Moje články

She was sitting in an empty waiting room, listening to the ticking of a clock. She had been waiting for about two hours. She was thinking of leaving already, but she had already signed the paper they gave her, and she wasn't sure if she wouldn't get in trouble if she did.

"Come in," a nurse finally told her and let her into the doctor's office. "After the tests we've done, you are the perfect candidate for our cure."

Incredible. She made it. She followed him with a smile. But didn't know that she would never leave the hospital again.

Konec turnusu je vždycky hořkosladký. Všechny stany, chatky i pokoje jsou najednou prázdné. Všichni postupně odjíždějí buď s rodiči nebo autobusem, až na personál, který zůstává. A ještě ten samý den přijedou nové děti a vše začne nanovo.

Petr byl ověšený taškami, se kterými pomáhal dětem z kopce, a bylo mu trochu smutno z toho, že už je možná nikdy neuvidí. Tohle léto mělo být jen jednorázová záležitost, ale nakonec si to na Táboře nějak oblíbil.

"Tak zase příští léto," řekla Lucka, než ho objala. Petr se jen tiše usmál. Neuměl si představit, co bude dělat, až tohle léto skončí.

Ve třídě bylo naprosté ticho, až na tikání hodin a občasné šuškání studentstva. Učitel je několikrát okřikl, ale nemělo to moc velký účinek. Psali zrovna pololetku, takže sázky byly vysoké.

Najednou Zuzce "spadla" propiska a tak se sehla, aby ji sebrala. Čistě náhodou hned vedle ležel zmuchlaný kus papíru. Nenápadně ho rozbalila a usmála se. Martin jí napsal odpověď i na bonusovou otázku. Všechno poctivě přepsala do svého testu, než ho odevzdala a spokojeně čekala na jedničku.

Jenže to nevěděla,  že toho Martin nejenom moc nevěděl, ale že jejich odpovědi byly naprosto identické. Tentokrát jí to podvádění bohužel nejspíš neprojde.

"Do prdele!" zaklela Alex. Vytáhla z kapsy kapesníček, kterým se snažila setřít kávovou skvrnu z nových šatů. Bylo teprve osm ráno, ale už byla na pokraji nervového zhroucení.

"Nejdřív jsem zaspala, takže mi samozřejmě ujel bus. Potom začalo pršet a zjistila jsem, že nemám deštník. A pak jsem špatně odbočila a skončila v jiné dimenzi. A teď tohle," řekla a ukázala na polité šaty. "Kdybych tady ještě nebyla, tak bych na to normálně vykašlala."

Kolegyně, na kterou tohle všechno vychrlila, mlčela. Teď asi nebyla vhodná chvíle na to, aby jí řekla o tom, že i ona má dneska den blbec.

"I thought I'd never see you again," whispered Theo. He was crying, but his tears got mixed with the rain.

"Me, too," Jack admitted. His shift was almost fifteen hours long today. Eternity.

Theo held Jack tightly in his arms, but then, Jack pulled away, and Theo's heart broke. But only until Jack brought his lips towards Theo's. His mouth tasted like a fruity bubble gum, and he smelled like fries.

They could have kissed forever. Or maybe like a few more minutes. But they were both cold and wet. Now they regretted that neither of them brought an umbrella.

Oslava králových narozenin se nesla v radostném duchu. Všichni popíjeli víno a medovinu, hodovali tak, že si museli povolovat opasky, tančili, zpívali a v pokročilých hodinách někteří hosté mizeli do svých komnat. A většinou tam nešli sami.

Merlin procházel oceánem hlav s tácem plným vínových pohárů. Když byl na podobné události poprvé, fascinovalo ho to. Teď už ale měl toho obžerství plné zuby.

"Merline!" uslyšel a otočil se. Artuš ho gestem přivolával. Chtěl doprovodit do své komnaty. Merlin položil tác na stůl a zamířil k němu. Neuniklo mu, jak si ho Artuš prohlíží. Usmál se. Dnešní noc nebude spát sám.

"What is this?" asked Mabel in a stern voice. "Who is Maggie?"

When Henry saw she was holding a piece of paper, all colour drained out of his face. "What?" he asked quietly. Instead of answering, Mabel handed him the note.

"Mama is not home. Maggie," it said.

Suddenly, Henry couldn't breathe.

"What does it mean?" asked Mabel.

