Moje články

Ti tři byli povedená trojka. Nejen jejich podřízení z nich byli na větvi. Ale jejich podřízení to aspoň přežili. Pak se z trojice stala dvojice. Ona odešla. Zmizela zklamaná, opuštěná, bez budoucnosti v jejich přítomnosti. Poté nastala roztržka mezi nimi. Spor, hádka, z bývalých přátel, z bývalých bratří, nepřátelé na život a na smrt. Boj. Vztek, zuřivost. Zůstal sám. Sám a dobrovolně v osamění. Z povzdálí sledoval, jak se svět vyvíjí. Z povzdálí sledoval, jak z jednoho malého bude v budoucnu jiný z trojice.
Obi-Wan Kenobi zamyšleně pozoroval západ sluncí. Dnes se mu minulost připomínala silněji než jindy. Anakin. Ahsoka.

Od dvanácti se spoléhala sama na sebe, ale pořád tu byly námitky, že je moc mladá, malá, nezkušená. Pak postoupila směrem k dospělosti. Dva významné kroky. Ale zase. Malá, mladá, nezkušená, nedospělá, dětinská, pubertální.
Nakonec závazek nejvyšší. To přece nemůžou dát někomu nedospělénu, nezkušenému a dětinskému. Ovšem cena za to byla vysoká. Důstojnost, žádné bláznivé nápady. Ukázněnost, žádné ničení majetku. A žádná nekonvenční řešení. Příliš vysoká cena. Pokusili se ji uplatit. Pokud se tomu tak dá říkat. Ale ani těch sedm úplatků nezabránilo bláznivým nápadům, ničení majetku a nekonvenčním řešením. Spíše naopak. Pro ně bude cena dospělosti vždycky příliš vysoká.

Dartaff měl dobrý den. Sotva vyjel na lov, tak se mu povedlo chytit kořist. A ne ledajakou. I když odpočte náklady na palivo a lékařské ošetření chycených, ti tři mu vynesou tučný zisk. Škoda, že mu těch dalších dvanáct uteklo. Ale co. Zamnul si ruce, ujistil se, že zámky na klecích drží a zavřel nákladní prostor.
"Dnes je výtečný den. Úspěšný a krátký lov, s Reem už jsem taky domluvený a když se sem vrátíme, možná chytnem další kořist."
V nákladním prostoru seděla zatím snadná kořist a skřípala zuby.
Až se to dozví generál, Dartaffa lov klonů přijde velice draho.

Je zajímavé, jak některá jména dojdou naplnění až... až když nejsou potřeba. V dávných časech se jmenoval dejeannes - ten, který chodí skrytě. Ti, kteří ho tak pojmenovali prostě uznávali, že se plíží nejlíp z okolí. Generací za generací se jméno postupně zkracovalo a pak ztratilo i svůj původní význam. Jazyk se totiž měnil tak rychle, že bylo s podivem, že otcové rozuměli svým dětem. Navíc stykem s ostatními rasami přicházela nová slova, nové podněty, nové technologie, nové... nové všechno.
Jak jen je všechno pomíjivé a relativní, pomyslel si duch Qui-Gon Jinna a v souladu se svým jménem zmizel ve stínech.

Když vycházeli z chatrče, Mimas se ještě neopatrně zeptal:
"A když tak všechno víte a znáte, nemohla byste nám říct, jak máme pokračovat?"
Když vědma obrátila oči v sloup a začala se třást, věděl, že to nebyl dobrý nápad.
Vědma klesla na kolena a kývala se ze strany na stranu.
"Áááá... iááiááá...," sténala.
Pak se ozval hlas:
"Ti, kdož plují a přece ne,
ti, kdož mluví a přece ne,
ti, kdož mrtvi jsou a přece ne.
Na straně slunce hledejte!"
Co jim vlastně vědma sdělila, zjistili až odpoledne. Na skále, obrácené k jihu, se v sedimentech leskly skořápky dávno vyhynulých.

