Moje články

Lister se podrbal vidličkou ve vlasech.
"Tsts," ozvalo se. Rimmer zapisoval cosi do formuláře.
"Směrnice 1254," pokýval chmurně hlavou.
*
Kocour si pečlivě geloval účes.
"DVA druhy gelu na vlasy? Směrnice 1762!"
*
"Zabaveno a bezpečné zničeno na základě směrnice 1763, odstavec B, řádek 5?! Kde je k čertu moje kari?!" Lister zuřivě zmuchlal formulář.
*
"Pane, to nemůžeme. Není to správné, není to hezké..."
"Smernice 812, Krytone, překvapuješ mě. Konspirace před obědem jsou zakázány."
Kryton se nadechl.
"Se mnou odejde zákon a řád! Hořce doplatíte na anarchii!"
"Za jak dlouho se ten modul vrátí?"
"Zhruba za rok. Směrnice 981 nepovoluje delší cestu..."

Pějeme dnes tobě píseň
Pracovníku, otče náš
Skoro tady není plíseň
A všechny nás dobře znáš
Zašíváš naše kalhoty
Baštíš naše perníčky
Když zbrklí jdem na dobroty
Hlídáš klíč od ledničky
Chráníš nás před klaďasama
Nepouštíš sem hobity
Hnízdíme tu pod lesama
Přiměřeně nalitý
Nemáš žádnou trapnou jizvu
Nejsi žádnej nosista
Považuješ nás za výzvu
Seš správňáckej přednosta
Hráváme si na babičku
I když holt bez Karkulky
Zvykáme si pomaličku
Na diskuze bez kulky
My jsme tvoje sta-á-nice
Prostě tvoje parta snů
Cink tradydá ta lednice
Drží dobře, do hajzlu
[: Kéž vždy vodku levně koupíš
Kéž jsi navždycky už náš :]

Arthur Weasley stál před záhadou.
Jistě, začarované předměty řešil každý den, ale tenhle...
"Jako by to nebyl mudlovský výrobek. Ale ani náš!" nadšeně vykládal u večeře.
Molly Weasleyová zvedla obočí.
"Hlavně to nenos domů."
"Ale miláčku..."
"Ne."
Na ministerstvu si nevěděli rady. Předmět opatřili řetězy a nápisem Pozor, kouše.
Pan Weasley měl dost práce s obzvlášť vulgární koupací čepičkou, a tak si ani nevšiml, že se vedle něj zhmotnila modrá budka. (Takové věci se stávaly.)
"Tady jsi!" ozvalo se s úlevou - a Zavazadlo potěšeně zaběhlo do TARDIS, která vzápětí zmizela.
Čepička pronesla cosi konsternujícího.
"Lip bych to neřekl," zamumlal udiveně.

Zahlédli se náhodou na ulici. Sirius se zamračil, ale pak jeho výraz změkl. Rozpačitě vytáhl cigaretu a žmoulal ji mezi prsty.
Regulus se napřed nejistě usmál, pak pevně stiskl rty a zamračil se podobně jako jeho bratr. Předstíral, že ho zajímá výloha obchodu s dámským prádlem.
"Tvůj vkus mě překvapuje," chtěl říct Sirius a zasmát se.
I přes tu ohromnou propast... Třeba by to ještě šlo.
Regulus vzpurně pohodil hlavou, a Sirius to najednou věděl, i když v jistotě mu bránil bratrův rukáv.
"Ty IDIOTE!" chtěl zařvat, ale vyšlo z toho spíš něco jako vzlyk.
Regulus odvrátil tvář a odešel.

Někdy se mu chtělo křičet, aby ho měli rádi. Aby si připadal doma. Aby pro ně každý jeho krok nebyl selhání.
Někdy je chtěl jednoduše nenávidět a nenáviděl sebe, že v něm zarezonovala ozvěna radosti, když mu projevili náklonnost. Někdy chtěl být svůj bratr.
Když pochopil, že se zavděčit nedokáže, přestal chtít. Z nepatření vytvořil životní styl. Potěšilo ho, kdykoli je dokázal rozzuřit.
Aspoň nějaká emoce.
Poslední šance. Na kratičkou chvíli si znechuceně představil, že by se stal tím, koho z něj chtěli mít.
"A když řeknu ne?"
Ten večer Sirius Black přišel o rodinu. Naštěstí měl už dávno jinou.

