Domů
Společnost pro osvětu spisovatelů

Hlavní navigace

  • O nás
  • Diskuse
  • Autoři
  • Fandomy
  • Filtrování
  • Podpořte nás
  • Přihlásit se (opens in new tab)
Skočit na příspěvky ↓

Drobečková navigace

  • Domů
  • mila_jj
  • Moje články

Informace

Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!

Uživatelské menu

  • Oblíbené povídky z Padesátky
  • Přihlásit se

Nový obsah

  • Otcovská péče – Birute
  • Okamžik nepozornosti – Medvědice
  • Blažená kocouří nevědomost – bedrníka
  • 83. kapitola, v níž dojde k davové scéně – Birute
Více novinek

DMD

  • FAQ
  • Pravidla
  • Návod na přidání drabble (opens in new tab)
  • 2026
    • Témata
    • Body za drabble (opens in new tab)
  • 2025
    • Témata
    • Body za drabble (opens in new tab)
    • E-kniha
  • 2024
    • Témata
    • Body za drabble (opens in new tab)
    • E-kniha
  • Starší ročníky
    • 2023
      • Témata
      • Body za drabble (opens in new tab)
      • E-kniha
    • 2022
      • Témata
      • Body za drabble (opens in new tab)
    • 2021
      • Témata
      • Body za drabble (opens in new tab)
    • 2020
      • Témata
      • Body za drabble (opens in new tab)
    • 2019
      • Témata
      • Body za drabble (opens in new tab)
      • E-kniha
    • 2018
      • Témata
      • Body za drabble (opens in new tab)
      • E-kniha (opens in new tab)
    • 2017
      • Témata
      • Body za drabble (opens in new tab)
      • E-kniha
    • 2016
      • Témata
      • Body za drabble (opens in new tab)
      • E-kniha
    • 2015
      • Témata
      • Body za drabble (opens in new tab)
      • E-kniha
    • 2014
      • Témata
      • Body za drabble (opens in new tab)
      • E-kniha
    • 2013
      • Témata
      • Body za drabble (opens in new tab)
    • 2012
      • Témata
      • Body za drabble (opens in new tab)
    • 2010

Bingo

  • 2026 Tropické bingo
    • Pravidla
    • Povídky
    • Vylosované tropy
  • 2024 Klišé bingo
    • Pravidla (opens in new tab)
    • Povídky
    • Účastníci Binga (opens in new tab)
    • Vylosovaná klišé
  • 2014 Klišé bingo
    • Pravidla
    • Povídky
    • Účastníci Binga (opens in new tab)
    • Bingo! (opens in new tab)
    • Doporučení

Letní dobročinnost

  • Pravidla
  • 2025
  • 2024
  • 2023
  • Starší ročníky
    • 2022
    • 2021
    • 2020
    • 2019
    • 2018
    • 2017
    • 2016
    • 2015
    • 2014
    • 2013
    • 2012
    • 2011
    • 2010
    • 2009
    • 2008

Poezim

  • Pravidla (opens in new tab)
  • 2025
    • Témata
    • Básně

Vánoční nadílka

  • Pravidla
  • 2024
  • 2023
  • 2022
  • Starší ročníky
    • 2021
    • 2020
    • 2019
    • 2018
    • 2017
      • Dopisy Ježíškovi
    • 2016
      • Dopisy Ježíškovi
    • 2015
      • Dopisy Ježíškovi
    • 2014
      • Dopisy Ježíškovi
    • 2013
      • Dopisy Ježíškovi
    • 2012
    • 2011
    • 2010
    • 2009
    • 2008

Padesátka

  • Pravidla
  • 2025
  • 2023
    • Bodovací tabulka 2023 (opens in new tab)
  • 2021
    • Bodovací tabulka 2021 (opens in new tab)
  • 2019
    • Bodovací tabulka 2019 (opens in new tab)
    • Upoutávky

Ostatní

  • Články
  • Překladatelova rukavice (archiv) (opens in new tab)

Drupal-web.cz - tvorba a migrace webů v Drupalu. Katecheze. Kniha jízd. Sborová kancelář. Místa reformace.

Moje články

Hlavní záložky

  • Zobrazit
  • Aktivita
  • Moje aktivita - příspěvky
  • Moje aktivita - komentáře
  • Moje články

Sklizeň Kopernikovy setby

Profile picture for user mila_jj
Od mila_jj | Po, 27. 04. 2015 - 21:10
DMD č. 27. pro 27. 4. 2015. Téma: První úroda
Věda ve sto slovech

Autorka chtěla zase psát o Galileim. Tak jsem se důrazně připomněl, že můj život skončil dřív, než vůbec začaly jeho problémy. Uznala to, a tedy je dnešní drabble o mém marném boji. Giodano Bruno

V květnu roku 1543 zesnul v Kromborku Mikuláš Kopernik, v rukou první vydání své knihy O obězích nebeských sfér.
O pět let později jsem přišel na svět já. Můj život se stal blouděním po Evropě, zmítané náboženskými válkami. Všude jsem rozvíjel filozofii, vystavěnou na Kopernikově učení. Vesmír je nekonečný, jako výkon nekonečné a božské moci, protože soudím, že by bylo jí nehodné, aby tvořila pouze jeden a konečný svět, když může vytvořit mimo tento svět také jiný svět a mnohé další.
Svatá inkvizice se rozhodla zničit Kopernikovu setbu. Měl jsem popřít učení o pohybu Země a nehybnosti Slunce. Neodvolal jsem.

Inviziční proces s Galileim začal o šestnáct let později.

  • Číst dál
  • 22 komentářů
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Muž, který udělal na obloze systém

Profile picture for user mila_jj
Od mila_jj | Ne, 26. 04. 2015 - 21:27
DMD č. 26. pro 26. 4. 2015. Téma: Naděje umírá ráno
Věda ve sto slovech

1757-1801 Paříž

Každý večer usedá Charles Messier k dalekohledu. Vyhlíží kometu, o které Edmund Halley prohlásil, že ji mohou opět očekávat. Delisle spočítal předpokládanou dráhu letu, Messier tedy ví, kam namířit dalekohled. Naděje v něm večer vzklíčí a umírá před ránem. Zase nic. Jen tam - blízko oka Býka - jakýsi nadýchaný obláček. Mohla by to být jiná kometa.
V mezičase při pokukování po Halleyho kometě objekt proměří. Je to mlhovina, nazvaná později Krabí. Následuje kulová hvězdokupa M2. Pečlivě je zapisuje, všechny tyhle pochybné objekty. Jejich polohy se mu budou hodit, aby je odlišil od komety, kterou uvidí první a dá jí své jméno.

Charles Messier Hallyeovu kometu na daném místě najít nemohl, protože jeho šéf měl ve výpočtu polohy chybu. Objev prvního objektu Messierova katalogu byl tedy náhodný.
Messier se stal lovcem komet. Tu první objevil v roce 1763, poslední, dvacátou, v roce 1801. Mezitím si zapisoval všechny pozorované objekty. Tak vznikl slavný katalog, zvaný Messierův, obsahující přes stovku objektů http://objekty.astro.cz/messier/2008-messieruv-katalog. Je dodnes mezi astronomy používán a ctěn. Až budete tedy s někým mluvit o Jefremovovi a Mlhovině v Andromedě, můžete říci, že je to M31 podle Messiera.

  • Číst dál
  • 21 komentářů
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Braňme se sami

Profile picture for user mila_jj
Od mila_jj | So, 25. 04. 2015 - 23:46
DMD č. 25. pro 25. 4. 2015. Téma: Vigilantibus iura
Věda ve sto slovech

2003, molo, které mělo být v Port Royal

Seděli na břehu, neviditelní pro svět, ale všudypřítomní. Nesouhlasně sledovali, jak si dva mužové překlopili nad hlavy člun a vydali se do mořské hlubiny.
"Mne jednou vynechali," ozval se zákon zachování hybnosti, "za blbce budete vy."
"Já tak moc ne," ozval se Boyleův-Mariotův zákon. "Vzduch se pod lodí udrží, stlačení bude na každý hloubkový metr o desetinu objemu. Loď kotví na mělčině. To udýchají. Tebe je mi líto, Archimédův zákone. Kdo se tě zastane?"
"Nikdo. Budu se bránit sám!" vykřikl jmenovaný a zabral vztlakovou silou. Loďka vyletěla jako střela na hladinu i Jackem, Willem, ocelovým řetězem a pastí na humry.

Popisovaná scéna je tady:
Piráti z Karibiku - dobytí lodi
Jednou si mohu ušetřit fyzikální vysvětlení, protože pěkně je uděláno zde:
Zázraky přírody, hledejte video Piráti z Karibiku
Dovoluji si vyjádřit naději, že fyzikálním zákonům se nadále nikdo nepokusí ubližovat.

  • Číst dál
  • 27 komentářů
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Lamentace pedagožky na konferenci stejně postižených

Profile picture for user mila_jj
Od mila_jj | So, 25. 04. 2015 - 20:32
DMD Bonus č. 6 pro 24. 4. 2015. Téma: Nezáleží na tom jestli věříte v reinkarnaci. Důležité je jestli reinkarnace věří ve vás.
Věda ve sto slovech

Psáno podle skutečné události - a nestalo se to jen jednomu pedagogovi

Ta písemka se mi opravdu povedla. Byla jsem na sebe hrdá. Zevnitř Komenský, zvenku Frištenský. Proklepnu si, co ve studentech je. Po vzoru Nikoly Tesly jsem vytvořila otázky - dvě odborné a tři ze všeobecného přehledu.
Výsledek mnou otřásl. Polovina z nich nevěděla, kdo byl Ptolemailos. Třetina neurčila hlavní město Brazílie. Jen dva znali autora Krakatitu. Debakl v odborných otázkách byl jen třešnička na dortu.
Po chvíli nevěřícného zírání mne osvítilo poznání. Tady ve sklepě není signál. Jsme příliš daleko od Googlu, daleko od Wikipedie. Museli se spolehnout jen na své znalosti. Ukázalo se, že většina z nich je reinkarnací dýně.

