Moje články

Jeho dotek je lehký jako motýlí křídla.

Tony zavře oči. O to intenzivněji druhého muže vnímá. Jeho vůni, která mu připomíná jablka a skořici.

Tony se k němu přitiskne. Jeho tělo sálá jako pec a zahání chlad v Tonyho duši.

Tichý povzdech. Společně se uvelebí na posteli. Tony si dovolí zůstat ležet v jeho náruči. Dopřává si vzácnou chvilku oddechu, kdy po něm nikdo nic nechce. Nyní nemusí být Iron Man. Je prostě Tony.

Něco tu ale chybí.

"Steve?"

"Hm?"

"Miluju tě."

Polibek na čelo, ještě lehčí než dotek motýlích křídel.

"Já tebe taky, Tony."

"Prosím, nezlom mi srdce."

"Nikdy."

"Groote, ukliď si v pokoji! Vypadá to tady jako na skládce. Ne, hůř, jako v pokoji studenta."

"I am Groot."

"Dávej si pozor na jazyk! Víš, co by na to řekl Captain America!"

"I am Groot!"

"Jestli nepřestaneš, budeš mít domácí vězení."

"I am Groot?"

"Ne, myslím to zcela vážně. Co ses dostal do puberty, nejde se s tebou rozumně domluvit. Pořád tu jen sedíš a hraješ tu svou přitroublou videohru."

"I am Groooooootttttttt!"

"A dost! Až budeš zas malá hodná větvička, pak se pobavíme. Do té doby máš zaracha!"

"I am Groot!"

"Já nejsem tlustý!" Peter Quill práskl dveřmi.

"Takže... co pohání tvé brnění? Elektřina?"

Tony protočil oči v sloup. Sice chápal, že Cap pochází ze 40. let, ale stejně ho dohánělo k šílenství, že nic neví.

"Je to komplikované," odvětil nakonec Tony diplomaticky.

"Jsem si jistý, že to pochopím," zabejčil se Cap.

Že mě to nepřekvapuje, pomyslel si Tony. Nahlas řekl: "Myslím, že bychom měli začít s lehčími zázraky moderní techniky... Tak například, víš, jak se otevírá mikrovlnka?"

"Starku!"

"Anebo zapíná světlo? Ooh, už to mám - víš, jak si uvařit čaj v konvici?"

Steve něco zavrčel a odkráčel z místnosti.

Aspoň že zadek má hezkej, povzdechl si Tony.

Peter Parker věděl, že je ukecaný, děkuji pěkně.

Jenže když viděl něco úžasného, prostě se nedokázal zastavit.

"To je super!" vydechl Peter užasle, když mu Tony ukazoval nový model Iron Manova brnění.

"Vážně?" Tony vypadal potěšeně.

"Stopro," přisvědčil Peter. Nedalo mu to a přejel něžně prsty po brnění, jako kdyby někoho hladil.

Tonyho dech se znenadání zadrhl.

Peter si toho všiml. A znovu si pomyslel, že by měl možná prostě všechno vyklopit.

"Tony?"

"Hm?"

"Můžu tě políbit?"

Tony samým překvapením otevřel ústa... a začal se dusit. A zatímco Peter prováděl Heimlichův manévr, pomyslel si, že to mohlo dopadnout i hůř.

"Ahoj."

"Ahoj."

Doreen se přistihla, že na něj zírá. Začervenala se a odvrátila zrak.

"Doctor Octopus?" zeptala se.

"Ne, Killer Croc."

"Sakra!"

"Přesně to jsem si taky říkal!" zazubil se na ni. Doreenino srdce vynechalo úder.

"Půjdeme na to?" vyrušil ji z myšlenek.

"Cože? Teď?" rozhlédla se kolem.

Tentokrát zrudl jako rajče on. "Myslel jsem ten souboj! Vlastně... teda..."

"Já rozumím," usmála se. "Pojď, porazíme ho!"

***
Doreen si uvědomila, že je do Spider-Mana zblázněná.

Málem ho po bitvě políbila... než jí po noze přeběhla krysa.

Toho dne si Squirrel Girl uvědomila, že není lepší antikoncepce než romantická procházka v kanálech.

