Moje články

Trefa dostala přezdívku podle své mistrovské mušky. Johnny byl Johnny, protože Honzu už měli. Šerif se stal Šerifem v rámci kovbojskěho tábora a stát se vedoucím byl logicky další krok. Uzel zauzloval šňůrky na týpí tak, že je museli přestřihnout. Káně prostě jednou hrozně nadšeně popisoval... káně. Nikdo už nevěděl, proč je Rejsek Rejskem, ale všichni se shodovali, že je úplně jasný Rejsek. Sirka..  působil občas znepokojivě pyromansky.

Hrneček měl svou přezdívku moc rád. Jen se ukázalo, že pro kuchaře to nebylo nejlepší jméno. "Hrnečku, vař," se zbavil až ve chvíli, kdy začal výhružně po každém provolání vařit ovesnou kaši.

"Povídám vám," řekne Šerif, "jestli budete ponocovat, bude to váš problém. Budíček je v sedm, jasný?!"

O půl hodiny později se děti pod nátlakem konečně zaspacákují.

Za další půlhodinu řvou stále jak paviáni.

"Sedm. Hodin," strčí Šerif hlavu do dveří.

"Myslí si, že jsme hluchý a blbý?" zoufá si Willy za (hlučnou) čtvrthodinu.

"Ano," odvětí Rejsek.

Konečně ticho. Pak... jde Medvěd na záchod. Krocan hledá baterku. Všichni mají žízeň.

Tři dospělí hrají radši deskovku. Najednou jsou dvě ráno.

"Možná," nadhodí Willy, "bychom nemuseli..."

"Budíček je budíček," řekne Šerif nesmlouvavě.

"Mohli bychom..."

"Ne."

Vstávají v půl deváté.

"Budík... nezazvonil," prohlásí Šerif.

Děda pečlivě rozmístí několik pastiček na strategická místa. Hrabošů se letos v okolí chalupy už pár objevilo, dokonce i navzdory jezevčíkovi svědomitě tunelujícímu zahradu skrz naskrz. Babička není zrovna myší fanynka a v jejich přítomnosti prohlašuje, že se jich nebojí, a opouští s myší sdílený prostor.

*

Děda se nad pastičkou zamyšleně sklání. Je prázdná. Sklapnutá. A návnada je pryč.

"Sežraly sýr a utekly," vrtí hlavou.

Zkusí to s jinou návnadou. Hlodavci husarský kousek zopakují. A znova. "To je neuvěřitelný. Jsou chytrý," mumlá si uznale. Pastičky vzdává. Kdo to má pořád řešit.

Devítiletá vnučka spokojeně schová svůj klacík na sklapávání pastí.

"Nevypadáš dobře, Margaret," zamračí se Hawkeye, "jistěže vypadáš úžasně, ale zdá se, že máš horečku."

"Nesmysl," odsekne Margaret, než se sesune k zemi.

*

"Prostě mě pusťte, ať můžu pomoct," rozkašle se Margaret.

"Máš ošklivou chřipku. Pomoct můžeš leda někomu do hrobu," odvětí Frank.

"Franku? Je ti zle?" znepokojeně se ptá B. J.

"Nic mi..."

"Ten záchvat příčetnosti byl podezřelý," svítí mu Hawkeye zkoumavě do oka.

*

"Potřebuju jít pracovat."

"Á, pacient si myslí, že je zdravotník. Což sice... je, ale stejně je vedle."

"Sestry mě potřebují!"

"A ty potřebuješ klid. Na lůžku. Pokusíme se zajistit, aby následné zhroucení světa proběhlo poklidně."

Geralt si náhle uvědomí, že Marigold zmizel. Nemá z toho dobrý pocit, ale medailon se nechvěje. Zatímco sedlák popisuje peripetie, za které může spíš pověrčivost než nadpřirozené bytosti, přehrává si v hlavě jejich příchod. Jak zmizel?!

Pokusí se neprotočit panenky, když ho sedlák požádá, aby prošel okolí stavení, protože "vnímá špatnou energii" a jeho žena se necítí dobře a musí často chodit na vzduch. Zvolna se prochází.

"Ssss," uslyší odněkud. Cukne sebou. S rukou na jílci meče se pomalu blíží ke kurníku.

"Marigolde?!"

"Schovávám se. Znám to tu," zamumlá hlas z kurníku.

"Cože?"

