Moje články

Až na dno duše (Tora)
Itinerář intenzivního domazlování (Danae)
Jeden jarní den (Peggy)
Jiné město (Erendis)
Krásy krasu (Aziz)
Múza v lese (Alasdair MacColla)
Návrat Krále řeky (strigga)
Pouštní růže (Bilkis)
Slečna na krmení (Doktor)
Ta pod terasou (ioannina)
***

Cirkus Humberto – Stovky přání (KattyV)
Děti z Bullerbynu – Přístav Bullerbyn (Mantisa)
Mach a Šebestová – Pokus (Aplír)
Malý princ – Malý příběh (Lee)
Petr Pan – Trápení s dospívajícími (Carmen)
Pipi Dlouhá punčocha – Na ostrově Kurekuredutů (kytka)
Star Wars – Sleva (Hedush)
Vinnetou – Ztracené schopnosti (Aveva)
Zaklínač – Muchomůrky (galahad)
Zeměplocha – Prázdniny u dědečka (Sophie)
Pán prstenů – Isildurova zhouba (Iantouch)
Silmarillion – Sonet 4.4. (Macalaurë)
***

Druella (Gwendolína)
Jak dospět (Jacomo)
Kolibřík (Lady Lestrade)
Návštěva (Smrtijedka)
Nepřímá úměra (Regi)
Odlétlo dětství s posledním motýlem (Owes)
Týden křiku (Danae)
Úkol splněn (Luciuska)
Zablyštělo ostří (strigga)
Změna názoru (Rorico)
***

Mančinka je nýčko větší, pročež v jednom kuse vykřikuje já sama, já taky a podobně.
„Já sama!“ pravila a vyklopila misku dušené mrkve na kocoura Honzu, jenž úlekem vystřelil na dvůr.
„Já taky!“ dožadovala se, když jsme s klucima odcházeli do biografu.
Pročež jsem jí domlouval dospělým hlasem a ona soustředěně krabatila čelo, asi jako když nás pan Letovský, co je v městečku strážníkem, nabádá k pořádku.
Pročež zalezla do postýlky, a jak usnula, malounko se ze spaní usmívala.
A já vím, na co přitom myslela – že musí rychle vyrůst, aby nám stačila a co nevidět mohla chodit s námi…
***

„Inu, maminko, marná sláva, pokrok nezadržíš,“ pravil tatínek toho dne, kdy do našeho městečka dorazil zástupce firmy Electrolux, aby předvedl své nejnovější zboží.
Pročež se všichni shromáždili v Národním domě, kde jinak dávají němé filmy, co přes ně porád prší, a napjatě poslouchali, kterak má vypadati moderní domácnost.
Pročež tatínek tu luxovací věc nakonec koupil.
„No, tatínku,“ pravila maminka dojatě a políbila tatínka.
„No milostpane,“ pravila Kristýna a hned tu mašinku běžela vyzkoušet.
Pročež o týden později už zase vyklepávala koberec ručně, anóbrž ta elektrická věc po spuštění rachotila až hanba a vířila prach tak, že by se jeden nedouklízel.
***

Pan Svoboda, co má na náměstí cukrárnu, onehdá chtěl, abychom mu u nás v krámě přenechali zboží na dluh, pročež tatínek sešel dolů a pravil: „Nikolivěk, jelikož na mě peří neroste a daně musíme platit všichni!“
Pan Svoboda byl celý rudý a nos se mu dmul nadmíru zlostně, pročež odvětil: „To bych si, milý pane hokynáři, vyprosil!“
Tatínek jenom pokrčil rameny. „Beze všeho.“ A potom pravil: „Čím můžu posloužit, paní Kemlinková?“
Pročež s námi pan Svoboda nemluví, jelikož od té doby musí pro vanilku, čekuládu, kakao, rozinky i mandličky jezdit každý týden až kamsi na druhý konec světa do Lanškrouna.
***