Tak jsem se konečně vydala tam, kam se dosud žádný autor fanfikcí nedostal.

Geografické aspekty: ze samé potlačované vášně mezi hrdiny je tu příliš horko. Kvůli tomu jsem se spálila a vypadám jako chodící rajče.

Národopisné: tento svět je obývaný výhradně superhrdiny. Vypadají vesměs jako normální lidé, ale provozují věci, které nedávají smysl.

Kulturní: jeden ze superhrdinů se bavil tím, že přiopilý prolétl zdí. Zkoušet to sama nebudu.

Sociální: dneska jsem nachytala oba vůdce týmu, jak se vášnivě líbají v tělocvičně. Nevím, jestli se mám k nim přidat nebo utéct.

Poznámka: o této podivné zemi bude potřeba udělat dodatečný výzkum.

Avengers si jejich vzájemné náklonnosti všimli dřív než Steve a Tony.

Ti byli příliš zaneprázdnění tím, že na sebe buď štěkali nebo spolu flirtovali.

"Zajímalo by mě, který z nich to vzdá jako první," pronesla Natasha.

"Vsadíme se?" nadhodil Clint.

"Platí."

***
Natasha se rozhodla, že musí něco podniknout. Steve i Tony byli příliš tvrdohlaví na to, aby udělali první krok. Bylo na ní, aby celou tu patovou situaci rozlouskla.

(A sázku vyhrála.)

Proto zvolila osvědčený postup - zamknula je do spíže a nechala je tam tak dlouho, dokud si vše nevyříkali.

A pokud se nepolíbili a neusmířili, jsou tam zamčení dodnes.

Ani když ho Batman urážel, Clark neztrácel naději.

Doufal, že jednoho dne Bruceovi dojde, že můžou být přátelé.

"Co takhle si zatrénovat?" prohodil Clark po skončení schůzky Ligy spravedlnosti.

"Mám. Práci," odsekl Batman a zmizel.

Clark zamrkal. Přísahal by, že Bruce tu ještě před vteřinou stál...

"Já vím, o co se snažíš," přerušila jeho myšlenky Wonder Woman. "Takhle mu to prostě nedojde. S Batmanem musíš mluvit otevřeně. Jinak se nikdy nesblížíte."

"Já si počkám," napřímil se Clark. "Kdo se nevzdá, vyhraje!"

***

Trvalo to skoro deset let, ale Clark se nakonec dočkal.

"A takhle jsem poznal vašeho tátu," zakončil své vyprávění.

Triss a Yennefer se příliš nemusely.

A nebylo to jen kvůli Geraltovi.

Yennefer se nově rozhodla Triss urazit kvůli jejím nedostatečným znalostem magie. "Jak můžeš neznat tohle zaklínadlo? Každá mistryně magie ho ovládá."

Triss potlačila pokušení na ni vypláznout jazyk. "Staré mistryně magie možná. Za sto let se ho třeba naučím."

Yennefer se zablýsklo v očích. "Odvolej to."

"Ne."

"Já nejsem stará," zasyčela Yennefer.

"To jsem nikdy neřekla."

"No jistě." Úšklebek. Odmlka. "Mohla bych ti to dokázat."

Triss věděla, že je to past, ale stejně do ní vlezla. "Jak?"

Stěží se stačila nadechnout, než Yennefer přitiskla své rty na její.

"To nedělej."

"Ale já chci!" Jaskier se nafoukl jako žába. Na Geraltově tváři tento výraz působil značně nezvykle.

"Ne. Nechoď do hostince, abys zjistil, jak moc můžou Zaklínači pít. A nerozhazuj peníze v bordelech ani nebij kritiky svých písní. Nechci, aby mě vyhnali z města."

"Páni!" pozvedl Jaskier obočí. "To je ten nejdelší proslov, jaký jsem od tebe kdy slyšel."

"Hmm."

"Ale co teda můžu dělat, Geralte?"

"Chtěl jsi vědět, jaké to je být mnou, ne?

"Samozřejmě!" rozzářil se Jaskier.

***
Později

"Že já blbec nedržel pusu!" láteřil Jaskier, zatímco se prodíral stokami.

Geralt v Jaskierově těle se jen pobaveně ušklíbl.

