Moje články

Adam se brouzdá rajskou zahradou a nudí se. Jednoho dne zavolá na Boha: "Pane, promiň, ale cítím se osamělý!"
"Adame, na to mám výborné řešení," říká Bůh. "Já pro tebe stvořím ženu."
"Co je to žena?" ptá se Adam.
"Žena bude nejinteligentnější, nejcitlivější, nejstarostlivější a nejkrásnější stvoření. Vycítí každou tvoji náladu a učiní tě šťastným. Její krása bude nadpozemská,“ říká Bůh. „Ale bude tě stát tvou pravou ruku, pravou nohu, pravé oko, pravé ucho a pravé varle."
Adam o tom dlouho přemýšlí a pak se zeptá: "Ehm... a co bych tak mohl dostat za jedno žebro?"
A zbytek je historie...

„Doktore,“ říká Steve, „chci vykastrovat.“
„Proč?“ ptá se doktor udiveně. „Je to velmi vážná operace, a nedá se vrátit.“
„Při plném vědomí říkám: buď mě objednáte na kastraci, nebo půjdu k jinému doktorovi.“
„Dobře,“ řekne lékař, „ale je to proti mému přesvědčení!“
Steve podstoupí operaci a kulhá nemocniční chodbou se stojanem na kapačky. V protisměru jde jiný pacient, který kráčí úplně stejně.
„Ahoj,“ říká Steve, „asi jsi právě prodělal stejnou operaci jako já.“
„No,“ řekne pacient, „po 37 letech života jsem se rozhodl, že bych rád obřízku.“
Steve na něj zděšeně zírá, pak vykřikne: „Do prdele! To je to slovo!“

Žárlivý manžel odjíždí na služební cestu a pověří přítele, aby mu ohlídal ženu. Povídá mu:
„Budeš to mít jednoduchý, pod oknem je lešení, takže sleduj a všechno mi pak povíš.“
Za dva dny se vrátí a ptá se:
„Tak co?“
„No, hned večer u ní zazvonil chlap.“
„A pak?“
„Pak pili víno. Rulandské šedé, výběr z hroznů 2020 Premium Collection suché.“
„Není třeba tolik podrobností, co bylo dál?“
„Potom se šli umýt.“
„Z tebe to leze jak z chlupatý deky, a potom?“
„Pak šli do ložnice.“
„No a potom?“
„Potom to prasklo.“
„Co prasklo?“
„Lešení. Bylo nás na něm patnáct.“

Je zima, všude spousta sněhu, mrzne až praští. Hladová veverka pobíhá po lese a hledá něco k snědku. Najednou uslyší koňské rolničky, tak se chce raději schovat, ale na poslední chvíli na keři u cesty uvidí tři lískové oříšky. Popadne je a odnese domů, zmrzlými prsty rozlouskne první a puf - přenádherné stříbrné šaty. Rozlouskne druhý - a jsou z něj ještě krásnější zlaté šaty. „Ale notáák!“ skučí a naštvaně louská poslední oříšek. Vypadnou saténové šaty pošité pravými diamanty. Veverka vyhodí všechny šaty dírou ve stromě, kouká, jak padají, a zoufale nadává: „Saprlote, tak já se kvůli té hloupé pohádce ani nenajím!“

Slepý muž vstoupí do baru a najde si cestu k barové židli.
Po objednání nápoje se zeptá barmana: „Hej, chcete slyšet vtip o blondýnkách?“
V baru to okamžitě ztichne.
Žena vedle něj varovně zasyčí: „Než ho řeknete, měl byste něco vědět. Barman je blondýn, vyhazovač je blondýn a já dvoumetrová stokilová blondýnka s černým pásem v karate. A co víc, vedle mě sedí blondýnka, která je vzpěračka. Na druhou stranu od vás sedí blondýnka, co je profesionální zápasník. Promyslete to pořádně, pane. Stále chcete říct ten vtip o blondýnkách?“
Slepý chlap říká: „Ani ne, když bych ho musel vysvětlovat pětkrát.“

Základní škola, osmá třída, žáci sedí tiše v lavicích a píšou písemku z biologie podle zadání napsaného na tabuli.
Ve druhé lavici sedí siamská dvojčata Anna a Dana a také obě zuřivě píšou. Najednou si Anna neví rady s odpovědí na otázku o párových orgánech, tak koukne do písemky k Daně a opisuje: ledviny, plíce, oči… U jedné z položek se zarazí, zamyslí, a pak koutkem pusy zasyčí:
„Srdce není párový orgán!“
„Srdce JE párový orgán!“ zasyčí Dana zpátky.
„No, možná u nás dvou, ale podle učebnice ne! Přestaň dělat blbiny, co asi budeme dělat, když jedna z nás propadne?!

