Moje články

Milý Matěji,
píši Ti, ač tuším, že dopis nikdy nedojde, ale třeba švarným mladíkům, jako jsi Ty, poštu nezadržují. Moc na Tebe vzpomínám, neviděla jsem Tě u vlaku, ale asi chápu. Mám se všelijak, moc nám pomohl náš dobrý kamarád Ivan Kyncl, Evžen Brikcius nás přivítal na londýnském Victoria station ohňostrojem!
Ale nepřestávám brečet, zajizvená zevnitř i zvenku, ty čtyři intenzivní roky se do mě vpálily jako tetování, každé zazvonění ve mně vyvolává hrůzu, každé ráno chci vidět ty, které jsem opustila.
Promiň, pro slzy nemohu pokračovat dál, pozdravuj tátu, až ho pustí.
Tvá Z.
V Londýně 13. 10. 1982

Ve dvě hodiny v noci 13. října 1981 zazvonil kdosi u bytu Ziny a Karla a představil se jako „Magor“. Zina byla sama doma a otevřela. Okamžitě jí byly zakryty oči a ústa a do bytu vniklo více osob. Po výhrůžkách, bití, kopání a otloukání hlavy o zeď ji přinutili sednout a ostříhali několik pramenů vlasů na temeni hlavy. Pak z ní strhli noční košili, nahou ji osahávali a přiměli si lehnout, že ji znásilní. Zina ztratila na okamžik vědomí, když se vzpamatovala, byli útočníci pryč.
Moc odpovídá na každé „ne“ stupňujícím se terorem.

Sdělení VONS ze 17. 10. 1981

„A vlasy, Zino?“ čechrám.
„Vlasy hladí a se hladí,“ usmívá se.
„Krk?“
„Odhrň, najdi důlek a vtiskneš polibek.“
„Ramena?“
„Objímat! Ráno, v poledne, večer!“
„Záda?“
„Ty se masírují…“
„A níž?“
„Obdiv, bezmezný obdiv,“ otočí se. „Poplácat nanejvýš zlehounka!“
Ucuknu pohledem, přikováván.
„Ona tě neukousnou,“ všimne si, „ale pozor, vše jemně, žádné humpoláctví.“
Ukáže si na bříško:
„Taky pokládáš hlavu, a když se zadaří, pak ucho.“
Skrčí kolena, opře o ně bradu.
„Nohy budou objímat tebe.“

Ozve se ostré zazvonění.

Brečím a zapisuji podrobně, protože to byl poslední hezký okamžik mého života, sraba.

Deníkový záznam M. B. z 13. 10. 1981

Prověřeným TS CESTA byl 19. 5. 1981 získán poznatek, že objekt akce ZINA nevylučuje alternativu emigrace. Po uvěznění předních exponentů VONSu (Uhl a spol.) leží veškerá práce na mladší generaci VONSu. Dle svých slov „je stále připravena platit krutou daň, ale zabít se nenechá“. Dále si zakládá zejména na „svých vlasech, v nichž se ukrývá její síla“.
Návrh rozpracování:
– častými preventivně rozkladnými opatřeními narušovat účast na činnosti VONS;
– za využití agenturně operativních poznatků provádět kompromitaci v nepřátelském prostředí;
– zařadit do projektu Asanace;
– využít inklinace k tzv. „západnímu způsobu“ života a prostřednictvím agenturně operativních prostředků přimět k dobrovolnému vystěhování z ČSSR.

Naproti před vchodem auto šťubáků, vzal jsem to přes dvůr a okýnkem do kotelny.
„Ty vypadáš! Válel ses v uhlí?“
„Máte před domem ostrahu.“

„Teď ti umyju záda já,“ směje se, „ať jsme si kvit.“

„Mohu vás učesat?“

Pěšinka ve vlasech. Pěšina v údolí mezi Řípy. Kolej bez dvojčete mezi sedadly. Klikatice v růži. Ženské tělo je plné tratí. Chlapecká hlava plná představ.

„To se nemělo stát,“ vzdychne, když hledí na mé mokré kalhoty. „Nedošlo mi to.“

„Nikdo nikdy,“ přiloží prst na mé rty, „nesmí se dozvědět! Je to naše dosmrtné tajemství.“

Deníkový záznam M. B. z 28. 6. 1978

Odsouzený v dopise své manželce ze dne 5. 6. 1980 píše:

„Pozdravuj všechny milé berany, nezapomínej, že jsme teď na jedné lodi, vzájemně se nesvrháváme do propastí a naše teologické rozepře jsou ničím proti Antikristovu celosvětovému tažení.“

„Beránka nám stahují z kříže a i z Golgoty by ho nejraději shodili, jako by žádného utrpení nebylo. Nejsem z tohoto vývoje dvakrát šťastný, následovat našeho Pána znamená přijmout fakt bolesti a oběti a povinnost je trpělivě snášet. Což jistě neznamená, že nám to někdy nepřijde nad naše síly, viď, kdákurko má milá, statečná!“

Obě pasáže byly vyhodnoceny jako nesrozumitelné a byly cenzurovány.