"Ale mně se to nelíbí. Co když prostě... Ne?"
Sotva to dokázal vyslovit.
"Ty vole, nerozumíš srandě. Seš trapnej," protočí spolužačka oči a ušklíbne se.
Vůbec nedává smysl, že ho tohle má přesvědčit, ale stejně. Bylo by fajn nebýt trapnej a rozumět jejich srandě. Bylo by lepší nemít strach, že příště budou vymýšlet srandu proti němu - jako teď proti Honzovi. Honza je divnej a možná za tohle nestojí. Posledně jsem se přece takový srandě smál...
Ale řekne ne. Má pocit, že zas něco zvoral a že nestojí za nic. Hrdinství je osamělost s upocenýma rukama, utíkajícím srdcem a spoustou pochyb.

Připojení není dostupné.
Kráme pitomej. Co na tom technickým vůbec dělaj?!
*
Záblesky vzpomínek. Jsem věc. Jsem člověk. Jsem?
*
Připojení není dostupné.
Nervózní vyťukávání hesla.
*
Ve vzpomínkách člověk používaný jako věc. V realitě věc s lidskou myslí.
*
Připojení není dostupné.
Vytočeně popadne telefon. Erik z technického si něco vyslechne.
*
Všechny emoce jsou ostřejší, probodávají mysl jako jehličky. Myšlenky bolestivě našlapují po pálících uhlících skutečnosti.
*
Hluché ticho.
"Tak tohle vypadá na průser," zabručí a uklidňuje sám sebe, "Eriku, co jste zas podělali?! Vždyť si tam ty potvory můžou dělat, co chtěj... "
"To můžou," odvětí tiše jedna zcela uvědomělá potvora a namíří zbraň.

Mecenáš se naparuje, ovzduší zurčí smíchy. Mistr strhává závěs a odhaluje dílo, kolem se rozvinou ornamenty nadšených výkřiků a obdivných vzdechů. Úklona; snad mu z toho kápne objednávka!
Mecenáš bedlivě sleduje tahy štětce. Úsměv na tváři vadne. Krásná antická děva v polosedu má tvář spíš cizí, ale ten polosed, totiž tělesná podoba polosedu - ano, mistrně vystihl každou oblinu i dolíček nalevo jemným vykrojením štětce, příliš věrohodně malíř zvěčnil skutečnost!
Vztek a žárlivost probublávají, to ti, holoubku, vytmavím!
Holoubek sedí posmutněle stranou, hledí nenápadně na podobenku prošedivělým pohledem. Vztek se náhle zlomí.
"Taky s tebou zametla, co," s povzdechem si přisedne.

"Dám ti lásku, ale za ni budeš cítit bolest. Dám ti naději i zklamání. Poznáš štěstí, ale seznámím tě se smutkem. Dám ti důvod ke smíchu; za něj i slzy. Dám ti radost a za ni úzkost. Nemůžu ti slíbit, kolik čeho bude. Budeš mít vlastní vůli, ale budeš muset žít s věcmi, které nedokážeš změnit. Dám ti celý svět - ty pochopíš, že nikdy nebyl tvůj a že tě přežije. Uvidíš tisíc zrození, zažiješ tisíc smrtí.
Za každý nádech mi odvedeš kousek času. Tisíc malých i velkých daní - a na konci smrt.
Určitě chceš?"
A úplně nová dušička rozechvěle přikývla.

"Co prosím?!" zrudl Polívka a vypoulil oči. Augustýn mlčel. Řekl slovo, co nevíme, co znamená, ale v kovbojce včera ho říkali pořád, a kovbojové jsou bezva.
Pak Polívka řekl, že naše mateřština je krásná, máme si jí považovat, máme krásná malebná slova, se kterými si člověk bohatě vystačí, jenom špatně vychovaní ztroskotanci používají to slovo z kovbojky, a jestli ho ještě někdo řekne, napaří provinilci pořádný trest.
Tak čekáme, jak to Polívka udělá, trest sám sobě udělí totiž prvně. Na konci přestávky uklouzl po Jáchymových kuličkách a řekl to kovbojské slovo a ještě nějaká, která neznáme, ale zněla moc malebně.