"I have to go," mumbled Henry. "I have to know he is alright."

"Wait. What happened?"

"They raided the club. If anyone rats us out-" Henry fell quiet.

"Everything will be alright," said Mabel. "We just need to keep our stories straight." 

Emily was sitting at the kitchen table, lost in a book. Since the incident with her father, she has avoided the office. Instead, she spent her time reading and studying.

When she noticed Victor, watching her from the doorway, she smiled. "Did you know, corals bloom?" Victor shook his head. "The ocean is fascinating," she said, pointing to an illustration of a coral reef with some fish. "They all bloom at the same time to procreate. It's like... Bacchanalia!"

Victor spit out his wine, and Emily started laughing. He never thought his wife would be so indecent.

He liked it.

"Mohl bys naplnit ty papriky?" zeptala se Markéta. Petr kývl. Tohle byl teprve jeho čtvrtý den na Táboře a už na jeho oddíl vyšla služba v jídelně. Někteří pomáhali s přípravou, další při servírování nebo úklidu. Dneska vařili rajskou.

"Co to je? To nevypadá jak maso," řekl Petr nedůvěřivě, když viděl tu směs do paprik.

Holky se na něj zmateně podívaly. "Tohle je veganskej tábor."

"Cože? Vždyť včera jsme měli řízek." řekl Petr, ale pak se zarazil.

"Nechápu, že to nevíš. Máme to i na webovkách," zakroutila hlavou Jana.

Petr taky nechápal. Měl tisíce otázek. Ale ty teď musely počkat.

Na hřbitově bylo až nezvyklé ticho. Alespoň do chvíle, než-

"Tak kde jsou?" povzdechla si nahlas Cordelie.

"Ticho," sykla Buffy. "Máš předstírat, že tady nejsme."

"To se ti řekne," odvětila Cordy. "Už tu čekám věčnost!"

"Jsme tady dvě minuty," řekl Xander.

"No, přesně! Věčnost!"

"Takhle tu budeme až do rána," poznamenala Buffy, ale Cordy ji neposlouchala.

"Mohla jsem teď bejt v Bronzu a místo toho..." Cordy se znechuceně podívala kolem. "Jsem tady."

"Víš co, Cordelie? Můžeš jít,“ řekla nakonec Buffy. Nemusela to říkat dvakrát. Než se nadáli, Cordy byla pryč.

"Příště musíme najít jinou návnadu," řekla Willow a ostatní souhlasili.

It has been hell since they came back to London. Not only were they berated for running away, but Emily's father also found out that she had been working at Victor's office.

He went there unannounced, and there she was. Sitting at Victor's table, casually writing something. He went ballistic. He said how ashamed he was of her and how her mother would be disappointed. He shouted that they married her off to Victor, so she never had to work. It wasn’t appropriate.

Emily ran off crying. She was heartbroken. Heartbroken that she might never be free to work again.

A potom zafoukal vítr a ponožka se objevila uprostřed velkého davu. Všichni se usmívali, pískali a vykřikovali, zatímco kolem hrála písnička od Cher. Čistou náhodou se ponožka zachytila na něčím batohu, což ocenila, protože na ni alespoň nikdo nešlapal. Výhled ale měla poněkud limitovaný. Až když viděla ty barevné kostýmy, transparenty a duhové vlajky, pochopila, kde se ocitla. "Do you believe in life after love..." hrálo z repráků a ponožka se chtěla přidat se zpěvem, ale neměla pusu ani hlasivky, a tak alespoň vlála do hudby. Bylo to vynikající odpoledne. Jediné čeho litovala bylo, že se předem neobarvila na duhovo.

Don't forget.

The morning is dark and cold. Getting up is a struggle, but I manage it. But I forgot my umbrella, and it's raining.

Don't forget.

I was supposed to send the e-mail yesterday, but I was just too busy. I will definitely send it today. But I forgot again.

Don't forget.

I need to buy some groceries. The fridge is almost empty. After work, I walked by the supermarket. But forgot to go in.

Don't forget, my phone screams at me again, when I'm running back to the store through the rain. I forgot the fucking umbrella again.

