Moje články

  • Obrázek uživatele kytka

    Hodina rozhodnutí

    Fandom: 
    Varování: 

    Náboženské motivy

    Drabble: 

    Dveře zaskřípěly a Tonku ovanula důvěrně známá vůně vosku a sladce hnilobný pach liliových květů. Věčné světlo se v průvanu zachvělo.

    Když poklekla před oltářem, jako kdyby zaslechla burácet ukradené zvony. Je to dobré znamení, nebo špatné?

    Oknem dopadá na dláždění rozčtvercované světlo měsíce. Mám - nemám, odpočítává Tonka rozhodnutí v ruské ruletě života a smrti. Tvář světce ze sedmnáctého století upřeně hledí na skvrnu ve druhém čtverci zleva. Mám.

    Odpusť nám naše viny a zbav nás toho zlého.
    Slyšíš mě, bože, nebo jsi nás už dávno opustil?

    A pak, přesně ve chvíli, kdy k němu stočí pohled, věčné světlo zhasne.

    Závěrečná poznámka: 

    Věčné světlo má symbolizovat v kostelech přítomnost boha.

    Letos duben utekl ještě rychleji než jindy. Moc děkuju sosačkám za organizaci téhle skvělé akce a čtenářům za laskavé čtení a komentáře. Snad zase za rok!

  • Obrázek uživatele kytka

    Spodní proud

    Fandom: 
    Drabble: 

    Řeka má barvu bílé kávy, valí se pod nimi tiše a záludně, hladká jako melasa, zdánlivě klidná. Vojtěch vyndá stéblo z pusy a pustí ho do vody. Proud ho stáhne, zmizí hned.
    "Ublížil ti?"
    Tonka zavrtí hlavou.
    "Tak ti vyhrožoval?"
    "Ne... Jo! Já nevím."
    "Jak nevíš?"
    Tonka žalostně pokrčí rameny. "Je tak elegantní, tak uhlazený, řekne slovo a může to být lichotka i hrozba."
    Sevře zábradlí lávky tak pevně, že cítí, jak se jí do kůže zadírají třísky.
    "Bojím se, Vojtěchu."
    Zrzek přikryje její ruku svojí dlaní. Tonka pustí klandr a najde útěchu v jeho pevném stisku.
    "Drž mě."
    "Držím."

  • Obrázek uživatele kytka

    Táta nebo rebel

    Fandom: 
    Obrázek: 
    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na https://sosaci.net/node/56982

    Fotka je ze stránek vitorazské obce Halámky (halamky.cz) Na ní by se skutečně mohly postavy potkat.

    Drabble: 

    U řeky natrefí na Vojtěcha, opírá se o chatrné zábradlí lávky, jako kdyby tu na ni čekal. Nejspíš opravdu čekal.
    Chytí ji za ruku a trhne k sobě, až se pod nimi lávka zhoupne.

    "Co to provádíš, zbláznila ses?"
    "Nevím, o čem mluvíš."
    "O tomhle," popadne ji za zápěstí a strčí jí před nos proutky kočiček.
    "Snad nežárlíš," odsekne jedovatě.
    "Nevíš, s čím si zahráváš," syčí jí do obličeje. "SS Sturmbauführer? Vážně?!"
    "A ty si hraješ na co? Na nějakýho ztracenýho rebela? Antinacistu? Nebo na mýho tátu!?"
    Několik vteřin si vztekle zírají z očí do očí.
    Potom se Tonka rozpláče.

    Závěrečná poznámka: 

    Punk v době nacistů fakt nemám. Ale Vojtěch je proti nacismu, vždycky sám sebou a odmítá se přizpůsobit. Velká část jeho sousedů ho určitě považuje za rebela.
    Rozhodně nechci znevažovat odvahu vymezit se proti zlu. Jestli téma neuznáte, nebudu se zlobit.

  • Obrázek uživatele kytka

    Rakušáci

    Fandom: 
    Obrázek: 
    Úvodní poznámka: 

    Trocha sebeprezentace.
    Obrázek malovala umělá inteligence. Kdo by si chtěl taky pohrát, tady máte hřiště, kde není potřeba účet: https://dream.ai/create

    Závěrečná poznámka: 

    Už jsem kdysi jednu upoutávku dělala, můžete porovnat: https://www.sosaci.net/node/39870
    Mně se víc líbí ta první, ale tady zas mám "vlastní" obrázek.

  • Obrázek uživatele kytka

    Na ostří nože

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Bezprostředně navazuje na: https://sosaci.net/node/56859

    Drabble: 

    Auto se tiše sune za nimi jako šelma, která čeká na pánův pokyn, že smí zaútočit.
    Důstojník pustí její ruku a sáhne po dýce u pasu.
    „Ukázalo se, že ten Untermensch se nějak dostal k zásilce červeného kříže. Čokoláda i tabák, všechno jeho zboží pocházelo z balíčků pro francouzské zajatce.“
    Tonka hypnotizuje ostří v jeho ruce.
    „Nejsou tyhle věci dobře hlídané?“
    "To jsou, samozřejmě,“ odpoví netrpělivě. „Nemůžu vám prozradit podrobnosti, ale chtěl jsem říct tohle: Nelitujte ho."
    "Ale..."
    Usměje se a podá jí tři proutky kočiček.
    "Nebojte se, už ho nikdy neuvidíte."
    Dýka vklouzne do pouzdra.
    Mou ctí je věrnost.

