Moje články

Jednou to přijít muselo.
Na můstku imperiálního křižníku panovalo hrobové ticho a ve vzduchu visela smrt. Aby taky ne, když si tam lord Vader prohlížel hlášení o dalším úspěšném nájezdu drzé skupiny povstalců a přítomno bylo i několik důstojníků, kteří tomu mohli zabránit.
„Připravte mi loď,“ zavelel náhle, aniž by někoho uškrtil, „vyřídím si to s tou rebelskou chátrou osobně.“ A než se nadáli, zavlál za ním plášť a on energicky odcházel.
Důstojníkům bylo upřímně jedno, jestli jde do hangáru nebo prostě jenom rozflákat pár panelů. Tak jako tak to znamenalo, že botu zákona teď okusí někdo jiný než oni.

[„Strejdo, ty prý máš strašně husté tetování, ukážeš mi ho?“] ptal se Simbacca Wyrrgyho při té vzácné příležitosti, kdy se z nějakého důvodu konečně viděli, a straší Wookiee se hned začal ošívat.
[„Cože? Nemám, kdo ti zas co nakecal?“]
[„Táta. Že prý to budeš popírat, ale...“]
[„No jistě,“] zasmál se strýček svým charakteristickým smíchem, který některé tak dráždil, [„tomu tak něco věř. Jak na takovou blbost vůbec přišel?“]
To Simbacca nevěděl, ale pravdou je, že tentokrát se o pomluvu nejednalo. Wyrrgy si prostě jenom nepamatoval jistou návštěvu Nar Shaddaa a díky všem těm chlupům nebyl ten motýlek nikdy pořádně vidět.

Kdokoliv jiný by byl asi nervózní, ale kapitán Simbacca byl v plánovacím módu a to pak viděl vlastní svatbu úplně stejně jednoduše jako jakoukoliv operaci proti Impériu, kterých měl za sebou už nespočet.
[„Je to úplně jednoduchý,“] vysvětloval své nastávající a používal při tom taktický hologram, [„strejda Fatayyr tě doprovodí až sem, ty pak uděláš ještě pár kroků, stoupneš si vedle mě, zopakujeme po knězi nějaký věci, řekneme si ano...“]
[„A co když řeknu ne?“] zazubila se Merumeccu a on se zarazil. Netušil, co na to říct, a jestli mu nevysvětlila, že to byl fór, tak tam zaraženě stojí dodnes.

Zatímco Jolly Jedi svištěl hyperprostorem a udatní povstalci vyspávali další úspěšný nájezd na Impérium, dělo se o úroveň výš cosi nezvyklého a téměř úplně nediegetického.
„Člověče, nebudeš tomu věřit,“ pravilo jedno individuum po chvilce ležérního prohlížení wyrrgypedie a spousty tabulek, „ale já jsem asi našel jedno npc, co nemá vůbec žádnou vazbu na kohokoliv jiného. A nemyslím že není s nikým příbuzný, prostě se ani nepotkal s žádnou další postavou, dokonce ani nenavštívil žádnou z použitých planet. Husté, ne?“
Individuum druhé se podívalo na jméno dotyčného chudáčka, podrbalo se na nose a zachovalo se naprosto předvídatelně.
„Dolej, hned to napravíme.“

Simbacca se na chvíli, kdy se mu měl táta nastěhovat na loď, děsně těšil. Zase budou všichni spolu, jako za starých dobrých časů v enklávě, jenom tentokrát bude šéfem on.
Radostně sledoval, jak na přistávací plochu hangáru dosedá (někdo by řekl dopadá) popelářská loď, jak rampa klesá a jak z ní vychází jeho táta. Páska přes oči, v ruce flaška.
[„Bacha, kouše,“] přivítal syna a mířil ke kajutám.
Simbacca k tomu jako dítě skutečně míval sklony, ale nechápal, koho se před ním starouš snaží varovat teď.
[„Komu to–“]
A v tu chvíli ho smetl rozverný, z rampy seběhnuvší slepecký nexu.

Simbacca si sice vlastně vážil snahy imperiálních pilotů udělat mu do stíhačky pár děr navíc, protože tam byl poněkud stísněný a klimatizace nestíhala, ale tentokrát to trochu přehnali. Vracel se z bitvy na jeden motor, co občas škytl a vysadil, astromech už ani nepípl a z vysílačky se ozývala jenom statika. Moc fajn pocit.
Přesto se mu povedlo domanévrovat až k Jolly Jediovi, proletět nad lesem a jemným odrazem od stěny se dostat téměř přesně na své obvyklé parkovací místo. S úlevou vypnul repulzory.
Ozvalo se vrznutí, křupnutí a řinčení kovu a Simbacca najednou seděl na zadku uprostřed hromady šrotu.

