Moje články

Za svědomité a iniciativní plnění úkolů v akci Asanace v roce 1981: 1.500,- Kčs
Z přehledu o odměnách a trestech mjr. Miloslava Dušína a npor. Jana Šimonovského
***
Chtěli, aby moc dodržovala své vlastní zákony.
Táta, Véna, Dienstbier, Otka, Petr Uhl… Za katrem sedí.
A další vyhnali. Ivana, teď Zinu.
Odjíždí navěky, za oponu, už se nikdy neuvidíme, umírá pro mě.
Odchází s ní další kousek práva.
Jen nechtěla, aby bylo pošlapáváno a krouceno, ne za sebe, za jiné bojovala.
Nemohu ji jít zamávat na nádraží.
Vytopil bych to tam.
Sbohem, Zino!
Deníkový záznam M. B. z 5. 12. 1981

Milý Matěji,
píši Ti, ač tuším, že dopis nikdy nedojde, ale třeba švarným mladíkům, jako jsi Ty, poštu nezadržují. Moc na Tebe vzpomínám, neviděla jsem Tě u vlaku, ale asi chápu. Mám se všelijak, moc nám pomohl náš dobrý kamarád Ivan Kyncl, Evžen Brikcius nás přivítal na londýnském Victoria station ohňostrojem!
Ale nepřestávám brečet, zajizvená zevnitř i zvenku, ty čtyři intenzivní roky se do mě vpálily jako tetování, každé zazvonění ve mně vyvolává hrůzu, každé ráno chci vidět ty, které jsem opustila.
Promiň, pro slzy nemohu pokračovat dál, pozdravuj tátu, až ho pustí.
Tvá Z.
V Londýně 13. 10. 1982

Bez kalhot statečnější než kdejaký bojovník.
Blokádu prorazila jsi, ze školy vyhozena.
Na těle ukázala mi, co je to vlastně žena.
Jenže já malý, bázlivý kluk, co patří na nočník.
Zbýval jen únik.
Budeš mi ale chybět, strašně, zbrklému klukovi.
První a poslední má láska, tajný hřích.
Až táta vyleze, nikdo tu nebude, řekl bych.
Budu tu hnízdit sám. Bez hradu muž. Kůň bez podkovy.
Uteču do křoví.
Levně tě prodali, bonzáci, jak věděli o vlasech?
Nikdy už tě neuvidím, zůstaneš v mých snech.
Cink, puklo mi srdce, má, má, má. Dělí nás poledník.
Bez kalhot statečnější než kdejaký bojovník.

Ve dvě hodiny v noci 13. října 1981 zazvonil kdosi u bytu Ziny a Karla a představil se jako „Magor“. Zina byla sama doma a otevřela. Okamžitě jí byly zakryty oči a ústa a do bytu vniklo více osob. Po výhrůžkách, bití, kopání a otloukání hlavy o zeď ji přinutili sednout a ostříhali několik pramenů vlasů na temeni hlavy. Pak z ní strhli noční košili, nahou ji osahávali a přiměli si lehnout, že ji znásilní. Zina ztratila na okamžik vědomí, když se vzpamatovala, byli útočníci pryč.
Moc odpovídá na každé „ne“ stupňujícím se terorem.
Sdělení VONS ze 17. 10. 1981

„Poslouchej mě,“ natahuje Zina noční košili, „schováš se do šatníku a nevylezeš odtamtud, dokud návštěva neodejde! Nesmí se nikdo dozvědět, rozumíš?! Moc bychom ublížili hodným lidem... I kdyby ses měl počurat! Slib mi to!“
„Slibuju. Čestný chartistický!“
Nasoukám se, zavře za sebou.
Slyším zdušený výkřik? Je to halas boje?
„Ty děvko!“ křičí někdo?
Slibuju. Čestný chartistický!
Nesmím se prozradit, přísahal jsem!
Nebo se prachsprostě bojím?
Dokážu popsat, zpětně, když vím, co se stalo, své pravé pohnutky?
Práskly dveře, až potom, propocený, jsem vylezl. Zina ležela v bezvědomí v předsíni, zmlácená a ostříhaná.
Deníkový záznam M. B. z 13. 10. 1981

