Moje články

Na podzim, při sklizni kukuřice se pracuje od rána do noci. Rostliny se na poli řezačkou rozsekají na malé kousky a nafoukají na vleky. Doma se drť pomocí velkého lisu napresuje do dlouhé "housenky".
Farmářku tyto dny baví i když jsou náročné. Drandí si v traktoru přes les, tma dávno padla do kraje, tu se ve světlech reflektorů něco mihlo. Na srnku to mělo příliš krátké nohy a bylo to mohutnější. Na lišku to bylo moc velké, světlé. I když huňatý ocas by souhlasil. Byl to mžik, než zvíře zmizelo v houští.
Potkala vlka? Byla vděčná, že sedí v traktoru.

Farma stojí na samotě v kopci pod lesem. Úchvatné výhledy do kraje. Dole u řeky se rozprostírá příjemná vesnička. V zimě, když na silnici leží taková ta klouzavá čvachtička, je kopec v podstatě nesjízdný. Respektive, dolů většinou auto nějak sklouzne, ale nahoru to bez řetězů nejde. Občas farmář někoho vytahuje traktorem.
V lese se v létě těží kůrovcové smrky, sem tam nějaké auto zapadne v rozbahněné cestě. A farmář ho vytahuje traktorem.
I ve vsi se stává, že někdo někde zapadne, uvízne nebo vyletí ze zatáčky. A farmář ho vytahuje traktorem.
Jen když lehl s Covidem, musel jednoho nešťastníka odmítnout.

Betynka si pomlaskává, těší se, co dostane. Jako předkrm ji čeká pestrá směs ovsa, pšenice, ječmene a tritikále, vše pečlivě namačkáno, promícháno se sójou a doplněno o komplex vitamínů a minerálů, elegantně vysypáno do žlabu z rustikálního plechového kýble. Druhým chodem bude půl bedýnky kukuřice, nařezané tak, aby bylo každé zrníčko přeseknuté, řádně zfermentováno. Na závěr sežere obrovskou hromadu luskoobilné směsi, v kombinaci se senáží z voňavých luk. Opravdu královská hostina. Cena: několik litrů mléka.

Ale příští měsíc ji odstaví, bude mít brzy telátko. Na šrot a kukuřici může zapomenout, zbyde jí jen dietní pastva, to bude úplně jiný chlebíček.

Žně. Horko. Spousta prachu. Horko. Mazivo. Slunce. Tření. Horko. Stačí málo a kombajn chytne. Hned poté vzplane vyschlé obilí stojící na poli. Plameny se šíří velmi rychle. Často je řidič rád, když stihne včas vylézt ven. A to už většinou zpoza keře vyskočí nějaký čumil s mobilem a stane se během chvilky hvězdou internetu. Samozvaní reportéři bývají o dost rychlejší než hasiči.
Farmář dostal pro tyto případy k Vánocům novou sadu hasících přístrojů. Malý červený pomocník může zachránit drahý stroj od totální zkázy. Doufá, že nebude potřeba.
Kombajn není Fénix. Z popela vytáhnete maximálně ohořelé ložisko, hřídel a řadící páku.

Tři sestry chodí světem. Málokdo o ně stojí. První sestra nosí šedé šaty a po tváři jí stéká slza lítosti. Jmenuje se Omluvěnka.
Druhá sestra má bílé šaty, úsměv na tváři, ale oči plné bolesti. Podává dárek tomu, kdo ubližuje. Jmenuje se Odpuštěnka.
Tam, kde se objeví první sestra, bývá častěji k vidění i druhá, ale nechodí vždy ruku v ruce.
Třetí sestra se ukazuje málokdy. Má-li přijít, musí se sejít Omluvěnka i Odpuštěnka a pozvat ji společně mezi sebe.
Třetí sestra má krásné pestrobarevné šaty a radostný, zářivý obličej. Hojí rány v srdci a stírá slzy. Jmenuje se Usmířenka.

