Moje články

Vážené ředitelství,
jedno už si musíme vyjasnit! Nejsme nadále schopni plnit své povinnosti. Ivan z domu naproti tady v nočních hodinách opět zvracel. Dnes dopoledne šla po ulici stará paní s košíkem, ze kterého se sypalo neidentifikovatelné svinstvo. Bylo po celé ulici. Kdosi nechal u obrubníku roztrhané ponožky a dokonce se zde objevil žalud. Vzhledem k tomu, že v okolí nerostou duby, bereme to jako invazi! Situace se nelíbí ani mně ani kolegům. Jistě uznáte, že se jako krychle nemůžeme za každým znečišťovatelem otáčet jako na obrtlíku! Žádáme o dlouhodobé volno. Tady je to na asfalt!
S pozdravem,
Vrchní Dlažka

Fandom: Krevní pouta (kniha, první díl – Cena krve)
Poznámka: Miluji kanonický slash! :)
Když jsem poprvé ochutnal Vickiinu krev, připadal jsem si jako řecký bůh. Jedl jsem ambrózii a nechtěl přestat. Musel jsem se zarazit posledními zbytky vůle, abych nevysál její krve víc, než bylo zdrávo. Potřeboval jsem si udržet odstup. Bylo to těžké, když jsem viděl, jak lačně přijímá mou lásku a jak bez rozmyslu nabízí svou krev.
Pak přivedla mladého Tonyho, který mi zachránil život a za krev nechtěl víc než trochu jídla a citu. Sex s ním byl stejně dobrý, chuť krve téměř srovnatelná. Její byla ambrózií, jeho nektarem. Po čtyřech stoletích „života“ jsem našel božskou krmi. Nejsem já šťastlivec?

Poznámka: Něco málo by se dalo považovat za vulgaritu.
Moje profesorka matematiky mě vždy měla velmi ráda. Dávala jsem jí možnost na procvičování jednoduchých přepočtů jednotek.
„Už zase žereš,“ říkávala. Myslím, že to byla její oblíbená věta. Při matice mi vždycky nejvíc chutnalo. A učení mi s jídlem šlo lépe. Spolužáci ovšem moje vysvětlení nebrali.
„Žer něco málo kalorického, když už musíš! Kdo má pořád přepočítávat, kolik kalorií má tvůj chleba se šunkou?“ stěžovali si. Pár nahlas, zbytek potichu. Nechtěla jsem je tomu teroru dál vystavovat. Tak jsem se omezila.
Začala jsem jíst na stavební geologii.
Kdybych je neposlouchala, mohla jsem mít z matiky u matury taky za jedna!

Když jsem byla malá, říkávala mi matka, že, až se zamiluji, muž mě bude uctívat jako princeznu. Pak jsem vyrostla, ale stále jsem pokládala její tvrzení za absolutní pravdu. Proč ne? Byla jsem mladá a krásná, můj život báječný.
Pak přišel Sidus. Budoucí král mi ukradl srdce i dech. Marně mi Alena domlouvala, ať se nenechávám unést. Marně otec naznačoval.
Pochopila jsem, až když si přišel pro Valerii. Moje zrádná sestra mi ho ukradla! Nechtěla jsem být princeznou sestrou! Co jsem měla dělat jiného, než ji proklínat?
Oba již zemřeli.
Aldorma padla.
Jen já tu zůstávám, dokud neodčiním svůj hřích.

Poznámka: Patetické až na půdu... BJB
Nikdy jsem na ničem nelpěl. Odešel jsem od svého kmene, aniž bych pohnul svalem. Opustil jsem domovinu a neohlédl se. Ztratil jsem přátele a slzu neuronil. Válečníka nezdobí slzy, ale jizvy a počet mrtvých nepřátel. Muromec vždy říkal, že pláč přichází k muži v nejtěžších chvílích života.
Volchova smrt taková skoro byla.
Můj velitel ale v dračím chřtánu nezemřel. Cítil jsem to? Možná proto jsem neplakal. Nejslavnější Gorynič nikdy neskonal, jen se zrodil Koščej. Stále jsem v něm viděl dobro. Dokud jsme neporazili Jagu a on neprobudil Zirnytrininu moc. Stačil jeden pohled do jeho dračích očí a nemohl jsem neplakat.