    Závěrečná poznámka: 

    Mou ctí je věrnost bylo motto Zbraní SS. Bylo vyryté na služební dýce (a vytlačené na opasku).
    V některých zemích je zakázané jeho použití.

    Pokračování: https://sosaci.net/node/57096

  • Obrázek uživatele kytka

    Kriminální případ

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Rozhovor před https://www.sosaci.net/node/56398
    Esesák vyhledal Tonku, aby s ní mluvil o Hloupým Franckovi, který ji den před tím napadl, když od něj Tonka chtěla koupit čokoládu. To ale zatím esesman (snad) neví.
    Jak to bylo s Hloupým Franckem tady: https://sosaci.net/node/52074

    Drabble: 

    „Ukázalo se, že toho vašeho člověka už měli v hledáčku kolegové ze sicherdienst.“
    „Z kriminálky?“
    „Na ja. Nezajímá vás proč?“
    „Proč?“ zeptá se poslušně.
    „Obchodoval na černém trhu. Šlendrijánsky samozřejmě, ale nabízel luxusní zboží: cigarety, kávu, čokoládu.“
    Dlaň položí Tonce na předloktí.
    „Věděla jste to?“
    Uhrančivýma očima ji drží v šachu, Tonka nedokáže uhnout pohledem. Pomalu zavrtí hlavou.
    „Gut,“ přikývne Němec spokojeně, divný okamžik pomine. Tonka překvapeně zjistí, že je zavěšená pod jeho loktem. Pokusí se vyklouznout, ale jeho ruka ji tlačí jako páka.
    „To byla chyba.“
    Tonka se zachvěje, ale on zlehka pokračuje: „Tím noblesním zbožím na sebe upozornil.“

    Závěrečná poznámka: 
  • Obrázek uživatele kytka

    Žena moderní doby

    Fandom: 
    Drabble: 

    To že je žena, neznamená, že nemá mozek, že je dobrá jen na to, aby poslouchala a posluhovala mužům.

    Doba se změnila, konečně! Teď má příležitost ukázat svoje schopnosti, svoje nadání. Teď může ukázat, že se ženy vyrovnají mužům, dokonce je leckdy předčí.

    Je to úžasné dobrodružství být průkopnicí, kolonizátorkou, prošlapat cestu těm, kdo přijdou po ní. Něco jako doktor Sweizer v Lambaréne. Kolik dobrého může udělat pro ty chudáky.

    Je to čest a velká zodpovědnost, být součástí něčeho velkého a důležitého, být při tom, když se tvoří nová Evropa.

    Udělá všechno pro to, aby na ni byl Vůdce hrdý!

    Závěrečná poznámka: 

    Vypravěčka je jednou z tisíce žen, které se vydaly kolonizovat území dobytá wehrmachtem, aby z nich vytvořily prosperující část Tisícileté říše.
    Jak je vidět, drezura byla úspěšná, omyl se ukáže brzy.

  • Obrázek uživatele kytka

    Šturm

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    BJB jak vyšité.

    Navazuje bezprostředně na https://sosaci.net/node/56415

    Drabble: 

    Jak Hanina vidí chlapa k světu, hned šturmuje do útoku, žádný vojáček u ní nemá dispens. Bylo jasné, že ji takový krasavec nenechá v klidu.

    "Jdem," zavelí a popadne kamarádku pod paží.
    "Co děláš, pusť," panikaří Toni, ale Hanina už se prodírá davem jako ledoborec skrz Nordpolarmeer; Tonku vleče s sebou.

    "Meine Damen," naznačí Niklas úklonu, jako nějaký filmový hrdina. "Co pro vás mohu udělat?"

    Tonka cítí, jak se jí krev žene do tváří, ale Hanina je ve svém živlu. Rozdává úsměvy a koketní pohledy, natřásá se jako korouhev ve větru.

    Tonka pozoruje, jak mu na holinky padá cigaretový popel.

  • Obrázek uživatele kytka

    Výlet do Norimberka

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Tak nevím, jestli to splňuje zadání...

    Varování: 

    Nějaký varování si to asi zaslouží, zmínka o otěhotnění a sexu nezletilých.

    Drabble: 

    Já vám to teda řeknu, ženský. Holka byla před měsícem na tom ausrajsu v Norimberce a představte si, že se nám vrátila s outěžkem, husa jedna!

    A kdybyste slyšely, co se tam všechno dělo, proti tomu Sodoma je nedělní škola! Prej Svaz německejch dívek, svaz děvek to je! Kurt řikal, že chlapi ve fabrice se smějou, že ta jejich zkratka BdM znamená Bund deutsche Matratzen. Jako matrací, víte!?
    rozpláče se.
    Kurt povidal, že holku doma přikurtuje, že bude sekat latinu a už si ani neškrtne, ale voni mu řekli, že jí vyškrtnout nesmíme! Že je to teď povinný. Chápete to?

