Moje články

Poslední sek žlutého světelného meče a cesta k raketoplánu, kterým přiletěli, byla volná.
„7444, ber knipl,“ nařídil RC-7473, zatímco s Orn tlačil vozík s raněným RC-7470 na rampu. „7117, popadni naši výbavu, zůstaneme tu s velitelem.“
„Rozkaz!“
„Komandére,“ zašeptal bledý Mate, když mu Bro píchl udržovák na cestu, „že si můžu nechat narůst číro? Vždycky jsem chtěl mít číro jako hovado, fialový...“
„Blouzní,“ omlouval ho Bro, „jinak předpisy vesměs neporušuje.“
Orn správně vytušila, že to není tak docela pravda, ale ani v nejmenším jí to nevadilo.
„Povolení uděleno, a jestli to přežijeme, vezmu vás všechny na koncert Ding Dong Dugs.“

Komando táhlo vozík s raněným k raketoplánu, generálové zůstali u potoka a řešili spor o planetu pěkně po námořnicku.
Sekalo se, až okolní vegetace létala, blokovalo, parírovalo, světelný meč dokonce separatistu několikrát zasáhl, jenže beskar holt není hliník a nedal se. Další výhodou generála Beauregarda byl zápěstní raketomet, ale pak už byl s trumfy na řadě Champbacca. Nezaváhal, poslal nepříteli dobře mířenou várku blesků s tím, že ho omráčí, a… sledoval, jak padá k zemi, protože to jeho kardiostimulátor prostě nedal.
Mistra to kupodivu moc nepotěšilo a aspoň sokovi na hrob nasbíral všechny ty při duelu ořezané větvičky s pupeny.

„Nemáte nejmenší šanci,“ prskal generál Beauregard, zatímco ho Wookiee světelným mečem tlačil k potoku obrostlému vrbami. „Mám obrovskou přesilu, moje armáda se odsud už nehne.“
Generál Champbacca nemluvil, šetřil dech pro údery a vzpomínal na poučku kohosi děsně chytrého, že s pevným bodem a trochou síly jde pohnout i planetou. Sílu sice měl, dokonce i tu s velkým S, ale o co se opřít tak úplně ne…
„Mistře,“ slyšel z dálky Orn, nadšenější než obvykle, „posily jsou tady!“ Vida, to by šlo.
[„Dostaň kluky na Monitor,“] velel mezi uhýbáním prskajícím koncům tyče, [„já už to tu dořeším sám.“]
„Jasná páka!“

Začala bitka, jakou zadní ulička nepamatovala. Vzduchem létaly výboje, jiskry a kusy omítky, vypadalo to napínavě. Poměrně brzy začaly vycházet najevo rozdíly ve výcviku jednotlivých účastníků.
Zatímco komando, které na Kaminu vycepoval dokonale konzervativní seržant Noomack, systematicky pálilo po droidech a krylo se za rovněž tradičně vycvičenou Orn, droidi se s využitím pravidelně aktualizovaných algoritmů za rozumnou cenu shlukli uprostřed uličky.
A zatímco republikový generál se při útoku spoléhal na prastarou techniku niman, ten konfederační mu s elektrickou tyčí vyšel v ústrety a těšil se, že konečně zužitkuje soukromé lekce jistého vysloveně moderního zabijáka Jediů.
Někdo se každopádně šeredně mýlil.

Jak se ukázalo, to prázdno za podnikem nebylo tak docela prázdné. Na hrdiny tam čekal vysmátý generál Beauregard, již v mandalorianském brnění a s posilami.
„Ano, byla to past,“ ucedil, což Champbaccu přimělo protočit panenky.
[„A já tě chtěl pozvat do Kancléřky, ty hajzle.“]
„Nicméně nebojte, když se vzdáte…“ Zážeh fialového meče, po němž během zlomku sekundy následoval žlutý, dával tušit, že něco takového zůstane věcí čistě hypotetickou, ale definitivně to potvrdilo až tiché zamručení chlupatějšího z generálů k jeho padawan a trojici bojeschopných klonů.
[„Víte doufám, co máte dělat?“]
Věděli a neváhali, ostatně šlo i o život jejich bratra.