Panovalo téměř naprosté ticho, což ostatně nebylo v těchto prostorách nic vyjímečného. Jen jakési jemné bzučení a šumění se vznášelo ve vzduchu. A pak také tiché hlasy, které téměř šeptaly, ale v tónech byla autorita a rozkaz. Bzučení přešlo ve cvakání, které po chvilce přestalo. Následovalo jemné hučení repulzorového pohonu, zvuk otevíraných dveří a pak nastalo ticho úplné.
"Probuďte se, veliteli. Už jste se naspal dost."
Jemný hlas ho volal z hlubin bezvědomí.
"No, tak veliteli, vítáme vás mezi živé. Podívejte se na mě, veliteli."
CC-3636, velitel Wolffe, zamrkal a jeho nové oko s tichým zabzučením zaostřilo. Už zase viděl.

"Už nikdy! Tohle bylo naposledy!" vztekal se Mistr Kenobi z relativního pohodlí republikové taktické stanice.
Přecházel od okna k oknu a koukal do písečné bouře. Do tmy, prachu a nulové viditelnosti.
"Ještě jste je nenašli?" zeptal se Mistr Skywalker.
Velitel Cody zavrtěl hlavou.
"Negativní, generále. Ta bouře ruší veškeré pokusy o navázání spojení i o skenování oblasti."
Obi-Wan přitiskl nos na transpariocel.
"Jak dlouho ještě?"
Rex přehlédl ovládací panel.
"Těžko říct, generále. Tři hodiny... nebo taky tři dny."
Kenobi těžce vzdychl a pak zbystřil.
"Co se děje?" přistoupil k němu Anakin.
"Vidíš?"
Anakin zamžoural do bouře.
"Vidím. Záblesk. Vracejí se."

Mimas se pohnul a otevřel oči. Ležel v jeskyni a točila se mu hlava.
"Co se..."
"Ne, nevstávej!" Gwen mu položila ruku na rameno, "znovu se ti to otevře."
Mimas si vzpomněl. Střelba ze zálohy, bolest v rameni, klopýtání do úkrytu...
"Jak se cítíš?"
"Překvapivě dobře. Cos udělala?"
"Co myslíš? Krvácels. Ještěže jsi ten transfuzér měl. A bactu."
"Tvoje nohy..."
"Budou v pořádku. Ale musím ven."
"Půjdu taky."
"Nepůjdeš."
"Je mi fajn, nejsem žádná květinka."
Mimas si pokusil sednout.
"Já vím, že nejsi," zabránila mu v tom Gwen, "ale půjdu já."
"Venku je hnusně!"
"To vím. Jak si navlíkáš brnění?"

Před Mimasem stálo v pozoru třicet jeho bratrů.
"Pohov, pánové. Víte co se děje. Máme mezi sebou špeha."
Prohlášení mělo očekávaný dopad. Kloni na sebe zaraženě hleděli, padlo i pár šeptaných slov.
"Pane, dovolte mi promluvit," řekl seržant.
Mimas kývl.
"Není možné, aby to byl někdo z mých chlapců. Ručím za ně. Za všechny."
"Opravdu?" odlepil se ode zdi Bennar.
Seržant se zamračil.
"Ano. Znám je všechny ještě z Kamina. Nevím, jak..."
"Dovolte, seržante," řekl Tyros, "CT-9215, vystupte!"
Klon udělal dva kroky kupředu.
"Rhys? Špeh?"
"9215, máte něco na svou obranu?"
Klon mlčel.
"Proč?" nechápal seržant.
"Protože vás nenávidím! Všechny!"