Fandom: Drákula (film, 1992) -> Info
Milovaná, konečně jsem tě našel. Ten muž tě měl ve vzpomínkách. Udělal jsem z něj svého služebníka a brzy, již brzy, mi pomůže dostat se k tobě. Ale nejdřív, má nejdražší, musím odstranit toho, který si dovoluje nazývat tě svou. Zničím ho, mé touze nic nesmí stát v cestě.
Přijel, lásko. Mráz mu běhá po zádech, když se vítr prohání ve skalách, a vlčí písně mu kradou klid. Již brzy se za tebou vydám. Jeho nechám tady. Vím, budeš truchlit, ale zapomeneš a já tě znovu sevřu v náručí.
Hladovím po tobě!
Již jsem tě viděl a v mém těle se znovu rozproudila krev vzrušením. Nemohu se dočkat, až se mi odevzdáš.
Utekl, ale nevezme mi tě!
Věděl jsem, že se jednou vrátíš. Jsem ochoten udělat cokoliv, abych tě získal zpátky. Už jsem začal. Neplač pro přítelkyni. Muž mého postavení koneckonců potřebuje služebníky.
Jak nevýslovné štěstí mě zaplavilo, když sis konečně přiznala, že mě miluješ! Málem jsem touhou po tobě zešílel!
Odhalili mě. Pojď se mnou, utečeme!
Prý tě chtějí zachránit, ale oba víme, že nás chtějí rozdělit. Znovu to nedovolím. Čekal jsem staletí!
Hladová chátra už pase po mém mase.
Pláčeš?
Umírám.
Opouštím tě, odpusť.
„Miluji tě, Míno!“
Zabij!

Fandom: Glee (přesněji první třetina dílu 2x16)
Poznámka: Preslash
Vrazil do místnosti, celý v černém, a v jeho tváři bylo tolik smutku! Myslel jsem, že se stalo něco jeho otci, ale byl to Pavarotti, kdo náhle zemřel. Byl úplně zdrcený ze smrti kanárka. A pak začal zpívat. Hlas se mu trochu třásl, ale bylo v něm i tolik síly, když zpíval.
„Celý svůj život jsi čekal na moment, kdy budeš moci vzlétnout.“* Ta slova ve mně něco otevřela. Myslím, že v tu chvíli jsem ho skutečně opravdu uviděl. Poprvé v životě jsem viděl zářivé světlo. To světlo byl Kurt a mně došlo, že se na něj chci dívat napořád.
*citace z českého překladu písně Blackbird od DJ Obelixe

Poznámka: Morseovku neumím a podle toho to vypadá, ale jak se tady tak říká: Bod je bod. :D
Paní Louková vešla na poštu a přistoupila k okénku.
„Louková, mám tu telegram.“
„Ach, ano. Hned to bude,“ odpověděl pracovník a vytáhl papírek s tečkami a čárkami.
„Vazena pani Loukova, STOP Vas syn bohuzel zahynul. STOP Smrt nastala na pitevnim stole. STOP
Ne, počkat.
Na pitevnim stolee.
Ne promiňte. On to Hrubý hrozně špatně zapsal. Ty dvě tečky nejsou ee ale i. Celá ta věta je špatně.
Smrt nastala na bitevnim poli. STOP Uprimnou soustrast. STOP Plukovnik Kotek, 13. jizdni divize. STOP“
Žena propukla v pláč.
„No tak, paninko, nebrečte mi tady. Ten stůl v tom byl vážně úplně nevinně!“

Poznámka: SLASH a AU
S velkou chutí a veškerou mou škodolibostí věnuji svému příteli. :D Až zase budeš tvrdit, že je někdo unslashable, vzpomeň si na tohle. :P
James vážně nechápal, co Jeremyho donutilo zrovna tohle auto považovat za to nejlepší na světě. Richard to taky nechápal. Tak se rozhodli, že ho společně vyzkouší. Našli prodejnu a chvíli přemlouvali prodejce, aby jim auto zapůjčil. Nechtěl. Moc dobře věděl, co někdy dokážou z aut udělat. Nakonec však povolil a vůz zapůjčil.
Vyrazili. Klimatizace byla vážně velmi dobrá, na rychlost si taky nemohli stěžovat. A v terénu se auto chovalo skvěle. Ale nejvíc je nadchl vnitřní prostor. Když se od sebe celí zpocení, zadýchaní, ale spokojení odtrhli, James prohlásil: „Kruci, Clarkson měl zase pravdu, Škoda Yeti je vážně pořádná kára!“