Říká se, že boje mezi Ješiňáky, ostávajícími v Chaloupkách, a Habrováky, jejichž území se rozprostírá po obou březích potoka javornického, jsou staré jako lidstvo samo, anónbrž ani pan řídící jejich počátků nepamatuje.
Pověst dále praví, že když obě strany po sobě metaly kameny, pokřikovaly hrubá slova a vůbec byly v nejlepším, objevilo se na bitevním poli procesí z Vambeřic, zpívající nábožnou píseň Maria, Maria, denice vítězná.
Pročež obě strany musely ukončit boje a přestat vyvádět jako divá zvěř.
Ono území se později začalo nazývati U modlenýho a všichni Ješiňáci i Habrováci se mu dodnes v pověrčivé bázni velikým obloukem vyhýbají…
***

Léto je príma, jelikož máme prázdniny a můžeme se plavčit, jak chceme.
Pročež Tonda vynalezl na potoku hrázku a Kemlink navrhl, že udělá plány, jelikož je nejlepší v matematice a kreslení.
Potom jsme celé odpoledne dřeli, až nakonec přišel Zilvar, šklebil se a pravil: „Se vám to provalí, jelikož máte slabý prkna.“
A taky se to provalilo, protože večír přišla bouřka, a všechna ta voda šplouchla Jirsákům na zahrádku.
Ráno paní Jirsáková vyhrabávala kedlubny z bláta a pan Jirsák kroutil hlavou: „Kakraholte, to musel být v noci pořádný slejvák.“
Pročež jsme se všichni usilovně modlili, aby to na nás neprasklo.
***

Zima byla letos velice dlouhá, pročež netrpělivě vyhlížím jaro, neboť začnou cvrlikat ptáci a všechno se konečně zazelená.
Kocour Honza taktéž vyhlíží jaro, jelikož moc rád chytá vrabce, co si na dvorek létají sesbírat drobečky.
On vždycky sedí, mhouří oči a dělá, jako by se nekoukal, ale přitom číhá.
Málokdy však nějakého vrabce chytí, jelikož mu pokaždé frnknou.
Jenže tenhle byl sotva opeřený a hloupý, pročež se Honza mlsně olízl.
Ale jiný starý vrabčák začal se strašlivým křikem kocourovi létat kolem hlavy.
Něco si zkus, nezdárníku, a klovnu tě do nosu, to uvidíš!
Pročež z toho Honza málem dostal psotník.
***

Teď v zimě se stmívá brzo, sotva se rozední, už je zase tma.
A když chodím na dvůr pro vodu, drkotají mi zuby a stíny se všelijak natahují a kroutí a posměšně šeptají: Počkej, ty kluku, my to na tebe povíme, že jsi zase nakukoval, jak si Kristýna u sebe v komůrce převléká blůzku.
Já se děsně zašklebím: Tůdle nůdle, jelikož to není Kristýna, ale Rampepurda rampepurďácká.
Pročež ze stínů vystoupí Honza Pivoda s bedničkou sodovek a já se tak leknu, že mu půlku kýble vyleju na nohy.
On nadává velice hlasitě a Rampepurda se nám oběma směje jako blázen.
***

Když byla Mančinka malá, tak jenom ležela a vůbec nemluvila, nýčko už je ale větší, pročež porád něco žvatlá.
A když ji Kristýna v kuchyni krmí krupicovou kaší, vykřikuje ‚ham‘ velmi hlasitě a maminka má radost, jak jí šmakuje.
Jenže teď Kristýna v kuchyni nebyla, jelikož se objevila na schodech od sklepa s ošatkou jablek a pravila: „Mluvila jste o mně, milostpaní?“
Pročež maminka spráskla ruce. „Jezuskote, vy jste tam to děcko nechala samotné!“
A zatím Mančinka seděla u otevřené trouby a kocour Honza seděl vedle ní a olizoval se nesmírně, jelikož právě zhltnul celé stehno z naší božíhodové husy.
***