    Závěrečná poznámka: 

    Hitlerjugend znají všichni, Bund deutscher Mädel bylo totéž, jen pro holky. V drabble jde o velký skandál, kdy se ze sjezdu NSDAP v Norimberku v roce 36 vrátilo víc než 900 dívek z BdM těhotných.
    Rodiče se tenkrát bouřili, ale byli zcela bezmocní. Členství bylo povinné a kdo by svým dětem bránil, mohl skončit i v koncentráku.

  • Obrázek uživatele kytka

    Vzpomínka na letní odpoledne

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nějak mě Tonka inspirovala.
    Nesoutěžní.

    Drabble: 

    Ta vzpomínka je úplně živá.
    Vojta Vlček mhouří oči proti slunci a v puse žmoulá stéblo.

    "Vždycky máš možnost volby. Buďto to uděláš, nebo ne. To rozhodnutí je jenom na tobě, Divoženko."

    Tenkrát ho div neuctívala jako starozákonního proroka, každé jeho slovo byla ochotná testat do kamene. (A jeho iniciály vyškrabala do lavičky u křížku.)

    "Potíž je v tom, že každý rozhodnutí něco stojí. Ten, kdo říká, že nemá na výběr, ten jenom není ochotný tu cenu zaplatit." Zasměje se a stéblem trávy ji zašimrá na nose.

    Vojtěch ochotný platit byl. Jenomže Vojtěch byl radikál.
    Tonka je z ceny vyděšená.

  • Obrázek uživatele kytka

    Jediný letmý pohled

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    "Je tady," sykne Hanina, když vycházejí po šichtě z dílen.
    Tonka si dovolí jediný rychlý pohled. Stojí tam, co včera, co každý den v poslední době. Když se jejich oči střetnou, kývne hlavou, od stříbrného odznaku na čepici se odrazí odpolední slunce.

    "Pozdravil mě!" stiskne jí Hanina předloktí, "vidělas to?!"
    "Jak poznáš, že zdravil tebe?"
    "Bože, Toni, tys ještě takový dítě!"

    Tonka myslí na jeho chladné rty, na chlapecký úsměv, na hřejivou dlaň mezi svými lopatkami. Myslí na jeho znepokojivé oči, tmavé oči beze dna. Myslí na pověst bezcitného zabijáka a cítí se úplně ochromená.

    Kéž by ještě byla dítě!

    Závěrečná poznámka: 

    Tady pro zájemce ta čepice. Sami se můžete rozhodnout, na kterém odznáčku se to světlo odrazilo.
    http://ondrejbulant.cz/wp-content/uploads/2016/07/IMG_2366-1.jpg

  • Obrázek uživatele kytka

    Mlha na blatech

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    I letos aspoň jeden střípek.
    Hezký oficír se poprvé s Tonkou setkal tady: https://sosaci.net/node/51878

    Drabble: 

    Brodí se mlhou, Tonka a hezký oficír, brodí se mlhou jako by všechno zmizelo a zůstali jen oni dva. Tonka stírá bosýma nohama mokro z trávy, stébla jí studeně hladí lýtka, cítí to, i když je v bílém prázdnu nevidí.

    Potom její ruku sevře teplá dlaň a Tonce jako kdyby mokrá ostřice přejela od lýtek přes bedra až k zátylku. Otočí se, rukou zavadí o hrubou tkaninu uniformy.

    "Co byste dělala, slečno Nino, kdybychom zůstali na celém světě jen sami dva?"

    Uhodl, na co myslela?
    Bílá mlha rozpouští okolní blata, pohltila válku i všechny námitky.
    Zůstali jenom ona a on.

  • Obrázek uživatele kytka

    Cimrman a královská hra

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ
    Napadlo mě to v noci v polospánku, ale bylo mi líto to nezveřejnit. Snad to není proti pravidlům.

    Drabble: 

    Když Cimrman zjistil, jak složité je naučit Liptákovské pravidla šachu, rozhodl se hru zjednodušit a nahradit většinu figur pěšci. Tuto upravenou variantu královské hry nazval dám-mat.

    Již po několika sehraných partiích se ale ukázalo, že je značně obtížné dát mat figuře, která na šachovnici vůbec není. I název hry dám-mat byl pro prosté venkovany poněkud matoucí a Cimrman jej tedy upravil na dám-mu ve smyslu (nan)dám mu (to). Později, v zájmu setření odstranění třecích ploch mezi hráči, bylo nutné pozměnit název ještě jednou a pod tímto novým označením - dáma - se dochovala Cimrmanova varianta šachů v Liptákově až do dnešní doby.

  • Obrázek uživatele kytka

    Zač je v Pardubicích kolo

    Fandom: 
    Drabble: 

    Cestujete-li po železnici, poznáte Pardubice podle nelibého pachu, jehož původcem je rafinerie hned vedle nádraží.

