Moje články

Dva operátoři na můstku se spolu bavili o jedné neslavně proslulé prokleté lodi, se kterou se Spear of Praetoria nedávno střetla.
„Slyšel jsem, že její kapitán propadl šílenství, myslel si o sobě, že je největší vojevůdce,“ šeptal vzrušeně první. „A jeho zástupce byl prý posedlý nějakým démonem, takže když se víc napil, ronil potom místo slz čistý rum!“
Ten druhý znejistěl. „Myslíš, že by se totéž mohlo stát i tady?“
Kolem nich prošel první důstojník (naštěstí je neslyšel – jinak by hned skončili ve vězení), vytáhl placatku a řádně si z ní přihnul.
Operátoři se po sobě podívali a ztěžka polkli.

Kapitán Uxbridge předjednal na Lantu výhodný kontrakt na vývoz vzácného dřeva.
„Musíme ten kontrakt uzavřít do devadesáti dnů,“ řekl posádce, „vyrazíme na Dubois a pokusíme se tam něco prodat.“
Na Dubois bylo příjemně, ale za dřevo jim místní obchodní komora nenabídla moc peněz.
Zkusili tedy štěstí na skopčácké planetě Wirtschafftshoffnung, ale kapitánovo diplomatické úsilí vedlo k tomu, že je odtamtud rovnou vyrazili.
Jejich poslední šancí byl Aledonos, ale při cestě tam ztratila navigátorka výhled na Astronomican, a tak skončili ve zcela neznámé soustavě.
Navigátorka sice nakonec našla správnou cestu, ale devadesát dnů bylo pryč.
„Tak tohle jsme prošvihli,“ konstatoval kapitán.

Navigátorku Viliamu vyzvala sokyně ze znepřáteleného rodu na souboj.
V osudný den proti sobě stanuly na útesu, pod nímž se vzdouvalo rozbouřené moře.
„Viliama deVenici,“ představila se stručně Viliama.
„Lucia Severia deMalfoye,“ řekla arogantně ta druhá. „Jsem nejlepší navigátorka v celém Impériu! Umím navigovat bez warpového oka, jako to uměl Císař, jehož jsem– “
„Dost!“ štěkla Viliama. „Začneme.“ Stáhla si šátek z hlavy a upřela na ni plnou sílu svého warpového oka. Lucia Severia zaječela, jak jí pronikavý pohled vyrval duši z těla, a rozpadla se na prach.
Viliama nevzrušeně skryla své třetí oko zpátky pod šátek. „Říkala sis o to.“

Šéf bezpečnosti Suchyt právě prožíval svou nejhorší noční můru.
Seděl v tmavé místnosti s rukama svázanýma za zády, a nad ním se skláněl sadistický komisař v černém koženém kabátě. „Teď si tě podám!“ zasmál se skřípavě.
Přešel k laboratornímu stolu a probíral se mučícími nástroji, které měl na něm rozložené. Ďábelsky se zašklebil a vytáhl... zubní vrtačku.
Suchyta polil studený pot. Zintenzivnil úsilí vyprostit se, ale pouta držela příliš pevně. Komisař se blížil –
A pak se všechno rozplynulo.
Suchyt seděl v křesle ve své kajutě, a loď právě plula warpem. Otřel si zpocené čelo; ještěže to byla jen warpová halucinace.

Chodbami Spear of Praetoria se plížil démon.
Zatím měl pouze formu psychického přízraku, ale až najde vhodného hostitele, bude se moci naplno projevit.
Navigátorské sekci se raději obloukem vyhnul. Chvíli váhal před kapitánovou kajutou – Moc nápadné, řekl si nakonec a pokračoval ke kajutě prvního důstojníka, odkud ho ale vypudil výrazný alkoholový odér.
Nakonec zabrousil až do údržbářské sekce, a tam konečně našel ideálního hostitele. Vtělil se do něj a –
Hofmistryně vrazila servitorovi štos vypraného prádla. „Odnes to do kapitánovy kajuty,“ poručila.
Démon, vtělený do prádelního servitora, se v duchu zasmál. Jeho plán zatím vycházel. Brzy ovládne všechny prádelny na lodi!