Ty odborné otázky byly:
Když ke zdroji konstantního napětí připojíme vodič o průřezu S, teče jím proud I. Vodič odpojíme. Jak velký proud teče, pokud připojíme k témuž zdroji vodič stejné délky a ze stejného materiálu, tentokrát o průřezu 2S?
Pokud má žulový kvádr hmotnost 130 kg, výšku dva metry a šířku dva metry, dokáže s ním pohnout osmdesátikilový člověk?
Tak schválně....
Otázky jsou stvořeny podle vzoru testů, jimiž prozkušoval Nikola Tesla své budoucí zaměstnance.

  • Číst dál
  • 28 komentářů
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Pracovní porada nad snědeným krámem

Profile picture for user mila_jj
Od mila_jj | Pá, 24. 04. 2015 - 21:08
DMD č. 24. pro 24. 4. 2015. Téma: U snědeného krámu
Věda ve sto slovech

Osoby a obsazení:
Basil Isaac Hirschowitz, gastroenterolog z Alabamské univerzity v Birminghamu
Harold Horace Hopkins, britský fyzik, kterého jsem nechala za účelem experimentu cestovat z Leicesteru do Birminghamu
bezejmenný postgraduální student, Hopkinsův asistent, kterého jsem stvořila, aby ti dva měli na kom konat experiment.
Varování: bude řeč o žaludku, takže kdo ho máte slabý, nečtěte před jídlem, po jídle či během jídla.

"Světlovod v žádném případě nespolknu."
"Vážený kolego," použil všechnu autoritu nadřízeného Hopkins, "sám jste vlákna táhl, tedy víte, že jsou ohebná a relativně tenká. Máme vám raději vecpat do žaludku tenhle krám?"
Při pohledu na Kussmaulův rigidní tubus, který připomínal fakírův meč, student zezelenal.
"Odvahu, příteli! Znecitlivím vám mandle. Tak: Ham!" Hirschowitz zkušenou rukou vtlačil světlovod tou správnou trubicí, kam až to šlo.
Hopkins připojil k vláknům xenonovou výbojku.
"Světlo jako ve dne. Padesát tisíc obrazových bodů. Obraz jako víno. Vyfotím."
"Hleďme, dvanácterník. To jsme hluboko. Nepřenášejí vlákna teplo?"
"Oc eeee." Brk.
"Otřu vám ústa. Že to byl fascinující experiment?"

Kussmaulův endoskop byl tuhý a jeho přeobrazem prý byl opravdu fakírský meč.
Průlomem do endoskopické techniky bylo vynalezení dokonale čirých optických vláken profesorem Hoppkinsem (1950). Jeho světlovody našly brzo uplatnění v průmyslu a za čas i v medicíně. Tubus obsahoval světlovod, který vedl zároveň světlo do pacienta a obraz do fotoaparátu.
Dnešní endoskopy mají tubus stejného průměru, ale najdete v něm světlovod na osvětlování pozorovaných ploch, miniaturní CCD kameru, kanálek pro odčerpávání kapalin a plynů a kanál pro mikrochirurgické nástroje - a to má tubus průměr kolem centimetru.

  • Číst dál
  • 21 komentářů
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Mravenčí pátrání po střelci

Profile picture for user mila_jj
Od mila_jj | Čt, 23. 04. 2015 - 21:17
DMD č. 23. pro 23. 4. 2015. Téma: Na stopě
Věda ve sto slovech

1968, forenzní laboratoře Metropolitní policie v Anglii

Forenzní technik vytáhl krabičku s terčíky pokrytými uhlíkovou lepící páskou, kterou otřel ruce podezřelých.
Přendal terčíky do komory elektronového mikroskopu a zapnul čerpání. Zaostřil elektronový svazek na terčík. Nejprve je potřeba vyhledat částice kulovitého tvaru. Pak pomocí zpětně odražených elektronů zjistit, zda jsou složeny z těžkých prvků.
Nakonec ověřit přesné chemické složení.
Hledání mikrometrových kuliček na milimetrovém terčíku byla mravenčí práce. Dva terčíky byly prázdné - jen vlasy, řasy, kousky kůže, prach.
Na třetím se konečně rozsvítily na černém pozadí světlé hvězdičky. Je na správné stopě. Zaostřil na ně a podrobil je prvkové analýze. Barium, antimon, olovo.
Střílel podezřelý číslo dvě.

Dnes popisuji nejčastěji používanou metodu analýzy povýstřelových reziduí. Při výstřelu se uvolní hlavní nebo závěrem do okolí mrak zplodin, tvořený malinkými částicemi, které se usadí na rukou a tváři střelce. Částice mají velikost několika mikrometrů a kulovitý tvar. Detektor zpětně odražených elektronů zobrazuje nikoliv povrch, ale to, zda je objekt z lehkých či těžkých prvků - uhlíkový terčík zobrazuje černě, těžké prvky jsou pro něj světlejší .
Pomocí charakteristického rentgenového záření (drabble Za lepší bydlení se platí) se určí i chemické složení částic.
Olovo je ve všech, barium a antimon ve většině, jinak výrobci střeliva přidávají i další aditiva, pro každého výrobce různá, aby šlo identifikovat jejich střelivo.
Náročné hledání částic, které lze přirovnat k pátrání po několika hliněných kuličkách na ploše fotbalového hřiště, dnes provádí pomocí kontrastu v detektoru zpětně odražených elektronů mikroskop automaticky.
Moderní věda slouží i kriminalistice.

  • Číst dál
  • 22 komentářů
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Muž, který zviditelnil tóny

Profile picture for user mila_jj
Od mila_jj | Út, 21. 04. 2015 - 23:52
DMD č. 22. pro 22. 4. 2015. Téma: Ten kouzelný zpěv
Věda ve sto slovech

Dresden, 1791, 1797; Berlin, 1792, 1798-1799, 1826–1827; Göttingen, 1792–1793; Bremen, 1793; Hamburg, 1793; Erfurt, 1795; Weimar, 1803; Munich, 1798, 1812, Copenhagen, 1793, 1797; Flensburg, 1794, Danzig, 1794; Königsberg, 1794; Breslau, 1827, Riga, 1794; Petersburg, May 1794; Tallinn, 1794, Prague, 1797; Vienna, 1798, 1812; Karlsbad, 1812, Amsterdam, 1807, Brussels, 1808, Paris, 1808–1810; Strasbourg, 1810, Basel, 1810; Zürich, 1810, Turin, 1810-1811; Milan, 1811; Bologna, 1811; Florence, 1811; Venice, 1811 a řada dalších míst.

Přednáškový sál akademie praskal ve švech. Místo rozverných studentů a důstojných profesorů ho naplnily dámy ve večerních róbách a pánové ve fracích. Celé odpoledne provzdychali nad tím dilematem - obléci se jako na odpolední čaj, anebo jako do divadla? Co dělat, když půjde o přednášku s koncertem?
Když přednášející vstoupil, musel univerzitní sluha zakašlat, aby vzali na vědomí malého, nenápadného, tuctového muže. Ten vzal do ruky smyčec a otevřel ústa.
Prostými, jasnými slovy objasnil vznik tónu. Pak jeho citlivé ruce rozechvěly strunu a kovové desky. Kruhové, čtvercové, trojúhelníkové plechy se rozezpívaly. Krupice na nich vykreslila kouzelné obrazce. Hudba zněla pro oči.

Autorem názvu je tentokrát Napoleon Bonaparte.
O chvění na struně jsem kdysi napsala drabble http://sosaci.net/node/5555. Na struně vznikají místa, kde struna nekmitá (uzly, například v místech uchycení struny) a kmitny (místa, kde struna kmitá, například to, kde se jí dotýkal smyčec). Počet kmiten a uzlů určuje výšku tónu.
V případě plošného obrazce je situace složitější. Uzly se mění v uzlové čáry a kmitny v kmitající plochy. Krupice se setřepe z kmiten do uzlů a vytvoří velmi efektní obrazce. Ernst Florens Friedrich Chladni používal smyčec, na tomto videu je použit reproduktor: https://www.youtube.com/watch?v=wvJAgrUBF4w

  • Číst dál
  • 27 komentářů
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Pokus, co zašel na poslední módu

Profile picture for user mila_jj
Od mila_jj | Út, 21. 04. 2015 - 21:11
DMD č. 21. pro 21. 4. 2015. Téma: Tepláky a legíny
Věda ve sto slovech

Děj se odehrával v praktikách jedné střední průmyslové školy minulý čtvrtek.

"Dobrý den, kolegové, velice si vážím vašeho zájmu o deformační testy. Vyzkoušíme nejprve klasické tažení ocelové tyčky. Jedním okem sledujte, zda se průřez tyčky nezužuje, druhým vznikající graf závislosti prodloužení na napětí, třetím ručičku dilatometru. Prodloužení okem nesledujte, protože ho neuvidíte - i ta ručička má převod jedna k deseti."
Ocelová tyčinka prošla úspěšně oblastí platnosti Hookova zákona, skluzem, tečením, zpevněním a vypekla přednášejícího, který prorokoval, že praskne uprostřed.
"A teď materiál, který lze zatěžovat opakovaně... Tady jsem měl vzorky, gumové pásky, kam jsem je založil?"
"No nic - má tu někdo na sobě tepláky, abychom vypárali gumu?"
"Dneska se nosí legíny."