Jelikož chodíme do čtvrté třídy, pan učitel pravil, že je načase, abychom poznali krásy naší vlasti, pročež vzal celou třídu na výlet.
Cestou jsme viděli pozoruhodný výtvor přírody zvaný Čertova jáma.
A když jsme stáli až úplně nahoře, pan učitel začal vykládat o jiných propastech tak hlubokých, že dna nelze dohlédnouti. Pročež Zilvar vzal klican a hodil ho dolů. Otakárek Soumarů chtěl taky hodit klican, ale vítr mu přitom sebral námořnickou čepici s nápisem Miramare. Otakárek začal nabírat do bréče a pan učitel pravil, aby si ji příště lépe hlídal.
Pročež mu do té jámy spadly jeho zbrusu nové brejle.
***

Čeledín Jakub od Bejvalů jest nemluva a lidé proto soudí, že to nemá v hlavě v pořádku. My hoši ovšem víme, že to jenom předstírá, aby mu všichni dali svátek. A když má volno, moříme ho, aby nám postavil draka.
Když jsme ho mořili naposledy, hrál zrovna u Friedmannů karty, pročež nás odbyl, že nemá kdy.
A pan Friedmann pravil: „Nějak vám ten list dneska nejde.“
„No bať,“ přikývl Jakub. Potom přebil jeho kulovou sedmu trumfovým esem. „Inu…“ pokrčil s úsměvem rameny.
Pročež jsme zajásali, jelikož bylo jasné, že v dobrém rozmaru nám postaví takového draka, že Habrováci puknou závistí.
***

„Pánové, chápete to? Vona dneska vůbec nepíše!“
„Jelikož furt tahá jakési mříže.“
„Já teda jenom valím vočadla…“
„Sem myslel, že bude vyprávět, jak tenkrát cirkusákům utekla ta cvičená vopice a sežrala Kozí Kuncce všechny pomoranče, načež vyšplhala na kostelní věž.“
„A my ji dostali zpátky do klece na pytlík buráků, což byl můj vlastnoruční vynález.“
„Pánové, nepůjdem jí s těmi mřížemi trochu helfnout?“
„Nepodlézej, šlejško!“
„Tak co za ni vymyslet to drabble?“
*
A zatímco chlapci týrali své mozky, já seděla mezi záhonky a fascinovaně zírala na čerstvě opravený plot.
Pročež teď už se mi do zahrádky žádní zatracení divočáci nedostanou!
***

PAJDA (-y, -ou)
1) kulhavý člověk, viz heslo mrzák, též Zilvar Josef st.
2) málo obvyklé české příjmení, viz heslo příjmení česká neobvyklá
3) pes Eduarda Kemlinka (viz heslo Poláček, Karel: Bylo nás pět – postavy), vyznačující se milou přátelskou povahou, jakož i extrémní žravostí. Jest velice dlouhý, ale nožičky má krátké a křivé. Umí utíkat tak, že ho nikdo nedohoní. Když utíká, tak se směje, vyplazjuje jazyk a uši mu plandají kolem hlavy. Když chce, aby mu doma otevřeli, tak zaťuká ocáskem na dveře. Nejraději žere všechno. Klidně i máčenou okurku nebo špulku režných nití, viz též heslo přírodní úkaz.
***

Na závěr školy secvičujeme divadelní představení, jelikož pan učitel soudí, že je to pro žactvo výchovné.
Pepek obdržel roli námořního kapitána, pročež mořil svého tatínka, aby mu půjčil dřevěnou nohu, aby to bylo jako doopravdy.
Pan Zilvar se napil z poloprázdné placatky, zavřel oči a pravil: „Nic! Anóbrž nejsem zvědavý na žádná alotria!“
Pročež Pepek vysvětloval, že jako kapitán nejprve počestně zhyne na tropickou chorobu, námořníci pláčí a potom následuje šturm.
Pan Zilvar pootevřel jedno oko a pravil, ať si z něj Pepek nedělá frňuousy, jelikož námořníci žádný rum nepláčí!
Pročež ho poslal do hospody na dluh pro novou placatku.
***