Farmář a farmářka drandí po prašné cestě na pole. Traktor kodrcá po nerovnostech, nad lesem krouží káně. Všude voní léto, seno a prázdniny. Absolutní idylka. Prach sice trochu skřípe mezi zuby a meziobratlové ploténky naříkají při každém hrknutí, protože odpruženou sedačku má jen řidič, ale na světě je krásně.
Vři příjezdu na pole náhle farmář zvolá: "A jéje chtíč!"
Farmářka se zmateně rozhlíží, kde je ta dvojice, která neodolala pokušení a oddává se
svým touhám. To víte, občas se stane, že vyrušíte pár, který by daleko od civilizace nečekal živáčka, natož traktor.
"CHoulostivé Tritikále Invazi Čelí! CHTÍČ. Máme tam chorobu."

Hned za farmou začíná les, v něm stojí, mimo jiné, zřícenina hradu, kterou minulé století vykopali ze země. Kousek dál přichází cesta na křižovatku, které se říká U dvanácti apoštolů. Dříve tam rostlo dvanáct stromů, dnes zůstala jen jáma a odtoková roura pod cestou. Skrz tuto trubku, která z cesty vidět není, rády prolézají Farmářovic děti. Ztratí se ve svahu a vylezou v ďouře po apoštolech. Rodiče si zatím hoví na lesní travičce a klábosí.
Když všechny děti prolézaly skrz, šla kolem skupinka turistů. Celá parta pořádně nadskočila, protože z ničeho nic uslyšeli rozjařené dětské výkřiky linoucí se odkudsi zdola.

Ruku na srdce. Do chlíva se nechodí v obleku od Gucciho a většinou necháte ve skříni i svou kolekci kabelek Louis Vuitton. Ale že by zas musel být člověk za největšího santusáka, to také není potřeba. Víte, co se říká o obnošeném oblečení? Na neděli do chlíva dobrý.
Jednou farmář kydal a kráva Renata měla průjem. Farmář si hledí své práce a ohání se vidlema, když tu najednou kráva kýchla. Srajda z ní vyletěla jak střela a ohodila farmáře doslova od hlavy k patě. Farmářka hýkala smíchy, opíraje se o lopatu.
Teď by ho Anna Vintour na obálku asi nechtěla.

Kdysi dávno patřil statek panu Řezníčkovi. Ten ho v roce 1940 prodal dědečkovi současného farmáře, aby měl pro dceru pořádné věno a ona se mohla vdát na poplužní statek.
Před více než dvěma sty lety přišla do kraje jedna z legendárních bouřek. Pršelo, foukalo a najednou byl vidět jasný záblesk. Zářivá koule vlétla do obytného domu, prosvištěla stavením a druhým oknem vylétla ven. Kulový blesk.
Nikomu se nic nestalo, ale vypukl krutý požár.
Z domu zůstaly jen obvodové zdi, vše ostatní lehlo popelem. Střecha, vybavení, podlahy. Téměř nic neodolalo ohni.
Ještě mnoho let se tomuto místu říkalo "Na spáleném statku".

Velikonoční barvení vajíček, to je parádní disciplína farmářky. Každý rok se ji od Nového roku přátelé ptají, co letos plánuje.
Těžko říci, kde se to pokaždé zvrtne. Jeden rok barva nechytla vůbec, další rok vypadala vajíčka jako by je opatlalo dvouleté dítě vodovkami. Nejvíce legendární jsou ta, která vypadala jako vyhřezlé vnitřnosti hodně nemocného dinosaura. (Zde si představte smajlíka, který bezradně krčí rameny.)
Letos zelí opět zklamalo, obarvil se jeden jediný flek. Dcera demonstrativně padala do mdlob a kritizovala maminčiny metody.
Ovšem cibulové slupky odvedly báječnou práci. Moc pěkná barvička. Jen ty kytičky na ozdobu se během barvení někam vypařily.

K desátému výročí svatby si farmář s farmářkou nadělili krásná trička, kde byl komiksově shrnutý jejich vztah. Začátek chození, svatba, první dítě, druhé, třetí a celá rodinka pohromadě. S heslem Stále spolu, stále šťastní.
Někteří rýpalové prohlašovali, že na tričku je ještě dost místa pro další děti.
Odpověď měli nacvičenou: "Jestli pro nás nemá Pán Bůh nějaké překvapení, tak jsme všichni."

Po několika dalších letech ležela farmářka na lehátku u lékaře a nevěřícně koukala na fazolku na monitoru ultrazvuku.
Běželo jí hlavou, že to přece není možné. Ale milovala ho hned.