"Vlastně... znám... blíže... sedlákovu ženu," dodá neochotně.

TARDIS měla na Doktorovy eskapády svůj názor a na jeho společnice zrovna tak. Jistěže si ten klacek mohl vybrat bytost, která by měla delší životnost než lidi, ale to on ne, a pak propadal melancholii, když se loučili.

Navíc měl slabost pro určitý... typ. Zpravidla takový, který na něj až moc obdivně zíral a měl sklony vytvářet romantické napětí, které jí cuchalo obvody. A pak musela toho holomka pokaždé rozveselovat.

TARDIS se rozhodla vzít věci do vlastního motoru. Trochu tomu pomohla a... ulovila... rovnou ženskou ve svatebním. TARDIS se zděsila. A pak se Donna začala hlasitě durdit. Byla perfektní kandidátka.

A potom se slavný Hercule Poirot zarazil. Na místě činu ležela... ponožka. Všechno by perfektně zapadalo, pokýval hlavou, bylo by to až triviálně jednoduché, kdyby... kdyby nebylo té ponožky! Knír se mu nespokojeně ježil. Ty ukradené perly... musel to být hraběnčin bratr!

 Ponožka ležela na stole jako němý otazník.

*

"Svolal jsem vás, abychom dokončili náš příběh," zadeklamoval. Ponožka ho pálila v náprsní kapse.

"Začal se vyprávět před dvaceti lety. Avšak nejprve...," sáhl do náprsní kapsy.

Byla pryč. Kroužek podezřelých ho upřeně pozoroval. Poirot si odkašlal.

"Ano... tedy... Merde! Náušnice vévodkyně!" zahřímal.

"Hraběnky. Perly," upozornil ho zahradník.

"Tihle Francouzi," zamumlal majordomus.

Sirius nervózně poklepával nohou. Remus potichu psal esej nebo to spíš neúspěšně předstíral.

"Zajdem s Petrem pro něco k jídlu," zabručel James.

Remus se na Siriuse pokradmu podíval a vrátil se k předstírání psaní.

Sirius, který v křesle už prakticky vibroval, se podíval na Remuse.

"Já jsem...," odkašlal si Sirius po dlouhé chvíli ticha a odmlčel se.

"Chtěl jsem ti...," Remus nejistě vstal a posadil se.

"Potřebuju, abys věděl...," Sirius si prohrábl vlasy.

"Víš, já... nevím, jak to říct."

"Je úplně zbytečný to říkat, takže sklapněte a promerlina si už konečně dejte pusu," vybuchl James s tácem jídla ve dveřích.

"Míša blije," konstatuje Krocan u snídaně. Rejsek se zhluboka nadechne.

"Tonda má průjem," dodá vesele Medvěd. Šerif se mlčky podívá k nebi a jde za Tondou.

"Víš, jak nemělo pršet? Tak leje," sdělí Willymu po návratu, zatímco z něj crčí voda.

Willy se zasměje.

"Prší nám do stanuuuuu," přiběhne Míša (aktuálně neblijící).

Willy se přestane smát.

Večer je výživný. Ztracená baterka, stýskání, blití, zmoklý spacák.

Sesednou se k ohni.

"Stejně je tu krásně."

"Ty, Šerife... průšvih."

"Dneska? Nemožné," ušklíbne se Šerif. 

"Došlo kafe," řekne Rejsek pohřebním tónem. 

"Mně je nějak blbě," dodá Willy.

"Já chci domů," zamumlá Šerif.

Začíná pršet.

Štěstí bylo, že se v pocitech vyhoření vcelku střídali. Méně šťastné bylo, ze nikdo nevěděl, kdy na koho z nich krize přijde.

Frank dostal tik, když Radar vyplnil formulář za něj. Klinger zhroucení simuloval průběžně, ale oko na punčoše během cvičného poplachu ho málem dostalo doopravdy. Hawkeye se rozvzlykal nad rozbitou kolonou.

Plukovník Potter utěšoval, povzbuzoval, nabízel placatku. Tuhý kořínek, zkušenosti a pravidelné rituály, krčil rameny tajuplně. Prostě se držel.

...aspoň do chvíle, než se vyřítil z latríny s kalhotami u kolen a řevem, který kretén vytrhl - a zřejmě použil - závěr westernu Běh divokých koní, který tam každý den četl.

