Moje články

„Hotovo?“ otázal se Trent komandéra Zanea, když se sešli u stíhaček v hangáru. Přiblble se u toho culil, takže vesměs nebylo pochyb, na co naráží – na Plutova slova, že už je mu všechno jedno a že prostě zkusí sbalit komandéra Malone. Pilot mu to přál, a jí ostatně taky, a vlastně se docela těšil, jak jim bude pomáhat ten vztah tutlat před nejvyšší radou. Jenže Pluto se tvářil vysloveně nevítězně.
„Ne,“ zavrtěl hlavou. „Ale slíbila mi, že až dotáhneme ofenzivu, tak na Sluis Van zajdeme na kafe.“
„Tedy z půlky hotovo,“ usmál se Trent a za dvacet minut Pluta sestřelil.

Komandér Dodge byl jedním z těch svéráznějších klonovaných důstojníků republikové flotily. Pochopitelně sdílel odhodlání svých bratrů vyhrát válku a disponoval celou řadou taktických a strategických znalostí, které z můstku Orlanda nejen pravidelně aplikoval, ale dokázal je i cíleně poradit někomu méně zkušenému. Jak navádět torpéda, co na nepřátelské lodi zaměřit jako první a tak, však víme.
Taky ale rád a poměrně úspěšně flirtoval s důstojnicemi a i v tomhle oboru mohl začátečníkovi ledasco poradit.
Pluto Zane trávil u jeho stolu v kantýně docela dost času a na věci z té první množiny se ho nad šálkem kávy nezeptal ani jednou.

Prvních pár týdnů na Mstiteli bylo pro Abby poněkud náročnějších. Přeci jen tam byla přidělena vysloveně omylem, jen horko těžko si našla nějaké uplatnění a celou tu dobu se snažila zjednat systémovou nápravu. Ostatně ty vykopávky, kterých se měla původně účastnit, se samy neprovedou.
Pak jednou s Plutem procházeli pravidelná hlášení z jiných sektorů galaxie a ona náhle zmlkla.
„Co je?“ zeptal se pilot, protože ani jemu její změna nálady neušla.
„Carlac,“ ukázala na mapu. „Vpadli tam Mandaloriani a nikdo nepřežil.“
„Tam jsi měla kopat, než ses ocitla tady?“
Abby jenom přikývla. Možná Síla přeci jen věděla, kam ji posílá.

Pravý můstek křižníků třídy Venator byl vyhrazen veliteli, levý dispečinku té hromady stíhaček, co z lodi pravidelně startovala. Tak tomu bylo vždy a konfederační admirálové si toho nakonec taky všimli a začali toho využívat.
Kapitánka Avis tedy po pár střetech s nepřáteli, jejichž kanóny viditelně mířily právě na její pozici, zvažovala, že by to na Mstiteli prostě prohodila. Takticky to smysl dávalo, protože by tím předcházela trapné situaci, kdy jeden přesně zacílený zásah může zneschopnit celou docela drahou loď. Nakonec to ale neudělala, protože jí to přišlo poněkud zbabělé.
Což je trochu škoda, protože by jí to později zachránilo život.

Ve chvíli, kdy ten rozkaz přišel, toho Trent v hlavě moc neměl. Vlastně myslel jenom na to, jak co nejrychleji dostat do mířidel stíhačku komandéra Zanea a jak ji co nejúčinněji sestřelit. Což se povedlo.
Pak to soustředění docela rychle pominulo a on se během přistávání v mrtvolami posetém hangáru přistihl při myšlence, že přece nedává smysl, aby Jediové zradili Republiku. Vždyť Pluto s nimi roky vyrážel do bitev a dělal vše pro to, aby se všichni vrátili zpátky na Mstitele. A ostatní, co znal, nebyli horší.
Sakra, pomyslel si náhle, nebyl tohle všechno plán nějakého temného parchanta, že ne?

