Moje články

"Ha! Tak jste tady, čarodějky, hehe," chechtal se faraon Chufu.

"Okamžitě nám vrať naše kočky, Chufu!" řekla nazlobeně Morgavsa.

"Mám jich tu spoust..." nedořekl Chufu, když ty ukradené kočky začaly kousat a drápat a všechno možné, až vzteky křičel: "JÁ SE POMSTÍM!!!!

Chufuovi sluhové řekli: "To bylo poprvé, co tuhle větu řekl."

Kočky se vrátily ke svým majitelkám a ty odletěly zpět domů, zatímco se někde mezi eukalypty skrýval Chufu a přemýšlel o pomstě.

***

"To je poprvé, co piju eukalyptový čaj," řekla doma Morganka, "vždycky jsi vařila meduňkový. Ale nevím, kolik dobrodružství nás ještě čeká."

"Asi ještě hodně," vzdychl Krákal.

Morgavsa a Morgana vstoupily do pyramidy a najednou se za nimi ženou taková podivná zvířata.

"Co to je za zvířata, teto," zeptala se Morganka, zatímco utíkaly.

"To jsou prasáci, odborně se jim říká mutoidi, protože jsou kříženci prasete a psa. Mají parohy, a žijí jen v Egyptě a částečně v Cornwallu a Walesu," odpověděla Morgavsa.

"Zapíšu a nakreslím si je do mého bestiáře," řekla na to Morganka.

***

(BUCH!)

"Co to bylo?" zeptala se vystrašeně Morganka.

"To byli ti prasáci. Zasekli se do dveří, protože se do nich kvůli svým parohům, které dosahují délky 2,3 metru, nevejdou," odpověděla suše Morgavsa.

Krákal jednou vzteky zašlapával trávu,
že tady v Egyptě vidí jenom krávu.
Najednou stála krásná samice krkavce na poli,
Krákalka se jmenovala, vzali se a kočár jim tahali voli.

Zpátky k tomu, jak Krákal ke Krákalce přišel,
to jednou zpoza hor úplněk vyšel,
Krákal se rozhodl, že si noc užije v kleci,
každý věděl, že jsou to jenom jeho kecy.

Najednou spatřil mašli a rtěnkou pomalovaný zobák,
ani si nevšiml, že byl ním zašlápnut chrobák,
zabouchnutý do samice krkavce Krákalky,
Morganka zatím škrtala zápalky.

Krákala úplně z míry vyvedla,
později na něj také pohlédla,
zabouchla se,
a svatba byla načase.

"Je tu nějaké bludiště," řekla Morgavsa.

"Musíme se dostat do cíle," odpověděla na to Morganka.

***

"U všech krkavic, to jsme zabloudili tak, že se asi nedostanem ven. To je
pyramida, kde se zatmívá rozum," řekl zděšeně Krákal.

"Naopak. Kde rozum svítá. Můžu se přece jako duch podívat po východu," odpověděla mu na to Morganka.

"To je fakt," řekli naráz Krákal a Morgavsa.

***

"Pořád na rozcestích vlevo," řekla Morganka.

"Ajo vlastně," odpověděl Krákal.

***

"Co je na konci?" zeptala se Morgavsa.

"Mapa k zámku Kečokkínvolim, který taky patří Chufuovi, stejně jako Matakčokmesakčok," odpověděla Morganka.

"To bude určitě náš cíl," rozhodla se Morgavsa.

"Já už toho mám dost!" řekl naštvaně Krákal, "Po písku se nedá ani chodit, jak je horký."

Nic. Žádná reakce.

"Haló, to jste jako hluší, nebo co?" ptal se Krákal.

Nic.

"Tak já to shrnu..." začal říkat Krákal, ale zarazil se, když se Morgavsa ani Morganka neozvaly.

"Můžete mi už konečně vysvětlit, co je?!" křičel na celé kolo Krákal.

"Tak co? Můžete mi to napsat? Tak jste hluší, nebo němí?" ptal se Krákal tak naštvaně, až pomalu rudnul.

***

Morgavsa a Morganka klidně seděly a popíjely meduňkový čaj, a Krákal si teprve teď všiml, že mají v uších strčené pestrobarevné ponožky.

