Moje články

Vyděsila se, když ho uviděla ve svém vagonu. Měla proč. Sebrala ze stolu pistoli a stiskla spoušť, ale kohoutek jen naprázdno cvakl. Přiskočil k ní.
"Ne! Prosím! Prosím! Ne!" vykřikla, když Švéd natáhl ruce k jejímu krku.
"Šššš. Bude to rychlé."
"Vždy jsem k vám byla laskavá," špitla.
"Ano, byla." Měla pravdu. Jednala s ním s respektem i poté, co v Hell on Wheels ztratil postavení. Dokonce mu nabídla důstojnější práci než vyvážení nočníků. "Za to vám děkuji."
Stiskl její hrdlo v drtivém sevření. Nic proti ní neměl, ale její smrt způsobí Bohannonovi hlubokou ránu. Proto musí sladká Lilly zemřít.

Jestli Thor Gundersen v něčem opravdu vynikal, byla to schopnost přežít. Častokrát už mu zbývala poslední nitka naděje, ale vždy se jí dokázal zachytit a ošálit smrt. Ani teď neztratil víru.
Přežil jsem Andersonville. Unikl jsem zlynčování rozběsněným davem. Vydržel jsem siouxské mučení a prchl z jejich zajetí. A ten hlupák si myslí, že mi jen tak nasadí na krk oprátku...
Sledoval, jak Bohannon hledá druhý konec provazu, aby ho přivázal k pražci, a pronášel slova, která by mohla být jeho posledními. "...Přeji vám hezký den," rozloučil se posměšně a se spoutanýma rukama se vrhl z rozestavěného mostu do řeky.

Lokajové odnesli nádobí ze stolu a lord Waltham se se svými hosty odebral do knihovny.
"Mesdames et messieurs," upoutal pozornost všech přítomných Hercule Poirot. "Nastal čas, aby vám Poirot prozradil, kdo přimíchal jed do vína pana Wilkinse."
Mezi hosty to zašumělo a Hercule Poirot se dal do vysvětlování spletitého případu.
"...tím vrahem jste vy, lorde Walthame!"
"Celou dobu jste to věděl a klidně jste nás všechny nechal přijít na večeři k vrahovi!" řekl vyčítavě Hastings, když opustili dům zatčeného lorda.
"Lord Waltham je vynikající hostitel, mon ami. Byla by škoda nechat inspektora Jappa, aby ho zatkl před tak báječnou večeří."

"Pořád bys někde lítal. No dobře, ale do půlnoci ať jsi zpátky."
"Luku, pojď konečně k večeři! Potřetí už ti to ohřívat nebudu!"
"Nezapomněl jsi koupit bantí mlíko?"
"Koukni se na toho C8-D3, nějak v něm skřípe."
"Ne že s tím spídrem budeš dělat nějaké skopičiny! A buď opatrný, prý se na cestě usadila skupina Tuskenů."
"Kolik ještě máme v nádržích vody?"
"Tohle ti Jawové nemůžou myslet vážně, taková zlodějina!"
Nevydrží tu. Ne že by strýčka Owena a tetičku Beru neměl rád, ale z té dennodenní ubíjející banality by se dříve či později zbláznil. Půjde kamkoliv, hlavně pryč z Tatooinu.

Druhý technik Arnold Rimmer odložil poslední pastelku a zálibně si prohlédl své dílo. Obdivoval bezchybné rovnoběžky a pravé úhly dokonale stejnoměrných buněk v tabulce, kterou s pomocí pravítek a úhloměru tak pečlivě sestrojil. Nemohl být spokojenější s krasopisně vyvedenými popisky obtaženými tenkým černým fixem. Nedokázal se ubránit úsměvu při pohledu na různobarevné obdélníčky vybarvené pastelkami tak precizně, že na žádném místě nedošlo k sebemenšímu přetáhnutí narýsované linky. Musel říci, že ta čtyřtýdenní mravenčí práce rozhodně stála za to. Konečně byl na světě rozvrh prací na finálním přezkušovacím rozvrhu, podle něhož se připraví na astronavigační zkoušky, které tentokrát už konečně složí!

