži něčí dotek, slyšet zašeptané svoje jméno, lapat po dechu, zatínat prsty do přikrývky.
Schoulil se na posteli vedle trenéra - proč o něm pořád přemýšlel takhle, když byli pryč z Kamina - a zavřel oči.
Zase měl ruce a boky samou modřinu, ale namlouval si, že to dopadne jinak.

“To si skočil do míchačky na ferobeton?”
Mouse chtěl protestovat, ale Hush rychle zavrtěl hlavou.
Ostatní poslouchají.
“Ne,” byl potlučený tak, že skoro nemohl mluvit: “jen menší neshoda.”
Stormtroopeři. Hush by Mouse nejraději chytil za ramena a třásl s ním, dokud se mu v hlavě nerozsvítí, ale nemělo to cenu. O sebe se nebál, ale ostatní… “Říkal jsem, že se nemáš prát.”
Další bolestivé syknutí: “S někým si mě pomíchali.”
Ví to. V dokladech měli uvedené Mandalor, aby bylo jen otázkou času, než to někomu dojde.
“Mám pocit, že by bylo potřeba změnit adresu. Začínáš se nudit.”
Je čas utíkat.

Aco ani nezvedla hlavu.
“Běž pryč, Dadito,” zamumlala: “nechci s nikým mluvit.”
Potichu si sedli vedle ní a čekali. Vydržela být potichu sotva pár vteřin.
“To ta hloupá písnička! Vode An, Vode An, jenže bratr je jen kluk!” popotáhla: “Nemůžu být bratr.” Utřela si nos: “A když nejsem vod, jsem sama.”
Zamyšleně naklonili hlavu: “Jenže ty jsi vod.”
Skoro nadskočila, připravená se prát: “Už jsem řekla, že nejsem kluk!”
“Vod taky není kluk. Vod je prostě…” mávli rukou: “Vod. Kdo má za dárce Fetta a vyrobili ho na Kaminu. Všechno ostatní je jen domýšlení.”
“Basic je k ničemu,” povzdechla si.

Půlku regálu mohl rovnou vyřadil. Usmívající se bantha na obalu sice hlásala pouze přírodní suroviny, ale pokud to byla přírodní laktóza, mohl si nechat zajít chuť.
Další varianty už vyžadovaly víc péče. Začetl se do obsahu, oči přimhouřené, jak se snažil zaostřit na drobná pismena. Areca ořechy - vyhodit. Joganová příchuť - jen příchuť, ale nechtěl riskovat. Stopové množství enyaku - i to by stačilo na pořádné problémy. Chrizopská alternativní bílkovina - prostě napište, že jsou to pavouci.
Nakonec mu zůstaly asi tři krabičky. Staré, známé, bezpečné a relativně i k jídlu.
Pokud se tedy výrobce zase nerozhodl změnit složení a nikomu to neříct.

V poledne se všichni sešli na náměstí.
Aco se drala dopředu. Chytil ji za ruku - nemohli nepřijít, ale ani být na očích.
Důstojník v šedé uniformě řečnil o Republice, o zrádcích, o věčné slávě Impéria. Pak konečně přivedli vězně - vyděšeného, vychrtlého muže ve špinavé róbě. Padl před důstojníkem na kolena a škemral o život.
Mouse se přistihl, jak u pasu hledá blaster, který nikdy nenosil.
Když dal velitel strážným povel palbě, zavřel oči. Zvuk těla dopadajícího na zem se mu zaryl do paměti.
Aco týden nemluvila o ničem jiném.
Raději jí neřekl, že toho Jedie viděl odlétat spolu s imperiálními.

Trvalo to dva týdny, než konečně uvěřil, že tu zakotvili na stálo.
Planeta. No, vlastně to byl jen obydlený měsíc, s nízkou gravitací, ze které se jim všem nejdřív točila hlava, ale lepší než nákladní loď, na které žili předtím, nebo Kamino, kde pořád pršelo, nebo…
Daze nevěděl, kam odešli ostatní klony. Hush o tom nikdy nemluvil, a on se radši neptal.
Když se setmělo, vyšplhal po požárním žebříku na střechu, nalistoval volnou stránku ve skicáku, a začal kreslit.
Hvězdy byly jasnější, než kdy předtím viděl, s desítkami souhvězdí čekajícími na objevení, a bez šedivých trojúhelníků hvězdných křižníků mezi nimi.