"Margaret, jestli nepřestaneš vrčet, budeme ti muset dát na krk cedulku Pozor, kouše," konstatoval Hawkeye.

"Některé pacienty by to mohlo nepřiměřeně rozrušit," dodal Trapper.

*

"Co se děje, majore?"

"Dej mi... nic. Špatné zprávy z domova, tady mě to ubíjí, špatně spím, já... nemůžu... potřebuju... oraz," Margaret zabořila hlavu do dlaní.

*

"Kam přesně..."

"Vítej v luxusním hotelu," vede ji Hawkeye, "máš tu všechno: deky navíc, vynikající drink i s paraplíčkem, čokoládu, pouze rok starý módní časopis..."

"Vždyť je to Bažina."

"La Bažina," ukáže na ceduli, "na 24 hodin je jen tvoje a nikdo tě nesmí rušit. Nejvíc nóbl podnik široko daleko!"

"Riki, ty seš prostě vůl," Ferda si povzdechne a poupraví si kravatu, "to jste museli s klukama k té mohyle lézt?"

"Museli," odpoví Riki lakonicky, "a kdybys byl co k čemu..."

"Nezačínej zase. Zkrátka - máš průser. Budeš to muset nějak vyžehlit. Uspořádejte nějakou akci, ať jste vidět, bude první Máj, tak třeba k tomu. Pochop, ať to nevypadá, že jste proti režimu."

"Vždyť jsme," ucedí Riki.

"Proboha, sou... Riki, neblbni. Vždyť víš, jak to teď je," polkne Ferda radši soudruha. Rikimu neujde, jak snadno Ferda přijal, jak to teď je.

"Nepřichází v úvahu."

"Riki... pitomče. Mysli na budoucnost těch kluků!"

Jarní slunce pálí, ale vítr je ještě mrazivě chladný. Vláďa strčí ruce do kapes.

Sejdou se na obvyklém místě a domlouvají poslední podrobnosti přechodu do hor. Budou bojovat: S přírodou pomalu klíčí i naděje na konec války.

Jsou opatrní. Skupina se rozrostla, ale pořád sestává z lidí, kterým lze věřit - v sázce je příliš. Podáním ruky stvrdí domluvu i důvěru.

*

Mildu zatknou o pár dní později přímo na ulici. Pro Vláďu si gestapo přijde v noci. Zatčeno je několik desítek lidí a osmnáct je o pár týdnů později zastřeleno ranou do týla. Jeden z těch, kterým věřili, byl konfident gestapa.

Malý Phil se řítí z kopce, sleduje dravce kroužícího na obloze, zaškobrtne a skutálí se do trávy. Potlučený a poškrábaný se posadí, tečou mu slzy, ale pořád pozoruje rozepjatá křídla.

"Phile," konečně ho doběhne matka, "zpomal, proboha, nebo se jednou zabiješ."

*

Londýn se zahalil do šedého pláště. Není vidět na krok. Phil myslí na to, jak s Irene odjedou pryč od mlhy, přetvářky a špíny. Když uslyší její kroky, neubrání se úsměvu. Pak spatří její pohaslé oči.

*

Vyběhne do ulice. Slzící oči mu zaslepuje mlha stejně jako vztek. Krev mu buší ve spáncích tak, že blížící se kočár ani neuslyší.

"Musíte spinkat," slabikuje Margaret důrazně. Tlupa dětí se začne překřikovat. Korejsky.

"Vím, že... ne, nevím. Co proboha chcete?" 

Pak jí to dojde: Má před sebou děti a je čas jít spát.

"Vy chcete... pohádku?"

Margaret je žena činu. Pohádka bude, korejština sem nebo tam.

*

"Už je odvezli," řekne týden poté otec Mulcahy, "je mi líto, že to bylo tak nahonem, ale je to pro ty děti skvělá příležitost..."

Margaret odloží maňáska, na kterého rozstříhala župan.

"Ale jistě," řekne.

*

"Margaret? Dneska pohádka nebude?"

"Nebuď absurdní, Pierci."

"My... někteří se těšili," Trapper se ošije. Radar nejistě schovává medvídka.

Margaret se tiše usměje.

