Moje články

1) Drabble netopýra budečského s tajemným názvem OOZORZV skrývá proklatě velkou dávku roztomilosti a netopýří věty, které rozhodně nejsou zbytečné.

2) Loupež století od L.P.Hans ukazuje, že loupit se musí umět, nebo alespoň vědět, co je padák a co ne.

3) Eso Rimmerová v Drabbleti Nejlepší dárek dokazuje, že i vražda může být pro někoho požehnáním.

4) Drabble Spočítejte kočky od Rorico předvádí nádherné kočičí rozjímání s překvapením nakonec.

5) Vánoce padouchů druhé linie od angie77 mají nádherně padoušsky vlezlou atmosféru.

6) Zirafice zpracovala téma v drabbleti Zaměstnaný vrátný vskutku peprně

7) Drabble Slizák Daniel si koleduje od Aileeah Daniela skvěle vykresluje a je s podivem, že svou eskapádu vůbec přežil

8) Druhé kočičí drabble od Rorico s názvem Souboj vůlí dokazuje, že nad kočkou se sice vyhrát nedá ale občas se kočsluha může i tak dočkat malého zadostiučinění

9) Právoplatní nájemníci od Wolviecat sice moc právoplatní nebyli, ale zatím to ještě netuší

10) Vyladit tóny do dokonalosti je proklatě složitá záležitost, jak dokazuje drabble O povaze tónů od Julie

1) Mir'sheb mě v drabbleti Pozor, kam šlapete přesvědčila, že i rady druhé kategorie může být dobré poslechnout.

2) Carmen mi v drabbleti Účastnice výletu ukázala, že na některých výletech je lepší nebýt, nebo se alespoň tvářit, že tam nejsem.

3) Dopravní prostředky mohou být opravdu různorodé. To mi v drabbleti Legenda praví, že jezdí i na Tuzemák ukázal morpi.

4) mila_jj mi v drabbleti Stanka řádí předvedla, že učit malé děti fyziku může mít nečekané důsledky.

5) gleti mi představila znechucenou hostitelku setkání záporných postav v drabbleti Rozhořčena hostitelka.

6) Kleio se v drabbleti Trochu tě nazdobíme krásně vyparádila putovní ponožka

7) A že se ponožkové dobrodružství může dostat i do našich seriálů mi v povídce Prostě ji našel na lékařském pokoji předvedla Arenga 

8) Drabble Nouze nejvyšší od Simbacca dokázalo, že když kafe dojde určitým lidem, je z toho mezigalaktický problém.

9) City ze zlata od Kitsune's Sun dokazují, že soucit může projevit každý, ale občas je záchrana jiného dost nebezpečný podnik.

10) P.M.d.A. a drabble Na pouti předvedli věštbu v pravdě kolosální

Deváté místo obsadilo drabble Když musíš, tak musíš

Na osmém se umístilo drabble Radši se neptat Proč

Sedmá z devíti je povídka s názvem Pokušeníčko

Na šestém místě stojí drabble Česká magie vrací úder

Na pátém místě se umístilo drabble Ty kytky...

Čtvrté místo drží drabble A přinejhorším je tu ten meč

Bronzové místo patří drabbleti Tento tón, to je von. Pozor, na ušního červa, ještě teď mi to hraje v uších...

Stříbro patří drabbleti Vědecká metoda

A zlato si po právu vysloužilo drabble Tohle jí nedaruju! Pointa mě dokonale dostala a tímto děkuji Tess za kávou poprskaný stůl... :-D

1) Mairam a její Sazenička mě poučily o tom, jak Bradavice k vrbě mlátičce přišly.

2) Carmen mě naladila na zlomyslně vánoční notu drabbletem Sváteční provoz

3) Mairam podruhé a drabble Cestovatelka - souhlasím s Ronem, mít obraceč času, konečně se pořádně vyspím :-)

4) Mairam potřetí - Mateřská láska mi vyhrkla slzy do očí. Narcissu plně chápu.

5) Regi a Porada v ředitelně v rámci Exkurze do Bradavic mě pobavila. Snapeúv protáhlý obličej úplně vidím.

6) Další Mairam a nádherné ztvárnění uzdravujícího se Zlatoslava Lockharta v drabbleti V pátém patře

7) I Rita Holoubková se Mairam v drabbleti Pisatelka moc povedla

8) Dialog Lenky Láskorádové s Moudrým kloboukem se Mairam povedlo dokonale vystihnout v drabbleti Nejsem z tebe moudrý

9) Poslední Mairam v tomto seznamu s drabbletem Nejdražší Doro. Nečekala jsem, že o ruku požádá ona jeho a ne naopak...