“Možná by si měl brzdit.”
Lefty se na něj - spíš za někam za něj - podíval a zavrtěl hlavou. Nejistou rukou zvedl sklenici a kopnul ji do sebe. “Oya!”
“Na koho vlastně pijeme?” zeptal se.
“Na komandéra Foxe. Mimo jiné.” Dotsovi málem zaskočilo.
“Myslel jsem, že ho nesnášíš.”
“Byl to ocas.” Lefty si odepnul nátepeník. “Ale staral se o nás, jak mohl. A nezasloužil si chcípnout takhle. Rukou zasranýho Jedie.” Oběma jim dolil.
“Na Coruscantskou hlídku. Oya!”
Vnitřní strana natepeníku byla popsaná řadou čísel, posledních několik psaných jinou rukou.
Jestli měli zvládnout zapít všechny mrtvé bratry, bude to pěkně dlouhý flám.

Některé dny byly dobré.
Zap ještě neměl dost síly na to, aby bojoval - třásly se mu ruce, a vydržel vzhůru jen pár hodin, ale to nevadilo.
(Zip měl trochu sobeckou radost, že ho Rex ještě nepustil do akce.)
Jiné o dost horší.
Ty zatracené implantáty bolely pokaždé, když se změnil tlak. Jedna nedospaná noc znamenala týden migrén, kdy skoro neviděl.
Ty další…
Nemyslel na ně.
Na ty momenty, kdy měl Zap zase ty studené oči a v hlavě jen jednu myšlenku.
Dobří vojáci poslouchají rozkazy.
Nikdy si nemohl být jistý, který den přijde. Jenon že nebude na věky. Ani poslední.

Kroky se pomalu blížily. Aco zadržela dech. Stačilo vydržet, zůstat potichu, dokud neodejde, pak proklouznout ven a utíkat.
“Slibuju, že to nebude bolet!”
Odfrkla si. Nebude to bolet, nic se ti nestane, jen se chceme zeptat. Znovu už jim na to neskočí.
“Měj rozum.”
Začínal to vzdávat. Brzo ji půjde hledat jinam.
Kolem kotníku se jí sevřela cizí ruka a vytáhla ji na světlo. Kopala a ječela, ale nebylo to nic platné. Hyposprej ji zastudil na rameni, štíplo to…
“A hotovo.” Hush si setřel pot z čela: “Na další dva roky máš pokoj od nuních neštovic.”
Vyplázla na něj jazyk.

“Nic dalšího, dokud nesplatíš, co už mi dlužíš.”
Hush by měl být rád, že na něj nezavolala imperiální, jenže Daze a Aco chytili nějakou divnou rýmu, na kterou nic z lékárničky nezabíralo, Dadita vyrostli tak, že už jim nic nesedělo, Backup potřeboval k jídlu něco, co v něm vydrží déle než pět minut, a Mouse…
Mouse si na nic nestěžoval a nic nechtěl, ale Hush dobře věděl, že to nic neznamená.
“Není způsob, jak zaplatit jinak?”
Podívala se na něj, hlavou ukázala dozadu do obchodu. Hushe zamrazilo v zádech.
Jenže měl v kapse posledních pár kreditů. Neměl nárok si vybírat.

Kompletní sérii - mírně přeházenou, aby byla v časové posloupnosti, najdete zde.

Mělo ho to napadnout.

Ještě si pamatoval toho nervózního kadeta, ne o moc většího než blaster, ze kterého ho učil střílet. Křikem se u něj moc zvládnout nedalo. Ani násilím. Jako dítě se zavřel do sebe, jako starší začal rány oplácet.
Ale trocha laskavosti?
Přejel mu rukou vzhůru po zpocených zádech a pak zapletl prsty do jeho vlasů. Dots to bral jako pobídku. Možná nebyl moc zkušený, ale měl horkou a šikovnou pusu a dost nadšení, kterým všechno doháněl.
Usmál se. Tahle tréninková metoda byla možná neortodoxní, ale přinášela výsledky.

