Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Můj letošní "seriál" z prostředí hry The Talos Principle je sbírka mikropříběhů o robolidech (a jejich kočkách). Jednotlivé příběhy na sebe nijak nenavazují, i když poslední dva představují určitý závěr. Pokud máte rádi roboty (a umíte anglicky), přeju příjemné počtení :-)
Já mám nejradši tenhle, v podstatě úplně nedějový drabble. Snad se novým čtenářům bude taky líbit. :) Napsala jsem ho na téma "Kvetoucí korál."
Azurově modré nebe, rozvířená vodní hladina. Nad ní zuří bouře. Hromy a blesky přináší zkázu. Krvavý déšť neustává. Těžké kapky se rozplývají v kruzích, moře má barvu staletého dubu.
Hlouběji se nachází zelenomodrý třpyt šupin. Myriády drobounkých životů, tlamičky chňapají po černých chaluhách vlasů. Bublinky rybího dechu se dotýkají chladnoucí tváře.
Mořské dno odkrývá tisícileté sousoší. Vyřezávaný rubínový filigrán, mozaika na skalním masivu. Na něm se tyčí stovky mávajících rukou s rozevřenými dlaněmi, vlnících se jako pableskující záře cizího slunce. Květiny neobjevených zahrad. Život, vyrůstající ze života.
Oči námořníka zšednou jako hra světel. Božská nádhera. Zemřít znamená objevit nový svět.
Dlouho jsem vybírala, ale nakonec zvítězily kočky. Jak jinak u nás, že.
Sleduji spící kožíšky a přemítám nad dnešním tématem. Kočky jsou. Neřeší, co bude, nebo nebude. Jsou a užívají si každý den naplno. Myš! Chytím? Nechytím? Hlavně, že lovím! Pršíš? Vadí. Počkáme, až přestaneš. Sněžíš? Zajímavé, ale studené. Hřeješ sluníčkem? Fajn, jdeme se vyhřívat…
Vidím je v duchu před sebou. Tobiáše. Čendu. Jáju. Silvera. Barbuchu. Sofii s třemi koťaty, Barbušici, Lupínka, Tříbarevku… tolik jich tu bylo a už jsou za duhou. Nikdy nebudou zapomenutí. Teď se na stejných místech vyvalují Rozárka, Goliáš, Sára, Zuzana. Neřeší, co bude nebo nebude. Užívají si jaro a my s nimi. A tak to má být.
Písala som tento absurdno-smutno-vtipný sci-fantasy príbeh o adaptácii, priateľstve a učení sa žiť s dôsledkami vlastných chýb a limitov. Všetky dosiaľ publikované časti nájdete prelinkované jeden s druhým začínajúc tu>>
Ak ste nevideli Arcane, je na Netflixe a je moc super. No aj keď na začiatku pôsobí ako animované fantasy s cool mašinkami v secesnom mestečku, jeho realita je brutálna a skoro všetky kanonické postavy riešia pomerne vieryhodné traumata. Tuto ideme jemnejší pratchettiánsko-bukgakovský vibík, ale je dobré vedieť odkiaľ sme prišli.
Mágia je nestabilná, málo preskúmaná a ťažko uchopiteľná sila prírody a univerza. Výskumníci Viktor a Jayce kedysi vyvinuli revolučný spôsob ako čary ovládať pomocou technológie. No pretože ich domov, rapídne industrializované dvojmestie Piltover a Zaun, dlho zmietali konflikty, nerovnosti a niekoľkogeneračné spoločenské krivdy, využitie ich technológii ho takmer zničilo.
Jayce s Viktorom teraz žijú v tajomnom medzipriestore kadiaľ mágia preteká, skúmajú ako funguje, vyrovnávajú sa s tým čo spôsobili a snažia sa prísť na to ako pomôcť ľuďom, ktorých ich vynálezy zmenili. No aj keď svet zhora občas vyzerá drobný ako šlendlíková hlavička, stále vie byť prekvapivejší než sa zdá.
Akú úlohu hrá kyborgka uveznená v zlatej klietke svojho domu, mačka ktorá chce vlastného čarodeja, starý doktor naháňajúci všeliek pre choré dieťa tak dlho, až celkom zabudol byť obyčajným rodičom a spoločnosť, ktorá sa musí vysporiadať s populáciou ľudí bez duše?