„A vlasy, Zino?“ čechrám.
„Vlasy hladí a se hladí,“ usmívá se.
„Krk?“
„Odhrň, najdi důlek a vtiskneš polibek.“
„Ramena?“
„Objímat! Ráno, v poledne, večer!“
„Záda?“
„Ty se masírují…“
„A níž?“
„Obdiv, bezmezný obdiv,“ otočí se. „Poplácat nanejvýš zlehounka!“
Ucuknu pohledem, přikováván.
„Ona tě neukousnou,“ všimne si, „ale pozor, vše jemně, žádné humpoláctví.“
Ukáže si na bříško:
„Taky pokládáš hlavu, a když se zadaří, pak ucho.“
Skrčí kolena, opře o ně bradu.
„Nohy budou objímat tebe.“
Ozve se ostré zazvonění.
Brečím a zapisuji podrobně, protože to byl poslední hezký okamžik mého života, sraba.
Deníkový záznam M. B. z 13. 10. 1981

„Pojď mi pomoct vybrat fotku pro tátu,“ řekla mi ráno máma. „Nesmí tam být nikdo cizí, jen rodinní příslušníci.“
„Co tuhle?“
„Tam vypadám hrozně.“
Probíráme, zarazí se.
V ruce fotografii z „předávání žezla“ u nás doma. S mluvčováním Charty 77 končili Véna, Jiří Hájek a Láďa Hejdánek, nastupovali táta, Zdena Tominová a Jirka Dienstbier. Usmívají se, Zdena a Jiří sedí, táta s doutníčkem v ruce.
„Tu přece nemůžeme poslat, mami!“
„Celá zadní řada sedí,“ mžiká očima.
„Snad stojí, ne?“
„Ne.“
Pláče.
Aha. Naplácal bych si na zadek.
Ale s Láďou to nesedí.
Deníkový záznam M. B. z 5. 2. 1980

Prověřeným TS CESTA byl 19. 5. 1981 získán poznatek, že objekt akce ZINA nevylučuje alternativu emigrace. Po uvěznění předních exponentů VONSu (Uhl a spol.) leží veškerá práce na mladší generaci VONSu. Dle svých slov „je stále připravena platit krutou daň, ale zabít se nenechá“. Dále si zakládá zejména na „svých vlasech, v nichž se ukrývá její síla“.
Návrh rozpracování:
– častými preventivně rozkladnými opatřeními narušovat účast na činnosti VONS;
– za využití agenturně operativních poznatků provádět kompromitaci v nepřátelském prostředí;
– zařadit do projektu Asanace;
– využít inklinace k tzv. „západnímu způsobu“ života a prostřednictvím agenturně operativních prostředků přimět k dobrovolnému vystěhování z ČSSR.

Cestou TS CESTA byl 2. 8. 1979 získán důvěryhodný poznatek, že vazební stíhání 10 čelných představitelů nepřátelského uskupení VONS citelně otřáslo prostředím vnitřního protivníka, zároveň ale prostřednictvím tzv. falešné solidarity aktivizovalo další protisocialistické živly. Podle objekta akce ZINA „tohle moc asi nečekala, deset z nás zavřeli, dvanáct dalších se přihlásilo“. Informaci, že do VONS vstoupilo 12 nových členů, se navíc podařilo přes bezpečnostní opatření předat i vazebně stíhaným, možná cestou Václava Havla, který byl propuštěn na pohřeb svého otce. Seznam nových členů navíc neznámý pachatel vyryl na dveře do vycházkového dvora NVÚ Ruzyně, kde si to vazebně stíhaní mohli přečíst.

Naproti před vchodem auto šťubáků, vzal jsem to přes dvůr a okýnkem do kotelny.
„Ty vypadáš! Válel ses v uhlí?“
„Máte před domem ostrahu.“
„Teď ti umyju záda já,“ směje se, „ať jsme si kvit.“
„Mohu vás učesat?“
Pěšinka ve vlasech. Pěšina v údolí mezi Řípy. Kolej bez dvojčete mezi sedadly. Klikatice v růži. Ženské tělo je plné tratí. Chlapecká hlava plná představ.
„To se nemělo stát,“ vzdychne, když hledí na mé mokré kalhoty. „Nedošlo mi to.“
„Nikdo nikdy,“ přiloží prst na mé rty, „nesmí se dozvědět! Je to naše dosmrtné tajemství.“
Deníkový záznam M. B. z 28. 6. 1978

