Moje články

Společné soužití mělo své výhody, ale také svá úskalí. Oba si bohužel začínali uvědomovat, jak odlišní ve skutečnosti jsou. A co je dokáže zaručeně vytočit.
Nepořádek. Přehnané uklízení. Příliš vysoká nebo příliš nízká teplota. Když ten druhý snědl všechnu čokoládu.

"Řekl jsem ti, ať rosteš, ty malej šmejde!" Crowley zakřičel a popadl květináč s rostlinou.
"A dost!" řekl Aziraphale. "S tím mučením rostlinek je šmitec. Jestli s tím nepřestaneš, já i rostlinky si hledáme nový domov."
Crowley byl jako opařený. Tohle skutečně nečekal.

Pokud měli zmínit některou z výhod společného bydlení, byl by to rozhodně usmiřovací sex. Hodně, hodně sexu.

Od začátku jejich cesty se výrazně ochladilo. Eliot seděl u čerstvě rozdělaného ohniště a mnul si studené ruce. Quentin seděl hned vedle. Zrovna dojídal večeři. Jejich výprava bude u konce, jakmile dojdou k pramenům tří Filorijských řek. Quentin jejich názvy, včetně spousty nezajímavých faktů, zopakoval asi milionkrát, ale Eliot si je stejně nedokázal zapamatovat. Možná to bylo tím, že ho víc zajímal cíl jejich výpravy. A taky to, odkud pramení ta chemie mezi nimi. Proč ho Eliot nedokázal dostat z hlavy?!
"Stan?" navrhl Q. "Je chladno."
"Mrznu," potvrdil Eliot. Jeho otázka zůstala nevyřčená. Věděl však, že Quentin ho zmrznout nenechá.

Klap. Klap. Klap. Klap.
Přes záři reflektorů vidím jen diváky v první řadě. Polije mě horko. Z těch světel, ale taky proto, že na mě teď upírá pohled několik stovek diváků.
Písnička začíná hrát.
Pět. Šest. Sedm. Osm.
A pak už to jde rychle. Mé nohy se hýbají bez toho, abych nad kroky přemýšlela. Kovové plíšky, přišroubované k mým botám, klapou do rytmu hudby. Tuhle choreografii jsem odtancovala snad tisíckrát.
A pak mi podklouzne noha a kotníkem mi projede ostrá bolest. Jen silou vůle se udržím na nohou. Zadržím slzy. Velký úsměv. Nevzdám to. I když možná pak nedojdu domů.

Ten váš synáček ale roste, řekla paní Trnková paní Horáčkové, ale paní Horáčková řekla, on je přeci ve vývinu a přidala mu řízek.

Když spolu začli bydlet, Pažout se naučil vařit a říkal, že láska přece prochází žaludkem a Horáček říkal, že to rozhodně jo a navíc je ve vývinu.

Podle vašeho BMI jste obézní, řekl doktor, když k němu Horáček přišel na kontrolu, ale Horáček řekl, že je přeci ve vývinu, ale doktor řekl, že to teda ne a tak si Horáček pořídil rotoped a že na něm každej den pojede a za odměnu, že si vždycky dá řízek.

Nesnáším rána. Protože těmi snění končí. Realita čeká.
A taky nikdy nevím, co na sebe. Sportovní trička, rifle a pár košil. Všechno úhledně pověšené na ramínkách. Mám to tak radši. Jenom škoda, že své oblíbené kousky si pověsit nemůžu. A už v žádném případě v nich nemůžu jít do školy.
Zamknu dveře a zpod postele vytáhnu starý rozbitý kufr. Mé nejoblíbenější jsou ty růžové letní šaty se vzorem drobných květů. Stačím je však jen promnout v prstech, když uslyším: "Lukáši, pohni si!"
Rychle kufr zastrčím zpět a hodím na sebe to, co mi první padne pod ruku.
Kamera. Klapka. Akce.

