Moje články

"Tohle si nezasloužil," začala nezvykle mírně Missy.
"Podle tebe si nikdy nic nezaslouží, uvědomuješ si, jak divný to je?" zeptal se Master.
"Taky o něm občas mluví jako o svém milenci, nevšiml sis?"
"Počkat, to snad...ale Missy, z toho jsme se měli dostat už před pěti regeneracemi."
"Zbytečně se snažíte odvést pozornost pryč od toho, co jste provedli."
"Vždyť jsme nic neprovedli."
"Křičet 'uhoď ho, nemá žádné kamarády' nebylo fér."
"Proč ne, chceš snad tvrdit, že Doktor má kamarády?"
Missy se na ně významně podívala.
"Počkej ty myslíš, že jsme..."
"Co jiného snad jsme, než jeho nejstarší, nejlepší přátelé?"

"Neměl byste nějaké, co se hodí do kanceláře?" oslovila Donna chlapce v běžeckých potřebách.
"Obvykle lidé hledají nějaké vhodné na maraton," odpověděl zmateně.
"Ale ti-"
Přerušil ji známý zvuk vřeštící kočky bojující s dudy a vedle řady s nápisem Puma se zjevila modrá budka.
"Kde jsi, spěcháme!" objevil se ve dveřích Doktor.
"Říkala jsem, že se vším tím běháním potřebuju nový běžecký boty," odpověděla trpělivě.
"Běhat se dá ve všech botech, jde o techniku," předvedla za ním Mel popoběhnutí na podpatkách.
"Nejsem masochistka," obrátila se na prodavače. "Vezmu si ty růžový."
"Donno!"
"Nevím, kam pořád spěcháš, vždyť máš stroj času!"

Konzole uprostřed TARDIS doutnala. Doktor se vynořil zpoza ní.
"Donno?"
"Tady!" zakřičela z druhé strany. Pomohl jí na nohy a vyběhli ven.
"Země!"
"Podle GPS Glasgow."
"Správný stát!"
"Shaun nás zabije, řekla jsem, že jen skočíme pro čínu!"
"Alespoň už nejsme v Číně? Zavolám UNIT na odtah, za pár hodin jsme doma. Ale náhodou, tohle je dobrý, jednou jsem vypadl ven do Sheffieldu a potom jsem TARDIS vůbec nemohl najít. Vlastně jsem už jednou boural i ve Skotsku. A jednou na Powell Estate, to by se nám hodilo víc. A jednou-"
"Není náhodou nad Británií velký nápis 'úsek častých nehod'?!"

"Co dělá?" zeptal se Master svého staršího protějšku ohledně jejich ženské verze, která nehnutě ležela na posteli, ruce složené na břiše a se zkroušeným výrazem zírala do stropu.
"Ale, poslouchá hlasy našich obětí," mávl ten druhý rukou. "Doktor na nás zkoušel takovou věc, svědomí."
"Fuj, to jsem nikdy neměl," znechuceně se ušklíbl. "Jako slýchám občas bubny, ale teda hlas svědomí..."
"Mohli byste laskavě mlčet," zvedla se Missy s naštvaným pohledem. "Nevidíte, že se tu snažím o sebenápravu a charakterový vývoj."
"Ví, že jsi její budoucí já, že jo?" pošeptal Master svému kolegovi, který přikývl. "Takže to nebude fungovat?"
Další přikývnutí.

"Tady čtu, že je na ránu nejlepší přiložit obklad z babského ucha," pravil Master nad knihou "Domácí lékař" z roku 1941.
"Píšou tam, od kolika jsou lidi bába, nestačí chytit tu holku?" zeptal se světlovlasý Master, jehož hnisající rána celé pátrání započala.
"Ta bude moc mladá. Uříznout ucho Donně by Doktora naštvalo..."
"Nechodí sem ještě jedna? Jak se vždycky Doktor se Shaunem tváří, že jim budou trhat zuby."
"Jo ta...tchýně! Nad jejím uchem určitě brečet nebudou, jak dlouho se má vařit..."
"Vidím, že jste si to skvěle naplánovali, ale Donna mi prostě dala Framykoin," oznámila jim od dveří Missy.

"Co myslíš, že je tohle?" vytáhl Master z Donnina nočního stolku realisticky vypadající strap-on.
"Fuj, co asi myslíš, lidi jsou fakt hrozně nechutná rasa," sebrala mu předmět Missy a vrátila ho na místo.
"Jak víš, že ty klíčky od TARDIS schoval tady?" zeptal se její druhý protějšek, který si zkoušel hedvábnou halenku. "Sluší mi tahle barva?"
"Říkal: 'napovím ti, jsou na místě, kde tě nikdy nenapadne hledat'," odsekla Missy. "A je to dámská halenka."
"Nebuď malomyslná. Nechci se ti do toho motat, ale tohle místo tě napadlo?"
"No a které mě nenapadlo?"
Všichni tři si vyměnili pohledy.
"Asi máme problém."