Včera si tatínek oblékl sváteční šaty a pravil: „Co naplat, maminko, musíme mezi lidi, aby se neřeklo, že živnost upadá.“
S bráchou Láďou potom hráli piliár, všecky obehráli, zejména cukráře pana Svobodu, pročež tatínek objednal kořauku pro celou hospodu.
Dnes se probudil až odpoledne a hned po Kristýně žádal studený obklad. Potom vstal, jelikož musel nutně na dvůr. Načež zašel do kvelbu pro kyselou okurku a zpátky do kuchyně vyměnit studený obklad.
Pročež maminka pravila: „Vendo, Vendo, stálo ti to za to?“
A tatínek odpověděl: „Já to nechápu. Vždyť té jalovcové nebylo víc než kalíšek nebo dva, čili prakticky nic.“
***

Dnešek je príma, jelikož v biografu dávají film, který není vhodný pro mravní vývoj nezletilých. Pročež jsme dovnitř museli vlézt tajně.
A v tom filmu byl pán, co miloval jistou slečnu, a druhý pán, co taky miloval tu slečnu, ale ona ho nechtěla. Pročež ta slečna jest převelice krásná a se vším si hnedle ví rady, skoro jako Bejvalův čeledín Jakub, co rozumí koňský řeči.
Jenže pan Maule, který trhá lístky, zpozoroval, že jsme dovnitř vlezli bez placení, a vyhodil nás ven. Pročež teď nevíme, zda slečna Mary nakonec bídně zahynula, nebo se provdala a žila šťastně až do smrti.
***

Před několika dny se na všech nárožích objevily plakáty oznamující, že do městečka zavítá slavný cirkus Rudolfi.
Pročež ode dneška máme ve třídě nového žáka. Nazývá se Kasalický Alfons, umí veletoč na bradlech a vůbec je nejlepší v tělocviku, jelikož když ho někdo sváže provazem, dokáže se z každé smyčky hned vyprostit. Je proto velice hrdý a každému vykládá, že je to starý Houdiniho trik.
Pročež mu Pepek o přestávce přivázal ruce tkaničkami k židli, a zatímco Kasalický nadával a usilovně se kroutil, sežral mu celou svačinu.
Děsně se přitom šklebil a pravil: „Tohle, holenku, je zase Zilvarova válečná lest!“
***

Ze všech ďoučat ve škole mám nejraději Evu Svobodovou, jelikož krásně voní vanilkou.
Její rodiče mají na náměstí cukrárnu, kolem které chodíme ze školy.
A hrajeme takovou hru, že stojíme před výlohou a značnou rychlostí si rozdělujeme všechny dorty, cucavé štangličky a barevná mejdlíčka.
„To je moje,“ ukázal jsem na čokoládový dort.
Ale Bejval se zašklebil a pravil: „Hahá, ten je můj, jelikož jsem si ho zabral už včera!“ A chtěl, aby mu Eva potvrdila, že si ho zabral už včera.
Pročež s úsměvem zavrtěla hlavou, jako že si nevzpomíná, a přitom mi tajně do kapsy strčila kornout slaných mandliček.
***

Když nemůžu lítat po venku, tak čtu.
Nejraději kliftónky a verneovky, jelikož mám v úmyslu státi se taktéž hrdinou, odhalovat nekalé živly, létat ve vzducholodi neb horkovzdušném balónu a podniknout slavnou objevitelskou výpravu.
Když jsem to ale řekl před strejdou a tetou Vařekovými, co k nám v neděli přišli na oběd, tvářili se velice pohoršeně a zatímco si pořád nandávali na talíř, pravili: „To je ta vaše výchova, pak to máte někam dopracovat, když všecko prožerete a rozházíte za hlouposti.“
Pročež tetě při řeči zaskočila kost.
Já se smál a šklebil velice škodolibě a ona pravila: „To máme za všechno.“
***