Raněný Mate byl naložen na vozík, jeho bratři popadli zbraně po droidech a generál zařval poslední slova do vysílačky. Jediný, kdo ještě neměl hotovo, byla Orn, na niž padl úkol vybrat nejvhodnější ústupovou cestu.
Jak již bylo naznačeno dříve, tato volba nebyla lehká. U hlavního vchodu bzučelo AAT, jedním ze zadních utekl nepřátelský velitel, druhý byl trochu těsný, ale…
„Tudy,“ zavelela komandér k tomu těsnějšímu, vozík se rozjel, ale daleko nedojel.
„Tak ne, tam je plno,“ konstatovala Orn, sotva se do futer zaryl první výstřel.
[„Tedy do prázdna, džentlmeni,“] zavelel Champbacca na druhou stranu a skupina vyrazila na napínavý výlet.

RC-7473 neváhal, vpadl do kuchyně a dle rozkazu hledal něco, v čem by odtáhli raněného bratra.
Hrnec tam byl, velký tak akorát na půlku nerfa nebo vojáka bez nohy, taky ale viděl přípravný stolek, jehož deska vypadala tak nějak nosítkovitě, a vozík s kolečky, naneštěstí trochu malý. Co tedy vybrat, hm?
Zasekl se. Miliony scénářů nacvičovali, tohle ale ne. Mohly uběhnout celé hodiny, než prostě čapl vozík a vracel se zpátky do lokálu, lehce v obavách, že se tam mezitím všechno změnilo a už tam možná ani nikdo není.
Tyto obavy však byly liché, protože z lokálu vedly tři východy…

Priority republikového výsadku v Šachovnici se s pádem jednoho z nich sice změnit neměly, ale změnily. Zatímco generál Beauregard nadšeně zdrhal, generál Champbacca se jal mečem porcovat droidy a komandér Zhar mu zdatně sekundovala. Bro, Pal a Dude převrhli stůl a jejich jedinou starostí byl Mate, jenž ztratil slamák. A taky teda dost krve.
„Musíme ho dostat do bacty,“ vyhodnotil RC-7117.
[„Musíme hlavně vypadnout,“] opravil ho generál, krájeje, protože zvenku bylo slyšet AAT.
„Nechte mě tady.“
„Nenecháme, jen tě do něčeho šoupneme a odtáhneme.“
„Bro, skoč do kuchyně.“
„To ho jako chceš dát do hrnce?!“
[„Hoďte sebou, himbajz!“]
„Rozkaz, pane!“

Ve chvíli, kdy generál Beauregard zvedal ruce, byli ještě RC-7117, RC-7444, RC-7470 a RC-7473 prakticky identičtí. Jistě, Dude měl momentálně navlečené šaty a na hlavě zrzavou paruku, Mate slamák, Pal zas slušivou vestičku a Bro sáčko, ale jinak šlo doslova o klony jednoho chlapa. Ve sprchách by je po misi nikdo nerozeznal.
O pár vteřin později už jeden zásadní rozdíl vznikl, a to nástupem separatistických droidů. Ozvalo se pár výstřelů, pár výbuchů a 7470 nejen že nedobrovolně ležel na zemi, taky se snažil si zaškrtit pahýl po noze.
Přesto se neubránil úsměvu; bude mezi bratry unikátní, pokud to tedy přežije.

Figurky byly po Šachovnici rozmístěny už nějaký čas, málokdo ale čekal, že finiš bude takhle rychlý.
Separatistický král střílel a couval k zadnímu východu, republikový mu střely vracel, královna tak dlouho váhala, jak zvrátit pat, že promarnila kolo. A partii zas jednou rozhodli pěšáci, kteří sice neměli svá epesní brnění ani jiné hračky, ale měli iniciativu a motivaci. Než se kterákoliv z vyšších figur zmohla na něco epičtějšího, prostě generála obklíčili a RC-7473 mu dal na výběr mezi kapitulací a půllitrem v lebce.
Vybral si to první a patrně by celkem správně namítal, že komanda nejsou pěšáci ale přinejmenším střelci.

