Moje články

Téma: Cena za štěstí
Fandom: originální
Poznámka: nevinný slash na závěr
Ublížil mu. Tak moc ho ranil, ale nešlo to jinak. Musel mu zlomit srdce. Bolelo by ho ještě víc, kdyby zůstali spolu a to nechtěl dovolit. Nesměl to dovolit, protože on byl ten nejúžasnější člověk kterého kdy poznal. Nezasloužil si trpět víc, než okolnosti vyžadovaly.
Možná, kdyby to věděl a vysvětlilt mu situaci.
Ne. On by mu to vymluvil. Zadíval se těma hnědýma očima...hleděl tím svým smutným pohledem.
Ví, jak by to skončilo. Plakali by oba.
Není žádná cena, kterou by pro něj neobětoval. Jen aby byl v bezpečí a šťastný.
Časem na něj určitě zapomene a šťastný bude.
-----------------
Následuje poznámka pod čarou:
Jsem strašně ráda, že jsem se odhodlala přidat. Zjistila jsem, že občas dokážu vypotit i něco, co se mi opravdulíbí a je originální. A rozepsala jsem se. Příští rok se rozhodně přidám zas. :-)
Děkuji těm, co mi komentovali a hlavně organizátorkám. Je super, že věnujete čas takovéto akci. Jste skvělé. :-)

Bylo nebylo…
Kdysi dávno v královstvím dalekém…předalekém…
----------------------
Povím ti pohádku,
o stříbrném kuřátku,
o hladovém koťátku,
o nesmělém princátku.
Zavři oči, naslouchej,
příběh tiše poslouchej.
Zavři oči a jen sni,
o zázracích, o princích.
Půjdem spolu pozpátku,
za klubíčkem ze drátků,
za korunkou z korálků,
za tajemstvím v pozlátku.
Zavři oči, naslouchej,
příběh tiše poslouchej.
Zavři oči a jen sni,
o zázracích, o princích.
Chceš znát tuhle pohádku?
Procházet se na bálu?
Chceš znát tuhle pohádku?
A mít šaty z hedvábu?
Zavři oči, naslouchej,
příběh tiše poslouchej.
Zavři oči a jen sni,
o zázracích, o princích.
-----------------------
A pokud neumřeli…

Fandom: sáriholismus
Všichni se na ni dívali a probodávali ji nesouhlasnými nebo udivenými pohledy. Jakoby někoho zabila. A přitom na sobě měla jen sárí.
Ano, vypadalo to divně a na ulici někoho v svítivě zeleném sárí jen tak nepotkáte. Natož někoho ověšeného náramky a jinými cinkrlátky a jako třeš navíc ozdobeného bindi - třpytivým kamínkem na čele. Ale co? Ať se jdou lidi vycpat., když se bojí nosit něco akčního. Naštěstí jsou lidi, kteří se nebojí a klidně si ulicemi vyšlapují a přitahují pozornost. Některé to dokonce baví a možná jsou tak trochu exibicionisti.
Ty nechápavé pohledy okolo jsou ale občas hrozně fajn.

Fandom: originální s nádechem fantasy
Koule. Koulet. Kulomet.
Meta. Metr. Krejčovský.
Omotává krejčovskou pannu.
Panna vzlyká. Má v sobě zapíchané špendlíky. Špendlíky mají barevné hlavičky. Jako barvy duhy.
Duha duhová, poklady uchová. Hledej skřítka. Toho s dřevěnou holí.
Hůl ho ale zlobí. Nechce duhu vyvolat. Musíš na ni zavolat.Kouzelná slůvka.
Prosím? Ne.
Hůl neposlouchá. Je hluchá.
Zkus znakovou řeč.
Nepomáhá. Hůl je slepá.
Co teď? Zahraj si radši kuličky. Mají taky barvy duhy. Hezky se s nimi koulí. Přímo do ďolíku.
Tref tu modrou. Je modrá jako letní obloha.
Na obloze letí ptáci. Mávají ti křídly. Lehkými jako pavučiny plné rosy.
Slzy jarní víly.

Tři, dva, jedna, teď!
Rozeběhli se přes louku ke svým stanovištím. Lidé tleskali a povzbuzovali je.
Rychle roztrhnout zapečetěnou obálku a doufat, že si vylosovali návod s nejnižší náročností.
Sakra! Třetí úroveň. Proč mají takovou smůlu?!
Běželi tedy k místu označeném trojkou. Na zemi leželo v krabici připravené nářadí.
Kladivo, šroubky, kolíčky , lepidlo a samozřejmě to nejdůležitější - návod k použití na sestavení skoro dvoumetrové skříně s poličkami a zrcadlem.
To se jim snad zdá?! A žádná vrtačka. Všechno pěkně ručně.
Vzali návod a začali třídit všechny části skříně. Tohle bude nadlouho.
Proč se jen na tenhle šílený závod přihlásili?