Dnes jsem musel hlídat Mančinku, jelikož maminka s Kristýnou šly vybírat látku na nové šaty. Brblal jsem, ale maminka varovným hlasem pravila: „Však tě neubude!“
Pročež jsem maloval obrázek do školy a Mančinka mi porád brala pastelky. Nejprve ztratila červenou, potom žlutou píchla kocoura Honzu do oka a nakonec mi někam schovala i zelenou. Mně to bylo fuk a domaloval jsem to barvičkami, které mi zbyly.
Pan učitel si ho prohlížel velmi zamyšleně a nakonec pravil, že mám zajímavé barevné vnímání světa, pročež napsal našim dopis, jestli mě místo do houslí nechtějí raději posílat ke slečně řídících na hodiny kreslení.
***

UKÁZAL PRAVOU TVÁŘ! Pokladník na penzi Lumír Fajst (65) byl včera přistižen při krádeži čtyř koleček tlačenky v uzenářství U Štveráků. Krádež se pokusil svést na psa berního rady!
Měl však smůlu, neboť celou událost od svého stánku na náměstí pozorovala jedna z pravidelných přispěvatelek poláčkovského Drbu.
„Na tydle vočadla jsem viděla, jak si ty kolečka cpe do kapsy i s voskovaným papírem!“ dušuje se důvěryhodná obyvatelka našeho městečka Kozí Kuncka.
Berní rada Kemlink se přes veškeré naléhání redakce k uvedenému incidentu odmítl vyjádřit. Nově vzniklý popěvek ‚Pan Fajst, tláču zblajz!‘ však kvitoval s potutelným úsměvem.
Tohle se dělá, Lumíre?
***

Habrováci jsou našimi úhlavními nepřáteli – jejich mravy jsou špatné a zvyky ošklivé, pročež s nimi vedeme válku na vrchu Budíně.
A cestou pokaždé sbíráme šišky, jakož i kameny, aby bylo dost munice.
Nejprve jsem šel já, Kemlink a Zilvar, kus za námi Bejval s Jirsákem, kteří také sbírali šišky a kameny a cpali si je do kapes.
Za cihelnou se přidal ještě maličký Venda Štěpánků a kus cesty šel s námi.
Ale my na něj udělali: „Jedeš!“
A tak nás zbylo pět.
Jenže Habrováků bylo deset, pročež nás hnali až ke kapličce, kdežto jsme jim hrubými slovy přísahali strašlivou odplatu.
***

Pan Fajst jest pokladníkem na penzi. Má spoustu času a proto otravuje a donáší na nás do školy. Pročež jsme mu přísahali strašlivou pomstu.
Letos o vánocích k nám přijel na návštěvu brácha Láďa, co se učí na příručího až v Teplicích. Mluvil hlubokým hlasem, ptal se mě, jak prospívám, a koukal mi do sešitů.
Ale já beztak věděl, že by nejraději kul pomstu s náma, jenže nemůže, anóbrž už je dospělý.
Pročež když jsme panu Fajstovi psali na dveře neslušný nápis, Ladislav stál na rohu, pokuřoval sváteční viržinko a dával bedlivý pozor, aby nás při tom psaní nikdo nenačapal.
***

Dnes ve slohu pan učitel Veselík pravil: „Teď pro odlehčení něco zábavného.“ Pročež napsal na tabuli ‚Kůzlátka byla vlkovi levnou kořistí‘ a mořil nás, abychom určili, co je na té větě špatně.
My mlčeli, jenom Kolorenč František porád mával rukou, jelikož je děsnej šplhoun. Pročež pravil, že kořist nemůže být levná, anóbrž se nekupuje v magacínu, ale zadarmo loví.
A já poslal klukům lísteček s dotazem: Půjdeme odpoledene na třešně?
Bejval odepsal: Jo.
A Jirsák s Kemlinkem udělali čárku.
Zilvar připsal: Vím o žebříku.
Pročež jsem se velice radoval, jelikož jsem věděl, že s žebříkem budou ty třešně snadným úlovkem.
***