„Bratranče!“ První důstojník Uxbridge mladší vběhl do pracovny kapitána Uxbridge a předal mu pergamen. „Máme problém.“
„Ale ne!“ zaúpěl kapitán, když si na něm přečetl, že jeho vzdálení příbuzní je hodlají poctít návštěvou.
Oba Uxbridgeové zavzpomínali, jak dopadla poslední návštěva.
„Dort od tetičky Ágnes, kterým se přiotrávil šéf bezpečnosti,“ řekl kapitán.
„Bratranec James rozšteloval magosovi jeho oblíbený kogitátor,“ dodal první důstojník.
„A synovci Normanovi navigátorka málem ustřelila hlavu, když ji plácl po zadku,“ uzavřel kapitán. „Musíme zmizet, než dorazí.“
„Ale kam?“ zeptal se první důstojník.
„Tam, kam za námi nikdy nepoletí.“ Oba Uxbridgeové se na sebe podívali. „Do Oka Teroru!!“

Kromě navigování bylo povinností navigátorky zakreslovat warpové mapy cest, kudy loď plula. K tomu potřebovala speciální nástroje. A těch byl zrovna na Spear of Praetoria zoufalý nedostatek.
Zašla tedy za palubním senešalem. „Došly mi všechny pastelky,“ oznámila a ukázala vzorek nedokreslené mapy, která vypadala jako nějaká dětská čmáranice, „a já je nutně potřebuji na kreslení warpových map. Zařiďte to, prosím.“ Otočila se a odkráčela.
Jakmile za ní zapadly dveře, vyndal senešal ze svého psacího stolu sešit omalovánek a luxusní pastelky značky Emperor, a začal si vymalovávat. Až se příště zastavíme v Port Wander, budeme jich muset vzít víc, pomyslel si.

Kapitán Uxbridge právě pročítal zprávu od šéfa bezpečnosti Suchyta z průzkumu planety Nová Pretoria:
Šli tři oddíly na průzkum severního lesa, v každém šli dva bezpečáci a šel jeden technoadept. Šli dva oddíly na průzkum do hor, v každém šli tři gardisti a šla jedna navigátorka. Šel jeden oddíl na průzkum na planinu, v něm šli tři stavitelé, šli dva údržbáři a šel jeden architekt. Šli tři oddíly k řece, v každém šel jeden lovec a šli dva rybáři. Šli dva oddíly na průzkum do údolí,... a tak to pokračovalo.
„Tak teď už vůbec nevím, kdo je kde!“ zaúpěl kapitán.

Magos explorátor si prohlížel katalog nových augmetik, který si nechal poslat z nejbližšího forgeworldu.
Přemýšlel, jaký implantát si vybrat. Co třeba balistický mechadendrit? Nebo další bionickou končetinu? Nebo Calculus Logi upgrade? Pro členy Adepta Mechanika byly augmetické implantáty nenahraditelnou součástí jejich těl, a ultimátním cílem jejich existence.
Všichni jsme děti Omnisiáše, a každá další mechanizace našeho těla nás posunuje blíže dospělosti v jeho očích, zamyslel se zbožně. Bez nich bychom zůstali otroky našich těl, a tělo jest slabé.
Pak si všiml, kolik by jeho vybrané augmetiky stály peněz, a zachmuřil se.
Doufám, že mi kapitán ty modifikace autorizuje, pomyslel si.

Na ústředí Inkvizice dorazila zpráva ze Spear of Praetoria: „Chytili jsme živou lacrymolu.“
Lacrymola je xenoská bestie, která se projevuje jako kříženec upíra a doppelgangera: svou oběť zabije a poté převezme její podobu. Však také jejímu řádění padlo za oběť 35 členů posádky, než byla lapena a umístěna do stázového boxu.
Přiletěli si pro ni po zuby ozbrojení muži v černém a lehce pomatený bělovlasý stařík, který zmrzlé lacrymole hned ustřelil hlavu, a mrtvou si ji odtáhli a odletěli.
„Takže jsme za ni nedostali vůbec nic?“ zuřil šéf bezpečnosti.
Kapitán Uxbridge pokrčil rameny. „Nezavřeli nás a můžeme pokračovat v cestě.“