Svět pružnosti a pevnosti materiálů je fascinující, ale velice široký.
Výsledek tahové zkoušky lze charakterizovat jedním obrázkem, ale bohužel k němu musím přidat komentář vysvětlující všechna uvedená písmenka. Kdo pojmy zná, může text přeskočit. Průběh je typický pro nekalenou ocel.
http://uvp3d.cz/drtic/wp-content/uploads/2014/07/UvP_STROJ_ST33_002_008…
Napětí v tyčce se počítá jako podíl působící síly a průřezu tyčky.
Relativní prodloužení je podílem prodloužení tyčky k původní délce.
Hookův zákon říká, že napětí je přímo úměrné relativnímu prodloužení. Pokud napínání v této oblasti přerušíme, tyčinka se vrátí do původního stavu. Oblast končí mezí, která se nazývá mez úměrnosti.
Následuje mez pružnosti. Napětí roste rychleji, než lineárně, ale deformace je stále pružná.
Po překročení meze kluzu již je deformace plastická, čili nevratná. Dochází k tečení materiálu - malý přírůstek síly vyvolává velké prodloužení.
Oblast tečení skončí posledním zpevněním materiálu.
Pak dojde k překročení meze pevnosti a materiál praská.
Graf pro pryž je jiný, vykazuje větší materiálovou paměť (je závislý na tom, jakým způsobem byla pryž předtím namáhána).
http://www.gumoeko.cz/upload/editor/images/grafzavislosti.png

  • Číst dál
  • 20 komentářů
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Nabídka hodná králů vědy

Profile picture for user mila_jj
Od mila_jj | Po, 20. 04. 2015 - 21:08
DMD č. 20. pro 20. 4. 2015. Téma: Sladká očekávání
Věda ve sto slovech

Curych, léto 1913

Seděli v restauraci na břehu jezera, sytili se vůní sněhu a doušky místního piva.
"Je neočekávaně dobré," pravil Max Planck. "Ale v Berlíně byste mohl mít lepší. A nejen pivo."
"Třeba vlastní ústav pro teoretickou fyziku," upil ze sklenice Walter Nerst.
"Žádná vyučovací povinnost, ale právo konat přednášky dle libosti."
"K tomu členství v Pruské akademii věd a nejvyšší možný plat."
"Nuže?"
Albert Einstein se zamyslel.
"Nabídky si vážím, ale musíte mne nyní omluvit. Přijdu se rozloučit na nádraží."
"Jak nám oznámíte své rozhodnutí?"
"Květinou. Bílá - zůstanu, červená - odjedeme spolu."
Na perón se Einstein dostavil s červenou růží v ruce.

Jak vidno, Einstein neodolal, aby starší úctyhodné kolegy nepozlobil trochou zdráhání a malým vtípkem.
To, co čekalo Einsteina v Berlíně, předčilo všechna jeho očekávání. Osobně za ním přijeli dva králové teoretických věd - brilantní fyzik a skvělý chemik - aby mu nabídli skvělou práci a finanční zaopatření - tak velkorysá nabídka se zkrátka neodmítá. Jediná věc, která mohla Einsteina odradit od tak skvělé budoucnosti, byl fakt, že ve Švýcarsku byl byl v neutrální, poklidné zemi, a Prusko již jiskřilo šovinismem a vojenským fanatizmem, který mu byl z duše protivný.

  • Číst dál
  • 22 komentářů
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Nas mnogo!

Profile picture for user mila_jj
Od mila_jj | Ne, 19. 04. 2015 - 19:59
DMD č. 19. pro 19. 4. 2015. Téma: Nesnaž se ukaž se
Věda ve sto slovech

Varování. Velmi drastické. 15+
23.10.1960, nejmenovaná vojenská základna (Pleseck?)

Polní maršál Mitrofan Nedělin, vrchní velitel sovětských strategických raketových sil, bouchl do stolu.
"Nesmysl! Nesnažte se termín vypuštění zase posunout! Politbyro nezajímá, že máte únik pohonných hmot z nádrží. Více času nedostanete. Ukažte, co ve vás je. Raketa startuje zítra. To je rozkaz."
Kolem padesátky techniků se přímo na startovací rampě pustilo do opravy rakety, z níž nebyly vyčerpány pohonné hmoty - kyselina dusičná a asymetrický dimethylhydrazin. Při závěrečných prověrkách energetického systému rakety došlo pravděpodobně vinou zkratu k zážehu části rakety. Před zraky polního maršála došlo k požáru a následné explozi.
Ztráta padesáti pracovníků nadlouho ochromila civilní i vojenský raketový výzkum.

Raketa SS-7 měla být vypuštěna 23.10.1960. Start byl odložen na další den, další odklad nebyl povolen.
Kyselina dusičná je nebezpečná žíravina.
Asymetrický dimethylhydrazin je leptavý, karcinogenní a třaskavý již při 2% koncentraci ve vzduchu.
I ti, kteří unikli plamenům a nezasáhly je trosky padající rampy, neměli šanci.
Řada dalších lidí se nadýchala zplodin hoření a zemřela též.
Protože oprava a start měla být filmována pro propagandistické účely, existuje filmový záznam celé havárie.
Za plně kvalifikované techniky nebylo možné ihned sehnat náhradu a sovětský raketový výzkum se razantně zpomalil.
Kdykoliv se někdo přestane snažit dělat věci pořádně a začne se předvádět, končívá to fiaskem.

  • Číst dál
  • 18 komentářů
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Jaké to bude doopravdy?

Profile picture for user mila_jj
Od mila_jj | So, 18. 04. 2015 - 21:17
DMD č. 18. pro 18. 4. 2015. Téma: Zítřek jsem prožil včera
Věda ve sto slovech

11. dubna 1961, Tjura-Tam

Převaloval se z boku na bok, natřásal si polštář, a stejně nedokázal usnout. V hlavě se mu honil dnešní den - znovu si opakoval instrukce konstruktéra, znovu seděl na předletové přípravě.
Co kdyby si zkusil číst? Ale co?
Když držel Ciolkovského knihu Do vesmíru poprvé v ruce jako školák, byla čtyřicet let stará. Vyprávěla o letu kosmickou raketou, o výstavbě kosmické stanice, o cestě k Měsíci, o životě v kosmickém prostoru či na jiných planetách. Vědecká fantazie, podložená léty výzkumů a výpočtů, která se v poslední době začala naplňovat.
Gagarin prožil nad knihou start rakety snad stokrát. Zítra ho zažije doopravdy.

Konstantin Eduardovič Ciolkovskij vydal vědeckofantastickou knihu Do vesmíru (Vně Zemlji) v roce 1906. Jak se přiznal, pracoval na ní kolem dvaceti let. Dneska jsem si ji opět pročetla a zjistila, že valná většina jeho vizí se naplnila, a ty, které se dosud nenaplnily, by se snad už naplnit mohly.
Jurij Alexandrovič Gagarin se do vesmíru následující den opravdu podíval.
Oba tyto příběhy jsou na delší povídání, tak snad v některém dalším drabbleti.

  • Číst dál
  • 19 komentářů
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Slepice, která nezodpovědně neumřela

Profile picture for user mila_jj
Od mila_jj | Čt, 16. 04. 2015 - 22:54
DMD č. 17. pro 17. 4. 2015. Téma: Totální anarchie
Věda ve sto slovech

Drabblík pro radost Dede a všem ostatním Pasteurovým příznivcům.
Paříž, kolem 1880

Sklep se naplnil slepicemi. Pasteur jim očkoval čistou kulturu mikrobu slepičího moru. Slepice zmalátněly, začaly pospávat, padly a pošly. Co slepice, to stejný výsledek.
Až jednou slepice zmalátněla, ale do několika dní se vzpamatovala. Pobíhala po kleci a odmítala onemocnět.
"Proč ta slepice není nemocná?" týral Pasteur otázkami sebe i asistenty.
"Nebyla dávka mikrobu slabá?"
Pasteur naočkoval slepici čerstvou kulturou, přesto nadále spokojeně kvokala a zobala.
"Jak dlouho stála kultura, kterou jsme očkovali slepici poprvé?"
"Dva měsíce."
"Ach, ta šťastná neposlušná slepice! Zachránila nejen svůj život, ale i stovky dalších! Teď už dokážeme bojovat s neviditelným nepřítelem dřív, než zaútočí!"

Pasteur na příběhu se slepicí pochopil princip preventivního očkování. Při každém napadení organismu mikrobem vyrábí mikrob jed a organismus protijed. Čím je kultura mikrobu starší, tím jsou mikroby slabší. Je-li mikrob natolik slabý, že nedokáže válku vyhrát, připraví tělo dostatek protijedu a zvítězí. Nemoc proběhne v lehké formě anebo neproběhne vůbec. Když později napadne tělo plně schopný mikrob, je již obrana proti němu zcela připravena.

  • Číst dál
  • 21 komentářů
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Pokladnice

Profile picture for user mila_jj
Od mila_jj | St, 15. 04. 2015 - 23:32
DMD č. 16. pro 16. 4. 2015. Téma: Mozky
Věda ve sto slovech

Zámek ve Villeneuve-l´Étang, nedaleko Paříže, před 1885 a i dlouho po

Pasteur namáhavě sestupoval do sklepa. Otevřel dveře od spižírny a přehlédl její bohatství.
V rohu stála veliká kamna a dýchala horkem. Na bytelném stole stály baňky s úzkými hrdly, ucpanými vatičkou, skrz hrdla protažené tenké nitky, na nich zavěšené malé šedivé chumáčky. Mozky králíků zašlých na vzteklinu. Každá baňka byla pečlivě označená datem, kdy do ní byl mozek vložen. Na dně se třpytily krystalky hydroxidu draselného, které absorbují vlhkost. Jak se mozky sesychaly, virus vztekliny ztrácel na síle. Z nepřítele se stával spojenec v boji proti zákeřné nemoci.
Podivná sbírka starého muže byla cennější než přetékající pokladnice. Dokázala zachránit život.