"Vydáš se na dlouhou cestu s modrou dívkou. Vskutku, roztrhnou se oblaka a loď bude mraky plout! Však střez se starce s veverkou, neb těžko budeš hledat cestu zpět! Zpěvák s dítětem ze skla ti bude druhem. A světlo bude zváno idiotem. Až led bude rozbořen, veselice svatební se zúčastníš, na plavbu nevědomky vyrazíš. A zlaté lány budeš obdivovat, až skočíš do zlatých vln! Panáčku, ale zadarmo ani kuře," vytrhla se z transu babizna zírající do Panterova hrnku s lógrem. Panter jí podstrčil peníze a přemýšlel nad tím, jestli by při práci potkával tolik magorů, kdyby byl například chovatelem ovcí.

Vyšlo to. Rozesmál se. Byli volní! Zeď vězení za nimi vypadala bezzubě.

"Musíme jít," zasyčel Frank, "než si všimnou, že jsme pryč."

Ben ze skrýše mezi kořeny vylovil pytel s oblečením. Brácha držel slovo.

Začali se chvatně převlékat. Frank se nervózně ohlížel. Nemohl se dočkat, až vyrazí.

Frank vytáhl z pytle klíčky od auta. Dojdou k benzince a odjedou, uklidňoval se. Měl špatný pocit.

Ben se náhle začal šacovat a protřepávat oblečení.

"Co je?!"

"Nemám ho," zbledl Ben, "nemám svůj přívěšek pro štěstí! Bez něj budu mít smůlu!"

Vzduch prořízl řev sirén. Světla se blížila.

Frank zaúpěl. Smůlu měli oba.

"Nic proti O'Reilleymu," rovnal si Frank samolibě manžetu, "ale člověk na to potřebuje vyjednávací talent, chápeš, Pierci?"

"Mhh," zavrčel Hawkeye.

"Nejde jen o to něco objednat! Člověk se v tom systému musí naučit chodit."

"Jasně, Franku," protočila Margaret panenky, "jsi génius, ale já prostě jen potřebuju obvazy. Je mi fuk, jak je seženeš."

*

"Pane, podepište..."

"Jistě," Frank ledabyle podškrábl lejstro, "takhle se to dělá, Pierci, ne že ty bys..."

"Franku?! Kde jsou sakra moje obvazy? Proč jsi objednal sto skleniček? A... PROČ... je tu sakra padák?"

"Padák je jasný. Ten čeká tadyhle Franka na pozici Radarova zástupce," zazubil se Trapper.

Paradoxně bych to potřebovala probrat s tebou.

Že mám sklony myslet na dárek ke tvým blížícím se narozeninám, jenže žádné už nebudou. A já budu poprvé starší než ty a už se mi navěky můžeš smát, že jsem starší, abys mi to oplatila za ty roky, co to bylo naopak.

Že nechci, aby se tvoje jméno v konverzacích na Whatsappu posouvalo dál, ale už ti nedokážu napsat, když si to nepřečteš.

Že jsem se rozbrečela i nad tím, že jsem měla z něčeho radost a nemohla ti to říct.

Ze střípků malých ostře vykrojených paradoxů skládám nový svět bez tebe.

"Polibek samého Slunce jí zdobí líce, vítr proplétá prsty jejími vlasy, léto jí rozehřívá krev... To je ta potíž s poezií, že přehlíží prosté skutečnosti," odloží Mary Bennetová knížku.

"Nebo v nich hledá krásu," usměje se Jane.

"Jen říkám, že když si já na vycházce spálím pleť, vítr mi rozcuchá vlasy a budu se potit jako tur, ocením víc džbán vody a stín než květnatá slova."

Jane se nemohla zbavit pocitu, že Maryin přístup k poezii měl něco do sebe. Zvlášť když Bingley - drahoušek - na její poznámku o silném slunci zasněně odvětil, že se jí v něm krásně třpytí vlasy.

Oheň v krbu tiše vyhasíná, noc přikryla krajinu a cvrčci pod okny začali hrát. Yennefer se ve spánku přitiskne ke Geraltovi. Nocí jako tahle, pomyslí si zaklínač, by mohlo být víc.

Vtom to zaslechne. Tiché vrznutí dveří stáje, jediné, přesně takové, jako když někdo chce zůstat nepozorován. V duchu zakleje a zvedne se.

Tlupa topivců, uřvaný kohout, hladový Marigold na svačince, opilý Marigold po oslavě, vyděšený Marigold a topivci, přepočítává vztekle příčiny přerušeného spánku v posledních týdnech.

Vyběhne zpoza zdi a rozhlédne se.

"Vylez, ty zavšivený... Klepno?!"

