Moje články

Bolavýma očima těkal po lékařském sále.
V pomalém utrpení se měnil v Darth Vadera.
Bizarní předměty splývaly v rozmazané šmouhy,
avšak jeden ho znepokojoval víc než ostatní.
Chtěl se zeptat, ale neměl koho.
Droidi si hleděli jen práce.
S pacientem nemluvili.
Musel počkat, až bude mít návštěvu.
A i když Palpatina nenáviděl, nyní byl nedočkavý.
„Mistře,“ zachroptěl přes dýchací masku, ledva Palpatin vstoupil do dveří. „K čemu je tamta pumpa?“
Palpatin se pod kápí potutelně usmál: „Cožpak nevíš?“
Vader se zachvěl děsivou předtuchou: „Mistře, to ne ...“
„Nebuď dětinský,“ sykl Palpatin. „Brnění už nikdy nesundáš. Chceš to snad pouštět do holínky?“

Droidi separatistů se valili ze všech stran.
Obi-wan s Anakinem bojovali vedle sebe. Stěží vykrývali rány.
„Mistře, tohle nezvládneme!“ křikl Anakin.
Vtom na jeho zápěstí pípl komlink.
Lásko, stýská se mi. Padmé.
Útočníci postupovali vpřed.
Chtěl odepsat, ale další blesk udeřil do čepele jeho meče.
Annie, co je s Tebou?
Obi-wan nezvládl otočku. Zakopl.
Ty už mě nemiluješ?!
„Vydrž, lásko,“ zamumlal Anakin.
Obi-wan vytřeštil oči: „Cože?!“
Zapomněl na boj.
Odpověz!!!
„Miluji tě,“ cedil mezi zuby bojující Anakin.
„Zbláznil ses?“ zaječel Obi-wan. „My se nemůžeme vzít. Jsi jako můj bratr, ale ...“
Anakin ho zpražil rozzuřeným pohledem: „Radši umřít, než být ženatý!“

Mistři Windu a Yoda vstoupili do Senátu.
Chtěli navštívit kancléře, když vtom jej spařili, jak pospíchá k východu.
„Dnes ne, pánové,“ zahalasil zjevně zaskočen. „Odjíždím.“
„Odjíždíte?“ podivil se Windu.
„My věci neodkladné probrati přišli,“ doplnil Yoda.
Palpatin se začal ošívat. Už měl být jinde.
„Och, Mistře Yodo, vy milovník zeleně mne zajisté pochopíte,“ zazubil se neupřímně. „Jsem přesycen Coruscantem. Potřebuji pár dnů naslouchat volání přírody.“
Otočil se na patě. Rychle zmizel.
„Co zase chystá?“ zamyslel se Windu.
„Hmmm, nápad jeho já schvaluji,“ našpulil hubinku Yoda. „Součinnost my poskytnout bychom mu měli. Vykopat jámu, na kořínky kytinek nechat jej odspodu koukat.“

Ten svět mne pohltil.
Pravý život není tady, ale tam.
V předaleké galaxii.
Oni mají vyspělé technologie, já sleduji jejich příběhy z olítané videokazety.
Čas kompaktních disků u nás ještě nenastal.
Kruh se uzavírá.
Temný Jedi se vrací k Světlé straně Síly.
Přináší oběť nejvyšší.
Příběh vrcholí. Namísto velkolepého finále, jen oni dva.
Otec a syn.
Luke i já poprvé spatříme tvář Darth Vadera.
Luke pomalu stáhne otci masku z hlavy.
Naše oči se setkají. Pohled, který si s Lukem vyměníme, je víc než výmluvný.
Tak toto je Darth Vader?!
„Proboha!“ vydechnu zklamaně. „Proč ten chlap vypadá jako nakřáplý vejce?“

Nad Coruscantem nadcházela noc, mrakodrapy zářily do tmy.
„Budeme si vyprávět horory?“
Holčička se spiklenecky zavrtala pod peřinku.
„Slyšela jsi někdy o Sithském lordovi?“ špitl brácha.
„Ne.“
Holčina se zavrtěla. Tohle začínalo slibně.
„Kdysi pozabíjel děti, ale byl krutě potrestán.“
„Jak?“
„Je z něj černá zrůda. Bloudí nocí. Když oknem uvidí malou holku, zabije ji.“
„Kecáš!“
„Nekecám! Říkala to domovnice. Zabil i svoje malý děti a jejich mámu taky.“
Ve stejnou chvíli Lord Vader zamyšleně hleděl do noci.
Nedávno potkal ztraceného syna. Bojoval na straně Rebélie. Měl ho zabít nebo přivést Palpatinovi.
Ani jedno nedokázal.
Nedokázal zničit život vlastnímu dítěti.