Pluto to s technikou moc neuměl, ovšem potřeba zvýšit výkon motorům stíhačky byla větší a ochota pilotů mu s tím píchnout dostatečná. A tak se po jednom takovém píchnutí proletěl hangárem a ocitl na ošetřovně hned vedle Junka. Nic vážného, to přišlo až později.
„Můžete nám popsat, co nehodě předcházelo?“ přišel se optat vyšetřovatel s notýskem. Co mu měl říct? Že asi přetáhl korybut?
„Víte, já bych to fakt nerad rozmazával, když se vlastně nic nestalo. Můžu se vzdát výpovědi, ne?“
„Jistě, na to máte plné právo,“ usmál se ten hajzl proradný a otočil se, „na rozdíl tady od CT-3336.“

Když byl Mstitel vyslán, aby prověřil přítomnost separatistických jednotek na Rugose, Abby se ani trochu netěšila. Jakožto historicky vzdělaná učednice a aspirantka na archeoložku totiž věděla, že celý povrch téhle planety kdysi pokrýval oceán, který se ale dávno odpařil a zůstaly po něm jen nedozírné korálové lesy. Domnívala se tedy, a to ne tak úplně nelogicky, že všechny ty korály jsou suché a dokonale mrtvé, spíš takové sochy připomínající dávnou krásu unikátního ekosystému.
Ovšem jakmile se ocitli na oběžné dráze, jasně v Síle cítila, že jenom kvetou a bují životem, což bylo upřímně řečeno jedno z nejpříjemnějších překvapení celé války.

CT-2992 měl obrovské štěstí. Nejen že přežil výbuch, který rozmetal celou jeho jednotku a jemu rozštípl helmu, dokonce ho pak navzdory nepříjemným trvalým následkům adoptovala rota bratrů ze Mstitele a on jim mohl dělat aspoň kuchaře, když zbraň už mu do rukou nedali.
Jenom dvě věci ho trochu mrzely: jednak že mu jméno odvodili od toho, jaké dělal skvělé bábovky z omezených zásob na palubě, a pak že ho měli za hlupáka, když jim občas dobře radil s plánováním výsadků. Dokoktat ho sice nechali, ale pak ho poplácali po hlavě a poslali do kuchyně.
„Podívej, Hrnečku, neser a vař, jo?“

Pluto se dosud považoval za Jedie, jehož temná strana nemá čím zlákat ani pokoušet.
Jenže pak byl přizván na brífink, kde nějaké úřednické ucho vysvětlovalo, že se piloti budou v následujících měsících muset obejít bez torpéd a náhradních dílů, protože jimi prostě plýtvají a leze to do peněz. Dokonce implikoval, že jsou některá lepší torpéda podobně drahá jako klonovaní piloti. A to už si Pluto začal pohrávat s myšlenkou, že by mu schopnost natáhnout ruku a přivřít tomu hňupovi kyslík docela bodla.
Naštěstí vedle něj stála Abby, která ho zadržela, a vedle úředníka kapitánka, která ho noblesně poslala do hajzlu.

Většinu času piloty z letky Sýkorek to, že neměli stroje, pěkně štvalo. Ostatně mohli být vůbec nazýváni piloty, když neměli co pilotovat? Ovšem když nad tím jednou vyjádřil lítost i velitel letky Sirius, tak to Yossimu přišlo poněkud zvláštní.
„No fakt,“ pokračoval Trent, když viděl ten podezřívavý pohled. „Slyšel jsem totiž, že na jiných křižnících spolehlivě využívají bombardovací letky jako návnadu. Vypustí je, droidi se po nich vrhnou a stíhači se jim pak krásně dostanou do zad.“
„Aha,“ pochopil Yossi, kterému se taková úloha ani v nejmenším nepozdávala. „Tak my to příště v simulátoru nacvičíme.“
Akorát že ho ani nehlo.

Odevzdávat jediné dítě do rukou Řádu Jediů bylo pro rodiče většinou emotivní, pan Malone to ale zvládal se ctí. Ostatně nebyl fňukna ale dispečer, co řídil flotilu logistických dronů na půlce planety. A něco tak náročného si žádalo klidnou, logickou mysl, nehledě na to, že byl po noční směně unavený k chcípnutí.
„Tak se tam měj dobře,“ mával uzlíčku, ve kterém byla zabalená jeho dcera, „a hlavně se nepředři jako já. Logistika, to není nic pro mladou dámu.“
Ona ho Abby sice nevnímala, ale vlastně poslechla a místo flotily dronů řídila letky stíhačů, což je pro mladou dámu vysloveně ideální.