Kapitán Uxbridge a první důstojník Uxbridge mladší se potkali v palubním librariu.
„Hledám tu něco o jednom artefaktu ze starobylé Terry,“ říkal kapitán. „Jmenuje se to djinn, což prý znamená něco jako „duch pouště“, a prý sídlí v láhvi.“ Sedl si ke stolku a pokračoval. „Ta legenda také praví, že kdo tu lampu najde a přeleští ji, džin uvnitř mu splní každé přání.“
„O tom jsem nikdy neslyšel,“ řekl první důstojník. Přešel ke knihovně a vyndal knihu s titulem Etymologiae. Otevřel ji, z dutého vnitřku vyndal láhev prvotřídního ginu a položil ji na stůl spolu se dvěma sklenicemi. „Dáte si?“

Kapitán Uxbridge pozval své důstojníky na večeři.
K mání byly lahůdky z celého sektoru Calixis, od pečeně z vyzrálého groxího masa z Bilani, až po vynikající quadisský amasec, který zachutnal prvnímu důstojníkovi.
Problémy nastaly, když kapitán otevřel paštiku ze Scintillie. Paštika mu najednou vyskočila z ruky, celá nabobtnala, a vzápětí se transformovala na monstrum, které vypadalo jako kříženec kraba a hlavonožce.
Bestie se hned vrhla na stolovníky. Ti polekaně odskočili, jen misionář neztratil duchapřítomnost a spálil ji svým plamenometem (který neodkládá ani u jídla).
Když bylo po všem, zvedla navigátorka ohořelý zbytek obalu a četla: „Varování – může obsahovat stopy korýšů.“

„Císař tě vidí!“ hřímal vrchní misionář při každé bohoslužbě, a aby svému kázání dodal patřičnou váhu, nechával všude po lodi vyvěšovat vyobrazení svatého Vševidoucího Oka.
V jeden významný den shromáždil celé velení na pozorovatelské palubě, v jejímž středu stála zakrytá deska. „Božský Císaři, shlédni na naše konání...“ počal kázání, které uzavřel slovy: „A nechť tvé Oko nad námi bdí!“ a strhl kryt z desky.
Celému shromáždění se ukázal obrazec velkého kosočtverce s čárkou uprostřed a malými čárkami kolem, nalepený na desce. Někteří rozpačitě odvraceli zrak, na vrchním misionáři bylo vidět, jak se dusí vzteky. Jen navigátorka se usilovně tvářila nevinně.

Jednoho dne se prvnímu důstojníkovi Uxbridgeovi mladšímu doneslo, že na lodi straší. Nařídil tedy šéfovi bezpečnosti Suchytovi sestavit tým, a vyrazili na hlídku.
Zanedlouho v dáli na křižovatce spatřili nějaké záblesky. Potichu se přiblížili; do jednotlivých záblesků teď bylo slyšet slabé cvakání.
„Na můj povel... teď!“ zavelel Suchyt, a všichni vyběhli s hromovým řevem. Vzápětí je oslepilo prudké světlo.
Když se rozkoukali, spatřili před sebou překvapeného magose s nějakým přístrojem v ruce. „Co tu sakra děláte?“ obořil se na něj Uxbridge.
„Fotím,“ řekl magos, „je to můj koníček.“ A podal mu fotografii s pátrací skupinou krásně zachycenou v akčním rozběhu.

Cestování warpem je extrémně nebezpečná záležitost. Loď pluje po proudech nereality, které by ji okamžitě roztrhaly, nebýt ochrany Gellerova pole. Pouze navigátoři svým třetím „warpovým okem“ jimi dokáží bezpečně vést loď k cíli.
Warpem právě proplouvala i Spear of Praetoria. Navigátorka Viliama řídila loď ze svého křesla, a jen občasný záškub ve tváři prozrazoval, jakým vypětím prochází.
Náhle se před lodí zjevil mohutný warpový predátor, který ji hrozil celou spolknout.
Navigátorka na něj upřela své krví podlité warpové oko a pravila hrozivě: „Mám premenstruační syndrom. Jdi mi z cesty!“
Predátor rázem zmizel, a po zbytek plavby už loď nic neobtěžovalo.