Počas DMD som to úplne nestihla, preto postupne nahrávam a plánujem dopísať na AO3 >> Dajte mi prosím vedieť, či by vás zaujímalo čítať to ďalej – nepísala som roky a všetok feedback ma hreje pri srdiečku <3
A na rozlúčku pozdrav od môjho dubnového ducha Oneiropanta:
Letos mě toho zaujalo hodně, a tak možná uveřejním výběrů víc. Jako první to, co mě oslovilo ve světě Harryho Pottera.
1) Mairam a její Sazenička mě poučily o tom, jak Bradavice k vrbě mlátičce přišly.
2) Carmen mě naladila na zlomyslně vánoční notu drabbletem Sváteční provoz
3) Mairam podruhé a drabble Cestovatelka - souhlasím s Ronem, mít obraceč času, konečně se pořádně vyspím :-)
4) Mairam potřetí - Mateřská láska mi vyhrkla slzy do očí. Narcissu plně chápu.
5) Regi a Porada v ředitelně v rámci Exkurze do Bradavic mě pobavila. Snapeúv protáhlý obličej úplně vidím.
6) Další Mairam a nádherné ztvárnění uzdravujícího se Zlatoslava Lockharta v drabbleti V pátém patře
7) I Rita Holoubková se Mairam v drabbleti Pisatelka moc povedla
8) Dialog Lenky Láskorádové s Moudrým kloboukem se Mairam povedlo dokonale vystihnout v drabbleti Nejsem z tebe moudrý
9) Poslední Mairam v tomto seznamu s drabbletem Nejdražší Doro. Nečekala jsem, že o ruku požádá ona jeho a ne naopak...
10) Desítku zakončím drabbletem od gleti, které mě naprosto dostalo. Chechtala jsem se ještě hezkou chvíli po tom, co jsem stoslůvku Ach ti mudlové dočetla.
Původně jsem žádnej svůj výběr posílat nechtěl, ale když jsem si včera procházel a dával pro sebe dohromady soupis letošních drabblů (a většinu si je po sobě i poprvé četl), přišlo mi že je takový... jiný... štastnější a veselejší. I když by z povahy věci (tématu i fandomu) bejt veselý vůbec nemělo... a možná právě proto si zaslouží vyvěsit.
Rubašov klečí na zemi. Ruce svázané za zády. Má za sebou dlouhou, opravdu dlouhou cestu po schodech. Až do těch nejhorších útrob nejhoršího stavení v celé zemi. Na pokraj jícnu pekla. Okamžik. Poslední. Na temeni hlavy ucítil chladnou hlaveň. Cvak. Nic. Cvak cvak. Jeden z mužů se otočí na druhého. Nezapomněl Gletkin, ta hlava děravá, už zase objednat náboje? Po chvilce dorazí Gletkin a přisvědčí. "Budeme ho muset pustit." "Cože? Pustit?" Zahřmí hlas zpoza dveří. Je to Josif Visarionovič Číslo Jedna. "Ano, nemáme náboje." "No tak dobrá... když není jiná cesta." Odmlčel se. "Zajdeme si všichni - Gletkine - Rubašove - na zmrzlinu."
Drabble jsem dala do autorského výběru proto, že je dobré.
Díky všem za ročník 2026, byli jste, jako vždy, skvělí.
Co bylo - není.
Na vrcholu ošuntělého schodiště na kost vyhlazeného patami revolucionářů, v nejvyšším patře domu kdesi na vzdálené periferii města galerie zkorodovaných hlav státníků, generálů, vrahů a lhářů.
Stříbrný prach z trefoidních křídel smrtihlava tiše sedá na parapety, a díry po kulkách jsou jako maličké plivance samopalů. Rezavé stružky slz se derou z mramorových důlků.
Poslední dny soumraku světa zní kolísavým výdechem amplionů. Zpívají: "Je nám to líto Je nám to líto Je nám to nekonečně líto." Zkouška sirén se protáhla na sto let a skloněné kamenné hlavy tiše naslouchají. Je jim to líto?