Unikli tři. TG-5691, JD-1726 a on. Ty krvelačné bestie nedokázaly spořádat celou četu najednou a oni tři zbyli na později. Díky TG-5691, který po hodinách úsilí dokázal přešoupat provazy na rukou, se zbavili pout a pokusili se odplížit pryč. Zdaleka nebyli v bezpečné vzdálenosti, když ve vesnici vypukl poplach. Dali se na útěk, ale statečný TG-5691 záhy padl za oběť otrávené šipce. JD-1726 nepřežil o moc déle, náhle se pod ním propadla zem a jeho kamarád na okamžik zpomalil, jen aby na dně jámy spatřil tělo nabodnuté na kůl. Zbyl sám. Věděl však, že i on na Endoru brzy zemře.

Dědic Dvojčat nalezen!
Po vyvraždění rodiny Freyů, o kterém Vás náš deník informoval (Číslo 259 z loňského roku - Jatka ve Dvojčatech: Celá rodina skončila v tlačence!), pátral vykonavatel závěti zesnulého lorda Waldera (†98) po nejbližším žijícím příbuzném, který by zdědil rodové sídlo. Až nyní však jeho pátrání přineslo ovoce: Za Zdí, kde se pravděpodobně skryl před masakrem, byl nalezen dlouho ztracený vnuk Waldera Freye nejstaršího, Walder (věk se nepodařilo zjistit)! Náš reportér Tytos Bouře se s novým majitelem Dvojčat setkal a zeptal se ho na budoucí plány s dědictvím, na což mu novopečený lord odpověděl velmi stručně, totiž: "Hodor."

"Co chceš říct tim, že se v mým věku nestydím?"
"Listere, jsou ti tři miliony let a pár drobných a máš méně rozumu než retardovaný lenochod. Tímhle tempem se nedočkáš dospělosti ani do příštího Velkého třesku."
"Možná ti řeknu novinku Rimmere, ale bejt nudnější než školení o bezpečnosti práce na finančním úřadě neni povinná daň z dospělosti."
"Ve tvém případě slovo dospělost znamená jen to, že si můžeš legálně dělat z plic a jater černé uhlí."
"Jdi se vycpat Rimmere, můžeš bejt rád, že jsem ti do tý marmelády přimíchal jenom chilli omáčku a ne to, co mi radil Holly."

Už dlouho se Darth Vader nedostal na bojovou misi, a tak se rozhodl vydat na menší procházku spodními patry Coruscantu. Do míst, kam se i ozbrojení stormtroopeři bojí v menších než čtyřčlenných skupinách. S trochou štěstí narazí na bandu hrdlořezů...
Zaslechl kroky. Blíží se. Jen jeden. Škoda, to ani nebude potřeba světelný meč. Snad bude aspoň ozbrojený... Zamířil k němu. Jakýsi Weequay.
"Hej, kámo, mám prvotřídní smrtyčky za dobrou cenu-"
Ale ne, jen obyčejný drogový dealer. Weequay nestačil nabídnout více ze svého sortimentu, protože byl Silou zdvižen do výše za hrdlo. Drcená průdušnice zapraskala. Tělo dopadlo na zem. Příliš snadné.

Připoutaný reverend Cole se plazil po zemi k láhvi, která ho k sobě vábila svou magickou mocí. Když už po láhvi natahoval ruku, jen pár okamžiků před ním po ní chňapl Švéd a zvedl ji z jeho dosahu.
"Gin," přečetl z etikety. "Věděl jste, otče, že v arabské mytologii tak nazývají démony ovládající nadpřirozené síly?" zeptal se se svým nezaměnitelným přízvukem.
Švéd odzátkoval láhev a nalil její průzračný obsah do ohně, který vyšlehl vysokým plamenem.
"Pohleďte reverende, pekelný oheň. Musíte se tomu démonovi bránit, jen tak můžete znovu nabrat ztracených sil." V duchu pak dodal: Abyste mohl posloužit mému záměru.