"Já jsem neměl na okraji vesmíru sypat tu sůl," kroutil Doktor hlavou nad svou situací s Masterem.
"Myslím, že bys tím měl přestat být posedlý," řekla mu asi posté Donna. "Stalo se. Neznamená to, že budeš svalovat všechno zlé od té doby na jednu pověru. Já jsem třeba jednou v Egyptě ztratila gumičku do vlasů a potom se mi celý výlet na velbloudech lepily vlasy k obličeji. Mám si snad myslet, že to bylo proto, že mi cestou na letiště přeběhla přes cestu černá kočka?"
"Vidíš, všimla sis jí a pamatuješ si ji. Můžeš mi dokázat, že to nebylo tím?"

"No, a mezi těma jednotlivýma sazenicema musíte nechat asi na pěst mezeru," vysvětloval u záhonu Shaun Missy, která se s předstíraným zájmem opírala o paraple a přikyvovala.
"Ale na vaši pěst nebo moji, podívejte, jak je má ruka proti té vaší velké silné maličká."
"Zajímalo by mě, co tím sleduje," svěřil se opodál u stolu Master svému protějšku, když to pozoroval.
"Ona furt něco vymýšlí. Chceš vidět, jak si nacpu celou pěst do pusy?"
"Ne."
"Pozdě," zahuhlal s končetinou u úst.
Master ho na odpověď srazil pěstí k zemi. Jak mají vyhrát, když mají dohromady sotva jeden a půl mozku.

"Nejlepší bude spolupracovat, dokud nepřijdeme na to, o co jde," navrhla Missy.
"Spolupracovat s Doktorem? Už jsem ti řekl, že nikdy," bránil se jejímu nápadu mladší Master.
"Chápu, ještě nemáš zkušenosti, abys pochopil proč, ale věř mi, že je to nejlepší cesta," vysvětlovala Missy.
"Podívej, on je starší než ty a není celý hrrr tahat se s Doktorem," ukázal na třetího z nich.
"To jsem neřekl!"
"Ty chceš spolupracovat s Doktorem?!"
"Já mám s Doktorem spoustu plánů," zazubil se. "Tak nebuď sobec a hraj to s námi."
"Jinak taky můžeš jít, ale hlídej si při tom záda," zamrkala koketně Missy.

Doktor seděl u kuchyňského stolu a pomalu míchal čaj. Udržoval si neutrální výraz, pohled upřený na muže naproti sobě. I ten zůstával mlčet, na rtech mu pohrával démonický úsměv, zatímco všechny předchozí dotazy zůstávaly nezodpovězeny.
Jediný z těch tří Donně naháněl hrůzu.
Co nejnepádněji otevřela ledničku, vzala z ní láhev a po špičkách opustila místnost. Nahlédla do obýváku, kde si ten světlovasý z nich stále s hudrováním ošetřoval ránu, zatímco ho jeho společnice ostentativně ignorovala.
Donna se beze slova vydala po schodech do ložnice, protřepala láhev a obrátila si trysku se šlehačkou do pusy. Do některých věcí se lépe nemíchat.

"Donno, oni jsou na mě zlí," skuhral Doktor, když zalezl do postele a objal ji jako oblíbeného plyšáka.
Odložila knihu a začala ho drbat ve vlasech. "Copak zase provedli?"
"Missy mi dala do boty připínáček."
"Hm..."
"Zatímco jsem se sprchoval, Master nastražil před dveře pastičky na myši."
"Hm..."
"A druhý Master mi ukradl od každé ponožky levou."
"Jak víš, která je levá?!"
"Prostě to vím. Proč jsou takoví? A proč mi útočí zrovna na nohy!"
"Tady jste ty i tvoje nohy v bezpečí. Zvážils někdy, že jsou trojice psychopatů?"
"Donno," podíval se na ni významně, "oni jsou všichni jedna osoba."

Shaun seděl na zahradě a netrápila ho jediná věc. Nezaujatě pozoroval trojici svých nocležníků u modré budky.
"Máte někdo klíče?!" zeptal se ten blonďatý, když se opřel do zamčených dveří.
"Prosím tě, klíče!" odpověděl mu skotský trylek a Missy se jala otevírat zámek vlásenkou. Úspěch na sebe nenechal čekat.
"Zvedáme kotvy!" hrnul se dovnitř ten tmavovlasý.
Než se za nimi stihly dveře zavřít, už u nich stála jeho žena se svým...cokoli to vlastně bylo. Vytáhla ven Mastera, každého za jedno ucho, zatímco Doktor nesl přes rameno prskající Missy jako pytel brambor.
"Takže ty kotvy zase spustíme," pousmál se Shaun.

"No, potom přidáš tu konstantu a už to musí vyjít," strkala Missy blonďáka od sešitu.
"Ale mě tam furt něco nesedí," bodnul ji Master kružítkem do ruky a reaplikoval camboolianskou plochou matematiku.
"Auuu, no tak si to spočítej sám."
"Podle mě na to jdete z úplně špatného úhlu, když považujete konstantu za nějakou jistotu, dneska přece není jisté nic," namítl ten třetí.
"Co to zase vyvádí?" zeptala se Donna Doktora a nalila si kávu.
"Rosein úkol z fyziky. Nevědí, že mavitace je gravitace," potměšile se usmál Doktor.
"Mavitace je co?"
"Nezatěžuj se s tím. Já se k tomu jednou dostanu."