"Křišťálová koule, rci mi, kde je poslední čtvrtina Džediho duše," kouzlil faraon Chufu.

"Podrápala páže jménem Íšjěblbaýblb na hlavě, pane," odpověděli sluhové Eitsirhcyhtagaeldopydžarv a Toriopelucreh.

"Sami jste na hlavu," odsekl Chufu, "já vím, kde je. Jenom jsem se ptal koule, abych zjistil, jestli funguje, vy pitomci. A ptal jsem se koule, ne vás."

"Aha," odpověděli sluhové.

"Bohyně Bastet rozeslala části Džediho duše do čtyř světových stran a ty části se převtělily do čtyř koček. Teď už je mám všechny shromážděné, a zbývá mi podat si ty čarodějky, kterým jsem unesl tu čtvrtou. Už sem jedou," řekl na to Chufu spokojeně.

"Letěl jsem s vámi až sem na poťapaný Egypt a už toho mám dost. Já chci domů! Měl jsem zůstat v chaloupce," křičel naštvaně Krákal jednoho dne.

"Dojil bys nám naši kozu Nostru?" zeptala se Morgavsa.

(POLK!)

"Vždyť to není taková dálka," dělala si z Krákala legraci Morganka.

"No to teda NENÍ!" odpověděl ironicky Krákal.

"Tak vidíš, havrane," odpověděla mu Morganka.

***(Tuhle scénu můžeme přeskočit, protože už je asi všem jasná.)***

"Nebuď takový cíťa, Krákale," řekla nakonec Morgavsa.

"Ale já nejsem cíťa, prostě jsem naštvanej, když si mě lidi pletou s havranem," brečel Krákal.

"Tak přestaň brečet," řekla mu Morganka.

"Co se to tu děje?" zeptal se Krákal.

"To se přece musí nějak logicky vysvětlit. Že by nějaké UFO?" řekla Morgana.

"Pěkná blbost," odpověděl Krákal.

"Nebo by to mohlo způsobit něco nadpřirozeného," řekla Morgana.

"To by mohlo," odpověděl Krákal.

"Morgavso, už ses setkala s takovou záhadou?" zeptala se Morgavsy Morgana.

"Ne," odpověděla Morgavsa, "Počkat! Co se děje? Něco slyším."

"To je..." nedořekl Krákal.

"Tak přece UFO," odpověděla Morgana.

"To vám ještě nedošlo, že jsme to udělali my, Spánekdávámeanižchcešové," řekl ufon.

"Ale jak jste to udělali," zeptala se Morganka.

"Mámícími řasami a spánkovým kouzlem," odpověděl ufon, "ti lidé jsou tak tupí!"

Najednou jdou kolem nějací aristokrati s otroky, které jdou právě popravit.

"Taková krutost," řekla smutně Morganka. Tu si všimla Ezopa: "Jé, to je přece ten autor bajek."

"Ano, to jsem já, ale tady v Delfách mě chtějí shodit ze skály do propasti," odpověděl Ezop.

"Cože,"zarazila se Morganka,"to nedovolím. Vykouzlím Ezopu zlatý řetěz svobody a tím dokážu, že je svobodný a nebude shozen."

"Vyjde to?" zeptal se Krákal.

"Vyjde," odpověděla Morganka, "Aurum Catena Libertas Ezop".

Vykouzlila zlatý řetěz svobody, který umožňuje svobodu a ruší obvinění. V tomto případě obvinění Ezopa ze svatokrádeže.

"Takhle se mi to líbí," řekla Morganka.

Okolo lesa pole lán,
hoj, do lesa míří Merlin sám,
pro radu k moudré Morgavse jde si,
v Sherwoodském lese co bydlí si,
v malé chaloupce.

Před chaloupkou padlý kmen překročí,
uvnitř se moudrá Morgavsa otočí.
"Vítej tu, vítej Merline,
víš snad něco, co já ne?"
"Naopak, Morgavso, jdu za tebou,
abys mi podala věštbu pravou,
o naší Anglii."

