Moje články

Když se po zkušebním stisknutí tlačítka z automatu vyvalil dým, Rimmer rychle pochopil, kdo za to může. „Co jsi do tý hadičky strčil?!“
„Suchej led,“ přiznal Lister. „Jako fór.“
„Ty jsi asi musel spadnout z višně! Máš v kedlubně úplně prázdno…“ brblal Rimmer zatímco automat rozebíral. „To se mi ani za mák nelíbí… Ta guma šla úplně do kopru. Podej mi novou hadičku.“
„Tohle byla poslední. Hádám, že jsme v rejži.“
„No výborně, takže jen kvůli tvému karfiolu místo mozku dostanu čočku od Todhuntera.“
„Nebuď salát, Rimmere. Mě v podobných situacích babička mlátila jak žito a jsem zdravej jak řípa.“

__________________________________________________________________________________

Helsinský kurýr

3. dubna 1808
__________________________________________________________________________________

Král vyjednává o míru s ruským carem!
Jelikož byl po zdrcujících porážkách našich vojsk u Åbo a Marienhamnu obležen Stockholm, zahájil maršál Wilhelm Mauritz Klingspor ofenzivu ve snaze obklíčení prolomit. Bohužel ani ve třetím velkém střetu s nepřítelem nebyly naše síly úspěšné. Bitva o naše hlavní město si vyžádala přibližně 3500 životů a zvýšila tak celkové švédské ztráty v této válce na více než 18 000 mužů. Proto se Jeho Veličenstvo rozhodlo ušetřit naši vlast dalšího krveprolití a začít vyjednávat o možnosti uzavření mírové dohody s Ruskem. O výsledcích jednání Vás bude náš list podrobně informovat.
__________________________________________________________________________________

Velkomoff Tarkin spustil projektor a nad stolem se rozsvítil hologram nové stíhačky.
„Toto je Sienarův nejnovější návrh – model TIE,“ představil projekt ostatním účastníkům porady. „Iontové motory P-s3 s atmosférickou rychlostí 1200 km/h a zrychlením 4100 G. K tomu dva laserové kanony L-s1 se zaměřovacím systémem T-s8. A co je hlavní – cena nepřesáhne 60 000 kreditů za kus. Nějaké připomínky?“
„Chápu, že podpora života je zbytečný luxus,“ ozval se generál Tagge, „a že za použití nosné lodi se lze obejít bez hypermotorů, ale myslím že bychom měli přidat štítový generátor.
„Proč? Lidí přece máme dost. Navíc se aspoň oddělí zrno od plev.“

Selyse seděla u svého toaletního stolku. Otevřela důkladně nabroušenou břitvu a zamyšleně pohlédla do zrcadla.
Od dětství jí vštěpovali, že jejím úkolem je činit svého budoucího manžela šťastným a dát mu dědice. Jenže ani jedno se jí nedařilo, přestože se tolik snažila. Nechávala se česat tak, aby zakryla své velké odstávající uši. Pravidelně se holila, aby nebylo vidět, že jí roste knír. Nosila šaty, které měly na její vyzáblé postavě vytvořit aspoň zdání křivek. Všechno marně. Čím více úsilí vyvíjela, tím více se jí vyhýbal.
Mrštila břitvou do kouta. Ať Stannise vezmou Jiní! Že nemají syna není jenom její chyba!

Jen okamžik před útokem zahlédl mezi větvemi záblesk čtyř svítících očí. To ho zachránilo. Přesto však nestačil uskočit dost daleko, aby mu ostré drápy nezbrázdily hrudník čtyřmi šrámy. Padl na záda a zvedl levačku právě včas, aby násadou vibrokopí zblokoval výpad karnanteřích čelistí. Hned nato máchl plechovým kanystrem s vodou, který držel v pravé ruce, a zasáhl šelmu do hlavy. Se zavytím se převalila, a tím získal dost času, aby vyskočil na nohy a probodl jí krk.
Teď teprve nastal čas zkoumat škrábance. Byly dost hluboké a krvácely, ale snad se zahojí bez infekce - zatažitelné drápy karnanterů bývají poměrně čisté…

Sosám, sosáš, sosáme,
teď však třeme bídu.
Moc zábavy nemáme
na asteroidu.

Dokonalé iluze
tvořit dovedeme.
Těšíme se přetuze,
až tě podvedeme.