Mistr Yoda se posmutněle rozhlédl pustinou na Dagobahu.
Kam oko dohlédlo, mokrý prales.
Močály a bahniska.
Yoda zkormouceně usedl na ztrouchnivělý pařez.
Bradičku si zeleným pařátkem podepřel: „Nešťastná věc. Ta díra smrdutá od nynějška mým domovem jest.“
Nedaleko se zhmotnil modrý stín.
Nabyl podoby známé tváře.
„Mistře Windu, tvým zjevením já potěšen jsem. Avšak chvíli přežalostnou k potlachu zvolil jsi.“
Stín mrtvého se hořce usmál: „Netruchli, příteli. Jak vidíš, ani já jsem nedokázal Palpatina porazit. Ovšem lépe být mrtvý než vyhnanec.“
Yoda hrdě vztyčil hlavu: „Jsem sic vyhnancem, avšak Palpatinovi já řádně zatopil. Ze scény já neodešel jako mrzký přizdisráč!“

„Anakine, já řeč vážnou s tebou míti musím,“ prohlásil Mistr Yoda.
„Přejete si?“ zaskočeně vyhrkl Anakin.
„Tvým přátelstvím s kancléřem Palpatinem já znepokojen jsem.“
Anakin se zamračil: „Proč se vám to nelíbí?“
Yoda nasadil přísný výraz: „Příliš času s ním trávíš. Raději meditovat bys měl. Knihy číst.“
„Příliš času?“ naježil se Anakin. „Stará se o mne od mého příchodu na Coruscant. Je jako můj otec!“
„Jak otec, ty pravíš,“ posměšně zopakoval Yoda.
Anakinem zalomcoval vztek: „Je jako moje rodina!“
„Jako rodina. Otec, možná strýc!“ ouška vztyčil Yoda. „Já pravím ti, více toho strýce a osud tvůj v lejno obrátí se!“

Zavřít oči.
Zadržet dech.
Napočítat aspoň do deseti.
Naposledy v zrcadle zkontrolovat vzhled.
Sněhobílé roucho bez jediného smítka.
Účes, složitější než jindy, naprosto dokonalý.
Bezchybně nalíčená tvář, která smí zračit jen vytrvalost, neústupnost, odhodlání.
Leia Organa povzbudila sama sebe: „Holka, už jsi zvládla horší věci.“
Zničení domovské planety.
Kruté mučení.
Zmrazení milence v karbonitu.
Otroctví v paláci Jabby Hutta.
Shledání s utajeným bratrem.
Zjištění, že rodiče byli cizí lidé a pravým otcem byl Darth Vader,
což vzpomínky vrací k mučení.
Zranění v boji.
Porod dvojčat.
Manželství s Hanem Solem.
Leia mrkla do zrcadla: „Takže inauguraci prezidentkou Nové Republiky zvládnu taky!“

Ne každý slavil, když padlo Impérium.
Ne každý truchlil.
Někdo prostě jen sbalil kufry a rychle vypadl z Coruscantu.
Guvernér Centrální banky měl vše připravené dávno.
Kufr i jednosměrnou letenku na opačný konec Galaxie.
Zbývalo udělat jediné.
Trik tak vousatý, že na něj bezpečnostní protokoly už dávno nepamatovaly.
U všech transakcí onoho dne zaokrouhlit částky na celé kredity směrem dolů.
Zbylé centy převést na jediný účet.
Při miliónech operací, které bankou protekly, to hodilo pěkný balík.
Stačilo stisknout jediné tlačítko.
Pro jistotu vše prohnat přes corellianské a mandalorianské banky.
A teď, sbohem Coruscante, nebylo zde špatně, ale jinde bude líp ...