Ačkoliv jindy bylo v baru na Rori živěji než na zbytku toho celkem zbytečného měsíce, dnes tam Simbacca při rutinní návštěvě kvůli schůzce s kontaktem nepotkal ani nohu.
[„Co je, to jsou všichni nemocní?“] zeptal se barmana, který rovněž vypadal poněkud nepřítomně a místo píglování sklenice vyplňoval jakýsi formulář.
„Kéž by,“ odvětil, „prostě jenom nestihli podat daňová přiznání, tak to teď dohání, když je zítra ta uzávěrka.“
[„A můžu dostat žlutou limonádu?“]
Barman se na povstalce konečně podíval.
„Jo, ale… neříkej mi, že ty už máš odevzdáno?“
[„Já? Ne, já už jsem oficiálně dvanáct let mrtvý.“]
Mělo to svoje výhody.

Simbacca to jako táta neměl lehké. Zatímco jedna jeho dcera se spořádaně starala o krevetky a aspirovala na dráhu léčitelky, ta druhá… no, začalo to psaním nápisů sprejem po zdech. Ne však hezkých nápisů, a to byl psaný shyriiwook docela pěkný. Zápis slova „kedlubna“ byl například natolik malebný, že ho měla spousta lidí vytetovaný na viditelných místech na těle. Jenže ona nepsala názvy zelenin, ona psala slova, co by dívka jejího věku rozhodně znát neměla, a starší nejspíš taky ne.
Když byl Simbacca přivolán k dalšímu důkaznímu materiálu, nezbývalo mu než kroutit hlavou.
[„Zprocesovat, ty vole, kde to vůbec vzala?“]

„Jedno moc důležitý jméno ti tam chybí,“ oznámil Chlouppek Simbaccovi, když dostal ke kontrole předběžný seznam hostů pozvaných na svatbu.
[„Kdo?“]
„No přece strejda Wyrrgy! Víš přece, jak v každým dopise brečí, že tě strašně chce vidět...“
[„No jo, ale ty dopisy posílá jen tehdy, když něco potřebuje. A kdykoliv jsme ho zvali, že aspoň zahrajem rancoří doupě, tak bylo tři měsíce úplný ticho.“]
„Tak to udělej pro mě s tátou, ať se mu můžeme vysmát, že ve sto dvaceti ještě nemá babu.“
[„Dobře, já ho pozvu.“]
Jak řekl, tak udělal, a co myslíte? Správně, tři měsíce bylo úplné ticho...

Mohl se stát rytířem Jedi, ale on ne, on radši dělal kraviny.
Ať už šlo o klukoviny, například přebarvení stíhačky některého z mistrů na růžovo, nebo o život ohrožující hazardování, například přebarvení stíhačky mistra Windu na růžovo, dělal to s plným nasazením. Žádný div, že si ho nikdo nevybral za padawana a rada ho poslala na Taanab. Ani tam však jeho příběh neskončil, neboť s pomocí pár podobných exotů přečkal válku klonů na Miu Leptonis IV a ještě hodně toho natropil.
Nikdy se nepřiznal, vždycky předstíral, že o ničem neví. Často mu to vyšlo.
Včera při podvádění v sabaccu nikoliv.

Více než čtyři roky se povstalci na Jolly Jediovi potýkali s naprostým nedostatkem všeho kromě jídla a vody. Neměli zbraně, neměli lodě a neměli ani posádku na to, aby s lodí zvládli víc než jeden hyperprostorový skok za čtrnáct dní.
Nyní, po akci na Kashyyyku, se to však radikálně změnilo. I ti nejzarytější pesimisté se sešli na hlavní palubě, sledovali, jak ze zachráněných transportérů vystupují tři stovky wookijských dobrovolníků, a říkali si, že teď už budou moct možná i trochu manévrovat nebo se bránit případnému útoku.
Simbacca byl očividně ještě dál.
[„Jo,“] pravil spokojeně, [„teď už to Impérium nějak svrhneme.“]