    Cestujete-li autem, poznáte Pardubice podle cyklistů. Snad nikde jinde v Čechách nepotkáte tolik bicyklů jako tady. Uvidíte maminku s jedním děckem v sedačce a druhým v bříšku, potkáte dědu, který šlape s trubkou od kamen v podpaží a taky babičku, co venčí psa, potkáte hejno dětí, ale potkáte i policisty v uniformě, načesanou dámu v dlouhých šatech a taky puberťačku v minisukni a manažera v obleku, který si sepnul nohavici kolíčkem na prádlo, aby se mu nedostala do řetězu, a ti všichni pojedou na kole.

  • Obrázek uživatele kytka

    Kterak se lze rodičovsky znemožnit

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    True story, přátelé.
    Nesoutěžní, leda by mi nebylo uznáno předešlé
    https://sosaci.net/node/55722

    Drabble: 

    Není to tak dávno, co si naše dcera, zběhlá v jazyce Shakespearově, pořídila anglický román v originále. Rodič, ze studia angličtiny zběhlý poněkud předčasně, zahlédl knihu na jejím nočním stolku, i zdál se mu titul značně podezřelý.

    Pročež podivil se káravě: "Co to tu máš za brakovou duchařinu, dítě?"
    "Jakou duchařinu?!" ohradila se dcera a vyzbrojená argumenty ze školních škamen pravila důstojně: "To je klasika!"
    "Klasika? Nějakej sensibil?"

    Zaslechl to mladší potomek, cizích termínú neznalý, a podivil se ještě víc káravě než zprvu rodič: "Co to říkáš?! Jsem debil?"

    To už dcera nevydržela a Sense and sensibility si poprskala smíchy.

  • Obrázek uživatele kytka

    Tlučhub

    Drabble: 

    Je předvečer. Sliperní jezlíni
    čilíně motovidlí v možitě.
    Lkají hadrytě rozvrkočení čupříni,
    želchyně křipšíkají hořitě.

    Synáčku, pozor na Tlučhubu dej,
    čelist má s klektáky, drásavý spár,
    ptáku Tuk tuku se taky vyhýbej,
    vzteklený Souchňapák vychrchlá žár.

    Svou smrtnou šavli tasil rukou pevnou,
    dlouho pátral po těch pazgřivkách,
    až pod tamtamovník usedl jednou
    a chvíli bloumal v myšlenkách.

    A jak tak v dumkách odpočíval,
    dredatým lesem šumem svistem,
    v hihňavém mrmlání sebejistém
    Tlučhub přifučel, aniž se skrýval.

    Raz dva, skrz naskrz a v mžiku šmik
    - smrtná šavle si zaskotačí
    a Tlučhub je o hlavu kratší,
    zas dom hrd vrací se bojovník.

    Závěrečná poznámka: 

    Jde o můj pokus o překlad známé nonsensové básně Lewise Carrola.
    Srovnat s originálem nebo českými překlady je možné třeba na wikipedii: https://cs.m.wikipedia.org/wiki/%C5%BDvahlav

    Tlachapoud mi odjakživa připomínal práci generátoru náhodných výrazů, nicméně jsem se sama presvědčila, že něco takového vyrobit je pěkná fuška. Jestli ale P.T. kontrolor téma neuzná, zlobit se nebudu :-)

  • Obrázek uživatele kytka

    A začala jím v srdci pohrdat

    Fandom: 
    Drabble: 

    Mikol stojí u okna a pozoruje dav pod sebou. Občas s úsměvem pokyne rukou, důstojná, vznešená, pravá královna.

    Průvod se valí pod okny paláce v bujaré strkanici, projednou nadšený a v jeho čele křepčí Mikolin muž, jako by to nebyl král, ale obyčejný pasák, kterým ostatně skutečně je. Mikol s nevolí sleduje jeho tvář zrudlou námahou a nejspíš i vínem. Nakrucuje se v ubohé napodobenině tance s efodem vysoko vykasaným, div že kdejaké sprosté otrokyni neukazuje spodky.

    Mikol silou vůle zatlačí slzy hořkosti a ponížení. Jediným hnutím svalu nedá znát, jak se stydí.
    Co na tom člověku vůbec kdy viděla?

    Závěrečná poznámka: 

    Scéna ze slavnosti přinášení archy úmluvy do Jeruzaléma. Věřím, že poznáte, který král se tehdy znemožnil v očích své ženy. Kanonicky ovšem jeho nadšení bylo upřímné a ceněné, to Mikol z toho vyšla jako pyšná snobka, která pohrdá vlastním mužem a nadto králem.

  • Obrázek uživatele kytka

    Čumbrky

    Fandom: 
    Drabble: 

    Po škole jsme se sešli, my klucí, za obecní ohradou, kde rostly báječné lopuchy, úplná plantáž lopuchů, mezi kterými se dalo nenápadně plížit a navíc - a to bylo nejdůležitější - které plodily senzační munici, totiž arzenál pichlavých ježků, zvaných čumbrky.

    Toho odpoledne strhla se za ohradou bitva, čumbrky jako déšť skrápěly nepřítele i přítele mohutně podporovány naším Olínem, který byl pro tu příležitost jmenován armádním psem, štěkal a lítal v lopuchách jako šílený.