Čitateľov som nemal mnoho, ale i tak, nech sa páči, celý rozprávkový príbeh (vrátane posledného nezverejneného drabble) o cestovaní Paulíny a potkana Ratka magickými svetmi za hviezdami.
Tohle drabble vybírám z jednoho jediného důvodu - poslední dobou se mezi lidmi rozšiřuje představa, že netopýři v mládí chodí pěšky, dokud se nenaučí lítat. Je pro netopýry dost nebezpečná, protože netopýr na zemi zpravidla potřebuje pomoc.
O netopýrech se v knihách pro děti a dospělé objevuje spousta nesmyslů a chyb v základních faktech, a to i v dnešní době, kdy není zas tak těžké si ověřovat fakta.
Když se rodíme, máme velké nohy, abychom se udrželi v bezpečí mateřské kolonie a malá křídla, protože ještě zdaleka nelítáme. Křídla nám postupně rostou, my rosteme taky. Protahujeme křídla. Cvičně máváme. Čistíme. Sílíme. Tulíme se k maminkám, aby nám nebyla zima. Cvičně máváme křídly. Protahujeme. Sílíme. Tulíme se, protože to máme rádi. Nakonec přichází premiéra. Letíme!
Nechodíme tedy pěšky po lese, dokud se nenaučíme létat. Netopýr na zemi by dlouho nepřežil. Ve výškách a úkrytech žije, aby byl skryt před nebezpečím. Pokud to není upír, který se pořádně napucnul a nabere jídlo i pro kamarády, takže musí jít domů pěšky.
V knize Co život dal a vzal píše Betty MacDonald o kurzu tvůrčího psaní, který spolu s ní navštěvoval malý tlustý Řek. (Pokud to neznáte, více v úvodu k prvnímu drabble.)
A tohle je příběh toho Řeka.
Takhle pohromadě to bude asi ještě praštěnější než po kouskách.
Názvy kapitol jsou kráceny, aby se obsah vešel do sto slov.
Letos mě to hrozně bavilo psát. A tak jsem si napsal i jedno nesoutěžní, Lekce anatomie od hlavy k patě, tedy k nohám, ale to už není příběh toho Řeka, tak nevím, proč s tím tady vlastně otravuju.
Snad poprvé dávám svůj seriál do patřičné rubriky. Považuji za ironii, že je to zrovna seriál, který nedává moc smysl.
Letos jsem psala trochu roztříštěné vyprávění o následcích události, která se stala v den dvacátých šestých narozenin Daniela von Draka.
Daniel je tady již správcem sbírek, ale velmi krátce a na neschopence. Setkáváme se i s Vraspírem a Jaroslavem L. Zčásti se odehrává během liturgických oslav Velikonoc.
Poděkování všem mým čtenářům a podporovatelům a zejména mému editorovi Vítězslavu Hálkovi, editorovi almanachu Máj, od kterého jsem si vypůjčila grafickou úpravu i vyobrazení pana Erbena.
tenhle výběr je poctivě a několikrát proškrtaný soupis kachen ale i prosté oblíbenosti co jsem nashromáždil za duben během pročítání... (nejspíš ještě vznikne seznam z toho co jsem četl poprvé v až květnu)
předem se omlouvám seriálům protože ty si s dostatečnou mírou porozumění pročítám až teď
tedy následuje deskriptivní výpis počinů co mě výrazně oslovily (tedy promluvily na mě ať už originalitou nebo měrou harmonie stylu a líčení)
Letos jsem opět psala střípky z vlastního historického fandomu Tisserands (Tkalci) z oblasti Okcitánie na přelomu 12. a 13. století, kdy se postupně smráká nad početnou populací katarských věřících. Ve větším záběru v rámci tohoto koutku světa se objevují události velké historie týkající se křížových tažení, půtek místního panstva, biskupské i papežské inkvizice, ale i historie malé, každodenní, která se točí kolem rodiny paní Biatris, dcery obchodníka s látkami z města Mirápeis (Mirepoix). V rámci jinak chronologicky neuspořádaných kousků vznikla malá navazující linie velmi vedlejší postavy, kterou jsem provázala odkazy v záhlaví jednotlivých kousků, a která začíná zde: Vůně domova
p.s. těší mě, že drabblat v této linii je přesně tucet :)
Letošní výběr byl poměrně jasný už v průběhu dubna. Tohle stojí samo o sobě a asi v něm spousta z vás uvidí něco ze života (snad ne vlastního). Skládá se ze zaslechnutého jak vlastnoušně, tak přeneseně z publictistických podcastů, zpráv a ve dvou případech údajných životního příběhu, které byly tak bizarní, že jesnad ani nikdo nemohl zcela vymyslet. Velmi smutný je ale fakt, že takového věci se dneska ještě dějí, ozývají atd. Zavírat nad tím oči nepomůže - až zjistíme, že žijeme v prvních stadiích (chronologicky) Handmaid's Tale, bude poněkud pozdě.
