Moje články

Když zapomeneš na zákon, sejdeš z cesty.
Když zapomeneš na to, odkud jsi přišel, nebudeš vědět, kam míříš.
Když zapomeneš na víru, zemřeš.

Můžeš zapomenout na selhání, když se držíš milosti.
Můžeš zapomenout na to zlé, když se upřeš k dobrému.
Můžeš zapomenout na sebe, když se soustředíš na Něj.

Musíš zapomenout na pýchu, protože jen pokora se nechá vést.
Musíš zapomenout na rozum, protože Jeho slovo je pro svět bláznovstvím.
Musíš zapomenout na to, co tě drží při zemi, abys mohl vzlétnout na křídlech orla.

Zapomenut bude ten, jehož jméno bude vymazáno z knihy života.
Ten, kdo "měl právo".

Na minutu přesně před 2 lety mi ji dali do náruče a já se konečně mohla sebrat z celé té agonie.
Drobounký uzlíček, bezbranný, plačící, pijící, můj.

Před rokem chodila na nejistých nožičkách, sbírala jsem ji ze země, i když i to zkoušela častěji sama.
Ještě stále maličká, ale už se učila se bránit. Plakala jen občas. Začínala pít z kelímku. Pořád stejně moje.

Dneska už běhá kolem a kolikrát se ani neohlédne. Když spadne, sebere se, opráší, maximálně si přijde pro pofoukání.
A má vlastní názor.
"Sundat maminka! Seblanku OTEVŽÍT! Do Eteriéru!!!"
Nejradši by se sebrala a utekla mi.

Mělo to fungovat.
Byla to jeho práce, znal ji, dělal ji tisíckrát.
Ale tentokrát to nefungovalo.
Vraceli se s prázdnou.
Na naprosto nehorázný návrh odpovídá důvěrou.
Místo řečí hozená síť.
A ono to zafunguje.

Mělo to fungovat.
Tu techniku znali, viděli Ho to dělat už tolikrát.
Ale jim to nefungovalo.
Vraceli se s nepořízenou.
Na naprosto logickou otázku neumí nedověra odpovědět.
A tak musí promluvit Mistr.
Najednou to funguje.

Zajímalo ho, jestli to bude fungovat.
Teď, když už se neměli na koho jiného spolehnout.
A ono to fungovalo.
Už nikdy se nevrátí s prázdnou.
Protože víra živená Duchem nezůstane planá.

Mluvil hodně, mluvil rád.
Ale ještě radši jednal.
Měl všechno - správný původ, to nejlepší vychování.
Chtěl si pro sebe zjednat jméno, pověst.
Nastřádat zářezy pro Boží království.
Nijak se tím netajil.
Chválili ho za to.
Báli se ho.
Ukáže jim.

Ukázal(se) mu.
Bázeň nešlo necítit.
Chvála přišla s uvědoměním milosti.
Nedalo se to tajit.
Boží království se zařízlo do jeho ega.
Jméno a pověst získal... už mu na nich nezáleželo.
Považovali ho za zločince a pomatence.
Rozhodnost mu zůstala, zahálet nebude.
Mluvil hodně, mluvil rád.

Uprostřed města měst na pahorku změří intelektuální síly s filosofickou elitou doby.
Získá alespoň některé?

Ta poušť popravdě nebyla zase tak zajímavá. Spousta písku a skal, občas nějaký ten had nebo škorpion. A lidé. Ve stále více vybledlých šatech, se stále tmavšími obličeji a delšími bradami. Občas šli mlčky, občas s reptáním, výjimečně s jásotem. Následovali jsme Toho, kdo šel před námi. K tomu jsem byla určená.
Když jsme zastavili, postavili můj stan vždycky jako první. A rozebrali ho jako poslední. Jeho látka nějakým zázrakem zůstávala purpurová. Tam za mnou lidé nechodili. Zato On se odtamtud nehnul.
Jeho společnost byla naplněním mého poslání.
Dnes konečně překročíme tu řeku. Nechají mě jít první. A voda ustoupí.

