Moje články

Včera jsem měla narozeniny a tak mě Billy překvapil lístky do kabaretu. Hrozně jsem se na dnešní noc těšila, ale pak se tu rozpoutalo naprosté pozdvižení. Nějaké holky nepřijely včas a publiku se to vůbec nelíbilo. Nejdřív jsem chtěla odejít, ale nakonec jsem se rozhodla, že nám to večer nezkazí.
A musím říct, že vystoupení Nan i Kitty stálo za to. Tajila jsem celou dobu dech. Bylo to, jako by zpívaly jen pro mě. Když se Nan usmála, rozbušilo se mi srdce. Byl to zvláštní pocit. Přece jenom to byla dívka. Byla nádherná.
Bohužel ale dnešního pozdvižení ještě nebyl konec.

Since they were a small child, they could see things nobody else could. Poor souls lost in the whispers of time. Broken shards of what used to be humans. But there were also other entities, wandering around that somehow felt more sentient. Aware.
They were able to see those, too. And feel them. And hear them.
At first, it was interesting to listen to their stories. Some of them talked about the time they were still alive. Some of them never were. But then, everything turned darker. They came at night. Whispering.
It's easy, just go and grab the knife.

Vychovávat všechny ostatní ve vaší domácnosti je náročnější, než se může na první pohled zdát. Nejdřív je musíte brzy ráno vzbudit, aby nepřišli pozdě do školy nebo do práce. Během dne jim pak musíte pomáhat doslova se vším a to je pěkná makačka. A spát sami taky nepůjdou, když je nedonutíte. A pak si stěžují, jak jsou pořád unavení...
A samozřejmě nemůžu zapomenout na to, že jim musím pokaždé připomínat, aby mi už dali jídlo. Vždycky jim to strašně trvá. A nejhorší na tom všem je, že mě absolutně nerespektují jako autoritu! A přitom všichni víme, že kočky šéfují domácnosti.

Tori has always been the protective older sister but during the time Charlie was being bullied at school, she swore she would never let this happen again. And for a while, everything was fine. But then, Charlie admitted to her that Harry and his mates said some awful things to him. Her eyes went from blue to red to black.
The next day, Harry and his mates were not in school. Charlie later learned that there was a horrible accident. The boys fell out of their windows and nobody knew how that happened. A mystery that might never be solved.

"Moc vám děkuji, pane Holmesi! Nevím, co bych dělala bez prababiččiných šperků! Jak jste je vůbec vypátral?" zeptala se paní Carter.
Sherlock Holmes se zamyslel. Mohl tu zůstat, všechno jí vyprávět a ona by žasla, stejně jako všichni ostatní. Ale pro Sherlocka byly případy jako tenhle jen nudná rutina. Žádné komplikace, žádné vzrušení.
"Omlouvám se, ale už musíme jít," řekl a briskně se rozloučil. Když odcházeli, uvědomil si, že pozoruje doktora Watsona. Dělal to často, i když si nebyl jistý proč. Možná, že tu přeci jen ještě bylo něco vzrušujícího a komplikovaného. Ale k téhle záhadě nejspíš bude potřebovat nápovědu.

"Mám další!" zavolal Honza a zamával něčím třpytivým nad hlavou. Celotáborová pirátská hra byla v plném proudu.
Každý oddíl musel správně zodpovědět úvodní hádanku, která je přivedla na první stanoviště. Tam pak museli vyřešit šifru, která jim ukázala, kde je uložená první truhlička s pokladem. Každý oddíl měl povoleno si vzít jen jeden malý kousek kočičího zlata. Těch ale nebylo dost na to, aby vystačily na všechny oddíly. Záleželo tedy i na rychlosti.
Markův oddíl si zatím vedl dobře.
"A pamatujte děcka, není důležité vyhrát-" začal říkat Marek.
"Ale je důležité porazit Petrův tým!" dokončil za něj jednohlasně jeho oddíl.

Step-by-step gameplan. Works every time.