Ustanovkou bylo zjištěno, že otec NO KRÁLOVNA byl v letech 1961 až 1964 veden ve svazku PB HRAD. Jednalo se o spolehlivého, internacionálnímu socialismu oddaného soudruha, s nímž byla spolupráce rozvázána s ohledem na možnou dekonspiraci PB. Ve věci usměrnění jeho dcery byl proto 3. 4. 1979 realizován důvěrný pohovor, ve kterém jmenovaný sdělil, že „dotyčná není jeho dcerou, manželka ji čekala ještě před svatbou a on si ji osvojil“. Dcera o této skutečnosti neví, přes velmi napjaté vztahy je na svého otce vázaná.
Návrh opatření: proti objektu ve vhodné chvíli efektivně použít zjištěné informace k dalšímu prohloubení narušené rovnováhy.

Milá sestřenice,
pokud jde o Tvůj dotaz ohledně mých zkušeností s vysokou školou, upřímně odpovídám: Jsem po dvou letech o desetiletí starší, opotřebovanější, zuboženější. Čekala jsem svatební věnec z bodláčí, ale nakonec je to trnová koruna. Přibylo pár úžasných kamarádů, mnohem více nepřátel, pro většinu jsem „nečistá“. Soukromí nemám žádné, stále v jednom kole. Je to intenzivní a bolavé.
Kdybych se mohla rozhodovat znovu, zachován se stejně.
Zvaž tedy s vědomím všech následků pro Tebe i Tvé blízké.
Tvá Zina
P. S. Jistě víš, o čem píši. Raději neposílám poštou, ale po D., (snad) spolehlivý.
V Praze 1. 4. 1979

Zina se dnes vdávala. Za Karla. Přítele.
Slyšel jsem včera mámu, jak říká: „Nevím, co si o tom myslet. Jsou to spíš kamarádi než milenci. Strach z estébáků by nám neměl určovat partnery pro život.“
Svatba civilní, střídmá, pro pár androšů, vyděděnců, spoluspiklenců, společenské dno.
Dva nezvané buldočí ksichty a jeden „nenápadný“ fotograf. Mravní dno.
Zakoktávající se, jako stěna bílý rudoch ověřil, že pár zná svůj zdravotní stav, a popřál dvojici „hodně společné výkonnosti v naší socialistické vlasti“. Slovní dno.
Přesto úsměvy, květiny, přání.
Na největším dně někdo jiný. Já, zamilovaný chlapec.

Deníkový záznam M. B. z 15. 9. 1978

DOKTOR-19: Dáš si něco k pití?
KAREL: Až za chvíli. Teď mě vyslechni.
DOKTOR-19: Jsem jedno velké ucho. A nejen já!
KAREL: Jen ať to slyší! Zina se ztratila!
DOKTOR-19: To je zlý. Jak to víš dlouho?
KAREL: Druhý den nepřišla domů... Bydlí u mě.
DOKTOR-19: Vím. Volal jsi mámě?
KAREL: Má odpojený telefon, tak jsem za ní jel. Žádné zprávy.
DOKTOR-19: Budeš to muset nahlásit.
KAREL: Jim? Když Zinu nejspíš sebrali oni?! Nic mi neřeknou. Nejsem rodinný příslušník. Ta hrozná nejistota, hledím do čiré tmy... Jestli ji najdu, vezmu si ji! Aby se tahle bezmoc už nemohla nikdy opakovat.

Po linii vnitřního protivníka byl agenturní cestou ověřen poznatek, že NO CASANOVA realizovala intimní styk s PO DESDEMONA, manželkou NO OTHELLO. V podnapilém stavu se CASANOVA vyznal TS CESTA, že „je lovec a je to mimo jeho kontrolu“ a že „každé vítězství v tomto směru je vlastně jeho prohrou, která je ale neskutečně sladká“.
Opatření:
- úkolovat TS CESTA k vlivovému působení v nepřátelské bázi k dalšímu zasévání vzájemné nedůvěry mezi předními exponenty pravicového oportunismu;
- úkolovat TS VRABEC k dekonspiraci utajeného poměru CASANOVY a DESDEMONY před OTHELLEM;
- úkolovat TS BUBEN k PO SVĚTICE k rozkrytí nebezpečí pohlavních chorob jejího manžela CASANOVY.

