Moje články

"Ne, ne! Prostě to udělej."

Spock si povzdechl. Jima sice miloval, ale občas mu nerozuměl. Jako třeba nyní, když po něm Jim chtěl, aby se převlékl do své staré uniformy.

"Mohu se zeptat proč? Pokud je mi známo, nejste módní expert, kapitáne."

"Jime," opravil ho Jim automaticky. "A co tím jako myslíš? Já mám skvělý vkus!"

"Když to říkáš... Jime. To ale stále nevysvětluje, proč si mám obléct svou starou uniformu z Akademie."

Jim cosi zamumlal.

"Prosím?"

"Myslel jsem... že bychom mohli udělat roleplay."

Povytažené obočí. "To zní... logicky."

"Počkej, Spocku, vážně?"

"Ano."

"Spocku, já tě tak miluju!"

"Já vím."

Jim Kirk dříve čelil mnoha problémům.

Ale v časové smyčce se ocitnul poprvé.

Ze začátku to byla zábava. Jenže jeho opakovaný denní chléb mu brzy zhořkl.

Jim tak udělal jedinou rozumnou věc - obrátil se na Spocka.

"Velmi nelogické," prohlásil Spock poté, co Jima vyslechl.

"To mi povídej," protočil Jim oči v sloup. "Co mám ale dělat?"

"Logika velí, že byste měl vyzkoušet něco nečekaného, co by mohlo smyčku prolomit."

Jim se ušklíbl. "Asi vím, co udělat."

Povytáhnuté obočí. "Opravdu... ooomph!"

Když se Jim druhý den probral se Spockem po svém boku, pomyslel si, že časová smyčka nakonec vůbec nebyla špatná.

Když Spock po letech znovu uvidí Jima, je to jako vstání fénixe z popela.

Jediný problém je... tento Jim si Spocka nepamatuje. Neví, co všechno prožili. Co jeden pro druhého znamenali.

Jestli něco z toho Jim vyčte během splynutí myslí, nezmíní to. Až později, když se loučí.

"Pořád ho miluješ?" zeptá se Jim.

Spock polkne nasucho. "Ano."

Pohled plný naděje. "Myslíš... že bys mohl milovat i mě?"

Spockovo srdce se bolestivě sevře. "Jime... já už nemohu."

Jim se kupodivu neurazí. Jen políbí Spocka. Krátce. "Rozumím. Žij dlouho a blaze, Spocku."

"Mír a dlouhý život," Spock zašeptá.

Už nikdy se nesetkají.

Mám kontrolu nad svými emocemi, říkal si často Spock.

Jenže to se změnilo v okamžiku, kdy do jeho života vstoupil James T. Kirk.

Drzý, lehkomyslný a nezodpovědný Kirk. Ale později také Jim - inteligentní, odvážný, se smyslem pro humor a s úsměvem, kvůli kterému Spockovo srdce provádělo podivné veletoče.

Protože podobné pocity nikdy předtím nezažil, Spockovi trvalo dlouho, než si uvědomil, co znamenají.

Chtěl Jima. Palčivě po něm toužil každičkou vteřinu svého života. Nedokázal si představit, že už by se ho nikdy nedotkl.

Jenže Spock... byl vždycky zbabělec.

A tak nikdy Jimovi neřekl, co k němu cítí, dokud je smrt nerozdělila.

Když si Kirk uvědomil, že Spock prožívá Pon Farr (už zase!), bylo příliš pozdě, aby zamířili k Vulkánu.

Jako první se svěřil Kostrovi. Doktor potřásl hlavou a prohlásil: "Tak co uděláš, Jime? Necháš ho na holičkách, ať si s tím poradí sám?"

"To nejde, Kostro. Spock to sám nezvládne."

McCoy se ušklíbl. "Tak potom víš, co máš dělat, ne?"

Kirk nahlas zaúpěl.

O týden později

"Kapitáne, co vás vůbec přimělo mi pomoct?"

"Říkej mi Jime. Myslím, že jsme si na to dost blízko. A já... Ashau nash-veh tu, Spocku."

"Jime, tvá výslovnost je příšerná."

"Já vím."

"Ale také tě miluji."

Poté, co Kirk viděl Spocka provést splynutí myslí s velrybami v hlubinách vody, uvědomil si, co mu celou dobu scházelo.

Spockův hlas v jeho mysli.

Naposledy spolu splynuli před Spockovou smrtí. A i když byl nyní Jimův přítel zpět, Kirk jeho psychickou nepřítomnost cítil stejně palčivě jako tu fyzickou.

Když bylo po všem, vstoupil jednoho večera do Spockovy kajuty.

"Kapitáne?" Spock se postavil.

"Spocku..." Kirk hleděl na muže, kterého dlouhá léta miloval, a opustila ho slova. Přistoupil blíž, uchopil Spockovu ruku a položil ji na svůj spánek.