10) Desítku zakončím drabbletem od gleti, které mě naprosto dostalo. Chechtala jsem se ještě hezkou chvíli po tom, co jsem stoslůvku Ach ti mudlové dočetla.

Příběhy na motivy počítačových her Portal a Portal 2 z produkce studia Valve.

V první hře Portal jste dívkou jménem Chell, pokusným subjektem ve výzkumném středisku Aperture Science. Vaším úkolem je vyřešit hádanky v testovacích místnostech často plných smrtelných pastí a s pomocí portálové zbraně, která vytváří vstupní a výstupní portál, se dostat k východu. Celému středisku vládne šílená umělá inteligence jménem GLaDOS, kterou Chell nakonec po velkých útrapách poráží.

V pokračování hry, Portal 2, jste znovu vtaženi do útrob Aperture Science, coby dívka Chell a opět řešíte hádanky s pomocí portálové zbraně. Kromě GLaDOS vám dělá průvodce i dosti praštěné jádro Wheatley. To v jednu chvíli přebírá vládu nad Aperture Science místo GLaDOS a v záchvatu šílenství jí vkládá do bramborové baterie a spolu s Chell svrhává do podzemí komplexu. Ty dvě jsou nuceny uzavřít křehké příměří, aby dokázaly projít opuštěnými prostorami Aperture, vytvořenými ve starém solném dole původním zakladatelem, zpátky na povrch. Postupem času máte možnost se seznámit s historii společnosti i s Cavem Johnsonem a jeho asistentkou Caroline. 

O tom, jak to celé možná bylo, je tato série:

DMD - dubnové seriály - Portals - všechny ročníky

Kdesi, kdysi, existuje Město – žijí tam obyčejní lidé, jako my. Pracují, chodí do školy, milují se i nenávidí. Mají podobné technické vymoženosti – jezdí tramvají, létají letadly, používají počítače, mobilní telefony a internet…

Mají ale i něco navíc. Magii. Nad městem se tyčí Citadela, ve které žije přesně 100 čarodějů a v jejich čele stojí Nejvyšší. Vždy, když jeden z nich zemře, uspořádají magickou karetní partii, kde očarované karty určí toho z obyvatel Města, který má největší potenciální magické schopnosti a ten se stane nejmladším učedníkem Citadely.

Existenci magie ve Městě i v Citadele zajišťuje krystal ukrytý hluboko pod Citadelou. Má velikost dospělého člověka, je jantarové barvy, a aby mohl fungovat, je třeba aby se s ním dobrovolně spojil ten nejsilnější z čarodějů. Vstoupí do krystalu společně zajišťují dostateční přísun magie pro svých 100 kolegů. Po určitém čase, když síla magie začne slábnout, je potřeba vybrat nového dobrovolníka…

Zde je odkaz na PDF se všemi díly z letošního roku:

DMD 2026 - dubnové seriály - Čarodějové

Zde je odkaz na PDF soubor s celým seriálem přes všechny ročníky:

DMD - dubnové seriály - Čarodějové - všechny ročníky

„Hele, to není dobrý nápad“ snažil se Picek kamaráda odradit od návštěvy literárního kroužku skautek.

„A proč?

„Ony píšou fanfikce!“

„Hmm…“

„O tobě!“

„No a?“ 

„Je jim TŘINÁCT!“

Drak jen nechápavě zíral…

„Tak si tam teda jdi, ale pak se nediv!“ rezignovaně vzdychl Picek.

…

Drobek, ležící uprostřed tělocvičny, obklopený houfem nadšených děvčat, zděšeně poslouchal:

„A pak se drak proměnil v krásného prince, který s láskou hleděl na nádherně dokonalou Eleanor Laurentii Visaris Černoočkovou, která jej právě zachránila…“ dočetla pihovatá skautka.

„Ale počkej, má to pokračování,“ rozzářila se. „Budou mít miminko…“

…

Drak v sobě náhle objevil vnitřního vlka. Začal nezadržitelně výt...

Whatley zůstal ve vesmíru. Chell však byla přinesena portálem zpět. Když přišla k vědomí, uviděla GLaDOS sklánějící se nad ní. 