Yoss sice u zrodu vojenského řádu Velké armády Republiky nebyl, ale představoval si to nějak takhle: Do kanceláře vrchního byrokrata vešel byrokrat druhý, co tomu prvnímu kontroloval první nástřel, a položil na stůl stoh flimsi oglosovaný oranžovou fixkou.
„Všechno neprůstřelně dobré,“ lísal se, „jen tady ta hlava XXII, nezlobte se na mě, ta je poněkud děravá.“
„Opravdu?“ otázal se vrchní byrokrat slizce.
„Vždyť podle ní může voják požádat o uvolnění z armády, pokud je psychicky narušený.“
„Ale může být voják, co o něco takového požádá, psychicky narušený?“
A pak se oba ďábelsky chechtali, až se za břicha popadali, parchanti zatracení.

Tit Squadron sice ještě pořád neměla stroje, na kterých by mohla vyrazit do skutečného boje, neměla ale nouzi o zábavné historky ze simulátoru. A kdo nemá nouzi, rád se podělí.
„Pochlub se bráškům,“ nabádal Yoss při obědě Rampu, „cos dneska při výcviku trefil.“
Ostatní piloti sice tušili, že se kolega chlubit spíš nechce, ale zvědavost udělala svoje a oni přestali jíst, očekávajíce vtipnou vložku.
„Ále,“ mávl rukou Rampa, „specializovaný objekt kategorie T. Pro civilní využití, nicméně potenciálně využitelný jako množírna přenašečů virových patogenů.“
„He?“ vypadlo z prvního posluchače, ale ostatní s ním naprosto souhlasili.
„Kurník,“ přiznal Rampa. „Trefil jsem kurník.“

„Výsledky analýzy komunikačních toků jsou vcelku uspokojivé,“ oznamoval sálu plnému znuděných kolonovaných pilotů chlapík, který na sobě neměl kvádro vlastně jenom proto, že se v tomhle vesmíru nenosilo, a prezentace ukazovala mnoho čísel. Každopádně ho všichni nesnášeli.
„Většina letek využívá komunikační kanály účelně a efektivně. A pak je tady letka Sirius.“ Následovala chvíle napětí, což jmenovaným přišlo vhod, protože se aspoň stihli probudit. „Tam jsme ze záznamů zjistili, že celých osmdesát čtyři procent pronesených vět bylo úplně zbytečných a nijak se netýkalo aktuální situace.“
Pluto vypadal vyloženě překvapeně, ale nutno dodat, že maličko přehrával.
„Fíha, to bych čekal mnohem víc.“

„Kapitáne, přijímáme nouzové volání,“ hlásil poručík od konzole na můstku Mstitele a tlumený hovor důstojníků kolem rychle utichl.
„Přejděte do pohotovosti. A vy mi dejte nějaké podrobnosti, poručíku,“ nařídila kapitán Avis nejprve celému můstku, pak chudákovi, který si držel sluchátka a nakláněl se blíž ke konzoli, jako by to snad mohlo pomoct.
„Je to nejvyšší priorita, madam, ale nezachytil jsem jméno lodi ani polohu,“ zavrtěl poručík hlavou, pomačkal pár čudlíků a nejspíš si zprávu pouštěl znovu, prohnanou pár filtry.
„Víme aspoň, kdo ho vyslal?“ A poručík už věděl, byť tomu sám úplně nevěřil.
„Kapitán Janewayová, madam. Prý jim... došlo kafe.“

Abby si četla ráda a před válkou to ani nemusela skrývat. Mezi archeology se to přeci jen sneslo a že nečetla přísně odborné věci, nýbrž fanfikci, to nemusel nikdo vědět, že?
Jenže pak se ocitla na Mstiteli, všude kolem se to hemžilo vojáky a jediný její vrstevník byl jankovatý pilot, co její zálibu rozhodně nesdílel. Ba se jí jednou dokonce vysmál, holomek!
Nenechala se tím ale otrávit, četla si dál a sem tam v baru vysloveně zmínila nějaký ten zajímavý zvrat nebo pár.
A než se nadála, četl si Pluto taky, a to dokonce tak zaujatě, že málem přeslechl poplach.