Morgavsa v oheň pohlédla,
v budoucnost vbrzku nahlédla.
Věštbu tu velikou vyslovila,
o Morganě, Artušovi promluvila,
ve své světničce.

Merlin odešel na ta slova,
zanedlouho však vrátil se znova,
přišel po cestě od vesnice
donesl s sebou do světnice
malou Morganku.

"Tak Morganko, dnes si procvičíme přeměnu v obratlovce," řekla jednou Morgavsa.

Morganka se soustředila, pak vyslovila zaklínadlo: "Saryplaptoboj" a přeměnila se v krkavce.

"Jak vypadám," zeptala se.

"Ujde to. Až na ty nohy," řekla Morgavsa.

"Takhle vypadám jak blbec. V cizích botách. Morgančiných. Chachá," chechtal se Krákal.

"Přestaň, Krákale," řekla Morganka.

"Co to? Dělá se bouřka," řekla Morgavsa, "Morganko, přeměň se zpět!"

"Obojptplarysa," řekla Morganka zaklínadlo a byla zase normální.

(NAJEDNOU ZAHŘMĚLO, BLESK SE TREFIL ROVNOU DO KRÁKALA, SPÁLIL HO A OPADALO MU PEŘÍ)

"Chachá. Růžový Krákale," řekla Morganka, "jak praví přísloví: Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp,"

Pegas s čarodějkami přistál v Egyptě, koukal po obloze, nikde žádný mrak na snězení, tak se otočil na čarodějky a řekl: "Víte, že se živím mraky a tady není žádný mrak. Chvíli to vydržím, ale budu se muset s vámi později rozloučit."

"Tak budeš držet... půst, který jsem nazval "mrakopůst". Hahahaha," smál se Krákal.

"Nechtěls říct dieta, že ne?!" zeptal se naštvaně Pegas.

"Ale kdepak, co tě to napadá," řekl Krákal.

"To se nedá nic dělat," zamyslela se Morgavsa,"hladem tě mučit nebudeme, ale budeme si muset najít nějaký jiný odvoz."

"Nebo necháme Krákala zase spolknout kořínek Pomyšlenky," řekla Morganka.

Všichni byli vousatí, v ruce zrcátka, a podle Morganky byli oblečení do prostěradel.

"Ženské, nepřekážejte tu, my musíme prozkoumat tu Gorgonu."

"Tady není žádná Gorgona," řekla jim Morganka.

"My jsme filosofové, a nenecháme si poroučet od malé holky," odsekli jí vousáči, až na toho nejstaršího, který se na ni usmál.

"Můžete mi laskavě prozradit vaše jména," zeptala se Morgavsa.

"To vás nemusí zajímat," odpověděli filosofové, až na toho jednoho, který se uklonil a představil. "Já jsem Pythagoras, a tihle ostatní si myslí, že mají patent na rozum".

"Proč jako?" zeptala se Morganka.

"Protože jim teče mlíko po bradě," utrousil Krákal.

"UŽ TO MÁM!" zvolala Morgavsa, "faraon Chufu nám všem čtyřem čarodějkám ukradl kočky, aby spojil Džediho duši a oživil svou armádu zasypanou pískem. TEN DAREBÁK! Až ho dostanu, tak se má na co těšit,"

"Velká moc zatemňuje lidem mysl, samas to říkala, Morgavso," odpověděl Krákal. "To je tím, že Chufu moudrého muže Džediho přemluvil, aby ho a jeho armádu udělal nesmrtelnými," dodal.

"Schůzka triceps udělala singular jantarem," řekla Zapomuka Afázie.

"Dej si lék, Afázie," odpověděla Morgavsa.

"Vím, kde je faraon Chufu ukrytý a všechno řídí," řekla Afázie, když se napila. "Na jeho zámku Matakčokmesakčok."

"Tak tam jděme," řekla vzrušeně Morganka.

Běželi k nim ustrašení Řekové a křičeli: "Utečte, je tu Gorgona. POZOR!!!".

"Co je to Gorgona, teto?" zeptala se Morganka.

"Příšera, která má místo vlasů hady, na těle šupiny a jiné podobné věci. Gorgony jsou dcery mořského boha Forkýna. Jmenují se Sthenó, Euryalé a Medúsa. Každý, kdo se jim podívá do očí, zkamení," odpověděla Morgavsa, "jdu se na ty Gorgony podívat."