Pro přípravu očkování stačilo odebrat kousek sušeného mozku, rozmíchat v destilované vodě a vstříknout pacientovi.
Další podrobnosti o boji proti vzteklině najdete v drabble http://sosaci.net/node/12782 .

  • Číst dál
  • 23 komentářů
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Krádež nejen v laboratoři

Profile picture for user mila_jj
Od mila_jj | St, 15. 04. 2015 - 22:37
DMD Bonus č. 4 pro 15. 4. 2015. Téma: Deset deka salámu to bylo salámu!
Věda ve sto slovech

Anglie, třicátá léta dvacátého století

"To jídlo jsem už někdy jedl," odstrčil student znechuceně talíř s klobáskou.
"Chutná jako včerejší steak. O co, že tam namleli zbytky?"
"O pintu piva."
Ten den došlo k dvěma podivným událostem: z vlhkoměrů někdo vybral sto gramů chloridu lithného a dva studenti nechali ležet na talíři skoro netknutý kus hovězího.
Ráno strčili cornwallskou taštičku do kapsy a zmizeli ve spektroskopické laboratoři.
Po chvíli povolali do laboratoře děkana. Ten shlédl plamenovou zkoušku náplně taštičky a purpurově zčervenal stejně jako plamen po vložení lithiových kationtů.
Bohužel bylo potřeba vyhodit nejen kuchaře, ale i několik šišek salámu, které večer naplnil do střívek.

Sodné kationty barví plamen žlutě, lithiové purpurově.
Chlorid lithný se od dvacátých do čtyřicátých let dvacátého století používal jako alternativa kuchyňské soli, pak byly zveřejněny studie o jeho účincích na živý organismus.
Historka má reálný základ, ale protože jsem ji slyšela u táboráku, neznám datování ani jméno hlavního hrdiny.

  • Číst dál
  • 23 komentářů
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

RTLS

Profile picture for user mila_jj
Od mila_jj | St, 15. 04. 2015 - 20:43
DMD č. 15. pro 15. 4. 2015. Téma: Zpět na start bez čtyř tisíc
Věda ve sto slovech

12.7. a 29.7.1985, Cap Canaveral

Šest celých šest sekund před startem se zažehly hlavní motory raketoplánu.
Za tři celé šest sekundy byl start odvolán pro poruchu jednoho z nich.
Raketoplán se vrátil na start za sedmnáct dní.
Po třech a půl minutách od startu hlásilo čidlo na hlavním motoru přehřátí. Naštěstí to byla závada čidla.
Po čtyřech a půl minutách byl návrat na místo startu nemožný.
Po pěti minutách čtyřiceti pěti sekundách selhal prostřední motor.
Osm minut po startu museli vypnout astronauti jištění na dvou hlavních motorech. Naštěstí přistáli v pořádku.
Přes to všechno postavili nepoučitelní raketoplán Challenger za půl roku znovu na startovní rampu.

RTLS = Return To Launch Site (Návrat na místo startu). Jde o označení nouzového manévru, kdy se raketoplán pokouší o předčasné přistání v místě, odkud vzlétl.
Havárie Challengeru v roce 1986 nebyla vůbec bleskem z jasného nebe, ale důsledkem podceňování řady větších i menších problémů.

  • Číst dál
  • 9 komentářů
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Žena, která objevila kometu

Profile picture for user mila_jj
Od mila_jj | Po, 13. 04. 2015 - 22:24
DMD č. 14. pro 14. 4. 2015. Téma: Tam ve tmě
Věda ve sto slovech

Slough nedaleko Windsoru, Anglie, 1786

Domem zněly akordy cemballa. "Lascia il lido, e il mare infido..." pěl roztržitý soprán.
"Caroline! Na co myslíš? Kvarty intonuješ přesně, rytmus držíš, ale víš, že to nestačí."
"Promiň, Williame. Já se soustředím." Zítra je v dílně výplata, musím nasáčkovat peníze, dokoupit leštící pastu na zrcadla, umýt okna, přepsat bratrovu přednášku pro Royal Society, a co uvařím na zítra?
"Nechme toho, Caroline. Pojď na pozorovací terasu. Mám pro tebe dárek. Tenhle dalekohled je jen tvůj."
Caroline Herschelová bratra objala. Vždycky chtěla vlastní dalekohled. Namířila ho vzhůru do tmy a přiblížila se k okuláru. Bratr objevil Uran. Co čeká na ni?

Objevila kometu a během dalších 11 let ještě sedm dalších. Král ji jmenoval asistentkou jejího bratra i s ročním platem, Royal Society ji odměnila cenou a v roce 1835 členstvím. Zemřela v požehnaných 98 letech.

  • Číst dál
  • 23 komentářů
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Neper tolik do tý kočky!

Profile picture for user mila_jj
Od mila_jj | Ne, 12. 04. 2015 - 23:10
DMD č. 13. pro 13. 4. 2015. Téma: Vůně vyprané kočky
Věda ve sto slovech

Osoby a obsazení:
starý mazák, oficiální terminologií autorizovaný personál
mladý cápek, oficiální terminologií autorizovaný personál v zácviku

"Tak mladej, jdeme na to. Transformátor byl zapnut naprázdno před čtyřiadvaceti hodinami. Celou dobu předl jako kočka. Žádné bublinky v oleji, relátka šlapala. Začneme ho pozvolna zatěžovat. Dneska nastavuješ ty."
"Brnkačka."
"Mladejch frajerů jsou plný elektrikářský hřbitovy. Neblbni a odrecituj, co máme dělat."
"Postupně zatěžovat po dobu čtyřiceti osmi hodin na třicet až sto procent. Kontrolovat ampérmetry, voltmetry, indikátory teploty a vůbec ciferníky a displeje."
"Začni."
"Třicet dobrý, dávám padesát."
"Neblbni. Neper tolik do tý kočky! Vohřívá se volej! "
"To vydrží. Šedesát!"
"Neper tolik do tý kočky! Přehřeješ ho!"
To, co se linulo z vinutí, nešlo zdaleka označit jako vůni.

Transformátoru, zvláště výkonovému, se slangově říká kočka. Zaposlouchejte se u něj, jestliže je v chodu, a pochopíte proč.

  • Číst dál
  • 16 komentářů
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Čočkostroj

Profile picture for user mila_jj
Od mila_jj | Ne, 12. 04. 2015 - 21:27
DMD č. 12. pro 12. 4. 2015. Téma: Udělátko
Věda ve sto slovech

Konec roku 1961 anebo začátek roku 1962, Praha

Profesor Maxmilian Dreyfuss, obvykle tak rezervovaný, se rozplýval nadšením. "Vážený pane kolego, už nápad s HEMA gelem, který absorbuje vodu a lze ho obrábět, byl geniální! Ale tyhle čtyři kousky, to jsou skvosty! Dokonalý tvar, hladký okraj, perfektní čirost. Oko je klidné, má dobrou slzivost. S tím uděláte díru do světa!"
Profesor Oto Wichterle se potěšeně usmál a zamíchal lžičkou kávu.
"Prozraďte mi, pane kolego, jak jste dosáhl takového výsledku."
"Víte, pane kolego, já si na odlévání kontaktních čoček vytvořil takové udělátko."
Dreyfuss se podíval na věc, kterou Wichterle vytáhl z aktovky, a přes všechnu úctu ke kolegovi zavyl smíchy.

Viděl tohle: http://www.merkurtoys.cz/editor/image/stranky3_galerie/tn_zoom_obrazek_1...
Profesor Wichterle prý přišel na ideu výroby kontaktních čoček, kterým se netrhal okraj, při míchání kávy. Protože neměl tou dobou laboratoř, postavil si doma aparaturu ze stavebnice Merkur poháněnou dynamem z jízdního kola (zajímalo by mne, jestli měli jeho synové z tatínkova hraní si radost). Teprve potom šel nápad do laboratoře, poloprovozu a na patentový úřad a hračka vydělala miliony (i dolarů). Je to asi nejslavnější a nejkrásnější fyzikální (pardon, samozřejmě chemické a medicínské) udělátko.

  • Číst dál
  • 13 komentářů
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Per aspera ad astra

Profile picture for user mila_jj
Od mila_jj | So, 11. 04. 2015 - 21:38
DMD č. 11. pro 11. 4. 2015. Téma: Nevidím zlo neslyším zlo nemluvím zlo
Věda ve sto slovech

1945, utajené místo na pobřeží Baltského moře.
Omlouvám se, dneska budu velmi cynická. 15+?

Nevidím zlo.
Musím se soustředit jen na technické a technologické problémy při výrobě a montáži raket.
Těla dělníků, roztrhaná při explozi, odklízejí dřív, než přijdu.
Neslyším zlo.
Přede mnou vězně nikdy nebijí, sám jsem si vybral ty nejschopnější, tak proč si ničit pracovní sílu?
Skladiště je mimo doslech od mé pracovny.
Nemluvím zlo.
Stavíme tu rakety pro mezikontinentální lety. A tím pádem se připravujeme na lety od vesmíru.
Na Londýn je namířili jiní.
Nečiním zlo.
--------------
Jmenuji se Wernher von Braun a jsem konstruktérem a velitelem továrny na výrobu mezikontinentálních balistických raket. A teď mne omluvte, musím balit. Budu měnit zaměstnavatele.

Měnil Hitlera za Američany. Tam cítil příležitosti a peníze. A vzal to zgruntu - ukradl celý vlak, naložil do něj plány, prototypy, 500 nejlepších vědců a jel se vzdát. Jeho rakety V-2 se staly základem pro rakety Saturn použité k vynášení kosmických lodí k Měsíci v projektu Apollo.
Ještě jednou se omlouvám za cynismus. Von Braunových vědeckých výsledků si vážím, ale nevím, jestli si ho lze vážit jako člověka. Přemýšlím o tom celý večer a ještě nejsem rozhodnutá.