Po čem touží srdce tvé,
spaříš znenadání.
Přepych, lásky bouřlivé,
toť však pouhé zdání.

Kdo, nalákán na štěstí,
zde svou loď opustí,
ten s příšernou bolestí
duši hned vypustí.

Na planetce vánice,
kolem lodí trosky.
Těšíme se nejvíce
na šťavnaté mozky.

Dlouho jsme se postily
od posledních hodů.
To nás však jen posílí
při chystání svodů.

Tu se na nebi objeví malé světýlko. Pomalu ale jistě se zvětšuje. Přibližuje se.
„Hele, to je loď! Připravte si brčka holky!“

„Neznepokojuje vás, že pan ministr dává rozhovor o výsledcích jednání, aniž se s vámi předem poradil, sire Humphrey?“ ptal se Bernard.
„Ani v nejmenším, Bernarde. Existují pouze tři možné varianty, jak může odpovědět. Za prvé: ,Probíhá intenzivní vyjednávání‘, což znamená ,chystáme se vyhovět všem požadavkům odborů‘. Za druhé: ,Jednání ještě nejsou u konce‘, tedy ,už jsme na ně kývli‘. Nebo za třetí: ,Není žádný důvod k obavám‘. To znamená ,připravte se na nejhorší, odbory vyhlásí stávku‘. Po té bude samozřejmě následovat, splnění požadavků odborového svazu.“
Mezitím se na televizní obrazovce ministr dostal ke slovu: „Tedy… ehm… není čeho se obávat.“

Kryton si spokojeně prohlédl obrovský koš napěchovaný čerstvě vypraným prádlem. Všechno zde bylo naprosto dokonalé. Od stěží uvěřitelné špíny, která díky supersilnému prášku beze zbytku zmizela, přes aviváž vonící po šeříku, až po pračku, která byla tak zábavnou společnicí, že se Kryton téměř po celou dobu pracího cyklu nepřestal smát.
Když si koš položil pod šňůry zavěšené právě tak vysoko, aby na ně nejlépe dosáhl, shýbl se k malému plastovému kbelíku pro kolíček. Jenže ten nikde!
Vysvětlení se ukázalo záhy, když si Kryton přečetl nejnovější oznámení – ke hře Lepší než život se právě připojil uživatel využívající přezdívku Kontraadmirál generálporučík Rimmer.

„Lannister vždycky splácí své dluhy.“
Bezva, pár švihů mečem a budou chechtáky. Vyzraju na ryby, vyzraju na ptáky. Ať se ta hysterická matrona třeba pomine.
Cesta, pobudové, ocel, bitva. Prachy. Sem s nima. Tenhle chlap je zlatej důl.
Město, pletichy, dědek s uřízlýma vousama.
Spratek. Může bejt víc na přesdržku? Může. Jednou to evidentně bylo málo.
Přípravy, panika, zelená bitva. Peněz jak šlupek. Titul. Fajn, ale na nic.
Velká sláva, spousta žrádla.
Spratek pořád na přesdržku.
Ještě větší sláva, spratek, bezva kost. Fialová.
Průser.
Hora? Ani prd. Za to prachy nestojí.
Manželka. Blbá jak necky, ale těch chechtáků. Těch chechtáků.

„Viděl jsi včerejší vystoupení Leiy Organy v senátu?“ zeptal se císař svého společníka nad sklenkou alderaanského vína.
„Ovšem,“ přikývl velkomoff Tarkin. „Troufalé, skoro až pobuřující. Ale obecně vzato, už delší dobu se mi zdá, že se senát stal reliktem dávno uplynulé éry. V současné době pouze překáží efektivnímu řízení galaxie.“
„Skutečně? Jde tu skutečně o otázku efektivity nebo spíš o rozdělení moci nad sektory?“
Pokrčil rameny. „Vždy je potěšující, když se podaří zabít dva septoidy jednou ranou.“
Císař se zasmál. „Víš, co se mi na tobě líbí? Neurážíš mou inteligenci nedůstojným pochlebováním. Kromě toho, na tom, co říkáš, něco je.“

Toto je volání o pomoc těžařské lodi Červený trpaslík. Posádka zahynula v důsledku úniku radiace. Jediní, kdo přežili, jsou třetí technik David Lister, který byl v době neštěstí uzavřený ve stázové komoře, a jeho březí kočka, jejíž potomci se během statisíců let vyvinuli v inteligentní formu života. Po třech milionech let strávených ve stázi je Lister pouze ve společnosti tvora vyvinutého z jeho kočky a Arnolda Rimmera, holografické simulace jeho mrtvého nadřízeného.
Za dobu putování vesmírem jsme se stali svědky mnohých pozoruhodných jevů a poznali různé formy života. Nicméně spousta věcí pro nás nadále zůstává záhadou, například logika pravidel kriketu.