Do těžkých chvil přinášely radostný zvuk polnice a jas Boží nádhery.
Tiše jako stíny, pokorně skloněné v šeru pokojů, doprovázečky největšího ze zázraků.
Jejich řemeslo je oddělovalo a naplňovalo potřebu rostoucího národa.
Tváří v tvář lidské krutosti zní v jejich nitru ozvěna Boží otázky - cožpak má ten, kdo dává život, zavírat lůno?
Promluví na obranu těch nebezbranějších. Neskloní se tváří v tvář neřešitelné situaci. Láska a úcta jim velí pořád věřit v zázraky.
Dál vkládají matkám do náručí děti a jako štít stojí mezi nimi a dorážejícími vojáky.
Vždyť v tomhle národě je každá žena hrdinkou.
Služebnice Hospodina nebudou zapomenuty.

Nebyl bojovníkem.
Nebyl patriarchou.
Nebyl vyvoleným.
Nebyl významný a rozumu měl jenom tolik, aby to věděl.
Byl služebníkem.
Byl dobrým správcem.
Byl pokorný.
Byl tím, kdo potřebuje pomoc a jméno mu prozradilo, kde ji hledat.
Mohl být zahořklý.
Mohl úkol odbýt.
Mohl jet někam blíž.
Mohl doufat, že získá tučnou odměnu, když dědictví ztratil.
Místo toho cestuje zpátky do země původu svého pána.
Místo toho nemyslí na sebe, ale na toho, kdo mu sebral naději.
Místo toho se trápí tím, jak vybrat tu pravou nevěstu.
Místo toho obrací oči k nebi v prosbě o znamení.

Vybere tu, která napojí velbloudy.

Bojuj!
V týle cítí pohled armády národa bojovníků.
Pečující ruka se ani nezachvěje, protože boj je Hospodinův.
Obr padá.

Utíkej!
V týle cítí pohled armády psanců.
Pomazaná ruka se stáhne zpátky, protože pomsta je Hospodinova.
Král odchází.

Ukryj!
V týle cítí pohled armády poddaných.
Pokrytecká ruka sahá chtíčem ke zradě, protože Hospodin je daleko.
Věrný umírá.

Ustup!
V týle cítí pohledy armády věrných.
Potupená ruka se nezvedne k obraně, protože království je Hospodinovo.
Syn panuje.

Ušetři!
V týle cítí pohledy armády vítězů.
Pozůstalá ruka zakrývá tvář plnou slz, protože milost je Hospodinova.
Vladař truchlí.

Vzchop se!
Hospodin tě přece neopustil.

Slábnoucí oči starého muže klouzaly po svitku. Na ramenou cítil váhu celého národa. Začal počítat.
Jak je to dlouho, kdy padlo svaté město?
Kdy poprvé usedl za královskou tabuli na hostině?
Kdy odhalil králi tajemství, na které magie nestačila?
Kdy nad plání Dura čněla zlatá socha?
Kdy celý dvůr sedm let maskoval královo šílenství?
Kdy nehmotná ruka psala na zeď rozsudek nad celou říší?
Kdy Hospodin odměnil věrnost zavřením lvích tlam?
Kdy začal on sám mít vidění?
Nadešel už čas pokání a odpuštění?
Stará kolena poklekají.
"Muži milovaný, jdi svou cestou. Spočineš a na konci dní vstaneš ke svému dědictví."

"Uzřím Boha, já ho uzřím, pro mne tu bude, mé oči ho uvidí, ne někdo cizí, mé ledví po tom prahne v mém nitru."