  • Číst dál
  • 21 komentářů
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Po setmění

Profile picture for user mila_jj
Od mila_jj | Pá, 10. 04. 2015 - 21:54
DMD č. 10. pro 10. 4. 2015. Téma: Slaměný vdovec
Věda ve sto slovech

Paříž, 1944

Pečlivě stáhl zatemnění, rozsvítil a políbil dceru na čelo.
"Běž si lehnout. Ráno vyprav Pierra do školy. Musím místo mámy do institutu."
"Nepřišel od ní dopis?"
"Ne, ale určitě se má skvěle."
Anebo kašle krev a dusí se.
"Nemáš se čeho bát, Hélène."
Jen toho, že mě zatknou.
"Dobrou, tati."
Osaměl. Irène chybí jemu i dětem. V práci i doma. Představil si její oči, neposlušné vlnité vlasy, stisk její ruky.
Najednou stála uprostřed pokoje. "Irène!" "Frédéricku! Bojím se o vás. Musíte se mnou do Švýcarska, všichni tři, tady ti jde o život."
Pomyslel na svůj poslední odbojový úkol a přikývl.

Je to příběh rodiny Joliot-Curie. Irène, dcera Marie Curie-Sklodowské a Pierra Curie, onemocněla začátkem války tuberkulózou a léčila se v sanatoriu ve Švýcarsku. Její muž zatím zastával v okupované Paříži všechny její pracovní povinnosti a staral se o dvě děti (dcera ročník 1927, syn 1932). Kromě toho aktivně pracoval ve francouzském odboji - jako poslední úkol měl připravit Molotovův koktejl na likvidaci německých tanků v případném povstání. Irène tajně přijela navštívit rodinu a povedlo se jí zařídit i útěk manžela a dětí do neutrálního Švýcarska. Pro manželovo zatčení by stačilo i to, kdyby se někdo z jeho spolupracovníků podřekl, kdo stál těsně před německou okupací za odesláním veškerých francouzských výzkumů na poli jaderného štěpení do Anglie.

  • Číst dál
  • 19 komentářů
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Relativita pohledu

Profile picture for user mila_jj
Od mila_jj | St, 8. 04. 2015 - 22:39
DMD č. 9. pro 9. 4. 2015. Téma: Neznámé hranice
Věda ve sto slovech

Observatoř Mount Wilson, 1931
http://www.interactions.org/quantumuniverse/qu2006/images/discovering_im...

Kupole se otvírala jako rozloupnutý pomeranč, až se hvězdná obloha dotkla objektivu Hookerova dalekohledu.
Edwin Hubble přistoupil k okuláru a doostřil obraz. Pokynul dámě. Elsa Einsteinová se sklonila k okuláru, pohlédla do něj a přenechala své místo manželovi. Walter Adams, ředitel observatoře, dojatě pravil: "Vážení hosté, toto je největší teleskop na světě!"
"K čemu je potřebný takový velikán?" otázala se zdvořile Elsa.
Adams začal vysvětlovat: "Zde pan Hubble objevil s jeho pomocí nové galaxie ležící hluboko v kosmu. Rozšiřují se naše hranice poznání. Brzo dokážeme stanovit i strukturu vesmíru."
"Skutečně? Můj muž to obyčejně dělá na druhé straně staré obálky."

Observatoř v Mount Wilson stojí od roku 1904, od roku 1917 vlastnila tehdy největší dalekohled světa (2,5 m zrcadlo, překonáno až 1944). Od roku 1919 ho používal astronom Edwin Hubble. Mezi roky 1922 a 1927 objevil nové spirální galaxie a to, že se od nás vzdalují (rudý posuv).
V době návštěvy měl Einstein již za sebou několik spočítaných modelů vesmíru (počínaje tím prvním, statickým) a připravoval se spolu s de Sitterem dopočítat model, který pravděpodobně nejlépe odpovídá skutečnému vývoji našeho vesmíru: Einsteinův - de Sitterův model.

  • Číst dál
  • 12 komentářů
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Trápení Nicka Cartera

Profile picture for user mila_jj
Od mila_jj | Út, 7. 04. 2015 - 22:08
DMD č. 8. pro 8. 4. 2015. Téma: Masožravky
Věda ve sto slovech
Adéla ještě nevečeřela

V nouzi nejvyšší věda nejbližší!

Výhonky ho obtáčely pevněji a pevněji. Ze vzdálených vzpomínek k němu dolehl hlas: "Co se stane, žáku Cartere, třeme-li ebonitovou tyč liščím ocasem?" Vylovil pomůcky a modlil se, aby se ozvalo vysvobozující zasršení.
Místo toho se Adéla začala otřásat. Smíchy.
"Počkej, jak to schytáš!"
"Kiš kiš, nenabiješ!"
"Ebonit je přece v triboelektrické řadě nejzápornější!"
"No, to je."
"A liščí ocas je kladný! Musí to fungovat!"
"Ve vlhkém skleníku?"
Zarazil se.
"Co s tím uděláš, tribomoulo?" posmívala se Adéla.
Carter svraštil brvy. Pomocí tyče si přitáhl k ruce létací klobouk, roztočil vrtuli do plných obrátek a odřízl Adélu těsně nad květináčem.

Fyzikální nesmysly ve filmech by byly tématem nejméně na disertační práci. Ebonitová tyč a liščí ocas jsou opravdu na opačných řadách triboelektrické řady, ale ocas byl s největší pravděpodobností vyděláván solí, a ta je hydroskopická. Pokud Nick není muž bez nervů, navíc se mu i potí ruce. Praktická zkušenost praví, že k oddělení náboje pro vlhkou kožešinu a mastné ruce nedojde (do teorie se nepouštím, nevím, jestli je vůbec úplně dokončená). I kdyby Nick dokázal náboj oddělit, bude ho příliš málo na to, aby kytku nějak citelně zasáhl (kondenzátor na shromažďování náboje jsem tam nikde nezahlédla). Také je úžasné, jak z třené tyče srší blesky, uvědomíme si, že průrazné napětí pro centimetrovou vzduchovou mezeru je 30 kilovoltů. To už jsem náchylnější věřit, že vrtule Carterova klobouku byla víceúčelová.
Omlouvám se všem čtenářům, až do víkendu zde budu jen velmi sporadicky, ozvu se všem pak.

  • Číst dál
  • 12 komentářů
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Metoda Peer instruction

Profile picture for user mila_jj
Od mila_jj | Út, 7. 04. 2015 - 00:14
DMD Bonus č. 2 pro 7. 4. 2015.
Věda ve sto slovech

Nikdy více blábolení při fyzice!
Nerozumíte výkladu učitele? Vysvětlete si to mezi sebou!
Přečtěte si otázku, promyslete možnosti, odpovězte každý sám.
Zůstanete ještě chvíli v napětí, zda je vaše odpověď správná nebo ne.
Několik příštích okamžiků strávíte v kruhu svých vrstevníků při diskuzi o otázce.
Tak fyziku mějte v lásce.

http://fyzweb.cz/materialy/peer-instruction/

  • Číst dál
  • 14 komentářů
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Tiško, malý

Profile picture for user mila_jj
Od mila_jj | Po, 6. 04. 2015 - 22:40
DMD č. 7. pro 7. 4. 2015. Téma: Pssst!
Věda ve sto slovech

Květen 1905, Carská vojenská akademie, Petrohrad, Rusko

Anton Antonovič hladil Gavrilka po nozdrách. "Nooo, malý, klííd, nekřičí na tebe."
Hlas Nikolaje Semjonoviče nabíral na síle i výšce.
Kůň začal ržát a stavět se na zadní. Anton Antonovič se zamračil. Jeho koně nikdo lekat nebude.
"Uklidněte se!" zašeptal tak, že to bylo slyšet na celý sál. "Oba! Vy, Nikolaji Sergejeviči, první! Gavrilko je citlivá duše, nervózní lidi nesnáší!"
Nikolaj Sergejevič dokončil obhajobu klidněji. Nesmí v pacientovi vyvolat syndrom bílého pláště.
"Mohl byste prosím, Antone Antonoviči, pacienta položit?"
"Hají. Pan doktor ti změří tlak. Na ocase, to ještě neznáš. Tiše, malý, on musí poslouchat. A pak trubička. Poslední, slibujeme."

První měření krevního tlaku byla přímá - do cévy byla vložena skleněná trubice, která se naplnila krví do určité výšky.
Nikolaj Sergejevič Korotkov jako první vymyslel neinvazivní metodu měření - dodejme, že nebyl zvěrolékař, ale vojenský lékař, a na zvířeti demonstroval pouze na obhajobě své doktorské práce. Princip metody vysvětlil takto: „Riva-Rocciho manžetu umístíme ve střední třetině paže. Tlak v manžetě rychle zvýšíme, až je zcela zastaven krevní oběh pod manžetou. Poté necháme rtuť v manometru klesat naslouchajíce k tepně níže pod manžetou dětským stetoskopem. Zpočátku není slyšet žádný zvuk. S poklesem rtuti v manometru na jistou hladinu se objeví první krátké zvuky - jejich přítomnost značí částečný průtok krve pod manžetou. Značka manometru, u které se objeví první zvuky, odpovídá maximálnímu tlaku krve. S dalším poklesem rtuti v manometru slyšíme systolické šumy, které přecházejí znovu v tóny. Nakonec všechny zvuky vymizí. Čas vymizení zvuků značí volný průchod pulzní vlny; jinými slovy v momentě vymizení zvuků nejnižší tlak v tepně převýší tlak v manžetě. To značí, že manometrická značka odečtená v této chvíli odpovídá minimálnímu tlaku krve.“
U koňů se katetrování používá poměrně často, protože je přesnější a umožňuje dlouhodobé sledování tlakového vývoje, ale jsou už i neinvazivní alternativy. U lidí naopak.