Fandom: originální
Bylo brzké ráno a Ivana už měla zapnutý počítač. Vyřídila několik mailů, nepříjemných telefonátů a hodlala si uvařit čaj.
Sešla do kuchyňky, vzala hrnek ze včerejška, opláchla ho a hodila do něj sáček. Krabička hlásala „Zlatý šálek“ a na obrázku byl nakreslený slon. Asi indický. Jak to bylo s těma ušima? Zamyslela se, ale pak zatřepala hlavou. Na tom přeci nezáleží.
...
O dvě hodiny později stál šálek netknutý na stole.
...
Putoval do mikrovlné trouby a z ní zase na stůl.
Ivana se napila a na tváři se jí objevil škleb. Vůbec to nechutnalo jako čaj.
Čím to asi může být?

„Vytáhnout plachty!“
„Ano, kapitáne!“ zaznělo sborově ze všech koutů lodi.
Dokonce i z podpalubí se ozývaly hlasy. Kapitán měl pronikavý hlas. A moře bylo tak klidné a tiché, že ho nešlo přeslechnout.
„Pohněte si!“
Všechny tlapky začaly kmitat a námořnici začali dělat okamžitě svou práci.
Kapitán si pročísl chlupy na hlavě a usmál se. Korálkové oči se leskly v odpoledním slunci.
Poslouchali ho na slovo. Kdo ví, proč měl takovou autoritu. Možná to bylo jeho vyšívaným nápisem na bříšku, možná prvotřídním materiálem, ze kterého ho ušili.
Kapitán Teddy se zadíval na moře písku okolo. Kdo ví, kam je duny zanesou.
Fandom: plyšoví medvídci

Fandom: originální, ze života
Zničehonic se začala tvářit nadmíru nadšeně. Její blažený výraz se stále rozšiřoval.
„Co je?“ zeptala se automaticky, ale odpovědi se nedočkala.
Zkusila to tedy jinak. Zkusila sledovat směr, kterým upírá ten zasněný fanatický výraz.
Jediné, co viděla byly keře šeříků, stromy, tráva a lavička.
„Echm?“
Nechápala. Lavička to ale asi nebude.
„Šeřík“ , zaznělo.
Rozešly se jeho směrem. Čekala by, že k němu poběží, ale ne. Šly normálním krokem a až posledních deset metrů Puma „dohopsala“.
Chvilku do šeříkového keře bořila obličej a vydávala u toho neidentifikovatelné zvuky.
„Prostě šeřík“, prohlásila po chvilce a usmívala se tím připitomnělým výrazem.
„Čuchni si.“

Fandom: originální
Poznámka: Chytla mě nějaká romantická nálada. Pardon. :D
Cesta trvala nepříjemně dlouho a to, že měla celou dobu zavázané oči se jí taky nelíbilo.
Nechtěla ani vědět, jak se na ně musí lidi v autobuse dívat. Copak si asi myslí? Zřejmě, že jsou šílené.
Neměla moc ráda překvapení, ale Alice měla takovou radost, že jejím prosbám nakonec vyhověla.
Vystoupily a cítila, jak stoupají do kopce. Začala být nervozní. Kam ji proboha vede? Z dálky slyšela hlasy, ale nerozuměla ani slovo.
Náhle se ozvala rána. Za ní hned druhá a třetí. Jako…
Al jí sundala pásku z očí a Mary otevřela pusu v údivu.
„Nádhera“, zašeptala a objala ji.

Fandom: fantasy
Chytil ji za ruku a otočil s ní, až se zapotácela. Podpatky jí podjížděly na navoskované podlaze. Zachytila se jeho ramene a zděšeně se od něj odvrátila.
Hudba zněla čím dál hlasitěji. Měla tendence si zacpat uši, ale musela tančit dál. Ještě několik písní a brzy padne vyčerpáním. Valčík vystřídalo tango a její tanečník vykouzlil rudou růži. Přejížděl trny po její tváři a cenil na ni špičaté tesáky, jako by ji chtěl v okamžení sežrat.
Ten ples pro ni byl noční můrou. Ale ví, proč to dělá. Musí ho zachránit za každou cenu. Kéž by se tak mohla probudit dřív.