"... a pak ten, jenž bude jím,
z podzemí vystoupí.
Kráčeti bude dnem i nocí,
bosý a s dvěma plameny po boku.
Ocelí se oděje, pevnou a zářivou,
hlavu svou zakryje, aby viděti mohl.
Půjde a s ním zmar na nepřítele padne..."
Bylo to poprvé, co oblékala clonetrooperskou zbroj. On ji obléct nemohl, ale aspoň radil z provizorního lůžka. Poraněné nohy jí vězely v bactových zábalech. Ne nadlouho. Vyměnila je za armádní obuv. Vlasy spletené do copu zmizely pod helmou. Lightsabery sevřela v rukou a vykročila.
Ocelí se oděje, pevnou a zářivou...
... s dvěma plameny po boku...
... zmar na nepřítele padne...

Bennar se rozhlédl jídelnou. Thon hovořil přes holonet s Jadrou, Tyros psal Charlotte tento týden už šestnáctý dopis, Berek mimořádně nerozebíral ani nesestavoval zbraň, ale studoval dějiny (ta jeho byla učitelka dějepisu), Mossi naopak stále studoval dějiny - doktorka Shō byla archeoložka. Mimas a Gwen 'prohlubovali silové schopnosti' a Trins někam zmizel. Bennar se vrátil do kajuty a zapnul holonet.
"Seznamka... seznamka...," projížděl sítí, "já nepotřebuju... ach jo," kapitán vzdychl a otevřel namátkou jednu stránku.
"ZARUČENĚ ANONYMNÍ SEZNAMKA!"
"NEMUSÍTE SE JAKKOLIV VÁZAT!"
"STAČÍ JEN KLIKNOUT!"
Kapitán po chvíli váhání klikl a rozhodně nemohl tušit, že Ventress v tu chvíli klikla taky.

Šlapat úplně dole není dobrý nápad ani pro domorodce, natož pro neznalé cestovatele. Skákat z jednoho na druhý je pro domorodce. Náhodní cestovatelé, pokud nejsou Jediové nebo poletuchy, mají smůlu.
"To je náhoda," řekla Gwen.
"Pro vás nešťastná," ozvalo se z blízké větve podbarvené rudou září lightsaberu.
"Velice nešťastná," řekl Berek a zacílil.
"Nazdárek," oznámil mu nad hlavou generál Grievous.
"Jaký nazdárek?" zeptal se Obi-Wan a vykryl útok mířící na poručíka.
Náhody pokračovaly, v korunách wroshyrů to vřelo.
Když rozruch přestal, wookie, co to pohodlně sledoval z výšky, pokrčil rameny.
"Inu, les je malý a o náhody tu není nouze."

Nameless cupovala stíhačky TIE na cucky. Qui-Gon seděl u zbraňové konzole a decimoval imperiální loďstvo rychleji než Berek, který to nesl dost nelibě. Stál za ním a nevadilo mu, že Nameless sebou hází v bláznivých loopinzích. Mezi tím, na planetě dole, několik AT-AT zjistilo, že bez nohou se pohybuje hrozně špatně. Mezi stromy se míhaly čepele lightsaberů. Rodina generála Cote v. v. se bavila.
"Víš, Mimasi," opřela se Gwen o strom, "když Qui-Gon přišel s tím plánem, říkala jsem si, jestli na to už nejsme moc staří, ale..."
Mimas lightsaberem zručně vykryl několik blasterových střel a široce se usmál.
"Nejsme."

"Jak dlouho budeme čekat?" ptal se už pošesté Tyros a rozplácl se v křesle.
"Nevím," odpověděl mu Trins a bavil se nabouráváním bezpečnostního systému orbitální stanice o tři soustavy dál.
"A proč tady?"
Nameless se vznášela ve vesmírné nicotě, daleko od všeho.
"Protože jen tady je můžeme nachytat," zněla odpověď.
Tyros ze sebe vydal něco mezi zaúpěním a zavrčením, ale na nic jiného se nezmohl, protože se rozezněl poplach.
"Jsou tu!" vběhla Gwen do pilotní kabiny a usedla do svého křesla.
Z hyperprostoru se vynořila skupina nových separatistických lodí.
"Bell 1 až Bell 8, generále. Máme všechny."
"Palte dle uvážení."