„Víš, zjistila jsem, že nejlepší je dělat věci nejjednodušším způsobem,“ prohlásila „a zabít tě je těžké. Téměř nemožné. Udělala jsem proto jediné logické rozhodnutí.  Můžeš se sbalit, jsi volná…“

Chell vstoupila do výtahu, který ji měl odvézt ke svobodě. Tak trochu očekávala nějakou zradu, a když se kabina zastavila u čtveřice turet, tušila nejhorší. Turety však místo toho začaly zpívat. Postupně projížděla kolem dalších a dalších strojů, až se z nich stal stohlavý chór. Byla šťastná. Věděla, je opravdu konec.

„Co myslíš,“ drcnul spolužák do Picka, „koho vyberou?“

„Vybírají karty. Nikdo neví, jestli má v sobě magii. Moje babička měla, táta ne …“ odvětil Picek

„Ty vole, vybrat tak mě! Na celou maturitu bych se vyfláknul a šel dělat čaroděje. Já nevím, jak ty, ale já mám doma pro jistotu sbaleno…“

„No jo, ale i jako adept na čaroděje se budeš muset učit jak mourovatej, myslels na to? Já bejt tebou, tak bych tak rychle nebalil…“

Nakonec se do Citadely stěhoval Picek. Když se nad ním rozsvítila magická karta, krystal pod Citadelou se rozzářil a Evelína v něm se šťastně usmála.

„Copak sháníte, Drachomyre?“ vyzvídal zvědavě Crotus, „Péče o tvory magické z pera Světlana Velkohubého, dobré rady pro chov kouzelných mazlíčků?“ přečetl si název knihy, kterou Drachomyr držel v ruce. „Na co to?“

„Mám doma Chiméru. Chci zkusit, jestli by se nedala ochočit,“ přiznal oslovený neochotně.

„Zajímavé, ale u Světlana bych být vámi raději nepátral. To byl takový druhořadý čaroděj a jeho rady jsou také tak trochu… druhé kategorie.“

„Jak to?“

„No, třeba doporučuje ochočit baziliška tím, že se mu upřeně zadíváte do očí.“

„Oh…“

„Dokonce se rozhodl předvést to názorně.“

„A?“

„Zkameněl. Tam, ve výklenku u okna, to je on…“

Drobek onemocněl. Cora mu seděla u hlavy, hladila ho po čumáku, zatímco Picek hledal v knihách lék.

„Můžeš na chvilku?“ odvolal jí k sobě. „Dokážeš přečíst tohle?“

Jen co přešla ke stolu, Drobek se nadechl, jako by chtěl zvracet, ale místo toho z něj vyšlehl plamen nezměrné síly. Všechno před ním bylo rázem na popel.

Cora zbledla, „Kdybych nestála u tebe, tak už tady nejsem…“

„Já vím,“ hladil jí otřeseně Picek po ruce, zatímco sesílal na draka kouzlo.

„Co děláš?“

„Zmrazím kolem něj čas. Nevydrží to moc dlouho, ale díky tomu stihneme zajít do magického lesa sehnat byliny na lék.“

„Haló, tady! V bramboře! Au! Odeženeš toho ptáka?“ zaslechla Chell z vedlejší místnosti. Na dně hnízda tam ležela GLaDOS.

„Hele, vím, že to mezi námi úplně nefungovalo, ale situace se změnila. Musíme spolupracovat. Zvedneš mě? Jsem brambora, sama nic nezmůžu! Dal mě do brambory, ten zmetek! Vidíš? Brambora! Takové ponížení!“

Chell se na ni jen kysele podívala a pomyslela si: „Uvědomuješ si, že tě ta brambora drží při životě?“

Jako by jí GLaDOS četla myšlenky. Na chvilinku zmlkla a pak smířlivě povzdechla:

„Já vím, kdybych nebyla v bramboře, tak už tady nejsem… Ale teď musíme vyrazit a nakopat Wheatleymu zadek!“

Cavea Johnsona zavedli do malé místnosti úřadu pro federální vyšetřování. Byl mu povolen jeden telefonát, čehož využil hned, jak osaměl.

„Caroline! Sežeň právníka, ať mě z toho vyseká! A kdybysme náhodou prohráli, najdi někoho, kdo to vezme na sebe za mě. Třeba Torres, vedoucí projektu šachty 9. Něco mu naslibuj, prachy, krátký trest… Hlavně aby přijal ale moc toho nevykecal.“

„Pane, to nebude tak jednoduché…“

„Tak na něj něco vytáhni! Kdyby to šlo do kopru, musí padnout on, ne já! Já jsem Aperture Science. Nemůžu jít sedět! To by vyhrála Black Mesa! To nedopustím! Beztak jsou za tím udáním oni!“

Den končil. Cave si pročítal hlášení vědeckých týmů. Výsledky z testovací šachty č. 9 jej nepotěšily.