Hned jak se naučil číst, začal utíkat do všelijakých fantastických světů. Denně si přál, aby mohl vyletět z okna jako Petr Pan nebo vlézt do králičí nory jako Alenka a objevit se ve světě, ve kterém neměl otce alkoholika a matku, která ho citově vydírala. Kde nebyli ti, co ho ve škole šikanovali, a kde by mohl být sám sebou.

Seděl schoulený v kredenci. Plakal. Slyšel křik, rány a pak tříštění skla. Najednou se za ním otevřela zadní strana kredence. Bez váhání těmi dvířky prolezl. Netušil, co ho na druhé straně čeká, ale věděl, že sem už se nikdy nevrátí.

Představte si tu situaci. Někdo vás jako mládě odtrhne od maminky a zavře vás do malé dřevěné bedny s úplnými cizinkami. I když vás občas pustí ven a vidíte tak alespoň slunce, nažene vás pak zase vždycky zpátky. A teď si ještě představte, že tam se všema nevycházíte a nikoho to nezajímá. Jídlo je taky dost bída a ještě k tomu vám denně krade vajíčka. Co když chci mít taky mládě?!

To se pak nemůžete divit, že to psychicky nezvládnete a impulzivně (ok, možná ne tak impulzivně) toho člověka napadnete. To může být ještě rád, že přišel jenom o oči.

"Já už jsem ve tvým věku byla vdaná a měla tři děti."

"To tvoje tetování se mi teda vůbec nelíbí."

"Měl by sis najít lepší práci. Není to tak těžký."

"Vypadáš v tom tlustá."

"A proč nemáme měsíc, kdy oslavujeme heterosexualitu?"

"Nechceš děti? Neboj, to si ještě rozmyslíš."

"Ty jdeš zpátky do školy? A není to zbytečný?!"

"Kdo ještě proboha čte knížky? Je to strašná nuda!"

"A co chudáčci rostlinky?"

"Každý přece máme stejných 24 hodin."

"On ti ubližuje? No to je proto, že se mu líbíš!"

"Nesmíš se toho tak bát!"

"To není žádná deprese, ty seš jenom línej."

Lily si hlasitě povzdechla.

"Co se stalo?" zeptala se Dana a objala Lily zezadu kolem pasu.

"Došlo nám kafe. Dva hrnky z toho už neudělám."

"Ale na jeden to vyjde. Dáme si ho napůl."

***

George se rozesmál, když Miles přinesl domů až směšně obrovský balík kávy.

"No co, říkal jsem si, ať nám chvilku vydrží."

George neodpověděl. Místo toho se smíchem vytáhl z tašky identické balení kávy.

***

Tilly zaštěrchala s plechovkou kávy. Prázdná. "Zapomněla jsem, že už došla. Mám ještě další balení ve sklepě. Můžeš ho prosím přinést?"

Emily frustrovaně souhlasila. To ale nevěděla, že se odtam už živá nevrátí.

Neither Victor nor Emily was of the Upper class; however, their families loved to play pretend. Wearing opulent attire made from lavish fabrics during extravagant dinner parties. Luxurious furniture made of mahogany or rosewood was placed where guests would see it. Every single detail had to be perfect. Especially during holiday celebrations. Now that Emily and Victor were married, their families fought about who would host this year.

But Victor and Emily didn't want to pretend. Emily closed her suitcase and set it by the door. Their family might kill them later, but there will be no pretence during Christmas.

V ložnici byla tma. Závěsy byly pořád ještě zatažené, i když už bylo po poledni. Justin si povzdechl a s námahou se otočil na druhý bok. Mobil se rozezněl povědomou melodií. Ignoroval ho.

Casey se ale jen tak odbýt nedal. Věděl, co to znamená. Otevřel si náhradním klíčem a šel rovnou do ložnice. První byly na řadě závěsy, pak špinavé nádobí, prádlo, odpadky a potom Justin. Nachystal mu jídlo, pomohl mu o sprchy a usadil ho na gauč.

Když věšel vyprané prádlo, Justin se na něj jen smutně usmál.

"Vyžehlíš si to pak sám," řekl Casey. "Až ti bude líp."

Eric vždy všechno dělal v dobré víře.

Ženy plně respektoval a podporoval. Když si to zasloužily, samozřejmě.

Nikdy neváhal říct ženě, že vypadá dobře. I když ji neznal a jen procházela kolem něj.

Vždy platil na prvním rande. Ale něco za něco.