"This is horrendous!" said Aziraphale when he stepped into cow manure. Again.
"It's nature. Deal with it, Angel."
Crowley wanted to be done with the mission. Nobody told them they would have to deal with a werewolf, a witch and some really dumb trolls. He was over it.
"Oh, look!" said Aziraphale. "An orchard! Maybe we could stay inside the house for a bit and maybe..." he sprinted to the nearest tree, "we can have some apples!" He was already lifting it towards his mouth.
"Don't!" shouted Crowley suddenly. Then he pointed towards the orchard. There were dead bodies everywhere.

"To jsem teda netušil, že umíš číst," prohlásil Rimmer.
Lister ho ignoroval.
"Když jsem byl ještě malý chlapec, četl jsem neustále. Seznam ingrediencí, návod k použití... někdy jsem dokonce zcizil jeden z matčiných románů. Ještě teď často vzpomínám na gentlemany, kteří zasouvali své meče-"
"Nemáš někdy pocit, že seš jak gumička do vlasů, kterou někdo nechal na poušti?" zeptal se Lister.
"Jako obvykle nemám nejmenší tušení o čem to meleš," odpověděl Rimmer.
"Že seš jenom kapka kari v obrovským hrnci plným kari."
Rimmer to nekomentoval.
"Drobek v posteli plné drobků..."
"Krytone!" zavolal Rimmer. "Už vím, kam se poděly ty houbičky!"

"Máte tady volno?" zeptala se a dívka, která seděla u okna s úsměvem přikývla. Vlak se rozjel hned, jak se posadila.
Chvíli seděly mlčky.
"Jste nervózní?" zeptala se dívka u okna.
"Trochu," přiznala. "Vy ne?"
Dívka u okna jen pokrčila rameny. "Ani ne. Tuhle cestu jsem plánovala už dlouho. Spíš se mi ulevilo, když jsem nastoupila."
"Aha."
"Nechala jste tam někoho, kdo vám bude chybět?"
"Mhm," zamumlala.
Dívka u okna viděla, že o tom nechce mluvit. Nenaléhala. "Neberte to tak, že odjíždíte. Vaše duše vrací domů."
"Ale... co to znamená?" zeptala se.
Dívka u okna se usmála. "Záleží na tom?"

"Goddammit, Merlin, again?!" he groaned and quickly got up. The sun was high up already but nobody had woken him up. And there was no breakfast and, of course, no Merlin.
***
"Are you blind?" Arthur asked when his manservant brought him the wrong armour. "How many times have you polished it? Clearly not enough for you to remember what it looks like!"
***
"You know what? Do it yourself, you entitled prick!" yelled Merlin when Arthur complained about the bath being too hot.
Merlin was this close to punching him in the face. But makeup sex was always a better solution.

"I just want to be selfish," said Victor softly and nuzzled into Henry's nape. They were lying in bed, spooning.
"I thought we were being selfish," Henry replied, then turned around to face Victor. "Why do you think we are here?" he laughed.
"You know what I mean," said Victor. "I love being here with you, in the middle of nowhere. This weekend was incredible! This was the best birthday present. I didn't miss the city at all! I just wish it could always be like this."
Henry gently cupped his face and kissed him. "Me, too, love. Me, too."

Na počátku byla tma a ticho.
"Budiž světlo!" zvolal anděl a pozoroval, jak všechno ozářila teplá, jasná záře.
"Kolik jsi toho zase vypil?" zeptal se Crowley. Aziraphale se na něj uraženě otočil.
"Nepil jsem. Jen si užívám zázraky, kterými nás stvořitel obdařil. Podívej se na tu krásu!" Aziraphale dramaticky rozhodil rukama.
Crowley se rozhlédl kolem. "Myslím, že se tomu říká knížky."
Police v Aziraphaleově knihkupectví se nad nimi tyčily ze všech stran.
"Přesně! A každá začíná vznikem nového světa, postav a příběhu." Aziraphaleovi se zalesklo v očích. "Zázrak!"
Crowley si povzdechl. "Myslím, že je na čase vystřízlivět, ty můj zázraku."