  • Číst dál
  • 15 komentářů
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Zoufalý dopis adresovaný kanceláři pro uvádění fyzikálních misinterpretací na pravou míru

Profile picture for user mila_jj
Od mila_jj | Ne, 5. 04. 2015 - 23:28
DMD č. 6. pro 6. 4. 2015. Téma: Mlátička
Věda ve sto slovech

Crookesův mlýnek je tvořen několika maličkými lopatkami, z jedné strany lesklými, z druhé černými. Tyto jsou spojeny společnou osou, která je zavěšena tak, že se lopatky otáčejí kolem svislé osy otáčení. Tato konstrukce je umístěna ve vyčerpané baňce, ale tato baňka není evakuována až na nulový tlak.

Adresát: Kancelář pro uvádění fyzikálních misinterpretací na pravou míru
Věc: Crookesův mlýnek
Vážení,
prosím, pomozte. Trápí nás misinterpetace otáčení Crokesova mlýnku. Prý jsme zodpovědni za otáčení lopatek my, protože se od lesklé plochy odrážíme a v černé pohlcujeme. Jenže to by se mlýnek musil točit tak, že by lesklá plocha následovala černou, což se neděje. Za otáčení mohou molekuly ohřátého vzduchu. Pokusili jsme se jim vysvětlit, že máme lopatkami točit my, použili jsme ty nejpádnější argumenty, ale vzhledem k poměru energií chápete, jakou jsme dostali nakládačku. Nelze-li přemoci molekuly, zkuste prosím natlouci pravdu do hlav fyzikální veřejnosti.
Vaše zoufalé fotony.

Crookesův mlýnek je v podstatě hračka. Jeho vynálezce ho myslel jako přesný přístroj k měření radiačního výkonu dopadajícího záření, ale zbylé molekuly vzduchu mu udělaly čáru přes rozpočet.
Tady je misinterpretace, která určitě nadzvedla spin fotonům a rozrotovala molekuly:
http://beta.osud-z-karet.cz/osud?p=sila-myslenky

  • Číst dál
  • 12 komentářů
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Jemné nuance japonské konverzace

Profile picture for user mila_jj
Od mila_jj | So, 4. 04. 2015 - 21:12
DMD č. 5. pro 5. 4. 2015. Téma: Duch jazyka
Věda ve sto slovech

Richard Feynman se naučil japonsky jako samouk, aby sestře dokázal, že zvládne to co ona. Jednoho dne se požádá rodilého Japonce, aby mu zadal nějaké věty k překladu.

"Byl byste tak laskav a řekl: Pojďte se podívat na mou zahradu?"
...
"Bohužel, nesprávně, zkuste prosím raději povědět: Mohl bych se jít podívat na vaši zahradu?"
...
"Je mi líto, zase špatně."
"Já vám nerozumím? Které slovo jsem řekl špatně?"
"Žádné nebo všechna. Vy jste nepochopil ducha japonštiny. Když totiž chcete požádat hostitele o prohlídku zahrady, řeknete: Byl byste tak neskutečně laskav a dovolil mi spatřit vaši proslulou nádhernou zahradu? A pokud zvete návštěvu do své zahrady, řeknete: Neobtěžovalo by vás popatřit na mou skrovnou zahrádku?"
V tu chvíli jsem pochopil, že i když se japonsky naučím, umět japonsky nikdy nebudu.

Napsáno na základě Feynmanovy vzpomínky uveřejněné buď v knize To nemyslíte vážně, pane Feynmane! anebo v knize Snad ti nedělají starosti cizí názory (bohužel mi obě tak trochu splývají v jednu a teď do nich nemohu nahlédnout).

  • Číst dál
  • 31 komentářů
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Jezte mrkev, zlepšuje zrak!

Profile picture for user mila_jj
Od mila_jj | So, 4. 04. 2015 - 00:30
DMD č. 4. pro 4. 4. 2015. Téma: Mrkev v zimě
Věda ve sto slovech

Velká Británie, květen 1940

Seděli a spokojeně pokuřovali.
"Řetěz Watson-Wattových pozemních radarů na jihovýchodním pobřeží je dokončen," uryl baron Beaverbrook. "Nové Randallovy magnetrony zpřesnily zaměření. A myslím, že takový dosah jako my Němci nemají. Budeme mít brzo na krku jejich technické špiony. Ledaže bychom vymysleli dobrou krycí historku, proč naše protivzdušná vidí dál než jejich."
Winston Churchill zamyšleně kousl do doutníku.
"Mají ji mít. Do jejich rukou padne vojenská zásilka. Top secret. Plná loď mrkve. Jejich vědcům dojde, že je v ní provitamín A, co vyživuje sítnici. Čímž posuneme těžiště německého výzkumu do jiného oboru."
"A myslíte, že jim to vydrží alespoň do zimy?"

Dneska je to mystifikace, vytvořená na základě skutečných faktů. Osoby v dialogu jsou skutečné, vynález magnetronu též, postavení řetězu radarů též. Mystifikace o mrkvi a zraku se prý začaly objevovat v této době. Pokud někdo máte o tématu lepší informace, budu ráda, pokud se podělíte.

  • Číst dál
  • 26 komentářů
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Deset let života

Profile picture for user mila_jj
Od mila_jj | Čt, 2. 04. 2015 - 23:51
DMD č. 3. pro 3. 4. 2015. Téma: Proměnná
Věda ve sto slovech

Londýn, 29.8.1831

Další pokus. Další zápis do deníku. Úspěch, anebo zase neúspěch?
Pracuj. Deset let na tom pracuji. Od té doby, co jsem přiblížil podle Oerstedova vzoru magnetickou střelku k vodiči protékanému proudem a ona se pohnula. To znamená, že pomocí elektrického pole lze vyvolat pole magnetické. Já chci opak - pomocí magnetického pole získat pole elektrické. Napětí, tedy i proud. Pak budeme mít další zdroje proudu, nejen chemické baterie.
Dokonči. Ale jak? Konstantní proud vytvoří konstantní magnetické pole. Konstantní magnetické pole nevytvoří elektrický proud. Ale co kdyby ta pole byla proměnná?
Publikuj. Změnou magnetického toku získáme elektrické napětí. Narodil se nový zákon.

Michael Faraday (1791 - 1867) proslul nejen jako objevitel zákona elektromagnetické indukce, na jehož principu pracují generátory elektrického proudu, ale i jako pečlivý experimentátor a skvělý popularizátor fyziky. Jeho experimentální deníky, velmi pečlivě vedené, vycházejí knižně dodnes (http://www.faradaysdiary.com/ws3/BW.htm).
Záznam prvního povedeného experimentu s indukcí je na straně 36 zde:
http://faradaysdiary.com/ws3/faraday.pdf .

  • Číst dál
  • 12 komentářů
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Tak už konečně dozírej...

Profile picture for user mila_jj
Od mila_jj | Čt, 2. 04. 2015 - 21:50
DMD č. 2. pro 2. 4. 2015. Téma: Teď se nedívej
Věda ve sto slovech

Kdykoliv a kdekoliv, pokud máte vhodný objekt k pozorování.

"Zrakové centrum volá okohybné svaly. Mohly byste konečně pohnout bulvou a nezírat na ten zelený obdélník?"
"Litujeme, máme zákaz."
"Tak jinak. Zrakové centrum volá svaly víček. Vy jste zapomněly mrkat nebo co?"
"My bychom rády, ale ona to zakazuje."
"Zavřít taky nejde?"
"Negativní."
"Má šéfová rozum? Zelené a modré čípky ve žluté skvrně jsou přehlcené. Cis retinin dochází, všechen se mění na trans a ona čumí jako v tranzu!"
"A konec. Zelené a modré jsou mimo službu."
"Okohybné svaly, co blbnete? Proč točíte bulvu k té bílé zdi? Chcete vidět rudě?"
"Obdélník? ČERVENÝ?"
"Samozřejmě, paní kolegyně! A teď - vysvětlete proč!"

Chuděra optička si vytáhla těžkou otázku. K vysvětlení jevu je potřeba znát teorii barevného vnímání a teorii únavy oka.
K teorii barevného vnímání: oko vnímá třemi typy čípků - zvlášť červenou, modrou a zelenou barvu. Vnímají-li všechny tři typy stejnou intenzitu, je barva bílá.
K teorii únavy oka: v čípcích je látka retinin. Jeho izomer cis je schopen na sebe navázat foton a vyslat o tom signál do mozku. Tím se izomer cis změní na izomer trans, který již navázat foton není schopen. Pokud trans v čípku převládne, je tento zahlcen a přestává fungovat. Barva tohoto čípku se pak po pohledu na bílou stěnu z bílé odečítá a vidíme barvu doplňkovou. Aby se trans izomer změnil na cis, stačí, aby na čípek maličkou chvilku nedopadaly fotony. Oko to řeší drobnými pohyby anebo mrkáním. Pokud mu to ale zakážete, máte šanci afterimage uvidět.
Postup je tedy znám, zbývá jen vyzkoušet:
http://en.wikipedia.org/wiki/Afterimage#/media/File:Afterimagenpov.svg

  • Číst dál
  • 19 komentářů
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Pitevní rozbory na živém

Profile picture for user mila_jj
Od mila_jj | Út, 31. 03. 2015 - 22:50
DMD č. 1. pro 1. 4. 2015. Téma: Na vlastní nebezpečí
Věda ve sto slovech

Praha, 1904, operační sál chirurgického oddělení pražské polikliniky

"Nebojte se, pane, zde anesteziolog vám dá narkózu a bolest přestane. Břicho máte jako prkno, zbytečně bychom vás polohováním trápili."
"Spí? Prosím o předozadní rentgenový snímek břicha pod bránicí, hledáme pneumoperitoneum. Ano, vzduch tam je. Pootočte rentgenku pro horizontální projekci, ať můžeme bublinu lokalizovat. Nevypínejte to, budete za chvíli opět snímkovat. Pacienta si natočím sám. Protržení střeva vylučuji, bude tam prasklý žaludeční vřed. Škoda, že ten není pod rentgenem vidět. Připravte se, budeme operovat. Rutinní postup. Zašijeme žaludeční stěnu a uděláme finální revizi."
"Pozor!"
"Klid, kolego, vše mám pod kontrolou. Tepnu neproříznu a o prsty se snad taky nepřipravím, ne?"