O králi Stannisovi se povídalo, že má osobnost humra. Ser Davos Mořský ho ale znal jako čestného muže, který nehledá osobní prospěch, nadevše ctí právo a vždy splní svou povinnost, i kdyby ho to mělo stát život. Jako spravedlivého člověka, který nepromíjí zlé skutky, nezapomíná dobré a měří všem stejně, nehledě na to, odkud pocházejí, kolik zlata mají nebo co mu slibují. Jako vynikajícího vojevůdce, který se nikdy nevzdává a nezdráhá se podstoupit stejné útrapy jako jeho muži.
Pokud jsou tohle vlastnosti korýšů, myslel si ser Davos, pak by každá langusta byla stokrát lepším panovníkem Západozemí než falešný král Joffrey.

"Všechno nejlepší k výrobninám, Kryťáku," řekl Lister a podal Krytonovi neuměle zabalený balíček omotaný růžovou mašlí.
"Pane Listere, to je od vás příliš laskavé..." začal dojatě android.
"Prostě to rozbal," vybídl ho Lister
Kryton opatrně odmotal stuhu, stáhl balící papír, otevřel krabičku a...
"Bohužel se mi podařilo sehnat jenom jedno," usmál se omluvně Lister.
Z krabičky na něj hledělo oko. Ne však obyčejná pět set devítka nebo pět set desítka, ale TN-831, která má kromě základních funkcí jako zoom, obrazová montáž, zpomalení a kvantel i taková vylepšení jako senzor infračerveného záření nebo sadu fluorescenčních filtrů.
"Že si děláte takovou škodu..."

Plukovník Wilhuff Tarkin, velitel imperiální základny na Vaalu, vyšel po dlouhém dni stráveném papírováním z budovy ústředí. Protáhl se a zvedl hlavu k noční obloze. Povzdechl si. Přestože si na svou kariéru nemohl stěžovat (Kolika lidem se poštěstí mít v šestadvaceti letech hodnost plukovníka?), nebyl na klidné základně spokojený. Kéž by tak mohl létat vesmírem jako nejúspěšnější člen jeho rodiny, otcův bratranec z druhého kolene, po němž dostal jméno. Zatímco jeho slavný příbuzný stejného jména se vypořádává s povstalci, on trčí na nejnudnějším místě v galaxii. Vtom na hvězdném něco upoutalo jeho pozornost - krátký jasný záblesk kdesi poblíž systému Yavin.

"Tentokrát už vás žádné triky nezachrání, pane Rimmere," prohlásil vítězoslavně Sturmbannführer v bílém plášti navlečeném přes uniformu a s injekční stříkačkou jedovatě zelené tekutiny se začal přibližovat k Esovi.
Tak tohle je konec, pomyslel si Eso a zoufale zacloumal pouty držícími ho na lůžku, to je větší šance, že potkám ledního medvěda na káhirském veřejném záchodku, než že se z tohohle vykroutím.
Náhle se však Sturmbannführerova hlava rozprskla a když jeho padající tělo odkrylo výhled na dveře, spatřil Eso princeznu Bonjellu s pistolí v ruce.
Pohlédla na jeho pouta a pronesla: "Navrhuji přeskočit vysvětlování a přejít rovnou k druhému bodu."

"My už tebe tady nikdy vidět nechtít."
"Já prosila o smilování! Mocinky prosila vaše nevyháněla moje do pryč! Moje nechtěla, to všechno fujky nehoda. Já už nikdy neudělala!"
"Poslední slovo já doříct. Jar Jar, ty do pryč muset."
Jar Jar sklopil uši a nešťastně zaúpěl. Neudělal to přece schválně. Jen si takhle nesl mísu delikatesních housenek a jedna mu vypadla. Byla to nehoda, že na housenku šlápl, uklouzl, mísa mu vylétla z rukou a dopadla přímo na ruční brzdu Nassova otevřeného bonga, které pak samo sjelo z kopce a prorazilo stěnu plynojemu s vysoce výbušným plynem. Život je tak nefér...