Being good-ish was exhausting. Crowley seriously needed a stiff drink. Or maybe a hundred. Too bad he couldn't say no to his Angel. Speaking of his Angel...
"What are you doing here?" he asked the bartender.
"Shhh," whispered Aziraphale. "I'm here undercover."
"Oh," Crowley replied. He had questions. Many questions.
"Another cocktail, sir?" Aziraphale turned to an older gentleman. He proceeded to pour liquids into the shaker and shake vigorously. Alcohol started flying everywhere. Aziraphale didn't seem to notice. He poured the rest into a glass. "Better than just stirring it, innit?"
Crowley sighed. A hundred might not be enough.

"Dobrý den, vítám vás všechny u naší nové reality show: Slepičárna!" řekla vesele moderátorka. Živé publikum jí odpovědělo potleskem.
"Nejdřív vám představím naše soutěžící. Tohle je Filip..." Při každém představení se na obrazovce přehrál medailonek soutěžícího.
"A teď k samotné soutěži," usmála se. "Všichni soutěžící budou zavření v klecích, které jsou tak akorát v jejich velikosti. Jídlo dostanou na pojízdném pásu, na který pohodlně dosáhnou ze svých klecí. Každou epizodu budou soutěžící plnit různé úkoly. Pokud však nebudou úspěšní, může to mít až katastrofické následky! Vítězem bude ten soutěžící, který přežije až do konce soutěže."
Publikum ji odměnilo nadšeným potleskem.

Když jí byly čtyři, nachystala si sama snídani.
V deseti obcházela sousedy a pomáhala jim s drobnostmi, výměnou za drobné.
Na střední ji šikanovali, takže trávila hodně času sama. To jí ale nevadilo, byla na to zvyklá.
Ale zamilovala se. A měla poprvé zlomené srdce.
Konečně se odstěhovala od své dysfunkční rodiny.
Lidé do jejího života přicházeli a odcházeli.
Její poslední přítelkyně byla nadějí na normální život, dokud si neuvědomila, jak toxický ten vztah byl. Nina nevěděla, jestli ještě bude schopná někomu plně důvěřovat. Ale Maggie byla trpělivá a laskavá, měla velké srdce, nikam neutíkala. A taky voněla po fialkách.

"Come to bed, Angel," whined Crowley, dramatically leaning against the wall.
"I would love to, darling. But this book is so thrilling!"
Crowley rolled his eyes.
"It's this magnificent love story between a magical cow and this hairy... beast. They are star-crossed lovers - literally. And the world is ending and they haven't even kissed, yet!"
I'm dying! Also literally.
"And don't let me start with the birdman! He tricked the cow and stole their money and... Darling, he is... loathsome!"
That piqued Crowley's interest. Aziraphale rarely disliked... well, anybody.
"Tell me more," he purred. "And then let's go to bed."

Every time he met someone new, it was thanks to his parents. It was always a girl from a good family. They met with their families present before talking alone in the sitting room or going for a walk. It was more about his father's business interests than anything else. But it was safe and Victor didn't have to do anything to "make it work". But then he realized why it always felt safe. He wasn't risking anything. No tears. No heartbreak.
Now he found Henry and didn't want to let go. Dinner. It sounded so simple and yet, terrifying.

"I do," said Tal gently.
"I do," repeated Athlen.
Looking softly into each other's eyes, their hands tied together with a red ribbon. Everybody started cheering when they kissed. Their wedding was far from other royal weddings. It was small, on the beach. Neither of them was wearing shoes.
"Congratulations, Tally! Who would guess my little brother will get married before me?!" Garrett grinned and playfully elbowed Tal.
His wedding gift was a ship. Of course, it was. Tal didn't have the heart to tell him, he had enough of sailing for now. He wanted to stay anchored. To Athlen.

To takhle jedno sobotní odpoledne dostal Horáček pozvánku na fejsbůku na třídní slučák a hned ji ukazoval Pažoutovi. No tý jo, řekl Pažout, to musíme jít, to bude ale chlastačka a Horáček souhlasil, že to teda fakt musí, přece jenom už je všechny strašnejch let neviděli. A tak teda šli.