Strkanice se v přestřelku přeměnila přesně za dvanáct vteřin. O další vteřinu později došlo k dvojitému klap-khhhzt a za další mohlo být po všem, ale generál s mečem se rozhodl dát generálovi bez meče šanci na taktický ústup. Přeci jen spolu něco popili a kdyby ho teď přesekl vejpůl, neměl by ze sebe radost.
Generál Beauregard to zjevně pochopil, nepochopilo to ovšem komando, které konečně dostalo příležitost ukázat své schopnosti v ostré akci.
Taktický droid každopádně vyhodnotil, že pravděpodobnost jeho úspěšného útěku je přibližně jedna ku osmnácti milionům, a promptně si tedy přetížil paměťové obvody, aby nepřátelům náhodou něco neprozradil.

Drobná závada na překládacím zařízení měla dalekosáhlé následky. Konfederační generál sice svou matku moc nemusel, ale urážet se nenechal a než ke stolu přiběhla Orn s vysvětlením, zvedl se a plnou silou strčil do generála republikového.
„To odvoláš, ty smetáku.“
Champbacca si za jiných okolností hospodské strkanice celkem užíval, ale teď tomu jaksi chyběla ta obvyklá bujarost. Teď to byla čirá tragédie, a tak se držel zpátky a zatím obličej svého protějšku se židlí neseznamoval.
Jenže okolní stoly to vzaly jako podnět k zahájení vlastních strkanic a i když většina byla spíš komická, odpočet do prvního výstřelu zahájily úplně stejně.

Třináct drabblů bez jediného výstřelu, výbuchu nebo tasení světelného meče, to jsou hovno Hvězdné války, řekla si Síla a nad vybranou společností v randonské hospodě se začala stahovat mračna.
„Voní to hezky, co to bude?“ vyzvídal generál Beauregard, hledě ke kuchyni s troubou plnou ježků na víně, a v tuto vysloveně nevhodnou chvíli se generálu Champbaccovi znovu zresetoval translátor. Bez varování a ne tak docela správně, takže odpověď byla přeložena vysloveně nesprávně, téměř náhodně.
[„Tvoje máma.“]
„Prosím?“
[„Jídlo nedostaneš, pro vilejše je pokladů škoda. A moc nečum, ty plechová nádhero.“]
Pak radši zavřel pusu, ale ani Orn už to nezachránila.

Procházka k baru Orn vysloveně prospěla.
„Vaříte?“ otázala se trochu nesměle hostinského a ten se zatvářil vysloveně pyšně.
„Jasně, tušil jsem, že budete mít hlad, tak už jsem do trouby hodil čtyři ježky na víně.“
„Cože?“ zhrozila se učednice, která byla zvyklá na ledasco, ale z tohohle se jí tedy málem zvedl kufr.
„Ježky. Na víně.“
„No fuj.“
„Nějaká cimprlich, ne? Tady na Randonu se ježci jedí úplně normálně, dokonce jsou považováni za delikatesu a…“
„No právě, tak proč je kazit vínem?“
Její mistr, který to celé po očku pozoroval, byl na ni v tu chvíli hrdý jako ještě nikdy.

Zatímco generálové živě rokovali, Orn její protějšek přestával bavit. Nevyčítala mu to, tišší společnost jí zpravidla vyhovovala, ale nemohla se prostě ubránit myšlenkám na své komando. Na ty čtyři chlapy se vším všudy, co ji museli poslouchat na slovo a co by se s nimi jakožto poněkud nevybouřená Twi’lečka určitě zabavila víc. A ne potichu. Sama netušila, kde se to v ní bere.
Začínalo ale hrozit, že jestli si ještě párkrát cucne pěny, bude z toho malér, k jakému v Chrámu docházelo maximálně jednou za deset let, a tak se radši zvedla a šla objednat jídlo, aby náhodou něco nepodemlela.

