Moje články

Albus Brumbál si ohrnul rukávy košile a rozhlédl se po hloučku studentů.
"V této skříni je bubák," oznámil. "Toto stvoření na sebe bere podobu toho, čeho se nejvíce bojíme."
Mezi studenty to zašumělo.
"Obranou je kouzlo Ridikulus. Kdo si to chce vyzkoušet?"
Z řady vystoupil Tom a odhodlaně sevřel svou hůlku.
Brumbál vypustil bubáka.
Bytost se změnila do podoby lorda Voldemorta. To byla Tomova největší obava. Obava, že se stane mužem, který rozerval svou duši. Mužem, který dokáže vraždit děti. Zrůdou.
"Ridikulus!" vykřikl. Voldemortovi přibyl falešný nos s brýlemi a knírem.
Spolužáci se rozesmáli.
"A tím s tebou končím, kašpare!"

Saša nasedl na své koště a soustředěně se rozhlédl. Ivan sedlající mop značky Vileda s výrazem jestřába nekompromisně svíral baskeťák představující potlouk.
Lynda na smetáku zoufale hleděla na volejbalový míč, kterýmžto měla trefit pruhovanou gymnastickou obruč, kterou Týna vyhrabala na půdě.
"Volové, dyť já vůbec neumim házet!" bránila se.
"To dáš, já taky ne!" povzbuzoval ji Jindřich v pozici brankáře.
"Hra!" zavelel Jiřík.
Osoby na košťatech se rozeběhly po zahradě.
"Zlatonka!" zařval Ivan. "Lízo, chyť zlatonku!"
Ze stodoly vyběhl ve žlutém trikotu Fanouš, který měl u zadku přivázanou ponožku s tenisákem.
Líza se zlomila v pase.
"Sto bodů pro Zmijozel!"

"Kam zmizely všechny jabka?" podivoval se Tom, zmateně nahlížející do spíže.
"Nevím, ale to kilo meruněk je taky pryč," doplnil Gellert. "Ani třešně tu nejsou. To upeču asi prd a ne bublaninu."

Ovoce mizelo. Mizelo ve velkém. Albus této záhadě nevěnoval pozornost, dokud se neztratily i citróny.
"Tomuhle musíme přijít na kloub," mudroval. "Tom potřebujete vitamíny a já svoje citronové sušenky!"
"Hele, pecka!" oznámil Tom. "A další!"
Stopy vedly do Albusovy pracovny, kde si na bidýlku spokojeně lebedil Fawkes.
"Ten pták je přežranej k prasknutí!" zvolal Gellert.
Fénix si spokojeně odříhnul. Když jeden povstane z popela, to potom dostane hlad!

Málem to nestihli. Sál se plnil diváky a maskérka, která se chystala přepudrovat Gellertovi nos, vypadala, že se zhroutí, pokud dotyčný kouzelník nebudu stát na pódiu do deseti minut. Vyhlášení cen pro kouzelnické podnikatele roku mělo právě začínat.
"Do háje!" vyjekl Gellert. "Zapomněl jsem tu řeč! Zůstala doma na lednici!"
"Improvizuj," povzbudil ho Albus. "To ti jde stejně nejlíp. Kde máš kravatu, Tome?"
"Myslím, že jsem ji nechal na ramínku," odvětil hoch.
"Co kde nechal viset Albus?" zeptal se Gellert.
"Já mám všechno," hájil se Brumbál.
"Jo," pronesl Tom. "Až na to, že máš na nohou pantofle a vlněný ponožky."

"Takže vy se zabýváte genealogií, slečno...?"
"Nagini."
"Jistě, promiňte, nezvyklé jméno," omluvil se Albus a vložil si do úst sousto jehněčího.
"To je zajímavé," pokračoval Gellert. "Co vás k tomu přivedlo?"
"Podáš mi sůl, Tome?" přerušil hovor Credence. Oproti očekávání byl oblečen ve střízlivých tmavých šatech.
"Aureliusi, nech mluvit svou přítelkyni!"
"Rodinná kletba," řekla dívka.
"Jakého charakteru?" zeptal se Brumbál profesionálním tónem.
"Je maledictus," doplnil Credence. "Had."
"Já dovedu mluvit s hady!" vykřikl nadšeně Tom.
Nagini se zatvářila zmateně.
"Někteří kouzelníci to dovedou," potvrdil Albus.
"Mohla bys mi sestavit můj rodokmen?" zeptal se Tom, ale nikdo jiný krom Nagini nerozuměl.