Pocházím z třídně bezchybného prostředí, otec bezzemek a poválečný partyzán, matka švadlena. Oba po Únorovém vítězství pracujícího lidu vstoupili do služeb diktatury proletariátu. Chtěl jsem pokračovat v cestě nastoupené mými rodiči, po absolvování vojenské základní služby ale přišel krizový rok 1968. Negativní vývoj v naší vlasti se odrážel na mém psychickém zdraví a já se často přiváděl do podnapilého stavu.
Internacionální pomoc a příchod spojeneckých vojsk vše změnily, bezpodmínečně jsem se podrobil abstinentismu a vrátil se ke svému životnímu cíli. Chci být nápomocen při odhalování nepřátel společnosti a naší republiky. Mám zájem o práci u StB.
Čest práci Dušín Miloslav

Odsouzený v dopise své manželce ze dne 5. 6. 1980 píše:
„Pozdravuj všechny milé berany, nezapomínej, že jsme teď na jedné lodi, vzájemně se nesvrháváme do propastí a naše teologické rozepře jsou ničím proti Antikristovu celosvětovému tažení.“
„Beránka nám stahují z kříže a i z Golgoty by ho nejraději shodili, jako by žádného utrpení nebylo. Nejsem z tohoto vývoje dvakrát šťastný, následovat našeho Pána znamená přijmout fakt bolesti a oběti a povinnost je trpělivě snášet. Což jistě neznamená, že nám to někdy nepřijde nad naše síly, viď, kdákurko má milá, statečná!“
Obě pasáže byly vyhodnoceny jako nesrozumitelné a byly cenzurovány.

Dne 10. listopadu 1982 zhynul náhle veliký pokračovatel Leninova díla, generální tajemník ÚV KSSS, předseda prezídia Nejvyššího sovětu, čtyřnásobný hrdina Sovětského svazu a třínásobný hrdina ČSSR, hrdina socialistické práce, dvojnásobný držitel nejvyššího československého státního vyznamenání Řádu Klementa Gottwalda − za budování socialistické vlasti, velký geroj a přítel všeho československého lidu, vůdce mezinárodního dělnického hnutí, jedinečný člověk a zanícený bojovník za mír a komunismus, vždy věrná hráz imperialistického běsnění a kapitalistického vykořisťování, inspirátor všeho pokrokového lidstva, míza národně osvobozeneckého hnutí, mimořádně čestný, principiální a důsledný obhájce každého pracujícího člověka, Leonid Iljič Brežněv. Jeho smrt neohrozí naše úsilí hájit mír, humanitu a komunismus!

Ustanovkou bylo zjištěno, že otec NO KRÁLOVNA byl v letech 1961 až 1964 veden ve svazku PB HRAD. Jednalo se o spolehlivého, internacionálnímu socialismu oddaného soudruha, s nímž byla spolupráce rozvázána s ohledem na možnou dekonspiraci PB. Ve věci usměrnění jeho dcery byl proto 3. 4. 1979 realizován důvěrný pohovor, ve kterém jmenovaný sdělil, že „dotyčná není jeho dcerou, manželka ji čekala ještě před svatbou a on si ji osvojil“. Dcera o této skutečnosti neví, přes velmi napjaté vztahy je na svého otce vázaná.
Návrh opatření: proti objektu ve vhodné chvíli efektivně použít zjištěné informace k dalšímu prohloubení narušené rovnováhy.

Vyhodnocení po linii vnitřního protivníka
Jako jednoznačně úspěšnou lze vyhodnotit koordinovanou akci IV. a X. správy SNB, při které byl TS CESTA vysazen do NO KRÁLOVNA. S ohledem na okolnosti navázání styku (při dopravě tzv. stopem) získal důvěru KRÁLOVNY a pronikl do prostředí zakázané literatury. Přes jmenovanou byl seznámen s objektem akce FAKAN z tzv. undergroundového hnutí a hnutí hippies v ČSSR. Za přísného dodržování zásad konspirace je nadále úkolován k srazům závadové mládeže (antisocialistické skupiny Plastic People, DG 307 a Umělá hmota) a do rozpracovávaných akcí SKUPINA, ROZVOD, MAGOR, ZINA.
15. 2. 1979 genmjr. Vladimír Stárek, náčelník X. S