Po jedné turbulentnější plavbě warpem proniklo na loď několik démonů.
Posádce se samozřejmě vůbec nechtělo se s nimi utkat. „Jdi ty!“ říkal jeden. „Ne, já byl posledně!“ odsekl druhý. „Rozpočítáme se!“ rozhodl třetí.
„Ententýky, dva battlecruisery, Císař poslal do šlamastyky...“ tak to pokračovalo, až to na jednoho padlo: „... a ty půjdeš z kola ven!!“ Vystrčili nešťastníka do chodby.
Ten se potácel ve tmě, a když se před ním zjevily dva páry rudých očí, podlomila se mu kolena.
Najednou z příčné chodby vyletěl záblesk, který roztrhal démona na cucky. Vzápětí se objevila navigátorka s planoucím pohledem a kouřící hellpistolí. „Pokračujeme,“ rozkázala.

Kapitán Uxbridge si vždycky přál powerarmor, a magos explorátor se nabídl, že mu jeden postaví.
„Jste si jistý, že je to opravdu archeotech?“ ptal se kapitán, když se nasoukal do toho ocelového monstra.
„Měl by být,“ nahlédl magos do nákresů, „aspoň ta cena by tomu odpovídala...“ Zapojil poslední kabel – a začal tanec.
Zbroj se najednou dala do pohybu, velký kanón v pravé ruce vystřelil, a pak se i s kapitánem uvnitř rozeběhla, prorazila přepážku a vyběhla spojovací chodbou ven.
Magos zmateně listoval schématy, až došel na poslední stránku, kde stálo velkým písmem: “WAAAGH!“
„Asi už vím, kde nastala chyba,“ řekl.

Na Footfallu, doupěti zločinu a neřesti, se poslední dobou rozmohla móda anonymních seznamovacích inzerátů.
Šéf bezpečnosti lodi Spear of Praetoria si je právě pročítal, až narazil na jeden, který ho zaujal:
„Slušný obchodník hledá protějšek pro velmi třaskavý vztah, v případě zájmu kontaktujte...“ atd.
Zařídil se podle pokynů, a ve smluvený čas se usadil se žlutou kyticí v jednom zapadlém baru.
„Příteli,“ přisedl si k němu po chvíli usměvavý pán. Dali se spolu do řeči, a po hodinovém rozhovoru mu šéf bezpečnosti předal kytici, podali si ruce a rozešli se.
Následující den začala Spear of Praetoria nakládat zásilku fragových granátů.

Feudální planeta Lanto byla proslulá svými hlubokými lesy, a tak kapitán Uxbridge navrhl udělat si výlet.
Sotva vkročili do lesa, zakopla navigátorka o kořen a skutálela se ze svahu. Šéfovi bezpečnosti, který se jí vydal na pomoc, podjely nohy a narazil do pařezu. Magos explorátor se ho snažil zachytit, ale zamotal se mechadendritem ve větvích.
Navigátorka náhle ztuhla a z místa, kde ležela, vyhrabala zpod listí spacemariňáckou helmu. Šéf bezpečnosti s překvapeným výrazem vytáhl z pařezu zaseknutý orkský zub, a magos ze stromu vymotal eldarskou pušku a zvědavě ji analyzoval.
„Bratranče,“ oslovil kapitána první důstojník, „ten les je fakt divnej.“

Kapitán Uxbridge, svobodný obchodník v nejlepších letech (223 let) a nejvyšší vládce lodi Spear of Praetoria, rozhodl se posádce představit novou hru.
„Jmenuje se to kriket,“ pochlubil se, mezitím co poučoval šéfa bezpečnosti (45 let), jak správně postavit branku.
Mladá navigátorka (63 let) se rozmáchla a odpálila míček přímo do zátylku prvního důstojníka (82 let). „Já nechtěla,“ potutelně se zašklebila.
K odpalu se nachystal magos explorátor (477 let). „Počítám optimální trajektorii... pal!“ Poslal míček přímo na cíl.
„To se nesmí!“ osočil ho vrchní misionář (75 let), a praštil ho pálkou přes mechadendrit.
Kapitán Uxbridge znechuceně zavrtěl hlavou. „Ta dnešní mládež...“

Toho dne se kapitán rozhodl, že ve strojovně Na Vlastní Nebezpečí provede kontrolu bezpečnosti práce.
„A tady máme velín,“ ukázal šéfinženýr kapitánovi a prvnímu důstojníkovi řídící centrum strojovny.
„Na co je tohle?“ ukázal Caledri na soustavu páček, kladek a táhel.
„No... to mám na tlačítka, který jsou mimo dosah, abych nemusel obcházet celej pult,“ vysvětloval šéfinženýr.
„Je to bezpečné?“ zeptal se Bossack přísně.
„Jasně!“ hájil se šéfinženýr. „Já vám to předvedu – třeba když zatáhnu za tuhle páčku, snížím tah motorů...“ šéfinženýr zahýbal s ovládacími prvky.
Následně na celé lodi vypadla gravitace.
„Ale ještě to má nějaký mouchy,“ řekl šéfinženýr omluvně.