Nevinně se tvářící Klepna se neúspěšně snaží zakrýt bílého hřebce stojícího vedle ní.

Snažili se plížit noční chodbou, na hlavě nakřivo korunky od večeře. Smích podkreslený cinkáním lahví s máslovým ležákem se nesl celým hradem.

"Všichni si myslí, že za to začarované jmelí může Protiva, ale popravdě mám jiné podezření," ozvalo se významně. Svazek jmelí s mašlí se opodál nespokojeně dobýval na zavřené dveře.

"Ovšemže to byl Protiva."

"Tuším správně, že ty rachejtle teď vypustí taky Protiva?"

"Neřád."

 "Tahle vytvoří draka, který bude řvát-"

"To zastanete sami!" vyštěkl obraz rozespale, "holomci zůstanou na Vánoce a málem zboří hrad! Počkejte, až se to dozví prof... profesore?!"

Přistižený bradavický profesorský sbor se tvářil silně provinile.

"Dvacet," dopočítá Rejsek, "batůžky nasadit, za chvíli jsme tam!"

Ptáci cvrlikají, slunce svítí... a všichni remcají.

"Je horko."

"Je zima."

"Štípnul mě komár."

"Štípnul mě Krocan."

A zvučný chór: "Už tam budem?!"

"Už jenom kousek," odpovídá Rejsek vysoce nepřesvědčivě.

"No nazdar," zaúpí tlupa zoufale.

*

Sedí na návsi a rozbalují svačinu.

"Sečteme se, jo?" zahlásí Rejsek.

Úsměv mu pohasne.

"Devatenáct... Znova..."

Devatenáct. Rejsek se začíná potit. 

"Žiši... Medvěd! Kde je Medvěd?! Nemáme Medvěda!"

"Rejsku?"

"Co?"

"Nejím paštiku," pronese Medvěd vyčítavě.

"To je blbý, Medvěde, jenže nám se ztratil Medvěd a... Tak kdo chybí?!"

"Rejsku, vole," konstatuje Šerif, "zapomněl jsi započítat sebe."

"Vypadá to jako... ehm... rozmočený čaj," James si posunul brýle.

"Takže tě večer čeká čaj. Šokující," ušklíbl se Sirius.

"Nebo, hm, by to mohl být... vlk," pokračoval James zamračeně.

Sirius vyprskl smíchy.

"Nebo Smrtonoš," řekl Remus s pokřiveným úsměvem. Úplněk byl sotva před pár dny.

"Kdo přesně měl ten nepříčetný nápad vybrat si projekt na jasnovidectví?!" zaskučel James.

*

Remus tiše pozoroval oheň v krbu.

"Nezapomeň, že si máš dneska večer dát - zcela netypicky - čaj. Nebo umřít," Sirius se uchechtl a přisedl si.

Remus mlčel.

"Ovšem... jsou i jiné interpretace," Siriusovi zajiskřilo v očích.

"Ano?"

"Víš, co znamená la petite mort?" 

Experiment pokračuje. Subjekt reaguje na podněty a nechá se ochotně ovládat. Evidentně není schopen skutečné komunikace, ale soudě podle podivných zvuků, které vydává, rozhodně se o to snaží. Potvrzuje se, že subjekt udělá cokoli, co po něm chci. Jdu - subjekt jde za mnou. Pokud se na subjekt podívám, ihned reaguje. Vzdává se své potravy. Subjekt, zdá se, ztrácí vlastní vůli a nechává se ochotně vodit jako na provázku.

Domnívám se proto, že podrobení planety nezabere příliš času. Ukazuje se, že subjekty se samy ochotně zapojují, dokonce si naši nadvládu přejí. Výrazně se osvědčuje předení; v subjektu navyšuje potřebu se zavděčit.

Remus v duchu opatrně přeskládával slova a vyhlazoval ostré hrany.

"Nejsem si... nemyslíš," odkašlal si.

Sirius uštvaně zíral na kousek pergamenu. Zmačkal ho, hodil k přechozím a začal rychle škrábat vzkaz znovu.

"Tichošlápku?"

"Ne," odsekl Sirius, "je to můj bratr, chápeš? Neviděli jsme se, co jsem... Je... jediná rodina, kterou... totiž..."

Snažil se nedat najevo, že to zabolelo.

"Jak chceš. Jen nechci, aby ti to... zase ti to ublíží!"