zmínka o domácím násilí
Soukromí, ne kariéra. „Prý nechce být bezdětná manažerka, takže je na pracáku a chce otěhotnět. Vždyť ani nedostane mateřskou.” Domácnost, ne majetek. „Přepsala na toho magora byt.” Péče, ne sobectví. „Nikam nechodí a dělá mu služku.” Když se budeš upřímně snažit vrátit do své přirozenosti, vrátí se ti plodnost. „Nalil jí do hlavy nesmyslné pohádky a ona zcela odmítá přemýšlet.” Nikdy ti doopravdy neublížím. „Měla zas monokl, ale prý ho vyprovokovala.” Nikoho jiného nepotřebuješ. „Když si zablokovala i mě, jela jsem za ní, ale vůbec mi neotevřela.” Budu ti vždy oporou. „Ten její magor mi pak večer stál pod okny.”
původní drabble bylo psáno na téma č. 5: Osamělé vrznutí
Teplý odpolední vítr zvedal z cesty okrový prach, když zaklepala na vrata truhlářova dvora. Pravidelné drnčení pily utichlo. "Co potřebuješ?" utrhnul se bez pozdravu rudolící vazoun a krčil obočí plné pilin. "Poslat někoho do domu Dobré paní Jacmy, zkontrolovat stavy," odvětila Biatris podobně úsečným tónem. "Dneska jeden zavrzal." "Kvůli jednomu vrznutí ztratíme půl dne? Kdo to zaplatí?" "Stefe," narovnala se Biatris do plné výše svých třinácti let a pomyslela na maminku, "tvůj mistr ví, že naše rodina nezůstává nikde dlužna. Dojdi pro něj. Jestli se tkaní zdrží kvůli zadřeným spojům, můžeš jít se svou Azalais k oltáři třeba ve spodkách."
Letos jsem opět psala střípky z vlastního historického fandomu Tisserands (Tkalci) z oblasti Okcitánie na přelomu 12. a 13. století, kdy se postupně smráká nad početnou populací katarských věřících. V rámci chronologicky neuspořádaných kousků vznikla malá navazující linie, kterou se pokusím provázat odkazy a vložit do seriálového tématu.
Je smutné, jak tak slavný rod tak hluboko klesl, pomyslel si Brumbál, když prohlížel polorozbořenou chatrč rodiny Gauntovy. Opatrně našlapoval na prohnilou podlahu, přitom nahlížel do všech zákoutí. Najednou to ucítil, tu stopu známé magie. Tomovy magie. Trochu to připomíná hru na schovávanou, pomyslel si, když vnímal její měnící se hladinu. Pak ho objevil. Pověstný prsten rodiny Gauntů. Mocný artefakt. Opatrně ho vytáhl z úkrytu.
Najednou to uslyšel; "Albusi, vem si mě, jsi mocný, se mnou budeš Ještě mocnější." Tak na tohle ti neskočím, pomyslel si. "Vem si mě, mohu ti přivést Arianu zpět. Znovu ji obejmeš." Nasadil si ho.
Příběh se odvíjí v krajině Lučných vrchů. Muž jménem Vajgor je nadán zvláštní schopností, kterou ovšem před světem tají. Právě kvůli tomuto nadání se vydává do prokleté jeskyně Tmiji mora, aby zachránil sousedy ze své vesnice. Právě do ní totiž vedou jejich stopy. Jeho přítel ve zbrani, Borlan, se jej snaží zadržet a dostihne jej zrovna když se Vajgor chystá sestoupit do útrob země. Oba následně zahájí události, které ovlivní nejen je, nýbrž v konečném důsledku celý kraj Lučných vrchů.