„Už jste vybral nejlepšího kandidáta?“ otázala se kapitánka Avis, když vešla do pracovny svého prvního důstojníka, a klon přikývl, protože po těch dvou dnech si byl jistý, že z hromádky Jediů, co ještě nedostali křižník, letku nebo aspoň komando klonů, vybral toho pravého.
„Kandidátku,“ opravil kapitána opatrně a vyvolal si na datapadu příslušnou složku. „Abby Malone. V tuhle chvíli padawan, ale s titulem stíhacího esa a mistr ji chce příští týden pustit ke zkouškám.“
„Výborně, provedu patřičné kroky.“
O týden později dorazila na Mstitele Abby Malone, padawanka mistryně Kamaz a archeoložka v zácviku, co ještě nikdy nedržela v ruce knipl.

O pilotech a dispečerce ze Mstitele už pár drabblů napsáno bylo, jméno kapitánky ale zatím nepadlo ani jednou a možná je to trochu škoda.
Danneth Avis totiž byla nejen důstojnice Republikového námořnictva, ale taky baronesa urozeného rodu z Eriadu. Pravda, vzrůstem nikoho neohromila, zejména otce, ale noblesou z celého operačního svazu jednoznačně vyčnívala. Rozuměla divadlu, pila kvalitní Sulong z malých hrníčků a se zvednutým malíčkem, hovořila klidně a přízvukem zapadla mezi příslušníky jakéhokoliv královského dvora.
A protože měla pod prestižkou Naval Officera pět levelů Nobla, mohla jednou za den třem spojencům na pět kol zvednout všechny záchranné hody o 2.

„Můstek komandéru Zaneovi,“ ozvala se z Plutovy vysílačky Abby tónem, který naznačoval, že má průser. Další do sbírky k tomu předvčerejšímu. „Kde vězíš? Za dvě minuty podáváme hlášení nejvyšší radě.“
„Cože, to je dneska?“ Zněl fakt překvapeně, ale fakt mu to nežrala.
„Jo. Za dvě minuty máš mistrům vysvětlit ten včerejší průšvih.“
„To nestíhám, zrovna jsem rozebral těsnění reaktoru kvůli pravidelný údržbě. Vezmi to za mě a nějak mi to vyžehli, prosím, na tebe dají!“
„Můžu ti je přepojit.“
„Kchhh, ztrácíš se mi, asi kchhhhh interference z toho kchhhh reaktoru nebo co.“
„Aspoň si nevymýšlej, jo?“
„Máš to u mě!“

Jak válka klonů pokračovala, leckterý v ní nasazený Jedi začal zpochybňovat svou motivaci v bojích pokračovat. Někteří to dělali z povinnosti k Řádu, jiní stále věřili v Republiku, pár se jich chtělo zapsat do historie. Někteří to dělat přestali.
Glop Huxley, Pluto Zane a Abby Malone o složení zbraní neuvažovali ani na okamžik. Dál setrvávali po boku udatných klonů z 314. operačního svazu, dál řídili bitvy a dál věřili, že dokážou přispět k rychlejšímu a rozhodnějšímu konci celého toho hloupého konfliktu. Dělali to prostě v dobré víře, že tím udělají z galaxie lepší místo k životu.
Moc se to nepovedlo.

Kampaň směřující k dobytí loděnic Sluis Van vrcholila a Plutovi přišlo, že říct si o názor kočovné věštkyně nemůže uškodit.
„Jáj, mladý pane, tím se vůbec netrápte!“ zaskřehotala, jen co se podívala do otřískaného sněžítka. „Vidím v dáli ten dok veliký, jehož sláva a vzpupnost vás tam s celou flotilou láká, ale na to jedu vezměte, že stresujete se ouplně zbytéčně. Ten svět celý padne bez jedinejho výstřela a další desítky let ho vojáci v bílém budou držet tak pevně v rukou, že se hu toho až nudou kousat budou. Dostanu tři kredity, pěkně prosím.“
Znělo to docela slibně, co?