Byl ochranitel, jako správný muž. Proto se musel vždy ujistit, kde a s kým jeho přítelkyně je.

Chudinka nevěděla, že těm cizím mužům nemůže plně důvěřovat. Tak jí to vysvětlil.

Ericova přítelkyně byla nalezena v koupelně jejich třípokojového bytu s šedesáti bodnými ranami po celém těle. Eric ale vinu popíral. Všechno, co dělal, bylo přece v dobré víře.

Válka přinesla spoustu změn. Elisa se teď každým dnem strachovala o Jane. Její přítelkyně pracovala v armádě a i přesto, že nebyla na bojišti, neznamenalo to, že byla plně v bezpečí. Jediná věc, která Elisu dokázala přivést na jiné myšlenky byla její práce. I když směny byly dlouhé a úmorné.

Oblékla se stylově, ale pohodlně. Namalovala se, ale s make-upem šetřila. Její nohy byly po včerejšku zbarvené do hněda, takže stačilo, aby na lýtko namalovala dlouhou čáru.

Punčochy už totiž v továrně, kde Elisa pracovala, nevyráběli. Jí to ale nevadilo. To, co s nylonem dělali teď, bylo totiž mnohem důležitější.

"Už je čas jít do postýlek," Haydenovo oznámení následovaly hlasité povzdechy a komentáře jako: "To není fér!" a "My chceme pohádku!"

"Dobře, když půjdete hned, přečtu vám pohádku," souhlasil Hayden.

"Já chci ale pohádku od strejdy Ilyi!" řekla Ruby a její sourozenci nadšeně souhlasili. 

Hayden věděl, že Shane s Rozanovem zakládá charitu, ale stejně nechápal, proč ho Shane dneska přivedl. Jeho děti ho ale z nějakého záhadného důvodu milovaly.

Rozanov překvapivě souhlasil, a tak si všechny děti posedaly na koberec a on začal vyprávět: "Ten den šel strejda Scott běhat, ale byl už pěkně starej, takže si šel koupit smoothie-"

Mabel sipped the tea until only the tea leaves remained, then gave the cup to the woman.

"I can see a ring. You are going to get married soon. But it is broken. That means that he is not your soulmate. He is not the one you have been daydreaming about."

Mabel watched her in horror.

"But worry not, my dear. You will meet them when the time is right. Here, can you see this heart? It is upside down. That means an unexpected romance. And here you can see-" She looked at Mable, concerned. "You are already with child."

Ten den, na který jsme tak dlouho čekali, konečně nadešel. Holmes se na mě podíval, jako kdyby se ptal, jestli jsem připravený. Mírně jsem pokývl hlavou, abych ho ujistil a vytáhl jsem pistoli. Musel ale vědět, že jsem se, stejně jako on sám, tohoto dne nemohl dočkat. To pátrání se zdálo být nekonečným. A pak jsme konečně získali ten poslední dílek skládačky.

Společně jsme se vydali k zadnímu vchodu do budovy. Před tím hlavním stál téměř celý Scotland Yard. Moriarty neměl kam uniknout. Vítězství bylo konečně naše. Plně jsem tomu věřil. Alespoň než jsem ucítil na týlu kovovou hlaveň pistole.

Watching him from the sidelines was equal parts exciting and terrifying. There were moments when I wished he would have slowed down, just a little. I've never seen him go so fast. But I also wanted him to win. And then he did. He was incredible. And so, so hot.

We started kissing. I forgot everything about slowing down, eagerly kissing him and touching him. I wanted to feel him more. His lips, his hands, his body against mine. We took off our clothes and everything felt like a second and an hour at the same time.

"Faster," I whispered.

Sunlight of a dark, deep night.

Peace, when you have to fight.

Snowflakes during summer days.

Together, going separate ways.

Being alone in a sea of people.

On the ground of a tall church steeple.

Rainstorm during a hot, dry noon.

Only the sun and only the moon.

Standing right here, so far away.

Full of life and full of decay.

Feeling love and also hate.

Walking through a wall, but also a gate.

We're speaking without a sound.

I am lost, and I am found.

Listening to music, neither can hear.

I am brave, yet I live in fear.

"And I thought cats didn't like water," Tiger grinned, while slowly drying Lynx's dark, wet hair. Lynx gave him a look. "Alright, I'll stop," Tiger laughed and wrapped Lynx in a tight back hug. Lynx hissed like a cat.