"Co se zase děje, Tyrosi?" ječela Gwen, přehlušujíc alarm.
"Já nevím!" ječel Tyros.
Nameless se zmítala jako v prudké palbě a jako kdyby to nestačilo, najednou se ozval hlas:
"Neoprávněně jste překročili hranice mocného sandranského impéria!"
"Jaké hranice?" vyjekl Tyros.
"A proto budete bezodkladně a totálně zničeni!"
"Ale my o žádných hranicích nevíme!" snažila se diplomaticky vyjednávat Gwen.
"To nás nezajímá! Připravte se na zničení!"
Před Nameless se objevila obrovská loď a namířila všechna děla jejím směrem.
"Do háje," hlesl Tyros.
"Houby. Pusťte mě k tomu!"
Berek vyhodil Tyrose z křesla a spustil oblíbené iontové dělo.
Z lodi nezbylo nic.

Začal jako každý druhý. S drosera anglica a rotundifolia. Pak přidal nepenthes albomarginata, nepenthes carunculata a nepenthes talangensis. Přikoupil a přibral několik druhů Dionaea a proboural zeď do vedlejšího bytu. Pak se vydal do tropických džunglí a vysokohorských vesniček a vracel se s kapsami napěchovanými semínky a rostlinkami a brašnou napěchovanu návody k pěstování. Sbírka utěšeně rostla. Odskočil si od ní k několika melouchům. Byly potřeba peníze. Ale pak se k nim pokorně vrátil. Pěstoval je s láskou, křížil je s péčí, mluvil s nimi, ba jim i přehrával hudbu. Výsledek svého celoživotního díla pojmenoval po sobě:
Adelaida di Kracmarii

Obtěžují vás?
Kradou zásoby??
Ruší v noci zpěvem a tancem???
Pro ně samé nemáte ani kam hlavu složit????
Již nikdy více!
Pořiďte si patentní chytač!!
Skoncujte s nimi díky jejich vlastní nenažranosti!!!
Snadná údržba i použití!
Pochytá devět trpaslíků z deseti!
Chytací kbelík Děda Vševěda!
Neváhejte a jistě budete spokojeni.

Imperiální hlídka kráčela rychle a neohroženě. Za ní se ploužila bedna se zabavenými povstaleckými bazmeky a za bednou se ploužil Povstalec. Celé to uzavíral další stormtrooper, kráčející rychle a neohroženě.
"Psss!" ozvalo se.
Stormík neslyšel, nebo ignoroval.
"PSSST!" ozvalo se za chvíli znovu, tentokrát z hromady odpadků.
Trooper se zastavil a zkusmo do hromady šťouchl. Hromada se proměnila v žebráka, který konspirativně zašeptal:
"Pssst!"
"Co je?"
"Máte rozepnutý poklopec, pane."
Trooper se automaticky podíval dolů a tak ho Mimas klidně mohl odeslat do bezvědomí. První dva se potýkali s Bennarem a Thonem a bedna i s Povstalcem mizela v dáli.

První mise po návratu do Řádu je přivítala podzemním labyrintem a zřícením stropu. Mimas, Bennar a domorodý průvodce skončili odříznutí od zbytku a od zbraní.
"My teď tudy," řekl průvodce lámaným basicem.
"Opravdu? Ty hromady kostí mě příliš neuklidňují."
"Jiná cesta ne. Ale tam...," průvodce se zarazil a roztřásl.
"Tam co?"
"Tam P'Ikao."
"Co?"
"Jak vy říct, když čvachty cokoli?"
"Lis na česnek?"
"Ne, ne."
Průvodce začal předvádět větrný mlýn.
"Mlátička?"
"Tak."
Mlátička byl asi tři metry vysoký, mohutný a vzteklý. Ale protože Mimas použil Force Grip a párkrát s ním omlátil stěny a strop, moc platné mu to nebylo.