Luthor Tyrell byl bezpochyby mužem, po jakém musely toužit všechny ženy. Zářil na turnajích, s obdivuhodným citem recitoval básně, byl pozorný a navíc až nadpozemsky krásný. Co víc, zůstal takový i po svatbě.
Brzy však Olenna zjistila, že její manžel je jako myrská váza – oslňující leskem a umně vyrytými ornamenty, ale uvnitř dutá. I proto si k její nelibosti úřad králova pobočníka místo něho uzurpoval prohnaný Tywin Lannister.
Když Luthor zemřel – stejně hloupě, jako žil – Vysokou zahradu zdědil jejich syn. Olenna dělala vše pro to, aby byl Mace úspěšnější než jeho otec, ale mělo to háček – byl celý po něm.

1485:
„Dobře, beru tě, Baldricku. V tomhle století sotva seženu sluhu, který by nesmrděl hnojem na 300 yardů...“
„Nebudete litovat, výsosti.“
1588:
„Vzbuď se, ty kanálem páchnoucí osle! Za co tě platím?“
„Neplatíte mě, pane.“
„Tak jestli chceš, abych tě neplatil dál, koukej mi před audiencí u královny vyčistit boty!“
1797:
„Víš, Baldricku, proč vedle sebe trpím takového dutohlavého zablešeného skrčka, jako jsi ty?“
„Ne, pane.“
„Po celodenním pochlebování princi Jiřímu potřebuju někoho nakopnout.“
1914:
„Už jste to slyšel, pane? Byli jsme zařazeni do stejného zákopu.“
„Výborně! Co může být lepší než se plácat v blátě po boku slaboduchého pobudy?“

„Šel za mnou sám, nijak jsem ho nelákal,“ hájil se mistr Qui-Gon Jinn.
„Ale pak jsi ho začal krmit,“ poukázal mistr Windu.
„Nechat ho o hladu by nebyl dobrý nápad,“ argumentoval Qui-Gon.
„Sám viděl jsem, že tvůj padawan pokousán byl,“ začal mistr Yoda.
„To bylo jen škrábnutí,“ zastal se svého mistra Obi-Wan.
„Přesto však Chrám vhodným místem pro norga není,“ pokračoval Yoda. „Mistru Mundimu to zvíře boty rozkousalo a v koutech po něm loužičky zůstávají.“
Na to neměl Qui-Gon žádný protiargument.
„Není měsíce, abychom nemuseli řešit takovéto problémy,“ povzdechl si mistr Windu. „A přitom to pořád dokola opakujeme: Žádná zvířata.“

„Kde může být?“ strachuje se hlava #1. „Když se takhle zdržel naposledy, vrátil se s úplně seškvařenými obvody.“
„Máš takovou starost jenom proto, že si děláš zálusk na místo hlavní hlavy,“ zavrčí hlava #2.
„Jak zálusk?!“ ohradí se hlava #1 „Jsem na řadě!“
„Na řadě je hlava #3!“
Jmenovaná hlava se ale jen zašklebí a zaskučí.
„Dobře víš, že hlava #3 má androidní motolici,“ namítne hlava #1.
„A to se Ti náramně hodí!“ hádá se hlava #2.
Pak se náhle objeví jejich majitel. Vypadá ale úplně jinak…
„Stala se ta nejkrásnější věc. Našli jsme stroj, co ze mě udělal člověka!“

„Když se to tak vezme, mexická kuchyně taky není tak špatná,“ řekl nakonec Lister, když se konečně začal smiřovat s tím, že během přestřelky s replikanty byly ve skladišti zničeny veškeré zásoby kari omáčky.
„Uvidíte, pane Listere, že až vám připravím tortillu s extra porcí chilli, ani si na vindaloo nevzpomenete,“ pokračoval povzbudivě Kryton.
„Tady je spousta rozlitých saponátů,“ hlásil z vedlejší chodby Kocour.
Kryton sebou trhl a rozběhl se tím směrem.
„Pro Křemíkového boha!“ zakvílel zoufale, když uviděl tu spoušť. „Čistič na sklo! Šampon na parkety! Dezinfekce spár! Odstraňovač vodního kamene! Přece nemohu čistit všechny povrchy saponátem na nádobí!“