"Dobrý den, u aparátu Gellert Grindelwald. Volám ohledně inzerátu. Už prodáno? Škoda!"
"Dobrý den, u aparátu Gellert Grindelwald. Volám ohledně inzerátu. Nemáte zájem? To je ale škoda!"
"Dobrý den, u aparátu Gellert Grindelwald. Volám ohledně inzerátu. Haló? Slyšíme se?"

Neslyšeli se, jelikož Albus právě vytáhl zástrčku telefonu ze zdi.
"Co to děláš?"
"Poslední opatření předtím než tuhle mudlovinu vyhodím z okna!"
"Já myslel, že máš mudly rád?"
"Mám rád některé mudly, Gellerte, ale některé jejich vynálezy mít doma zkrátka nechci."
"Mohl nám vydělat spoustu peněz!"
"To asi ano," uznal Brumbál. "Ale já budu radši chudý, než tohle poslouchat celý den."

"Dámy a pánové, vítejte na Broadwayi v talk show Pravda a nic než pravda, kde ty nejodvážnější celebrity kouzelnického světa odpovídají na moje otázky pod vlivem veritaséra! Já jsem Euridika Holoubková a teď prosím potlesk pro našeho prvního hosta. Přivítejte módního mága, pana Credence Barebonea!"
Na jeviště vstoupil muž v honosné rudé róbě.

"Pojďme na první otázku. Credence Barebone je vaše umělecké jméno. Jak se doopravdy jmenujete?"
"Aurelius Brumbál."
V sále to zahučelo.
"Pokud byste byl zvěromágem, jakým zvířetem byste byl?"
"Počítám, že kozlem," zasmál se Credence.
"Proč zrovna kozlem?"
"Víte, můj otec má patrně raději kozy než módní návrháře."

"Hele, o Gellertovi píšou v novinách!" zvolal nadšeně Tom, zamával nejnovějším vydáním Denního věštce a rychle dosedl do křesla, aby mohl číst nahlas.
Z titulní stránky se usmívala Grindelwaldova fotka, kde stojí před Gringotovic bankou a okázale kolem sebe rozhazuje cenné papíry.
"Žralok v moři realitního obchodu Gellert Grindelwald zabrousil do burzovních vod!" předčítal Tom. "Pokud by měl kouzelnický svět svého Vlka z Wall Streetu, bude jím tento muž!"
"Vlk?" podivil se Aberforth.
"Myslím, že to docela sedí," zauvažoval Albus.
"Kůzlátka děťátka, jsem doma!" ohlásil se Gellert z předsíně.
"Tak to prr!" ozval se Aberforth. "Kozy do toho tahat nebudeš!"

Denním chlebem Gellerta Grindelwalda bylo prodávání kouzelnických nemovitostí. Jeho klienti ho vídali při prohlídkách luxusních domů v perfektně padnoucím obleku, s aktovkou z dračí kůže a profesionálním úsměvem. Málokdo si dokázal představit všechno to ostatní.
"Do baziliščí prdele!" zaklel Gellert. Zrovna si uvědomil, že přesvědčit ghúla k tomu, aby opustil půdu domku, který se chystá zařadit do nabídky, nebude záležitost jednoho kouzla. A pak je tu ten zatopený sklep s ďasovci. A ten dlaždičoun, od kterého si právě vypůjčil hlášku.
Otřel si ruce do montérek a vylil si sliz z holinek.
"Tak za tohle si teda napočítám extra tučnou provizi."

Albus se cítil mizerně. Rád by plakal, ale nešlo to. Bolest mu vězela pod hrudní kostí jako veliký střep, který nelze vyjmout. Měl strach. Bál se, že ztratí syna, že to nezvládne a Gellert ho opustí. Nakonec už to jednou udělal. Zmizel, když ho Albus nejvíc potřeboval.
"Já vás mám rád a chci s vámi zůstat. A je mi jedno, co byli zač mí rodiče. Ty jsi můj táta a Gellert je můj druhej táta!" ozvalo se náhle. Tom objal otce a zabořil tvář do jeho ramene.
Stavidla pláče náhle povolila.
"Půjdeme na zmrzlinu?" vzlykl Albus.
"Jo. Dám si citrónovou."