"Angel, what the hell are you doing?"
Aziraphale gave him a reproving look.
"As you can see," he said, "I'm spinning a golden thread."
"I didn't know Rumpelstiltskin was an angel," Crowley scoffed.
"I always wanted to learn," Aziraphale admitted. "And now, I have some time to do so."
"Well, at least we can sell it," Crowley shrugged. "Let me see."
Aziraphale couldn't stop him in time. Crowley quickly dropped the thread when a strong electric shock went through his body.
"I'm sorry, I-"
"It's not actually so bad," Crowley interrupted him. "You should bring it later to the bedroom."

It was almost dawn when he finally got home. He was exhausted. But when he entered his bedroom, he froze. Emily was sitting on his bed. Her body was relaxed but her eyes were focused. She looked like she didn't get much sleep either.
Victor slowly took off his jacket.
"What are you doing here?" he asked.
"Waiting for you."
"I-" Victor tried to say before Emily interrupted him.
"Victor," she said. "I am not here to argue with you. I am not going to yell."
Victor was listening. Confused.
"I just want you to finally be honest with me."

Laying in the bed, not sleeping,
her body, feeling heavy. Weak.
She feels like she is truly dying,
day to day and week to week.

In a bubble, trapped and lost,
No help will ever come.
Do people ever care about her feelings?
Her problems just seem so small. And dumb.

Not even a doctor will help her,
this is her own private fight.
But her strength is slowly fading
and the tunnel simply ends with light.

She feels her flesh brightly burning,
her whole life before her flashes.
And again she'll be reborn
like a phoenix from the ashes.

Na lov je nejlepší chodit v noci. Pod rouškou tmy se totiž dá najít ta nejlepší kořist. Stačí si ji vyčíhnout a pak se opatrně přiblížit. Někdy může šelma zaútočit ihned. Jindy se vyplatí vyčkat. A někdy kořist sama přijde k šelmě, jako třeba dnes.
Byl mladý. Možná až moc. Ale zakázané ovoce přece chutná nejlépe.
K šelmě domů šla kořist dobrovolně. Oblečení se zbavili rychle a chuť rtů toho druhého je zcela pohltila. Ta blonďatá lasička se přímo vybízela k ochutnání. Stačilo se jen zakousnout.
A když se druhý den probudili, Brian ještě nevěděl, že to Justin ulovil jeho.

Paradoxně, stres se zásadně při výkonu svého povolání nestresuje. Když mu děcka u přijímaček zasednou všechny židle, on si klidně sedne na zem. Někdy vesele obíhá lavice a šťouchá trochu do každého. Do někoho víc, do někoho míň. A to čekání na výsledky si fakt užívá. Pozve se k nim domů a objímá je, zatímco oni bezútěšně mačkají F5. Někdy je jen tak pozoruje a žvýká u toho popcorn.
Jenže jak mu skončí směna, to už je jiná story. Všude ho znají. Nikde ho nemají rádi. A tak sedí u telky a čeká, až ho navštíví jeho jediná kamarádka. Deprese.

"Hmmm, what's our bread of choice today?" asked Will as he hugged Hannibal from behind.
"What are you doing here?" Hannibal sighed. "This was supposed to be a surprise. I didn't think you would be back so soon."
"A surprise?"
"Well, yes. For Valentine's day." Hannibal turned around to face Will. "There is a whole heart on the inside to show you, how I feel about you."
Will smiled. "You are always so thoughtful, love," he said softly and kissed him.
"Do you want to try it?"
"Let's do that later," Will smiled. He took his hand and Hannibal followed.

Victor was sitting on a sofa, holding a glass of whisky. The fingers of his other hand were gripping the blond hair of a man, whose head was between Victor's legs.
But Victor didn't care. Everything felt numb. And yet, he still couldn't get him out of his head.
And suddenly, there he was. Or maybe just a fata morgana.
Victor pushed the man away but didn't move. His penis was now half-hard and exposed.
Henry was watching him, probably contemplating the same thing.
Should he? Should they?
Soon their lips and bodies were colliding, trying to satisfy their thirst.