Milá sestřenice,
pokud jde o Tvůj dotaz ohledně mých zkušeností s vysokou školou, upřímně odpovídám: Jsem po dvou letech o desetiletí starší, opotřebovanější, zuboženější. Čekala jsem svatební věnec z bodláčí, ale nakonec je to trnová koruna. Přibylo pár úžasných kamarádů, mnohem více nepřátel, pro většinu jsem „nečistá“. Soukromí nemám žádné, stále v jednom kole. Je to intenzivní a bolavé.
Kdybych se mohla rozhodovat znovu, zachován se stejně.
Zvaž tedy s vědomím všech následků pro Tebe i Tvé blízké.
Tvá Zina
P. S. Jistě víš, o čem píši. Raději neposílám poštou, ale po D., (snad) spolehlivý.
V Praze 1. 4. 1979

Objekt akce TUČŇÁK sdělil, že „se nenechá vyhladovět“. Jako tzv. třídně neuvědomělý herec sice nesmí pracovat v branži, ale „na ty kulturní barbary stejně vyzraje“. V rozjařené náladě se našemu prameni přiznal, že má intimní poměr se soudružkou Vlaďkou z dabingového studia, která jeho hlas kryje pod vymyšleným jménem. V dotyčné identifikována KTS OLEJ.
Návrh opatření:
− TS LÁK nadále úkolovat k NO TUČŇÁK a dalším představitelům nelegální kultury;
− s KTS OLEJ realizovat důvěrný pohovor, ve kterém bude upozorněna na skutečnost, že její jednání nese znaky hospodářské trestné činnosti, a nabídnout ji užší formu spolupráce; v případě odmítnutí založit signální svazek.

Zina se dnes vdávala. Za Karla. Přítele.
Slyšel jsem včera mámu, jak říká: „Nevím, co si o tom myslet. Jsou to spíš kamarádi než milenci. Strach z estébáků by nám neměl určovat partnery pro život.“
Svatba civilní, střídmá, pro pár androšů, vyděděnců, spoluspiklenců, společenské dno.
Dva nezvané buldočí ksichty a jeden „nenápadný“ fotograf. Mravní dno.
Zakoktávající se, jako stěna bílý rudoch ověřil, že pár zná svůj zdravotní stav, a popřál dvojici „hodně společné výkonnosti v naší socialistické vlasti“. Slovní dno.
Přesto úsměvy, květiny, přání.
Na největším dně někdo jiný. Já, zamilovaný chlapec.
Deníkový záznam M. B. z 15. 9. 1978

Objekt ZINA byl 2. 6. 1978 zadržen z pokynu X. S-SNB Praha příslušníky OO VB Praha 2 a převezen na venerologickou ambulanci v Apolinářské 4, Praha 2, kde mu bylo sděleno, že z důvodu podezření na nákazu přenosných pohlavních chorob zde bude až do odvolání hospitalizován.
Jmenované se přes zákaz podařilo 4. 6. telefonicky spojit s vnitřním protivníkem a informovat o své karanténě. Následující den si primář MUDr. Kvapavka osobně stěžoval primátoru Prahy RSDr. Zdeňku Zuskovi, že se na něj telefonicky obracejí závadová individua, vč. Františka Kriegela (akce PŘEDNOSTA). Uvedl, že jeho zákaznice jsou „obyčejné prostitutky, ne nějaké politické živly“.

DOKTOR-19: Dáš si něco k pití?
KAREL: Až za chvíli. Teď mě vyslechni.
DOKTOR-19: Jsem jedno velké ucho. A nejen já!
KAREL: Jen ať to slyší! Zina se ztratila!
DOKTOR-19: To je zlý. Jak to víš dlouho?
KAREL: Druhý den nepřišla domů... Bydlí u mě.
DOKTOR-19: Vím. Volal jsi mámě?
KAREL: Má odpojený telefon, tak jsem za ní jel. Žádné zprávy.
DOKTOR-19: Budeš to muset nahlásit.
KAREL: Jim? Když Zinu nejspíš sebrali oni?! Nic mi neřeknou. Nejsem rodinný příslušník. Ta hrozná nejistota, hledím do čiré tmy... Jestli ji najdu, vezmu si ji! Aby se tahle bezmoc už nemohla nikdy opakovat.