Do výberu pridávam svoj kúsok na tému "Ponožka profesora Snapa anebo cesta tam a zase spátky" o interdimenzionálne cestujúcich kusoch textilu.
Pretože je mimo dejovú linku, nedala som to ani do seriálu a voľakde to zapadlo, ale sama som bola prekvapená ako ma písanie tejto silly hlúposti pobavilo.
Keď bývaš v samotnej magickej tkanine reality, kde nefungujú klasické fyzikálne zákony, tak prať samozrejme nemusíš, ani vešať košele, ani platiť za nové svetre. No pokiaľ svojho spolubývajúceho naštveš rozhádzanou čarami vyfabrikovanou garderóbou, nikdy nevieš čo ťa čaká...
A potom si Viktor povedal "dosť"!
Vedľa totiž pristála ponožka príšerného dizajnu, nezdravo iskrila a znemožňovala sústredenie.
"Jayce?"
"Mhm?"
"Zase pričarovávaš oblečenie?"
"Neee."
Dvadsať košieľ, desať vestičiek, každý deň iné topánky, fajn... Ale handry postrácané po baráku Viktorovi z fyzického sveta nechýbali a nemal v pláne ich zavádzať.
Veď ti ukážem štramáctvo. Luskol prstami. Na dvore vyrástla ručná pračka, prádelné šnúry a jedna pofidérna železná žehlička. Kolegova bielizeň, náhle poslušne vykazujúca realistickú nutnosť údržby, sa zoradila na kope.
Niekto rád funkčnú simuláciu fyziky, chechtal sa Viktor. Schválne, kto lepšie vystihne krásy pondelňajšieho prania, zámožný jedináčik alebo chalanisko z banskej štvrte.
Letos jsem nějak neměla náladu psát Zeměplochu, tak jsem se vrhla do jiného tématu - chtěla jsem psát o duších v Bradavicích, ale témata mě odvedly úplně jinam.
Tady začíná minisérie o duších: Nudné čekání (dál provázáno odkazy v poznámce)
A tady hlavní seriál o studentech z Mrzimoru, který se z toho díky tématům vyloupl: Půlnoční návštěva
Jako bonus přidám vánoční speciál, který nemá pevné místo v žádné lince, ale nemusel by zapadnout: Štědrej večer nastal
Na chvilku jsem díky bonusu zabrousila i do mé milované Zeměplochy: Podezřelý předmět
Všem čtenářům děkuji za přízeň, komentáře a kachničky.
Toto drabble jsem vybrala, protože se mi líbí jak se mi povedlo vystihnout atmosféru. :)
Bylo to na téma č. 5: Osamělé vrznutí
Tiše se plížil nocí. Nikde nikdo, přesně tak to mělo být. Studenými chodbami sklepení se nesla ozvěna kapek. Vlezlá zima zalézala za nehty. Bezděčně se střásl.
Na křižovatce zastavil a v paměti prošel naučenou trasu. Byl si stoprocentně jistý, že správně počítat kroky. Udělal ještě dva kroky doprava a na zdi nahmatal šestou cihlu odspodu. Zadržel dech a zmáčkl ji.
Nic.
Zamračil se a ještě jednou prohmatal své nejbližší okolí. ...pět, šest, musí to být ona.
Rozkročil se a znovu zatlačil na cihlu celou dlaní.
Jen slabé vrznutí naznačilo, že tentokrát se něco pohlo.
Další série ze světa Království Ostrovů. Tři kamarádi se vyrovnávají s faktem, že jeden z nich může být v nebezpečí života. Intriky a atentátníci jsou v jejich koutku světa zcela neobvyklé. Naštěstí proti případnému nepříteli nestojí sami. Jsou to ale ještě kluci, takže proč by si vlastně měli dělat starosti?
Navazuje přímo na loňský seriál. Který volně navazuje na předloňský seriál. Hlavním hrdinům je 17 let. Časové zařazení v rámci fandomu - cca 200 let po Změně.
Jednotlivá drabblata by měla být schopná stát sama o sobě. Provázáno odkazy.