„Vstřikování DNA kudlanek do lidských subjektů nefunguje? Škoda, výroba kudlankolidí se zdála slibná. Dobrá, tyhle testy ukončíme.“

Další návrh ho zaujal. 

„Bombardovat testovací subjekt paprskem ze supravodiče? Proč? Aha, aby se něco stalo. Hm, to stojí za zkoušku. V zájmu vědy…“

Pak důrazné varování – je potřeba zatajit zmizení astronautů. 

„No co, Caroline se postará,“ udělal si poznámku do diáře, vzal si sako a šel k výtahu.

V lobby Aperture Science, na něj čekala skupina mužů v oblecích.

„Pane, půjdete s námi. Máte právo nevypovídat…“

Po zdolání testovacích místností, útěku zadním traktem Aperture Sicence, s nadějí na funkční plán dorazila Chell v doprovodu Wheatleyho do GLaDOSiny komnaty.

Neurotoxin vypnula, funkční turety nahradila rozbitými. Teď už jen stačilo přinutit systém, aby GLaDOS ve vedení komplexu nahradil Wheatleym a bude konečně volná!

Vše běželo jak má. Když se počítač zeptal: „Souhlasíte s výměnou poškozeného jádra?“

Wheatleyho radostné „Ano!“ spustilo nevratný proces.

Vítězství však mělo hořkou příchuť. Její společník opilý mocí zešílel.

Chell teď padala do podzemí v doprovodu GLaDOS zasazené do brambory. Uvědomila si, že celou dobu dělala špinavou práci, zatímco skutečný padouch byl někdo úplně jiný…

Drobek odplaval kousek od břehu a zvědavě ponořil hlavu pod hladinu.

„Je tu nějaká kytka!“ hlásil, „a pálí!“ vyjekl, když do nálezu strčil čumák.

„To je sasanka. A není to kytka, je to živočich,“ vysvětloval Picek.

„Jé! A tady je nějaký červený křoví! A kvete!“ vystrčil Drobek hlavu z vody, ponořil jí zpátky a pak zase vynořil. „Ty kytky zmizely, když jsem přišel blíž!“ hlesl udiveně.

„To je taky živočich – korál. ‚Křoví‘ je ochranná schránka, ‚kytky‘ jsou bičíky, kterými sbírá potravu…“ neúnavně vysvětloval Picek.

„Moře je divný, kytky jsou zvířata… Jsou tu opravdový kytky?“

„Jsou, chaluhy – nezamotej se do nich…“.

Picek krájel zeleninu, Cora kořenila maso a drak dumal, co dá takové jídlo práce.

„A to byste si to nemohli vyčarovat?“ broukl do ticha.

„Říkal jsem ti, nemůžeš vyčarovat něco z ničeho…“ oponoval Picek.

„A co očarovat nádobí, aby vařilo samo?“

„Hele, to není špatný nápad,“ podotkla Cora.

„Jako aby hrnec vařil sám?“ ujišťoval se Picek.

„Přesně! Jen bys potřeboval kouzelnou formuli, aby začal…“

„Nějaké ‚Vař!‘ nebo ‚Začni!‘,“ zkoušel Picek, ale ani jedno se nelíbilo.

„A co ‚Hrnečku vař!‘?“ napadlo Coru.

„To zní dobře!“ chválil Drobek. „A jak ho pak zastavíš? Aby jídlo nepřevařil…“

„Jednoduše – ‚Hrnečku dost!‘,“ vítězoslavně pronesla Cora.

Zůstala sama. Krystal zpíval a vyprávěl o životě svých předchozích partnerů. Viděla vše, co bylo, i to co se dělo nyní. Kdyby se snažila, dokázala by ovlivnit cokoliv a kohokoliv. Stejně, jako pomohla Mariovi zvítězit nad otcem a učinila z něj Nejvyššího. Byla všemocná! 

Pak ucítila slabou nitku vědomí z Města. Otec, manžel, syn… její domov. Už je neuvidí. Nikdy neobejme své dítě…

Veškerý pocit moci byl rázem pryč. Zařekla se, že svou sílu násobenou krystalem nikdy nezneužije. Bude strážit Město a ty, které má ráda. 

Snad jedině… Pokud bude mít vnuka, až dospěje, pomůže mu na cestě do Citadely…

Chiméra stále přecházela výstavním sálem. Tu čuchla sem, tu nakoukla tam. Najednou vrazila do stolku v zadním rohu, kde Drachomyr zapomněl meloun připravený pro hosty. 