Dnes nebyla škola, ale divadlo, pročež jsme museli donést korunu, krom chudých žáků, kterým to zaplatil dobročinný fond.
Hráli pohádku o loupežníkovi Alibabovi, co létal na koberci a v láhvi přechovával džina. My divně koukali, pročež pan učitel pravil, že význam toho slova v orientálním nářečí znamená démon čili duch. A že podobné jevy zkoumá věda ententýnologie* nebo tak nějak.
Jenže když Pepek svému tatínkovi řekl, že Aladin vypouštěl z láhve džina, pan Zilvar ho pořádně natřel, ať nevrdlouhá, jelikož gin se odjakživa nazývá borovička**, anóbrž se vyrábí z jalovce.
A Pepek pravil, že se na nějakou ententýnologii příště vykašle.
***

Tonda jest veliký vynálezce, pročež pravil: „Když nachytáme raky a prodáme je lufťákům, obdržíme houf peněz a podnikneme výpravu do Indie.“
A tak jsme šli.
Nejprve po těch racích nebylo ani stopy, ale ve vrbičkách jsme jich objevili celé mraky a rychle je vyhazovali na břeh, aby neutekli.
Kemlinkův pes Pajda běhal kolem, vesele štěkal a ke všemu čuchal, pročež ho jeden rak cvaknul klepetem do čumáku. Pajda děsně kvičel a vůbec s náma nemluvil.
Pročež jsme mu za utržené peníze koupili buřta, aby s náma zase mluvil.
A Čenda pravil, že Bejval není žádný vynálezce, jelikož je naprostý vůl.
***

S Otakárkem Soumarů kamarádím, jelikož mi půjčuje verneovky.
U Soumarů jest to převelice krásné, neboť před krbem mají kůži z jaguára, která cení zuby a vyvaluje oči a my si s ní hrajeme na Afriku, pročež Otakárkova slečna vychovatelka pravila, abysme neřvali jak paviáni. My teda neřvali, ale kouleli si se skleněným okem, co tomu jaguárovi při hraní na džungli vypadlo, pročež na nás koukalo velmi vyčítavě.
A pan Soumar po něm uklouzl, takže volali doktora, aby mu dal dlahu.
My se tvářili nevinně a ctnostně a paní továrníková mi nabídla kus koláče, jelikož prý mám na Otakárka dobrý vliv.
***

Život byl čím dál víc na sviňu.
Nejprve ztratil práci.
Potom se musel rozloučit s dcerou. Nevěděl, zda ji ještě někdy v životě spatří. Ale doufal, že v Anglii bude v bezpečí. Snad…
Lidé z jeho okolí mizeli čím dál rychleji. Kohnovi… Hirschovi… Posilesovi… Všichni deportovaní prý mířili do Terezína. Zatím.
Tušil, že času příliš nezbývá. A tehdy jako by se písmena a slova sama začala klást na čistý list papíru. My hoši, co spolu chodíme, zažíváme všelijaká dobrodružství…
Každá z těch dětských vzpomínek byla záchytným bodem, zábleskem naděje ve světě, který se čím dál víc propadal do válečného šílenství…
***

Dnes přišla do kvelbu paní Hrazdírová pro láhev železitého vína a při placení vzdychala, že jejich Jiřinka je už zase marodná, jelikož trpí nechutenstvím, jakož i chudokrevností.
Já se děsně šklebil, ale tak, aby mě tatínek neviděl, anóbrž bych obdržel kázání, abych se nešklebil jako skoták.
Paní Hrazdírová vypadala lítostivě, pročež jsem se musel zapřít, abych jí nevyzvonil, že s námi Jiřina včera byla na válečné výpravě, kdežto jsme z indiánské dýmky zvané kalumet hulili bramborovou nať. A Jiřina s námi hulila taktéž a Zilvar ji přitom učil nevhodná slova.
Pročež pravila, že hošenčí hry jsou mnohem lepšejší než holčenčí.
***