Ve svém snu se Tom nacházel ve starém domě, v místnosti s napůl zborceným krbem a jedním ošoupaným křeslem. V tom křesle seděla postava v kápi.
"Pojď blíž," řekla a chlapec udělal bázlivý krok směrem k ní.
"Kdo jsi?" zeptal se Tom, přestože to věděl. Znal ji z Albusovy oblíbené pohádky.
"Smrt," řekla postava. "Bojíš se mě?"
Tom chtěl říct, že se nebojí, ale namísto toho slyšel sám sebe, jak odpovídá: "Trochu jo."
"Jenom trochu?"
"Jo," odvětil. "Albus říká, že smrti není třeba se bát."
"To má pravdu," potvrdila smrt.
"Tak se bojím jen trochu. Umřu teď?"
Smrt zavrtěla hlavou.

Albus zaklepal na dveře Tomova pokoje a opatrně nahlédl dovnitř.
"Smím dál?"
"Jo," odpověděl chlapec.
"Chtěl bych si s tebou o něčem promluvit. Máš chvilku?"
"Jo," pokračoval Tom v jednoslabičných odpovědích, jako by tušil, co přijde.
"Víš, jak jsem ti vyprávěl o tom, že tví rodiče, tví skuteční rodiče, se měli rádi, ale maminka zemřela a tatínek se tě vzdal, protože se nedokázal smířit s její smrtí?"
"Jo."
"Tak to nebyla pravda," přiznal Albus. "Tvoje maminka se zamilovala do tvého otce a chtěla ho tak moc, že ho svedla pomocí nápoje lásky."
"Hmm," řekl Tom.
Brumbálovi stekla po tváři slza.

Albus hodil do hrnku kostku cukru.
"Možná už bychom měli Tomovi říct, co je zač," řekl směrem ke Gellertovi.
Grindelwald mlčel.
"Ty myslíš, že ne?"
"Myslím, že bys mu to měl říct ty. Nakonec to byl tvůj plán, jak zabránit tomu, aby se zrodil... Ty víš kdo. Ušlechtilý plán na záchranu světa, ve kterém hraje roli nevinné děcko. Albus Brumbál, čaroděj dobroděj!" Ta slova zabolela víc než facka.
"Ale tys to předpověděl!" bránil se Albus. "A souhlasil jsi s tím, že ho adoptujeme. A já to dítě miluju víc než svůj život!"
"Tím spíš za ním jdi. A nelži mu."

Albus podal Tomovi hrnek kakaa. Chlapec jej objal oběma rukama.
"Chceš o tom snu mluvit?" zeptal se tiše syna.
Tom přikývl, ale mlčel.
"Bylo to děsivý," řekl pak. "Zdálo se mi o jezeře. Hlubokým jezeře." Opět nastala chvíle ticha. "Bylo plný mrtvol. A ty po mně natahovaly ruce a volaly mě. Ale já jsem vůbec neměl strach. Spíš mi to dělalo dobře. Bylo to, jako by mě ty hlasy uctívaly."
Albus zbledl.
"Nejhorší je, že cítím, že se to stane," zajíkl se Tom.
"Nestane," pronesl Brumbál. "Já to nedovolím."
Gellert položil ruku na Albusovo rameno a dodal: "My to nedovolíme."

"To je zase ostuda!"
Aberforth se vřítil do salonu a mrštil na stolek barevný časopis.
Tom ho zvídavě zvednul a přečetl titulek.
Hitem letošního podzimu bude švestková!
U článku bylo několik fotografií mladého čaroděje. Na prvním obrázku měl na sobě zelené šaty, co připomínaly obrovský svetr, na dalším model evokující lesklý pytel na odpadky. A černou rtěnku.
"Pokud chcete zazářit, říká Credence Barebone," četl Tom nahlas, "Nebojte se kombinace sytých barev a zlata."
Aberforth se tvářil, jako by chtěl někoho zabít.
"Proč je strejda naštvanej?" ptal se nechápavě otce. "A kdo je Credence Barebone?"
Gellert hluboce vzdychl. "Tvůj bratranec Aurelius."