Divné. Na palubě Nameless vládl úplně jiný chaos, než na jaký byla posádka zvyklá. Kluci se setkávali ve skupinkách a krčili rameny. Nic nevěděli a ani Gwenina slabost pro Mimase mu neumožnila zjistit, co se u ní děje. Ozývaly se odtamtud zvuky, jako kdyby tam měla armádu kuatských koček.
Wgha ryuraygu yuhahyrrararr.
"Jsi si naprosto jistý, že tam s ní někdo není?" ptal se po sté Tyros.
"Jo," odsekl Bennar.
Chaos skončil ve chvíli, kdy Gwen došlo, že duše Shyriiwooku je složitá a vhodná jen pro chlupaté a třímetrové, což ona není. Brožurka Wookieesky snadno a rychle skončila v koši.

Přechod z akční kariéry na kariéru obyvatele skromné vilky o dvanácti místnostech byl za daných okolností neméně akční. Vemte si už jen to umístění sledovacích zařízení.
Lapačů nájemných lovců.
Ukrytí zbraní tak, aby byly snadno v dosahu a naopak mimo dosah dvojčat.
Lapačů hmyzu.
Zamaskování Nameless za rodinný transportér.
A do toho ty obvyklé starosti.
Živení a šatění rodiny.
Likvidace nájemných lovců.
Nabourávání se do imperiálních dat.
Likvidace škod zaviněných dvojčaty.
No prostě Gwen a Mimas měli takovou spoustu starostí, jak vyžít nenápadně první desetiletí imperiální vlády, že na to, jak ochránit mrkev před zmrznutím přišli až po šesti letech.

Gwen se rozhlédla. Berek zíval. Zbytek týmu byl v různých stádiích komatu.
Jediný Mimas byl ještě při smyslech. Gwen to nepřekvapovalo. Vesmírná Síla musela být vskutku ve formě, když se narodil.
Velitel zavrčel a frustrovaně odhodil hromádku datapadů na hromadu datapadů. Ta se rozsypala a probudila spící členy jednotky.
"Už jsme na něco přišli?" zeptal se Tyros a rozespale si mnul oči.
"Víte co, kluci? Spát můžete v postelích, takže rozchod."
Kloni se odpotáceli do kajut.
Mimas rozhodil rukama.
"Nejde to. Je tu moc různých proměnných. Nikdy se z planety nedostaneme."
"Tak nám nezbývá, než udělat proměnnou i z tebe."

Bylo úplně jasné, že na začátku tu budou problémy. Než si zvyknou. Pak nastaly jiné problémy. Ona si musela zvykat. Na sedm všežravců, specializujicích se na cokoliv, co zavánělo cukrem a chutí. Aby předešla brakování a ničení majetku, nastavila systém odměn. Ten zkrachoval po třech dnech, kdy nic zlého netuše šla do dokonalé skrýše, když předtím prohlásila:
"Otoč se, zavři oči a pro jistotu si je ještě přikrej rukama. Kdo ví, co do vás ti obojživelníci vykulení nastrkali za bazmeky."
A pak se po celé Nameless rozlehl její hlas:
"BEREKU! TY MIZERNÝ, PŘÍŠERNÝ, NENAŽRANÝ, KRADLAČSKÝ, ZATRACENÝ PORUČÍKU! OKAMŽITĚ SEM NAKLUSEJ!"

Od začátku věděl, že život nebude peříčko. Od narození, přes krátké dětství, ještě kratší dospívání až po dospělost. Žádná klidná procházka sadem, tím méně růžovým. A pak nastal ten okamžik, na který čekal. Okamžik, po kterém toužil a kterého se obával. Bylo až s podivem, jak rychle přišel, řekl pár slov a zase zmizel a nechal jeho i tým stát s mírně pokleslou čelistí.
Pak se v chodbě srazili s jedním z velení. Zastavil je a vzal ho naléhavě za loket.
"Ještě se to dá zrušit."
Zavrtěl hlavou.
"Dobře, ale jdete do toho na vlastní nebezpečí."
Mimas toho nikdy nelitoval.