"Tak tři děti pro nás asi byly málo. PŘEKVAPENÍ!"

21.1.2021

Čekárna gynekologie 9:00
Čekám na ultrazvuk, tři měsíce ve mě roste malé překvapení. Mé srdce svírá studená ruka. Včera má milovaná sousedka a švagrová přišla o své miminko. Za deset týdnů se mělo narodit. Dnes ho musí porodit.

Ordinace, 10:17
Pláču bolestí. Vidím své zdravé miminko, jeho srdíčko, nožičky, ručičky. Snažím se naplnit radostí, moc to nejde. Má milá je na sále.
Lékařka po vysvětlení pochopí, proč vzlykám.

Doma 20:39
Vidím fotky. Jeho krásná, klidná tvářička, jako by spala.
Náš maličký svého bratrance nepozná. Byli by skoro jako dvojčata. Čeká na něj v nebi.

Začalo to návštěvou rodičů. zdrželi se jen chvilku a hned zas letěli. Od té doby náš vztah postoupil, nastěhovala se ke mě. Je to opravdu velmi intenzivní.
Trochu se bojím, zda mnou není posedlá. Ano, její společnost je velmi milá. Zvlášť to důvěrné oždibování si užívám. Někdy mi říkává, že by mě samou láskou snědla.
Ale vlastně mě vůbec neopouští, nechce se vzdálit ani na malou chvilku. Je to ještě normální? Nedává mi příliš svobody. Cítím se jí pohlcen.
Taky dost přibrala od té doby, co jsme spolu. Začínají mi vadit i její chloupky.

Největší fanynkou zelí je housenka běláska.

v sousedství žije starý sedlák Olda, poctivý, vtipný a neuvěřitelně ukecaný. Projíždí kolem a zdrží se hodinu. "To mi bude bába nadávat, že jsem zase uvíz za hubu."
Farmář pro něho dělá práce, na které nemá Olda techniku. Třeba seje obilí. Olda vždy přijde a jezdí s farmářem, probírají život.
Farmář najel na kraj pole a začal ho křižovat sem a tam, práce příjemně ubíhala, protože Olda dovede svým vyprávěním popohnat čas. "Teda hochu, tobě to seje perfektně, není vidět ani semínko, všechno je v zemi."
Farmář dokončil práci, zastavil.

A zjistil, že nezapnul náhon.
Sel, sel, ale nezasel nic.

Za komunistů byla snaha, zadupat do země poctivého sedláka. Skoro se to podařilo.
Po revoluci se družstva musela vypořádat se členy. A tak sedlákům, kteří chtěli obnovit své svobodné podnikání, vytáhli z kopřiv například starou, rezavou, téměř nefunkční řepnou linku, ze stáda vybrali dvě nejstarší a nejvíce nemocné krávy a nazdar, jsme si kvit.
Ale sedlák se nevzdá. S respektem k půdě i ke zvířatům poctivě pracuje. Místo obrovských lánů obhospodařuje pár hektárků. Raději má kvalitu než kvantitu. Chce dětem předat živou půdu a spokojená zvířata. Chce, aby se na venkově žilo radostně, vděčně.
Raději se opotřebuje, než aby zrezivěl.

Můj milý malý jetýlku, jsme moc důležité rostlinky.
Voníme a lákáme na své kalíšky plné nektaru včelky, čmeláky i motýlky.

Občas nám díky genetické vadě naroste čtvrtý lístek a to potom nosíme štěstí lidem.

Vypadáme krásně, když v celé své kráse rozkveteme. Zdobíme louky i příkopy.

A to bys nevěřil, můj malý, mladý jetýlku, jaká my jsme zázračná léčivka, zkus si to vygooglit, zabíráme snad na všechno.

Farmář na nás spoléhá, dáváme kravičkám důležité živiny, hlavně dusík a bílkoviny. Pomáháme dobytku i králíkům se zažíváním, jen (se) nesmíme zapařit.

Neměj strach můj maličký poklade, hned jak rozkveteš, budeš okamžitě spasen.