Shyriiwook byl řečí zábavnou, zkuste si třeba jenom zamručet něčí vlastní jméno, ale jak do hry vstoupily jeho dialekty, šlo leckdy o život.
Své o tom věděl nejeden návštěvník kolonie Kwookrrr, který se zeptal na cestu do nejbližší hospody. Domorodci totiž vždycky ochotně zabručeli to samé – něco, co v jejich nářečí znamenalo „běž rovně tímhle směrem a nemůžeš to minout,“ ovšem ve spisovném shyriiwooku spíš „skopni ovci z útesu, pak ti to povím.“
Vedlo to ke spoustě trapných situací, ale nakonec i k vymyšlení nové sportovní disciplíny, vrhu přežvýkavcem na cíl, v němž se tam každý rok konalo sektorové mistrovství.

Byly chvíle, kdy Simbacca trochu pochyboval o tom, že je Barbucca jeho dcera. Ne snad že by podezíral Merumeccu z nějaké nepěknosti, ale přeci jenom bylo v té době na palubě mrňat víc, tak co když je někdo nějak vyměnil, hm?
Vždyť zatímco Kerribecca mu svou péčí o zahradu a studijními výsledky dělala radost, její dvojče se věnovalo hlavně čím dál obskurnějším sázkám s palubními chlapci a při návštěvách akvária klepala rybičkám na sklo. Navíc byla čím dál tmavší.
Všechny pochybnosti hodil za hlavu při oslavě narozenin, kdy holky zblajzly oba dorty i se svíčkami, přesně jako to dělával on.

Na Simbaccu se to všechno stalo nějak děsně rychle. Nestačil na palubě vesmírné stanice ani pořádně vydechnout a už měl v náručí nějakou holku, která mu děkovala, že ji zachránil z otroctví, a cpala mu vlastnoručně upečenou bábovku.
Přirozeně tedy moc nevnímal, co říkala dál, a jakmile ho pustila, zamířil někam stranou, pěkně v klidu si tu odměnu zbaštit.
[„Kámo, tomu říkám vypečená výhra,“] mrkal na něj cestou jeden z dalších chodících koberců a Simbacca přikývl, protože jo, bábovky se rozhodně řadily mezi jeho oblíbenější vypečenosti.
Až o pár let později mu došlo, že kolega chlupáč mluvil především o Merumeccu.

[„To jsem blázen,“] kroutil hlavou Michurrin, když si tak procházel rozlehlou zahradu na Jolly Jediovi a zjišťoval, kde aplikovat své bohaté zkušenosti s rostlinnou výrobou, [„měl jsem pocit, že znám všechny kytky v týhle galaxii, ale co je zač tahleta, to je mi teda fakt záhadou.“]
Ukazoval při tom na pichlavou bylinu, kterou Simbacca pěstoval na pikantní salát, a právě dotyčný mu obratem všechno vysvětlil.
[„To je bodláčí, strejdo, to z týhle galaxie není, to jsem si přinesl z jinýho vesmíru od jednoho osla.“]
Michurrin tedy pochopil, že blázen je ve skutečnosti asi někdo jiný, a poklidně pokračoval v inventuře.

Simbaccovi povstalci hlady rozhodně nestrádali, ostatně loď k tomu byla navržena, nicméně na vyloženou hostinu si museli nějaký čas počkat. Pak to ovšem stálo za to.
„Jako Štěkna vaří dobře, ale tohle je úplně jiná liga,“ mlaskal Todd, v každém páru rukou jednu porci.
„Nic lepšího jsem nikdy neměl,“ přikyvoval Max, u nějž to něco znamenalo.
Simbacca nemluvil, což bylo ostatně v podobných situacích docela běžné.
„Přitom jinak je to prý docela zbytečné zvíře,“ přisazovala nové informace Neera.
„Musím se zeptat strejdy Ronieho,“ promluvila mezi sousty Emily, „odkud je bere.“
Kam se prostě hrabala jakákoliv laskomina na dobře naloženého porga.

Nestávalo se často, že by Simbaccovi povstalci potřebovali někoho vyslýchat, ale teď nebylo zbytí. Zajatý imperiální pilot bohužel jenom opakoval svoje číslo, ačkoliv mu kapitán za spolupráci nabídl sušenku, a tak přišlo na řadu mučení.
„Nic vám neřeknu!“ zpanikařil, když viděl, jak si Shavari rozvážně nasazuje rukavice, „vyřiďte Sawu Gerrerovi, že...“
„Kdybychom dělali pro Sawa,“ přerušila ho kočka a usmála se, jak vzpomínala na svého starého známého, „už bys ležel se zlámanýma hnátama na dně jezera.“
Otázkou zůstává, jestli by to neměl lepší. Náhle mu totiž do sluchátek pustili to nejlepší z togorianského country.
A to bylo mnohem hlubší dno.