"Ale vždyť zkameníš!" řekla Morganka.

"Přece bys nevěřila řeckým blábolům," odpověděla Morgavsa.

***

"Tak co?" zeptala se Morganka.

"Je to jen trilobit, zkamenělá mrtvá schránka dávno vyhynulého živočicha," odpověděla Morgavsa, "přece bys nevěřila řeckým blábolům."

"Třeba jo," smál se Krákal.

Když Morgavsa s Morgankou dopily čaj, rozhodla se Morgavsa zasvětit Morganku do umění věštění z čajových lístků.

"Nejdřív musíš pročistit svou mysl, Morganko, a až pak se podívej do čajových lístků. Jenom takhle lze z obrazu vyčíst budoucnost."

Morganka zavřela oči, chvilku se soustředila a pak pohlédla do prázdného šálku.

"Co tam vidíš, Morganko?"

"Nevím. Vypadá to jako Krákal, ale je strašně rozčepýřený."

Netrvalo dlouho a rozčepýřený Krákal se opravdu objevil. Nebyl sám, za ním se hnalo celé hejno vran.

"Můžete jim laskavě vysvětlit, že nejsem ani vrána, ani havran, a už vůbec ne ženich! To tu nikdo nepozná krkavce?"

K Morgavse třepotavě přiletěl motýl s polámanými křídly a sedl si jí na prst.

"Mordydy, jakpak se ti to stalo?" řekla Morgavsa.

"A co je vůbec zač?" zeptala se Morganka.

"Lepidoptera magiaeum," ozval se tenký hlásek.

Morganka vykulila oči.

"To je kouzelný magimotýl, Morganko. Pro čarodějky je užitečný, ze zbytku jeho kukel se dá připravit posilující lektvar. Myslím, že ta polámaná křídla spravíme rychle."

***

"Tak tady je ta kukla, ze které jsem se vylíhnul," poděkoval jim motýl.

"V životě jsem neviděl mluvícího motýla," brblal Krákal.

"A já zase mluvího havrana," odpověděl mu motýl, ale než se Krákal stačil rozčílit, odletěl.

"Morgavso, odcházím do Avalonu a chtěl bych, aby už mě nic nerušilo. Mám právo být zapomenut. Musím proto provést kouzlo zapomnění," řekl Merlin.

"My zase pojedeme do Egypta najít naši kočku Mikeš," řekla na to Morgavsa.

(ZA KŘOVÍM)
"Do Egypta?" řekla překvapeně Morganka, "ale to musíme přes moře do Francie, pak přes celou kontinentální Evropu a pak přes Středozemní moře a Maltu."

"Jo, pochopilas to správně," odpověděl Krákal, "je to dálka."

Morgavsa odešla a Morganka rychle běžela do chaloupky.

Merlin potom vyslovil kouzlo zapomnění: "Obliviscor me ipsum!" a odešel do Avalonu, legendárního ostrova.

Pak si Morgavsa a Morgana nalily čaj.

Dobrý den,

jmenuji se Krákal, jsem krkavec a býval jsem průvodcem mrtvých.

Dělám společníka čarodějky Morgavsy Jasnozřivé a její učednice Morganky Duchovládné.
Myslím si, že jsem jediný, kdo chce mít klid, protože si ostatní nestěžují a ještě si ze mě dělají legraci, že se nic neděje.

Zatím se toho ale děje hodně, protože pořád někoho zachraňujeme. A ještě k tomu letíme do Egypta najít ztracenou kočku Mikeš (vždycky jsem si myslel, že Mikeš je sameček).
Chtěl bych si užít zbytek důchodu tím, že by se už nic do konce života nestalo. Prostě klid v nějaké chaloupce uprostřed lesa v Anglii.

Morgavsa a Morgana pokračovaly dále tržištěm, až narazili na divadlo se zvláštními kulisami. Morganku zaujal fousatý chlap s blesky, a žena se štítem a kopím. Obě postavy byly připevněné ke kladkám.

"Co to je, teto?" zeptala se Morganka.