No teda Pažoute, to byla fakt pařba, to už se v našem věku jen tak nevidí. Jo jo, chlastali jsme jak za mlada, souhlasil Pažout. Takhle dlouho už jsem vzhůru nebyl, no ani nepamatuju, ale už jsem zralej do postele a tak šli, přece jenom už bylo půl desáté večer.

They finally talked. It was time. Time to be mature. And yet, the feelings inside of him screamed, then laughed, then cried.
They were living in the golden age. This was it. Everything was modernized, England was doing so well. And yet, two men living together?!
Well, it was possible. Two unknown bachelors could live in peace. But they were married and definitely not anonymous. At least not in this city.
Victor was considering all the pluses and minuses of every possible solution but their lives were still uncertain. Everything was. Their future, their present, their feelings for each other.

Bylo tam ticho. V tuhle hodinu už byl park zcela prázdný, až na ně dvě, ležící na červené, piknikové dece. Luna Hermionu objímala kolem pasu, ale oči měla upřené na noční oblohu, která byla na této straně města téměř nedotčená světelným znečištěním.
"Hele, tam je Pětinohý kentaur," řekla Luna a ukázala prstem na nějaké seskupení hvězd. Hermiona se nadechla, aby ji opravila, ale rozmyslela si to.
"Co si myslíš, že se stane, až ta poslední hvězda zhasne?" zeptala se Luna.
Netuším, ale stejně se toho nedožijeme, chtěla odpovědět Hermiona.
"Budeme mít soukromí," řekla místo toho a s úsměvem Lunu políbila.

"Držte mě," řekl s dramatickým podtónem Monty a upažil. "Držte mě, nebo omdlím!"
Percy s Felicity se na sebe podívali, ale ani se nehnuli. Monty se po nich otočil a pohledem je ještě jednou vyzval ke své záchraně. Ale když ani tentokrát neuspěl, zhluboka se nadechl, jako by snad nemohl popadnout dech.
"Tohle je tragédie!" prohlásil, zatímco se pomalu přibližoval k posteli. "Je po nich! Zcela a úplně po nich! Co teď budu dělat?"
"Půjdeš zítra za krejčím a necháš si ušít nové," odpověděla Felicity chladným hlasem. Montyho kalhoty, které byly na jedné nohavici pořádně okousané krysami, ji vůbec nevzrušovaly.

"So, I will go here and get... twelve points," they counted. It was going well so far.
"Look at her, she'll end up winning!" said a guy across the table. Everybody laughed. Then they stopped and continued playing the game. Everybody except them. For them, it felt like silence. But somehow, it was too loud. Overwhelming. It was pumping inside their brain. "They," they said. Everybody was quiet, looking at them, confused.
"They, not she," they clarified.
"Oh, okay," said somebody. All of them returned to the game. Everyone except them. Because they knew they would soon be misgendered again.

I když mě Amanda přesvědčovala, že to bude "v pohodě", když půjdu na ten koncert oblečený "normálně", pár minut na populárním internetovém vyhledávači změnilo můj názor.
O chvíli později už jsem žiletkou masakroval džíny z mého mládí, které jsem vyhrabal někde ze skříně a Amanda mi vnutila jedno ze svých triček z Dead, Goth & Beyond. Bylo mi malé, ale prý: "Dyť to je punk, tati!" Nakonec to doladila černým lakem na nehty.
Jenže když jsem se potkal s Mattem, začal jsem toho všeho litovat. Vypadal úplně normálně. Naštěstí nic neřekl, ale bylo mi jasné, že nevypadám punk, ale jako idiot.

Prý se mám obléct, protože už musíme jít. Sedím na posteli a objímám plyšáka. Venku prší.
Tentokrát křičí. Nepláču, ale ani se nehýbám. Chytne mě za předloktí a donutí mě vstát. Přinutí mě, abych se oblékla. Do šatů, které neznám. Tahám je po zemi, ale mu to zřejmě nevadí.
Nasedneme do auta a jedeme. Jedeme dlouho, než zastavíme na poloprázdném parkovišti. Je tam socha. Vypadá jako prasknutý kámen. Prý je to srdce.
Stojíme v dešti. Přes šaty mám přetaženou pláštěnku. Všichni pláčou, ale já jen koukám, jak maminku dávají do země. Spí. A na rakvi má hromádku čerstvě nařezaných kočiček.