Zelený plod se skutálel dolů a rozprskl se po podlaze. Stvoření to zaujalo. Zkusmo čichlo k rudé dužině, olízlo si čumáky a pak se do nenadálé svačinky s chutí pustilo. Hostinu si kupodivu nenechala ujít ani kozí ani lví hlava.

Drachomyr byl z toho paf. 

„Ona žere ovoce? Tak to s odchytem nebude problém!“

Odběhl do kuchyně připravit návnadu.

„Že by byla nakonec vegetarián?“ přemýšlel, zatímco vytvářel melounovou cestičku ke kleci. „Třeba půjde i ochočit!“

Caroline blaženě vzdychla, když vyšla na balkon hotelu. Před ní se rozprostíralo modré moře a nekonečná pláž. Týden odpočinku! Nebude pracovat, všechny problémy pěkně počkají…

První den předsevzetí dodržela a kolem recepčního mávajícího vzkazem prošla bez povšimnutí. Druhý den byly vzkazy tři a jeden fax. Třetí den už hromádka zpráv přetékala z pultíku recepce.

Nevydržela. Vyžádala si kancelář s telefonem, faxem a počítačem. Zatáhla žaluzie a pustila se do čtení. 

„Jak, divize umělé inteligence? Přenos vědomí do počítače? Co to zase Caveovi lidé vymýšlejí?“

Zapomněla na azurové nebe a nekonečné pláže. Stejně tak zapomenuté zůstalo předsevzetí: O dovolené, holka, nepracuj!

„Zimoři, pohlídáš mi na chvilku krámek? Potřebuju si něco zařídit…“

„Samozřejmě, Crotusi.“

„A dej pozor na ten červený pytel hnojiva v rohu. Z toho nikomu neprodávej!“

„Jasně. Proč?“

„Je pro magický strom v Citadele. K normálním kytkám nesmí, proměnilo by je v lidožravky!“

„No jo, budu opatrný …“

Pochůzky netrvaly dlouho. Jakmile se ale Crotus vrátil do květinářství, všiml že červený pytel je poloprázdný. Hned nato se rozezněl telefon.

„Cože? Pokojovka se vám pokusila sežrat babičku? Okamžitě dorazím a napravím to. Nikdo se k ní zatím nepřibližujte!“

Jen co Crotus vyrazil ze dveří jako velká voda, začal telefon zvonit ještě naléhavěji…

A potom se v teleportační místnosti otevřel portál. Z něj vyskočilo drobné stvoření s netopýříma ušima, rozpláclým nosem a rukama a nohama tenkýma jako hůlčičky. Ječelo jak na lesy, ale nikdo mu nerozuměl. Čarodějové se kolem něj seběhli ve snaze zjistit, co je zač.

„Rozumíte mu někdo?“ zjišťoval Nejvyšší.

„Zkusím překládat,“ ozval se Drachomyr, spolkl větník a zaposlouchal se do vetřelcových výkřiků.

„Prý chce azyl. Sebral… přinesl…“

„Cože to přinesl?“

„Prý ponožku profesora Snapea. Zdá se, že jí ukradl…“

Najednou se portál otevřel znovu, vystrčila se z něj ruka, popadla vetřelce i s ponožkou a protáhla jej kamsi do neznáma.

Picek ještě neměl ukončené studium magie, proto musel Drobka brát s sebou na vyučování. Samozřejmě, že se do něj všichni v Citadele zamilovali a nejeden kouzelník začal přemýšlet o tom si nějakého toho draka také pořídit.

Představa, že budou mít Citadelu plnou oheň šlehajících plazů, nedávala Nejvyššímu spát. Probíral proto se svým služebníkem, jak ten mumraj nějak ukočírovat.

„Viděls ten rozruch? Každý by teď chtěl draka!“ vybuchl Nejvyšší.

„Viděl, ale co s tím?“

„Hlavně, kam bychom ty draky dali?“

„Co třeba do kurníku, stejně nemáme slepice…“

„To jako, že bychom tu měli dračník? Nebo jak se říká kurníku pro draky?“

„Co bylo ve škole?“

„Máš už ten úkol z fyziky?“

„Co ta pětka z češtiny?“

„Kdy máte odevzdat ten projekt z angličtiny?“

„Zapni si tu bundu, je tam zima…“

„Tak v tomhle teda chodit nebudeš!“

„Ne, piercing si pořídit nesmíš. A nezajímá mě, že ho má Pepa ze třídy!“

„Ukliď si pokoj! Kdo se má na to koukat!“

„Posloucháš mě vůbec?“

Když mluvíte na puberťáky, tyto věty jsou naprosto zbytečné. Neslyší vás. Jejich mozková kapacita je nasměrována úplně jinam, než k triviálnostem běžného života.