Operativní prověrkou bylo zjištěno, že mladší syn objekta DOKTOR-19 byl přijat do 1. ročníku gymnázia Wilhelma Piecka, Wilhelma Piecka 2, Praha 2. Popisovaná situace nebyla podchycena vzhledem ke skutečnosti, že dotyčný neabsolvoval přijímací zkoušky. Tyto mu byly odpuštěny, protože vyhrál v obvodním kole Matematické olympiády. Šetřením na místě bylo zjištěno, že potvrzení ředitele o přijetí již bylo jmenovanému odesláno.
Vzhledem k výše uvedenému navrhuji provést následující profylaktické opatření:
− cestou sekretariátu ředitele gymnázia Wilhelma Piecka urychleně odeslat opravný dopis, v němž se s poukazem na nedopatření vezme zpět dotčené rozhodnutí o přijetí ke studiu.
Zpracoval: mjr. Dušín dne 5. 6. 1978

Po linii vnitřního protivníka byl agenturní cestou ověřen poznatek, že NO CASANOVA realizovala intimní styk s PO DESDEMONA, manželkou NO OTHELLO. V podnapilém stavu se CASANOVA vyznal TS CESTA, že „je lovec a je to mimo jeho kontrolu“ a že „každé vítězství v tomto směru je vlastně jeho prohrou, která je ale neskutečně sladká“.
Opatření:
- úkolovat TS CESTA k vlivovému působení v nepřátelské bázi k dalšímu zasévání vzájemné nedůvěry mezi předními exponenty pravicového oportunismu;
- úkolovat TS VRABEC k dekonspiraci utajeného poměru CASANOVY a DESDEMONY před OTHELLEM;
- úkolovat TS BUBEN k PO SVĚTICE k rozkrytí nebezpečí pohlavních chorob jejího manžela CASANOVY.

Obnažené se vypálilo do mého vnitřního zraku. Musím ji vidět i tím vnějším!
„Myslím, tati,“ začnu ležérně, „že vzkazy už mohu nosit taky! S polykáním nemám žádný problém, dokonce myslím, že mám lepší žaludek než...“
Zamračeně si přiloží ukazováček na rty.
Pak kývne.
„To se hodí, pošlu tě za Vénou!“
Ale. Véna nemá děti, a když s ním není Olga, ani bonbóny rozdat neumí!
„A třeba Zině nic nepotřebuješ?“ pípnu.
Překvapeně vzhlédne od papírku.
„Slíbila mi jeden komiks!“ lžu na vysvětlenou. Lžu otci. Nechápu. Hořím.
Uchechtne se.
„Se Zinou preferuji osobní jednání.“
Deníkový záznam M. B. z 27. 5. 1978

Jmenovaná pracuje jako doktorka na gynekologické ordinaci OÚNZ Praha 2, Sokolovská 35, Praha 2. Přichází pravidelně do důvěrného styku s exponentkami z prostředí Charty 77 a volné mládeže (akce SOJKA, DANA).
Jako KTS GYN předala několik závažných agenturních poznatků státobezpečnostního charakteru a dodržovala zásady konspirace.
Na schůzce vykazovala známky nervozity, což souvisí s její aktuální rodinnou situací (rozvod). Vhodným způsobem jí byla naznačena nutnost boje pro nepřátelům socialismu i možnosti podpory státních orgánů v její nelehké pozici. S užší formou spolupráce souhlasila, jako krycí jméno zvolila BUBEN.
Vázací akt provedl: por. Šimonovský, mjr. Dušín 31. 3. 1978 v kavárně Slavia

Dne 27. 10. 1978 navštívil ve večerních hodinách v bydlišti objekta akce DOKTOR-19 Petr UHL (akce SKUPINA). Hovořili spolu o zdravotním stavu manželky SKUPINY Hany ŠABATOVÉ (akce SOJKA) − nachlazení. Většinu doby mlčeli. SKUPINA odešla od DOKTORA asi po hodině.
Poznatek byl získán prověřeným pramenem ZTÚ DIAGRAM, potvrzen je IV. S-SNB.
***
Dnes mi přišel balíček od tety Máni ze Švýcarska − stírací tabulka. Táta za mnou přišel, že balíček je pro něj!
„Jak to víš?“
„Objednal jsem si to.“
Ukázal mi, že přes stírací tabulku se dá leccos sdělit, aniž to slyší nepovolané uši.
Deníkový záznam M. B. z 23. 10. 1978