"Kulisy s bohem Diem a bohyní Athénou, to znamená, že to je divadlo a zrovna tu hrají hru... Bohové mají poslední slovo," řekla Morgavsa.

"Jak to víš?" zeptal se Krákal.

"Je to tady napsané," odpověděla mu Morgavsa.

"Aha," odpověděl na to Krákal, "takže je to stejná sebranka jako Třasoštěp a jeho divadelní kumpáni z Anglie," řekl Krákal s ne moc velkou radostí.

"Kdy se mnou budeš chodit na bylinky, Oberone," zeptala se ho Morgavsa.

"Až budeš zas malá," odpověděl Oberon, "takhle by si o nás všichni mysleli kdovíco".

(ZA KŘOVÍM MORGANKA ŠMÍRUJE)

"Takže..." řekla Morganka.

"Co 'takže'?" řekl na to Krákal.

"Takže Morgavsa je do Oberona zabouchlá. To je žůžo," odpověděla Morganka.

"Pssssssst," sykl Krákal, "vždyť nás uslyšej".

"Ale, ale. Kdopak nás tu šmíruje?" řekla trochu pobaveně Morgavsa.

"Ehhhh... Šli jsme na bylinky a čirou náhodou jsme vás našli, že jo Krákale," řekla zděšeně Morganka a strčila do Krákala.

"Přesně tak", odpověděl Krákal.

"To je dobře. Proměnila bych vás v žábu".

(POLK!)

Morganka měla oči navrch hlavy a vůbec nevěděla, co všechno tam bylo. Nemohla ty věci znát, protože v Řecku nikdy nebyla. Nejvíc jí zajímal nástroj s píšťalami, na který hrál na pódiu jeden hudebník.

"Teto, co je to tamto s těmi píšťalami?" zeptala se. "Jak to, že hrají, i když se do nich nefouká? To je nějaké kouzlo?"

"Tamten nástroj. To není kouzlo, to jsou řecké vodní varhany," odpověděla Morgavsa. "Nohou se šlapou měchy, na klaviatuře něco rukama zahraješ a píšťaly samy hrají. To je zázrak moderní techniky," odpověděla Morgavsa.

"A co je tamta zelená věc?"

"To jsou olivy, Morganko".

Všichni čekali, až zapadne slunce, a tak Morgavsa začala vařit čaj. Nepoužila k tomu žádné kouzlo, ale kamínky Oxidum silicii, známé pod jménem křemen. S těmito kamínky zná postup k vytvoření ohně každý.

Morganka se zeptala Morgavsy: "Teto, co budeme dělat, než zapadne slunce?"

"Co myslíš?" řekla Morgavsa, která právě dopila svůj šálek a začala si prohlížet čajové lístky. "Teď se snad dozvíme něco víc o budoucnosti," řekla.

"Co vidíš, Morgavso," ptal se netrpělivě Krákal.

"Podívej se sám, Krákale."

"To vypadá jako naše chaloupka. Takže poletíme domů, dámy?" zeptal se Krákal.

"Ty jsi ale brepta, Krákale. Právě naopak," odpověděla Morganka.

Všichni stáli uprostřed kruhu z menhirů a nikdo nevěděl, co se děje.

"Mé levitující kouzlo nefunguje. Tenhle kruh do sebe váže magii z celého okolí," řekla Morgavsa.

"To je průšvih," odpověděla Morganka.

"Já bych to neviděla tak černě, na těch menhirech jsou starodávné runy, pokusím se je rozluštit.

Trvalo to nějakou dobu, ale nakonec Morgavsa runy rozluštila.

"Takže?" zeptal se Krákal.

"Takže až zapadne slunce, budeme moct pokračovat dál."

"To nechápu," zavrtěl hlavou Krákal.

"Tohle je učebna druidské školy. Všechna kouzla, která se tu v okolí objeví, se tu drží, ale po západu slunce se vymažou. Musíme tu jen počkat."

"Kdy už poletíme domů?" ptal se zase Krákal.

"Až najdeme naši ztracenou kočku Mikeš," odpověděla Morgavsa, "a na tohle se ptáš vždycky, Krákale."