Gellert procitl v němém výkřiku. Za víčky cítil bolest způsobenou světlem. Zelený záblesk jen velmi pozvolna mizel v půlnoční tmě. Otřel si čelo a zašátral po sklenici s vodou.
"Co je?" zamumlal Albus. "Proč nespíš?"
"Něco se mi zdálo," odvětil Gellert.
Albusovi bylo jasné, že to byl jeden z těch jasnozřivých snů.
Gellert odhrnul přikrývku, přivinul se k teplému tělu vedle sebe a položil hlavu na Brumbálovu hruď. Zatoužil se s ním milovat. Cítit, že přítomnost je jistá, zatímco budoucnost se neustále mění.
Dveře ložnice vrzly.
"Co se děje, Tome?"
"Zdál se mi hrozný sen," hlesl chlapec. "Můžu k vám?"

"Vyprávěj mi, jak jste chtěli ovládnout svět!" žadonil Tom a přitulil se ke Gellertovi.
"Už jsi to slyšel stokrát," škádlil ho otec.
"Prosím!"
"Tak dobře," souhlasil Grindelwald. "Byli jsme mladí, nadějní kouzelníci, byli jsme zamilovaní a mysleli jsme si, že když najdeme Relikvie smrti, staneme se pány světa."
"Jenže pak se stala ta nehoda," doplnil Tom.
"Ano. Stala se ta nehoda."
"A ty jsi dál chtěl vyšší dobro, ale Albus ne."
"Přesně."
"Jenže pak tě pozval do kavárny a ty sis uvědomil, že ho pořád miluješ."
"Ano," přiznal Gellert.
"A nebylo by přece jen lepší vládnout světu?"
Gellert zavrtěl hlavou.

12. září, 1938

Škola mě baví. Učitelé říkají, že mi to jde skvěle a chválí mě. Spolužáci jsou docela fajn, ale nevím, jestli si tu najdu kamarády, jak říkal Gellert. Všichni vědí, že profesor Brumbál je můj táta. Možná si myslí, že mi kvůli tomu nadržuje, ale to není pravda.
Taky se mě dneska kluci ptali, kdo je moje máma. Řekl jsem, že ji neznám, což je fakt, ale že mám ještě druhýho tátu. Divili se tomu, ale říkali, že mít dva táty musí být super. Já si myslím, že mít dva táty je skvělý. Rozhodně lepší než nemít žádnýho.

Albus Brumbál na chodbě málem vrazil do učitelky bylinkářství.
"Vypadáte rozrušeně, stalo se něco?" zeptal se opatrně.
"Ze skleníku se ztratily všechny sazenice lechtavky!" vyhrkla. "Havraspárští čtvrťáci. Přetrhnu je jako hady!" vykřikla a odsupěla.

"Tome, nevíš čistě náhodou něco o nějakých ztracených lechtavkách?" zeptal se Albus syna a probodl ho nesmlouvavým pohledem.
"Bezpečně vegetí v přístěnku na košťata," přiznal Tom. "Zítra je vrátíme."
"Co vás to napadlo krást kytky?"
"Myslel jsem, že by to učitelku mohlo naštvat a že pak zase půjde k Prasečí hlavě na pivo."
"Myslím, že šla," usoudil Brumbál.
"Super," zakřenil se Tom. "Aberforth mi dluží dvacku."

"Tak krásnou růžičkovou kapustu jsem snad ještě neviděla!" neskrývala obdiv učitelka bylinkářství.
Aberforth se hrdě pousmál, vypjal hruď a pokynul k záhonu s artyčoky.
"Neuvěřitelné!" rozplývala se. "Co používáte za hnojivo? Dračí trus?"
"Kozí bobky," pochlubil se Aberforth.
Zakuckala se, ale rychle skryla své překvapení.
"Mám tři kozy, víte?" vysvětloval. "Chcete se na ně podívat? Jsou to fešandy. Teda né takový jako vy, ale-" Raději zmlknul, protože se do toho na svůj vkus příliš zamotával. Učitelka to taktně přešla a nechala se doprovodit k chlívku.
"Tahle strakatá je Amálka," představoval přežvykující zvířata, "ta černá je Rozárka."
"A ta největší?"
"Fanynka."