Tatínek se vrátil s hlubokým šrámem na ruce. Po rameni mu stékaly maminčiny slzy.
Provinile k ní zvedl oči.
"Boženko? Já přece musel něco udělat, copak bych se sebou mohl žít..."
"Vždyť já vím," povzdechla si, "ale jakej bych měla klid, vzít si radši zbabělce."
Stejně ho políbila do vlasů a nazítří usmažila řízky.
*
Tonda byl trochu vůl. Ale když ho zatkli a ji předvolali k výslechu, neřekla nic.
Předvedla přímo bezbřehé nevědění. V ceně dvou zubů.
"Proč vlastně?" zeptala se Tondova sestra vděčně. Tondův svět zakryly mříže. Ale aspoň je naživu. Trochu vůl.
"Copak bych se sebou mohla žít?"

Když vlak poprvé odsupěl i s dvojčaty, svým způsobem si oddechli. Jiným způsobem byli neustále ve střehu. Jistě, mohli doufat, že nové prostředí se na synátorech pozitivně projeví...
Přišlo několik dopisů, všechny docela bezproblémové. Vlastně až moc.
Vždyť... to jsme chtěli? (Ale přišlo jí to nějak líto.)
Příští týden ticho po pěšině, dopis nikde.
Konečně přišel. Docela obyčejný: pozdravy, Percy je trollí hlava...
"Brzy napíšeme. Je možné, že přijde sova ze školy. Není to tak docela naše vina, ten záchod mohl vybuchnout i sám, a tomu skvorejšovi se v posteli prostě líbilo..."
"Všechno je v pořádku," s úlevou se zasmála.

"Něco ti řeknu, já jsem odteď optimista, Harry. Víš, jak většinou plaším? Už nebudu. V jednom mamčině časopise psali, že je to o přístupu. Myslíš negativně, dějou se ti negativní věci. Chápeš, když si budu myslet, že nás chytne Snape, tím spíš se to stane, " rozkládal polohlasem rozjařeně Ron.
Harry se nemohl zbavit pocitu, že na Rona bylo možná toho máslového ležáku trochu moc.
"Pozitivní myšlení! A já myslím pozitivně!" ujistil ho Ron a poskočil si.
"Výtečně, pane Weasleyi. To bude mínus padesát bodů pro Nebelvír za noční toulání po chodbě. A dalších patnáct za nechutnou naivitu," pronesl suše Snape.

Budiž jí země lehká a budiž Zemi lehko bez ní! Není jistě již nikoho, kdo by ji litoval; vždyť byla zjevně na překážku a jen působila zbytečné potíže.
Obřad není v plánu, pozůstalí nejeví zájem. Redakci známý zdroj potvrzuje, že v kuloárech se soudí, že ke konci jí bylo značně dopomoženo v posledních letech; pochopitelně však zodpovědné osoby necítí důvod se nad touto skutečností dále zamýšlet (ani my ne).
Je ostatně známo, že trpěla vleklou nemocí a slabostí; konec byl jen otázkou času (vyjádření sázkových kanceláří na další straně).
Včerejšího večera vzdala svůj dlouhý marný boj s realitou stařičká lidskost.

Domy, kterými disponuje Venuše, jsou doufejme zavřené, pokud si Venuše váží svého majetku. Mars říká: Shoď skopce z kopce a dej si skopové, agresivní brach má zjevně problém se souhvězdím Berana. O dalších intrikach Měsíce a fázích jeho plánování není nic známo. Jupiter má špatnou náladu, což by se mohlo projevit na rajčatech.
Dlouhodobý výhled, co se týče hvězd: Budou svítit dal, leda by bylo zataženo. S politováním konstatujeme, že otázky z úkolů č. 4 až 12 nemůžeme zodpovědět, protože Pluto nám dal mimořádně jasně najevo, že nás v opačném případě stihne neštěstí.
Podepsán kolektiv autorů (F. a G. Weasleyovi)