Když u Farmářových zasejí kukuřici, začíná období nervů. Semínka moc chutnají divokým prasatům. Ta chodí po poli, zaryjí rypák do země a jdou po řádku, třeba i několik desítek metrů. Vyberou všechno. Po vyklíčení jim už kukuřice nechutná a vrátí se do ní, až když vyroste. Škody bývají značné.
Loni prasata takto zpustošila snad hektar! Strojem se to přesít nedalo.
Farmář vyhlásil brigádu. Rodina i přátelé chodili po poli a dosívali vyžrané řádky ručně. Spousta hodin titěrné práce. V noci přišly svině zas.
Farmářka prohlásila, že má sice ráda staré dobré časy, ale tak daleko do minulosti teda chodit nepotřebuje.

"Teda, ta Betyna má tak veliké břicho, že snad čeká dvojčata."
Tentokrát šel porod celkem snadno, telátka se do sebe nezamotala a nebyla nijak veliká. První jalovička dostala jméno Eva, narodila se na Štědrý den. U druhé jalovičky došla inspirace z kalendáře, tak dostala jméno Dvojenka. Lišily se jen flíčkem na hlavě.
Holky vyrostly, začaly pobíhat po pastvinách, pásly se na šťavnaté trávě, pily z potoka a vyhřívaly se na sluníčku.
Jednou po dešti se břeh potoka rozbahnil a krávy přišly domů dost špinavé. Dvojenka měla blátivou skvrnu na hlavě.
"Kam nám zmizela Dvojenka!"
"Ona se dnes převlékla za Evičku."

Sestřenice farmáře začala před mnoha lety sepisovat rodinnou historii. Pátrala v kronikách, matrikách, objížděla vzdálené příbuzné, seznamovala se s novými. Velebila digitalizaci starých zápisů. Bez nadsázky stovky, možná spíše tisíce hodin práce.
Letos vychází knižně obsáhlá publikace plná fotek, vzpomínek a rodokmenů. Fascinující počin. Rodina je velmi vděčná, jen škoda, že pro ostatní to zdaleka nemá tu hodnotu.
Jednou sestřenice vyprávěla, jak ve staré kronice našla zápis z šestnáctého, či sedmnáctého století:
Když byl největší hlad a lidem došlo obilí, mleli ti nejchudší kůru stromů na mouku a z té pak připravovali placky, aby nezemřeli hlady. Ani to někdy nepomohlo.

Nechceš se probudit ve spacáku, s hlavou těsně vedle velmi šťavnatého lejna.
Ale pak tě zaplaví pocit štěstí, že nemáš hlavu přímo v tom lejnu.

Nechceš se probudit nárazem do stromu. Tak dlouho do noci oráš pole, až tě přemůže mikrospánek.
Ale pak tě zaplaví pocit úlevy, že to odnesl jen traktor.

Nechceš se probudit po vichřici a vidět tu spoušť. Ale pak tě zaplaví pocit vděčnosti, že škody jsou jen materiální.

Nechceš se probudit v nemocnici po akutní operaci.
Ale pak tě zaplaví pocit štěstí, úlevy a vděčnosti, když ti řeknou, že synek přežil.
A vše je v pořádku.

Farmářka není zrovna trpělivé děvče a dost nesnáší, když se má nadřít víc, než je třeba.
Přichází jaro a nastává čas vypustit dobytek po zimě znovu na pastviny. Pro mladé jalovičky premiéra. Musí se naučit respektovat ohradník. Na dvoře se postaví malá cvičná ohrádka.
Farmářka ji přece nebude obcházet, raději podleze elektrický provázek a zkrátí si cestu. Dělá to tak vždycky!
Jeden rok, zrovna když byla nedlouho po porodu císařským řezem, se shýbla nějak málo nebo co a dostala strašnou šlupku do své rozložité zadnice. Až ji jizva zabrněla. Rozplácnutá na zemi se dušovala, že další ránu už riskovat nebude.

Farmář musel s loukou koupit i kus vzrostlého lesa. Nechtěl! Byl daleko. Znáte to, smrková monokultura, jen sem tam nějaký dub, buk, bříza či modřín. A taky kůrovec. Ty potvory vám vlezou všude a hrozně rychle se množí.
Po pár měsících zvoní farmáři telefon. Volá bývalý majitel, že les někdo vykácel. Zůstaly jen pařezy a větve.
Farmář telefonoval na policii, vysvětloval, co se stalo:
"Mám ten les teprve krátce."
Dispečer: "Chtěl jste říct, MĚL jsem ho krátce."
Vtipálek.
Přijela hlídka. Policista brouzdá po nové pasece: "To je radost mít les."
Farmářovi: "To je vidět, že jste nikdy žádný les neměl!"