Odkazy na letošní bonusy mimo sérii: Vánoční drabble - Doma - Rezka Proroctví - Jednou Ponožka profesora Snapea aneb Cesta tam a zase zpátky - Určité hranice nepřekročí - Vran a Liška Klišé aneb Hoď si kostkou! (Byla tam jen jedna postel) - Idiot? - Vran a Rezka
Potápím se do tvé duše. Pod hladinou nevyspání se skrývá rozladění z toho, že dnes tě neobejme vůně kávy, příznačná pro každé ráno. Pomalu klesám hlouběji. Tam jako ostré útesy na mne číhají tvé výčitky a osočování. Kdo za to může? Otazník jako kotva upoutává tvé myšlenky k viníkovi.
Lapám po dechu.
Černá barva mých plavek tě irituje. Připomíná ti tmu, po které toužíš a není ti dopřána v bodavých paprscích dne. Černá vzbuzuje asociace na milovanou chuť tmavého nápoje. Kdo tě teď postaví na nohy? Kdo tě vzpruží? Dovolíš, abych to byla já?
Drabble jsem vybral z několika důvodů. Za prvé jsem si nejvíc užil jeho tvorbu, za druhé je interaktivní a za třetí si z něj čtenář třeba zapamatuje nějakou drobnou zajímavost. Díky za letošní ročník. ^^
Téma č. 23: Pokušení mocných.
Znáte moderní historii? Co si vychutnávali prezidenti a na čem ujížděl světoznámý byznysman? Otestujte svoje vědomosti v kvízu.
Tomáš Garrigue Masaryk A. čaj
John Fitzgerald Kennedy B. pivo
Ronald Reagan C. víno
Václav Havel D. daiquiri
Winston Churchill E. whiskey
Mahatma Gandhi F. mléko
Martin Luther King G. káva
Steve Jobs H. dietní Cola
Jaroslav Seifert I. voda
Albert Einstein J. mrkvová šťáva
Výsledky jsou schované pod tímto řádkem.
1F, 2D, 3H, 4B, 5E, 6I, 7G, 8J, 9C, 10A
Věděli jste? Tipovali? Dedukovali? Napište nám komentář a nezapomeňte na kachničku!
Do autorova výběru si dovoluji vložit toto drabble, neboť mezi čtenáři jaksi zapadlo a poněkud neskromně si dovoluji vyjádřit naději, že snad nebylo blbé jak tágo. :-)
Bylo psáno na téma č. 25 Kvetoucí korál
Ota je frekventantem tanečních. A tak jednoho krásného dne vyráží celá Šukovic rodinka na prodlouženou.
"Oto, kvetoucí korále máš?"
"Ano, tati, mám květiny i korále."
A tak může rodina vyrazit. Akce probíhá dle obvyklého scénáře. Ota nepatří k těm, kteří by byli neustále v jednom kole. Je asi po mně, dumá Lev, já jsem také nebyl, vzdor svému jménu, žádný lev salónů a už vůbec ne parketů. Což je ostatně poznat, když během večera vyrazí se Scholastikou na parket.
Ota nečeká na speciální volenku, rozdá náhrdelníky dívkám bez ní a zahlásí úmysl odejít.
"Můžeš tu ještě zůstat, já doprovod mám," nabízí Lvu Scholastika. Lev na nabídku nereflektuje a vyráží se Scholastikou a Otou na kebab.
Neboť Lev si je dobře vědom toho, že už je opravdu dosti vypelichaný l(L)ev na to, aby se pokoušel oblažovat Otovy spolufrekventantky.
Tohle drabble mám strašně ráda. Je jedno z mála, která jsem napsala z pohledu Jaroslava L. Také ho vnímám jako klidné přijetí toho, to co jsou a že to ještě nebude snadné.
Název je jménem hvězdy Sirius A. Sirius B je její dvojče, průvodce.
Povrchové teplota Siria B je dvacet pět tisíc Kelvinů, v rentgenovém oboru je tedy jasnější než jeho známější a noblesnější bratříček Sirus A. Většina lidí o něm neví vůbec nic. Většina lidí neví ani o nás.
Popravdě řečeno bych byl rád, kdyby to tak zůstalo. Kdyby se prostor a čas kolem nás zakřivil natolik, abychom zbyli sami a nedoléhaly k nám žádné bolesti.