Erika pevně svírala meč v rukou a ustupovala. Bleskově se ohlížela.
Už tu dávno měla být.
Místo útoku se teď zaměřovala na únikovou strategii. Všechny je sama nepřemůže. A Zrzka se na ni očividně vykašlala.
Možná to bylo v plánu už od začátku. Naivní Erika odláká jejich pozornost a Zrzka se mezitím nenápadně protáhne dovnitř.
Prý přivede posily. To určitě.
Erika si nebyla jistá, zda ji víc štve, že ji v tom nechala samotnou nebo to, že Zrzce skutečně věřila. Idiot.
Najednou jí nad hlavou zakrákala vrána. Brzy jich bylo hejno. A za chvíli už jejím protivníkům klovaly oči.
Přišla.

Stromy se nad ním skláněly ze všech stran. Les to byl starý a rozsáhlý. Z jeho hlubin slyšel šustění listů a švitoření ptactva. A když se zaposlouchal, zaslechl vábivý hlas, který ho přivolával.

Voda. Symbol života. Něco nezbytného. Stál u studny a poslouchal šplouchání vody. Uklidňovalo ho to. Než uslyšel ty hlasy. Někdo volal hluboko ze studny. Volal jeho jméno.

Noční obloha ho obklopovala a osvětlovala mu cestu. Hvězdy byly rozsypané jako hrst soli a měsíc se už téměř zakulatil. Noční procházka. Ruku v ruce. Cizí hlasy byly povědomé. Odpovídal. Usmíval se. Do hluboké noci se ztratil. Ztratil sám sebe.

You can never go wrong with red. The colour of love, passion, fire...
A summer dress might be a good choice. A white one, perhaps?
And let's match the lipstick with her shoes. High heels are not very practical but today, she won't do much walking, so they might be just perfect.
And we can't forget accessories. A necklace. Maybe two? Some rings and a bracelet.
Here we go. Now, it's perfect.

***

The victim was found strangled in her own bed. She was wearing red high heels and a white dress. So far, there are no suspects in this case.

"Is this better?" Aziraphale asked. The soldier just looked at him, utterly shocked. His leg, he was shot in just moments earlier, was now fully healed. Aziraphale was casually playing with the retrieved bullet.
"That's a miracle!" the soldier exclaimed while touching his leg carefully as if the bullet could come back in at any moment.
And then there was a flash of light and a deafening sound.
"Crowley," he whispered when he realized the demon was standing just where the bomb exploded.
He moved quickly, ignoring others, who were wounded. Now, he was praying for a miracle.
"Hello, Angel."

Dorianova zimní zahrada propouštěla přes hustý porost jen úzké pramínky světla. Ty občas uhodily jeden z velkých krystalů, které visely u stropu a rozložily se tak do duhových barev.
"Květiny jsou sobecké, Basile," řekl Dorian, když procházeli zahradou. "Vidíte, jak se všechny klaní ke slunci? Nezajímají se o ostatní. Nebojí se prospívat, i když tím utlačí jiné. Protože, když ne..." Dorian sáhl pro uvadlé poupě. Utrhl ho a rozdrtil ho v dlani. "Budou jen pouhým stínem. Nepřežijí."
Basil ho chvíli pozoroval. Váhal. Věděl, co se mu tím Dorian snaží říct.
"Nebojím se," zašeptal a naklonil se k Dorianovi pro polibek.

Pozdní večery, naplněné hlubokými debatami. Po vynikající večeři a spoustě skleniček vína.
Ale není to málo?
Známe se věčnost. A nespočetněkrát jsme jeden druhému zachránili život.
Ale není to málo?
Porušili jsme tolik pravidel, jen abychom mohli být spolu. Abychom jeden druhému vždy pomohli.
Ale není to málo?
Věřím ti víc, než komukoliv jinému.
Ale není to málo?
Miluji tě.
Ale není to málo?
Když se na tebe podívám, bolí mě u srdce. Chci vědět na co myslíš. Chci, abys věděl, co k tobě cítím. Nechci tě ztratit, ale tohle už mi nestačí. Nádech. Výdech. Sklenička vína.
"Miluji tě," zašeptám.