„Jaktěživ jsem úpal neměl,“ ohradil se dědeček, když mu teta Kateřina narazila na hlavu slaměný klobouk.
„Opatrnost, matka moudrosti,“ trvala na svém.
„Co tě nezabije, to tě posílí,“ vytasil proti ní dědeček její vlastní zbraň.
Teta se ovšem nedala: „Stokrát nic umořilo osla.“
„Kam nechodí slunce, tam chodí lékař,“ vzdoroval dědeček neohroženě.
Kateřinu však nezaskočil: „Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.“
„Tohle už dneska říkáš potřetí,“ rozdurdil se.
„Opakování, matka moudrosti,“ vypálila Kateřina vítězoslavně.
„Dovoluji si podotknout,“ vložil se do věci Saturnin, „že za matku moudrosti již byla označena opatrnost – to je značně matoucí.“

Zhluboka se napil kořalky a pohlédl směrem k Langstonskému mostu. Ta mizerná hromada kamení a trámů pořád stála netknutá na svém místě.
Tolikrát si představoval, jak se kamenné pilíře řítí k zemi a jak voda unáší trámy pryč po proudu řeky. Nebo jak suché dřevo olizují oranžové plameny a k nebi stoupá vysoký sloupec černého dýmu.
Mohl by to udělat, kdyby mu nescházela odvaha k neuposlechnutí rozkazu. Mohl by ukončit tohle nesmyslné přetahování. Zatím ale most dál stojí a muži umírají. Modří i šedí.
Zaburácely první výstřely děl. „Další útok, kapitáne,“ informoval ho pobočník zbytečně.
Tak jdeme zase na to...

„Ten, koho jsi viděla, jsem nebyl já, ale zlé dvojče bratrance švagra mého strýce,“ vysvětloval hlavní hrdina.
„To tedy znamená, že můj syn je ve skutečnosti zároveň můj dědeček!“ hořekovala hrdinka.
„Co to je za nesmysl?“ ozvalo se z hlediště.
„A za tohle jsem dal tři krejcary?“ přidal se další hlas. „Chci vrátit peníze!“
Na jeviště přilétl půllitr.
Herci se začali potácet s různými součástmi scény v rukou. „To je strašný vichr z hor,“ zvolal představitel hlavní role. „Vrací se jednou za sto let!“
„Spíš každých sto hodin,“ zabručel za oponou nápověda Standa Křeček, zatímco dál předával první kusy kulis.

„Račte za mnou,“ řekl komorník. „Všichni už se sešli v knihovně.“
„Excuse-moi?“ podivil se Poirot
„No přece na odhalení vraha.“
Kapitán Hastings se podivil.

-----
„Mesdames et Messieurs,“ řekl Poirot na úvod, „jméno vraha jsem oznámil na policii. S ohledem na pozůstalé však nebudu indiskrétní a podrobnosti ponechám v tajnosti.“
Kapitán Hastings se podivil ještě více. Rozhlédl se po přítomných. Jeden chyběl – herec George Fenner.
-----
Když se kapitán Hastings na domnělého Poirota vrhl a strhl mu z obličeje gumovou masku, skutečně se pod ní objevila tvář George Fennera. Pravý Poirot byl nalezen záhy. Seděl svázaný ve skříni s ústy ucpanými roubíkem.

Už delší dobu byl Dooku nespokojený s fungováním Republiky a Řádu, ale tohle byla poslední kapka.
Jakýsi vtipálek na jeho pozvánku na každoroční oslavy výročí Republiky připsal, že letos půjde o maškarní ples. Když Dooku na večírek dorazil v kostýmu upíra, ani jeho kolegové z řádu neprojevili nejmenší náznak solidarity.
Jeho bývalý žák Qui-Gon se, jakmile ho spatřil, začal hurónsky řehtat, zatímco Yoda se po zbytek večera nekontrolovatelně chichotal. Když se pak na něj značně společensky unavený eriaduanský guvernér Tarkin vrhl s dřevěným kůlem, i známý suchar Mace Windu stěží zadržoval smích.
Po tomto večeru byl Dooku definitivně rozhodnutý - odejde.

Plná velikost zde: http://imgWorld.cz/orwcvWledd.jpg