Přemýšlím, kolik pochopil otec. Tenhle kněz je velmi chytrý. Má jemné způsoby, jeho matka prý byla šlechtična. Je bystrý. Doufám, že si nevšiml.
Sirius znamená blikotající, jiskřící. Ty jsi jiskra, Danieli. Kdo z nás je tvým průvodcem?
Příběhy na motivy počítačových her Portal a Portal 2 z produkce studia Valve.
V první hře Portal jste dívkou jménem Chell, pokusným subjektem ve výzkumném středisku Aperture Science. Vaším úkolem je vyřešit hádanky v testovacích místnostech často plných smrtelných pastí a s pomocí portálové zbraně, která vytváří vstupní a výstupní portál, se dostat k východu. Celému středisku vládne šílená umělá inteligence jménem GLaDOS, kterou Chell nakonec po velkých útrapách poráží.
V pokračování hry, Portal 2, jste znovu vtaženi do útrob Aperture Science, coby dívka Chell a opět řešíte hádanky s pomocí portálové zbraně. Kromě GLaDOS vám dělá průvodce i dosti praštěné jádro Wheatley. To v jednu chvíli přebírá vládu nad Aperture Science místo GLaDOS a v záchvatu šílenství jí vkládá do bramborové baterie a spolu s Chell svrhává do podzemí komplexu. Ty dvě jsou nuceny uzavřít křehké příměří, aby dokázaly projít opuštěnými prostorami Aperture, vytvořenými ve starém solném dole původním zakladatelem, zpátky na povrch. Postupem času máte možnost se seznámit s historii společnosti i s Cavem Johnsonem a jeho asistentkou Caroline.
Ano, já vím, málo jsem četl, jsem ostuda. V podstatě jsem přečetl tak akorát čtyři seriály, ale všechny můžu doporučit. Takže místo deseti drabblat vybírám čtyři kompletní seriály, ke kterým přidám i stručnou recenzi.
Z deníku dobrodruha II. (Odria, Killman): Sem jsem vložil odkaz na první díl letošního Killmanova seriálu, který s velkou dávkou akce i humoru sleduje partičku dobrodruhů. Můžu vyzdvihnout především sympatické a zapamatovatelné postavy a bravurně zpracovaný bonus Hoď si kostkou.
Slídil (Vlastní, Tora): Velmi napínavý a poměrně temný detektivní/krimi seriál o stalkingu, který je dnes bohužel velmi aktuální téma. Padouch byl napsaný velmi přesně a nesympaticky, takže jsem měl dobrý důvod se bát o své oblíbené postavy a zároveň se radovat pokaždé, když zloduch dostal lekci.
Seriál milé JJ (Věda ve sto slovech/ze život, mila_jj): Autorka poučných vědeckých drabblat se letos pustila do vtipného a oddechového seriálu, který mě celý duben bavil a zlepšoval mi náladu. Ctibor a Jan jsou asi moje oblíbené postavy.
Vydlak (Budeč: Liškomág Evžen, Aries): Letošní seriál od Aries přinesl velkou dávku boje, napětí a dokonce i romantiky. Hlavní role se chopil Evženův syn Drahoš. O postavy jsem se upřímně bál, to nebudu lhát. Hlavní záporák je také velmi výrazný a v podstatě každý jeho útok má silné následky, což činí příběh velmi napínavým a čtivým.
PS: Těmto dvěma zvláště bych ještě složil kompliment a vzkázal:„Jazyk nás prozrazuje, díky jazyku se zmocňujeme světa a díky jazyku se vyjevujeme, ukazujeme jací jsme.“
⑦ Protože i já jsem tu zosnovil „Shots fired,“ tak ocením, že mi to někdo vrátil, a jestli to tak nebylo myšleno? Tak velmi bryskní reakce! Ave dvorakova631.
⑩ Já jí to dám, co bych nedal. Soirlumen a new weird fantasy Trochu života do toho umírání,za název, co jsem potřeboval, za hru slov, za přechod do akce!
A ještě shoutout Lejdynce, za vybraný servis triggervypsanafixalyrics.exe; od Gwendolíny a Klenotu 2024 je to už přeci jenom nějaká doba. To mě potěšilo!
Letos jsem nezabrousila ani do světu strážců rozhraní, ani do světa komediantů, čarodějek a švadlenek. Omlouvám se všem, kteří se na to těšili, snad příště.