Kolik slov o tom bylo napsáno, kolik disputací se vedlo.
Kolik výkladů, kolik dohadů, kolik úporného hledání, kolik nekritických přijetí.
Kolik posměchu, kolik zpochybňování, kolik urážek.
Kolik lhostejných pokrčení rameny, kolik roztržitých zapomenutí, kolik uspěchaných odmávnutí.
Kolik se toho ještě musí stát, abychom se spolu s nejhůř zkoušeným věrným podívali na svoji situaci a konstatovali, že zbývá jenom jedna jistota - ta nejdůležitější.

"Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem."

Ovoce ze stromu poznání.
Fíkový list na zakrytí hanby.
Plevel z těžce obdělávané země.
Úrodu na oběť, kterou Hospodin odmítne.
Kůže, použité k podvodnému získání požehnání.
Lůno, ze kterého se dostane před bratrem.
Kajícné roucho, na které se z hlavy sype popel.
Řetězy, kterými spoutala léčka nejdražší bytosti.
Nařízení, které se nesmělo zrušit.
Byliny a bobule, které spásá pomatená mysl.

Čočka za prvorozenství.
Služba za manželky.
Jablíčka od syna za noc s manželem.
Pečetidlo, šňůrka a hůl za důstojnost a naději.
Beránek za hřích.
Obětní zvířata a zisk za možnost cizinců přistoupit do chrámu.

Opona mezi svatyní a nejsvětější svatyní.

David mluví o "rokli šeré smrti", kterou Hospodin bezpečně provede.
Na otázku "kde se mám skrýt před Boží tváří" zní odpověď "kdybych vylétl do nejvyšších výšin, jsi tam. I kdybych sestoupil do nejhlubší hlubiny, budeš tam."
Hospodin je i v podsvětí.
Šeol je však místem, kde již nelze klást otázky a hledat odpovědi.
Přesto je místem, kde je jasno - to, jak jsi žil, nebylo dobře.
Proto prorok řekne "hledejte Boha, dokud je možné Jej najít".
Zjevené slovo stačí slyšet, porozumět, přijmout vírou, žít.
Jak uslyší boháč v podobenství: "Když neposlouchají Mojžíše a proroky, neposlechnou, ani kdyby někdo vstal z mrtvých..."

Sbírat zrno, padající z nebe.
Orat a sít.
Žnout a mlátit.
Sbírat plody.
Stáčet víno a olej.
Péct chléb.
Šest dnů ze sedmi.

Obdělávat a pečovat o pole, sady a vinice.
Prodávat rodinné nemovitosti.
Sloužit, když se člověk dostane do úzkých.
Šest let ze sedmi.

Šest dnů zpocené čelo, ohnutá záda, pohled upřený do země.
Sedmý je pro vydechnutí, narovnání se a pohled vzhůru.

Šest let zvětšující se propasti a rozevírajících se nůžek, budování zásob a radosti z vlastnictví.
Sedmý je pro srovnání šancí, prospěch nuzných a bezbranných, pro osvobození a návraty.

Zdravé cykly mají vedle produktivního napětí i uvolnění.

Předstíral, že je nemocný.
Na otcův dotaz požádal, aby o něj pečovala.
Předstírala, že nevidí, jak se na ni dívá.
K jejím protestům byl hluchý. Jeho útoku se neubránila.
Předstíral, že o ni nikdy neměl zájem, když ji vzápětí vyhnal.
Její slzy, které otec ignoroval, uviděl bratr.
Předstírali, že královské domácnosti se zákon netýká.
Za tvrdým pohledem se pomalu skládal plán na odplatu.
Předstíral, že ho chce uctít jako ostatní prince.
Poručil, aby ho zabili, sotva se během slavnosti opije.
Předstíral, že se o všechny své syny zajímá stejně.
Vrahovi odpustil, sotva skončilo období truchlení.
Předstírali, že se nic nestalo.