Od chvíle, kdy kapitán Kaama poukázal na absurditu generálova plánu, do momentu, kdy ten plán vyšel, uběhlo přesně čtyřicet dva minut. Deset než se zástupci znesvářených stran domluvili, ve které hospodě budou vyjednávat, deset než se tam i se sekundanty dostali a dvaadvacet do naražení sudu piva, které při oslavách příměří teklo proudem.
„Stejně je zvláštní,“ filosofoval generál Beauregard po pár půllitrech. „jak taková obyčejná kapalina dokáže zadržet takovou vlnu prchlivých emocí.“
Orn jen přikývla, objímajíc taktického droida.
„Podle mě je to sladem,“ mínil Beauregard.
[„Víte, co se taky vyrábí ze sladu? Whiskey.“]
„Jasně! Hospodo, třikrát Coramore!“
[„Mně taky třikrát!“]

„Generál Beauregard,“ četl kapitán z hlášení, aby mohl generál důkladněji posoudit nebezpečnost nepřítele, „se narodil na Krownestu, ale už v mládí se rozhádal s rodinou a od té doby bránil pár nezávislých planet ve Středním pásu proti pirátům. Mohl být admirál, ale není na to u velení Konfederace dostatečně oblíbený.“
[„Zní docela sympaticky, na separatistu,“] ucedil Champbacca, jehož pověst v rámci Řádu už moc neměla kam klesat a kdyby odmítl stát se generálem, nejspíš by ho vyhodili.
„Ve volném čase hraje na dudy...“
[„Já mu brnknu a proberem to u piva, ne?“]
Serióznost následného pohledu se kapitánovi ani trochu nelíbila.

Monitor měl štěstí v neštěstí. Flotila, která se v soustavě objevila, by si je sice hravě namazala na chleba, ale zatím si jich nevšimla. Mohli tedy skenovat jako diví a vymýšlet, co dál.
„Generále, analýza je hotová,“ ohlásil kapitán Kaama. „Podle všeho jde o útočnou skupinu vedenou generálem Beauregardem. Ta loď třídy Providence uprostřed formace bude patrně jeho… Láska.“
[„Láska?“] nechápal Champbacca.
„Láska,“ zopakoval Kaama.
[„Láska?“] zopakoval Champbacca.
„Láska,“ povzdechl si Kaama.
[„Děláte si ze mě prdel, kapitáne?“]
„Patrně chtěl jménem naznačit, že z ní budou Jediové špatně spát?“ No, vrásky už jim přidělat stihla, potvora jedna.
[„Ten bude nebezpečnej.“]

Přílet separatistické flotily zajímal hlavně posádku Monitoru, který rázem představoval menšinu ozbrojených sil v soustavě. Generál při pohledu na blížící se formaci zavrčel cosi, co kapitánův překladač taktně vypípal, a dal se do práce.
[„Rudý poplach, stáhněte hlídky, odešlete zprávu na velení. Motory na plný výkon, přesuneme se na oběžnou dráhu měsíce, s trochou štěstí si nás ještě nevšimli. A vykreslete mi planetu na taktické mapě, chci vědět, kam mají namířeno.“]
Posádka se snažila, hologram ale nadále zobrazoval větší než malé množství modrých lodí mířících k planetě.
[„Pronto, čmaryky čmaryky!“]
Překladač se z toho restartoval, dlužno říct, že ne naposledy.

Komando se nakonec střídání směny dočkalo a Orn neztrácela čas. Přesunula se na bar a během dalších pár drinků bez ovoce si ten podezřelý pár nenápadně proklepla.
Bylo to rychlejší, než čekala. Ukázalo se totiž, že ti dva sice fakt navštívili několik světů v srdci Konfederace, ale čistě proto, že je zajímala tamní kultura, a v duchu svobodného cestování po Republice. Do politiky se nemíchali, pořádně jí ani nerozuměli a Síla jí potvrzovala, že nekecají. Vrátila se tedy ke komandu, dojedli oříšky a s pocitem, že dnes už se flákali dost, odcházeli.
V tu chvíli do soustavy vstoupila separatistická flotila.

Jak tak seděli v baru a čekali na podezřelé, napadlo komando i komandérku, že to asi není nejlepší využití jejich schopností, ale někdo se holt obětovat musel. Monitor tam nahoře na ně přece spoléhal.
„A máme tu smutnou zprávu,“ hlásilo zrovna rádio, „jestli patříte k fanouškům skupiny ŽABBA a těšili jste se na chystané nové album, budete si muset nechat zajít chuť. Dokud prý galaxií zmítá válka, nemá kapela dostatek tvůrčích sil a bude se věnovat výhradně charitativní činnosti.“
Orn zavyla, jako by jí propíchli mistra. Taková rána!
Aspoň ale měla další důvod, proč se snažit válku ukončit co nejdřív.