Žebráci před troskami císařského paláce zpozorněli.
Lodě s turisty ještě nepřiletěly, a tak jediným zpestřením byl ošuntělý chlápek, co se zjevil, kdo ví odkud.
„Bejval jsem nejlepší pilot v Galaxii!“ zahulákal místo pozdravu.
„Nejni tady pro tebe místo!“
„A kdo řiká, že chci žebrat? Jo, tohle bejvalo město, srdce Impéria,“ Han Solo očima přehlédl ruiny Coruscantu.
„Byl jsem u toho, když imperiálové dostali na prdel u Yawinu i u Endoru. Lidi, to byla nádhera, když bouchla Hvězda smrti. Vohňostroj jak supernova. No, a pak přišla Nová Republika ...“
Mávl rukou, otráveně vzdychl: „Kdepak, chlapi, bez pořádnýho nepřítele stojí život za hovno!“

Darth Vader, před pár dny Anakin Skywalker, stál před zrcadlem.
Očima krytýma maskou klouzal po černém brnění.
Nenáviděl sebe.
Nenáviděl zrcadlo, které odráželo děsivý obraz.
Nenáviděl muže, jenž se znenadání objevil po jeho boku.
Vyzáblý stín, jehož tvář halila kápě.
„Sebelítost?“ posměšně zaskřehotal Palpatin.
Nešlo popřít, že myšlenky umí číst dokonale.
Rozzuřený Vader mu jediným pohybem strhl z hlavy kápi.
Odhalil Temnotou znetvořený obličej.
Zrcadlo věrně zprostředkovalo bizarní výjev.
Zrůda vedle zrůdy.
„Mistře,“ zaburácel Vader. „Cožpak takhle vypadají vítězové?“
„Přestaň skuhrat. Důležité je, že o nás vědí.“
Zvlnil promodralé rty do zlého úsměšku: „Vědí a hlavně: všichni se nás bojí.“

Bylo to silnější než on.
Silnější než příkazy neměnného Kodexu Řádu rytířů Jedi.
Silnější než svědomí.
To úporné hemžení midichlorianů hluboko v jeho těle,
které prostupovalo každou buňkou a hnalo ho vstříc touze zbavit se napětí.
Neuvažoval nad tím, co všechno tím pokazí a zmaří.
Komu ublíží či vystaví nebezpečí smrti.
Jenom se bezhlavě hnal vpřed za svou touhou.
Prostě jen potřeboval veškeré hemžení sdílet s milovanou bytostí,
spolu s ní stvořit nový život.
A kdyby jen jeden.
Hned dva nové životy vzniklé ze samotných midichlorianů.
V jeho rodině to pak bude dědičné.
Potomci Anakina Skywalkera budou plodit samá dvojčata.

Soustředit se.
Nechat Sílu protékat nitrem.
Nedívat se očima, které zakrývá speciální helma.
Nevidět kruhy barvy roztaveného olova.
Cítit je.
Vnímat, jak se vznáší ve vzduchu a přelévají.
Seknout světelným mečem dříve, než se rozplynou.
„Zase vedle,“ poznamenal Mistr Yoda směrem k Obi-wanovi.
Anakin si strhl z hlavy přilbu.
Vztekle ji nakopl.
Yoda bezděčně přitáhl ouška k hlavě, když ho letící přilba těsně minula.
„Více soustředit se musíš.“
„Marné žvásty. Dneska končím,“ odsekl Anakin.
Doslova utekl.
Obi-wan se zamračil.
Yoda zelený spárek vztyčil: „Jeho budoucnost nejistá je. Aby on pravým rytířem byl, na to nátura jeho příliš zpupnosti spratkovské vykazuje.“

Svět spodních pater.
Ošuntělé bistro s osleplým neonem.
O barový pult se opírala zrzavá barmanka.
Naslouchala obrovitému černému válečníkovi s maskou.
„A co jsi mu řekl?“
„Že jsem jeho otec,“ zahučel černý rytíř.
„A co na to on?“
„Nevěří.“
Zapálila si cigáro. Vypustila obláček modrého kouře.
Rozhlédla se prázdným bistrem: „Ví o tom Palpatin?“
„Ví.“
„A?“
„Chce, abych mu ho přivedl.“
„Uděláš to?“
Odpovědí jí byly sípavé nádechy a výdechy.
„Uděláš to?!“ přitvrdila.
Pokrčil rameny. Možná, kdo ví...
„Takže zase poslechneš,“ shrnula věcně.
„Musím jít,“ vydechl ponuře.
Obrátil se k odchodu.
Nerozloučili se. Věděla, že za měsíc bude zase tady.