Zlo, stalking.
Slídil je příběh z dnešní doby. Obávám se, že podobných "charakterů" mezi námi chodí povícero a jejich konání nemá vždycky konec, který by si zasloužili.
Ze seriálu se špatně vybírá, ale tohle snad může fungovat trochu jako trailer.
„Už je to lepší?“ zajíká se Slávka. „Chceš na vzduch?“ Drahoš přikývne. Vděčně přijme oporu dívčiny dlaně. Ponuré chladno venku nutí přitisknout se k sobě. Hrbolatou dlažbu křižují kroky několika chodců, projede auto, štěkne pes. A mezi tou lhostejnou všedností se proplétají neviditelné vlny rozvířené magie, žulové kostky pod nohama neslyšně drnčí. Bez varování se spustí prudký déšť. Vrhnou se zpátky do křehkého úkrytu falešné útulnosti. „Je tady v okolí hodně čarodějů?“ šeptá Drahoš. „Pokud vím, jen my. Máma a já, táta ne,“ odpoví Slávka stejně tiše. Znepokojeně pozoruje nervózní výraz své matky. „Mami, ty víš, co se tady děje?“
Letos jsem to ukládání trochu flákala, ale to bude i tím, že bych musela dát do výběru skoro každé druhé drable, co se tady objevilo. Jedno lepší než druhé!
Tak tedy výběr první bez ladu a skladu, jak se mi to ukládalo, nikdo není první ani poslední.
Julie zabodovala už v nultém tématu. Víte, že Salieri založil punk? Amadeus
Velmi tajemný a sugestivně naléhavý seriál o hoře a proměně psala myday: Hoře
medvedpolarni a jeho Letenské listy nikoho nenechají chladným: Nejen její
Bez ef77 a jejích Temných alejí už ani není možné si DMD představit: Cikánská hudba
Kitsune´s Sun tradičně sází jednu perlu za druhou: Hrušeň
Historie a Blueberry lady je sázka na jistotu a těžko vybrat jen jedno drable. Prázdné místo
A další hory, které nenechají v klidu: N.Ella a Bunkerë
Lomeril, která nám připomněla, že ti nejlepší vědci jsou Vyprávěči,
a na konec přispěvatel nejpilnější: od začátku dubna do konce plnil denně fandom netopýr budečský, který si například parádně poradil s kandidátským tématem Do bělostných křídel zahaleni.
Všem nesmírně děkuji za krásné příspěvky.
A chcete-li jiný, spřátelený fandom, otevřte si ten s názvem Historie. Co kousek, to perla.
Přemýšlela jsem který letošní kousek vybrat. Dlouho jsem měla pocit, že mi to letos moc nepíše. Možná za to mohlo, že mám paralelně rozepsanou jinou časovou linii v Bingu a ještě dávám dohromady ve větším formátu jeden ze starších seriálů a taky jsem si zvykla na větší prostor. V každém případě jsem se do drabblení dlouho nemohla dostat. Nakonec jsem vybrala Úlevu (téma pro 7. 4. - Paradox), která byla prvním drabbletem, kam se mi podařilo protlačit Ferguse O'Neilla. Starý rybář, pašerák a Francesin strýček přes koleno, který původně měl být jen okrajovou figurkou a nakonec (jako už to tak bývá) si postavil hlavu.
Během dopoledne se z neznámé vyklubala velrybářská briga z Harwiche. Frances nechala napnout plachty. Velrybář se pokusil uniknout. Snad se obával, aby ho fregata nepřipravila o nejlepší muže. Snaha vyšla na prázdno. Frances neměla v úmyslu velrybáře obrat. Potřebovala informace. Velrybář však Hermine nepotkal ani neviděl.
***
Večer se posádka sešla na přídi. Už dlouho se palubou nenesl falešný zpěv doprovázený špatně naladěnými skřipkami. Fergus nezpíval. Bafal z dýmky a sledoval cvrkot. Pohledem sklouzl k zádi. Proinnseas stála u brlení. V tmavomodrém kabátě se zlatem na ramenou. Ten výjev mu pořád připadal neskutečný. A přece si uvědomoval, že právě tam patří.