„To nám nesežerou,“ mínila Abby.
„Zkusit to musíme.“ soudil Pluto.
„Nemusíme. Ta krycí historka je fakt chatrná, radši jim rovnou řeknu pravdu,“ uzavřel to jeho mistr a zapínal vysílač, aby vysvětlil nejvyšší radě, proč se nedrželi původních rozkazů a jak při manévrech maličko odbočili z vytyčeného operačního prostoru.
Přístroj zablikal a můstek ozářila projekce několika veledůležitých Jediů. Komandéři polkli a uklonili se, generál opatrně spustil.
„Mistři, úkol jsme splnili, ale...“
„Zadrž, Glope,“ zarazil ho viditelně unavený Mace. Vlastně všichni vypadali unaveně. „Máme za sebou jedno ‚ale‘ Skywalkera a jeho učednice, tak nám klidně řekni pohádkovou verzi, dneska vám to projde.“ 

Všichni piloti z posádky Mstitele, a že to bylo pěkných pár stovek klonů, seděli a poslouchali přednášku vážně se tvářícího analytika od rozvědky. Měla obrázky, ale stejně by doslova každý z nich byl radši kdekoliv jinde. Copak nešlo ty zvěsti o nové technologii Konfederace vecpat do sta slov? Naštěstí to pan chytrý nakonec shrnul.
„Prostě si poblíž větších lodí dávejte pozor a torpédujte manuálně, protože jakmile spustíte aktivní vyhledávání cíle počítačem, tak vás tahle nová legrácka zaměří a sestřelí dřív než odpálíte. Nějaké dotazy?“
Ruku zvedl kapitán Yoss.
„A nemáme něco, co zaměří to, co zaměří nás, když začneme zaměřovat?“

Abby ani Pluto to samozřejmě nevěděli, ale oba byli produktem žánru, který dost nadstandardně přál navazování vztahů všeho druhu. Tedy i toho zakázaného.
A zatímco Abby byla ve všech směrech slušné děvče, které by nic nepřístojného nenapadlo, o Plutovi se totéž říct nedalo. Nebyl slušné děvče, něco nepřístojného ho napadlo víckrát a už už to vypadalo, že zkusí nějaký šílený akcelerační manévr, kterým by se k lákavému cíli dostal na kontaktní vzdálenost.
Síla mu ale naštěstí dost důrazně naznačila to samé, co mu říkával mistr, když ho učil létat se svou lodí, a tak na tu brzdu šlápl ještě včas.

Když se piloti od Sýkorek dozvěděli, že jim přišla pošta, vyrazili tak rychle, že by v nich sotva kdo poznal disciplinované klonované vojáky. Normální banda natěšených děcek to v tu chvíli byla, a těžko se jim divit, když už třetí měsíc čekali, až jim velení konečně pošle bombardéry a oni si konečně zalétají.
Nadšení jim vydrželo do chvíle, kdy kapitán v hangáru podepsal převzetí jednoho balíčku nevelkých rozměrů. Balíčku, do kterého by se nevešla ani většina bomb, natož celý bombardér, o celé letce nemluvě.
Ale otevřeli ho a našli tam něco ne docela zbytečného, jen tak trochu absurdního. Padák.
Jeden.

„Dostali jsme pochvalu,“ ohlásil kapitán Yoss zbytku letky Sýkorek, toho času hrající karty na bednách ve skladišti. Všichni se na něj otočili a on spatřil šest identicky překvapených tváří.
„Za co?“ zeptal se jako první Kit.
„Ztratili jsme nejmíň strojů ze všech letek ve flotile.“
„A vědí,“ otázal se nesměle Princ, „že jsme ještě ani žádné nedostali?“
„Mě se neptej, já tady jenom pracuju.“
Co si budeme povídat, nebyla to první absurdní situace, kterou u Velké armády Republiky zažil. Už jenom ta sranda, co absolvoval, když se chtěl nechat uvolnit podle hlavy 22 vojenského řádu, by vydala na celou knížku.

„Prý ses dostal na první metu s lokální hvězdičkou,“ zahlásila Abby, sotva vešla na ošetřovnu a ujistila se, že je tam Pluto sám.
„Jo, strávili jsme spolu pár žhavých chvilek,“ zasípal zpátky a ač vypadal fakt unaveně a přístroje u lůžka podezřele blikaly, usmíval se.
„Ještě že jsme tě včas zchladili...“
To už nebyla žádná provokace, nýbrž holá pravda, ostatně moc nechybělo a z pilota byl škvarek. Jeho delta byla totiž zasažena výbojem z iontového kanónu, nekontrolovatelně pokračovala v kurzu a než ji Mstitel zvládl dohonit a chytit vlečným paprskem, proletěla nebezpečně blízko místního slunce.
Naštěstí vyvázl jenom s úžehem.