Darth Vader vyšel před císařský palác, když vtom se ozvalo:
„Nechť jsou všechny bytosti šťastny.“
Vader se musel sklonit, aby zjistil, komu hlásek patří.
Malá holčička mu podávala pampelišku.
V druhé ruce jich držela celý svazek.
„Nechť jste šťastný i vy, pane,“ zašvitořila.
Vader zavrčel.
Nesnášel tyhle bláznivé nápady.
Všelidové veselice, pouštění draků, veřejné bruslení, rozdávání kytiček.
Úderem Síly vyrazil holčičce kytici z ruky.
„Odejdi!“ zaburácel.
Jediným dupnutím proměnil pampelišky ve žluté fleky.
Dívenka polkla slzy: „Rozšlapal jste štěstí, pane.“
Vader couvl o krok.
Prstíkem ukázala na rozdupané kvítky, které už nikoho nepotěší:
„A nejen sobě, ale taky dalším lidem.“

Nádherný svět. Velkolepá města.
A to umění!
Sochy kypící životem v zahradách blahobytných paláců.
Galerie plné sbírek překrásných obrazů.
Admirál Thrawn zajásal.
Ten svět neměl chybu, až na to, že ...
„Odmítli se připojit k Impériu?!“ zaskuhral hologram císaře Palpatina.
„Můžeme být velkorysí, “ zkusil Thrawn nemožné.
„Potřebují lekci,“ štěkl Palpatin. „Srovnejte je se zemí!“
Thrawn ztuhl.
Zvažoval, zda nehodit dědkovi k nohám admirálské výložky,
ale pak tiše přikázal: „Palte všemi prostředky.“
A posádka hvězdného destruktoru odvedla svou práci.
Paláce hořely, galerie zemřely v troskách. Ze soch zbyly zčernalé střepy.
Thrawn pod víčky skryl slzy.
Jen blázen by se vzepřel Galaktické říši.

Mistři Mace Windu a Obi-wan Kenobi spěchali chodbami Chrámu Jediů.
Jejich cílem byl pokoj Mistra Yody.
Rozrazili dveře. Strnuli na prahu.
Tak přece!
Mistr Yoda ležel v postýlce.
Kolem hlavy mokrý ručník.
Tvář jindy zdravě zelenou měl popelavě šedou.
Zakalené oči obrátil k příchozím.
„Mistře Yodo, potřebuješ lékaře,“ prohlásil Mace Windu.
Yoda ušatou hlavinkou mátožně zavrtěl.
„Co se stalo?“ zajímal se Obi-wan.
Yoda tlumeně vzdychl.
Při vzpomínce na hostinu k oslavě zvolení kancléře Palpatina udělalo se mu mdlo.
„Já hříchem obžerství provinil se, máslové košíčky mlsal,“ zničeně zaskuhral. „Obsah žaludku pak potupně zvrátil. Čas svůj na dietách nyní tráviti budu.“

Nad jednacím stolem visel hologram měsíce Endor.
Zářil do šera jako zelený smaragd.
„Výsosti, představuji vám místo pro stavbu druhé Hvězdy smrti,“
slavnostně prohlásil Moff Jarjerrod, velitel přípravných prací.
Byl pyšný, jak skvělý kout vesmíru našel.
Klidný, na hony vzdálený nepokojům v galaxii.
Prakticky neznámý.
Dobře skrytý před rebelskými špióny i všetečnými novináři.
Palpatin přimhouřil žluté oči. Mrkl na Vadera.
Temný pán pokrčil rameny. O Hvězdě smrti si po jistých zkušenostech myslel své.
„Co na to místní?“ zaskřehotal Palpatin.
Ale Jarjerroda nenachytal.
Hologram měsíce vystřídal obraz chlupatých domorodců.
„Ewokové,“ vysvětlil Jarjerrod. „Jsou sice malí a ošliví, ale jinak naprosto neškodní.“