Poněkud morbidní název je výrokem hlavního hrdiny, profesora Rudolfa Jedličky (1869 - 1926). Již v roce objevu paprsků X (http://sosaci.net/node/11200) se stal jeho velkým propagátorem v medicíně. Kolem roku 1904 dokončoval svou práci o rentgenové diagnostice a operační léčbě žaludečních vředů. Povzdech, že vřed není pořádně vidět, byl odstraněn až použitím kontrastních látek o dva roky později (http://sosaci.net/node/12538).
Bohužel, profesor Jedlička se díky manipulacím s pacientem pod zapnutou rentgenkou o tři prsty připravil (a nebyl sám, kromě něj například i prof. MUDr. Kristián Hynek a prof. MUDr. Bohuslav Niederle, DrSc.).
Jedličkova péče o postižené dospělé a děti začala již v druhém desetiletí dvacátého století a ústav pečující o postižené děti vedl až do své smrti. Ve své závěti jim odkázal i tato slova: „Není důležité člověku, aby žil dlouho, ale aby byl spokojen se svým způsobem života a šťasten svým konáním. Je-li v tomto štěstí člověka i kousek štěstí jiných, pak je život krásný.“

  • Číst dál
  • 19 komentářů
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Horký dech

Profile picture for user mila_jj
Od mila_jj | Po, 30. 03. 2015 - 20:52
Téma č. 00 pro 28. 3. 2015: ...za kamna vlezem (Zkušební téma)
Věda ve sto slovech

Takže rozcvička? No dobře, tak tedy pohádku pro dospělé - než to dopíšu,
snad bude po dvaadvacáté :) .

Šílený liják hnaný větrem tloukl do oken. Ještě že natrefili na hostinec.
Promrzlými prsty si nedokázala stáhnout rukavičku. On na tom nebyl lépe. V zoufalé snaze pomoci jí z mokrých šatů použil i zuby. Rozepínal, rozvazoval a trhal, až tam stála jen v korzetu a spodničce.
Podíval se na ni a znovu se roztřásl, ale tentokrát vzrušením. Další závan větru srazil kouř z komína zpět do místnosti a odhozená spodnička se vznesla až ke stropu.
Nadšeně vykřikl a jí bylo jasné, že má vlézt do postele. Popřípadě za kamna.
Sama. Protože on stráví noc šitím horkovzdušného balónu, který konečně poletí.

Popsaná historka bývá uváděna v řadě pramenů, takže ji snad lze považovat za pravdivou. Propršený výlet manželů Montgolfierových inspiroval Josepha Michela k tomu, aby zanechal marných pokusů s vodíkem a vodní párou a pokusil se zkonstruovat horkovzdušný balón. Další vývoj je přehledně shrnut na stránkách
http://techmania.cz/edutorium/art_vedci.php?key=1161

  • Číst dál
  • 34 komentářů
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Vítězství nad jistou smrtí

Profile picture for user mila_jj
Od mila_jj | St, 30. 04. 2014 - 00:05
Věda ve sto slovech

Zámek ve Villeneuve-l´Étang, nedaleko Paříže, březen 1885

Rozeběhli se k němu, vrtěli ocasy, loudili cukr, dávali pac. Každým štěknutím skandovali: "Pasteur! Pasteur! Sláva jemu, nezemřeme na vzteklinu! Milujeme ho i přes dvacet jedna včel do kožichu! Pasteur!"
Cestu mu zastoupila zoufalá žena.
"Pro lásku Boží, zachraňte mého syna! Předevčírem ho pokousal vzteklý pes. Náš doktor říkal, že vy jediný můžete."
Pasteur a lékař prohlédli rány Josífka Meistera. Proti infekci byly ošetřeny dobře, virus vztekliny však už koloval v těle. Do dvou měsíců chlapec onemocní a zemře. Pokud se ho nepovede včas imunizovat...
"Josífku, uděláme dohodu. Po každé injekci dostaneš bílou myšku."
Žena poklekla a políbila Pasteurovi ruku.

Pasteurova metoda léčby vztekliny využívala faktu, že vzteklina má dlouhou inkubační dobu (přibližně dva měsíce), během níž je tělo schopné si vytvořit protilátky, je-li k tomu správným způsobem povzbuzeno. Očkování trvá dvacet jedna dní, začíná se s velmi oslabeným, ale aktivním, virem vztekliny, končí se s koncentrovanými virem. V tomto okamžiku je již tělo imunní. Pokud dojde v této chvíli k nakažení (anebo se teprve aktivuje dříve dodaný virus vztekliny), poradí si s ním tělo vlastními protilátkami. Pokud mezi kousnutím a začátkem očkování uplyne delší doba, nemusí už očkování pomoci.
Malý Josífek byl první, kdo kousnutí vzteklým zvířetem přežil, a po něm se uzdravili i další pacienti.
Josífkovým myškám se vedlo dobře. Pokud Pasteur věnoval dítěti nějaké zvíře, přestalo být laboratorní a užívalo si spokojeného důchodu až do své přirozené smrti.

DMD č. 30. pro 30. 4. 2014. Téma: Pac a pusu
  • Číst dál
  • 17 komentářů
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Z laboratoře do světa

Profile picture for user mila_jj
Od mila_jj | Út, 29. 04. 2014 - 00:22
Věda ve sto slovech

V roce 1827 pozoroval Robert Brown chaotický pohyb pylových zrnek ve vodě. Posléze bylo pozorováno stejné chování částic tuše. Teoretické vysvětlení jevu publikoval ve svém zázračném roce 1905 Albert Einstein. Praktické ověření Einsteinova vztahu dokončil Jean Baptiste Perrin v roce 1909. Příběh byl - zdánlivě - uzavřen.
V roce 2013 dokončil tým Jamese C. Sturma konstrukci brownovských západek, které dokáží roztřídit viry podle velikosti anebo odstranit nečistoty z vody. Mají mikroskopické rozměry a využívají schopnosti Brownova pohybu pohybovat více s malými částicemi než s velkými.
Za poslední stránkou vědecké publikace základního výzkumu začíná výzkum aplikovaný. A poté uvedení vynálezu do denního života.

O Brownově pohybu tu už jedno drabble bylo http://timeeater.sosaci.net/node/711. O pachinko brownovských západkách pojednává článek W. Wayt Gibbs: Atomic spin-offs for the 21. century (Atomové zázraky pro 21. století), Scientific American, September 2004.
Západky jsou fascinující. Mají rozměr několika mikrometrů (asi tak jako nejjemnější zvířecí chloupky) a jsou vyleptány do křemíkové destičky. V čistírně odpadních vod jich musí být miliony, ne-li více...

DMD č. 29. pro 29. 4. 2014. Téma: Za poslední stránkou
  • Číst dál
  • 3 komentáře
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Koření pro RTG záření

Profile picture for user mila_jj
Od mila_jj | Ne, 27. 04. 2014 - 23:29
Věda ve sto slovech

Nepovedlo se mi najít lokalizaci místní, takže jen časovou: 1906

"Vizita!"
Do pokoje vplul majestátní primář následovaný suitou lékařů, asistentů, sester a mediků.
"Dobrý den. Diagnózy!"
"Čtyřicetiletý muž, poruchy funkce gastrointestinálního traktu, nausea, vomitus, vomitus cruentus. Interní vyšetření a krevní testy nenašly nic."
"Nuže," rozhlédl se primář, "jak dále postupovat... Fritzi Munku?"
Jmenovaný se orosil. "Navrhl bych rentgenologické vyšetření jícnu a žaludku, pane primáři. S kontrastní látkou."
"Správně. Čtete nejnovější vědecké publikace? Co se zkoušelo?"
"Před dvěma lety aplikoval Rieder potravu značenou bismutem. Velmi dobrá kontrastní látka, ale nejspíš ji tělo nevylučuje. Upřednostnil bych síran barnatý. Nebude tělem absorbován."
"Výborně! Nuže, vážený pane, co snídáte nejraději?"
"Ovesnou kaši, pane primáři."

Fritz Munk se choval opravdu humánně. Bismut je těžší prvek než baryum, takže způsobí na rentgenovém snímku větší kontrast. Na druhou stranu baryum ve formě síranu projde zažívacím traktem (pozná se to podle toho, že obarví stolici na bílo), zatímco bismut ne. Podotýkám, že své výzkumy dělal v době, kdy si s nežádoucími účinky kontrastních látek nikdo nedělal hlavu.
Primář, pacient i jeho diagnóza jsou smyšlené, doufám, že to snad není úplně špatně. Dnes by lékař na rentgenové vyšetření trávicí trubice, pokud by bylo riziko krvácení, baryum nepoužil (v krvi totiž už zůstává). Tenkrát ale jodové preparáty ještě nebyly objeveny.