Caledri sledoval, jak císař při slavnostní ceremonii povyšuje Bossacka na admirála.
„Pane, tady je poslední pošta,“ naklonil se k němu komandér Linkatta a předal mu svazek pohlednic.
Caledri je zběžně prolistoval. „Admirál Zener nic neposlal?“
Linkatta zavrtěl hlavou. „Odmítl napsat jakékoli blahopřání a přísahal, že se admirálu Bossackovi a Na Vlastní Nebezpečí pomstí.“
Caledri se zachmuřil. Císař sice poslal admirála Morthyho do penze a odstřihl Kaavitovu kliku od moci, ale Bossackův odvážný kousek, za který si vysloužil povýšení, jim získal vlivného nepřítele.
„Co uděláme, pane?“ zeptal se Linkatta.
Kapitán Caledri se na svého prvního důstojníka usmál. „Nějak už si poradíme.“

Na Vlastní Nebezpečí konečně dorazila na seřadiště, kde už se houfovaly válečné lodě.
„Bossacku!“ ozval se z komunikátoru hlas admirála Morthyho. „Tady nemáte co dělat! Okamžitě se mi kliďte z cesty!“
„Admirále, z rozkazu císaře máte ihned přerušit operaci První úroda,“ odpověděl Bossack.
„Na císaře vám kašlu!“ křičel dál Morthy. „Vy asi nechápete, že tady mám čtyřicet lodí a můžu vás rozstřílet na cucky!“
„A vy asi nechápete,“ Bossack teď už křičel taky, „že za sebou táhnu stovku Kalnamychidirotaniriánů!“
Na to se Kalnamychidirotaniriáni vrhli na císařské křižníky a bušili do nich tak dlouho, až je donutili vzít nohy na ramena.

Na Vlastní Nebezpečí se vynořila ze shluku červích děr v místě, kde se měla nacházet vesmírná stanice Třináctý Život.
Jenže žádná stanice nebyla nikde v dohledu.
„Vy jste zase nezapočítal nějakou proměnnou!“ obořil se kapitán na Narsise.
„Pane!“ Swerv ukázal ven, „asi uletěla před tímhle!“
Venku se hemžily desítky Kalnamychidirotaniriánů a stahovaly se k lodi. Na můstku vypukla panika. Jediný císař zachoval chladnou hlavu, s Linkattovou pomocí vyladil komunikátor a začal s nimi plynule hovořit.
Kalnamychidirotaniriáni se poslušně zařadili za loď.
„Slíbil jsem jim další obilí, když nám pomůžou,“ vysvětlil císař. „Teď už se jenom musíme dostat na to seřadiště.“

„Říkají tomu plánu ‚První úroda‘,“ seznamoval Linkatta kapitána a císaře s komunikací od admirality, kterou zachytil. „Flotila dvaceti křižníků udeří na nejslabší opěrný bod Svobodných Soustav a vytvoří předmostí. Následovat je bude mnohem větší flotila, která postupně zabere zbylé soustavy. Operace začne za čtyřiadvacet hodin.“
„A my jsme příliš daleko,“ řekl císař stísněně. „Nikdy se na seřadiště nedostaneme včas, abychom zabránili těm lodím v odletu.“
Navigátor Narsis při těch slovech zbystřil. Naklonil se ke kapitánovi a něco mu pošeptal. Kapitán se usmál.
„Ehm, můj pane,“ oslovil císaře, „možná by tu bylo řešení. Víte, nedaleko odtud je takový shluk červích děr...“

Císař, kapitán a vyšší důstojníci seděli v poradní místnosti a snažili se vymyslet, jak zabránit válce se Svobodnými Soustavami.
„Mohl bych se nechat unést,“ navrhl císař. „Když mě Svobodní použijí jako rukojmí, nebudou naši do útoku tak žhaví.“
„To je moc riskantní,“ namítl kapitán. „Mohli by vám ublížit.“
„Já bych tam prostě doletěl...“ řekl Narsis.
Císař se podíval na hodiny. „Už je deset – budu muset jít do postele.“ Zvedl se k odchodu a usmál se na ostatní. „Ale chovám naději, že vy do rána nějaký plán vymyslíte.“
Když za císařem zaklaply dveře, přítomní důstojníci se bezradně podívali jeden na druhého.