"A NA CO SE MÁM JAKO PTÁT?!!", křičel naštvaně Krákal.

"Pokud vím, tak jsi u mě na odpočinku jako bývalý záhrobní krkavec," připomněla mu Morgavsa.

"No právě. Provázení duší jsem měl až po zobák. Těšil jsem se, že si užiju klidný důchod. Žádní duchové, žádní nemrtví, a tak."

"A co ti vadí, Krákale," zeptala se Morganka. "S duchy ani umrlci jsme se nesetkali, i když by to bylo žúžo!"

"Letíme do Egypta, Morganko," upozornil ji kysele Krákal.

Když jsme letěli nad Středozemním mořem, všimla jsem si u jednoho ostrůvku zvláštního zvířete. Poprosila jsem Morgavsu, aby řekla Pegasovi, ať přistane na pobřeží toho ostrůvku. Přistáli jsme, a já si tak mohla to zvíře prohlédnout. Je světle šedé, vypadá jako delfín, ale místo ocasní ploutve má ploutev ve tvaru nůžek. Na protější stranu jsem ho nakreslila. Kvůli jeho ocasu jsem ho pojmenovala Delfínovec nůžkovitý, a podle tety Morgavsy se to latinsky řekne Pontistes chelaenium, takže to sem píšu také. Všimla jsem si, že se živí chaluhami a rád vypouští pod vodou bubliny. Je hravý, a vůbec nikoho se nebojí.

"Myslím, že bychom mohly dnes přenocovat u jedné mé staré známé," řekla Morgavsa jednou večer, když se chystali k přistání. "Bydlí nedaleko odsud."

"Jaká je to známá?" zeptala se Morganka.

"Je to moje bývalá učitelka, čarodějka Slunovratná."

"To musí být starší než ty, Morgavso," ozval se Krákal. "To si nějak nedovedu představit."

"Na to, že jsi u mě v důchodu, nejsi zrovna nejslušnější, Krákale. Já s tebou mám trpělivost, ale rozhodně ti doporučuji, abys u mistryně Slunovratné raději držel zobák."

Když později večer pily všechny naše čarodějky čaj, nalévala ho mistryně Slunovratná z konvičky nápadně podobné Krákalovi.

Očividně zobák nedržel.

"Měla by sis taky procvičovat kouzlení, Morganko," připomněla jí jednou ráno Morgavsa. Zkus proměnu, ale nejdřív něco menšího, třeba hlemýždě."

Morganka se soustředila, a po chvilce vyslovila zaklínadlo: "Měkroučle!"

Na místě Morganky se objevil hlemýžď.

"Výborně. Teď zpátky, a něco těžšího."

"Člekroumě!" ozvalo se, a Morganka byla zpátky. Chvilku se soustředila, a pak řekla "Saryplaptoboj!"

Přeměnila se ve veverku, ale ouha, měla kuřecí nohy.

"Říkala jsem ti, že si zvíře musíš pečlivě představit a něco se o něm předtím naučit. Musíš mít vždycky jasnou koncepci, Morganko."

"Přesně tak," zachechtal se Krákal. "Tohle žádná koncepce nebyla, to byla antikoncepce. Cha chá!"

Jednoho dne objevil Krákal kořínek Pomyšlenky schopnostné, která způsobí, že každý dostane tu schopnost, na kterou si pomyslí. Krákal kořínek snědl a pomyslel na rychlost. Od té doby to byl Tryskorychlý Superkrákal, zachraňoval lidi v nesnázích a všichni ho měli rádi. Pak Krákal pomyslel na sílu, a stal se navíc ještě supersilákem. Když Morgavsa viděla, jak je Krákal rychlý a silný, rozhodla se toho využít. Takže vypřáhli Pegase a místo něho zapřáhli Krákala. Ten nadšený nebyl, protože si svoje hrdinství představoval jinak.

"Ale zítra už vozík tahat nebudu," řekl naštvaně.

"To nebudeš," odpověděla Morgavsa, "protože Pomyšlenka účinkuje jen jeden den."

Pegas si letěl oblohou a najednou ucítil takový podivný pocit. Snažil se vyletět výš, ale marně.