"Jime..."

"Spocku, prosím."

Přikývnutí. "Má mysl do tvé mysli..."

A konečně byli jeden.

Spock hlasitě zasténal, když mu Jim olízl ucho.

"Ššš," chlácholil ho Jim, zatímco jeho prsty hledaly všechna ta místečka přinášející Spockovi rozkoš. "Takhle nás uslyší celá loď."

Spock zalapal po dechu, když ho Jim jemně kousl. "Jime... víc!"

"Co víc? Co pro tebe můžu udělat? Už tak jsme dneska došli dál, než jsme původně chtěli."

Spockovy tváře se zbarvily do zelena. Něco zašeptal.

"Co jsi říkal?"

"Jime, prosím..."

Jim se ušklíbl. "Neboj, lásko. Vím, co potřebuješ." Jim uchopil Spockovu ruku a začal sát jeho prsty.

A Kostra, který zrovna procházel okolo Jimovy kajuty, mu to, co uslyšel, nikdy nepřestal vyčítat.

Enterprise osvítil prudký záblesk. Když zmizel, Kirk se chytl za hlavu.

"Co to...?" Kirk se zarazil, když uslyšel svůj neobvykle vysoký hlas. "Proč zním jako...?"

"Kapitáne, vypadá to, že jste nyní žena."

Kirk se otočil na Spocka. Jeho první důstojník vypadal dokonale klidný. Tedy klidná. Místo Vulkánce zde byla Vulkánka.

A moc jí to slušelo.

"Spocku, už jsem ti někdy řekl, že jsi k sežrání?"

"Kapitáne, na tohle nemáme čas. Měli bychom jít na ošetřovnu."

"Když řeknu ano, půjdeš se mnou dnes na večeři?"

"Jime... neprovokuj."

"To nemůžu slíbit."

Spock si povzdechl. "To mě nepřekvapuje."

Kirk se jen ďábelsky ušklíbl.

"A není to málo?" zapochyboval Jaskier, když přepočítal mince, které Geralt dostal za svou poslední práci. "Myslím, že ti měli zaplatit víc."

Geralt si povzdechl.

"Taky že zaplatili. To bylo předtím, než jsem musel uhradit to, co jsi zdemoloval."

"No dovol?" Jaskier se nafoukl jako žába. "Já přece nic...!" zmlkl, když na něj Geralt upřel vražedný pohled.

"Opil ses, svedl jsi hostinského dcery, zničil postel a potom rozbil okno, když jsi uprostřed noci utíkal pryč."

"No, ano, ale..."

"Barde, chceš přežít?"

"Jistě."

"Tak zmlkni."

"S Yennefer by byla větší zábava," brumlal Jaskier.

"Měl bych ji zavolat?"

"Bože, jen to ne!"

"Tony, už jsem říkal, že se o tomhle nechci bavit," Steve si povzdechl.

"Ale Cape! Nemusíš se stydět, že tě zatím nikdo nepřipravil o kytičku. Sice jsi prakticky dinosaurus, ale jednou určitě potkáš tu pravou."

"Toho pravého," opravil ho Steve a sledoval, jak Tonymu poklesla brada.

"Cože...?" vykoktal Tony. "Ty jsi...?"

Steve se ďábelsky pousmál. Když už jednou Tonyho vyvedl z míry, rozhodl se ho dorazit.

"A nedělej si o mě starost. Moje kytka je dávno pryč," Steve na Tonyho mrkl a odešel.

Ještě ve výtahu slyšel, jak Tony lape po dechu.

Hra začala, Starku, pomyslel si Steve s úšklebkem.

Kapitánův osobní deník, hvězdné datum 2266.01

Spock má dneska narozeniny. Rozhodl jsem se, že mu konečně řeknu, co k němu cítím.

10.00 Spock doposud nedorazil na můstek. Čekám.

10.50 Uvědomil jsem si, že Spock má dneska volno.

12.30 Oběd. Spock se chová jako vždycky. Právě na mě vytahuje obočí, protože nedávám pozor. Když ono mu to tak sluší...

15.45 Ocenil by Spock, kdybych mu dal květiny?

17.15 Anebo raději čokoládu?

17.45 Ne, počkat, Vulkánci se z čokolády opíjejí.

20.15 Kašlu na to. Prostě mu začnu olizovat prsty a budu doufat v nejlepší.

Batman si zoufal.

Čím slavnější byl a psalo se o něm v Gotham Gazette, tím více ho pronásledovaly fanynky. A většina z nich měla jasný úmysl - milovat se s ním na střechách města pod svitem Měsíce.

Bruce Wayne by na podobnou nabídku možná skočil.

Ale Bruce byl jen maska.

A Batman chtěl hlavně dělat svou práci!