Kormidelník Swerv natrefil na nadporučíka Linkattu v knihovně, jak sedí nahrbený nad jednou knihou.
„Co čtete?“ zeptal se.
„Základy práva,“ odpověděl Linkatta. „Narazil jsem tu na termín Vigilantibus iura, a snažím se najít, co to znamená.“
„Není to něco jako ‚Lidé bděte‘?“ nadhodil Swerv.
„Vigilantibus iura?“ ozval se císař, který seděl hned vedle. „To znamená, že zákony jsou psány pro bdělé – jinými slovy, je na každém, aby si zajistil domáhání svých práv, nikdo jiný to za něj neudělá.“
Oba důstojníci na něj němě zírali.
„Chápete?“ zeptal se císař.
Přikývli.
„Dobrá,“ císař se zvedl a odešel.
„Prostě ‚Lidé bděte‘,“ řekl Swerv.

Problémy nastaly ve chvíli, kdy si císař chtěl dát snídani.
„Vy nemáte jogurt?“ ptal se nevěřícně lodního správce kantýny.
„Bohužel, Vaše Veličenstvo,“ řekl správce zkroušeně. „Piloti je všechny snědli. Jsou po nich jak diví...“
„Co palačinky a javorový sirup?“ zkoušel dál císař.
Správce zavrtěl hlavou. „V poslední zásobovací zásilce sirup chyběl.“
„Tak aspoň ovesné vločky,“ císař začínal znít zoufale.
„Taky ne,“ ve správcově hlase se odráželo skoro stejné zoufalství. „Ovesné vločky nejsou od té doby, co jsme vyhodili skoro všechno obilí...“
Princezna se obrátila ke svému choti a řekla nesmlouvavě: „Tak si prostě dáš rohlík s máslem jako všichni ostatní.“

Kapitán Bossack, Caledri a Narsis vběhli do hangáru a spěšně si urovnávali slavnostní uniformy, neboť na loď dorazila vzácná návštěva.
Z přistátého raketoplánu vystoupil dvanáctiletý chlapec spolu s krásnou blondýnou a přešel k čekajícím důstojníkům. Ti se hluboce uklonili. „Vaše Veličenstvo,“ pronesl Bossack, „vítejte na palubě Na Vlastní Nebezpečí.“
„Princezno,“ pozdravil Caledri císařovu choť.
„Děkuji za přijetí, kapitáne,“ odpověděl císař. „Vlastně tu nejsem náhodou – za mými zády se chystá spiknutí na rozpoutání války proti Svobodným Soustavám, a já už začínám tušit, kdo zatím vězí.“ Pohlédl Bossackovi do očí. „Pomůžete mi to spiknutí rozkrýt?“
Kapitán se napřímil. „Spolehněte se, můj pane.“

Kapitán vkročil do brífinkové místnosti, kde již byli usazeni všichni účastníci dnešní porady, a rovnou si sedl na místo. Vytáhl záznamovou pásku a strčil ji do přehrávače.
Místností zazněl božský hlas Teledrine, nejslavnější zpěvačky císařství. Přítomní důstojníci seděli bez hnutí a naslouchali nádhernému zpěvu, dokud skladba neskončila.
„Poslyšte,“ řekl Caledri, když se probral z okouzlení, „neměly na té pásce být instrukce pro naši další misi?“
...
Tou dobou admirál Morthy relaxoval ve své rezidenci a chtěl si zpříjemnit večer poslechem své oblíbené hudby.
Když se z přehrávače místo toho ozval jeho vlastní řvavý hlas, jak určuje Bossackovi další úkol, sprostě zaklel.