Dnes ve škole jsme zaslechli, že příští týden k nám zavítá pan inspektor, pročež pan Rektorys, co nás učí na housle, vybíral, kdo zahraje uvítací sólo.
Já to naschvál bral o půltón níž a Kemlink o půltón výš, a vrzali jsme oba strašně, takže to sólo nakonec dostal Jirsák, jelikož patří mezi pokročilé žáky.
Byl proto velmi hrdý a na všechny ohrnoval nos.
Jenže odpoledne jsme se šli plavčit k rybníku a on musel zůstat doma a cvičit dvojhmaty. Pročež na nás pokřikoval hrubé výrazy, jelikož měl děsnýho vzteka.
My se řehtali jako koně a pravili: Dobře ti tak, šlejško!
***

Můj druhý nejlepší přítel se nazývá Jirsák Čeněk.
Jeho tatínek je čepičář a papučář, ale ve volných chvílích cvičí u dobrovolných hasičů, co mají za patrona svatého Floriána v brnění, což se mi velice líbí.
Pročež stojí na poličce u Jirsáků v kuchyni a dohlíží, aby nikdo nezaložil požár neb jinou pohromu.
A pan Jirsák pravil, že se mu poslední dobou zdá nějaký zašlý, pročež tu část brnění, která se v cizím nářečí nazývá kyrys, začal kousek po kousku polepovat pozlátky od čekulády.
My s klucima ochotně vypomáháme, děláme, že taky pilně polepujeme, a přitom všechnu tu čekuládu pokaždé sežereme.
***

My hoši, co spolu chodíme, rádi posloucháme řeči, co dospělí občas vedou.
Pročež jsme zaslechli Kozí Kuncku, která prodává na náměstí ovoce, cukrlata, jakož i kokosky, jak povídá paní lékárníkové, že starý Zilvar by dozajista kus práce ještě zastal, kdyby ho do ruky dostala řádná ženská. Ale že o tom nesmí vědět, jelikož by děsně řval, že se mu pokouší tajně strčit hlavu do chomoutu.
Jenže Pepek všecko vykecal a pan Zilvar děsně řval a pravil: Zlatý vočadla! Jelikož na vojně dostal šrapnelem do nohy, nikoli do hlavy.
Pročež to vypadá, že s ním Kozí Kuncka nepromluví do smrti smrťoucí.
***

Můj nejmilejší přítel se nazývá Bejval Antonín, kterýž jest veliký vynálezce.
Zrovna nedávno vynalezl hru na stopovanou, pročež jsme cestou lesíkem sledovali pana Pivodu, toho sodovkáře z Habrové, když se tam zničehonic objevila naše služka Kristýna.
Pan Pivoda nízkým hlasem pravil: „To je ale náhodička, slečno, nechtěla byste kousek svézt, jelikož s sebou mám prázdný vozejk.“
A Kristýna se chihotala a vedli se spolu za ruce až k vrbičkám, kdež jsme každý obdrželi herdu do zad a malinovou sodovku, abychom doma mlčeli.
Zilvar z chudobince se zamyslel a pravil, abychom příště stopovali cukráře pana Svobodu, jelikož on jest velice mlsný.
***

„Míno, nejste na to už trochu staří?“ pravila teta Vařeková, když si k nám do kvelbu přišla pro půl liberky kávy. A strejda Alois, který přišel s ní, opakoval pořád dokola: „Takový nerozum; krize na krku, dítě na cestě…“
Maminka hluboce vzdychla a tatínek mi dal deset korun, že abych došel k panu Šafkovi vyzvednout spravené boty.
Pročež jsem si vzal peníze, ale z druhé strany přitiskl ucho na dveře, aby mi nic neušlo.
Tudíž vím, že nýčko po prázdninách k nám kromě maminky, tatínka, mne a bráchy Ládi přibude ještě jedno úplně nové miminko.
A tak nás bude pět.
***