Vše probíhalo hladce až do hlasování.
A přitom Mistr Yoda obešel všechny členy Rady Jediů.
Barvu nového koberce v Chrámu nemohl ponechat náhodě.
„Kdo je pro zelenou?“ vyzval Mistr Windu.
Začali zvedat ruce „pro“.
Jen Anakin Skywalker zaváhal.
Oči Mistrů upřely se na mladého padawana.
Mistr Yoda se zakabonil: „Nejistotu v duši tvé já cítím.“
„Mistře,“ osmělil se Anakin. „Zelená mi nepřipadá nejvhodnější.“
„Důvod?“
„Je příliš křiklavá.“
Pozdvižené ruce pomalu klesly.
Vypukla diskuze.
Hlasování bylo odloženo.
Yoda se přišoural k Mistrovi Windu: „My Anakina neměli do Rady pouštět. On zelenou, barvu naděje, zavrhl. Spřízněnou duši v něm těžko hledat budeme.“

Dovlekli zajatce před Lorda Vadera.
„Hanobíte Impérium!“ zahřímal.
Čtyři týpci s barevnými číry se scukli dohromady jak chumel vyplašených hlodavců.
„Vaše písně urážejí císaře!“
Frontman kapely Punková nutrie, jejíž song Starej hnusák před nedávnem bavil celou galaxii, statečně pokročil vpřed:
„Jsme umělci. Máme právo vyjádřit názor.“
Avšak Vader nebyl diskuzi o právech nakloněn.
O něco později admirál Piett na vlajkové lodi Executor usedl k obědu.
„Dnes to nějak voní,“ pohlédl do talíře.
Obvyklá šlichta se změnila v lákavý pokrm.
Kuchtík očima ukázal o několik palub výš: „Pozornost od Lorda Vadera.“
„A copak to máme?“ olízl se natěšený Piett.
„Nadívané nutrie.“

Admirál Thrawn je geniální stratég, milovník krásy.
Z uměleckého díla dokáže vyčíst vše.
Povahu i osud.
Dostal pozvánku na vernisáž uznávaných umělců Coruscantu.
Procházel rozlehlými sály.
Udiveně zíral na vystavená díla.
Kosočtverec protknutý trojúhelníkem.
Fleky rudé barvy, hluboké rýhy symbolizující ...
„Fuj,“ Thrawn se otřásl.
„Drahý Thrawne, vítejte,“ mávla na něj vlivná galeristka.
„Podívejte!“
Táhla ho k bílé ploše prosté barev či tvarů.
„Geniální dílo! Tolik divoké nejistoty v jediném obraze!“
Thrawn vytáhl obočí.
Jeho uniforma byla v porovnání s obrazem vrcholem galaktického umění.
„Není to úžasné?“ naléhala afektovaná dáma. „Co myslíte?“
Letmo přehlédl vystavená díla.
„Myslím, že je Impérium mrtvé.“

Čím starší muž, tím měkčí ...
... mozek.
Ušetřen není nikdo. Ani císař Palpatin.
Pobíhal pracovnou, přerovnával dary od věrných podaných.
Opodál stál Vader. Koukal z okna.
Císařovo nadšení pro haraburdí nesdílel.
„Nádhera,“ rozplýval se Palpatin nad bohatě zdobenou dýkou.
Vader mlčel.
Palpatin mu přistrčil dýku k mřížce respirátoru.
„Tu mi dala Ysanne Isard,“ zavrkal mnohoznačně.
„Ta mrcha?“ odtušil Vader.
Mladou ředitelku bezpečností služby vážně nesnášel.
„Je výjimečná. A miluje mne!“ odsekl Palpatin.
„Spíš miluje trůn pod vaší řití,“ utrousil Vader.
„Závidíš mi lásku! Proč by mi jinak dávala tak nádhernou dýku?!“
Vader pokrčil rameny: „Nejspíš vám ji zapomněla vrazit do zad.“

Darth Plagueis cestoval galaxií.
Najít sithského učedníka nebylo snadné, začínal propadat beznaději.
Nepočítal lodě, kterými cestoval.
Nepočítal světy, které prošel.
Nepočítal chlapce, které viděl.
Jak málo Temnoty v sobě měli!
Naboo.
Nejspíš jen další zbytečný svět na nekonečné cestě.
Barevný, kýčovitý.
Plagueis se pěšky vydal z hvězdného přístavu za město.
Kluk seděl s mámou uprostřed louky.
Oči měl modřejší než nebe nad jejich hlavami.
Pletli věnečky z pampelišek.
Plagueis strnul.
Dosud nepoznal živou bytost tak plnou Temnoty.
„Odvedeš ho?“ hlesla matka.
Chlapec mu věnoval vědoucí úsměv: „Jsem Palpatin.“
Plagueis napřáhl ruku.
Učedníka našel a s ním i svou budoucí smrt.

