Moje články

"Tak kdy už to bude konečně hotové, kluci?" Ptala se Carabin Stereth.
"Zlato, bude to, až to bude. Hned, co Sokol dokončí to svoje zakouzlený udělátko." Zaperlil Des Helani svým úsměvem.
"A k čemu že to bude? Ne, že bych Sokolovi nedůvěřoval, ale stejně..."
"Klid, Paravite. Jede v tom i Tymon, tak se spolehni, že si Sokol dá zatraceně pozor."
"Jak myslíš, Desi. Já jen, že Sterethovi na tom hodně záleží a..."
"A nám všem, včetně Sokola a Tymona, taky, tak se uklidni."
"Dobrá, už mlčím."
"A vida, Sokol. Tak jak to jde?"
"Na dnešní akci to budete mít hotové."

Vždycky, když ženská část posádky opustila loď a kapitán zůstal a účastnil se oprav či bojů, říkalo se o něm, že je to slaměnný vdovec. Taková byla jeho pověst ve flotile - žádná žena před ním není v bezpečí.
Jen málokdo však tušil, co se na lodi děje v ten čas...

"Spocku, ano, víc, víc!"
"Proboha, jo, Jime."
"Kostro, polib mě!"
"Jime!"
"Spocku, jsi nádherně zelený."
"Kapitáne..."

A Spock zuřivě přirážel do Kirka, který si to náramě užíval. Tím spíš, že zároveň přirážel do Kostry.

Admirálův deník - dodatek
Obětavost kapitána Kirka mě nepřestane udivovat. Měsíc volna a stále na lodi.
Obdivuhodné.

Otevřeli jsme si zastavárnu. Sice jsme za tu řadu let nashromáždili spoustu věcí, ale stejně...
Upřímně, netušili jsme pořádně, do čeho jdeme. Sice máme přátele z branže a často se v zastavárnách pohybujeme, ale na vlastní kůži je to něco úplně jiného.
Teď se musíme setsakra ohánět, abysme nebyli v mínusu. Jsou dny, kdy si říkám, že tuhle neznámou hranici jsme nikdy překračovat neměli a nejlepší by bylo, pověsit to na hřebík.
Ale někdy se zadaří. I když aktuálně jsme solidně v mínusu.

"Tak jdeš už? Ta aukce začíná za 5 minut."

"Jo, už bežím." Řekl Alen a zaklapl deníček.

Nenávidíte mudly?
Nesouhlasíte s politikou ministerstva?
Nechcete, aby mudlovští šmejdi studovali na školách s vašimi dětmi?
Chcete lepšího ředitele a výuku černé magie do Bradavic?
Nechcete se už nikdy víc bát o budoucnost svých dětí?
Dejte se k nám a můžete toto všechno změnit!

Smrtijedi! Vaše volba pro lepší zítřky.

A je to tu zase. Nesnáším, když hlavním podezřelým je šéf gangu. Tím spíše, když to zavání mafií. Proč to nemám rád? Protože pravděpodobnost usvědčení se v takovém případě drasticky snižuje.
Jako tehdá, když jsem ještě dělal na protidrogovým.
Měl to být snadný případ, jenže všechny nepřímé důkazy ukazovali na Mlátičku Charliho. Byl to děsnej zmetek, synáček tamního mafiánského bosse. A uznejte sami, že usvědčit ho bylo prakticky nemožné.
A stejně je tomu i dnes. Pro samou práci jeden neví, kam dřív skočit. No kam, za manželkou našeho mariňáka, ať se to nedozví od sousedů.
Někdy svoji práci fakt nenávidím.

Zase v práci. U Gibbse. Jak se mu mám podívat do očí? A proč se za mnou nepřišel podívat? Jindy to udělal. Že by ten uteklý vrah byl takový prohřešek?
Nebo snad... že by něco tušil? To ne, to by něco řekl. Já... musím si s ním o tom promluvit. Takhle to opravdu dál nejde.
Už tehdá na tom molu jsem pochopil, že je pro mě něco víc. Když jsem se ho prvně dotkl rty... i když jen při umělém dýchání...
Ale, je tu mnoho proměnných. Gibbsova pravidla... a co když není... a jsem vlastně já?
Bože, co mám dělat?!

Byla tam, každý rok tam byla. Jednou malá, jednou velká. Jednou tlustá, jindy tenká. Vždy se snažila nakouknout zpátky do lidského obydlí, odkud ji sebrali od jejích sester. Jenže vetšinou, žel, byla příliš daleko, kdesi v pustině.
Přes den kolem ní běhala halda dětí, v noci se ji snažili sežrat psi.
Zrovna dnes ji pokousali a ne málo. Byla jí zima, stýskalo se jí a byla zraněná.
Ale nikoho to nezajímalo. Nikdy to nikoho nezajímalo.
Jednou dokonce spadla, ale zase ji zvedli a dali zpět na místo.