Ticho se vyostřilo. Radši se zvedl a odešel.

*

Přišel zmoklý a prochladlý. Nechtěl se ptát.

"Nepřišel," zamumlal potichu. 

Soucit v Remusových očích zraňoval tak moc, že se radši proměnil na psa.

"Bylo to hrozné?" ptali se často.
"Bylo," říkal Hawkeye s pokrčením ramen a špetkou vtipu na zjemnění trpkosti.

Poprvé ho to zaskočilo. Vzbudil se s bušícím srdcem a musel si připomenout, kde je.
Opustil Koreu, ale Korea neopustila jeho.
Dal si panáka a zkusil to zaspat.

A pak dostal nával úzkosti přímo na večírku. Sršel vtipy a snažil se soustředit na svůj dech.
Odešel na zahradu, zašel za kůlnu hostitelů, sesunul se na zem a rozvzlykal se.
Kousek od něj se ozvalo škrábání - malá myš šla přímo k pastičce.
Vzal klacek a pastičku sklapl.
"Zvládli jsme to, kamaráde," řekl tiše.

Poupraví si límeček. Odkašle si. Nejistě se usměje.
Azirafal si je nucen připustit, že je nervózní.
Ovšem mohlo by to být zajímavé, řekne s určitým... jablečným podtónem hlásek někde na kraji jeho mysli,

*
Není to zajímavé. Dotazy na znamení zvěrokruhu ho deptají. S úlevou uvítá přestávku.
Zvedne oči od chlebíčku a spatří svůj odraz ve slunečních brýlích. Zakucká se.
"Ccho thchady-"
"Žertuješ? Tohle je náš vynález," ušklíbne se Crowley. Samozřejmě.
Přisedne si.
Jejich zaujatý rozhovor přeruší cinkání. Uvědomí si, že u nich vzniká zmatená fronta.
"Pokračujte ob stůl," mávne rukou Crowley ke zmateným účastníkům.
"My už se našli," zakření se.

Panter zuřivě mlátí do vrčícího drbátka na záda ve snaze ho zprovoznit, přičemž ho motivuje výkřiky zahrnujícími slova, nad kterými Nitrace pokaždé žvejkne obzvlášť obdivně. Pletu si věneček z pšenice. Víte, pšenice je fajn.
"Chiméra," řekne Panter nasupeně. Kdy jindy bychom měli pokecat o mytologii než teď?
"Tu si moc nepamatuju," přiznám.
"Dnešní mládež nemá žádný vzdělání," řekne chmurně někdo, kdo zní jako Nezapomenutelný, Alois.
"Chiméra je krycí jméno blba, který mi ten prototyp dal," vysvětluje Panter.
Mlčíme. Nitrace žvejkne.
"Vzdělání, ani vychování," dodá dědek nesnášenlivě.
"Nitrace," řeknu, zatímco pozoruju, jak Panter z pšenice plete... svetr?, "ty... Ty máš vysílačku?!"

"Ale Elinor - tys tak upjatá! Kdybys viděla, jak se svět zastavil, když... Ty mě nevnímáš?!"
"Vnímám. Podle skeneru jsi emocionálně rozjitřená a nepřemýšlíš racionálně. Tvoje životní funkce jsou v pořádku, s nohou skutečně nic nemáš, ačkoli nevím, jak to ten... gentleman mohl vědět bez rentgenu, nicméně hladiny tvých hormonů napovídají..."
Marianne raději zvučně zavřela dveře.

"Což není milý?" zašeptala sestře.
"Jistěže. Skener u něj identifikoval red flag v podobě přehnané snahy se zalíbit."
"Ale..."
"A to bylo ješté to nejmenší. Ten člověk je bídák."
"Ty nemáš vůbec smysl pro romantiku!"
Elinor mlčky ukázala displej.
"Doporučení: studená sprcha a kompatibilnější partner."

Programy, oba stejně rozvíjené,
u androidů V-E, k nimž děj se načte,
kritické chybě teď nesoulad kyne- - -
Těch pocitů u strojů bát se račte -

R-Mo a JCap nejsou kompatibilní programy.
Požadavek nelze vyřídit.
Retry
ERROR
JCap a R-Mo nejsou kompatibilní programy.
Požadavek nelze vyřídit!

"R-mo! Ó, R-mo – proč jsi R-mo?
Svůj program zapři - značky zřekni se,
neb, nechceš-li, mně lásku nasdílej,
a nechci dál být JCap!"