Manželé jedou autem. Najednou manželka povídá:
„Už mě za těch 15 let začínáš iritovat, nechám se rozvést.“
Manžel mlčí.
Manželka: „Budu chtít náš dům.“
Manžel mlčí, ale přidá plyn.
Manželka „A obě konta a auto.“
Manžel mlčí a opět zrychlí.
Manželka: „A nechám si obě děti.“
Manžel mlčí, opět přidá plyn.
Manželka: „Stejně už několik let spím s tvým nejlepším přítelem.“
Manžel nic neříká, jen znovu přidá plyn.
Manželka (rozzlobeně): „Proč nic neříkáš?“
Manžel s klidem: „Zaprvé tohle je úsek častých nehod, tak se soustředím, zadruhé já mám všechno, co k životu potřebuju.“
Manželka: „A co to je?“
Manžel: „Airbag!“

Jeden gynekolog se rozhodl pověsit řemeslo na hřebík a stát se místo toho automechanikem.
Pečlivě se připravil a absolvoval testy patřičného cechu. Získal hodnocení fantastických 105 bodů ze 100 možných. Když jeho budoucí zaměstnavatel volal na unii a chtěl vysvětlit ten divný výsledek, zavolali k telefonu zkoušejícího a ten to vysvětlil:
„No, tento automechanik, to je kapitola sama pro sebe, jako zaměstnance bych ho určitě doporučil. Nechal jsem ho vyměnit olej, dát nové filtry a vyčistit svíčky. Všechno zvládnul perfektně, a těch pět bodů navíc, na které se určitě chcete zeptat, je za to, že to všechno dělal skrz výfuk.“

Dlouhý zaoceánský let, všichni cestující spí. Najednou se zvedne mladý pár a jde k záchodům. Nejprve vejde on, po chvíli ona. Šustění a vzrušené hlasy: „To je ono, miláčku, sedni si sem. Pane bože, já už se nemůžu dočkat! Máš ten kondom? Rychle, natáhni ho,“ a pak už jen hluboké nádechy a přerušované povzdechy. Najednou se ozve hlas z palubního rozhlasu: „Vážení cestující na pravé zadní toaletě, hovoří k vám kapitán letadla. Dobře vím, co tam děláte a vy dobře víte, že to je v letadle zakázáno. Takže okamžitě típněte tu zatracenou cigaretu a sundejte ten kondom z detektoru kouře!“

Sedí devadesátiletý děda na lavičce v parku a pláče. Jde okolo mladík, vychovaný k respektu ke stáří, a zeptá se ho, co se děje.
„Jsem zamilovaný do mladé ženy...”
„A co je na tom k pláči?” podiví se mladý. „Měl byste se spíš radovat.”
„Ty tomu nerozumíš,” namítne děda. „Každé ráno, než jde do práce, se pomilujeme. V poledne přijde domů na oběd, zase mě pomiluje a uvaří mi. Večer taky a na noc se milujeme dvě hodiny.”
Stařík pláčem skoro nemůže mluvit.
„Tomu vůbec nerozumím,” třeští oči mladík. „Proč brečíte, vždyť je to perfektní!?”
„Já jsem zapomněl, kde bydlím!”

Zvířátka si v lese postavila parádní kadibudku s okénkem a dveřmi. Druhý den zjistí, že je u hajzlíku vyražený okno, tak svolají schůzi za účelem zjištění pachatele.
„Já bych o tom něco věděl,“ přihlásil se zajíc. „Jdu takhle kolem novýho záchoda a slyším divný funění. Tak chci kouknout, co se děje a v tom se rozlítnou dveře, chytne mě medvěd, vytře si se mnou prdel a vyhodí mě zavřeným oknem.“
Všichni se po sobě kouknou, ale medvěd je silák, tak ho nechají na pokoji. Druhý den jsou u hajzlíku vyražený dveře, tak svolají opět schůzi.
„Já bych o tom něco věděla,“ přihlásí se liška. „Jdu takhle kolem našeho záchodku a slyším divný funění. Jdu blíž, vtom se rozlítly dveře, popad mě medvěd, vytřel si se mnou prdel a prohodil mě dveřma.“
Všichni se zase po sobě naštvaně kouknou, ale přece jenom medvěda nechají na pokoji. Třetí den kadibudka není. Všude po okolí jsou třísky z prken, střecha se kymácí napíchnutá na nejvyšší borovici a zbytek okna je nalezen půl kilometru daleko.
Svolají tedy třetí schůzi. „No, tak tohle je už učiněný vandalství, kdo o tom něco ví?!“
Chvíli je ticho… „Nó, já bych o tom něco věděl,“ přihlásí se ježek…

I přes varování svého šéfa, že zažije nejhorší čínské mučení, svede-li jeho ženu, mladý asistent se s ní v jejich letním sídle vyspí.
Ráno se probudí a má na prsou velký balvan s nápisem: „1. nejhorší čínské mučení – velký kámen na hrudi“. Asistent pohrdavě odnese kámen k oknu a demonstrativně ho vyhodí ven.
Shora si na něm všimne nápisu: „2. nejhorší čínské mučení – kámen přivázán k pravému varleti“.
Balvan je už moc daleko na to, aby ho chytil, tak vyskočí z okna za kamenem a pod oknem uvidí další nápis: „3. nejhorší čínské mučení – levé varle přivázané k noze postele“.