Zatímco Monitor hlídal oběžnou dráhu, komandér Zhar v baru na povrchu odpustila místním jejich hříchy a dala se s klony do práce. No, práce... seděli u stolu, popíjeli a doufali, že zaslechnou nějaké drby o separatistech. Naivní, jistě, a taky to dlouho nikam nevedlo.
Ale pak si RC-7117, toho času ve slušivé zrzavé paruce, všiml zarámovaných fotek mladého páru na stěně za barmanem. Poznával Serenno, Muunilinst, Raxus Secundus a Orn se šla nenápadně zeptat…
„Vzpomínky z cest?“ zašvitořila.
„Jo,“ zabručel barman poněkud smutně.
„Čí, vaše?“
„Kdepak, kolegů z druhé směny.“
„Zajímavé.“
Takže tam přirozeně ještě pár drinků bez ovoce vydrželi.

Když Monitor dorazil na Randon, nebylo po separatistech ani stopy. Osk Squad však dle plánu přistála v hlavním městě, a to nikoliv sama, nýbrž v doprovodu generálovy učednice, komandérky Zhar. Vše šlo hladce až do chvíle, kdy vešli do baru.
„K Sithu, takový masakr,“ zhrozila se a klony tím trochu zaskočila. „Takhle ji mučit, že jim není stydno.“
Na baru leželo to divné ovoce, které viděli v lekci o Rylothu, oloupané, nakrájené, nic víc.
„Komandére?“ šeptl nenápadně zmatený RC-7473.
„Copak neví, že se do koktejlů dává se slupkou?“
V tu chvíli jim seplo, že komandér je vlastně z Rylothu taky.

Monitor dál svištěl hyperprostorem k Randonu, RC-7117 se po setření běžňáků taky nezdržoval a pokračoval na brífing svého komanda. Jak záhy zjistil, byl poslední a ostatní už začali bez něj.
„...abych to shrnul,“ otočil se na něj RC-7473, „máme se prostě po přistání vmísit mezi domorodou populaci, zjistit, jestli tam Konfederace nemá své lidi, a případně je zlikvidovat.“
„Vmísit?“ nechápal RC-7117.
„Mise v přestrojení,“ upřesnil to RC-7444.
„A všichni doufáme,“ pousmál se RC-7470, „že se zase namaskuješ na ženskou jako tenkrát na cvičení, protože jsi byl úplně k sežrání.“
Což byla pravda, tak ani neprotestoval a šel si pro paruku.

Monitor svištěl hyperprostorem k Randonu, jednoho z vojáků uvnitř ale zaujalo něco úplně jiného.
„Co že umí?“ podivil se výrazu, který použil jeho bratr ve zbrani v souvislosti s jejich generálem a který neměl v příručce.
„Bitevní meditaci,“ zaznělo tedy znovu. „Moc jsem to nepochopil, ale prý se dokáže oprostit od fyzického těla a posílit našeho bojového ducha.“
„Jako… mentálně?“
„Jo, pomocí Síly. Zacvičí si na můstku a nám dole to pomůže.“
„Kanonádou možná, ale cvičením? To nechápu.“
„Hlavně si na tom nezavařte mozečky,“ ucedil kolemjdoucí RC-7117, ale tomu se to kecalo, ten to ve své příručce pro komanda měl...

První dny války klonů byly překvapivě klidné. Skoro jako by nikdo nevěřil, že se to fakt děje, a potřeboval chvíli, aby tu informaci vstřebal. Generál, komandér, kapitán a vlastně ani nikdo další z posádky Monitoru ale nepochybovali o tom, že to dlouho nevydrží a že se už zanedlouho rozezní poplach signalizující napadení některé z planet na jejich hlídkové trase.
Někteří se na to i docela těšili, protože to napětí začínalo být nesnesitelné, a dočkali se:
„Generále, příchozí zpráva z Randonu. Jsou pod útokem, volají o pomoc.“
A tak hrdinové vyrazili, přičemž na to ticho před bouří vlastně ještě rádi vzpomínali.