"I'm sorry," Tiger whispered. They were sitting on the beach, under a large umbrella, but Lynx's skin was already tanned. Tiger loved it. He planted several gentle kisses on Lynx's shoulder.

"What are you doing?" Lynx smiled.

"I love you. And also, the sun can't be the only one kissing you today."

Lynx internally face-palmed. And then he kissed him back.

Na nočním stolku mi zvoní mobil, ale nemůžu se pohnout. Sedím na posteli, pulzují mi spánky a pálí mě oči. Tváře mám pokryté zaschlými slzami. Asi bych se měl osprchovat. A najíst. A dát si energiťák. Nespal jsem. Zase. Vím, že nemůžu takhle pokračovat, ale od té doby, co tu nejsi, se nejsem schopný donutit k ničemu. Chybíš mi. Přinesu ti dnes kytku. Zhluboka se nadechnu a konečně zastavím budík.

Dveře za mnou zavrzají, když opouštím místnost, ze které jsem od tvého pohřbu neodešel. Vím, že bys chtěl, abych žil dál. A i když nevím jak, pokusím se. Pro tebe.

"Lepší Vánoce jsem nikdy nezažila," Anet se usmála a přitulila se ke své snoubence. Tohle byly jejich první společné Vánoce. A byly perfektní. Strávily spolu poklidný den a po vynikající večeři si předaly dárky. Ten den nebyl ničím výjimečný a přesto byl nezapomenutelný.

Linda vypnula televizi a podívala se na Anet. Usmály se. A společně zmizely do ložnice.

***

"Lepší Vánoce jsem nikdy nezažila," Anet se usmála a přitulila se ke své snoubence. Zarazila se. Přepadl ji zvláštní pocit. Ale do ložnice Lindu následovala.

***

"Lepší Vánoce jsem-"

Linda se na ni podívala. "Taky máš pocit, že-"

Anet kývla. Něco bylo špatně.

As the sun falls behind the horizon and the dark shades start haunting our small, cosy town again, all nightmares suddenly return, and we know that blood will be spilt tonight.

Thankfully, I am on the right side of the war. I'm just a mere villager, who knows my immediate neighbours are safe to talk to. Neither of them is evil in disguise. However, it's never safe to completely rely on your information.

And maybe that's what I should have focused on more. I didn't notice the strings on my limbs. The demon played me. I was actually their marionette.

I am alone.

Life is lonely when you are different.

I found her.

Even though the world is against us, we are together. And we love each other.

She has a friend.

She is just like us. She doesn't want to marry a man. She said she'd rather die.

She met her person.

And it isn't a man. Her family won't accept it, but she doesn't care.

She was alone.

I found a girl on the street. She was young. Her family kicked her out.

I thought I was alone.

But there are many of us. And we all count.

Someone might call it a scam. I call it resourcefulness. It's weird, watching the police fish your dirty clothes out of a lake. They will search for a body, but find nothing. And my poor wife will cry and pray, and everyone will console her.

It wasn't so simple, though. I had to remember every single detail of my fake death. One wrong step and they will find out, and I will be fucked. We will be fucked. My wife will join me once the insurance payout goes through. Because of course she knows. It was her idea after all.

Každý, kdo na Táboře někdy byl, o nich věděl. Kopec, na kterém se Tábor nacházel, totiž skrýval tajemné katakomby. Spleť pravděpodobně stovek dlouhých chodeb, zapletených jedna do druhé. Vstup tam byl samozřejmě zakázaný. Ale i tak kolovaly po táboře zvěsti o těch, co záhadně zmizeli a nikdo už je nenašel.

Anička tomu samozřejmě vůbec nevěřila. Nebyla už přece malý děcko. Ale Marek je nespustil z očí. Trvalo to, než ho přemluvila, aby ji tam nechal alespoň nakouknout.

"Ááááááá," rozeznělo se lesem. Marek se neudržel a začal se smát, když kolem něj proletěla nejdřív vyděšená Anička a za ní desítky netopýrů.

"Everything will be just alright," said lord Henry, and Dorian grinned.
"What the hell are you talking about?"
"No hell. Not for us, dear boy. There is still hope." He was slurring his words. Dorian smiled at the young man sitting half-naked on his lap, rubbing his thigh.
"He told me," continued lord Henry, unbothered.
"Who?" Dorian asked.
"The mouse."
Maybe, if they weren't already in an opium haze, this conversation would sound strange to Dorian and his boy toy.
"He came to me and told me there is still hope. Even for us."
"He was a liar," Dorian laughed.