"... a pak se Cody, Rex a já vyplížíme a udeříme tam, kde to naprosto nebudou čekat!" dokončil brífing Anakin a rozzářeně se rozhlédl po ostatních.
Vzápětí schlípl, protože mu absolutně nevěnovali pozornost. Obi-wan se vrtal v lightsaberu, Rex zíral do prázdna a Gwen sladce spala Mimasovi na rameni.
Mimas, který jak jediný vnímal, pohlédl ještě jednou na nákres.
"Hm, a kam že se to schováte?"
"Sem," ukázal Skywalker ukazovátkem.
Na nákresu se skvěla selská pec, vhodná tak maximálně pro hloupého Honzu.
Mimas nakrčil čelo a pak pronesl větu, která operaci naprosto zničila.
"Moc ouzký, kluci se tam v armoru nevlezou."

Bylo to nádherné...
Opět se ponořit do toho báječného světa, kterému ani po několika návštěvách plně nerozumněli.
Tentokrát to měli o mnoho těžší.
Při výzkumu narazili na neznámou oblast.
"Tanky, proč zrovna tanky?" ptal se zmateně Karas.
"Copak tanky, ale kdo je to Glorie?"
"Dle jména asi nějaká žena. Emilie, neznáte nějakou Glorii?"
"Káťa, ne Emilie. Karas, pořád zapomínáte."
"Pánové, mě by nejvíce zajímalo, co mají společného kachny a sovy. Jsou tam všude. Oboje. Přitom kachny a sovy toho s hlediska biologického mají společného opravdu málo."
"Že by se je snažili křížit?"
"Sovokachny?"
"Kachnosovy?"
Návštěvníci stále tápali. Zvlášť v DMD.

Přecházela po pokoji sem a tam. Ruce se nervozitou potily a škubaly okraj šatů.
"Vypadáš přepadle, ale to je prý normální. Doufám, že nechceš na poslední chvíli pláchnout?"
Vydechla a násilím se snažila uklidnit.
"Ne, ovšemže ne. Jen, jsem strašně nervózní. Kdyby to nebylo tak... tak..."
"Rozrostlé?"
"Ano. Z malého se to nějak přeměnilo ve velké."
"No, aspoň víš, že máš spoustu přátel, kteří tě mají rádi."
V dáli zazněla hudba.
"Je čas."
***
Pohlédla na něj a on na ni.
Usmál se a ona úsměv rozechvěle opětovala.
***
"Podejte si ruce," zazněl hlas.
***
"Tímto vás prohlašuji za manžele. Můžete políbit nevěstu."

Některé jsou tlusté, popsané do posledního místečka.
Některé také, ale textu je tam pomálu.
Některé tenké, s listy prázdnými.
Některé také, ale s řádky mezi řádky.
Některé násilně nebo nešťastně přervané v půli.
Některé ani nebyly napsány.
Některé jsou jen jeden list bez názvu.
Některé by mohly být delší.
Některé jsou dlouhé až moc.
Některé jsou plné radosti, jiné smutku a jiné jsou namíchané tak akorát.
Ale všechny mají něco společného.
Nikdo neví, co je za poslední stránkou.
Další díl?
Nová kniha?
Věčný mír nebo věčné zatracení?
Když se kniha zavře, pak už se nikdy neotevře znovu.
Kniha?
Lidský život.