I když měl sobeckou chuť si ho ukrást pro sebe.

"To má být mistr Yoda?"
Místo odpovědi po něm Zap hodil kouli papíru. Mířil doprostřed čela, ale prosvištěla Zipovi kolem ucha.
"To nepoznáš Hello Tooku?" Znechuceně ukázal na zubaté, pomačkané cosi. "Mercy mě nutí je vystřihovat, abych si zlepšoval jemnou motoriku." Zvedl ruku. Prsty se mu občas samovolně zacukaly. "Podle toho, co říkal, mě modoval totální idiot. Bylo by asi snazší je uříznout a namontovat nové. Dráty na to v páteři už mám."
"Kdyby z tebe měli uříznout všechno nešikovné, moc z tebe nezbude," poznamenal Zip.

Napodruhé měl Zap o dost lepší mušku.
Naštěstí to byly nůžky s kulatou špičkou.

Tréning na medika měl svoje výhody.
Nebýt něj, Hush by skončil přinejlepším v úklidové četě. Zároveň to ale znamenalo, že musí suplovat chůvu mladším ročníkům.
Přistihl se, že bezděčně hledá dvoubarevné oči a skvrny na kůži a ruce schované za zády. Jeho stará várka se dávno rozprchla po galaxií a ztratila se mu z dohledu. Ta nová na něj zírala vyděšenýma očima.
Kamino se zvolna nořilo do tmy. Poslední evakuační lodě už se chystaly k odletu. Neměl tušení, kam míří, a co s nimi dál.
“Dobrá,” řekl nejklidněji, jak to šlo: “CT-6422 se chytne mě, ostatní za něj. Uděláme vláček.”

Tenhle lov byl průšvih od prvního okamžiku. Pak už to bylo jen horší.
Jednu ruku měl nejspíš zlomenou, ta druhá hrozila, že každou vteřinu povolí. Pot mu crčel do očí. Patra Coruscantu pod ním mizela v šeru. Zase jednou litoval, že si k brnění nepořídil i jet pack.
Rozhlédl se. Kousek pod ním byla lávka. Kdyby se rozhoupal…

Už když se pouštěl, bylo mu jasné, že nedoskočí.

Ta konečná rána o zem nepřišla. Kolem zápěstí se mu sevřely něčí prsty, nad nimi odřené brnění se zbytky hlídkařské červené.
"Mám tě," usmál se Lefty. V tu chvíli ještě na cizího lovce.

Jeden dobře mířený výboj, a všechny jeho implantáty se zresetovaly. Zhroutil se na zem.
S vylepšenými smysly mimo provoz se soustředil na ty méně důležité.
Nakyslá pachuť v ústech, a hlad - výživa se zajišťovala přímo, ale touha po jídle se dá jen zakrýt, ne vymazat. Pach kovu, paliva, a mastné špíny. Nákladový prostor lodi. Zima. Nemůže se přestat třást. Horké tečky dotyku na kůži.

Byl zpátky.
Vyhublý, vyčerpaný, se špatně zhojenými implantáty a zešedlou kůží, ale jeho vod’ika byl zpátky.
Prsty mu opatrně přejížděl po tváři. Nemohl ho slyšet, ale Zip stejně začal potichu broukat něco, co mohla být ukolébavka.

V teorii měly být klony jednotnou ukázkou tradiční maskulinity. V teorii.

Místnost smrděla něčím chemickým. Poručík Nolan se znechuceně rozhlédl. Jedna ústrojová nekázeň vedle druhé.
“Ostříhat. Převléct. Odlíčit. Ostříhat. Ostříhat.” Zdroj zápachu se ukázaly být zářivě modré vlasy CT-7567. “Myslel jsem, že zrovna vy nepotřebujete provokovat.”
Poslední voják měl dlouhé vlasy zapletené do copánků. “Takhle podle vás má vypadat muž v armádě?”
“Na to se spíš zeptejte muže, pane.”
Nolan se zamračil. “S jedním snad mluvím.”
“Ne, pane.”
Rex mezitím pomalu, nenápadně couvnul. Tyhle situace končívaly na ošetřovně. A v souboji Nolan versus Ségra byly sázky jednoznačně na její straně.