DMD č. 28. pro 28. 4. 2014. Téma: Sněz mě
  • Číst dál
  • 8 komentářů
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Od pumpy k barometru

Profile picture for user mila_jj
Od mila_jj | So, 26. 04. 2014 - 23:44
Věda ve sto slovech

Poklidný život dvorního matematika Torricelliho rozvířili stavitelé velkovévody toskánského dotazem, jak dostat vodu na terasu ve výšce dvanáct metrů nad spodním jezírkem, když jsou schopni dosáhnout pomocí sací pumpy jen výšky deseti metrů.
Rada pro ně byla jednoduchá, ale Torricelli začal hledat příčinu. Konzultoval problém i s Galileim, a pak ho napadlo použít místo vody rtuť - a hleďme, i ta vystoupila pouze do určité výšky.
Torricelli kdysi napsal, že žijeme potopeni na dně moře vzduchu. Nyní dokázal změřit i jeho hloubku.
A velkovévoda se mohl podivovat, proč postavili druhou, nižší terasu s jezírkem a proč na ní stojí ta pumpa.

Torricelliho pokus se skleněnou trubicí naplněnou rtutí a ponořenou do rtuti svým otevřeným koncem asi každý zná z doslechu již od základní školy, takže princip barometru považuji za všeobecně známý. Atmosférický tlak na hladinu dokáže udržet 760mm rtuťového sloupce anebo 10m sloupce vodního. Jak je vidět z obrázku http://www.zsondrejov.cz/Vyuka/F-8/Kapal_12.pdf, vytlačuje tento i vodu do sací pumpy, a proto je omezena výška, do které lze tímto způsobem vodu čerpat.

DMD č. 27. pro 27. 4. 2014. Téma: Proč tam stojí tamta pumpa?
  • Číst dál
  • 4 komentáře
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Mít tak na výběr

Profile picture for user mila_jj
Od mila_jj | So, 26. 04. 2014 - 00:28
Věda ve sto slovech

Dopis slečny Christine Kemp, snoubenky Nielse Henrika Abela, Augustovi Leopoldovi Crelleovi, německému matematikovi

Vážený pane,
odepisuji na Váš dopis, který jste adresoval mému snoubenci Nielsovi. Musím Vám poděkovat za veškerou podporu, kterou jste mu věnoval.
Niels celý život bojoval s chudobou a vždy nacházel přátele, kteří byli ochotni mu pomoci odbornou radou i finančním zabezpečením. Odměnou jim byla jen radost z jeho geniálních objevů a možnosti jeho dalšího odborného rozvoje.
Vaše zpráva o získání profesorského místa v Berlíně pro mého milovaného by byla naprosto skvělá. Ale on si ji už bohužel nepřečte. Dva dny před odesláním Vašeho dopisu prohrál boj s tuberkulózou. Nebýt toho, mohl být nyní konečně finančně zabezpečen a šťastně ženat.

Dopis je fiktivní, datován po osmém dubnu 1829, kdy Crelle odeslal svou zprávu z Berlína.
Niels Henrik Abel (5. srpna 1802, ostrov Finnøy – 6. dubna 1829, nedaleko Arendalu) byl norský matematik, který významně ovlivnil funkcionální analýzu. Z jeho objevů je nejznámější abelovská (komutativní) grupa, na kterou každý student narazí při studiu algebry hned zpočátku.

DMD č. 26. pro 26. 4. 2014. Téma: Je lepší býti mrtvý nežli ženatý
  • Číst dál
  • 16 komentářů
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Dubová palice

Profile picture for user mila_jj
Od mila_jj | Pá, 25. 04. 2014 - 21:48
Věda ve sto slovech

Ono se řekne, poslouchejte volání přírody. Jenomže jeho cesta k cíli je spletitá.
Za boltcem je vnější zvukovod, v němž se zvuk zeslabí.
Pak zabubnuje na bubínek. K němu přiléhá soustava tří kůstek - kladívko, kovadlinka a třmínek. Kůstky tvoří páku, která signál jedenapůlkrát zesílí. Stahuje je k sobě nejmenší sval lidského těla, dlouhý pouhý jeden milimetr.
Za oválným okénkem je hlemýžď. Je naplněn tekutinou, do jeho stěny je zapuštěna soustava vlákének, která převádí mechanickou energii zvukového vlnění na elektrický signál, a to tak, že rozlišuje jednotlivé frekvence signálu.
Volání přírody doputuje do mozku. A tam se zarazí o svobodnou vůli.

DMD č. 25. pro 25. 4. 2014. Téma: Volání přírody
  • Číst dál
  • 11 komentářů
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Kolegové v mojí kuchyni

Profile picture for user mila_jj
Od mila_jj | Čt, 24. 04. 2014 - 23:38
Realita
Věda ve sto slovech

Zatoužila jsem po domácí majonéze. Opatrně rozbíjím vejce a překlápím žloutek z jedné půlky skořápky do druhé.
"Milý Donato Bramante," pravil Leonardo da Vinci, "vypadá to divně, že přeřezávám vejce pilkou. Nicméně chceme prozkoumat rozložení tlaků v kopuli vejčitého tvaru, a tak nesmíme poškodit základy modelu."
Pouštím mixér na malé obrátky a ke žloutku pomalu přilévám olej. Čekám, kdy žloutek a olej vytvoří emulzi.
"Jakpak vypadá kapka majonézy pod mikroskopem?" zamyslel se Jean Baptiste Perrin. "To jsou úžasné kuličky! Přesně takové potřebuji pro analýzu Brownova pohybu! Ale udělám si je radši z gumiguty!"
Když vařím, mívám vždy plnou kuchyň návštěv.

Donato Bramante, přítel Leonarda da Vinci, navrhoval kupoli na chrámě sv. Petra v Římě. Jean Baptist Perrin provedl experimentální ověření Einsteinovy teoretické analýzy Brownova pohybu.
Jako oddychové čtení doporučuji tento kouzelný text:
http://dadalovakucharka.cz/kuchar/racuisin014.html

Bonus č. 7 pro 25. 4. 2014. Téma: Vejce - crossover
  • Číst dál
  • 9 komentářů
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Ďábelská povětrnostní mašina

Profile picture for user mila_jj
Od mila_jj | St, 23. 04. 2014 - 21:33
Věda ve sto slovech

Přímětice u Znojma, 1760

"Zaberte, chlapi! Vytrhneme ze země ty tři kolíky!"
"Vyvrátíme ten sloup!"
"Už padá! Pozor na krabice, trčí z nich ostré hřebíky!"
"Rozlámejme ty tyče, ať nezůstane nic!"
"Nevědomci, co to činíte?" Před vysokou postavou přímětického faráře uhýbají sedláci pohledy, přešlapují, sekery schovávají za záda.
"Otče," dívá se jeden z nich na špičky bot. "My museli. Jinak by uschlo všechno obilí. Ten povětrnostní stroj..."
"Čím vám vadil?"
"On prý přece měl vysávat z oblohy mraky. Co tu stojí, pořádně neprší. Když tu nebyl, pršelo. Takže za to může. Teď začne konečně zas pršet."
Prokopius Diviš obrátil oči k nebi: "Sancta simplicitas!"

V roce 1754 vztyčil Prokop Diviš na zahradě přímětické fary svůj stroj, který měl fungovat jako prevence proti úderu blesku. Ve dvanácti železných krabicích bylo uloženo přes čtyři sta ostrých hrotů, které byly řetězy vodivě spojeny se zemí. Diviš chtěl vytvořit bleskosvod jako preventivní ochranu - aby hroty odsály náboj z mraků a snížily tak napětí mezi mraky a zemí. V případě úderu blesku by odvedl blesk bezpečně do země.
Stroj stál na zahradě šest let, teprve poté ho vesničané strhli. Prý o rok později sami požádali Diviše, aby jej znovu postavil. Tuto informaci považuji za neověřenou, ale ne nutně za nepravdivou.

DMD č. 24. pro 24. 4. 2014. Téma: Presumpce viny
  • Číst dál
  • 8 komentářů
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit

Dokončit Discorsi

Profile picture for user mila_jj
Od mila_jj | Út, 22. 04. 2014 - 23:55
Věda ve sto slovech

Dopis Marie Celesty Galilei, řádové sestry, jejímu otci, Galileu Galilei, t.č. v jeho vile v Arcetri, v domácím vězení Svaté inkvizice. Dáno mezi lety 1631 až 1634.

Drahý otče!
Předem mého dopisu přijměte srdečné pozdravy mé i Liviiny. Sestra je opět schopna dojít do kostela, takže se můžeme spolu za Vás modlit.
Dej Bůh, tatínku, abyste Vám zase bylo lépe. Jak mi psal Viviani, Váš zrak se prý zhoršil. Neklesejte však proto na mysli, Bůh Vám odebral světlo Vašich očí výměnou za slavné objevy pohybu slunečních skvrn, a pro potěchu Vám posílá věrného přítele, který je Vaší zřítelnicí i rukou. Jistě vymůže povolení, aby Vás navštívil Torricelli, takže se budete opět oddávat radostem přírodní filosofie.
Bohdá dle Vašeho diktátu sepíše i Discorsi.
Opatrujte se, drahý tatínku.
Virginie

Virginie, řádovým jménem Marie Celesta, napsala svému otci přes 120 dopisů, ve kterých ho povzbuzuje k pokračování ve vědecké práci navzdory překážkám. Viviani, Galileův nejstarší a nejmilejší žák, dosáhl toho, aby mohl se svým mistrem sdílet inkviziční vězení a pomáhat mu v dokončení veliké učebnice mechaniky - Discorsi.
Dnes píši o těch, kdo se k té zdi nenechali přitlačit, a doufám, že negace tématu je také splnění tématu.

DMD č. 23. pro 23. 4. 2014. Téma: Přizdisráč
  • Číst dál
  • 10 komentářů
  • Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Pagination
  • First page « První
  • Předchozí stránka ‹ Předchozí
  • …
  • Stránka 7
  • Stránka 8
  • Stránka 9
  • Stránka 10
  • Stránka 11
  • Stránka 12
  • Aktuální stránka 13
  • Stránka 14
  • Stránka 15
  • Následující stránka Následující ›
  • Poslední stránka Poslední »