Dva schlíplí princové zadumaně hleděli na inzeráty v seznamce Modrá srdce.
"Tady kletba, hrad obrostlý trním a... Eh, to je staré snad sto let."
"Kletba, pokus o otravu, sedm patronů..."
"Člověče, to bude nějaká mafie."
"Tuhlenc... Ta je nějak vysazená na boty a vypadá to na děsnou tchyni."
"Tahle vypadá dobře. Ne, počkej, musíš zabít sedmihlavou saň. To snad není možný, že tam toho draka zmíní jen tak na okraj. No: Podmínkou drobný zkušební úkol ve sluji!"
"Počkej... Tohle vypadá dobře, ne? To zní jako terno!
*
"Tak co?"
"Celou schůzku vykládala o nějakým Solovi a o republice," znechuceně zavrtěl hlavou.

Za počtem hor a řek, který se různí podle toho, kde se čtenář nachází, žil jeden král.
"Aničko," řekl princezně, "hlavně si neber blbce. Trůn bude tvůj, to jsem zadal právníkům, ještě někoho zaučovat, pch. Akorát - náš kancléř tvrdí, že musíme tvému ženichovi vymyslet úkol, formalita, ale lidi na to slyší."
*
Nadešel čas - princezna si vyhlédla ženicha. Bylo stanoveno, že musí princezně donést co nejlepší kytici.
Ženich se slavnostně dostavil - s náručí plnou bodláčí.
Kancléř omdlel.
"Synku," zamrkal král, "tento...?"
"Anče nerada řezané kytky. Donesl jsem bodláky - jako důkaz. Vyplel jsem zámecké bludiště."
"Jste měl recht," šťouchl král dojatě kancléře.

Rodič: "Nemáte knížku o tučňácích?"
Knihovnice vítězoslavně předává knihu.
Rodič si viditelně oddechne, podá knihu Mrněti.
Dítě: "Brýden. Já ztratila kartičku."
Teenager: "Bych potřeboval knížku. Ňákou... tenkou."
Knihovnice doporučuje knihu.
Dospělý: "Vy máte odpoledne v dospělém zavřeno? To jste nemívali."
Knihovnice: "Mívali. Máte tam zpozdné."
Dospělý: "To NENÍ možné."
Knihovnice: "Už z února."
Teenager (nevěřícně): "Vole, STO PADESÁT STRÁNEK?!"
Dospělý: "Jo tohle. Tu ještě čtu."
Knihovnice: "Ta nová kartička..."
Dítě: "Já teď našla tu starou."
Mrně (brečí): "Šmutnej tuňák ee!"
Knihovnice: "To je ta nová."
Teenager nenápadně cpe doporučenou knihu do špatného regálu.
Rodič (uštvaně): "Nějakou s veselejším tučňákem nemáte?"

Rimmer: "Tma tmoucí. Něco není v pořádku."
Kocour: "Nepovídej, ty lumene."
[dvojí opatrné kroky]
Rimmer: "Měl jsem špatný pocit, jakmile jsme vyrazili. Navrhuji, abychom se vrátili zpět. Lepší přijít o část posádky než o celou."
Kocour: "Jestli si potřebuješ jít vyměnit trenky, máš smůlu, srábku."
Rimmer: "Jistě, jsem hologram. Ale ty? Pokud tu něco dostalo Listera, což se nemůžu zlobit... Navíc vypadáš určitě chutně."
Kocour (váhavě): "To ale není..."
Rimmer: "Obdivuhodná statečnost, nechat se kupříkladu sežrat..."
[zašustění, vzápětí dvojí vyjeknutí]
Rimmer (hystericky): "No, rád jsem tě poznal. Skoro."
[neurčité rány, zvuky útěku]
Lister (řve): "Blbštajne, tobě dělat oslavu s překvapením!"