"Co ráda čteš?"
"Čtení je nuda! Radši hraju hry."
Petr s pobavením sledoval, jak se Áďa po té odpovědi beze slova zvedla a čekala, až se uvolní místo u vedlejšího stolu.

"Čau, já jsem Marek," Marek si k Petrovi přisedl. Ten se na něj zmateně podíval.
"My to neděláme. Jenom děcka. Plus, už tě znám."
"No, to bych taky doufal," zasmál se Marek a špičkou nohy mu přejel od kotníku až po koleno.
"Někdo nás uvidí," zasyčel Petr.
"Půjdeš se mnou na rande?" zeptal se Marek. Petr ho chvíli zkoumal pohledem. Pak kývnul. Tak to přece jenom byl speed dating.

Nejdřív přišel lev. Hříva, velké silné tlapy, zuby co dokáží rozervat hrdlo. Mocný řev, který se promění v zoufalý pláč.
Přibyla hlava. Neškodné čelisti, ale zato dlouhé rohy.
A nakonec had místo ocasu pro jedovatý jazyk, který umí i zabít.
Příšera, které by se měli bát. Stvůra, od které je lepší se držet dál.
Když ji skolí, bude z něj hrdina. Všichni ho budou milovat. On se pak bude chvástat, jak odvážný byl. Jak silný a mužný.
Lev řve, kozel mečí, had syčí a ona se v bolesti svíjí. Jak snadné je uvěřit fantaziím, když to z vás udělá hrdinu.

Dorian took out his pocket watch and turned on the secret setting. It was time to go home. Dead bodies were scattered around him, and the world started collapsing. The earth was shaking under the weight of his sins.
The next moment, he was stepping through a golden human-sized picture frame. The sound of explosions, collapsing buildings and horrifying cries turned into silence.
The portal will soon revert into a painting. Until he wants to use it again.
Now, he had to hurry. His shirt was crimson red, and lord Henry was waiting. They were going to the opera tonight.

"Ještě nikdy jsem to nedělala," přiznala Radka nesměle.
"Nemusíš se bát," řekla Nela. "Všechno ti ukážu."
"Bude to bolet?" zeptala se Radka.
"Možná," přiznala Nela. "Ale kdyby tě to moc bolelo, můžeme kdykoliv přestat. Chci aby sis to užila."
"Dobře," odpověděla Radka. Sledovala, jak si Nela sundala tričko.
"Pojď blíž," řekla Nela a Radka poslechla.
"Mám si ho taky sundat?" zeptala se a zatahala za svůj nátělník.
"Jenom, když budeš chtít," ujistila ji Nela.

"Chytni se výš," řekla Nela. "A teď to zkus znovu."
Radka to udělala, ale bezúspěšně. Proč si vůbec myslela, že zkusit pole dance bude dobrý nápad?

Petrovi kolem hlavy proletěl míč.
"Ti tvoji špunti mají teda energie. Kde ji berou?" zasmál se. Stáli s Markem kousek od lesa, kde Petrův oddíl sbíral dřevo na podpal.
Další letící míč Marek chytil a hodil jim ho nazpět.
"Co to hrají? Vybíjenou?"
"Netuším," přiznal Marek. "Vymysleli si vlastní pravidla."
Petr jen zakroutil hlavou. A vzápětí musel chytat dítě, co na něho málem spadlo.
"Ty děcka jsou šílený," zhodnotil to Petr. Marek se zasmál, když jim u nohou znovu přistál míč.
"Dej si bacha. Je to nakažlivý!" pronesl dramaticky a pak se bez varování rozběhl a povalil Petra do trávy.

I (M 26) and my girlfriend (F 27) decided to go on a camping trip last weekend. Everything was going great. We built our tent, grilled some tofu hot dogs and met other campers. Then we went for a hike. The nature was beautiful there, and we got a little carried away. And, well, we ended up doing it in a bush. It wasn't very comfortable if I'm being honest, but the biggest issue was that I forgot to tell her I peed into the same bush a few minutes ago.
So what do you think? Am I the asshole?