"Víš, ty a Steve jste si podobnější, než si myslíš."

Tony se nafoukl jako balón. "To není pravda!"

Natasha se ušklíbla. "Vážně? Oba jste tvrdohlaví jako mezci, máte zvláštní smysl pro humor a za svůj tým byste klidně skočili do ohně."

"Jo... ale když on je naprosto nesnesitelný!"

"Totéž Steve říká o tobě," poukázala klidně Natasha.

"To je všechno hezké, ale co mám teda podle tebe dělat?" zamračil se Tony. "I pokud jsme si podobní jako vejce vejci, Rogers mě nesnáší."

"Jeden nápad bych měla." Natasha ho pošeptala Tonymu do ucha.

To bylo poprvé, co Tonyho Starka viděla se červenat.

Roach si přála, aby uměla mluvit.

Ráda by Geralta upozornila, ať přestane být idiot. Pořád si totiž nevšiml, že se mu Jaskier dvoří.

Roach měla Jaskiera ráda. Byl laskavý a sem tam jí podstrčil kostku cukru.

Právě nyní Jaskier prozpěvoval romantickou baladu.

"Tak co myslíš?" zeptal se rozechvěle, když dozpíval.

"Hmm... nic moc."

Roach by protočila oči v sloup... kdyby nebyla kůň. Geralt byl beznadějný! Zbývala jen jediná možnost!

Roach strčila do Jaskiera, když vstával. Bard vyjekl, ztratil rovnováhu a spadl...

Přímo do Geraltovy náruče.

A můj úkol je splněn, pomyslela si Roach, zatímco přihlížela tomu, co se dělo poté.

"Co jsi to zase vyváděl, Starku? Můj rozkaz zněl jasně!"

Tony se opřel o zeď. "Slyšel jsem tě, Rogersi. Ale byl to hloupý nápad, tak jsem vymyslel lepší."

Tony málem nadskočil, když se k němu Steve přiblížil. Jejich tváře se téměř dotýkaly. "Takže takhle to chceš hrát?" zašeptal Steve. "Odmítáš poslouchat moje rozkazy?"

"Dokud budou stupidní, tak ano," vydechl Tony.

Takhle zblízka byly Steveovy oči velmi modré. K Tonyho překvapení se neurazil, nýbrž ušklíbl.

"Tak co tenhle rozkaz? Polib mě."

"Cože?!"

"Polib mě - jestli si na to troufneš."

Tony polkl nasucho - a na rozdíl od minule tentokrát svého kapitána poslechl.

"Geralte, co se ti proboha stalo s vlasy?"

Geralt se zamračil. "Fringilla mě zaklela. Řekla, že když jsem z ní udělal hlupáka, tak aspoň jako hlupák budu vypadat."

"Tak to se jí povedlo," zamumlal Jaskier. Geraltův nový účes nejenže vypadal hrozně, ale vlasy mu navíc trčely do všech stran, jako kdyby zcela zdivočely.

"Teď abych chodil kanály."

"To jsi dělal už předtím."

"Zmlkni."

Jaskier se ke Geraltovi přitočil. "Možná by tu kletbu zlomil polibek?"

Nefungovalo to. Ale Jaskier a Geralt to pro jistotu otestovali znovu.

A znovu.

***

Později

"Geralte, už jsem zmínil, že vypadáš příšerně?"

"Sklapni, barde."

"Taky tě miluju."

Steve v minulosti začne nový život.

Přesto se mu stýská po Tonym.

Znovu ho uvidí skoro za třicet let - zpovzdáli sleduje Tonyho narození. Steve má výhodu, že stárne pomalu, ale o to bolestivěji vnímá každičký rok.

Když Tony slaví 22. narozeniny, Steve je na jeho párty. Přiopilý Tony se k němu přitočí a chce ho políbit.

Steve byl vždycky slabý a tak podlehne. Později toho večera Tonyho drží v náruči, zatímco Tony pláče kvůli smrti svých rodičů. Jakmile Tony usne, Steve musí znovu odejít. Ví ale, že tím jejich příběh nekončí.

Ať se stane cokoliv, oni dva tu budou napořád.

Tehdy

"Pokusím se tě nikdy neopustit."