„Komandére,“ zasalutoval kapitán Yoss, když vstoupil do výtahu, „ty dveře jsem zatím nenašel.“
„Jaké dveře?“ nechápala Abby a těžko se jí divit.
„Ty, co u nich vrže hydraulika, madam,“ opáčil klonovaný pilot bez váhání.
„A proč je hledáte?“
Teď už zaváhal. Mohl říct buď ‚protože zadavatel toho ticketu je trouba a neví, že na Mstiteli je dveří asi bžilion a půl‘, nebo ‚protože nemám nic lepšího na práci, když celá moje letka už třetí měsíc čeká na stroje‘, ale vymyslel ještě třetí možnost.
„Pomáhám údržbářům s úkoly nižší priority.“
„A sám?“
„Jo, ostatní hledají… něco jiného.“
Konkrétně do čeho píchnout.

„Tak to by bylo,“ oddychl si Pluto, když mu počítač nahlásil explozi posledního droidího stíhače a ve vesmíru kolem letky Sirius zavládl klid. „Kdo přežil, hlaste se!“
„Sirius 2 v pohodě,“ zahlásil kapitán Trent.
„Sirius 3 taky,“ přidal se King.
„Sirius 4 má pár děr v plášti, ale žije,“ pravil Junk otráveně.
„Sirius 5 v pořádku,“ navázal Kress a Ozu, jehož kokpit momentálně připomínal saunu, ten správný čudlík po chvíli šmátrání našel taky.
„Sirius 6 nic moc, ale na Mstitele doletí.“
Komandér Zane tak mohl být spokojený, a taky byl.
„Zase všichni, jo? To mi Abby dluží dalších pět kreditů.“

Hangáry Mstitele se pomalu otvíraly, piloti naskakovali do strojů a letka Sirius měla co nevidět vyrazit vstříc nepříteli. Komandér Pluto Zane, který jí velel, dal ostatním čas na stažení letových plánů, ohlásil se můstku a byl rád, že z druhé strany slyší známý hlas Abby Malone, rovněž komandéra.
„Nezapomeň,“ začal, protože jakkoliv byl za ten hlas rád, neznamenalo to, že si ji nebude dobírat, „že na té velké modré věci před tebou jsme my ty modré tečky a nepřátelé červené, ano?“
„A ty nezapomeň, že mám vsazeno pět kreditů, že tě dneska konečně sestřelej.“
Ale jinak se měli rádi, fakt.

Ještě před pár týdny Abby pouhá představa, že se separatistická krize rozvine v plnohodnotnou válku a ona bude muset bránit Republiku s mečem v ruce a mistryní po boku, děsila.
Teď byla komandér Velké armády, z relativního pohodlí můstku Mstitele velela několika bombardovacím letkám a pomalu si zvykala. Vlastně jenom stála u taktické mapy, posouvala čáry a tahala za nitky a kdyby na konci těch nitek nebyli živí tvorové a šťastný konec se pořád nevzdaloval, mohla to brát jako pouhou hru.
Občas se neubránila pomyšlení, jestli někdo na podobných nitkách nevede ji, popřípadě jestli celá válka není spíš takové divadlo.

V Chrámu to hučelo jako už dlouho ne a Abby vůbec nepřekvapilo, když v chumlu Jediů směřujících do hangáru spatřila Pluta.

„Ty letíš?“ udeřila na něj, sotva byl v doslechu, a jeho lhostejné pokrčení rameny ji důvěrou nenaplňovalo.

„Letěj skoro všichni.“

„Všichni magoři,“ opravila ho umíněně. „Copak necítíš v Síle, že to bude průser?“

„Ani ne,“ odmávl to Pluto, „vždyť nás je hromada a letí se mnou i mistr. Bude to rychlá akce, do rána jsme zpátky.“ Abby jeho optimismus nesdílela a rozhodně mu nehodlala připravovat uzenáče.

„Aby ses nedivil.“

A co myslíte, divil se Pluto na Geonosis? No jéje!