Fandom: originální
Varování: lehce femslash a vulgarismy
Snažila se, tak moc se snažila. Dělala pro ni všechno a ta podlá děvka se na ni vykašlala! Má cenu být hodná?! No má to cenu?!
Nemá. Protože, jakmile se snažíte, tak vám někdo vrazí kudlu do zad.
„Zatracený ženský!“, zaprskala a nalila si už druhého panáka.
Neměla za ní jezdit. Ne tak daleko. Vždyť to bylo několik dní cesty a chudák její klisna dostala solidně zabrat. Lassairská jezera. Že musela zdrhnout zrovna sem.
A prý, že naděje umírá poslední! Blbost.
Nikomu nevěřit, držet si odstup a stále chladnou hlavu. To ji vždycky teta učila, ale tentokrát to nějak nezabralo.

Probudil jsem se a zjistil, že jsem zase na ledu. Pokolikáté už? A pořád ne a ne být pořádně mrtvý, co? Ušklíbl jsem se.
Nohu jsem měl, zdá se, zase na svém místě. Vypadala funkčně.
Minulá akce mi dala docela zabrat, ale stihl jsem se včas vrátit, aby mi nohu přišili a opravili další zranění. Ale ty se nepočítají. Pár šípů v zádech? Ani jsem to nepostřehl.
Alchem se objevil ve dveřích a usmíval se. Zřejmě byl rád, že jsem tak rychle při vědomí.
Místností se vznášela omamná vůně mé konvalinkové plazmy. A já dostal chuť na pořádnou dávku elixíru.

Téma: Vesmír je dost nekonečný
Tohle se vůbec nemělo stát. Proč se vždycky dostane do takových malérů? No dobře, zřejmě pro to má zvláštní talent a možností jak umřít je spoustu, ale tohle?! Navíc, měl přijít Smrť a ne nějaký nicotný démon. Vždyť je přeci čaroděj!
Ještě, že ta větev praskla. Počkat!
V duchu mu zbývala pořád maličká naděje, že se z toho zase nějak vykroutí, ale s dobou pádu se zmenšovala i myšlenka na záchranu.
„Pokud je vesmír nekonečný, kam až poletím?“, zakřičel s panikou okolo sebe a pozoroval zděšeně okolí.
Velká A´Tuin se vzdalovala víc a víc a s ní i zeměplošský měsíc.

Fandom: indický film Devdas
„Zatanči!“, zahřmělo sálem. Muž se radostně zašklebil a posadil se na zem.
Chandramukhi nasadila profesionální úsměv, kývla na spolutanečnice a nastoupila do středu sálu.
Muž si nalil plnou číši a kývl jí na pozdrav.
Pokynula mu lehce rukou a začala tančit na první dopady strun. Sitár se rozezvučel a s ním dva bubny.
Zacinkaly nákotníčky a Chandramukhi spustila jednu z písní o nešťastné lásce. Nikdo netušil, že takovou doopravdy prožívá. Nikoho to nezajímalo. Vždyť byla kurtizánou a ty nemohou milovat. Je jim to odepřeno, jako by srdce neměly. Nesmí cítit.
Pokračovala. Musí tančit dál, i kdyby jí mělo srdce puknout.

Varování: slash
Byl příjemný podzimní den. Jako stvořený k procházce.
Chytil ho za ruku a nemohl se neusmát, když Ianto mírně zčervenal a znejistěl. Už proto si ho přitáhl blíž a pomalu ho směroval k osamělé lavičce. Usadili se.
V parku bylo příjemné ticho a večerní vzduch uklidňoval.
Jen Ianto se stále tvářil nervózně a opakovaně si upravoval klobouk na hlavě.
Bylo to poprvé, kdy spolu byli sami venku.
Jack se sám pro sebe usmál, naklonil se, shodil mu klobouk z hlavy a políbil ho.
…
Bylo ráno a v parku se ve křoví s větrem pohupoval černý klobouk. Kdopak ho asi ztratil?

Zbývalo pár dní do zveřejnění prvních kousků.
Napětí zřetelně stoupalo. Diskuze byla plná povzdechů a nadšeného očekávání. Všechny lapaly po dechu s každou fotkou z nové zásilky.
„Už aby byly v e-shopu“, říkaly si a každý den několikrát rozklikávaly hlavní stránku obchodu.
A pak přišel ten den. Oznámení jasně hlásalo, že ještě dnes budou na e-shopu nové viskózové i bavlněné kousky. A zítra! Zítra i hedvábná sárí a polosárí.
Všechny se těšily. Proč taky ne?
Vždyť přeci nezáleží na tom, že utratíte poslední korunu a nebudete mít co jíst. Hlavně, že ve skříni přibude nový miláček.
Nastal čas vykobylkovat Gangu!