Kdysi býval slabý a bezbranný. Nucený opustit domov poté, co ztratil otce, jenž byl poslední nitkou na které visel jeho život v blízkosti netvora, s nímž sdílel střechu nad hlavou i krev v žilách.
Dnes už nemusí svěřovat svůj život do ničích rukou, chrání ho ocel. Ocel na těle, ocel v ruce, ocel v srdci. Dnes už není tím, kdo tráví dny i noci ve strachu, to ostatní se bojí jeho. Právem.
Tak proč jenom každý večer pije potoky silného vína aby dokázal usnout bezesným spánkem? Proč jenom mu běhá mráz po zádech pokaždé, když zaslechne praskání polen v krbu?

"Vaše výsosti, navrhuji, abyste do souboje s Wellingtonem poslal místo sebe náhradníka. Myslím, že sir Gregor Clegane je ideální kanditát."
"Já ti nevím Zmijáku, slyšel jsem, že je to vražedný maniak, co vyvraždil půl rodiny."
"Ale ne, jeho otec se nešťastnou náhodou při lovu střelil do zad a jeho sestra si při česání omylem uřízla hlavu."
"A co ten jeho bratr?"
"Usnul příliš blízko krbu."
"A co první dvě manželky?"
"Čtyřnásobný pád na nůž a zásah padající taškou se střechy."
"Teda řeknu ti, Zmijáku, je mi sira Gregora líto. Tolik nehod v rodině..."
"Neznám většího smolaře. Snad kromě Jindřicha VIII..."

Grand Moff Tarkin seděl v zasedací místnosti carridské vojenské akademie. Až sem dokázali počítačoví experti, které najal, vystopovat počítač, z něhož se k holonetu připojoval génius drtivě porážející své soupeře v bitevních simulacích. Co nevidět se seznámí s mladým talentem, který na něj pod nic neříkajícím pseudonymem udělal takový dojem svými taktickými schopnostmi.
Dveře se otevřely a do místnosti vstoupila dívka s měděnými vlasy a zelenýma očima. Když se mu představila svou holonetovou přezdívkou, byl ohromen. Rozhodně nečekal, že tím brilantním taktikem bude půvabná mladá žena.
"A vaše skutečné jméno, budoucí admirále?" zeptal se jí.
Zářivě se usmála. "Natasi Daala."

Málokteré ráno císaře Galaktického impéria začínalo tak mizerně jako tohle, totiž probuzením pod stolem s třeštící hlavou přikrytou stínítkem od lampy a žaludeční nevolností. Po chvíli zmatení se rozpomněl na kolaudační večírek u příležitosti dokončení Hvězdy smrti, který tomuto ránu předcházel. S námahou vstal a pokusil se dovrávorat pro aspirin a mokrý hadr, když tu náhle zakopl o ležícího guvernéra Tarkina. Ten si jen stáhl do očí slamák zdobený gumovým ovocem a zamumlal: "Zastřelte toho bubeníka." Kde jsou ty časy, kdy se senátor Palpatine a poručík Tarkin po celonočním flámu potulovali po coruscantských ulicích a blasterem zhášeli lampy pouličního osvětlení?

Seděl ve svém křesle, upíjel z poháru vína a pozoroval ruch kolem sebe. Služky s košťaty a hadry, sluhové s koši dřeva do krbů, o vůních začínajících se linout z kuchyně nemluvě... Co nevidět jistě dorazí i kapela. Všechno musí být perfektní, než přijede ženich se svým doprovodem. Dal si další doušek vína. Ach, ty svatby, zasnil se, sladký hlas zvonů, ale předtím všechno to smýčení, výzdoba, vaření, pečení, víno - ano, spousta vína -, broušení mečů a seker... Stařičký lord Walder Frey si opět usrkl ze svého poháru. A svatební oznámení. No ovšem, ještě je třeba poslat havrana do Králova Přístaviště.