Nechápala, proč musí pořád žít.
Proč musí trávit dny obklopená přístroji a podstupovat terapie.
Proč jí syn nedovolí zemřít.
Proč ji kdysi dávno odvezl z Naboo na Coruscant.
A přitom za ní nikdy nepřišel, jen o svátcích posílá drahé dárky.
Žena starší, než si kdokoli dokázal představit, stála u okna.
Smutně se dívala, jak slunce zapadá za věže Coruscantu.
Stejně jako včera, dnes, zítra ...
Jak dlouho ještě?
A pak, jednoho dne, přišla zpráva.
Endor.
Její syn, všemocný Palpatin, je mrtvý.
Usmála se.
Vrásčitou rukou odpojila přístroje, odmítla léky.
Usedla do křesla.
Zavřela oči.
Konečně je volná.
Konečně bude mít klid.

Malý Yoda se nahrbil.
V tříprstém spárku pisátko sevřel.
„K čemu Jediům umění kresby jest?“ brblal. „Budu kdy mečem malovati kruhy?“
Nakonec, aby učitelka neviděla, tajně si vypomohl Silou.
Pisátko samo vykroužilo žádaný tvar.
„Výborně, Yodo!“ sklidil pochvalu.
„Ale, co je tohle?“ zahromovala na calamarskou padawanku v sousední lavici.
„Moc jsem se snažila,“ žbluňkla učenka provinile.
Namísto rukou, příroda ji ploutvemi obdařila.
„Znovu a pořádně!“
Kapříkovi podobná dívenka nešťastně vzdychla.
Ploutvičkou se neobratně chopila tužky.
„Co to má být?!“ třeštila učitelka oči. „Copak tohle je ...?“
Yodou zacloumal spravedlivý hněv.
„Vy nechte mou kamarádku být. Vždyť kosočtverec její má dokonalý tvar!“

Obrovitý sál.
Široké schodiště.
Velké kulaté okno s výhledem do vesmíru.
Před oknem černý trůn.
Místo hodné velitele Hvězdy smrti, vládce Impéria.
Darth Vader spokojeně usedl na trůn.
Nyní mohl dát volný průchod pocitům.
Napřed se vypořádá s Rebélií, a pak ...
V duchu viděl jediný výstřel, jímž smete císařský palác na Coruscantu.
... převezme moc nad galaxií.
„Vidím, že se dobře bavíš!“
Palpatin doslova vyrostl z leštěné podlahy.
Vader ztuhl jak školák přistižený při činnosti nepatřičné.
„Vrať se na mateřskou loď,“ potměšile přikázal Palpatin. „Přebírám velení.“
„Ano, můj pane,“ vydechl bezmocný Vader.
A s pocity dítka, jemuž sebrali kačenku, opustil sál.

Seděli kolem stolu.
Mlčeli zdrceni událostmi.
Byl vykonán rozkaz číslo 66.
Jediní přežili.
Senátor Organa zakroutil hlavou:
„Nemohu uvěřit, co se stalo s kancléřem Palpatinem. Jak moc se změnil.“
Obi-wan Kenobi jen tiše vzdychl.
Zato Yoda se zachmuřil: „On nezměnil se, v jeho kůži vždy sithský lord žil.“
„Mistře, já spíš nechápu, že jste nedokázal Palpatina porazit,“ zanaříkal Obi-wan vyčítavě.
„Hmmm, já snažil se...“ zabručel Yoda.
Ouška provinile sklopil: „...avšak bytostný odpor bránil mi v boji.“
Celý se otřásl. Ještě více zezelenal. Vzbouřený žaludek polknutím zklidnil.
„Já zhnusen byl pohledem do jeho tváře. Jak v malomocnou kožku ji Temnota změnila.“