Albus Brumbál zavěsil poslední vánoční ozdobu, spokojeně zhodnotil dvé dílo a ohlédl se do salónku.
"Co to tam pořád kutíte?" zeptal se Toma, Gellerta a Aberfortha.
"Dostali jsme za úkol přes prázdniny vyrobit dioráma důležité události z dějin čar a kouzel," vysvětlil Tom.
"A co vyrábíte?"
"Upalování čarodějnic," oznámil nadšeně Gellert. "Abe, podej mi tu Bárbínu."
Albus se nespokojeně zamračil.
"Když tam přidáme ještě studený oheň, bude to vypadat fakt realisticky!" zazubil se Aberforth.
"To je nechutné," pronesl Albus."Nechcete to rovnou pověsit na stromeček?"
"Nebudem kazit kouzlo Vánoc," zasmál se Tom. "Ale schováme to pak jako dekoraci na Halloween."

Do Aberforthova podniku moc dam nechodilo. A tahle navíc byla kus! Měla oči jako švestky, rusé copy se rozverně vlnily přes bujná ňadra a boky byly tak oblé, že dostal chuť ji za ně popadnout hned mezi dveřmi.
"Co to bude?" optal se a přeleštil stůl utěrkou.
"Pivo," řekla.
Hergot! A ještě pije pivo!
"Máme Zrzavec dvanáctku," zazubil se. "Za studena chmelenej."
Kývla. Naklopila do sebe pintu a otřela si ústa.
"Dneska mě ty moje růžičky tak naprdly, že si snad dám panáka," oznámila.
"Helejte, nejste vy učitelka bylinkářství?"
Se zájmem se mu zahleděla do očí. "Jak jste to poznal?"

Jelikož rodinné vztahy je nutno udržovat, chodili občas Albus s Tomem na večeři do hospody U Prasečí hlavy, kteroužto vlastnil strýc Aberforth.
"Co se tváříš jako kakabus?" optal se synovce. "Já myslel, že tě škola baví."
"Ále to pitomý bylinkářství," zahudral Tom. "Učitelka je totálně šílená. Pořád akorát omílá, jak jsme její růžicky a že se nemáme bát vykvést, no děs."
"Já mám kytky rád," namítl Aberforth. "Zelí, kyselý okurky, cibul..."
"Myslím, že tohle ve skleníku nepěstují," namítl Albus.
"Phe!" vyjádřil pohrdání pan bratr. "Kam se ta vaše pošahaná bylinkářka hrabe na mojí růžičkovou kapustu. Ta se teprve nebojí rozkvést!"

"Ten dům je moc krásný, pane Grindelwalde, ale Prasinky jsou poněkud dál od Londýna, než bychom chtěli," polemizoval zájemce.
"Ale jděte," usmál se Gellert. "Chápu, že pracujete na ministerstvu, ale určitě nebude problém napojit krb na letaxovou síť. Navíc v obci je pošta, restaurace U Prasečí hlavy - vřele doporučuji - a pokud přijdou děti, budou to mít opravdu blízko do školy."
"Všiml jste si, že jsme dva chlapi, že jo?" přidal se druhý.
Gellert pokrčil rameny a bezelstně prohlásil: "Já například s partnerem vychovávám syna."
Hoši se podívali na sebe, pak na Gellerta a jednohlasně vyhrkli: "Tak my to teda berem!"

"Proč se paní Pettigrewová tváří tak naštvaně?" zamyslel se nahlas Albus a rychle odvrátil pohled od sousedního trávníku, kde zmíněná dáma energicky hrabala listí.
"Tom si vzal do hlavy, že bude finančně nezávislý," odvětil Gellert.
"A to s naší sousedkou souvisí jak?" zajímal se Albus.
"Prohlásil, že si bude vydělávat sám a naučil se kouzlo Auro formicia."
"To kouzlo, co nutí okolní mravence dolovat zlato?"
"Přesně to," potvrdil Gellert."
"Ale tady se v okolí žádné drahé kovy nenachází."
"To už jsme taky zjistili."
"Takže?" povytáhl Brumbál obočí.
"Takže jsem dneska ráno musel jít k sousedům vracet řetízek a zlatý zuby."