Byl večer a Horáček s Pažoutem seděli v hospodě a popíjeli pivo. Ale pak Horáček řekl, že co takhle dát páku a Pažout chvíli uvažoval, ale uvažoval jenom o nedopitém půllitru a tak nakonec řekl, že teda jo. A Horáček se potutelně usmíval, protože věděl, že má na Pažouta páku a tak určitě vyhraje. Takže jak začli, Horáček se naklonil k Pažoutovi blíž s tím, že na něho svůdně zamrká a Pažout neodolá a nebude se soustředit. Jenže Horáček zapomněl, kolik už měl v sobě piv a tak se naklonil, padl hlavou na stůl a tu páku přeci jenom nevyhrál.

"Faster!" he said in an authoritative tone. Instead of an answer, Kinn entered the room. He was holding a tray with a luxuriously looking meal and a bottle of red wine. He was wearing a collar. Just a collar and a cock ring.
He came closer to where Porsche was sitting on the sofa. He carefully put the tray on the coffee table and knelt.
"Are you not going to feed me?" Porsche raised his eyebrow, caressing Kinn's cheek with a riding crop.
And at that moment, Kinn realized he had made a mistake. He gave Porsche too much power.

Už se zase blíží. Slyším je. Jsem tu ukrytá už snad věčnost, ale zatím jsem nenašla tu správnou chvíli zaútočit. Za tu dobu jsem je několikrát sledovala procházet. Skutečně by mě zajímalo, co mají za lubem. Ale na útok je potřeba pořádný plán. Přeci jen jsem na ně sama. A jestli správně počítám, těch lumpů je deset! Tohle bude skutečně boj na život a na smrt. Poslouchám jejich kroky. Už jsou skoro tu.
Teď! Rychle na ně! Musím je zneškodnit, než dostanou šanci!
"Au!" zařve ten člověk, co u mě bydlí a začne nadávat. Kočičí bohové, ten toho taky nadělá.

"Takže, vzhledem k tomu, že pořád ještě příšerně prší, tak jsme pro vás na dnešní večer připravili hned několik aktivit," pronesl dramaticky Marek. "První možností je diskotéka! Všichni milujeme diskotéku. Další variantou je herní večer. Klasika, tím se nedá nic zkazit. Pak tady máme karaoke, módní přehlídku a pak jsme ještě nachystali táborovou soutěž, která je ale zatím tajná," Marek se odmlčel. "Takže, co byste chtěli nejvíc?"
Jídelna ztichla. Někteří se na sebe podívali s otazníkem v očích. Jiní jen seděli a koukali.
"Tý jo, tak to jsem netušil, že vám těma možnostma úplně vyrazím dech," zasmál se nervózně Marek.

I mean, what's their deal? They eat so many carrots and for what?! What are they planning with all that eyesight? A terrorist attack? Probably! Just wait until they steal all your money! Or even worse, eat it! (shocked gasp from the audience)
And did you know that they are knocked up like all the time? And they only need to endure carrying an offspring for like a month?! (another gasp)
No, seriously, they are building an army! Just imagine an army of those fluffy devils crawling all over you! Every hell dimension sounds like a picnic compared to that!

"Scientists say the biggest issue with potential time travelling is that the Earth moves very fast, so time travellers would likely end up in space-"
"That's BS!" Hermione shouted so loud some people turned their heads. Neither of them noticed.
"What is?" asked Luna, peaking at her phone.
"Time travelling obviously works because of magic. It would be so dumb if we just basically ended up nowhere every time."
Luna shrugged. "I would become friends with the stars! They must be lonely, so far apart from their friends."
Hermione shook her head. "I would love to borrow your brain sometimes."