 Jediné věty, na které bude puberťák reagovat, jsou:

„Máš už hlad? Co chceš dneska k večeři?“

Pohyboval se mimo kamery. Skrýval se. Přesto nezahálel. Každou stěnu, kterou potkal, pokryl obrazy:

Spící dívka v oranžovém overalu; ta samá dívka, jak bojuje s GLaDOS a vítězí… Bylo to zbožné přání, nebo předtucha?

Psal. Psal věty jako zběsilý: „Tudy nahoru“, „Sem ne“, „Pozoruje tě“, „Ničemu nevěř“ a tu nejdůležitější: „Dort je lež!“

Hádal se o nich s kostkou společnicí. Nebo to byl jen hlas v jeho hlavě?

Nakonec ho štěstí zradilo. Při hledání jídla narazil na turety, kterým se nestačil vyhnout. Když padal pod deštěm projektilů, pomyslel si:

Všechno co nakreslil, všechny ty věty, co napsal - bylo to… zbytečné?

Zimoř zatřepal plechovkou na kafe, aby zjistil, že je prázdná. Co teď? Zkusmo zapátral v nesčetných kapsách svého pláště a byl odměněn hromádkou hnědých bobulí vzdáleně připomínajících zrnka kávy. 

„Snad to bude stačit,“ pomyslel si, rozemlel je a zalil vroucí vodou.

„Už to nesu, pane…“

Nejvyšší začichal, trochu jej zarazila nezvyklá vůně, ale pak si opatrně usrkl.

„To je strašné?“ vyprskl. „Vždyť se to nedá pít! Cos to přinesl?“

„Omlouvám se, Nejvyšší, kafe došlo. Ale odvar z jeleníku má stejně povzbudivé účinky…“

Nejvyšší, kterému po požitém nápoji vyrašily na čele parohy na Zimoře jen vztekle zíral.

„Ups… Vydržte, tohle napravíme…“

„Já vám nevím, mně stále nepřipadá v pořádku…“

„Prosím tě, Rattmanne, ty a ta tvoje paranoia! Je v pohodě. Koukej, vyzkoušíme jí sérií lehkých úkolů“ odvětil kolega s pohledem na prázdný kávovar. „Necháme jí připravit kafe...“

„GLaDOS?“ 

„Ano, pane?“

„Uvař prosím kávu!“

„Samozřejmě, pane…“

„Vidíš?“ ohlédl se vědec na Rattmanna.

„Jak chcete. Ale u toho být nemusím…“ vyklidil Rattmann pole.

Měl štěstí. Jakmile odešel, začalo z kávovaru vycházet místo kávy něco jiného.

„GLaDOS, proč jde z kávovaru zelený plyn?“ zasípal ztěžka hlavní z vědců.

„Je mi líto, pánové, káva došla. Dnes ale servírujeme něco mnohem lepšího,“ dodala téměř rozjařeně. „Neurotoxin!“

Prohlídka zámku barona Fridricha von Höhenbüchen probíhala bez problémů až do chvíle, kdy skupinka turistů vstoupila do zámecké knihovny. Tehdy se sálem rozezněly zděšené výkřiky.

Ve výklenku u okna se nacházela poloprůhledná postava, z velké části vrostlá do křesla, ze kterého čouhala jen hlava, nohy a ruce, které třímaly objemnou knihu.

„Nebojte se,“ uklidňovala turisty kastelánka. „To je jen prapředek našeho barona, velký čtenář. Zemřel v tomto křesle a již tu zůstal. Vymítači duchů nepomohli, je příliš zažraný do tohoto místa. Udržujeme jej v klidu stálým přísunem nových knih… Slečno, podala byste mu ten svazek za vámi? V modré kůži?“

Když odezněl zmatek se změnou obyvatele krystalu, mohl se Nejvyšší začít věnovat otázce svého následnictví. Přeci jenom mu už bylo přes sedmdesát a cítil se dlouhou službou unaven.

„Sestav kandidátku nejvhodnějších uchazečů,“ pověřil svého služebníka, „a nezapomeň tam zapsat i Evelínu.“

„Evelínu? Myslíte, že bude chtít?“

„Asi ne, ale snad to vezme to jako poctu za léta strávená péčí o magii. A možná i jako omluvu…“

„Dobrá, takže Evelínu také…“ poznamenal si služebník.