Všichni důstojníci a část mužstva stáli ve slavnostních uniformách nastoupení v hlavním hangáru.
Rampa raketoplánu se otevřela a na palubu Na Vlastní Nebezpečí vstoupil sám císař. Kráčel důstojně kolem čestné stráže, až stanul před kapitánem Bossackem.
Bossack se napřímil. Tohle byl vrchol jeho kariéry.
Císař se najednou zatvářil pohoršeně. „Kapitáne, co má tohle znamenat?“
Bossack se podíval dolů – a zjistil, že má na nohou staré špinavé tepláky. „Nééééé!“...
...„Nééééé!“ probudil se kapitán ze zlého snu celý zpocený. Oddechl si – ještě že to byl jen sen. Hned zítra svoje staré tepláky vyhodí a pořídí si na cvičení ty nové moderní legíny.

V hangáru Na Vlastní Nebezpečí přistál kurýrní raketoplán a z něj se skoro vypotácel pilot, který dva dny nespal.
Na palubě už na něj netrpělivě čekal kormidelník Swerv. „Máš to?“ zeptal se dychtivě.
„Mám,“ přikývl pilot unaveně a předal Swervovi papírovou krabici, převázanou stuhou.
Swerv s ní hned upaloval k turbovýtahu, vyjel až nahoru na můstek a vběhl dovnitř.
„Hodně štěééstíí zdráávííí,...“ zapěl v tu chvíli důstojnický sbor.
Swerv postavil krabici na stolek před kapitána a rozbalil ji.
Kapitán Bossack se usmíval jako sluníčko. Na ten čokoládový dort, který k němu doputoval až z císařské planety, se těšil celý týden.

Nadporučík Linkatta se rozhodl, že se naučí hrát spacegolf. Pořídil si spacegolfovou hůl a vyrazil na jedno z palubních hřišť.
Naneštěstí se na stejném hřišti nacházela i smečka stíhacích pilotů a jejich velitel Higgs, který se pyšnil svým mistrovstvím ve spacegolfu.
„Hele, frajer z můstku si přišel zahrát,“ posmíval se Higgs, když uviděl Linkattu, jak se napřahuje k úderu. „Máš to marný, spacegolf je hra pro chlapy, tohle nedáš.“
Linkatta vztekle zaťal zuby a švihl holí. Míček vystřelil do vzduchu, prolétl gravitačním prakem, očesal všechny bodové bolidy – a trefil Higgse přímo do hlavy.
Na výsledkové tabuli se objevil nový rekord.

Včerejšek byl pro Caledriho jeden z těch horších dní.
Hned ráno mu kapitán řekl: „Všiml jsem si ve statistikách, že výkonnost našich stíhacích pilotů znatelně poklesla. Můžete to nějak vyřešit?“
Caledri skoro celý den strávil vyjednáváním s piloty, kteří si stěžovali na neadekvátní servis ze strany mechaniků, a s naštvanými mechaniky, které vytáčel arogantní přístup pilotů. Nakonec se mu podařilo dosáhnout shody, a večer usnul s pocitem naprostého vyčerpání.
Druhý den ráno k němu opět přišel kapitán a řekl: „Poslyšte, dočetl jsem se, že výkonnost našich pilotů je nějak nízká – můžete to zítra vyřešit?“
Caledri si v duchu zničeně povzdechl.

Před křižníkem Na Vlastní Nebezpečí se náhle objevila další loď.
„To je Totální Anarchie!“ vykřikl poplašeně operátor senzorů.
Na můstku vypukl rozruch. Nebylo divu – zlopověstná pirátská loď budila hrůzu v celém sektoru.
„Zvednout štíty! Motory na plný tah! Připravte se odrazit útok!“ zavelel kapitán.
Když se situace zdála beznadějná, vynořila se poblíž najednou další bojová loď – se znaky Svobodných Soustav na trupu.
Pirát zmerčil větší kořist a obrátil se proti nově příchozímu. Kapitán Bossack na nic nečekal a využil nastalé situace k ústupu.
„Moc by mě zajímalo, kde se tady najednou vzali,“ přemítal kapitán nahlas, když byla loď v bezpečí.