Pan Daak, imperiální stíhací eso a lovec žen, už se na neznámém místě probudil mockrát, ale teď to moc příjemné nebylo. Neviděl nic, slyšel požární poplach a ženský hlas.
„Nehejbej s ním, může mít něco s páteří.“ Chtěl odpovědět, ale nemohl. Nemohl se dokonce ani pohnout, jenom slyšel hlas druhý, mužský.
„Já s ním nehejbu, já jenom koukám, jak je tam zaháknutej. Páni, ten je tam neuvěřitelně zaháknutej.“
To už rozeznával obrysy kokpitu své stíhačky TIE, respektive toho, co z něj zbylo, a vnímal zápach kouře.
„Asi při startu štrejchnul o servisní žebřík.“
Jo, bez štrejchnutí by to prostě nešlo...

Pro Štěknu to byla unikátní příležitost rozšířit si kulinářské obzory a úkolu upéct čtyři husomuty, co se je povedlo propašovat z Kashyyyku, se zhostila s velkou chutí. Všechno šlo jako po másle, nejen díky spoustě másla, ale pak vůně přilákala kapitána.
[„Můžu ochutnat?“] mňouknul nesměle ode dveří a i taková megera, jakou kuchařka občas byla, vyměkla.
„Jo,“ zavrčela, protože jí zase pouštěl chlupy v kuchyni, „tři hotové jsou vedle v konvektomatu, čtvrtá se teprve dělá.“
[„To stačí, díky,“] zajásal a zmizel.
Za dvacet minut byl zpátky s dotazem, jak že to vypadá s tou čtvrtou, kterou by si dal taky.

[„Jak vlastně poznáš,“] zeptal se jednou Simbacca své drahé mistrové, [„že je můj výcvik u konce? Na to se dělají nějaké zkoušky?“]
„Jasně,“ opáčila Jessica. „Strašně náročné, já třeba musela zachránit tvého tátu, porazit temného Jedie a ještě zatknout huttského narkobarona.“
[„Takže to má každý jiné?“]
„Základ je stejný, musíš překonat strach a bolest, ukázat odhodlání bránit mír a spravedlnost...“
[„Hmmm.“]
„...často i předvést, že se umíš ohánět světelným mečem a dokážeš ovládat Sílu...“
[„To půjde.“]
„...a taky dva dny držet půst.“
V tu chvíli chlupáč vytřeštil oči a kdyby mu nevysvětlila, že je to vtip, stojí tam vyjeveně dodnes.

Schovávat před Impériem křižník třídy Venator nebyla žádná sranda a to, jak Jolly Jedi každý týden změnil souřadnice, s sebou přinášelo svoje komplikace – například když byli členové jeho posádky na nějaké misi déle než sedm dní a nemohli ho pak najít ani oni sami. Pro takové případy měl naštěstí odboj k dispozici několik mrtvých schránek, kam byly po přesunech ukládány údaje, s jejichž pomocí šlo aktuální polohu lodi dopočítat.
Nebyly však v dutinách stromů, v okapech ani v začarovaných kadibudkách, byly v barech, kde to pořádně žilo. Zejména proto, že na takových místech by mrtvou schránku nečekala ani imperiální inkvizice.

„Pánové, máme problém,“ oznámila Shavari jednotce, která se připravovala na kapitánovu svatbu a už pochopila, že nevěsta se prostě unášet nebude, protože je to kokotina.
„Jaký?“
„Kapitán není k nalezení.“ Což bylo takhle pár hodin před obřadem docela nemilé.
„Tak to asi vyrazíme na lov?“ navrhl Max.
„Jo. Rozdělíme se, ať pokryjeme celou loď, podle záznamů z hangáru nikdo neodletěl, takže tu někde být musí.“
„Zbraně asi nastavit na omráčení, co?“ zívl Zalf.
„A Merumeccu radši ani muk?“
„Správně, jdeme...“

Nakonec si ho ulovila sama nevěsta, která se o tom dozvěděla a které se povedlo ho nalákat na kus šunky.