Jmenovaná pracuje jako doktorka na gynekologické ordinaci OÚNZ Praha 2, Sokolovská 35, Praha 2. Přichází pravidelně do důvěrného styku s exponentkami z prostředí Charty 77 a volné mládeže (akce SOJKA, DANA).
Jako KTS GYN předala několik závažných agenturních poznatků státobezpečnostního charakteru a dodržovala zásady konspirace.
Na schůzce vykazovala známky nervozity, což souvisí s její aktuální rodinnou situací (rozvod). Vhodným způsobem jí byla naznačena nutnost boje pro nepřátelům socialismu i možnosti podpory státních orgánů v její nelehké pozici. S užší formou spolupráce souhlasila, jako krycí jméno zvolila BUBEN.
Vázací akt provedl: por. Šimonovský, mjr. Dušín 31. 3. 1978 v kavárně Slavia

Uchazeč jeví ve věcech rodinných jistou nevyzrálost (závislost na matce, pomočování), ale třídně je zcela uvědomělý. Pochází z dělnické rodiny, oba jeho rodiče jsou organizováni v KSČ. Politicky se vyžívá v SSM, kde velmi obětavě vykonává funkci skupináře.
V kritickém období 1968 započal se studiemi na SZTŠ ve Vyškově. Přestože ze strany jedinců byly raženy některé tendence (účast na pohřbu Palacha), nepodlehl jim a choval se řádně. Matka je doposud trestně i mravně zachovalá, na veřejnosti má velmi dobrou pověst.
Pod systematickým politicko-operativním vedením se jmenovaný zařadí mezi příkladné příslušníky SNB.
Závěr zvláštní prověrky Jana Šimonovského z 22. 5. 1972

Operativní cestou získán poznatek o radikalizaci vnitřního protivníka. Objekt DOKTOR-19 v úzkém kruhu neidentifikovaných exponentů tzv. Charty (mj. objekt IVAN) prohlásil: "Skončil čas hesel, nastává čas činů."
Mimořádně závažná informace získána 25. 10. 1978 spolehlivým pramenem (ZTÚ DIAGRAM), ihned předána X. správě.

***

Někdy si už o tátu dělám vážné starosti.
Z jeho pracovny se včera ozývalo rádio, šoupání židlí a ťukání skleniček, nakoukl jsem, kdo přišel. Byl tam úplně sám! Mrkl na mě a nahlas prohlásil:
"Ahoj, Ivane, posaď se. Jsme všichni. Musíte vědět, že skončil čas hesel a nastává čas činů!"

Deníkový záznam M. B. z 26. 10. 1978

Dnes byl můj velký den.
Táta mě vzal na okružní cestu po známých adresách, brácha už je zletilý (pukal závistí!), takže by ho mohli zadržet taky a mámě by nikdo nepřinesl zprávu.
Hledá k sobě někoho, kdo s ním prolomí blokádu Ládi Hejdánka, říká, „dva a více se bijou trochu složitěji“. Nebyl úspěšný, abychom se vůbec dostali dál, musel zastavovat dlouhá vysvětlování, proč to nejde.
Na Klárově jsme náhodou potkali jeho známou Zinu (je velmi krásná!) a ta mu na jeho prosbu bez řečí kývla.
Poslední hrdina v téhle zemi je žena!

Deníkový záznam M. B. z 21. 5. 1978

Odsouzený může přijímat návštěvy příslušníků své rodiny jednou za 3 měsíce.
Při návštěvě s příslušníky rodiny může odsouzený přijmout balíček obsahující povolené věci, a to až do váhy 3 kg.

Záznam o kázeňském trestu (1. 7. 1980):
Odsouzený porušil Řád výkonu trestu tím, že sepsal odsouzenému č. 3325 žádost o prominutí neodpykaného trestu. Věděl, že poruší Řád, že odsouzení si mohou žádosti podávat jen za svou osobu.
Vyjádření odsouzeného:
Jmenovaného jsem upozorňoval, že vychovatel zná mé písmo. Odpověděl mi, že podle vychovatele si má žádost nechat napsat jiným odsouzeným, když je sám negramotný.
Rozhodnutí:
Nepovoluji balíček v příštím řádném termínu.

Pramen sdělil, že zásah proti Ivanu Medkovi (objekt akce IVAN) je v nepřátelském prostředí hodnocen jako „organisovaná teroristická akce“. Medek byl prý v nočních hodinách neznámými muži před zraky důstojníka StB Ulricha přepaden, spoután a odvezen do křivoklátských lesů, kde byl omráčen a bez prostředků ponechán v křoví. Nikdo nepochybuje o tom, že za akcí stojí Státní bezpečnost.
Dle Václava Bendy (DOKTOR-19) je třeba prolomit blokádu Ladislava Hejdánka (IDEOLOG), kterého chtěl Medek před „únosem“ navštívit. „Moc demonstruje svou sílu. Nemůžeme chtít všechno, ale nesmíme se spokojit s ničím.“
Poznatek byl získán 20. 5. 1978 spolehlivým pramenem, potvrzen ZTÚ DIAGRAM.