Z celého zámku Bragelonne si Grimaud nejvíce zamiloval jeho zahrady.
Se svolením pana de la Fère v nich dlouhé hodiny dokázal sázet, vyvazovat, zastřihávat, prořezávat, roubovat, nastýlat, hnojit, kypřit, zalévat a všelijak jinak přemlouvat to nesčetné rostlinstvo k překotnému růstu.
Prvním rokem zanedbaná zahrada připomínala prales.
Druhým rokem prořezané stromy vpustily do oken trochu slunce.
Třetím rokem stará třešeň vedle altánku znovu rozkvetla jako nevěsta.
Když se o dva měsíce později nesčetné košíky začaly plnit granátově červenými plody, Grimaud sklízel všeobecnou pochvalu.
Trochu rozpačitě se usmíval a mlčky krčil rameny.
Nikdy toho moc nenamluvil.
Nemusel.
Jeho činy hovořily za něj…
***

Azereth - nejednou dokázala, že jí rozhodně nechybí hravost. Šokující zjištění o dlouho nezvěstném
Esclarte - mnohostranná a vždy píšící velmi pěkným jazykem. Ukradený salám
Faob - Vrána, občas předstírající, že je Havran. Dokáže psát tak, že z toho mrazí. Stejně dobře však dokáže i pobavit. Vyznání II: závislost
Lady Vader - po celou dobu statečně hájila barvy Star Wars. Mrkev a drát
Luciuska - nás dokázala přivést k poznání, že i Malfoy někdy mluví pravdu. Různé úrovně pravdy
Neferet - vyprávějící osobitý příběh svým nezaměnitelným stylem, rozpoznatelným mezi desítkami jiných. Čas vypršel
Owes - a svébytná partička Lidí s kocovinou. Nyan Cat
Tirik - smíšek, satirik a neúnavný glosátor. Vždyť život není ničím jiným než jevištěm… Dřevěný talent
Terda - jejíž dobrodružný Skřivánek nás provázel celé letošní DMD. Poutníci
Zuzka - píšící zejména drabblíky ze světa Jane Austenové. Její znalost knižních předloh je úctyhodná. Na Donwellu

George a Touha hroznů. Prý BJB. Nemyslím si to a sladkobolnou melancholii tohoto drabble si znovu ráda připomenu.
ioannina a Člověk na nepravém místě aneb Jak nahoře, tak dole. Magický svět Bjørkhallenu. Co k tomu dodat?
Jacomo a Dětské čarování. Jemné, křehké a okouzlující drabble ze světa Harryho Pottera.
KattyV a Jak hořce voní mi ta sladká vůně. Věřili byste, že i Minerva McGonagallová byla kdysi zamilované mladé děvče?
Lee a O hvězdách. Malý princ nerozeznatelný od své původní předlohy.
Macalaurë a Úhel pohledu. Poeta s lyrou a úsměvem na rtech. Tentokrát však zpíval na vážnější notu. Rovnou před kruhem Valar.
mila_jj a Jemné nuance japonské konverzace. Jedno z nejlepších uchopení zadaného tématu.
Peggy a Tak malá a už tak odvážná. Zdánlivě nenápadný drabblík, ke kterému se stále vracím. Možná budete i vy.
Regi a Kolegovo vysvětlení. Dokonale hagridovský Hagrid a brilantně snapeovský Snape.
Tora a Vlny v mrkvi. Vítejte v hotelu U devíti koček. Zdržíte-li se déle, je možné, že neodejdete sami.

Na nádvoří paláce de Tréville panoval nezvyklý ruch.
Muži z nastoupené jednotky si vzrušeně šeptali:
„Nevíte oč jde?“
„Tohle je vážně dost divné…“
„Kapitán by nesvolával kompanii pro nic za nic.“
Stáli tam ve vzorně vyrovnaných trojstupech a spořádaně čekali.
Slavní Mousquetaires du Roy.
„Pánové,“ oslovil je kapitán de Tréville, „rád bych vás s někým seznámil. Chci, abyste mu vzdali hold, který si zaslouží. Přestože nenapsal o žádném z našich dobrodružství, zrodili jsme se právě v jeho mysli. Bez jeho nápadů a píle bychom nikdy nebyli tím, čím jsme!“
A potom jim, pořád ještě trochu překvapeným, slavnostně představil Augusta Maqueta…
***