12. 6. 2016

To si ze mě asi dělají prdel! Připadám si tady jak v nějakým blbým filmu! To si myslí, že to na mě takhle můžou hodit a já jenom řeknu: "Kůl, co bude k večeři?"? Hlavně jak mamka na mě začala vybalovat všechny ty čarodějný krámy a vykládala něco o tom, že se to musím naučit ovládat nebo co... To si vážně věří. I pokud je to všechno pravda, tak s tím nechci mít nic společnýho. Mám svůj život ráda takovej, jakej je, děkuju pěkně.

A teď klepou na dveře. To jsem zvědavá, co z nich vypadne tentokrát.

To se takhle Horáček s Pažoutem domluvili, že už to konečně řeknou rodičům. A tak se po práci potkali před bytovkou a Horáček povídá, kde máš ty kytky, ty vole a Pažout pokrčil rameny a řekl, tys měl koupit kytky a oba se zhrozili a hledali, kde by nějaký ty kytky sehnali a pak si všimli, že naproti přes ulici mají na zahradě tulipány a Horáček, že bude hlídat a Pažout, že je otrhá. Ale té cedule, co říkala pozor pes si nevšimli. A tak šli k rodičům bez kytek a Pažout měl roztrženou nohavici, ale vůbec nikomu to nevadilo.

Baz was sitting on Simon's lap, his bare bottom gently touching Simon's thighs. Simon pulled him closer, kissing him deeply. He could feel the sharp taste of blood on his tongue from when Baz went hunting but he didn't care. He only wanted-

"Cath! Are you done packing?" her mother shouted impatiently.
"Almost!" Cath replied. That was a lie. She had no idea what to bring to college. The posters? The books, she waited for in lines for hours? T-shirts and hoodies? The heart-shaped pillow?
She took a deep breath.
First step: Finish the fanfic. Second step: Do everything else.

Horko. Hrubá kůra a třísky, zarývající se do bosých nohou. Tolik tváří kolem. A ten křik. Prodírající se až do jejího nitra a trhající její orgány na kousíčky.
Plameny olizují holé maso. Ruce přivázané k vysokému kůlu. A ten neustávající křik. Chce si zacpat uši. Chce ten děsivý zvuk zastavit. Neuvědomuje si však, že ten křik je její.

Gita se poplašeně posadila. Snažila se popadnout dech. Celé tělo měla v jednom ohni. Ten sen se zdál tak živý. Skutečný. Podívala se na vedlejší stranu místnosti, ale Di pokojně spala dál. Gita však věděla, že už neusne. Už se tam nevrátí.

"Well, my dear Watson, I believe the solution is fairly obvious. Would you agree?"
"Actually, yes, Mr Holmes," said Watson. "It was clearly the gardener. Nobody else was in the house and he left behind a fistful of short ginger hair. And this," he pointed to a vase of flowers on the table, "was the murder weapon."
"Oh, my dear Watson," Holmes interrupted. "It was the cat."
"The cat?" Watson repeated.
"Your diagnosis was correct," Holmes continued. "Anaphylactic shock. But not from pollen."
"How so, Mr Holmes?" Watson asked.
"Let me explain," Holmes smiled while leading Watson towards the garden.

"Why are you such an idiot, Potter?" Draco slurred.
"You're drunk, Malfoy," Harry said and rolled his eyes.
He couldn't believe it. Meeting Malfoy at Hermione's wedding wasn't something he ever imagined. Well... maybe the fact that Hermione was marrying Pansy should have been a clue.
"Come on," he said. "I'll call you a taxi."

***

When Harry woke up, his head was on fire. It seemed that he also drank more than he thought.
"Coffee," he said to himself as he tried to sit up.
"Make it two."
Harry slowly turned his head to find Malfoy. In his bed. Naked.

Remus was sitting by the window. Alone. The common room was full of students, who were giving and receiving chocolates and valentines.
"Moony!" familiar voices shouted.
Remus turned around. It was Sirius. He was standing on a chair.

"Roses are red," he started.
"violets are blue.
You are so hot,
go on a date with me."

"Get down," whispered Remus while pulling Sirius's hand.
"There are three more stanzas!" protested Sirius.
"Read it to me later, okay?" Remus said gently.
Sirius considered the offer for a moment.
"So... will you?" he asked.
Remus laughed. "Do you really have to ask?"