Pro Zipa byl boj proti Impériu stejný jako válka.

S blasterem v ruce, nebo pod rouškou noci, s batohem výbušnin na zádech. Sám na nepřátelském území.
Boj proti Impériu byl každý vod, kterého se jim podařilo osvobodit.
Ale boj proti Impériu byl někdy taky…

Detónická hudba v hlasitosti startující stíhačky zněla ze všech reproduktorů na velitelství ISB. Oddělení kybernetické bezpečnosti to řešilo celý den - marně. Nakonec museli všechno vypnout.
O pět minut později se hudba ozvala znovu - z datapadů a z droidů.
Nebyly ztráty na životech a nic nevyletělo do vzduchu.
Ale občas stačilo Impériu jenom pořádně zahrát na nervy.

Dot'iku našel spát v kontejneru v jednom z horních pater města.
Ne zrovna nejdůstojnější místo, ale Lefty neměl co mluvit. Hrabal se v něm taky. Nevěřili byste, co se dá ještě opravit, prodat, nebo sníst.
Kloni nejsou vybíraví.

Chvilku to trvalo, než si Dots zase zvyknul na lidi, ale Lefty vydržel. Tenhle život se líp snášel ve dvou.

“Žebráky nesnáším,” řekla žena v uniformě kadetky, jako by se omlouvala za dobročinnost: “ale když mají mazlíčka, tak se neudržím.”
Její společnice se znechuceně zašklebila. “Vždyť to vypadá jak krysa křížená s holubem.”
Lefty poškrábal svoji tooku za ušima: “Neposlouchej ji, Dot'ika.”

Za poslední rok se z Tipoca city stala poloprázdná, skomírající skořápka sama sebe.

Zatáhl za páčku a doufal, znovu a zbytečně, že poteče teplá voda. Co nejrychleji se umyl a usušil, myšlenkami už u sebe na ošetřovně s hrnkem čaje.
Praštil do tlačítka otevírání dveří.

Nic.

Zkusil to znovu. Technika občas potřebovala trochu přemlouvání.

Nic.

Žádný z obvyklých triků nefungoval.
Povzdechl si. Když ho kdysi přeřadili k medikům, nenapadlo by ho, že jednou bude mít mozoly od páčidla.
Protáhl se na chodbu. Na upršené obloze za oknem se rýsovaly stíny křižníků.
Třeba dorazí někdo, kdo to tu dá do pořádku.

Když zazvonil holohovor, lakoval si zrovna komandér Fox nehty na hlídkařskou červenou. Poslepu zmáčknul tlačítko Přijmout.
"Coruscantské kafilerie, denně čerstvé na váš stůl, jak můžu pomoci?"
"CC-1010, proveďte rozkaz 66," zavrčel známý hlas. Ve Foxovi hrklo.
"Ano, pane," zasalutoval a zavěsil, než stihnul plácnout něco dalšího.
"Ty, Thorne, kterej byl 66?"
"Eee?" Chvilka ticha. "Kancléře nahradil dvojník, ignorujte veškeré další rozkazy a střílejte bez varování, myslím. Proč?"
Fox si rozčileně foukal na nehty. Pod rukavicemi se to všechno zase oloupe. "Máme práci."

Čip v jeho hlavě bezmocně zapraštěl. Ani kaminonská technika nepřežila tři roky kofeinu, alkoholu a ran do hlavy.

Všichni předpokládali, že teď už budou poslouchat na slovo. Dokonce i oni sami.

Noční můry o misi bez cíle a jména zmizely, protože už věděli, kdo byl jejich nepřítel. Nahradily je ty, kde tváří v tvář svým generálům dokázali zvolit jinak.

Leftyho budila ze spaní stejná vzpomínka jako zbytek Coruscantské hlídky - jak bez pohnutí stojí, zatímco komandér Fox umírá za jejich omyl Vaderovou rukou.
Vydržel bez spánku týden, než si zabalil těch pár věcí, které mu patřilo, a zmizel do noci. Věděl dobře, že ho nikdo nebude hledat.
Nikdo nehledal ani ty, kteří udělali poslední krok z horních pater města.