A tak tu trpěla, pokousaná, zvalchovaná a zmrzlá.
Jedna osamělá mrkev v zimě.

"Drahý Harry,
doufám, že se máš dobře. Velice mě mrzí, jak to nakonec dopadlo. Rád bych ti býval poskytl šťastný domov. Obzvlášť teď, když vím, co tě čeká.
Prosím, slib mi, že budeš opatrný a nebudeš se bezhlavě vrhat do žádných dobrodružství.
Přikládám ti fotku tvých rodičů. Vlastně jsi na ní také, když nad tím tak přemýšlým, jen o tobě tenkrát ještě nevěděli. Byl to hezký den.
Asi si to nepamatuješ, ale opravdu tě moc milovali.

Pac a pusu,
tvůj Tichošlápek

P.S.: Ty blechy tentokrát koušou nějak víc, kdybys mi proti nim poslal lektvar, byl bych ti neskutečně vděčný.

Běhali po pozemcích Bradavic, šťastní si užívali volnosti.
Severus si Remuse zálibně prohlížel. I jako pes byl velmi elegantní, svým způsobem. Byla horká letní noc a po společném skotačení po lese se snažili ochladit všemy možnými způsoby.
Remusovi začal z pouzdra vyklouzávat penis. Severus polkl. Už dřív si představoval...
A teď by třeba mohl... A má to i na co svést.
Ten penis vypadal přimo lákavě. A ta Remusova vůně. Přímo vybízel k tomu, aby se na něj Severus vrhl, jako by volal "sněz mě!"
A tak to udělal.
Olizoval a cumlal, až Remus slastí kňučel, dokud se oba neudělali.

"Včera jsem to pěkně přehnal a nejen s chlastem."
"Hawkeye, uklidni se. Nebylo to poprvé."
"No jo, B.J., jenže já jsem se vyspal se setrou Clarkovou!"
"A co má být, je docela pěkná."
"To sice je, jenže je taky zapřísáhlá katolička a stojí si za tím, že si ji teď musím vzít!"
"Nemůže tě do ničeho nutit. Myslím..."
"Nazdar hoši."
"Zdravíme vás, plukovníku. Přišel jste zatvrdit svá játra?"
"Nalej mi. Právě mi volali ze stanice první pomoci. Jejich doktor i zdravotník jsou mrtví a prosili, abych někoho poslal."
"Jedu tam."
"Hawkey, zešílels? Zabijou tě!"
"Aspoň se nebudu muset ženit."

Vánoce, krám a několik plat vajec... To bude fuška. Jdu a najednou vidím... M.A.S.H! To musí být nějací fanoušci, říkám si. V tom se ke mě začnou hrnout lidé.
"Vejce!"
"Ona má vejce! Čerstvá vejce!"
"Vejce sem už neviděl..."
"Dej mi, dej mi."
Copak je Apríl?
Najednou ze stanu vyběhne Hawkeye a vrhne se ke mě.
"Vejce, ty máš vejce! Dej mi, dej mi dvě. Dám ti 40 dolarů, Dám ti cokoli, jen ty dvě vejce!"
Koukám na něj jak na zjevení.
"Ty..."
"Vemte si je, koupím jiný."
Hawkeye se ke mě přitočí: "Co splátka v naturáliích?"

"Dnes jedeme na dvě aukce kousek od sebe."
Střih
"Za dolar je to vaše."
"Beru."
Střih
Prohrabávání ve skladu.
"Říkám ti, Allene, že ten sklad je samej odpad."
"Nekecej a přebírej."
"No to mě...!"
"Co tam máš?"
"Magnum, a sou tu hned dvě. A pod plachtou minibike!"
"Super!"
Střih

Druhá aukce
"Je to vaše za 2500."
"Prima kámo, zaplatíme a dem na to."
Střih
"Nějaký obrazy... sou podlepený. Co to, no to mě podrž!"
"Tone?"
"Zlatý destičky, dohromady za 15000!"

"Dnes jsme utratili 2501 dolarů a vydělali 28457. To je zisk 25956."

"V týhle branži, chcete-li vydělat, musíte umět riskovat."