Horáček s Pažoutem byli u Machů pečení vaření a to především, když se peklo nebo vařilo, protože to měli bez práce. Jenže tentokrát to práce byla, protože malá Machová nechtěla usnout, takže Machovi dělali psí kusy, aby ji uspali a tak řekli Horáčkovi s Pažoutem, ať taky přiloží ruce k dílu a uvaří guláš. A tak teda krájeli a vařili, až se z nich kouřilo, ale pak Horáček řekl, že jsou všechny ty vařečky ňáký krátký a tak přemýšleli, co s tím, než si všimli osamělého sluchátka. A tak se na sebe podívali, pokrčili rameny a strčili ho do hrnce.

"Checkmate," he smiled as he moved his queen closer to the black king.
Impossible! The demon was scanning the board for any kind of escape. He still had a few black pieces left. But they were of no use. This had to be a nightmare. Except, he never slept. He didn't have dreams.
"I win! Finally!" squeaked Grell and fluttered his eyelashes. "What about a reward, Sebby?" he asked softly, pursing his lips.
Sebastian scoffed. How could a shinigami defeat him? He would never admit it but he was impressed. Nobody ever beat him in chess. He sighed. "Alright then."

Bylo zvláštní se po prázdninách zase vrátit do Bradavic. Jakmile vešla do třídy, cítila, jak se po ní spolužáci otočili. To pro ni ale nebylo nic nového. Věděla, že ji poznali ještě před tím, než vstoupila do dveří. Lidé jí vždycky říkali, že ji obklopuje aura andělské vůně. A to i přes to, že nikdy nepoužívala parfém. Povzdechla si. Netěšila se na to, až bude zase muset odmítat všechny chlapce, které potká. A jak na ni budou všechny dívky žárlit. Pramínek zlatavých vlasů si zastrčila za ucho a odhalila tím své perfektní obočí. Být dokonalá je skutečně ten nejhorší osud.

He was running in circles between his real life and his dream life. And neither of them felt complete. He felt empty and alone. Although Emily was incredible. He couldn't ask for a more caring and understanding wife. But that was the issue, he never asked for a wife.
How long can this farce go on for? A few months? A year? What about five? What is he going to do then? How long, until they are forced to have children? He couldn't get these thoughts out of his head even when he was oscillating in front of Henry's house.

To se zase blížilo léto a Horáček s Pažoutem se rozhodli, že jak Šebestová nechá sluchátko bez dozoru, tak si ho bez ptaní půjčí a napíšou s ním pololetku. A tak to udělali a jak přišla pančelka, tak se usmívali a říkali si, jó, to máme v kapse.
Ale pak ji odevzdali a pančelka jim říká, že to snad nemyslí vážně, že ty písemky mají úplně stejný a vůbec nedávají smysl, že snad použili nějaký generátor náhodných slov, ale Horáček s Pažoutem jí řekli, že ne, protože ten ještě nevynalezli a pančelka jim řekla, že budou zase dneska po škole.

"Já!"
"Ne, já!"
"Já první!"
"Na všechny se dostane," řekl Marek, zatímco na talíř nandával kus bublaniny.
Táborová olympiáda skončila teprve před chvílí. Markův oddíl získal nejvíc bodů a to taky znamenalo sladkou odměnu. Takže teď se všichni strkali a snažili se ukořistit alespoň kousek, i když je Marek ujistil, že tu buchtu rozkrájel tak, aby vyšlo na každého. Někdo do něho strčil. Někdo ho kopnul. Někdo jiný mu stoupl na nohu. Petr postával poblíž a pozoroval tu divou zvěř.
"Bacha, ať tě taky nespořádají!" zavolal se smíchem a Marek po něm hodil vražedným pohledem.
Aby Marek nakonec nespořádal jeho.

"Racoon to Nighthawk, I can see something suspicious. Two o'clock. I repeat, something suspicious. Two o'clock. Nighthawk, do you copy? Over."
"Roger that. I can see him. He's walking towards the old factory. Should I follow him? Over."
"Stay put. Caterpillar will follow him. But keep me informed. Over."
"Roger. I'm watching them. Over."
There was a long pause.
"What's happening now, Nighthawk? Over."
"Something is going on," Nighthawk waited. "Mission accomplished, sir! The hedgehog is in the oven! Over."
"Copy. Great job, Nighthawk! Racoon out."
Racoon sat down and turned off the walkie-talkie.
What the hell is a hedgehog?