Vyvolený.
Chlapec bez otce stvořený ze Síly.
Padlý anděl.
Zachránce galaxie, který obětoval život, když zničil císaře Palpatina.
Ovšem pravda byla prostší a sprostší.
Matka se nechala zbouchnout od pašeráka pod barpultem na Tatooine.
Když bylo fakanovi devět, dala ho Jediům.
Ve dvaceti obtěžkal o pět let starší senátorku.
Tajně se oženil.
Při státním převratu se přidal k Palpatinovi.
Vyvraždil rytíře Jedi.
Přiškrtil těhotnou ženu, která umřela při porodu.
Při souboji s Mistrem Kenobim spadl do lávy.
Coby pokřivená zrůda sloužil císaři.
Časem usoudil, že může vládnout sám se svým synem.
Ale moc už neuchvátil.
S Palpatinem se zabili navzájem.

„Jak zněla dohoda?“ zaskřehotal císař Palpatin.
Vader koukal, kudy zmizet.
„Poklekni!“
Vader zaskřípal zuby, přesto poslechl.
„Rozuměl jsi otázce?“ dorážel Palpatin.
Vader ani nedutal. Pod maskou zavřel oči.
Až je otevřu, dědek tam nebude, pomyslel si marně.
„Neměl se náhodou mladý Skywalker přidat k nám nebo zemřít?“
Vader otevřel oči, leč dědek tam byl pořád.
Vaderův respirátor přeřadil na vyšší rychlost.
„Ano, můj pane, měl jsem ho přivést,“ vydechl. „Tak zněla dohoda.“
„Tak proč jsi ho na Bespinu nechal utéct?“
Zdechni, svině, málem uklouzlo Vaderovi nahlas, když v tom dostal spásný nápad.
„Za to nemůžu já. To Anakin, jeho otec.“

Zlomený, znetvořený.
Obklopený přístroji spočíval na ocelovém stole.
Aby nezešílel, zmučenou mysl přimkl k jedinému bodu.
K proužku modrého nebe za nedovřenými žaluziemi.
„Medituješ, Lorde Vadere?“ zaskřehotal Palpatinův hlas.
Chodil za ním denně. Kochal se jeho proměnou.
Vader, co mu přístroje dovolily, zadržel dech.
„Ne, můj pane.“
„Měl bys,“ poučil ho Palpatin. „Obrať mysl k Temné straně Síly.“
Žlutýma očima sledoval osu Vaderova vyhaslého pohledu.
„Kam koukáš?“
Zlostně luskl prsty. Žaluzie se s třeskem zavřely.
Vzápětí droidi nasadili Vaderovi masku.
Už navždy uvidí jen rudě pokřivený obraz.
Polkl slzy. Jak strašlivě Palpatina nenáviděl.
Sebral mu vše.
I proužek modrého nebe.

Zítra.
Už zítra!
Senátor Palpatin se tetelil nedočkavostí.
Zítra se bude volit nový kancléř.
A kdo jím bude?
Nedočkavě spěchal Senátem. S každým se vřele zdravil.
Vlivných přátel není nikdy dost.
„Výsosti!“ zazubil se na královnu Amidalu. „Zítra budu potřebovat vaši podporu.“
„Zajisté. Už nejméně třikrát jste mne informoval.“
„Vskutku?“
Amidala očima hledala podporu u Mistra Yody, jenž ji doprovázel.
Ale než Mistr Jedi stačil zasáhnout, Palpatin odkvapil oslovit další senátory.
„Snad už nepřijde,“ zadoufala Amidala.
„Hmmm, tím já jistý bych si nebyl,“ našpulil Yoda zelenou tlamičku. „Palpatin jak korkový špunt v záchodě jest. Nikdy jej nespláchneš, pořád se vrací.“

Zíral do tmy.
Naslouchal zvukům noci nad Tatooine.
Vzdálenému jekotu Písečných lidí i cvakání hmyzích nožek po podlaze chudého domku.
Avšak jeden vjem předčil ostatní.
Škrundání v bříšku.
Napřed podivný zvuk ani nevnímal.
Více ho děsily zvuky noci, jenomže hlad se ukázal být mnohem silnějším nepřítelem.
Nedal se zaplašit.
Prostě tady byl.
Sílil a narůstal, až předčil vše ostatní.
Plavovlasý chlapeček zkřivil pusinku, křečovitě sevřel očička, zatnul pěstičky.
Vřískal a vřískal, dokud neprobudil vyčerpanou matku.
Shmi Skywalker něžně zvedla hošíčka z postýlky.
S povzdychem ho k sobě přivinula: „Annie, copak nemáš dost? Dnes v noci je to už po desáté …“