Albus Brumbál položil ruce na desku stolu a zadíval se do tváří dvou mladíků, které si nechal zavolat do ředitelny.
"Doufám," pronesl důrazně, "že pro své jednání máte smysluplné vysvětlení, pane Pottere."
James se ohlédl na kamaráda a potom sklopil zrak k zemi.
"Byla to sázka, pane profesore. Vymyslel jsem to já," zadrmolil Sirius. "Nevěřil jsem, že to fakt udělá."
"Evidentně to udělal, pane Blacku. Takhle se vymódit na závěrečnou zkoušku!" zvolal Brumbál a kousl se do rtu, aby potlačil smích. "Můžu se vás, pane Pottere, zeptat, kde jste, proboha, vzal ty šaty?"
"No, půjčil jsem si je od sestry."

Gellert zahodil aktovku a zhroutil se na gauč. Ani si nesundal sako.
"Vypadáš hrozně," konstatoval Albus.
"Ten barák je naprosto šílený!" vyhrkl Gellert. "Nechápu, co mě to napadlo, že tam přespím, než mi přijdou na prohlídku další zájemci."
"Chápu," řekl Albus a postavil na čaj. "Jsou místa, kde se nechceš probudit."
"Na tomhle místě se nemůžeš probudit, protože tam nedokážeš usnout! Vypil jsem půl láhve whisky a stejně mě ti poďělaní poltergeisti nenechali zahmouřit oko."
"Takže myslíš, že je to neprodejné?"
Gellert si zapálil doutník a jakoby mimochodem utrousil: "Už je to prodané."
"A kdo to, proboha, koupil?"
"Nějací Adamsovi."

Letní prázdniny přinášely slunce, vůni sládnoucích plodů a touhu po dobrodružství.
"Jak je Tomovi?" zeptala se průsvitná hlava paní Scamanderové sedící v krbu.
"Sedí na záchodě a úpí," sdělil jí Brumbál. "Musím se zeptat Křiklana, jestli na to nemá nějaký lektvar."
"Mloček už několikrát zvracel," odvětila Tina. "Co je to, u Merlinovy brady, napadlo?"
"Prý soutěž," přidal se k hovoru Gellert.
"Soutěž v čem?"
"Kdo sní víc ovoce," vysvětloval Grindelwald. "Vylezli si každý na svůj strom a počítali, kolik kdo zbaští."
"A kdo vyhrál?" vmísil se do diskuze Mlok Scamander.
"Nerozhodně," oznámil Gellert. "Tři sta třešní na tři sta višní."

Tina Scamanderová nejistě vzhlédla do větví dubu, který Tom Raddle společně s jejím synem prohlásili za svou základnu, a preventivně nahmátla hůlku, kdyby bylo třeba zachraňovat padající dítě. Mlok živě rozmlouval s Albusem a popíjeli u toho máslový ležák, zatímco Gellert oděn v pruhované zástěře obstarával gril.
"Víš, že tlustočerv je jedinej živej tvor, na kterýho funguje přivolávací kouzlo?" rozumoval Mlok junior.
"Accio tlustočerv!" vyzkoušel kouzlo Tom a namířil hůlku směrem k plotu.
"Do pr-kvančic!" vykřikl Gellert hledě na zčistajasna prázdný rošt.
"Jé, letí sem večeře!" zvolal pobaveně Mlok junior.
"Ehm, Gellerte, z čehože jste říkal, že jsou ty klobásky?"

"Pane profesore?" nakoukl Tom do Brumbálova kabinetu.
"Můžeš mi říkat i tati," zasmál se Albus. "Co potřebuješ?"
"Víš něco o viteálech? Samozřejmě čistě teoreticky. Ptal jsem se profesora Křiklana a prý je na to nějaké zaklínadlo."
"Zaklínadla jsou jenom pomůcka," konstatoval Brumbál. "Dobrý kouzelník může kouzlit i bez toho, aniž by recitoval básničku na čtyři sloky."
"Takže básnička není podstatná?"
"Podstatné je třeba to, z čeho viteál uděláš. Musí to být něco, co jen tak nezničíš," uvažoval profesor. "Samozřejmě čistě teoreticky."
"Tak to by se čistě teoreticky nejlépe hodil ten Gellertův pokus o bábovku!"
Brumbálův kabinet se otřásl výbuchem smíchu.