Farmáři zvoní telefon.
"Ahoj, nepřijel bys mi posekat kukuřici?"
"Dodělám naši a přijedu, ale pořád se mi něco rozbíjí, nedávno nejezdil ani jeden traktor."

Farmářce zvoní telefon:
"Kulíšku, přijeď pro mě, vjeli jsme u Jirky do kukuřice a ukroutil jsem přední hřídel."
"Jejda, chudáku, zase?"

Kamarádovi zvoní telefon:
"Čau, dělám kukuřici u Jirky, mám rozbitou řezačku, přijedeš prosím s vaší? Ale bacha, v mojí blízkosti se letošní podzim všechno rozbíjí."
"Hahahaha."

Bráchovi kamaráda zvoní telefon:
"Prosím, přijeď pro mě, pomáhám u Jirky s kukuřicí, praskla mi hydraulická hadice, řezačka nejede a já jsem od hlavy k patě od oleje."
"COŽE?"

Farmářka miluje čas třešní. Dlouhé dny, teplo, bzučení včel, vůni posekané trávy, úchvatné západy slunce a samozřejmě bublaninu. V rodině, kde farmářka vyrostla, se peče bublanina ve formě lité provzdušněné buchty plné bublinek, zkrátka takový piškot. Mňááááááááám.
Ovšem v rodině farmáře se bublanina připravuje jako sladký oběd, kdy se těsto, podobné palačinkovému, nalije na plech a upeče. Pokrm je tedy velmi kompaktní, hutný a výsledný materiál není ani v nejmenším porézní.
U Farmářových se na toto téma vedlo mnoho vášnivých debat. Každý má svou pravdu. Ale všichni dobře víme, že tu pravou pravdu má samozřejmě farmářka!
Bublanina od slova bublina.

V dubnu 1940 koupil dědeček statek v Podkrkonoší. Zemřel několik měsíců před narozením svého vnuka, současného farmáře. A tak mu nemohl vyprávět, jak to bylo za jeho mladých let.
Dochovala se stará smlouva trhová (kupní). Psaná německy i česky, byla válka.

"...prodávající odevzdává vše, co ve staveních hřebem jest přibito, hlínou nebo vápnem přimazáno..."

"...za obapolně ujednanou cenu trhovou v sumě jednostopět tisíc Korun..."

"...s tím obmezením, že nebude výměnkářům dodávati vymíněné palivové dříví a roští, obojí s dovozem, kteroužto povinnost bude i nadále míti prodávající strana..."

"...obě strany prohlašují, že na tomto právním jednání nemají žádné účasti Židé..."

...válka...

Než farmářka rozjela kariéru na statku, pracovala jako sestra v urgentní medicíně. V době Covidu chodila vypomáhat na večerní směny do nedalekého Hospicu, kde onemocněla většina personálu a polovina klientů.
Probírala s dětmi, kam chodí a co tam dělá. Otevřeli otázku paliativní péče, léčby bolesti a téma opiátů. Děti se živě zajímaly a tak mohli společně povídat o potřebnosti takových zařízení, kde důstojnost, empatie a smíření nejsou prázdné termíny.
Ještě, že děti zůstávaly doma na distanční výuce, jinak by brzy dveře statku vyrazila policejní zásahovka a farmářka by putovala rovnou k výslechu.
Děti prohlašovaly: ,,Maminka po večerech rozdává lidem drogy!"

Když se holka z města bláznivě zamiluje do farmáře, skočí do nového života rovnýma nohama. Nebo po hlavě. Záleží, zda preferujete rozseklé čelo nebo naražené paty.
Začne kydat, jezdit traktorem, honit krávy po pastvinách a brzy zvládne i porod telete.
Časem samozřejmě růžové brýle spadnou, protože jít do chlíva i na Štědrý večer, to není zrovna lákavá představa slavnostního dne. Také dovolené je jako šafránu. A když celé dopoledne taháte z rybníka promočený balík slámy, který se nedopatřením zakutálel, máte chuť do toho hodit vidle.
Ale v této fázi už farmářka miluje svého farmáře natolik, že stejně není cesty zpět.