Gwen přecházela před ordinací a okusovala si nehty.
Kluci postávali opodál s vážnými výrazy. Thon stěží zadržoval slzy.
"Jak se to vlastně mohlo stát?" zeptal se Bennar.
Všichni pokrčili rameny. Něco takového se prostě stane.
Otevřely se dveře a vyšel lékař.
"Jak mu je, doktore?" vrhla se k němu Gwen.
"Bude v pořádku," uklidnil je doktor.
"Můžeme za ním?"
"Ovšem. Jen ne na dlouho."
Vešli do pokoje, kde ležel velice bledý Mossi.
"Ahoj," řekl slabě.
"Tys nám dal," řekl Mimas.
"Cos to, u Síly, dělal?"
"Když ten čtyřpatrovej dort na mě úplně volal 'Sněz mě, sněz mě.'," vzdychl si Mossi.

Opatrně se plížil ve stínech, zastavoval se, jak postřehl pohyb, zadržoval dech, jak uslyšel v blízkosti podezřelý zvuk a modlil se (na něj mimořádně), aby ho nechytili.
Znovu si opakoval, co všechno udělal, co kam dal a jak to vypadalo předtím. Znovu se ujišťoval, že na nic nezapomněl, nic nepřemístil, nic nevyměnil.
Tichý jako stín a neviditelný jako vítr proklouzl až domů. Tam zasunul závory, zapečetil dveře a pro jistotu je ještě zabarikádoval skříní.
"Synu?" ozvalo se za ním.
"I když oceňuji, že si dal vše do pořádku a původního stavu, tak ta pumpa ve Valhalle nikdy nestála."
Loki omdlel.

Mise skončila, atentátník byl chycen a všichni mohli domů. Pak někdo zaklepal.
"Mistře Jedi, můžete na chvilku?"
"Jedná se o to," začal král, "že má dcera... váš kapitán... jak ji zachránil... ona prostě trvá na svatbě. A já nevím, jak jí to rozmluvit."
"Cože?" šeptl Tyros.
"Svatba. A princezna na tom trvá," řekla Gwen, "dost umíněně," dodala, když si vzpomněla na scénu, kdy se jí to snažila vymluvit.
"Já nechci! To raději umřu!" řekl zoufale Tyros.
"To by se dalo zařídit," odvětil Mimas.
Pohřeb byl krásný. Král plakal úlevou, princezna vzteky.
Tyros vylezl z bedny, až když zmizeli v hyperprostoru.

Resolute se řítila hyperprostorem vstříc další misi. Téměř každodenní rutina. Jen tu byl maličký rozdíl. Místo dvou Jediů měla na palubě tři.
Gwen dorazila na můstek s Mimasem po boku v rekordním čase.
"Tak jak ti dupou králíci, Rexi?" otázala se stále pod vlivem Velikonoc Anakinova kapitána.
"Já nemám králíky, generále. Ať je to, co je to," pronesl zaraženě Rex.
"Tak ti nějaké pořídíme."
"Já žádný nechci," zamumlal klon nešťastně, ale Gwen už mezitím odešla k Anakinovi a Ahsoce.
"Takže můžeme začít?"
"Můžeme."
Nezačali. Na můstek vešel komunikační důstojník a podával Gwen komlink.
"Naléhavý hovor, generále."
"Kdo volá?"
"Nějaký Nature."

Potácím se k brance v úmyslu podívat se do poštovní schránky, co kdyby v ní něco při pondělku bylo.
Není.
Jako obvykle se rozhlídnu. Hele, směrem od Zemědělky kráčí čtyři postavy.
"Co to?" vypadne ze mně.
Dokráčí až ke mně a ta, která má navlečené žluté tričko povědomého střihu spustí:
"Hody hody doprovody... Kostro, přidej se taky!"
"Jsem doktor, ne koledník!" opáčí McCoy zachmuřeně.
"Moment, co VY tu děláte?"
"Ehem... My hledáme..." mladíček se zarazí, nahlédne do datapadu a pak s příšerným ruským přízvukem pokračuje:
"Jadérne vejce!"
"COŽE?"
"Promíňte. Jenóm vejce."
"Proboha na co? To vám místo velryb došly slepice?"