    Doma ovšem nastalo velké lání a místo večeře musel jsem Olína odčumbrkovat, což bylo pitomé. A navíc jsem všechny vypreparované ježky musel spálit. Toho střeliva co přišlo nazmar!

  • Obrázek uživatele kytka

    Gracht

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Ještě jedno drabble inspirované Holandskem a Karlem Čapkem.

    Drabble: 

    Gracht je typicky holandská záležitost. Předně už to slovo: Holanďan jej vysloví s ch nejen uprostřed, ale i na začátku a s nosovým chrochtavým chrrr, takže i z úst něžné blondýnky z Goudy nebo Delft nebo Naardenu zní slovo gracht jako odchrchlání starého námořníka.

    A pak: gracht to je voda a voda, to je Holandsko. Gracht je to, čemu v Benátkách říkají kanál. Jsou grachty tiché a zádumčivé, stíněné platany a porostlé žabincem, ale jsou i grachty rušné, ověnčené náhrdelníky zakotvených člunů, bárek a hausboatů, grachty s čilým provozem lodním.

    A ve všech se odráží štíty domků z červených cihel.

  • Obrázek uživatele kytka

    Stabilní

    Fandom: 
    Varování: 

    Je to blbina

    Drabble: 

    Rád bych upozornil, že na ramenou obrů není a nemůže existovat žádný stát, neřku-li království!
    Jak si vůbec zastánci této myšlenky takové království představují? Postavil snad nějaký národ na obřích šíjích města? Vztyčil na nich věže a brány? Udusal cesty?
    A i kdyby ano: Neotřásá se takové království v samých základech při každém obrově kroku? Nekácí se hradby při každém jeho pšíknutí?! A když obr ulehne k spánku, nezavalí ulice obrovská masa jeho masa těla?

    Ne, pravím vám, není takového království! A proto vzdávejme díky, že náš stát je vystavěn na pevných základech. Neboť co je stabilnějšího než krunýř želvy?!

  • Obrázek uživatele kytka

    Psychohygiena profesora Parkhilla

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Chcete někdo kousačku?" nabídla paní Caravellová.
    "Já vezmu ráda," vzala si jednu žvýkačku slečna Goldbergová, "já miluju sládky!"
    "To je dobrže," uculil se pan Braun, mistr pivovarnický.
    "Myslí slad," oznámil kdosi.
    "Slad, ne," opravil pan Braun, "slad je srní."
    "Madona mía, co sem pletete srny," pokřižovala se paní Caravellová, "miluje cukroušky."
    "Sládky je dobrý na žál," zasmála se slečna Goldbergová.
    "Ó šál! Nikdo nerozumí šálu jako ruský čelověk!" zvolala Olga Trnovská. "Na šál je nejlepčejší vódka."
    "Čím víc vodky, tím víc žalu," pravil pochmurně pan Braun.

    Pokud jde o schopnost zadržet zoufalství, profesor Parkhill momentálně jednoznačně upřednostňoval řešení slečny Tarnovské.

    Závěrečná poznámka: 

    téma: schopnost retence (zadržení) zoufalství

  • Obrázek uživatele kytka

    Handlíř

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Drabble by se mohlo vztahovat na víc osob, ale měla jsem na mysli konkrétního člověka z naší historie. Docela by mě zajímalo, jestli někdo pozná, čí úvahy jsem si dovolila fabulovat.
    Dlouhou dobu byla tato postava považovaná za skutečnou černou ovci národa, teprve v poslední době se začíná mluvit o tom, že vše nebylo tak jednoznačné.

    Varování: 

    Je to patetické, ale zdá se mi, že by to mohlo odpovídat dobovému étosu.

    Drabble: 

    Jak koňský handlíř obchoduji s životem a smrtí: svobodu chlapce výměnou za mou čest. Slzy v očích matky, co sevře v náruči svého ztraceného syna, výměnou za další nenávistnou slinu, kterou poplijí mou hlavu (právem ovšem).

    Je to hodně nebo málo? Co ještě lze přidat na misku vah a co z ní odebrat?

    Den za dnem rvu kus svého svědomí výměnou za život dalšího člověka. Jak dlouho ještě bude odkud brát?

    ***

    Naléhají, ať věc řeším dle vzoru hraběte Telekiho. Jak rád bych to udělal! Koho pak ale postaví na mé místo? A kdo bude přímluvcem těch nejmenších, které mi svěřili?