Uchazeč jeví ve věcech rodinných jistou nevyzrálost (závislost na matce, pomočování), ale třídně je zcela uvědomělý. Pochází z dělnické rodiny, oba jeho rodiče jsou organizováni v KSČ. Politicky se vyžívá v SSM, kde velmi obětavě vykonává funkci skupináře.
V kritickém období 1968 započal se studiemi na SZTŠ ve Vyškově. Přestože ze strany jedinců byly raženy některé tendence (účast na pohřbu Palacha), nepodlehl jim a choval se řádně. Matka je doposud trestně i mravně zachovalá, na veřejnosti má velmi dobrou pověst.
Pod systematickým politicko-operativním vedením se jmenovaný zařadí mezi příkladné příslušníky SNB.
Závěr zvláštní prověrky Jana Šimonovského z 22. 5. 1972

Šel jsem včera pozdě spát, táta s paní Zinou prolomili blokádu a trochu doma slavili.
Celý rozespalý jsem se ráno vyčural a vrazil do koupelny (nedá se zamykat, máma schovala klíče, když jsme byli mrňata, ale pak už je nikdy nenašla).
V koupelně se sprchovala Zina!
Otočila se ke mně a byla úplně... Obnažená.
Jako malý Jarda jsem stál, rudl, něco se dělo dole. Jako přikovaný, celý větší a těžší.
Zina se zarazila, rychle si sedla, zasmála se a řekla:
"Přestaň vejrat, ty pivoňko, a pojď mi namydlit záda."
Nedalo se odmítnout.
Deníkový záznam M. B. z 23. 5. 1978

Operativní cestou získán poznatek o radikalizaci vnitřního protivníka. Objekt DOKTOR-19 v úzkém kruhu neidentifikovaných exponentů tzv. Charty (mj. objekt IVAN) prohlásil: "Skončil čas hesel, nastává čas činů."
Mimořádně závažná informace získána 25. 10. 1978 spolehlivým pramenem (ZTÚ DIAGRAM), ihned předána X. správě.
***
Někdy si už o tátu dělám vážné starosti.
Z jeho pracovny se včera ozývalo rádio, šoupání židlí a ťukání skleniček, nakoukl jsem, kdo přišel. Byl tam úplně sám! Mrkl na mě a nahlas prohlásil:
"Ahoj, Ivane, posaď se. Jsme všichni. Musíte vědět, že skončil čas hesel a nastává čas činů!"
Deníkový záznam M. B. z 26. 10. 1978

V rámci ochrany mládeže před negativními vlivy ideologické diverze byla věnována zvýšená pozornost zejména volné a trampující mládeži a závadovým skupinám mládeže.
V Pikovicích, okres Praha-Západ, byl ve večerních hodinách 23. 7. 1980 příslušníky VB perlustrován a zadržen Jiří Dolšanský, nar. 25. 3. 1963, s provokativním nápisem na tričku "PROBUĎ SE, NÁRODE!". Případ byl zdokumentován a předán státně bezpečnostním složkám.
Proti vybraným NO a ZKZO byla realizována souhrnná opatření v akci PREVENCE, kdy bylo odebráno 6 řidičských průkazů, 4 osvědčení o technickém průkazu a uloženy blokové pokuty ve výši 1200,- Kčs. 25 NO bylo přezkoušeno ze znalostí pravidel silničního provozu.

Dnes byl můj velký den.
Táta mě vzal na okružní cestu po známých adresách, brácha už je zletilý (pukal závistí!), takže by ho mohli zadržet taky a mámě by nikdo nepřinesl zprávu.
Hledá k sobě někoho, kdo s ním prolomí blokádu Ládi Hejdánka, říká, „dva a více se bijou trochu složitěji“. Nebyl úspěšný, abychom se vůbec dostali dál, musel zastavovat dlouhá vysvětlování, proč to nejde.
Na Klárově jsme náhodou potkali jeho známou Zinu (je velmi krásná!) a ta mu na jeho prosbu bez řečí kývla.
Poslední hrdina v téhle zemi je žena!
Deníkový záznam M. B. z 21. 5. 1978