Stáli nad nočním Gothamem, sleděli na milion třpytivých světel a Superman si klekl.

"Bruci, vezmeš si mě?"

Rty mu zkrášlil nenápadný úsměv. "Ano."

Políbili se.

***

"Bruci!"

Vykřikl jeho jméno. Ale pokud ho Batman slyšel, nedal to na sobě znát. Jeho oči se podezřele zatřpytily, když pohnul ústy: "Je mi to líto." Zašeptal.

A pak ho pohřbily trosky budovy.

Clark se nemohl pohnout kvůli kryptonitu, ale bylo to jeho srdce, které se rozpadlo na milion kousků.

Nyní

Po všech těch letech zůstal poslední.

Doufá, že ta bolest jednou odezní.

Nevěří však, že se to stane.

"Tak Lois už taky napsala, že Batman je upír."

"Hmm."

"Podle ní tvoje sosáky nechávají na krku obětí stopy."

"Hmm."

"Nemyslela náhodou tesáky? Perry měl ten článek zkontrolovat."

"Hmm."

"Ty mě vůbec neposloucháš... Bruci!"

"Promiň," Batman se konečně odtáhl od práce. "Její pravopis stranou, tvoje kolegyně má pravdu. Měl bych změnit místa, kde se krmím. Ale..."

"Ale?"

"Nevím, jak se krmit odjinud," Bruce se přiznal.

Clark se usmál. "Tak to vyzkoušejme." Sundal si kalhoty. Bruce se přisál k jeho stehnu.

"Zaboř do mě svoje sosáky, Batmane," zasténal hraně Clark.

Bruce ho za trest plácl přes zadek.

Clark nevypadal příliš potrestaně.

Superman si zoufal.

Snažil se vymyslet, jak Batmanovi dát najevo své city, ale zažíval jeden totální krach za druhým.

Na růže byl Batman alergický.

Čokoládu odmítl s tím, že si musí hlídat figuru.

Do kina nechtěl jít, protože mu to připomnělo smrt jeho rodičů.

Procházku podél řeky využil k tomu, aby se Supermanem probíral strategii boje na vodních plochách.

Superman se nakonec rozhodl obrátit na osobu nejpovolanější - Alfreda.

"Doporučuji to panu Bruceovi sdělit na rovinu," poradil Alfred. "Nejlépe u šálku dobrého čaje."

Superman poslechl. "Hej, Batmane?" prohodil během hlídky. "Miluju tě."

"Tak proč jsi nic nenaznačil dřív?"

Superman zoufale zaúpěl.

Ve dne se to na trhu muselo hemžit lidmi, ale v noci byl opuštěný.

Batmanovi to vyhovovalo. Proplétal se mezi stánky, tichý jako stín, zatímco hledal Harley. Podle vzkazu, který mu doručila, by tu na něj měla čekat.

Určitě to byla past. Nejspíš. Možná. Ale pravdu mohl zjistit jediným způsobem.

"Batsi."

Batman se otočil, zaujal bojovou pozici. Harley zvedla ruce.

"Nechystám se tě zabít. Fakt."

"Tak co chceš?"

Harley pokrčila rameny. "Dneska mám narozeniny. Chtěla jsem je oslavit s někým, na kom mi záleží."

Než se stačil vzpamatovat, Harley k němu přiskočila a objala ho.

"Všechno nejlepší, Harley."

"Díky, Batsi."

Batman nevěří Supermanovi. Jistě, teď pomáhá lidem, ale co když změní názor? Kdo ho pak zastaví?

Lepší bude zbavit se ho ihned, preventivně.

Batman třímá v ruce kryptonit a hledí na zhrouceného Supermana. "Jsi sobec," prohlásí. "Předstíráš, že jsi ohleduplný... hrdina," to slovo skoro vyprskne, "ale kvůli tobě jen umírají lidé. Kvůli tobě skoro zničili Metropolis."

Superman se nebrání, zavře oči. "Já vím. Je mi to líto."

"Omluvy nic nespraví."

Batman přistoupí blíž. Superman zasténá, tvář zkřivenou bolestí. Takhle vypadá mnohem mladší. Batman tu myšlenku zažene.