(prskání svářečky, vzdálené, jakoby stěnou tlumené dupání jednoho páru přibíhajících nohou)
Simbacca (tlumeně, přes tu samou stěnu): [„Tatí?“]
(svářečka utichá, další dupání, čím dál silnější)
Simbacca (hlasitěji, stále však přes stěnu): [„Jsi v dílně? Potřebuju ti něco děsně důležitýho...“]
[otevírání automatických dveří]
Simbacca (už normálně) [„...říct!“]
[štrejchnutí o prázdnou láhev, wookijská verze „hups“, pád těžkého předmětu do hromady součástek, šrotu a prázdných lahví, řinčení součástek, šrotu a prázdných lahví, prskání a zvuk, jako by se někdo pokoušel vyhrabat z hromady součástek, šrotu a prázdných lahví]
Simbacca: [„U Baccovy šavle, to si tady nemůžeš rozsvítit? Vždyť si zkazíš...“]
Champbacca: (nepobaveně) [„...oči?“]

Joya Brannigan otevřela email od klienta, chvíli nechápavě zírala a pak si ho podezíravě prohlédla znovu.
Zpráva bez jediného slova, zato opatřená třemi prioritními vykřičníky, obsahovala přílohu, v níž byla uložena zpráva jiná, přeposlaná, která obsahovala dlouhý seznam. Vytisknutý, vyfocený obstarožním digitálním fotoaparátem a nahraný v jakémsi absurdním formátu, který se v civilizovaném vesmíru nepoužíval od pádu předchozí Republiky. Komprimovaný metodou nejen zbytečnou, ale na některých světech dokonce zakázanou, samozřejmě.
Nedělala z toho velkou vědu, povzdechla si a pustila se do ručního opisování.
Ostatně když jeden pracuje pro Satanica Exports na Devaronu, s nějakým tím peklem musí tak trochu počítat...

Založit na palubě Jolly Jedie školku pro nadané děti se zdálo jako docela dobrý nápad. Přeci jen se jich docela urodilo a jejich koncentrace dávala tušit, že by něco takového mohlo být značně efektivní. Učitelka je hromadně naučí hláskovat a jejich otcové pak můžou přejít ke zvedání kamenů Silou, aniž by se zdržovali. Teorie dobrá, ne?
Ukázalo se, že praxe za teorií trochu pokulhává. Úvodní hodina ještě ani neskončila a promovaná pedagožka vybíhala ze třídy s rukama nad hlavou.
Na její obranu nutno poznamenat, že v prvním ročníku byli Alpa, Appa, Appu, Barbucca a Kerribecca. A to se fakt nedalo.

Simbacca byl možná na chutě přeborník, ale po návratu z Kashyyyku sám nevěděl, co si o tom myslet. Jasně, osvobodili spoustu otroků, ale přesto se nemohl radovat, protože cítil jakousi pachuť. Nabízela se hořká, nicméně jemu to spíš připomínalo kyselé mléko. Umřel děda a spousta dalších chlupáčů, strýčkovo rodné město vyletělo do luftu… prostě mléko zkažené jako celé tohle zatracené Impérium. Úplně mu to vhánělo pokřivený škleb do tváře a dokonce si říkal, jestli tohleto vítězství za všechny ty oběti stálo a jestli neměl radši zůstat doma a baštit koblihy.
Jenže to by pak všechno určitě dopadlo ještě mnohem hůř.

„Jakmile dostanu peníze,“ ujišťoval hologram pohledné prsaté blondýny muže, jenž se před zraky okolí ukrýval v temné uličce, „najdeš plány v mojí mrtvé schránce na třinácté úrovni, vedle opraváře inhalátorů.“
Zákazník nevypadal zrovna nespokojeně, ale očividně měl jeden zlepšovací návrh, který jistě nijak nesouvisel se vzhledem informátorky.
„A co si vše předat někde v baru? Tak to mám radši.“
Nebo že by souvisel?
„Ale já ne,“ usmála se rozpačitě a on by přísahal, že se hologram před rozplynutím mírně začervenal.
Odmítnutí ale bylo v jeho zájmu. Šikovně upravený obraz totiž vysílal jeden z posledních a hlavně nejošklivějších Geonosanů v galaxii.