Čelo se mu orosilo krůpějemi ledového potu. Ruce se mu třásly. Nevěřícně se na to díval, ale jeho mozek milosrdně odmítal vstřebat pravdu. Srdce mu prudce bušilo na poplach.
Samozřejmě - jednou to přijít muselo.
"Nechci s nikým mluvit," řekl sekretářce. Zavřel se v pracovně a zatáhl závěsy.
Třeba si může dovolit to ještě chvíli nevědět.
Dveře se rozlétly.
"Co se proboha stalo?!"
"Já... Jsem na dně. Jsem teď prakticky žebrák. Nevím, co budu dělat," odvrátil tvář a bez dalších slov ukázal na osudový papír.
"Zdražení leštěnky na mince o... Strýčku Skrblíku, to tě vyjde na deset dolarů ročně."
"Copak kradu?!"

Garrick Ollivander měl perný den. Sešit s účetními záznamy postrádal tři stránky a jeho účetní používal dost nevybíravé výrazivo. Dodávka delších krabiček se opět zpozdila. Poslední žíni z jednorožce přetrhl.
Pak zacinkaly dveře. Vzchopil se a nachystal se k obvyklému představení. Hlavně ať brzo vypadne, pomyslel si.
Jenže první hůlka nic. V duchu zaklel. Kluk vyjeveně civěl.
Další nic. Začínal toho mít dost. Některým lidem není nic dobré. Čert aby tě! Předstíral zaujetí, ale v duchu si maloval vidinu důchodu.
Pomstychtivě vytáhl svůj největší neudatelný nemoderní ležák. Frustrovaná hůlka nadšeně skočila po příležitosti.
Rychle nějakou omáčku kolem!
"Zvláštní. Velmi zvláštní..."

"Augustýn hrát na četníky nebude, poněvadž Albínovi špatně napovídal," prohlásil Jáchym.
"Pch," řekl Augustýn, "to mě bavilo hrát tak v první třídě. Beztak mám novou knížku o kovbojích."
"Dovol, abych se zasmál," uchechtl se Albín, "mě naposled v první třídě bavili kovbojové."
"Tak hrajem?!" naštval se Jáchym, "Přestaňte se hádat jako malí."
"My, pane?!" křičel Albín, "abys věděl, i v první třídě jsem kopal líp než ty!"
"Co se zase děje?!" křičel Polívka.
"Proc se musíte pořád prát?! Podívejte, vysvětlím vám pravidla, všichni si teď zahrajete pěknou, klidnou hru z mého dětství, která vás naučí spolupracovat. Jmenuje se na četníky..."

"Měl bych být šťastný. Že?" pronesl schlíple Pán zlá ležící na lenošce, ruce sepjaté na hrudi, oči zádumčivě zkoumající strop. Červíček si narovnal očividně falešné brýle a dál tumpachově civěl do zápisníku, kam zatím jen načrtl kus sýra.
"Jenže. Nevím. Nic nemá smysl. Totiž dřív, když jsem občas... dočasně prohrál, pořád jsem měl před sebou cíl. Zničit Harryho Pottera. Bavilo mě to. Ale teď? Nic. Nic nemá smysl. Ráno jsem dokonce mučil dva mudly, a nestálo to za nic," vzlykl.
Červiček přikývl a přikreslil sýru fousky.
"Skoro mi přijde, jako by v den, kdy jsem ho zabil, kousek mě umřel!"

PRODÁM ŠTĚŇATA - POUZE DO DOBRÝCH RUKOU
Štěňátka z posledního vrhu, momentálně stará tři měsíce. Štěňátka jsou zdravá, odčervená, očkovaná, dobře socializovaná, přátelská, velmi hravá a roztomilá. Datum odběru dle dohody. Základní výbavička (misky, vodítko, pelíšek, obojky, náhubky, žvýkací hračky) je samozřejmostí. Štěňátka mají PP, pocházejí z prvotřídního řeckého chovu s dlouhou tradicí.
Jedná se o staré plemeno vhodné k hlídání (velmi odhodlaní a loajální hlídači i bez dalšího výcviku), možno ale i vychovat jako gaučové mazlíky.
Vhodná spíše pro zkušeného chovatele s širší praxí, znalost hry na jakýkoli hudební nástroj výhodou.
Upřednostňují osobní setkání za účelem domluvy o bližších podrobnostech.