Pruty, kladené do vody, aby ovce a kozy vrhaly pruhovaná mláďata.
Suknice, která vyvolává závist svojí barevností.
Pás suché země uprostřed moře, která vede do bezpečí.
Pruhy látky, které se stanou příbytkem Nejvyššího.
Sloupy ohně a dýmu, které drží nad národem nepřetržitou stráž.
Řada pochodujících za Archou Úmluvy, kteří pozvedají polnice proti hradbám.
Řemínky, omotávající hlavu a ruce, které nedovolí zapomenout na Zákon.
O spoustě z nich se dá říct, že byly nadpřirozené.
Ale pak přišly ty krvavě vepsané bičem na kůži.
Ty, které měly rozdírat naši duši.
Ty, které nás uzdravují.
Jeho jizvy, nastavené našim nedověrným očím a prstům.

Na oltáři hořely zbytky beránka.
Ve strouze pod ní se srážela krev.
Dým stoupal k nebi a dával naději.
Voda naposledy zazurčela ze džbánu do umyvadla.
Kapky na pozvednutých rukou se zaleskly v ranním slunci jako démanty.
Rolničky na třásních oděvu se rozezvonily do kroku.
Trocha radosti a odlehčení v jinak vážném a těžkém ránu.
Tiché shromáždění zadrželo snad i tlukot vlastních srdcí, když zašustil závěs, který se otevíral právě jen jednou do roka.
Několik mužů se připlížilo k provazu, který se táhl po zemi od veleknězova pasu.
Skoro omluvně. Vždyť jich zatím nikdy nebylo potřeba.
Hospodin zatím vždycky odpustil.

I když mluvil, občas neslyšeli.
I když slyšeli, občas nerozuměli.
I když rozuměli, občas nevěřili.
I když nevěřili, vždycky jim rozuměl.
I když nerozuměli, vždycky je slyšel.
I když neslyšeli, vždycky k nim mluvil.

Ucho, které nikdy nezaléhá, s paží připravenou k záchraně.
Hlas tichý a jemný, přicházející po všem bouření světa.
Čeká až jejich uši poručí jejich rukám a ústům.

Vždycky, když klopýtli, bylo to proto, že zavřeli svoje uši.
Vždycky, když potřebovali povzbuzení, ozval se Zákon.
Vždycky, když se zvedli, bylo to proto, že se někdo rozhodl slyšet.
Protože slyšení rodí porozumění a porozumění plodí víru.
Víra koná.

Na začátku muž zvolil svoji ženu, raději než Hospodinův zákaz.
A potom...
Rozhodování mezi nevěstou ze stejného lidu a cizačkou.
Milované a nemilované pod jednou střechou.
Rovnoprávné manželky i méněcenné milenky.

Nejvyšší věděl, jak nevypočitatelná jsou lidská srdce.
Jak horce plane touha, jak mrazivě dýchá nenávist.

Proto má být upřímné namlouvání otevřené kontrole pospolitosti.
Proto má vztah vždycky být smlouvou.
Proto má láska být stavem vůle, ne jen emocí.
Proto má odpovědnost a povinnost trvat, když cit vyprchá.
Proto má zrušení vztahu tak přísná pravidla.

Vztah k Hospodinu a vztah k lidem jsou spojené nádoby - kvalita jednoho odráží kvalitu druhého.

Onemocnění kůže, které odhaluje maso.
Výron semene, nad nímž není kontrola.
Výtok, ať už vychází ven, nebo zůstává uvnitř.
Krvácení - periodické, poporodní i 'poruchové'.
Pokud se to, co má zůstat v těle, dostane ven, šíří to nákazu a způsobuje problémy.
Neupravený zevnějšek, volání "nečistý".
Zvláštní "červené" stany, segregace v rámci domácnosti.
Směrnice pro rituální očišťování lidí i věcí, které s nimi přišli do styku.
To zajišťuje bezpečí většiny, pokud je nečistý poblíž.
Kontroly u kněží, předepsaná doba, rituální koupele a obětní řády.
To zajišťuje těm, kdo jsou očištěni, návrat do života v pospolitosti.
Protože nevratné vyhnanství má být nejkrajnějším řešením.