Chvěl se chladem a hrůzou. Cítil hnilobný zápach a hmatatelný stín smrti. Drželo ho cosi lepkavého. Ve tmě se něco hýbalo a on zahlédl stovky očí.
„Miloušká, hodňoušká. Slyšeli jsme, že tu žije, ano. Bojí se jí dokonce i špinaví skřetíšci.“
Zastavilo se to a poslouchalo.
„Neubližuj chudáškovi Sméagolovi. Je samá kostiška, trocha kůžišky, málo masíška. Sméagol pomůže. Přivede dva tlusťoušké vypaseňoušké hobítky. Měkké a dobroušké.“
Pohnulo se to směrem k němu.
„Sméagol si jen vezme, co je jeho, jistě! Ale pak jí je nechá. Nechá jí křupavoušké hobítky!“
Dotkla se ho. Zavřel oči v závalu paniky. Sevření pavučiny povolilo.