"Myslím, že vím, co dělat," prohlásil Superman. "Ostatně jsem tvá největší fanynka."

Příštího večera přilétl Superman do Gothamu poté, co se fanynky shromáždily poblíž Batmanova stanoviště. Batman se ušklíbl, Supermana popadl a začal ho vášnivě líbat.

Od toho dne už podobný problém nikdy neměl.

Jim se znovu ocitl na hranici mezi životem a smrtí.

Tentokrát to nebyla jeho vina! Jen flirtoval s mimozemskou princeznou. A než se stačil vzpamatovat, utíkal o život.

McCoyovi to přišlo nesmírně vtipné.

Spockovi nikoliv.

Když s ním Spock týden nemluvil, Jim to vzdal.

"Tak to řekni," vybídl Spocka, když osaměli ve výtahu. "Zlobíš se na mě."

"Nikoliv."

"Ta princezna si začala!" hájil se Jim.

"Nemám zájem slyšet o vašich románcích, kapitáne." Probodl ho Spock vražedným pohledem.

Počkat... Spock na mě žárlí?

"Spocku, ty žárlíš?"

Spock zezelenal. Zavrtěl hlavou.

Jim se usmál.

"To nevadí. Stejně tě mám ze všech nejradši."

Kapitán Jack Harkness už zažil mnoho věcí. Přesto ho překvapilo, když se před ním zhmotnila TARDIS a Doktor z ní nadšeně vyběhl.

"Jacku? Konečně se to stalo!"

"Doktore? Jsi v pořádku?"

"Ale jistě!" Doktor se culil jako měsíček. "Podívej se... víš, co je na mně jinak?"

"Máš zrzavé vlasy?"

"Ano! Konečně je ze mě zrzek! Nikdy jsem nebyl zrzavý."

"A vypadáš skvěle," mrkl na něj Jack.

K jeho překvapení na něj Doktor také mrkl. "Zdá se, že nové vlasy nejsou jediná změna. Tvoje flirtování už mi nevadí."

"Jenom nevadí?" troufl si doufat Jack.

Místo odpovědi ho Doktor přitáhl k sobě.

"Neboj se rozkvést,
duše má,
mé srdce pro tebe plápolá!"

Spock dočetl báseň, kterou mu někdo ponechal na můstku. "Velmi nelogické. Počítači? Kdo tu zanechal tu báseň?"

"Komandér Spock," ozvalo se.

"Počítači, já jsem komandér Spock."

Chvíle mlčení.

"Ne," prohlásil počítač. "Komandér Spock je ve své kajutě."

Spock si povzdechl. Někdo si hrál s počítačem. Spock měl podezření, že ví kdo.

Nebyl překvapený, když v kajutě nalezl Jima.

"Kapitáne... Jime. Tu báseň jsi nemusel psát."

"Chtěl jsem být romantický," zaprotestoval Jim.

"To nebude potřeba," Spock ho políbil. "Už, prosím, nikdy poezii nepiš."

"Hej, já přece... Tak dobře, pro tebe cokoliv."

Když Jim umírá, Spock je daleko.

Přesto Jimovu smrt cítí tak silně, jako kdyby stál vedle něj.

Nohy se mu podlomí, srdce se divoce rozbuší... Spock omdlí.

Když se probere, zasáhne ho pocit nevýslovné ztráty a vyhrknou mu slzy. Leží na nemocničním lůžku, prakticky v rouše Evině. Ale nejvíc obnažené je jeho srdce.

"Spocku? Co se stalo?" povědomá tvář na něj hledí, ale není to Jim, už nikdy to nebude Jim. "Zavolali mě k tobě."

"Doktore McCoyi... Jim je... Jim..."

Zbytek věty nedořekne. Není to třeba.

"Spocku. Je mi to líto."

Spock přikývne a doufá, že Jima bude brzy následovat.

"Já přece nejsem hňup!" zoufal si Peter Quill.

"I am Groot," zazněla moudrá odpověď.

"Ne, vážně, co ty bys dělal na mém místě? Jak bys Gamoru přesvědčil, že nemá pravdu? To prostě nejde! Ne, když randíš s nejnebezpečnější ženou v celé galaxii."

"I am Groot?"

"Cože, jak tě mohlo napadnout? Já se Gamory nebojím!"

"I am Groot!"

"Dobře... možná trochu. Ale proč ti to vůbec vykládám? Máš mi přece poradit!"

"I am Groot."

"Okay, tohle očividně nefunguje!" naštval se Peter. "A prý že víc hlav na víc přijde, houbelec! Očividně to neplatí, když jedna hlava je dřevěná."

"I AM GROOT!"

Snažit se Spocka sbalit byla mravenčí práce.

Pomalá, obtížná... a frustrující.

Jako správný Vulkánec totiž Spock vůbec nevnímal, že se s ním Jim snaží flirtovat.