    Závěrečná poznámka: 

    Vysvětlení je zabělené:
    Jedná se o Emila Háchu. Dlouho se o něm mluvilo pouze jako o zrádci národa, byl však spíš obětí, a to doslova.
    Byl jediným naším prezidentem, který o svůj úřad nestál. Potom co jej Hitler donutil podepsat žádost o zřízení protektorátu (Hácha několik hodin odolával, během nátlaku zkolaboval a nakonec se podvolil pod pohrůžkou bombardování Prahy), odmítl podepsat věrnost Hitlerovi. To si žádný jiný prezident země zabrané Němci nedovolil.
    Rozhodl se zůstat prezidentem, protože se bál, koho by na jeho místo Němci dosadili a doufal, že bude moct ze své pozice Čechům pomáhat.
    Málo známý je jeho osobní boj za propuštění studentů uvězněných po Opletalově pohřbu. Mnohokrát jednal s Neurathem, Frankem i Heydrichem. Za ústupky, jako byl blahopřejný telegram Hitlerovi k narozeninám, dar obrněného vlaku nebo převedení několika středních škol z češtiny na němčinu, se Háchovi nakonec podařilo vyreklamovat většinu studentů z koncentračních táborů.
    Celou dobu byl pod velkým tlakem. Ještě v roce 1941 mu Beneš zakázal abdikaci, jiní radikálové z Londýna na něj naléhali, aby vše vyřešil sebevraždou, tak jak to udělal ministerský předseda Maďarska Pál Teléki.
    Po atentátu na Heydricha ztratil Hácha zcela svou vyjednávací pozici. Navíc se u něj rozjel Alzheimer a stal se figurkou v nacistické propagandě.
    V roce 45 byl zatčen jako kolaborant, zanedlouho nato zemřel ve vězeňské cele. Byl pohřben v neoznačeném hrobě.

  • Obrázek uživatele kytka

    Hongerwinter

    Fandom: 
    Drabble: 

    Lisa položí na stůl sáček převázaný roztřepeným provázkem. Královské panny, stojí na cedulce dědečkovým rukopisem. Rozváže špagátek a vysype pět cibulek. Víc jich v sáčku není.

    Zamyšleně promne křehké cibulky v dlani. Ví, jak vypadají tulipány, které z nich měly vyrůst: čistě bílé jako panenský závoj, kytice pro nevěstu. Určitě jsou drahé, opravdu drahé, protože jinak by je děda uskladnil s ostatními do bedýnek a už by dávno nebyly. Příděly potravin se snížily tak, že nejsou k žití. Ani k přežívání.

    Prsty se jí trochu chvějí, když sloupne první slupku. Snad je v Královských pannách dost živin aspoň na dnešek.

    Závěrečná poznámka: 

    V roce 1944 propukl v okupovaném Nizozemí hladomor způsobený jednak německým embargem na potraviny a také neobvykle tuhou zimou. Denní příděly potravin se dostaly pod 400 kalorií, což bylo míň než v Osvětimi, tedy neslučitelné s životem. Pro srovnání byl tou dobou příděl v Protektorátu 1100 kal.
    Mnoho lidí přežilo jen díky tomu, že jedli tulipánové cibulky, i když byly odporně hořké.

  • Obrázek uživatele kytka

    Staré Holandsko

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma "Namaluj mi svět"

    Drabble: 

    To si tak kdysi nějaký bohatý holandský měšťan poručil: "Namaluj mi svět!" A starý mistr vzal štětec a pustil se do díla.

    Namaloval zelený polder mezi kanály, ve kterých se odráží vysoké nebe, a na tom polderu namaloval husy, desítky hnědých husí, pak namaloval statek z červených cihel s vysokým komínem a střechou z rákosových došků a u toho statku koníka a pasoucí se ovce s jehňaty a v dálce přimaloval větrný mlýn nebo radši dva, protože bez mlýnů by to nebylo Nizozemí.

    A nebudete mi to věřit, ale Holandsko dodnes vypadá stejně, jako ten svět z obrazů starých mistrů.

  • Obrázek uživatele kytka

    Myšlenková mapa Albuse Brumbála

    Fandom: 
    Drabble: 

    Harry je JEDINÝ, kdo může porazit Voldemorta.
    Koho pověřit, aby mu předal zásadní informace?
    a) nikoho, vysvětlím to sám
    b) Lupina, tomu Harry důvěřuje nejvíc
    c) jiného člena Řádu
    d) někoho, komu Harry vůbec nevěří: Snapea

    Jak Harryho informovat o Relikviích?
    a) prostě mu to řeknu
    b) sepíšu to
    c) odkážu Hermioně knížku pohádek

    Vypadá to, že se nedožiju příštího léta. Jak na to Harryho připravit?
    a) neřeknu mu to, ale budu se mu věnovat, co to půjde
    b) řeknu mu to co nejdřív a konečně začneme intenzivní výcvik
    c) do smrti s ním nepromluvím ani slovo, to bude nejbezpečnější

  • Obrázek uživatele kytka

    Mlčení

    Úvodní poznámka: 

    La silence de la mer je film z roku 2004, který se odehrává za války v okupované Francii. Hlavní hrdince zrekvírují Němci jeden z pokojů a ubytují v něm svého důstojníka.

    Drabble: 

    Tiše sleduje Jeanne u klavíru. Pozoruje útlá ramena ve starém vlňáku, úzký proužek kůže nad límcem, pramínek vlasů, který vyklouzl z drdolu a ve spirále klouže po hrbolcích obratlů.

    Přesně rozpozná okamžik, kdy zaznamenala jeho přítomnost. Ramena jí ztuhnou, ale hraje dál jako by tu vůbec nebyl. Je to už patnáctý den v řadě, kdy ho naprosto ignoruje.