"Vždycky jsem chtěl jen pomoct ostatním," zašeptá Superman, čeká na poslední úder.

Nikdy nepřijde.

"Celé se to stalo v podsvětí. Tuze zlý pán na mě vystřelil kryptonitovou kulku a pokusil se mě pohřbít zaživa."

"Co to znamená?"

"Hm... někdo ti na obličej nasype hlínu."

"Fuuuj!"

"Souhlasím. Kde jsem to skončil... Aha, no, ale Batman mě zachránil a odvlekl mě k sobě do jeskyně."

"Jako zakletou princeznu!"

"No... tak trochu. Akorát že Batman mě nevyléčil polibkem, ale provedl složitý chirurgický zákrok a... Bruci?"

"Clarku, na to, že jsi novinář, jsi vážně mizerný vypravěč pohádek. Už zase vyprávíš ty historky z podsvětí?"

"Možná... Ano."

"Tak přestaň. Zůstaň u Popelky a neděs naše děti, ano?"

"Ano, miláčku."

Clark se napil vaječného koňaku a málem se zakuckal.

Liga na naléhání Wonder Woman uspořádala vánoční večírek. Alkohol tekl proudem, Green Lantern a Flash se předháněli v tom, kdo víc sní a potom divoce tančili, zatímco do sebe stále cpali cukroví.

Diana se usmívala jako sluníčko, když jejich prasečí tanec sledovala. Jen Batman se mračil.

Pochopitelně.

"No tak, Bruci, uvolni se," přitočil se k němu Clark. "Vždyť je to zábava."

"To vážně můžeš říct jen ty... Oomph!"

"Jmelí," ukázal Clark nevinně nad jejich hlavy, když polibek ukončil a odtáhl se. Batman ho probodl vražedným pohledem.

"Tos naplánoval předem."

"Bez komentáře."

Flash se s pýchou rozhlédl po Watchtower. Rekonstrukce se mu vážně povedla a věděl, že zbytek Ligy jeho snahu ocení.

Když se jeho kolegové transportovali dovnitř, Flash se k nim se širokým úsměvem otočil.

A sledoval, jak jim kolektivně spadla brada.

"Cos to probůh udělal?" Green Arrow prolomil ticho.

"Dnes je Valentýn... Překvapení!" prohlásil Flash a pak jen bezmocně přihlížel, jak Batman k němu směřuje vražedný pohled...

Nikdy ho však nedokončil. Superman pokrčil rameny a Lize spadly brady podruhé, když Batmana políbil. "Proč ne..." pronesl Superman, když se odtáhl. "Hezký Valentýn, lásko."

"Oba vás zabiju," zavrčel Batman.

"Taky tě miluju."

Nightwing si začínal myslet, že to superhrdinství byl fakt blbej nápad.

Nejenže trávil dny nevyspalý, protože celé noci někde lítal (není divu, když byl jeho adoptivní táta netopýr), ale taky měl problém si najít holku. Protože kdo by chtěl někoho, kdo pořád mizí a jeho mladší nevlastní bráška se ho pokouší zabít?

Dick si tesknil tak dlouho, dokud mu Alfred neporadil. "Víte, pane Richarde," prohlásil trpělivě, "někdo tak vynalézavý jako vy by měl být schopný spojit dvě věci dohromady a zastat práci všeho druhu."

Dick to uvážil a rozhodl se pozvat na rande Batgirl.

Od té chvíle chytali zločince společně.

Batman byl nejlepší detektiv světa.

Proto ho štvalo, že nemohl odhalit, proč se Superman chová tak divně.

Příznaky byly jasné: Superman zrudl, kdykoliv se k němu Batman přiblížil. Často se zakoktával. Odmítal se ho dotknout, ale zbytek Ligy mu nevadil.

Batman dospěl k závěru, že ho Superman nesnáší. Koneckonců, vždyť samým vztekem rudnul a nemohl ani mluvit.

"Bruci, ty jsi ale idiot," prohlásil Nightwing. "V tomhle vážně není zakopaný pes. Prostě se ho na to zeptej."

Bruce se kabonil, ale nakonec poslechl.

***

"Já jsem ti to říkal," prohlásil Dick o rok později na jejich svatbě.

Bruce po něm mrštil kyticí.