"Říkalas: `Může u nás zůstat?`. On. Jeden, ne čtyři! Umíš si představit toho vaření? Toho prádla?" Shaunův rozčilený "šepot" se nesl z obýváku do kuchyně, kde u stolu seděla čtveřice Pánů Času.
"Tak já oloupu brambory," navrhl černovlasý Master. Z nějakého důvodu v jeho ruce i škrabka působila zlověstně.
"Výborný nápad, obalím rybu!" souhlasila zaníceně Missy.
Doktor upřel pohled na jejich zbývající verzi. Ten si založil ruce na prsou: "Já nemám hlad."
"Chceš zase bydlet v kontejneru?"
"No tak já jdu vyprat," zvedl se nevrle. Na odchodu si však neodpustil poznámku. "Abyste věděli, lidi jedí i něco jinýho, než Fish'n'Chips!"

Ivanův děděček odešel na onen svět a po té, co proběhl řádný moravský pohřeb, bylo na Ivanovi, aby vyklidil jeho byt.

"Z Prahy...do Olomouce, vole. Po D1!" lamentoval Saša na gauči, přestože měli tankodrom dávno za sebou.

Lynda, Týna a Ivan mezitím vyklízeli šatník.

"Tohle snad dědek v životě neměl na sobě," prohlížel Ivan zánovní oblek.

"Tenhle kabát je taky novej," přitakala Týna.

"Tenhle Sklepmistr taky!" vynořila se Lynda s litrovou flaškou ze dna šatníku a vytáhla z kapsy vývrtku.

"Lyndo, neblbni, děda byl v důchoďáku od devadesátýhošestýho!"

"Archivní!" zakřičel Saša a běžel pro sklenky.

Byl to špatný nápad.

"Proč jsme vlastně dneska nepozvali Lyndu?" zeptal se u druhého piva Ivan.

"Sim tě, jsem si s ní dneska psal, má nějakou emoční koliku," odpověděl Saša.

"Tak to by se nám mohla vypovídat, ne?"

"Já na to nemám náladu. Víš, že vždycky když má emoční koliku, ožere se a pak má mentální průjem," připálil si už pátou cigaretu.

"Ty vole, kundy od dráh!" zaburácelo od vchodu do podniku a na lavici vedle Ivana přistál batoh a za ním Jindřich. "Já už tím vlakem nejedu, no ty pyčo, příště jedině Regiojet."

"Stačí, že přijel z Ostravy Jindřich," vydechl zdrcený Saša kouř.

"Venku je nějak hnusně," snažil se Ivan zaostřit z okna hospody.
"Jseš si jistej, že to není jen nikotinový kouř," zapálil si Saša cigaretu z ten večer již druhé krabičky viceroyek.
"Jsem. Vždyť mi bylo zima cestou sem. Prej jaro. Vždyť Lynda přišla v zimním kabátě."
Lynda zareagovala na své jméno a zvedla hlavu ze stolu, na který upadla již před dvěma pivy. "Tvoe, říkla jsemám jak jsme loni na ty velkonce zasněžili na chatě?"
"Dneska už třikrát," otráveně povzdechl Saša.
"Toblo loni..."
"My víme, Lyndo. Byli jsme tam s tebou. Byla to moje chata," složil hlavu do dlaní Ivan.

Doktor měl nohy na ramenou. Nebyly to jeho nohy, ale Donniny. Seděla mu za krkem snažíc se vyšplhat na okno cely.
"Nešij sebou."
"Já sebou nešiju. Ale tys měla sníst o pár sušenek míň."
Váha se konečně zvedla, ale Donna ho zvládla kopnout do ramene. Nikoli omylem.
"Jak to vypadá," promluvil někam k jejím zadním partiím.
"Neprojdu přes prsa," odpověděla a spadla vedle něj jak pytel brambor.
"Nedá se nic dělat. Prolezu, oběhnu to a pustím tě."
"Myslíš?" dotázala se skepticky.
"No jasně. Hop na ramena," zhoupnul se na patách.
O pár minut později už měla nohy na ramenou Donna.

Co si člověk neudělá sám, to nemá, pomyslela si Donna, když shazovala vázu ze stolku. Za chvíli si střepem přeřezala provaz a uvolnila si ruce i nohy. Kdyby čekala na Doktora, je tu ještě zítra. Dveře nebyly zamčené. Rozhlídla se po chodbě a když nikoho neviděla, vydala se zkoušet ostatní místnosti.

Doktora našla ho ve čtvrté, svázaného a bezvědomého. Povzdechla si, rozvázala ho a začala ho fackovat.

"Prober se, marťane, proč sis od nich bral pití!"

"Měli výborný čaj," zahuhlal omráčeně. "Banánový."

"Je jasné, kdo za všechno může."

"Má převeliká vina. Moc, moc se omlouvám."

Donna obrátila oči v sloup.