Po linii vnitřního protivníka bylo zjištěno, že objekt akce KRÁLOVNA pojede 24. 8. 1979 v ranních hodinách železniční dopravou do Jičína, odkud se chystá cestovat stopem na svou chatu v Zálesní Lhotě, okres Semily.
Informace získána 17. 8. 1978 agenturní cestou, byla vyhodnocena jako spolehlivá. Je nutné omezit její distribuci, neboť hrozí dekonspirace agenta.
Opatření:
V součinnosti se IV. správou SNB realizovat záchyt objekta na železniční stanici Jičín z maskovaného vozu a následně lokalizovat čas a místo stopu. Zaúkolováním TS CESTA zastavit KRÁLOVNĚ a vejít s ní ve styk. TS může prostřednictvím KRÁLOVNY proniknout do nepřátelského prostředí tzv. Charty 77.

Odsouzený může přijímat návštěvy příslušníků své rodiny jednou za 3 měsíce.
Při návštěvě s příslušníky rodiny může odsouzený přijmout balíček obsahující povolené věci, a to až do váhy 3 kg.
Záznam o kázeňském trestu (1. 7. 1980):
Odsouzený porušil Řád výkonu trestu tím, že sepsal odsouzenému č. 3325 žádost o prominutí neodpykaného trestu. Věděl, že poruší Řád, že odsouzení si mohou žádosti podávat jen za svou osobu.
Vyjádření odsouzeného:
Jmenovaného jsem upozorňoval, že vychovatel zná mé písmo. Odpověděl mi, že podle vychovatele si má žádost nechat napsat jiným odsouzeným, když je sám negramotný.
Rozhodnutí:
Nepovoluji balíček v příštím řádném termínu.

Na území hl. m. Prahy byly zaregistrovány 2 závadové nápisy. V ulici Žitná v Praze 2 byl příslušníky OO VB Praha 2 v nočních hodinách 1. 4. 1978 zajištěn výskyt protispolečenského nápisu „LENIN JE V JEČNÝ“, v ulici S. M. Kirova v Praze 5 byl funkcionářem ONV Praha 5 v ranních hodinách 5. 4. 1978 nahlášen výskyt protispolečenského nápisu „CH77“, který byl realizován téhož dne příslušníky O StB Praha 5. Byla přijata odpovídající opatření: fotodokumentace, ohledání místa činu, aktivizace operativních prostředků StB i VB, roztypování zájmového prostředí, prověrky konkrétních osob z řad závadových živlů.
Poznatek je věrohodný, nevhodný ke zveřejnění.

Pramen sdělil, že zásah proti Ivanu Medkovi (objekt akce IVAN) je v nepřátelském prostředí hodnocen jako „organisovaná teroristická akce“. Medek byl prý v nočních hodinách neznámými muži před zraky důstojníka StB Ulricha přepaden, spoután a odvezen do křivoklátských lesů, kde byl omráčen a bez prostředků ponechán v křoví. Nikdo nepochybuje o tom, že za akcí stojí Státní bezpečnost.
Dle Václava Bendy (DOKTOR-19) je třeba prolomit blokádu Ladislava Hejdánka (IDEOLOG), kterého chtěl Medek před „únosem“ navštívit. „Moc demonstruje svou sílu. Nemůžeme chtít všechno, ale nesmíme se spokojit s ničím.“
Poznatek byl získán 20. 5. 1978 spolehlivým pramenem, potvrzen ZTÚ DIAGRAM.

Milá I.!
Vzkaz i s textem CH. posílám po D., je spolehlivý.
Nevěřila bys tomu, ale poprvé od Jara cítím naději, pocit osvobození. Byli jsme rozsekáni do atomů, železné opony i uvnitř rodin. Uvrženi do lži. Sebemenší gesto pod (sebe)cenzurou.
Nadechla jsem se, vymanila se pouhým podpisem. Překročila hranice. Jsem zase svá, uvnitř společenství, otevřeného, dramatik (VH) nechce, abychom byli ghettem.
Zvaž to, moc zareagovala nečekaně ostře, následky mohou být nedozírné (JP zabili, jak víš, i na pohřbu se chovali jak prasata), jen líčím svůj pocit.
Tvá Z.
Po přečtení prosím znič.
V Praze (bydlím u KF) 1. 4. 1977