Flash uchváceně zíral kolem sebe. Jejich nová Watchtower byla tak krásná!

"Teda, já Waynea moc nemusím, ale fakt se plácl přes kapsu," poznamenal Green Arrow.

Flash zamířil do další místnosti, ale když vstoupil dovnitř, ztuhl.

Na stole. Bruce Wayne a neznámý muž.

"Ježíšmarja!" vyjekl Flash. Bruce Wayne přestal s tím, co dělal, a usmál se na něj.

"Á, Liga už je tady. Vítejte!" Ukázal na červenajícího se muže vedle sebe. "Znáte Clarka Kenta? Je můj... kamarád."

"Těší mě, pane Flashi." Vykoktal Clark.

"Jenom Flashi." Odvětil Wally automaticky. Cítil, že je pod maskou rudý jako rajče.

Díky bohu za tajné identity.

"Sken to potvrdil. Superman čeká Batmanovo dítě," oznámil J'onn.

A pak Liga sledovala, jak Batman během jediné minuty pětkrát změnil barvu obličeje.

Superman prolomil ticho první. "No... jak se ti líbí jméno Martha?"

"Příliš brzy!" zasyčel Batman a odkráčel.

"To šlo líp, než jsem čekal," prohlásil Flash.

***

Superman našel Batmana v jeskyni, kde trucoval, tedy pracoval.

"Bruci, vážně to nevadí. Tak ten Luthorův paprsek způsobil, že jsem těhotný. Vlastně," zauvažoval Clark, "jako opatření na podporu porodnosti to není špatné."

"Skončil jsi?"

"Ano... Počkej, co to děláš?"

"Vybírám barevné schéma dětského pokoje. Dáváš přednost růžové nebo modré?"

Nakonec skončili u žluté.

Kapela spustila novou písničku a lidé se hromadně vydali na parket. Superman se rozhlédl po shromážděných davech. Byl tu ve své civilní identitě, ale přesto dával bedlivý pozor. Liga dostala varování, že se Joker chystá akci přepadnout. Zatím se ovšem neukázal.

"Zatančíme si?" vyrušil ho z rozjímání povědomý hlas.

Clark se otočil a dech se mu zadrhl. Bruce a oblek... byl nebezpečná kombinace.

"Jsme tu na misi," připomenul mu Clark. Bruce se jen ušklíbl a přitáhl Clarka k sobě.

"Však on se ten koncert zkázy bez nás chvíli obejde. A beztak..." usmál se, "vždycky jsem zvládal dělat víc věcí najednou."

"Ty jsi rozkošné koťátko!" rozněžnil se Superman, když před prahem našel opuštěné kotě se zvláštně pruhovanou srstí. Když se na něj Clark zadíval, měl pocit, že jeho pruhy mění barvu. Ale to nebylo možné... nebo ano?

Po zkušenostech z Ligy by se Clark už ničemu nedivil.

Nejdřív váhal, ale když kotě začalo vrnět, nechal se zviklat, vzal ho dovnitř, nakrmil a nechal spát na polštáři.

Ráno se probral s Batmanem v posteli.

"Bruci! Tak ta kočka jsi byl ty?"

"Už o tom nikdy nemluv."

"Počkej, začaroval tě někdo? Takže ty pruhy vážně byly magické!"

"Zmlkni."

"Tak mě umlč."

Udělal to.

Temnota jeskyně ho obklopila jako hedvábná přikrývka. Superman se rozhlédl, ale Batmana nikde neviděl.

"Bruci?"

Ticho.

Clark neslyšel jeho tep, proto sebou trhl, když Batman promluvil. "Běž pryč."

"Ne."

"Nechci tě tady."

"Tak to máš smůlu," Clark ho našel. Batman stál nehnutě ve stínech, skoro jako socha. "Já tě neopustím."

"Sakra, Clarku!" Bruce konečně vystoupil na světlo. Ostré tesáky v jeho ústech nyní byly zcela zřetelné. "Hraješ si se smrtí!"

Clark ani nemrkl. "Jsem ochotný se vsadit, že mě nezabiješ," zaklonil hlavu a odhalil tak hrdlo.

Když mu Batman na krk přitiskl polibek smrti, Clark vážně zadoufal, že se nezmýlil.