A to přitom Jim postupoval pozvolna!

Aby Spocka nevyděsil, chválil jeho práci. Vědecké úspěchy. Výhru v šachu.

Spock vždy jen povytáhl obočí a mlčel.

Celý problém Kirkovi pomohl rozlousknout až starší Spock. "Musíš zvolit aktivnější přístup, můj příteli," prohlásil starý Spock. "Ujišťuji tě, že mravenčí práce nebude fungovat. Je nutné být agresivní."

Jim to uvážil... a když Spocka příště uviděl, přitiskl ho ke zdi a políbil.

Spock polibek opětoval.

Od onoho dne již byli nerozluční.

Existovala místa, kde se člověk nechtěl probudit.

Jim Kirk si to uvědomil v okamžiku, když se probral v cele, do půl těla nahý... a se Spockem.

"Ale ne, už zase!" zasténal Jim.

"Jsi v pořádku, Jime?"

Spock vypadal klidně. Jak jinak.

"Jasně. Jen teď musíme vymyslet, jak se odsud dostat."

"Podařilo se mi vyslat nouzový signál, zatímco jsi odpočíval. Nyní jen musíme vyčkat příchodu posádky."

"Ale co budeme dělat mezitím...?" Jim se usmál. "Už to mám."

Spock zezelenal. "Jime, nejsem si jistý, že tohle je vhodné místo..."

Slova ho opustila, když ho Jim políbil.

Nakonec nebylo špatné se tam probudit.

"I am Groot."

"Cože?" zakabonil se Rocket. Maličký Groot mu začal poskakovat v dlani, jako kdyby jím šili všichni čerti.

"I am Groot!"

"Uklidni se, víš, že Quill říkal, že na sebe nemáme vztahovat pozornost... Na druhou stranu, Quill se může jít bodnout. Tak co tě trápí?"

"I am Groot."

"Jo, už to vidím... asi."

Rocket se přiblížil k nedalekému stromu. Ale opatrně, aby na sebe nevztáhl pozornost jejich nepřátel.

"Je to tenhle?"

"I am Groot."

"Ok."

Rocket sebral z dubu červíka a podal ho baby Grootovi.

Groot červíka uchopil... a spolkl.

"Fuj, Groote! To se nepapá!"

"I... AM... GROOT!!!"

"Za mých mladých let bývalo randění lepší.To nebyly žádné sociální sítě."

"Prosím tě, Cape, teď je to mnohem lepší. Na staromódní namlouvací techniky už nikoho nesbalíš."

Kdyby Tony místo zírání do mobilu pohlédl na Stevea, všiml by si rozhodného výrazu v jeho obličeji... a začal by se bát.

***
Začalo to květinami.

Čokoládou.

Milostnými psaníčky.

Pokračovalo pozváním na večeři.

Do kina.

Na piknik v parku.

A po roce to vedlo až k zásnubám.

"Ano!" prohlásil Tony. Steve ho políbil.

"Vidíš, že jsem měl pravdu," prohlásil poté Steve samolibě. "Za mých mladých let námluvy fungovaly lépe."

"Sklapni a znovu mě polib."

"Kapitáne, nevidím, jak s naší misí souvisí mé preference ohledně potravy," prohlásil Spock.

Kirk si povzdechl. "Prosím, Spocku. Přestaň se chovat, jako kdyby tohle byl křížový výslech, a prostě mi odpověz. Jaké jídlo máš nejraději?"

Povytáhnuté obočí. "Často konzumuji plomeekovou polévku."

"A co hudba?"

Spock zaváhal. Pohlédl stranou.

Kirkovi poklesla čelist, když Spock oznámil. "V poslední době nejvíce poslouchám zpěvačku Britney Spears z 21. století."

Kirk věděl, o kom mluví. Ačkoliv se mu hrůzou zježily chlupy na těle, rozhodl se Spockovi po večeři vyznat lásku tak, že mu na karaoke zazpívá Toxic.

Ostatně... co byste neudělali pro toho, koho milujete?

Na to, jak byl Spock inteligentní, mu mnoho věcí nedocházelo.

Zejména to, že o něj měl Jim zájem.

Pravda, Jim to dával najevo zvláštním způsobem. Hacknout Spockův test možná nebyl nejlepší způsob, jak ho získat, ale aspoň si Spock Jima díky tomu všiml.

A nabonzoval ho Akademii, kvůli čemuž Jima málem vyloučili.

Jim se rozhodl změnit přístup a skočit do toho ještě víc po hlavě.

"Jsi idiot, Jime," potřásl Kostra hlavou. Jim se ale nenechal odradit.

"Spocku, chci tě políbit. Souhlasíš?" zeptal se jednoduše.

Spock povytáhl obočí... a přejel svými prsty po Jimových.

Jim se to rozhodl brát jako souhlas.