„Hlavně ne Zimoře! To by byla tragédie!“ podotkl Nejvyšší

„Samozřejmě, to se nemusíte bát. A i kdyby se na kandidátku nějak protlačil, poslední slovo má vždycky krystal…“

Chell otevřela noviny s inzercí zaměstnání. Byla už nějakou dobu bez práce, takže pomalu začínala být ochotná vzít cokoliv. Jeden inzerát ji zaujal. Stálo tam:

Podpořte vědu! Hledáme kandidáty na testování nových technických zařízení. Vědecké či technické znalosti jsou vítané, nikoliv nezbytné. Potřebujeme co nejširší základnu testovacích subjektů. Můžete to být i vy!

„To zní zajímavě,“ pomyslela si. „Vědec sice nejsem, ale vyzkoušet, jestli je nová verze mixéru dostatečně blbovzdorná zvládnu…“ trpce se pousmála.

Zmínka o testovacích subjektech sice zněla trochu zvláštně, přesto spustila počítač, aby odeslala přihlášku.

„Aperture science? Tu firmu neznám… Zkusím to. Co by se mohlo stát?“

Cave stál před zrcadlem a snažil se zavázat uzel na kravatě (zatím dost neúspěšně).

„Caroline!“ štěkl, „postarej se o všechno, zatímco budu na té nóbl události!“

„Jak si přejete, pane Johnsone.“

„Ty přednahrané zprávy pro testovací subjekty jsou připravené?“

„Samozřejmě, pane Johnsone.“

„Už se nemůžu dočkat, jak budou ti trotlové z Black Mesa zírat, až převezmu letošní cenu. Nejlepší nová vědecká společnost! Má to zvuk, že jo?“

„To má, pane…“

„Jak to…“ vzdal Cave práci s uzlem, „Caroline, zavaž mi to! A víš co? Máš nějaké nóbl šaty? Vem si je. Půjdeš se mnou. Potřebuju na tu slávu elegantní doprovod!“

Picek se konečně odhodlal Coru pozvat na odložené rande. V neděli odpoledne proto s Drobkem zazvonili u jejího domu. 

„Madam, váš nóbl kočár na vás čeká,“ galantně jí podal rámě, když otevřela dveře.

Drak chvilku myslel, že tím nóbl kočárem bude on, ale Picek místo toho rozvinul létající koberec.

„Ó, bude mi potěšením, pane…“ vklouzla do role Cora a s elegantní úklonou nabízenou ruku přijala, špičkou prstů si nadzdvihla sukni a nakročila ke „kočáru“. 

Celou noblesní scénku přerušil Drobek když žďuchl do koberce ve chvíli, kdy na něj Picek s Corou nastoupili a ti si naprosto neelegantně kecli na zadek.

Nejvyšší doposlouchal a prásknul s telefonem.

„Co se stalo?“ zajímal se Crotus (toho času služebník Nejvyššího).

„Zimoř! Už zase! Volal mi starosta, že si jeho bratr, sedlák z Pomezí, Zimoře objednal, ať mu zvětší švestky na stromě. Ten trouba si nevšiml, že je tam vosí hnízdo a zvětšil i to. Teď po statku lítají vosy velikosti tenisového míčku a celá sedlákova rodina se schovává v maštali. Zajdi tam a naprav to...“

„A neměl by Zimoř, když to všechno spískal?“

„Jen to ne! Byl by schopný místo vos zmenšit sedlákovu rodinu na velikost trpaslíků. A to už bych u starosty nevyžehli!“

Cave se znechuceně probíral hromadou dopisů.

„Nějaké problémy, pane?“ ptala se Caroline.

„Jdou po mně! Nedají si pokoj!“ odfrkl si.

„Tady: Předvolání z kongresu kvůli těm zmizelým astronautům!“ Práskl o stůl dopisem.

„Nebo tenhle: stížnost z komise pro kvalitu potravin. Prý náš dietní doplněk způsobuje zažívací problémy. Vždyť funguje! Obalí potravu a nechá jí v žaludku skákat a vyvolá pocit sytosti. Co na tom, že občas vystřelí jednou nebo druhou stranou ven!“

„A ta stížnost etické komise, že náš pokus způsobil přeměnu obsahu střev na uhlí vůbec nemá smysl. Za tím je Black Mesa!“

„Zavolej právníky, ať to nějak vyžehlí…“

Přihlášené dobrovolníky z řad astronautů, zkušebních letců a olympioniků obklopila skupina vědců. Brali jim krev, měřili tělesné funkce, vážili je, přeměřovali každou část těla zvlášť a nakonec jim dali k podpisu formulář informovaného souhlasu o délce devadesáti stran. Ten ovšem vyvolal spoustu nepříjemných otázek:

„Jak, infuze neznámých substancí?“

„Co má znamenat to ‚vyvolání nádorů‘?“

„Proč je zmiňovaný toxický měsíční prach?“

„A co ten dotaz ‚Zažaluje někdo Aperture Science pokud zmizíte?‘“

Lidé přihlášení jako testovací subjekty začínali být nervózní. Tohle nebylo to, co jim slibovali. Měli pomoci vědě, ne stát se její obětí!