    Na jeho pozdravy neodpovídá, na otázky nereaguje, při jeho pokusu o galantnost se mračí. Ať Werner mluví o hudbě, o francouzských básnících nebo o víně, děvče mlčí.

    A přece občas zachytí její pohled a zdá se mu, že v něm vidí něhu.

  • Obrázek uživatele kytka

    Dům u starého nádraží

    Fandom: 
    Drabble: 

    Tady strávili svou poslední noc, neklidnou noc plnou úzkosti, která ještě byla, a přece už nebyla svobodná. Ještě se utěšovali, ještě doufali. Zalykali se bezmocí a zlostí, báli se o své blízké, báli se o sebe. Ráno je odvezli do Teresienstadtu a odtud dál do Osvětimi a Bergen-Belsenu.
    Ale jejich vzpomínky žijí dál, prorůstají zdmi spolu s vlákny plísní, sytí se novými strachy, zoufalými i malichernými a za sychravých dnů vzlínají spolu s vlhkostí na povrch, drolí se z opadávající omítky a v zrncích prachu se nechávají unášet v proudech průvanu.
    A ty je vdechuješ, rozpouští se ti v krvi.

  • Obrázek uživatele kytka

    Pan Kaplan generický

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Ženský rod tvoříme nejčastěji pomocí přípony 'ka'." Profesor Parkhill přistoupil k tabuli a krasopisně zapsal dvojici:
    Učitel - učitelka.
    Žáci hbitě přidávali další příklady. Pak se to ale zvrtlo.
    "Muš - muška," vykřikl Span Pinsky.
    "Žena od muže neni moucha!" zaprotestovala slečna Tarnovska.
    "Myslel masař - masařka," zastal se spolužáka pan Bloom.
    "Neřiká se masař, ale řeznik!"

    "Taky mám slova," překřičel všeobecný ruch pan Kaplan, "krásný, vznešený slova: Mučen - mučenka."
    "Takový slova neexcitujou!" rozzlobil se pan Trabish.
    "Máte štěstí, že vy nevíte," pokýval shovívavě pan Kaplan, "ale excitujou. Těch umučených mučenek u nás v Polsku!"

    "Oj!" vzlykla slečna Moskowitz: znělo to jako Ámen.

  • Obrázek uživatele kytka

    Pod kaštany

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Obsadíme všechny tři stolky pod kaštanem.
    Hospodská Lída má černou sukni a bílou zástěrku s laclem a ten lacl jí drží nějakým zázrakem úplně sám na dokonale vyklenutým poprsí.
    Všichni čumíme na ten lacl nebo spíš tak o cenťák vejš, do výstřihu hlubokýho jak Macocha a ten výhled je tak závratnej, že se skoro nedá vydržet.
    "Vsaďte se, že mi dá," řekne Fanouš, když hostinská zapluje do lokálu.
    "Leda tak po hubě její starej," usadim ho. Kluci se zasmějou.
    My o vlku, vlk za námi. Praští tácem o stůl, že sebou skleničky třískou o sebe.
    "Kdo tady chtěl tu limonádu?!"
    .

  • Obrázek uživatele kytka

    Problematika duševního zdraví

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Ty Fanouši, nevíš, co znamená slovo "en-vir-on-mentální"?"
    "A co to má jako bejt?"
    "Ale, tady čtu, že se u nás neřeší eviromentální problémy."
    "To sem v životě neslyšel. Jako kdyby to nemohli napsat nějak nomálně."
    "Česky."
    "Dyť řikám: nomálně. To musel napsat nějakej mentál, todleto."
    ...
    "Hele: mentál! Jestli to neni něco s tim."
    "S čim?"
    "No s mentálama. S těma vopravdickejma, co sou už vod narození."
    "A víš, že to by mohlo bejt? Én-viro-mentální. Jako, že to způsobuje nějakej virus."
    "Ty už seš z těch virusů zblblá! To bejvá z chlastu."
    "Tovížejó. A už si nenalívej, nebo budeš taky environmentální!"

  • Obrázek uživatele kytka

    Jezdci

    Fandom: 
    Varování: 

    Jedno vulgární slovo

    Drabble: 

    Otevřeným oknem dýchá do obýváku letní podvečer, televizní hlasatelka právě nastavuje zrcadlo kapitalistické společnosti. Pod oknem to zaburácí a hlasatelku přeruší mnohohlas klaksonů.

    "To sou klucí, tak já du, mami, jo?!"

    Máma křikne cosi o opatrnosti, ale už ji neslyší. Seběhne schody a vytlačí motorku připravenou za chalupou.

    "To je dost, že deš, vole," překřičí Fanouš burácení motorů. Fanouš má novýho mustanga a je proto nekorunovaným vůdcem party.

    Vezmou to k jezetdé, u bejkárny minou Blažkovou. Baba jim hrozí holí, je to děsně vtipný.

    Vítr mu cuchá vlasy, benzín voní a rychlost je opojná.

    Svět patří jim: jezdcům na pinďouru.

  • Obrázek uživatele kytka

    4. kapitola

    Úvodní poznámka: 

    Kapitola z pohledu vedlejší postavy.