Dávat dětem bubny sice patří mezi oblíbené blbé nápady strýčků srandistů, ale Simbaccu to z pozice staršího bratra napadlo taky a dobře udělal. Ne snad že by za to hned dostal pochvalu – byl to možná krásný nástroj zhotovený Gungany z Otoh Mandassa, ale pořád to byl kurva buben, jak se nechal slyšet Champbacca – nicméně z dlouhodobého hlediska byl takový dárek nesrovnatelně lepší než třeba panenka.
Fichurra na něj totiž záhy začala nejen hrát, k velké radosti rodičů i zbytku posádky, ale přímo válet, čímž už v útlém věku odhalila, že se u ní sešel hudební talent z obou rodových linií.

Odbojová buňka kapitána Simbaccy sice nikdy neoperovala ve vysloveně civilizovaném prostoru, kde se to ostatně jenom hemžilo imperiály, ale to, kam je agent Rarity nasměrovala dnes, byla docela jiná liga.
„Je to poslední neprobádaný sektor Středního pásu,“ konstatovala Shavari, „jestli se ta pyramida z tvých snů nachází někde tam, budeme ho muset důkladně pročesat.“
„Střízlivým odhadem,“ zamyslel se Lavosk strojově, „to bude trvat něco kolem šesti let.“
Tolik Simbacca obětovat nehodlal, měl lepší věci na práci, ale něco ho přeci jen napadlo.
[„Napíšu strejdovi Wyrrgymu, ten už prý tuhle galaxii procestoval tisíckrát tam a zpátky, takže to tam určitě zná.“]

Simbaccu trochu štvalo, že byl nehoda a že se jeho rodičové za posledních dvacet let viděli přesně třikrát, z toho jednou právě teď, když si ho zavolali stranou, ale Síla tomu tak chtěla, že měl mít brzy jiné starosti.
[„Víš, synu,“] začal Champbacca opatrně a Erris navázala, [„musíme ti něco říct.“]
[„U Baccovy šavle,“] zamručel Simbacca, domnívaje se, že mu chtějí udílet rady do života, [„bude mi třicet, vyklopte to...“]
Tak to vyklopili, dokonce jednohlasně.
[„Už nebudeš jedináček.“]
Simbacca tu informaci chvíli zpracovával, z jejich výrazů vyloučil, že by to byl fór, a měl jedinou otázku.
[„Fíha, koho jste adoptovali?“]

Simbacca měl od chvíle, kdy se mu posádka rozrostla o tři stovky zachráněných chlupáčů a těhotnou matku, spoustu práce, ale zprávy od agentů napříč galaxií přijímal dál, protože měli pro jeho buňku často zajímavé mise a povstalci nesměli lenivět. Jinak tomu nebylo ani ve chvíli, kdy se ozvala agent Sparkle.
„Mám pro vás nabídku práce od samotné Odully Hutt,“ oznamoval mu počítačem zkreslený hlas partnerky jeho bývalé mistrové, ale Wookiee nebyl nadšen.
[„Huttové jsou gangsteři,“] prohlásil jako správný kapitán.
„Tahle tak úplně není.“
[„Ale platila by určitě špinavými penězi.“]
„Platila by rylothskými pálivými papričkami.“
[„Tím jsi měla začít, copak potřebuje?“]

Galaktická veřejnost si sice ještě nebyla tak docela jistá, co že se to před pár dny vlastně na Jedhě, Scarifu a u Yavinu stalo, ale její radikálnější část nemohla nepostřehnout příležitost k největší demonstraci od rozkazu 66.
„Konec vlády jednoho muže!“ hulákal nepočetný dav na jedné z coruscantských promenád a nouze nebyla ani o rázné slogany na umělecky vyvedených transparentech. „Vzpomeňte na Alderaan“, „Sithy v galaxii nechceme“, „Císaře do koše“, „Vader je kunda“, „Pravda a láska zvítězí nad temnou stranou“ a tak všelijak podobně.
Vypadalo to vlastně docela vtipně.
Darth Sidious ovšem neměl nejlepší náladu a nechal všechny demonstranty postřílet.