Vejde paní ve středních letech do lékárny a chce, aby jí lékárník prodal nějaký prudký jed.
„Vážená paní, nezlobte se, že se ptám, ale na co vám ten jed bude?” ptá se lékárník.
„Chci napustit jedem jablko a otrávit jím svého manžela a jeho milenku!” praví paní.
„Ale já vám nemůžu ten jed prodat, abyste někoho zavraždila!” říká zhrozeně lékárník.
Paní vytáhne z kabelky fotku, na které je muž a žena v jednoznačné pozici. Muž na fotce je manžel zákaznice a žena na fotce je lékárníkova manželka.
Lékárník si pečlivě prohlédne fotografii a přikývne: „Promiňte, nevěděl jsem, že máte recept!”

Lord Vetinari upřeně zíral na předmět na svém stole.
„Co jste mi to sem přesně položil, Elánie?“
„To jsme našli v písku za městem, je to nový vynález, pane, gumička do vlasů, takhle se to natáhne – och promiňte, to bylo nedopatření…“
Vetinari si sundal gumičku z ramene. „A to je jediné, co jste našli z lady Hubrové?“
„Ano pane.“
„To je zvláštní,“ prohrábl Vetinari papíry na stole. „Tady mám hlášení, že se v poušti potuluje žena s vlajícími vlasy a zrakem upřeným k zemi, jakoby něco hledala – nemyslíte, že by to mohlo souviset?“
Elánius ztuhnul, pak popadl gumičku a odklusal.

Dřevorubecká firma shání nové zaměstnance, ale nikdo pořádný se nehlásí. Už to skoro vzdávají, když se jim přihlásí malý, vyzáblý chlapík se sekyrou jménem Gumička.
Personalista se na něj jenom podívá a chce ho poslat pryč.
„Dejte mi šanci, abych vám ukázal, co umím,” žádá Gumička.
„OK. Vidíte támhleten obrovský dub?” říká personalista. „Jděte a porazte ho.”
Za pět minut je chlapík zpátky. „Hotovo.“
Personalista říká užasle: „Kde jste se naučil tak dobře stínat stromy?”
„V Saharských lesích,” odvětí maličký muž.
„Počkat, myslíte Saharskou poušť, ne?” namítne personalista.
Malý chlapík se zasměje a připustí: „No ano, tak tomu říkají teď.”

Krásný jarní den, vlak jede rozkvetlou krajinou, cestující se kochají pohledem z oken. Najednou vlak zastaví.
„Co se děje?” ptají se cestující, když se konečně ve vagoně objeví osoba v železničářské uniformě.
„Na kolejích stojí kráva,” zní odpověď průvodčího.
I odeženou tedy pasažéři a osádka společnými silami krávu a jedou dál. Za chvíli však vlak stojí znovu. A opět kráva!
Když se to opakuje pošesté, ozve se při odhánění jeden z pasažérů: „Propána, takhle nestihnu ve Veselí poslední vlak domů, to se tu potuluje tolik krav?”
„Ani ne,” říká strojvedoucí, „to je pořád ta stejná. Už jsme ji zase dohnali.”

Petr sedí u lůžka své umírající ženy. Ta se mu sotva slyšitelným hlasem zpovídá:
„Péťo, miláčku, musím se ti k něčemu přiznat, než odejdu... Já... já jsem ta, která sebrala milion z tvého trezoru. Utratila jsem ho na dovolené s tvým nejlepším přítelem Sašou. Také jsem prodala všechny tvoje investiční cihly a místo nich dala kočičí zlato. A byla jsem to já, kdo přinutil tvou milenku opustit město. A já jsem ta, která nahlásila tvoje daňové úniky úřadům...”
„To je v pořádku, miláčku, už na to nemysli,” odpovídá Petr, „to já jsem ten, kdo ti dal do pití ten arsenik.”

Čerstvě stvoření Adam a Eva si užívají krásný den, zkoumají všechny nové rostlinky a zvířátka, když k nim přijde Bůh a povídá: „Zde leží počátek všeho, vesmíru i lidstva, tak tu pro vás mám dva dárky. Jeden z nich je čůrání ve stoje.”
Adam se hned ozve: „Já, já, to chci já!”
Bůh na něj ukáže prstem, a Adam začne poskakovat a ve stoje počůrá támhle kytičku, tuhle strom a onde kámen, a raduje se jako malé dítě.
Eva s Bohem ho jen tak pozorují, pak se Eva otočí na Boha a zeptá se: „Co je ten druhý dárek?”
„Mozek.”

Velká nadnárodní firma podnikající v informačních technologiích vypisuje výběrové řízení na vedoucího oblasti zabezpečení a ochrany dat pro mezinárodní klientelu.
V čekárně se sejde několik desítek uchazečů všech ras i pohlaví; odtud jsou po jednom zváni do kanceláře ředitele firmy, kde jsou důkladně prověřováni po pracovní i osobnostní stránce.
Pohovor zahajuje vedoucí personálního oddělení sérií klasických chytáků, a nakonec se ptá jednoho z uchazečů: „Zkuste mi v jedné větě popsat, proč byste měla být právě vy vedoucím zabezpečení?”
„Já sama jsem se před dvěma dny nabourala do vašeho počítače a sama sobě jsem vašim jménem zaslala pozvánku na tento pohovor.”