Ve škole nacvičujeme na vánoční besídku, já jsem dostal bubínek. Po chvíli nacvičování se paní učitelka zeptala, proč má Jáchymův triangl tvar čtverce a jak může Vendelin hrát na flétnu s chlebem v puse. Po dalších deseti minutách přišel pan ředitel; netvářil se potěšeně, ptal se, co je to za kravál.
Dostali jsme za úkol nacvičovat i doma, hodně, aby to prý nebyla pohroma.
Jenže u nás se člověk nezavděčí. Tatínek mi buben zabavil a vynadal mi, že si vymýšlím absurdní výmluvy, proč dělat rámus v šest ráno. A pak se mám v takových podmínkách snažit dělat něco do školy!

Staré pomačkané záblesky vzpomínek, chuť světa nového každým nádechem - po písmenkách splétala copy svého dětství na papír. Letmá kamarádství s etiketou "napořád", nazouvání střevíců světa dospělých, ze kterých ještě vypadávala, usušené třešňové květy prvních a rychle odkvetlých lásek, pomalu čárku po čárce kreslila svoji cestu. Spletité řeky rozhodnutí, prázdná pole osetá "možná", lesy tváří, překonané výšiny potíží, v dnešním větším měřítku docela maličké. V políčku legendy jenom láska.
Popsala všechno do puntíku, dokud může, než se v posledním bílém místě ztratí, nevyzná se ve své mapě, smažou se všechny popisky a svět ji bude staronově mást - jen ať legenda zůstane...

Tatínek dnes řekl, že už nejsem žádné malé dítě a úkol z matematiky si proto dnes spočítám sám, on ho jen zkontroluje a podepíše.
Chvíli poté nečekaně přijela bábinka.
Přivítali jsme se a já se vrátil k úkolu. Bábinka mě pochválila a řekla, že si aspoň se zetěm pěkně popovídají a jak že je na tom tatínek s tou opravou dveří garáže.
Dospělí vážně nevědí, co chtějí. Tatínek za chvíli přišel, že mi přece jen raději pomůže. Ujistil jsem ho, že nejsem žádné dítě, úkol jsem už napsal a můžeme si jít povídat s bábinkou. A tatínek vypadal hrozně zklamaně!

"Byla by to pro tebe perfektní role, obrovská příležitost pro opravdovou hvězdu tvého formátu!"
Někde za tím sametem tušil dýku, a tak se s pousmáním napil kávy.
Docela příjemný den, kavárnou se linula veselá hudba. Svět vypadal podivuhodně prolhaně v pořádku.
"Je tu jen taková... Podívej, Oldřichu, je to nepříjemnost, ale naprostá formalitka," blýskl se zářivý úsměv.
Ha, krysa.
"Myslím, že jsem se vyjádřil jasně. Rozhodně ne kvůli roli a vůbec kvůli ničemu a nikomu jinému se s Alicí rozvádět nebudu," řekl tiše.
Zářivý úsměv zmizel.
"Ale taková nabídka se přece nedá odmítnout!"
"Taková se nemá ani vyslovit. Poroučím se."

Hlouček studentů přešlapoval před obrazem Buclaté dámy, který toho času Buclatou dámu neobsahoval.
"Ehm... Máme hesla. Vážně potřebujeme do věže."
Odněkud z vedlejší stěny se ozvalo vzlyknutí.
"Támhle je!"
"Nejsem!" křikla Buclatá dáma zpoza křesla se spícím kouzelníkem.
"No dobře," odevzdaně se přišourala do vlastního rámu.
"Hesla?"
"Takže. Merlin nemá ani jednu čistou ponožku. To máme Mna1čp. A... A..."
"Mandragora sežrala tác chlebíčků, skřítci tancovali kankán dvakrát, hvězdička. MstchStk2x*," snaživě přeříkal Fred.
"Špatně. A já DÁVÁM VÝPOVĚĎ!" zaječela Buclatá dáma.
"Ten dobrák, který na ministerstvu tohle posílení bezpečnosti vymyslel, ode mě dostane dárek. Krásné zabalenou ultrasmrdutou hnojůvku," zasnil se George.