Přišli v dobré víře; bylo však pozdě couvnout…

Evelína uvězněná v krystalu zjistila, že se před ní rozevírá úplně nový svět. Vnímala vzpomínky předchozích obyvatelů kamene. Pokud rozprostřela své smysly, dokázala vycítit veškeré magické dění ve Městě. Byl to naprosto opojný pocit.

Pak ale uslyšela zoufalé zvolání „NE! To je moje poslání, na to nemáš právo!“

Vnímala souboj kouzelníků a uvědomila si, že byla podvedena. I s její pomocí proto Koule osudu zbavila síly zlého Nejvyššího a předala jeho moc synovi. Že se rozhodla správně, potvrdila jeho následující slova: „Odpusť… měl jsem to být já…“

S vědomím, že dělá dobrou věc, pronesla k Mariovi: „Staneš se novým Nejvyšším…“

„Musíme chvilku počkat, než připravím místnost,“ prohlásila do ticha GLaDOS.

„Povím ti zatím pohádku, aby ti to rychleji uteklo. O rodičích, kteří neměli rádi svou dceru, nechtěli jí a opustili jí hned po narození. A pak umřeli. Jejich těla teď leží v relaxačních místnostech… Ta dcera byla moc těžká a široká. A ne moc chytrá. A brzy také umře. Ale ještě před tím dostane dort. Jestli k němu dokáže dojít. I když bych se tomu dost divila…“

„Tak co, jak se ti pohádka líbila?“ jízlivě zněl hlas GLaDOS odnikud a zároveň odevšad.

Chell mlčela. Na některé věci je lepší neodpovídat….

Drobek se vrátil z lesa celý vytřepaný. I po návratu domů se neustále ohlížel vyplašeně přes rameno.

„Co se ti stalo?“ pátral Picek

„Nejsou tu, že ne?“

„Kdo?“

„Skautky! Jsou všude! A chtěj podepisovat knížky!“

„Chudáčku, ta sláva tě začíná zmáhat…“ škádlil dráčka Picek, ale taky mu ho bylo trochu líto. „Pojď sem, lehneš si a povím ti pohádku.“

„Ale nebude to Fanfikce? Nebude tam drak, ani skautky, že ne?“

„Neboj, bude to o malém koťátku, co šlo do lesa a potkalo žábu…“

A tak Picek vyprávěl tu nejneškodnější pohádku o všem roztomilém, co ho napadlo, dokud zmožený drak neusnul…

Chell bloudila očima po výjevech před ní. 

Na prvním obraze spala ve své relaxační buňce. Na dalším pokládala zatěžovací kostku na tlačítko při svém prvním testu. Pak odhazovala kostku společnici do incinerátoru. 

Následoval obraz, jak přes portál pouští kostku na turetu. Na jiném využívala portály k odstřelení jednotlivých jader GLaDOS. Na posledním pak stála nad zničenou GLaDOS s portálovou zbraní vítězně zdviženou nad hlavu. 

Za tímto obrazem byl podpis „Rattmann“ a datum před deseti lety.

Co to znamená? První tři věci se teď staly, ale ty další? Bylo to snad nějaké proroctví nebo šlo jen o výplod Rattmannova chorého mozku?

Drobek se vydal do lesa za Město hledat prchavky. Chtěl udělat Pickovi radost a trochu taky odčinit své poslední vylomeniny. Položil si pod smrček košík a snášel do něj kulaté houbičky. Vtom uslyšel z houštin vzrušené hlasy.

„Támhle je!“

„Jdi k němu!“

„Ne, jdi ty!“

Zpoza jedle vykoukla pihovatá tvářička.

„Ahoj, Drobku!“ 

Najednou se k němu hnal houf natěšených skautek s knížkami v rukách.

„Nechaly jsme si naše povídky o tobě svázat! Že nám je podepíšeš? A mohl bys je i trochu očadit?“ mlely jedna přes druhou.

Vyděšený drak chvilku couval, pak upustil prchavku, kterou držel v tlamě a zmizel.