V generálním štábu se sešli nejvýznamnější admirálové, aby projednali budoucí plány Imperiálního námořnictva.
„Pánové, situace je vážná,“ zahájil zasedání admirál Kaavit. „Musíme vymyslet nějakou operaci, která bude mít viditelný přínos, jinak nám císař seškrtá rozpočet.“
Přítomní admirálové se hluboce zamysleli.
„Co takhle nějaká krátká vítězná válka?“ nadnesl admirál Zener. „Dobudeme nějaké území a dokážeme císaři, že jsme pořád užiteční.“
Kaavit zobrazil holografickou mapu sektoru. „Mohli bychom zkusit zabrat Svobodné Soustavy – nebyl by to těžký soupeř. Jak je ale vyprovokovat, aby na nás zaútočili oni?“
Admirál Morthy se křivě usmál. „Vím přesně o jedné lodi, které by se to mohlo podařit.“

Útěk před Kalnamychidirotaniriány byl velmi dramatický.
Caledri s Linkattou se sice pečlivě naučili kalnamychidirotaniriansky, ale se svými hlasivkami nedokázali podchytit správný přízvuk, a tak domluva nebyla možná. Swerv kličkoval mezi útočícími chapadly jako o život, ale Kalnamychidirotanirián na ně postupně dotíral.
Pak dostal kapitán Bossack spásný nápad a nařídil vyhodit z lodi veškeré zásoby. To zaměstnalo Kalnamychidirotaniriána na dostatečně dlouho, aby Narsis stihl propočítat kurz a Na Vlastní Nebezpečí zdárně unikla do hyperprostoru – aby se vynořila před shlukem červích děr.
„No, a jsme zase na začátku,“ konstatoval kapitán. „Chybí nám něco?“
„Jen asi čtyři tisíce tun obilí, pane,“ odpověděl Caledri.

Už týden byla Na Vlastní Nebezpečí na cestě napříč Ztracenou zónou, ale zatím na žádného Kalnamychidirotaniriána nenarazili.
„Což je možná jedině dobře,“ přemítal Caledri.
„Vy víte, jak Kalnamychidirotaniriáni vypadají?“ zeptal se Narsis.
Caledri zavrtěl hlavou. „Nikdy jsem žádného neviděl, ale četl jsem o nich. Prý jsou obrovští,“ ztlumil hlas, „mají dlouhá fialová chapadla a oči podlité krví.“
Ostatní důstojníci napjatě Caledriho poslouchali a nezaregistrovali, jak se venku za průzory náhle setmělo.
„Jak moc obrovští?“ zajíkl se Linkatta.
Než stačil Caledri odpovědět, zazněla rána, jak cosi udeřilo do trupu – a za průzorem se objevilo obrovité krvavé oko.
„Áááááááá!!!“ zaznělo sborově můstkem.

Komunikační důstojník Linkatta choval Na Vlastní Nebezpečí kočku. Byla bílá a huňatá a vůči posádce měla většinou přátelský vztah, ale čas od času se zaběhla.
Caledri natrefil na komunikačního důstojníka zrovna ve chvíli, kdy ji hledal.
„Micí! Micí!“ volal Linkatta.
„Zase vám utekla, nadporučíku?“ zeptal se Caledri.
„Ano,“ řekl Linkatta a bylo vidět, že má slzy na krajíčku. „Už je pryč dva dny!“
„Mňauuu...“ ozvalo se najednou. V příští vteřině chodbou proběhla bílá chlupatá koule a skočila Linkattovi do náruče.
„Míco, ty darebo!“ šťastný Linkatta přivinul kočku k sobě a přičichl k ní. „Že ty ses zase toulala v prádelně!“

Toho dne se kapitán rozhodl, že ve strojovně Na Vlastní Nebezpečí provede kontrolu bezpečnosti práce.
„A tady máme velín,“ ukázal šéfinženýr kapitánovi a prvnímu důstojníkovi řídící centrum strojovny.
„Na co je tohle?“ ukázal Caledri na soustavu páček, kladek a táhel.
„No... to mám na tlačítka, který jsou mimo dosah, abych nemusel obcházet celej pult,“ vysvětloval šéfinženýr.
„Je to bezpečné?“ zeptal se Bossack přísně.
„Jasně!“ hájil se šéfinženýr. „Já vám to předvedu – třeba když zatáhnu za tuhle páčku, snížím tah motorů...“ šéfinženýr zahýbal s ovládacími prvky.
Následně na celé lodi vypadla gravitace.
„Ale ještě to má nějaký mouchy,“ řekl šéfinženýr omluvně.