Poznámka: Vulgární a brutální (jako předloha). Omlouvám se nekrvelačným duším, ale bolí mě zub. Už třetí den, takže pomalu ale jistě začínám chápat a propagovat násilí. :D (modlím se v pořádně nabroušenou sekeru)
Nastalo ticho, jen kapky odměřovaly vteřiny, který nám v týhle místnosti zbývaly. Podíval jsem se do jejích vytřeštěných očí a odplivl si.
„Měl jsem tě radši jako děvku než jako upírku,“ řekl jsem. Na kratičký, sotva postřehnutelný, okamžik jsem si vzpomněl, jak přede mnou poprvé klečela a rozepínala mi kalhoty. Bylo mi jí skoro líto. Skoro. Pak jsem si vzpomněl na její kurevský sviňárny. Jak kvůli ní má „matka“ zemřela, jak jsem několikrát málem zhebnul já. Jak mě chtěla dát tomu žluťáckýmu zmetkovi na pokusy. Lítost zmizela.
Odtrhl jsem pohled a s temným uspokojením její uříznutou hlavu odhodil do kouta.

Poznámka: Vulgarismy. AU, protože po konci prvního dílu.
Jsem ráda, že Franta Kotleta žije, protože kdyby nežil, nejspíš by se otáčel v hrobě. Sorry, pane autore. A neberte na mě sekyru...
Nevím, jak se těm zmrdům povedlo najít mou vilu v kopcích nad oceánem, ale vyčmuchali nás pár týdnu po příjezdu. Možná nás prásknul někdo z našich jihoamerických „přátel“, které jsme pro boj se žluťáckou okupací oslovili, nebo jsme prostě měli smůlu. Každopádně nás zase jednou čekal masakr. Asi jsme jim v Polsku nezatopili dostatečně. Kurva! Pro příště si budu pamatovat, že dvě atomovky jsou málo. Teď je ale čas, abych vzal kulomet a rozstřílel pár kartanskejch prdelí.
„Herr Bezzemek, loď čeká!“ volal Gerhard a vyhodil barák do luftu. Naskočili jsme do auta.
„Sbohem Argentino!“ řekl jsem a naposledy zmáčknul spoušť.

Poznámka: Slash. Miluju Raje a Howarda a stydím se za to, jak jsem je tu zprznila.
Rajesh byl vážně rád, že mezi novináři nebyly ženy. Bylo jednoduché odpovídat na otázky. Říkal i věci, které nechtěl. Třeba pracovní jméno planetky, kterou objevil a kvůli které tu dnes všichni byli. P13X28A bylo tak suché! A navíc jí tak nikdy neříkal. Zarděl se a pohlédl na přátele. Penny s Leonardem se smáli, Sheldonovi to, jak bylo u těchto věcí obvyklé, nedošlo a Howard zíral s otevřenou pusou.
„Proč právě „Howie“?“ zeptal se novinář.
„Její nález jsem věnoval milovanému člověku. Vesmír je dost nekonečný a já dost mladý na další planetární objev, tak proč jí říkat „Chlapec z Nového Dillí“?“

Jé, ta zeď vypadá jako porostlá polštáři!
Zrak sklouzne na předmět, který svírá v rukou.
*-*
Přicházela domů a potkávala nepřirozené množství lidí. Oko zachytilo záblesk povědomé látky. Zarazila se. Ten klobouk neměl být zachycený na bříze. Měl sedět na hlavě plyšového psa v ložnici rodičů. Mami? Tati?
Nos rozpoznal závan kouře a ve vzduchu visel prach. Oči se široce rozevřely. Běž!
V uších zavibroval vítr ženoucí se místy, kudy nikdy nevanul. A v mozku konečně přeskočila kolečka.
„Ne! Prosím! Nééé!“ Výkřik rezonuje v obou realitách.
Odhodí odrbaný klobouk. Začne se kývat.
Usnout… Nemyslet!
*-*
Jé, ta zeď vypadá jako porostlá polštáři!

„Příští středu dávají Star Wars I ve 3D, těšíte se?“ zeptal se Leonard.
„Sheldon bude chtít od pondělí stát frontu na lístky,“ podotkl Howard.
„To znamená dva dny monologu o tom, jak strašné asi bude převedení filmu do 3D, a rozebrání všech nevýhod převodu,“ přisadil si Raj.
„Dvě hodiny bude hledat ideální místo s nejlepší akustikou,“ povzdechl si Howard.
„Které někdo obsadí dřív, než se k němu dostane. Celý film bude brblat, že pořádně neslyší!“
„Ale no tak, kluci. Co takhle? Sheldon není proměnná. Vyhoďte ho z rovnice nebo si za něj dosaďte nulu. Těšíte se?“ ptal se Leonard.
„Strašně!“