"Není to tak hrozné."

"Hmm."

"Ne, vážně. Tak dokážeš slyšet moje myšlenky a já tvoje. A co. Je to takové splynutí duší."

"Uší."

"Cože?"

"Splynutí uší. Slyšíme myšlenky nahlas."

"No, když to takhle podáš..."

Superman chtěl změnit téma, ale zarazil ho Batmanův výraz. Vypadal velmi zdrceně.

"Bruci, co se děje?"

"Právě jsem si uvědomil, že jsem nechal zapnutou žehličku."

"Žehličku."

"A sporák."

"Tak zavolej Alfredovi."

"Je to nová žehlička. Alfred s ní neumí zacházet."

"Ehm..."

"Omluv mě."

Batman zmizel. Clarkovi spadla brada, když uslyšel jeho poslední myšlenku: Doufám, že si neuvědomí, jak moc ho miluji.

A krucipísek, pomyslel si Clark.

"Úkol je jednoduchý. Dostat se na jejich loď a zneškodnit je. My se nedáme!" pronesl Superman.

Batman se netvářil přesvědčeně. "Hmm."

"Ano?"

"Myslím, že tvůj plán nevyjde."

Superman si v duchu povzdechl. "Proč?"

"Oni očekávají, že se je pokusí přepadnout superhrdinové. Takže na ně budou připraveni. Ale je tu někdo, koho nečekají."

"Kdo?"

"Bruce Wayne."

***

Clark by si nikdy nepomyslel, že Bruce dokáže svést i mimozemšťany.

Nejdřív svést a potom jim nakopat zadky.

Ale jak už dříve zjistil... Batmana nebylo radno podceňovat.

Když tak Clark učinil, Bruce měl tendenci ho kousat.

Doslova.

Kvůli tomu cucfleku se mu Lois smála dodnes.

Superman zažíval vážně krušný den.

Batman se rozhodl, že infiltruje mimozemskou loď, která se objevila nad Zemí. Superman ho doprovázel. "Co to probůh je?" hlesl při pohledu na pípající růžový přístroj v kontrolním centru.

Batman záhy zjistil odpověď. "Detektor citů. Když takto reaguje, někdo v bezprostřední blízkosti je do osoby, která přístroj ovládá, zamilovaný." Batman povytáhl obočí. "Chceš mi snad něco říct, Supermane?"

"Ne... vlastně ano... totiž ne... já..."

Blábolit přestal teprve, když ho Batman přitiskl k přístroji a políbil.

Bohužel tím spustili alarm na lodi.

"No, na první rande to ušlo," prohlásil později suše Batman.

Superman zrudl jako rajče.

Superman už zažil mnoho těžkých chvil.

Ale nic se nevyrovnalo tomu, když zůstal s Batmanem v karanténě, dokud si nemohli být jistí, že se toxin z jejich těla nevyplavil.

Batman sobotu strávil tím, že seděl na místě a upřeně zíral na zeď.

"Medituji." Prohlásil, když se ho Clark na to zeptal.

Neděli zasvětil bušení do boxovacího pytle. Včetně noci.

V pondělí začal do detailu rozebírat veškeré chyby, které Superman kdy udělal.

V úterý Clark ztratil nervy a rozhodl se, že má jen dvě možnosti.

Buď Batmana zabít... nebo ho políbit.

Ale protože ho máma dobře vychovala, vybral si tu druhou.

Clark se nejistě rozhlédl kolem sebe. Bruce ho pozval na večeři do luxusní restaurace, v níž si Clark připadal zcela nepatřičně. A co teprve to jídlo! Vypadalo velmi zdravě, ale chutnalo jako guma.

"Clarku, jsi v pořádku? Skoro nemluvíš."

Clark zaváhal, ale nakonec se přiznal. "Promiň, chci s tebou strávit večer.. ale v tomhle prostředí se necítím dobře. A ta zdravá strava mi vůbec nechutná."

Bruce se naštěstí neurazil. Jen se usmál a kývl na obsluhu.

Za chvíli už seděli v bufetu. A když mu Bruce slíbal zbytky kečupu ze rtů, Clark se rozhodl, že lepší romantickou večeři nikdy nezažil.