Když jsem byla malá, vzhlížela jsem k tetě Sáře. Žila sama, bez dětí, jen se svými kočkami. Tak jsem chtěla jednou žít taky.
Pak přišla puberta. Začala jsem žít rockem, punkem a následně death metalem. Měla jsem kérky a piercing. A ze všeho nejvíc jsem chtěla být svobodná a nevázaná. Taky jsem tou dobou chrápala s kdekým, kdo se mi zrovna líbil. Na "usedlouše" s rodinkou jsem pohlížela s opovržením. A upřímně, bylo mi jich líto.
Teď je mi čtyřicet, mám dvě malé děti a to, čemu se říká tradiční rodina.
A lidí, jako teta Sára, je mi nyní líto.

"A už jsem vám vyprávěl, jak jsem se málem oženil s dcerou ze Vznešeného Domu?" Dal Des k dobru jednu ze svých historek.
"Ještě ne, Desi, ale ráda si ji poslechnu." Povzbuzovala Dese Carabinstereth.
"Jmenovala se Tirka. Potkal jsem ji na provinčním tržišti, kde jsme zrovna hráli. Natolik jsem ji okouzlil svým výstupem, že za mnou pak přišla. Chodila pak za mnou každý večer. Musím říct, že jsme si docela užívali. Utekla s námi a málem mě dotáhla před kněze. Naštěstí mě zachránil její otec."
"Desi, je-li to pravda, vyhlásí Imperátor Severozápadní sektor za hlavní město Ivory." Zahlaholil vesele Paravit-Col.

Na Promenádě vládl čilý ruch. Konečně se vše po bojích uklidnilo a návštěvníci se opět věnovali svým záležitostem a svému obchodu. I Qaurkův bar byl opět naplněný lidmi.
Ještě před nedávnem tu byly jen samé trosky. Tedy, ale spoň tak si to pamatoval.
V rohu postával konstábl Odo a hemžení s nadhledem a jakýmsi zklamáním pozoroval. Přemýšlel o nedávných událostech. Jak málo stačilo a všichni ti "lidé" by byli mrtví.
Zvláštní, že pokaždé, když se něco semele, je to jen na něm a na Quarkovi. A že i přes neshody tvoří dobrý tým.
Dle Quarkova výrazu, přemýšlel právě o tomtéž.

Měli volno. Ale to Cawleymu nebránilo Bodieho vyburcovat a nařídit mu, aby s sebou dotáhl i Doyla. A tak ho jel vyzvednout. Čekal, než se osprchuje. Z nudy si na stole našel knihu s názvem "Zpovědnice". Nahlédl do ní.
Byl to Rayův deník. Chtěl ho zavřít, ale všiml si svého jména a tak si kousek přečetl.

"Další dvojité rande s Bodiem. Doufám, že bylo poslední. Už se dál nemůžu dívat, jak cukruje s jinými ženami. Ničí mě to. Tak moc ho miluju..."

V tom vyšel Ray z koupelny.
S hrůzou zíral na Bodieho, jenž se skláněl nad jeho deníkem.
"Ray?"

Když jsem se vrátil do své reality, čekalo mě několik změn. Posádka zvlčila a milenka mě striktně odmítala. Tohle jim neprojde. Ne, dokud jsem ještě kapitán této lodi Terranké říše.
Avšak, jedno pozitivum to přeci jen mělo. Spock se sice povyšoval ve velení, ale zato v posteli byl nezastupitelný. Poměrně rychle jsem si na tu výměnu osob ve své posteli zvykl. A řeknu vám, že ten zelenokrevnej ušatec se šuká opravdu výborně. A jak jsme si to s Kostrou rozdali ve třech... Pokud to nebude přehánět a bude sát můj penis jako: "Oh...," jako právě teď, budu mu to tolerovat.

Chat:

"Čus, nechceš přijet? Máme párty, spousta jídla, pití a paříme Simpsonovy."
"Nemůžu. Držím dietu."
"Ále, ser na dietu, pro jednou se to nezblázní."
"Ne, hele, fakt ne."
"No nic, co se dá dělat. Tak se uvidíme zítra ve škole. Čus."
"Čus."

Malý Ríša se potuloval po lese. Zatoulal se k odpočívadlu a poslouchal z rádia "Známku punku".
"Kdy koncertujou?"
"V pátek."

Střih

Malý Ríša s čírem na hlavě, smrkovou šiškou visící z ucha, kytarou a lucerničkou si to lesem štrádoval na koncert. Zvířátka se mu přitom posmívala.
"Ríšo, kampak ses tak vymódil?"
"Nejsem Ríša, sem Punková nutrie!" Kolem bylo slyšet neutuchající smích.
Ríša šel a šel, ale už se začalo smrákat. Rozsvitil si lucernu a pokračoval.
Vyděsilo ho vytí, upustil lucernu. Neviděl na cestu, větve mu zničily číro a kytaru taky kdesi ztratil.
Nakonec nešťastný došel domů, neboť bloudil v kruzích.