„Čtyři procenta?“
Admirál Piett, velitel vlajkové lodi Executor, by přísahal, že Darth Vader pod maskou vytřeštil oči.
„Čtyři procenta?!“ hřímalo černé brnění.
„Ano,“ hlesl admirál.
Mlčky proklel blba, který údaj zanesl do měsíčního hlášení.
„Jste si jist?“
„Jsem,“ kníkl admirál. „Statistiky nelžou.“
Dechová frekvence Temného pána se o poznání zvýšila.
„Chcete mi říct, že ...“ Vader hledal slova: „ ... chlapi s chlapama?“ burácel nevěřícně.
Některé věci ho v Chrámu Jediů prostě nenaučili.
„Jo,“ zakňoural nešťastný admirál.
„Popravit! Do jednoho!“ zaburácel Vader.
„Nemůžeme si dovolit ztratit pět procent posádky,“ namítl admirál.
„Jak pět?“ naježil se Vader. „Mluvil jste o čtyřech.“
„Baby počítejte taky!“

Poražený Mistr Yoda prchal galaxií.
Veden Silou přistál na neznámé planetě. Na střeše za komínem.
„Neočekávané,“ podivil se. „Pomoc mou oni potřebují.“
Příliš se naklonil přes okraj komína.
To byl sešup!
Kardinálové v Sixtinské kapli vyskočili.
„Bratři,“ zaskřehotal Yoda. „Svatého Otce vy marně hledáte.“
Drápatou ručkou nenápadné gesto udělal.
„Já připraven jsem,“ ujistil přítomné.
Volba byla jednoznačná.
Před velkým zrcadlem Yodu do bílého roucha oděli.
Rukávky založili, délku zkrátili. Bílou čepičku mezi zelená ouška posadili.
Byl nadšen, jak jej zkrášlili.
„Přijme ho lid boží?“ zapochyboval jeden z kardinálů.
„Zajisté,“ odsekl Yoda. „Přec zrůdy ohavnější na stolec váš v minulosti zasedly.“

„Posádky, ke strojům!“
Na všech palubách Hvězdy smrti blikaly oranžové majáky a ječely sirény bojového poplachu.
Guvernér Tarkin skrze velké okno své pracovny hleděl do vesmíru.
Se zaujetím sledoval mihotavé ohníčky urputné bitvy.
V duchu počítal, jak se jeden za druhým dotírající povstalecké X-wingy mění v ohnivé koule.
Rebelové umírali jak mátožné jepice.
Jenomže ztráty narůstaly i na straně imperiálů.
Životnost pilotů v boji byla sotva pár minut.
Navzdory všudypřítomné smrti byl Tarkin spokojený.
Vděčně pohladil rám ocelové konstrukce nejsilnější bojové stanice ve vesmíru.
Byl pyšný, že v životě něco dokázal, že mu postavení velitele Hvězdy smrti zaručuje naprosté bezpečí.

„Neznámá lodi, nacházíte se v našem kolizním kurzu. Uhněte třicet stupňů vlevo.“
„Lituji, pane, my uhnout nemůžeme,“ zaprskalo z opačného konce.
„Neznámá lodi, zřejmě nevíte, s kým hovoříte. Splňte rozkaz!“
„Lituji, pane, ale my uhnout nemůžeme,“ zaznělo sveřepě.
„Neznámá lodi, jsme vlajková loď císařské flotily Executor.“
Avšak neznámý byl neoblomný: „Je mi ctí, ale my uhnout nemůžeme.“
„Křižník Lorda Darth Vadera, pána ze Sithu, nikomu neuhýbá.“
„Přesto, uhnout musíte vy!“ trval na svém tvrdohlavý protivník.
„Poslední slovo?“
„Poslední. My uhnout nemůžeme.“
Zjevně se rozhodli zemřít.
„Vaše volba. Nabít torpédomety, zaměřit dělové věže, aktivovat turbolasery!“
„Ale, pane, my jsme imperiální maják!!!“