"Ne, to vážně není dobrý nápad... Bruci!"

Clark si promnul čelo, když Bruce utekl. S Batmanem začarovaným do jeho desetiletého já bylo těžké pořízení. A to se o něj a Damiana měl starat ještě dva dny, než kouzlo pomine.

***

Když se mu konečně podařilo usnout, Clarka zanedlouho probudilo podezřelé chichotání.

Zprudka se posadil, ale stačil zahlédnout jen dva páry mizejících nohou.

Clark s obavou pohlédl do zrcadla. Ano, Bruce a Damian mu na obličej nakreslili obří knír a brýle.

Clark si povzdechl. Vážně se mu stýskalo po dospělém Batmanovi. Ten současný Bruce byl totiž sice malý, ale rozhodně ne neškodný.

"Clark Kent, Daily Planet."

"Bruce Wayne. Miliardář, playboy, filantrop."

"Můžu vám položit pár otázek, pane Wayne?"

"Bruci, prosím. A jistě, ale ne tady."

Bruce popadl Clarka za zápěstí. S potěšením zaznamenal, jak Clarkův tep zrychlil. Odešli.

***

"Co si myslíte o... Oomph!"

Clark zmlkl, když ho Bruce přišpendlil ke zdi a políbil.

"Vážně si myslíš, že sem můžeš nakráčet a hrát ty svoje hry... Supermane?"

"Perry mě poslal, abych s tebou udělal interview," bránil se Clark... ale Bruce neodstrčil.

"Dobře, ale napřed ti jednu otázku položím já. Jak vypadáš na Adama?"

Když ze sebe vzájemně strhali oblečení, Bruce dostal svou odpověď.

"Tak abys věděl, Geralte, to že nás zavřeli do vězení, vůbec není moje vina."

"Hmm."

"Ani trošičku. Vážně."

"Hmm." Geralt studoval zámek cely.

"To už jsi říkal." Jaskier si začal pobrukovat.

"Sklapni, barde."

Jaskier zmlkl, když se Geralt znenadání otočil. "Anebo víš co? Zpívej."

"Cože?"

"Zpívej. Nahlas."

Tak si Jaskier pročistil hrdlo a spustil.

"Toss a coin to your witcher, oh valley of plentyyyyyyyyy!"

"Co je to tady za skřek?" přišel se podívat strážný. Vzápětí skončil omráčený na zemi, když Geralt vykopl dveře a sebral mu klíče od vstupu do vězení.

"Toss a coin to your witcher..."

"Sklapni a pojď."

"Znovu," poručil Batman.

"Proč že to děláme?"

"Musíš umět bojovat i bez schopností."

Clark přikývl. Vyrazil proti Batmanovi. Ten mu podkopl nohy.

Následoval naprosto epický držkopád. Clark se pokusil zvednout. Batman ho přišpendlil k zemi. Přiblížil tvář k jeho.

"Bru... Bruci?" vypravil Clark nejistě. Najednou se mu točila hlava.

Batman ho políbil. Clark zasténal, když jeho rty sjely na krk a níž, níž...

"Ale no tak! Teď si budu muset vypálit oči, díky moc!" zahulákal Flash od vchodu do tělovičny a zmizel.

"Přiznej se, žes to udělal schválně," obvinil Clark Bruce, když byl znovu schopný promluvit.

Batman mlčel jako hrob.

"Běž napsat o dražbě svobodných mužů, říkali," mumlal si Clark. "Zaplatili Daily Planet za reklamní plochu a chtějí, abychom o nich napsali, říkali."

"Přestaň brblat, Smallville," usadila ho Lois. "Reklama je reklama. Navíc se ti tu možná někdo zalíbí."

"To určitě..." spustil Clark, ale umlkl, když Bruce Wayne vystoupil na pódium.

"Nějaké dotazy z publika?" zeptala se organizátorka poté, co se Bruce představil.

Zdvihl se les rukou. Lois šťouchla do Clarka. Neochotně se přihlásil.

Bruce na něj ukázal. "Ano?"

"Jak si představujete ideální romantický večer?"

Bruce na něj mrkl. "Počkej, až tato akce skončí a rád ti to ukážu osobně."