  • Obrázek uživatele kytka

    3. kapitola

  • Obrázek uživatele kytka

    Kapitola 2

  • Obrázek uživatele kytka

    Kapitola 1

    Úvodní poznámka: 

    Tak to taky zase zkusím...
    Zatím jen zlehka, uvidím jak to půjde.

  • Obrázek uživatele kytka

    Malovaný džbánku

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma K pramenům

    Drabble: 

    Veruna nabrala ze studánky vodu a položila džbán do trávy. Na malovaném kvítí se zaleskly skutečné kapky rosy.

    Ještě před pár týdny vážně zvažovala, jestli nemá zaplatit věštici, aby jí vodou z pramene přičarovala lásku. Teď už by si netroufla. Copak by jí mohlo těšit takové milování? Když by věděla, že je vynucené? Cožpak by mu mohla věřit?

    Zvedla oběma rukama džbán a položila rozpálenou tvář na chladnou kameninu. Byla tak studená, že ji zatrnulo na páteři, ale ta místa, kde ji Joachim před chvílí líbal, ta ji slastně hřála.

    Kdepak, pomyslela si šťastně, takhle je to lepší.
    Mnohem lepší.

    Závěrečná poznámka: 

    Tohle je poslední drabble letošní série. Moc děkuju všem věrným komentujícím, těm co se kolem jen mihli a i tak nechali vzkaz, ale i všem, co jen přečetli a neměli sílu komentovat. Taky jsem těch sil letos moc neměla :-)
    Díky, jste všichni skvělí.

  • Obrázek uživatele kytka

    Něco je jinak

    Drabble: 

    Joachim stojí před ní a vypadá... jinak. Tváře má zardělé, ale je v tom něco víc, něco, co Veruna nedokáže postihnout.

    "Was ist los?"
    "Co se stalo?"

    Oba vyhrknou najednou a chlap se zasměje.
    Zasměje se, nohy se mu poskládají pod sebe a on dopadne do sedu vedle Veruny.
    Vmžiku je Joachim u něj, dřepí na zemi všichni tři.

    "Táta vrátil ze zajetí," vysvětlí Joachim, "celou noc šel od vlaku z Města."
    Obejmou ho každý jednou paží a neohrabaně se postaví.

    A když se zaklesnou pohledem, Veruna pochopí, co je na něm jinak.
    Už to není mládenec se smutnýma očima.

  • Obrázek uživatele kytka

    Kalač a mlátička

    Drabble: 

    "Ste vy v počátku?"
    Veruna se tak lekne, že jí zaskočí slina. Rozkašle se.
    Chlap stojí nad ní, kalač v ruce.
    Je hubený, tak strašně hubený, že to vypadá, jako by ho sekyra měla každou chvíli převážit. Možná by stačilo do něj dloubnout prstem a skácí se.
    "Vas boli?"
    Veruna jenom mlčky zírá. Chlap má horečnatý lesk v očích a tvář jako z voskovaného papíru. Možná je přecejen přízrak. Veruna sevře křížek pevně v hrsti.
    "Serce?"
    Polkne.
    "Tak mlátička! Ech... mladičká. Erst ve vývinu a už chabrus na serce?"
    Zatne sekyru do pařezu a zavolá k chalupě:
    "Komm her, Joachim!"

  • Obrázek uživatele kytka

    Jako brouci zpod kamene

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje bezprostředně na: https://sosaci.net/node/52876

    Drabble: 

    Veruna se krčí za kmenem smrku a rozmýšlí, co dál. Myšlenky se jí rozbíhají do tisíce stran a ne a ne je pochytat. Jako brouci zpod převráceného kamene, černé a ohavné.

    Sevře křížek v záňadří a přinutí se soustředit.

    Má běžet pro pomoc? Otec je bůhvíkde v lese za prací a jiného těžko přesvědčí. Bude muset sama něco podniknout, ale připadá si strašně bezbranná.

    Mezi prsty žmoulá křížek a myslí na brokovnici, co visí na půdě za trámem. Kdyby se pro ní hned teď rozběhla..., bude mít pak vůbec smysl ještě se vracet?

    Za levým ramenem stojí Ďábel. Ví to.

    Závěrečná poznámka: 

    V ději jsme se neposunuli a já s hrůzou zjistila, kolikátého dneska je.

  • Obrázek uživatele kytka

    A nitka vyklouzne z prstů

    Drabble: 

    Veruna spěchá do vršku, krok má lehký, ale hlavu těžkou: kolovrat osudu se roztočil příliš rychle, točí se, točí a skřípe, a dvojnitka společného života s Joachimem, co si spřádala ve snech, jí co nevidět vyklouzne z prstů.

    Ještě krok dva a už se před ní světlá paseka. Nikdy předtím se sem neodvážila.

    Ve stráni mohutný jasan, pod ním chalupa s vyřezávaným štítem. A na zápraží noční přízrak, vysoký, hubený chlap se zkrvaveným rukávem a se sekyrou v ruce.

    Veruna sebou smýkne za nejbližší kmen. Srdce chce vyskočit z hrudi a běžet za Joachimem. Snad si jí ten chlap nevšiml.

Stránky

-A A +A