*

"...a tak se s políbením... vypínám."

Klid zasmušilý přináší to ráno,
aktualizace - error - nelze provést,
víc updatem bude revidováno;
to vymaže se, to půjde převést.
Chyby softwaru paměť nevzpomíná,
jak byla R-mova a JCapina.

Zbytky ideálů si smývá z rukou, rozpadají se v doslechu střelby a tlačí ho do zad na nepohodlném lůžku.
Po týdnu má koutky úst moc unavené na úsměv.
"Doktore, vy jste typickej zelenáč," sdělí mu pacient.
"Odvážné tvrzení od někoho, koho jsem včera sešíval."
"Já vím, že jste dobrej. Ale vypadáte zničeně."
"Dostal jsem koktejl bez deštníčku a voda v bazénu je moc studená," zabručí Hawkeye.
"Víte, můj táta říkával: člověk se z hromady sraček nemůže posrat taky, protože to je sračka navíc."
"Pierci, máme tu podezření na úplavici," zařve kolega.
Hawkeye se rozesměje tak, že se musí chytit postele.

"Á, pan Potter," ozve se úsečně.
Snaží se hrdinsky usmívat, ale je v něm malá dušička.
"První ročník, první týden!, první školní trest. To je snad rekord," odloží si profesorka brýle, "můžete mi aspoň říct, proč jste to udělal?
Mlčky pozoruje špičky bot.
Protože to nebylo fér, protože Remus moc rychle mrkal a díval se stranou, když se do něj ti kluci naváželi, protože... no, protože nečekal, že ten kotlík vybuchne tak moc.
Neřekne nic.
"A vy mu k tomu proslovu děláte křoví, nebo...?"
James se překvapeně otočí. Stojí tam, všichni tři.
"My jsme morální podpora!"
Dostanou každý svůj hadr.

Pomalu se procházejí noční krajinou na dohled od města, na první pohled muž venčící skotačícího, neuvěřitelně zabláceného psa.
Vzduch voní jako rozkvétající léto a hlína a déšť, nebe se třpytí hvězdami a Removi se dýchá volněji než obvykle.
"Tichošlápku, ty vole," ujede mu, když se Sirius rychle promění a ohodí ho přitom blátem.
Sirius se jen bezstarostně zasměje.

Později se ohřívají u krbu a procházejí staré fotky, ze vzpomínek tentokrát zmizí stíny, které se jimi jindy proplétají; povídají si a snaží se udržet ráno co nejdál, až společně usnou na pohovce. Oba spí spánkem klidnějším, než zažili za celé roky.

"Nevím, jestli Tonička nemá ADHD," řekne Mandarínek a přihne si z placatky.
Nezapomenutelný, Alois rozšíří nozdry s bojechtivým výrazem internetového diskutéra.
"Dneska musí mít každej diagnózu. Pcha! Rádoby nemoc dnešních šílených dětí - šílených rodičů, tak je to! Za mě tohle nebylo, zmydlili nás větví a jsem úplně normální," štěká, zatímco k sobě pevně tiskne Kopretinku.
"Chceš si o tom promluvit, dědku?" řekne Mandarínek jemně.
Nezapomenutelný, Alois po něm hodí holí.
"Jak můžeš mít takovou opici!"
"To je moje dítě, žádná opice!" rozbrečí se Mandarínek.
"Nemyslím tady malou! Ale už kvůli ní bys neměl chlastat!" zařve Alois a vyškubne Mandarínkovi placatku.

"Pantere," hlesnu, zatímco si Panter zuřivě drbe záda, "tys někoho v CIA naštval nebo...?"
"Nesmysl," mumlá Panter, "já šířím zásadně jen lásku, Šmoulinko, á, tady, tady je to místo, žádná zlá krev, spíš myslím..."
"Že Foton je idiot," řekne známý hlas za námi se zvučným žvejknutím.
"Co tady DĚLÁŠ?" vyjeknu při pohledu na Nitraci a snažím se dopočítat toho, jestli vůbec někdo zůstal ve vzducholodi
"Obdivuju pšenici. Kája povídal, že jí zpívá, aby líp rostla," Nitrace mhouří oči, "má i pamětní pohlednice, hele," cpe mi pod nos pohled, na kterým je... no... pšenice.
"To tvoje škrabátko nějak vrčí," upozorní Pantera.