Simbacca měl neblahé tušení, že opět sní. Ostatně ještě včera čuchal kouř a chmelové výpary v koncentračním táboře na Kashyyyku, teď následoval nos do lodní kuchyně, kde spatřil obrovskou hromadu koblih. Se sirupem z jehličí, jahodovou marmeládou a tak.
Ta ženská, co na něj něco mručela, ho vlastně ani moc nezajímala, ale poslechl si ji.
[„Za tu záchranu,“] říkala.
[„To je v pohodě,“] odmávl ji a rychle se dal do jídla, protože tušil, že na něj co nevidět někdo začne hulákat, ať se probudí a nespí v kapitánském křesle. To se totiž stávalo.
Tentokrát však všechno zblajzl a pořád nic.

Simbacca se přehraboval smetím v jednom z odlehlých hangárů, když tu náhle jeho zrak upoutal plastový obal ne nepodobný tomu, v němž před dvaceti lety vycházely figurky akčních hrdinů přikládané k cereáliím. Přirozeně po pytlíku vystartoval jako hladová myš, protože co kdyby to náhodou byl komandér Kody, jenž se mu zarputile vyhýbal a byl poslední figurkou, která mu ještě chyběla? Nebyla by to snad pěkná tečka za jeho dětstvím, byť o dvě dekády opožděná?
Zatajil dech, roztrhl sáček a povzdechl si.
Byl to nějaký Karotka ze série, kterou vůbec neznal, ale třeba se bude líbit sestře, až začne sbírat sama...

Než se Dominatrix vydala na lov chlupatých rebelů, strávila několik let na oběžné dráze měsíčku tak nudného, že z toho rozum přecházel. Každá příchozí loď tak byla vítaným zpestřením.
„Madam, civilní frachťák žádá o přistání,“ spustil důstojník a oslovená se ušklíbla.
„Až zaplatí mýto za užívání mých hyperprostorových cest.“
„Ale...“ Seržant svou řeč o tom, že cesty ve skutečnosti patří císaři, nikdy nedokončil, neboť ho neviditelná síla zvedla ze židle a počala rdousit.
„Žádné ale. Jednou jsem tu guvernérka, tak budu kralovat nejen kolonii, ale i cestám kolem ní. Jasné?“
Algernnon de Bray, druhá svého jména, byla prostě ve formě.

Simbacca sice posledních deset let používal světelný meč hlavně na sekání dřeva, ale když na ně při té vykrádačce pytláckého skladiště na Rori zaútočil strážný droid, byl tuze rád, že s sebou ten zázračný váleček má.
S přehledem vykryl uvítací salvu a přiblížil se, aby do těžce pancéřované mrchy zabořil žlutou čepel až po okraj. Nebyl to těžký úkol. Obranu přehodil a stačilo tedy, aby mu na třech osmistěnkách na poškození padlo dohromady deset nebo víc.
Ovšem padly tři trojky a kdyby načnutého droida nedorazila Banana jednou frajerskou ranou z patnácti metrů, dost možná by chudák kapitán přišel o zuby.

Nejen na Kashyyyku se říká, že stromy jsou pamětí světů, a o těch na palubě Jolly Jedie to platilo dvojnásob. Měly toho za sebou hodně už v době, kdy je Simbacca na Rori přesazoval do hangáru, a tam byly svědkem hromady dalších událostí – kondiční běhy, symbolické pohřby padlých, oslavy vítězství, pikniky ve volném čase. Byly dokonce i při tom, když se jeden z nich probral, v kritický moment zachránil jednoho z vážně raněných členů posádky a přidal se k boji za lepší zítřky.
Rostly však v centru dění dál a nikdy nikomu nic neřekly, protože byly stromy, ne ukecaní bardové.

[„Máme tip od agenta Rainbow,“] oznámil kapitán Simbacca pilotům, kteří narychlo vbíhali do zasedací místnosti, a rovnou nad stolem zapínal holografickou mapu imperiálních loděnic.
[„Našel nám perfektní cíl, ale bude to drsné. Křižník, co to tam hlídal, sice odletěl, ale stíhačů mají pořád jako blech.“]
„To abychom letěli všichni,“ zhodnotila to kritickým pohledem Shavari a i Zalf vypadal zaraženě.
Byla tam samozřejmě i druhá možnost – zbytečně neriskovat a neletět vůbec. Možnost, kterou zvážili, načež jich všech sedm naskákalo do strojů a zmizelo v hyperprostoru.
Ostatně byli letka Magorů, ne letka Poserů, co by měli radši sedět doma a luštit křížovky.