"Co děláš Pegasi?" zeptala se Morgavsa.

"Nemůžu udržet výšku, nějaká magie mě tahá dolů," ozval se Pegas.

ŽUCH!!!

"Kde jsme?" zeptala se vystrašeně Morganka.

"Vidím tady menhiry a z nich postavený magický útvar. Jsou si podobné jako vejce vejci", řekla Morgavsa. "Z toho usuzuji, že jsme..."

"Ve Stonehenge?" skočil jí do řeči Krákal.

"To těžko, jsme teď nad Balkánem. A ještě jednou mi takhle skočíš do řeči, Krákale, a udělám z tebe čevabčiči!"

"Já bych si tedy dala," udělala si Morganka z Krákala legraci.

"Už bude večer, celý den jsem vám dělal soumara a už jsem hladový," ozval se Pegas. "Slunce pomalu zapadá, a já bych rád stihnul červánky, dokud jsou čerstvé."

"Dobře, Pegasi," odpověděla Morgavsa. Přistáli na jedné mýtině, Morgavsa ho vypřáhla a on odletěl vzhůru na oblohu, aby se napásl. Pegas se totiž pásl na mracích, oblacích, i mračnech, ale nejradši měl červánky, protože měly brusinkovou příchuť. Morganka zatím pomocí dvou křemenů rozdělala oheň, a Morgavsa připravovala v kotlíku čaj.

Ráno se Pegas vrátil a Morgavsa ho zase zapřáhla. Pegas náhle řekl: "Jejda. Neměl jsem se přecpávat červánky. Teď neudržím výšku."

ŽUCH!

Zrovna byl Pegas nad tokem Dunaje, když měl Krákal svůj den. Začal cosi brblat, až se všichni ve vozu trošku naštvali (ono je to stejně vůbec nezajímalo). Rozkaz zněl jasně: "SKLAPNI, KRÁKALE!!!". Když pořád Krákal cosi brblal, už všem došla trpělivost a převázali mu zobák provázkem. Ale ouha - provázek prasknul a všechno začínalo odznova. Tak mu zobák přilepili lepidlem. "Hele - ono to funguje," řekla nadšeně Morganka, která byla ráda, že je klid. Ale jejda - lepidlo přestalo fungovat a všechno zase šlo odznova. Všichni si teda nasadili špunty do uší.

Ptáte se, proč měli téměř všichni smůlu? Byl totiž pátek třináctého.

Cesta do Egypta probíhala klidně. Kočár tažený Pegasem plul jasnou oblohou, a hluboko pod nimi bylo moře.

"Morgavso, mně je vedro," vzdychal Pegas. "A ještě k tomu se mi cuchá hříva."

"Tak až dorazíme do Egypta, tak tě necháme ostříhat, Pegasi. Budeš mít zdivočelý mullet, který ti bude vlát dokolečka. To v Egyptě kadeřníci určitě umí a bude ti to slušet. A zalíbíš se každé kobyle," vtipkoval Krákal.

"Já na obyčejné kobyly kašlu. Já už mám svou Hypolitu," odsekl Pegas.

"Ale mohli bysme udělat něco podobného s tebou, Krákale. Načepýřený mullet z peří bude rarita století," dobírala si ho Morganka.

"Březen, za kamna vlezem. Duben, ještě tam budem. Je dobré se držet pranostik. Měl jsem zůstat doma a ne letět takovou dálku do Egypta a ještě do zimního období," remcal Krákal.

"Hledáme naši ztracenou kočku Mikeš-" nedořekla Morgavsa.

"Já myslel, že je Mikeš sameček," odpověděl Krákal.

"Nech mě domluvit, Krákale. Pokud s námi nechceš hledat, tak si leť domů sám," řekla rozzlobeně Morgavsa.

"Takovou dálku???" podivil se Krákal.

"Tak drž zobák, havrane," doporučila mu Morganka.

"JÁ JSEM KRKAVEC, ALE TO VÁS ČARODĚJKY VŮBEC NEZAJÍMÁ!!!" křičel Krákal. "A doufám, že se tam nezdržíme."

"Budeme tam tak dlouho, jak bude potřeba, Krákale."